<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Aleksi.Mikkonen</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Aleksi.Mikkonen"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Aleksi.Mikkonen"/>
	<updated>2026-04-24T04:43:01Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C4%8Cesk%C3%A9_knihovnick%C3%A9_spolky&amp;diff=56555</id>
		<title>České knihovnické spolky</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C4%8Cesk%C3%A9_knihovnick%C3%A9_spolky&amp;diff=56555"/>
		<updated>2018-12-29T13:54:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: Změna aktuálního počtu členů SDRUKu.&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Knihovnické spolky''' sdružují lidi se zájmem o knihovnictví s cílem zlepšovat kvalitu služeb v knihovnách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie a vznik ==&lt;br /&gt;
První zmínky či podobnosti o knihovních spolcích lze nalézt v římské korporaci nebo spolcích, které vznikaly s růstem společenských potřeb. Existovaly soukromé či veřejné korporace, které nesly obecný název collegia. Význam spolků byl stavovský a zájmový ze všech různých odvětví, od bratrstev po obchodní společenstva. Později ve středověku lze mluvit o nadacích, které jsou známe i v dnešní době. Tyto nadace se vytvářely za náboženskými a humanitními účely. Za specifické spolky lze pokládat i Cechy, které spočívaly v povinném členství různých typů živnosti. Na českém území se v 18. století začaly vytvářet různé typy spolků zásluhou schválení dobrovolného typu sdružování. Prvním českým knihovním nezávislým spolkem v roce 1828 byl čtenářský založen básníkem Antonínem Jaroslavem Puchmajerem. Rozmach spolků započal zásluhou svobody sdružování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;úlohačeskýhknihovnickýchspolků&amp;quot;&amp;gt;PRCHALOVÁ, Tereza.''Úloha českých knihovnických spolků''. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Filozofická fakulta, Humanitní studia. Vedoucí práce PhDr. Dagmar Svatková&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Československé knihovní spolky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Knihovní odbor Svazu osvětového''' ===&lt;br /&gt;
První český knihovnický spolek vznikl v roce 1905 jehož předsedou byl Václav Tille později [[Zdeněk Václav Tobolka]]. Místo předseda Antonín Sova byl autorem programu knihovního odboru ustaveného v roce 1906. Knihovní odbor obsahoval sedm oddílů, které rozváděly úkoly a instrukce pro správu knihoven. Součástí odboru byl i seznam knih a příručka pro každou knihovnu. Členové odboru měli za cíl budovat vzornou knihovnu, podílet se na zakládání nových a starat se o existující čítárny a knihovny. Podíleli se i na pořádání kurzů či přednášek pro učitele, studenty nebo lidi, kteří vedli knihovny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;knihovnickéspolky&amp;quot;&amp;gt; BURGETOVÁ, Jarmila. ''Knihovnické spolky v předmnichovské Československé republice''.Praha: Knihovna plus [online]. 2012, č. 2 [cit.2017-12-17]. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/burget.htm&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Spolek československých knihovníků a jejich přátel''' ===&lt;br /&gt;
Nová etapa českého knihovnictví, kterou přineslo vydání prvního [[knihovnického zákona]] roku 1919 a vznik Spolku československých knihovníků a jejich přátel na podnět Z. V. Tobolky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;knihovnickéspolky&amp;quot;/&amp;gt; Prvním předsedou spolku byl zvolen Josef Volf | dr. Josef Volf, vrchní knihovník v [[knihovna Národního muzea v Praze | knihovně Národního muzea v Praze]]. Zpočátku působil spolek pouze v Čechách, později rozšířil svou činnost na Moravu, Slezsko a Slovensko. V prvních letech, jak uvádí ve své knize [[Jiří Cejpek]],&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. ''Dějiny knihoven a knihovnictví''. 1.dotisk 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0323-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; neplnil Spolek československých knihovníků příliš dobře svou funkci. S příchodem mladé knihovnické generace v čele s Bohuslav Koutník | Bohuslavem Koutníkem, se podařilo skoncovat s počáteční stagnací činnosti spolku. B. Koutník svolal během roku 1921 dvě setkání absolventů Státní knihovnická škola | Státní knihovnické školy, učitelů a pražských knihovníků, kde přednesl návrhy na oživení činnosti spolku, zejména na vydávání odborného knihovnického časopisu. Teprve pak začal spolek pořádat přednášky, hájit požadavky knihovnického povolání a popularizovat knihovnictví na veřejnosti.&lt;br /&gt;
Ve spolku dále působili např.: &lt;br /&gt;
* Jan Emler, ředitel Univerzitní knihovny v Bratislavě&lt;br /&gt;
* Stanislav Stuna, odborný rada na ministerstvu spravedlnosti&lt;br /&gt;
* František Soukup, knihovník Městské knihovny v Praze&lt;br /&gt;
* Cyril Straka - převor a knihovník na Strahově&lt;br /&gt;
* Flora Kleinschnitzová, asistentka Veřejné a univerzitní knihovny v Praze.&lt;br /&gt;
==== Z činností spolku: ====&lt;br /&gt;
* Ustavil zvláštní sekci knihovníků vědeckých knihoven.&lt;br /&gt;
* Založil Knihovnické muzeum a archiv.&lt;br /&gt;
* V červenci 1922 uspořádal v Praze 1. sjezd československých knihovníků.&lt;br /&gt;
* V roce 1922 zahájil vydávání samostatného časopisu pod názvem „Časopis československých knihovníků“.&lt;br /&gt;
* Od roku 1924 vycházela spolková knihovnická edice „Knihovna Časopisu československých knihovníků&amp;quot;, v jejímž rámci vyšlo patnáct ročníků „Bibliografie československé knihovědy“.   &lt;br /&gt;
* Navázal první mezinárodní styky - a to s francouzskými knihovníky. Zástupci spolku dr. Emler, dr. Thon a dr. Tobolka byly pozvání na sjezd francouzských knihovníků, který se konal od 3. do 9. dubna 1923 v Paříži. Na doprovodné výstavě bylo prezentováno československé knihovnictví.&lt;br /&gt;
* V roce 1926 uspořádal,v budově Národního muzea v Praze, Mezinárodní kongres knihovníků a přátel knihy. Vedle Spolku československých knihovníků se na jeho přípravě podílely Svaz knihkupců a nakladatelů ČSR, Kroužek českých exlibristů, Vědecký ústav vojenský, Spolek českých bibliofilů, Společenstvo knihařů, Muzeum československé knihy v Praze.&lt;br /&gt;
* Tento kongres také významně přispěl ke vzniku mezinárodní knihovnické asociace ([[International Federation of Library Associations]]- IFLA), zejména zásluhou Z. V. Tobolky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Spolek veřejných obecních knihovníků - SVOK''' ===&lt;br /&gt;
Členové z řad veřejných knihovníků kritizovali vedení Spolku československých knihovníků, protože se dle jejich názoru dostatečně nezabývalo problémy veřejných knihoven. Proto se v lednu 1927 ustavil v Brně „Spolek veřejných obecních knihovníků – SVOK“. Předsedou spolku se stal Jiří Mahen, který působil od konce roku 1920 jako vedoucí Městská veřejná knihovna v Brně |Městské veřejné knihovny v Brně, místopředsedou byl zvolen Ladislav Piazza a jednatelem Stanislav Rambousek. Byly schváleny stanovy a bylo započato s organizací župních odborů. 1. sjezd Spolku veřejných knihovníků obecních se konal 28. srpna 1927 ve Znojmě, a Jiří Mahen zde přednesl své představy o veřejných knihovnách a o &amp;quot;čtení jako instituci národní&amp;quot;. Okruh 12 tam přednesených otázek v podstatě odpovídal 12 skupinám otázek známé ankety, kterou později inicioval. Anketa shrnuje otázky, které znepokojovaly knihovníky veřejných knihoven. Odpovědi na ně vyšly v publikaci, které dal Mahen název &amp;quot;''Knihovna jako instituce národní''&amp;quot;. SVOK ji vydal za finanční podpory ministerstva školství a národní osvěty v dubnu 1928.&lt;br /&gt;
Jiří Mahen nechtěl ustavením SVOK konkurovat Spolku čsl. knihovníků, jak to objasnil v dopise zaslaném pražskému spolku 22. března 1920, kde napsal: ''„Musíme probojovat pro veřejné knihovny rozhodně lepší poměry a musíme jít do tohoto boje nezatíženi žádnou akcí nebo poměry, v nichž by se nevykrystalizoval náš boj tak výrazně, jak jest nutno“.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Československá knihovědná společnost''' ===&lt;br /&gt;
V průběhu roku 1929 oslabil Tobolkův vliv ve Spolku československých knihovníků, a proto z něj vystoupil a v lednu 1930 založil, spolu s dalšími knihovníky Československou knihovědnou společnost.&lt;br /&gt;
Jejím hlavním cílem byla podpora teoretické činnosti v bibliologie | bibliologii, [[bibliografie|bibliografii]] a knihovnictví. Byla otevřena jen pro erudované vysokoškolsky vzdělané knihovníky. Zvláštní náplní činnosti Společnosti byla její orientace na slovanskou knihovědu, což se odrazilo i v názvu časopisu, který vydávala – „Slovanská knihověda“.&lt;br /&gt;
Společnost se soustřeďovala především na přednáškovou a publikační činnost. Dalším jim vydávaným časopisem byly „Rozpravy Československé společnosti knihovědné“&lt;br /&gt;
Nepovažovala se za stavovskou organizaci, a proto se nepodílela na řešení aktuálních otázek československého knihovnictví.&lt;br /&gt;
V jejím čele stáli, např. tyto osobnosti: &lt;br /&gt;
* Gustav Friedrich&lt;br /&gt;
* Jaromír Borecký &lt;br /&gt;
* Karel Galla&lt;br /&gt;
* Jan Emler&lt;br /&gt;
* Josef Bečka&lt;br /&gt;
* Karel Mikula&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roztříštěnost spolkové knihovnické činnosti byla dokonána, když v roce 1932 vzniklo ještě Sdružení venkovských knihovníků při Svobodném učení selském, což byla organizace Agrární strany. Spolková roztříštěnost – působící v neprospěch rozvoje knihoven – trvala prakticky až do doby poválečné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Ústřední spolek československých knihovníků''' ===&lt;br /&gt;
V zájmu společné obrany knihovnických záležitostí bylo, zejména v době vrcholící hospodářské krize, opět spojit své síly a vytvořit společnou základnu k prosazování knihovnických požadavků. A proto, zejména z iniciativy Jiřího Mahena došlo v Masarykově lidovýchovném ústavu ke sloučení spolků a vzniku nového Ústředního spolku československých knihovníků. &lt;br /&gt;
Spolek se dělil na tři sekce a dvě komise:&lt;br /&gt;
* sekce veřejných obecních knihovníků  - předseda Jiří Mahen&lt;br /&gt;
* sekce vědeckých knihoven - předseda Josef Volf&lt;br /&gt;
* sekce sociální - předseda Vladimír Motyčka&lt;br /&gt;
* komise pro mezinárodní styky - předseda Jindřich Kubíček&lt;br /&gt;
* bibliografická sekce - předseda Ladislav Jan Živný&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Svaz českých knihovníků''' ===&lt;br /&gt;
V květnu 1945 vznikl Národní výbor knihovnictví, který byl složen ze členů Ústředního spolku československých knihovníků a Československé knihovědné společnosti. Národní výbor knihovnictví sestavil plán na rekonstrukci knihovnictví, které bylo zasaženo válkou, a veškeré spolky spojil do společného Svazu českých knihovníků.&amp;lt;ref&amp;gt;UCHOČOVÁ, Jana. ''Knihovnické spolky''. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z:http://wiki.knihovna.cz/index.php/Knihovnick%C3%A9_spolky&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;BURGETOVÁ, Jarmila. ''Knihovnické spolky v předmnichovské Československé republice''. Knihovna plus [online]. 2012, (2) [cit. 2015-12-17]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/burget.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné knihovní spolky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''SDRUK - Sdružení knihoven ČR''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sdružení knihoven České republiky bylo ustaveno v prosinci 1992 jako nadace s cílem koordinovat spolupráci a napomáhat rozvoji odborných a veřejných knihoven. V r. 1998 se transformovalo Sdružení knihoven v zájmové sdružení právnických osob, jehož účelem je podpora demokracie zpřístupňováním kulturního bohatství a informačních zdrojů. Zakládajícími členy bylo devět státních vědeckých knihoven – V Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Kladně, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni a v Ústí nad Labem. V roce 1993 připojilo dalších dvanáct vědeckých a odborných knihoven. Aktuálně má SDRUK 54 členů.&lt;br /&gt;
Členové Sdružení - odborné a vědecké knihovny:&lt;br /&gt;
* připravují koncepční řešení v doplňování, zpracování a zpřístupňování knihovních fondů,&lt;br /&gt;
* kooperativně zajišťují informační zdroje a jednotný přístup k nim,&lt;br /&gt;
* společně poskytují knihovní služby bez ohledu na jejich charakter či místo realizace,&lt;br /&gt;
* analyzují a vybírají vhodné technologie pro knihovnické procesy včetně vývoje metodik jejich aplikace,&lt;br /&gt;
* spolupracují při záchraně knihovních fondů jejich restaurováním, vhodným uchováváním a digitalizací,&lt;br /&gt;
* koordinují přípravu a sdílení metodik k informačnímu vzdělávání uživatelů,&lt;br /&gt;
* organizují konference, semináře, školení a odborné porady a vydávají odborné publikace.&amp;lt;ref&amp;gt;Sdruk [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.sdruk.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky - SKIP'''  ===&lt;br /&gt;
SKIP je dobrovolnou profesní a stavovskou organizací knihovníků a informačních pracovníků, která má charakter občanského sdružení. Jeho posláním je usilovat o soustavné zvyšování úrovně knihovnické a informační práce a s tím spojené prestiže oboru a o to, aby ze strany státu, zřizovatelů knihoven a informačních institucí byly vytvářeny příznivé podmínky pro jejich rozvoj a činnost. Sdružuje na 1 500 členů a je organizován na regionálním principu a má 11 regionálních výborů. Po odborné linii zajišťují činnost sekce (knihovníků trenérů paměti, veřejných knihoven, vzdělávání, zaměstnavatelská), kluby (dětských knihoven, školních knihoven, tvořivých knihovníků, vysokoškolských knihovníků, frankofonní, klub lékařských knihoven) a komise (ediční, pro zahraniční styky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== '''Z činností SKIP:'''====&lt;br /&gt;
* podílí se na tvorbě a realizaci koncepcí oboru a jeho legislativy&lt;br /&gt;
* účastní se odborné přípravy specialistů a přispívá k celoživotnímu vzdělávání knihovníků a informačních pracovníků, zejména pořádáním odborných akcí&lt;br /&gt;
* spolupracuje se vzdělávacími institucemi a dalšími organizacemi, které se doma i v zahraničí zabývají knihovnictvím a informační činností&lt;br /&gt;
* rozvíjí kontakty s profesními spolky a organizacemi stejného nebo podobného zaměření doma i v zahraničí, je členem Mezinárodní federace knihovnických asociací - [[IFLA]] a [[EBLIDA]]&lt;br /&gt;
* organizuje společenské akce pro knihovníky a informační pracovníky&lt;br /&gt;
* vydává 4x ročně svazové periodikum [[&amp;quot;Bulletin SKIP&amp;quot;]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== '''Pravidelné akce SKIP:'''====&lt;br /&gt;
* ''&amp;quot;'''Knihovny současnosti'''&amp;quot;''- celostátní konference (spolupořadatel)&lt;br /&gt;
* ''&amp;quot;'''Týden knihoven'''&amp;quot;''- celostátní propagační akce &lt;br /&gt;
* ''&amp;quot;'''Knihovnická dílna'''&amp;quot;'' - setkání k aktuálním otázkám veřejných knihoven&lt;br /&gt;
* ''&amp;quot;'''Noc s Andersenem'''&amp;quot;,'' ''&amp;quot;'''Kde končí svět'''&amp;quot;'' - akce podporující dětské čtenářství&lt;br /&gt;
* ''&amp;quot;'''Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě'''&amp;quot;'' - seminář o kooperaci paměťových institucí&lt;br /&gt;
* zastupování knihoven ve vztahu k ochranným autorským organizacím při půjčování zvukových dokumentů.&amp;lt;ref&amp;gt;Úvod — SKIP [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.skipcr.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Česká informační společnost, o. s. – ČIS''' ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Je sdružení občanů, kteří pracují v některém z oborů zabývajících vyhledáváním, uchováváním a zpřístupňováním informací odborného (vědeckého, technického, ekonomického, medicínského apod.) charakteru. Jedná se zejména o informační pracovníky, archiváře, bibliografy, knihovníky a administrátory informačních systémů v informačních institucích a další příbuzné profese. Společnost byla založena v roce 1990 a stala se také jednou ze zakládajících společností Českého svazu vědecko-technických společností (ČSVTS). V době svého vzniku měla ČIS pobočky ve Státním ústředním archivu v Praze, Státní vědecké knihovně v Plzni, Ústavu zemědělských a potravinářských informací v Praze a ve Vojenské lékařské akademii J. E. Purkyně v Hradci Králové. V současné době má ČIS pobočku pouze při Národním archivu. V letech 1996 až 2001 bylo pod názvem Infoparty uspořádáno celkem třicet přednášek doplněných promítáním spojeným s dotazy a diskusí. Mezi témata představená v rámci těchto přednášek patřily:&lt;br /&gt;
* právní aspekty provozování informačních systémů a poskytování informačních služeb informační zdroje pro sociální a humanitní obory ve světových databázových centrech&lt;br /&gt;
* zdroje informací o Evropské unii na internetu&lt;br /&gt;
* systém patentových informací a elektronické seriály v ČR. &lt;br /&gt;
Byl také vydáván občasník &amp;quot;''Zpravodaj ČIS''&amp;quot;. Obsahoval informace o činnosti ČIS, programy odborných akcí a články na odborná témata.&amp;lt;ref&amp;gt;Česká informační společnost, o.s.: Home [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.cisvts.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Asociace knihoven vysokých škol ČR - AKVŠ ČR''' ===&lt;br /&gt;
Záměr ustavit Asociaci knihoven vysokých škol ČR byl poprvé veřejně představen a projednán na Celostátní poradě vysokoškolských knihoven v roce 1999 v Ostravě. Zakládajícími členy Asociace se v roce 2001 stalo 21 veřejných vysokých škol (celkem bylo v době vzniku Asociace v České republice 24 veřejných vysokých škol). Zájem o členství v Asociaci projevily i další české vysoké školy, kterým však v členství, nikoliv ve spolupráci, brání právní důvody.&lt;br /&gt;
==== Základní programové cíle Asociace vysokých škol: ====&lt;br /&gt;
* zastupovat vysokoškolské knihovny při takových jednáních, která se týkají koncepce a naplňování státní informační politiky a národního knihovního systému&lt;br /&gt;
* hájit a prosazovat zájmy vysokých škol a jejich knihoven při jednáních s organizacemi z oblasti vzdělávacích, komunikačních a informačních technologií, zejména s producenty a distributory informačních zdrojů&lt;br /&gt;
* vytvořit základnu pro spolupráci (rozvoj, vzdělávání, zvyšování kvality, řešení odborných problémů apod.) na národní i mezinárodní úrovni. .&amp;lt;ref&amp;gt;Asociace knihoven vysokých škol České republiky [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.akvs.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* PRCHALOVÁ, Tereza.Úloha českých knihovnických spolků. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Filozofická fakulta, Humanitní studia. Vedoucí práce PhDr. Dagmar Svatková&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. ''Dějiny knihoven a knihovnictví''. 1.dotisk 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0323-0.&lt;br /&gt;
*BURGETOVÁ, Jarmila. ''Knihovnické spolky v předmnichovské Československé republice''. Knihovna plus [online]. 2012, (2) [cit. 2015-12-17]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/burget.htm &lt;br /&gt;
*UCHOČOVÁ, Jana. ''Knihovnické spolky''. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Knihovnick%C3%A9_spolky&lt;br /&gt;
*Sdruk [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.sdruk.cz/&lt;br /&gt;
*Úvod — SKIP [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.skipcr.cz/&lt;br /&gt;
*Česká informační společnost, o.s.: Home [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.cisvts.cz/&lt;br /&gt;
*Asociace knihoven vysokých škol České republiky [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.akvs.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* [http://sdruk.mlp.cz/sdruk/ SDRUK - Sdružení knihoven ČR]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.skipcr.cz/ SKIP - Svaz knihovníků a informačních pracovníků]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://cisvts.cz/ Česká informační společnost, z.s.]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.akvs.cz/ AKVŠ - Asociace knihoven vysokých školy ČR]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [https://ikaros.cz/ke-slouceni-asociace-knihoven-cr-a-svazu-knihovniku-a-informacnich-pracovniku-cr/ Ikaros: Ke sloučení Asociace knihoven ČR a Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://skip.nkp.cz/Bulletin/Bull08_110.htm#ti/ Bulletin Skip: Rozhovor o vzniku a činnosti SKIP v letech 1968-1970]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.nocsandersenem.cz/o-projektu.html/ Noc s Andersenem: O projektu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
knihovnické spolky, osobnosti knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační společnost a využívání informací]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Hesla k opravě UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=52348</id>
		<title>Interkulturní komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=52348"/>
		<updated>2018-01-27T16:30:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;''„'''Interkulturní [[komunikace]]''' (intercultural communication) je termín, označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušnici [[jazyk|jazykově]] a/nebo [[kultura|kulturně]] odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství.“''&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot;&amp;gt;PRŮCHA, Jan, 2010a. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze použít i méně používané výrazy „mezikulturní komunikace“ a „komunikace mezi kulturami“, v angličtině je možné se setkat s &amp;quot;cross-cultural communication&amp;quot; nebo &amp;quot;multikultural communication&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace jako věda ==&lt;br /&gt;
[[Výzkum|Výzkumy]] mají poměrně krátkou historii. Je tomu tak proto, že většina vědců nepociťovala potřebu se [[Sociální komunikace|sociální komunikací]] vůbec zabývat. Česká/československá věda v této oblasti byla výrazně pozadu za světovou. &amp;lt;br /&amp;gt;Zahraniční vývoj oboru byl mnohem intenzivnější a rozsáhlejší a byl zapříčiněn hlavně praktickými potřebami po 2. světové válce, kdy mohutná expanze Spojených států amerických do ostatních zemí vyvolala potřebu komunikace různých kultur, zejména Američanů s Japonci a dalšími asijskými národy a Evropany. Vznikla potřeba [[diplomacie|diplomatů]], obchodníků apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace mezi národy a etniky ==&lt;br /&gt;
[[Etnikum]] zahrnuje stejný původ, jazyk a kulturu, kdežto [[národ]] ''„osobité a uvědomělé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ, 1996. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 2 sv. ISBN 80-7184-311-3 (soubor)&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve [[Verbální komunikace|verbální komunikaci]] rozeznáváme rozdíl mezi kulturami s nízkým a vysokým komunikačním [[kontext|kontextem]]. Nízký komunikační kontext je rozšířený v kulturách vyjadřujících se explicitně, tj. vše, co chceme sdělit, vyjádříme jasně a není nutné sdělení interpretovat z kontextu. Takováto forma komunikace je používána zejména Němci, Švýcary, Nizozemci a Skandinávci. V obchodních jednáních jim nedělá problém vyjádřit např. otevřený nesouhlas, což může partnery ze zemí s vyšším komunikačním kontextem zaskočit. Vysoký komunikační kontext je charakteristický pro méně otevřeně se vyjadřující kultury. Bývá nutné dojít ke skutečnému obsahu pochopením kontextu, doprovodného neverbálního chování apod. Tento styl komunikace je běžný pro národy jižní Evropy (Italy, Španěly, Francouze) a mnoho asijských kultur. Pro Japonce je typické v pracovních jednáních nevyjadřovat jednoznačný nesouhlas. Odkazují pak na blíže nedefinované problémy nebo mění téma. Není to však znakem neupřímnosti ale kulturním znakem Japonců, přímé negativní vyjádření je považováno za nezdvořilé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prevencí před nedorozuměními a [[Konflikty|konflikty]] je znalost komunikační etikety. Ta je po znalosti jazyka nejdůležitější vlastností pro bezchybnou interkulturní komunikaci a je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí [[sociální styk]]. Příkladem může být rozdílnost neverbálních pozdravů - podání ruky, poklona, polibek… Tyto rituály jsou velmi rozdílné i u jednotlivých evropských národů. Pravidlem bývá, že čím severněji národ sídlí, tím více tlumí emoce (Švédové, Finové, Norové), naopak výrazné projevy emocí můžeme zaznamenat u národů jižních (Italové, Francouzi, Španělé). Pro Japonce a Číňany je typické úplné skrývání pocitů, vděčí tomu za přídomek „nevyzpytatelní”. Děti se tomuto [[chování]] [[Učení|učí]] již od narození.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost a osvojení specifických národních a etnických zvyků společně s jazykem se nazývá [[interkulturní kompetence|interkulturní kompetencí]]. Je však velmi těžko měřitelná, použitelná až v praxi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Předsudky a etnofaulismy ==&lt;br /&gt;
Historická bádání a [[lingvistika]] dokládají, že již v nejstarších starověkých společnostech byly pozorovány nejen odlišnosti jazyků, ale také specifické postoje a předsudky k jiným etnikům a jejich jazykům. Jedním z projevů takových předsudků jsou zvláštní jazykové výrazy, tzv. etnofaulismy. Mohou mít humorný, zesměšňující charakter, vyskytují se ale i negativní, nepřátelské. Příkladem takových mohou být „rákosníci” jako označení pro Vietnamce či „černé huby” pro Romy nebo černochy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Etnické a národní stereotypy a etnofaulismy se vyskytují ve všech kulturách a jazycích. To může být způsobeno i rozdílným vnímání světa skrze jazyk. Tato teorie se nazývá [[jazykový relativismus|jazykovým relativismem]] a její podstata spočívá v názoru, že myšlení lidí a jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem jazyka, kterým mluví. Rozdíly mezi jazyky tedy zapříčiňují i rozdílné [[interpretace]] světa, včetně vnímání ostatních lidí. Jazyk by tedy byl určujícím parametrem lidského vědomí, chování a prožívání. V komunikaci příslušníků různých kultur by nikdy nebylo možné dosáhnout absolutního porozumění. Odpůrci této teorie uvádějí, že myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces adaptace == &lt;br /&gt;
Jedním ze způsobů zajištění bezkonfliktního soužití je nutný proces adaptace (akulturace), „v němž dochází ke kulturním změnám trvalým stykem dvou nebo více kultur. Akulturace zahrnuje jak přebírání jedněch prvků z jiné kultury, tak vylučování jiných nebo jejich přetváření.&amp;quot; &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Existují čtyři strategie adaptace: integrace, asimilace, separace a marginalizace. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:Bez názvu.jpg|400px]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Integrací se rozumí přizpůsobení kultury okolí, které jim dává stejná práva a možnosti např. vzdělání či zaměstnání.&amp;lt;ref&amp;gt;HUMEČKOVÁ, Jana, 2006. Aplikace mezinárodního právního rámce v České republice a zákaz diskriminace: diskriminace osob se zdravotním postižením. In: Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR: příručka pro zaměstnance veřejné správy. Praha: Multikulturní centrum Praha, s. 19-25. ISBN 978-80-239-9597-8.&amp;lt;/ref&amp;gt; V průběhu integrace jsou migrantům vlastní kultury dvě, kdy je původní kultura zatlačena do pozadí, ale stále dochází k jejímu symbolickému zachovávání. Tak je tomu zejména u první generace migrantů.&amp;lt;ref&amp;gt;MORAVCOVÁ, Mirjam, 2008. Kulturní rozměr existence etnických menšin v České republice (Cultural Dimension of Existence of Ethnic Minorities in the Czech Republik). In: Etnické komunity v kulturním kontextu. Vyd. 1. Praha: Ermat, s. 11-40. ISBN 978-80-87178- 01-0. Dostupný také elektronicky jako preprint v prostorách Národní knihovny ČR: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:44b84620-b600-11e4-a7a2-005056827e51.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupně proces integrace přechází do procesu asimilace.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým způsobem je soužití v tzv. multikultuře, kdy je jedinec respektován a ceněn pro svou [[individualita|individualitu]] a uchovává si své osobní kulturní znaky a zvyky. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě nucené i dobrovolné separace nepovažují migranti za důležité svou původní kulturu opouštět a přizpůsobovat se nové. &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Marginalizaci si vybírají migranti odmítající kontakt jak s majoritní společností, tak s jinými migranty stejně si podobně kulturně orientovanými.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace v knihovnách ==&lt;br /&gt;
''„Interkulturní nebo multikulturní knihovnická práce zahrnuje všechny služby a nabídky knihoven, které vycházejí vstříc potřebám multikulturní společnosti a jejích členů.“''&amp;lt;ref name=&amp;quot;spol&amp;quot;&amp;gt;Společné cesty: veřejné knihovny ve střední Evropě a skupiny obyvatelstva ohrožené sociálním vyloučením : mezinárodní seminář Ostrava, 10.-11.11.2008 = Gemeinsame Wege : öffentliche Bibliotheken in Mitteleuropa und die von sozialer Ausgrenzung bedrohten Bevölkerungsgruppen : internationales Seminar Ostrava, 10.-11.11.2008. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2009. Aktuality SKIP. ISBN 978-80-85851-19-9.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tyto služby by neměly být jakýmsi bonusem nad rámec běžných služeb knihoven ale jejich plnohodnotnou součástí. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o zpřístupňování a poskytování informací o hostitelské zemi v případě cizinců, týkající se vlastní i cizí kultury a etnika, budování [[fond|fondů]] v cizích jazycích a z vícejazyčných publikací, možnost používání PC v mateřském jazyce se správným zobrazováním znaků nebo pořádání vzdělávacích a zábavných akcí pro minoritu i setkávání minority s majoritou. Ke zprostředkování jiného pohledu a osobních zkušeností mohou sloužit i tzv. [[živé knihovny]]. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší zájem z řad cizinců je v Německu např. o obrázkové knihy a knihy k předčítání v rodném jazyce, náboženské knihy, kuchařky a jazykové učebnice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;spol&amp;quot; /&amp;gt;  &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura === &lt;br /&gt;
* PRŮCHA, Jan, 2010a. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1.&lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
* Společné cesty: veřejné knihovny ve střední Evropě a skupiny obyvatelstva ohrožené sociálním vyloučením : mezinárodní seminář Ostrava, 10.-11.11.2008 = Gemeinsame Wege : öffentliche Bibliotheken in Mitteleuropa und die von sozialer Ausgrenzung bedrohten Bevölkerungsgruppen : internationales Seminar Ostrava, 10.-11.11.2008. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2009. Aktuality SKIP. ISBN 978-80-85851-19-9.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroj obrázků === &lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Mezikulturní psychologie]], [[Komunikace]], [[Sociální komunikace]], [[Interpersonální vztahy]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51895</id>
		<title>Interkulturní komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51895"/>
		<updated>2018-01-22T17:22:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;''„'''Interkulturní [[komunikace]]''' (intercultural communication) je termín, označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušnici [[jazyk|jazykově]] a/nebo [[kultura|kulturně]] odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství.“''&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot;&amp;gt;PRŮCHA, Jan. &amp;lt;i&amp;gt;Interkulturní komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada, 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze použít i méně používané výrazy „mezikulturní komunikace“ a „komunikace mezi kulturami“, v angličtině je možné se setkat s &amp;quot;cross-cultural communication&amp;quot; nebo &amp;quot;multikultural communication&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace jako věda ==&lt;br /&gt;
[[Výzkum|Výzkumy]] mají poměrně krátkou historii. Je tomu tak proto, že většina vědců nepociťovala potřebu se [[Sociální komunikace|sociální komunikací]] vůbec zabývat. Česká/československá věda v této oblasti byla výrazně pozadu za světovou. &amp;lt;br /&amp;gt;Zahraniční vývoj oboru byl mnohem intenzivnější a rozsáhlejší a byl zapříčiněn hlavně praktickými potřebami po 2. světové válce, kdy mohutná expanze Spojených států amerických do ostatních zemí vyvolala potřebu komunikace různých kultur, zejména Američanů s Japonci a dalšími asijskými národy a Evropany. Vznikla potřeba [[diplomacie|diplomatů]], obchodníků apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace mezi národy a etniky ==&lt;br /&gt;
[[Etnikum]] zahrnuje stejný původ, jazyk a kulturu, kdežto [[národ]] ''„osobité a uvědomělé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ, 1996. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 2 sv. ISBN 80-7184-311-3 (soubor)&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve [[Verbální komunikace|verbální komunikaci]] rozeznáváme rozdíl mezi kulturami s nízkým a vysokým komunikačním [[kontext|kontextem]]. Nízký komunikační kontext je rozšířený v kulturách vyjadřujících se explicitně, tj. vše, co chceme sdělit, vyjádříme jasně a není nutné sdělení interpretovat z kontextu. Takováto forma komunikace je používána zejména Němci, Švýcary, Nizozemci a Skandinávci. V obchodních jednáních jim nedělá problém vyjádřit např. otevřený nesouhlas, což může partnery ze zemí s vyšším komunikačním kontextem zaskočit. Vysoký komunikační kontext je charakteristický pro méně otevřeně se vyjadřující kultury. Bývá nutné dojít ke skutečnému obsahu pochopením kontextu, doprovodného neverbálního chování apod. Tento styl komunikace je běžný pro národy jižní Evropy (Italy, Španěly, Francouze) a mnoho asijských kultur. Pro Japonce je typické v pracovních jednáních nevyjadřovat jednoznačný nesouhlas. Odkazují pak na blíže nedefinované problémy nebo mění téma. Není to však znakem neupřímnosti ale kulturním znakem Japonců, přímé negativní vyjádření je považováno za nezdvořilé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prevencí před nedorozuměními a [[Konflikty|konflikty]] je znalost komunikační etikety. Ta je po znalosti jazyka nejdůležitější vlastností pro bezchybnou interkulturní komunikaci a je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí [[sociální styk]]. Příkladem může být rozdílnost neverbálních pozdravů - podání ruky, poklona, polibek… Tyto rituály jsou velmi rozdílné i u jednotlivých evropských národů. Pravidlem bývá, že čím severněji národ sídlí, tím více tlumí emoce (Švédové, Finové, Norové), naopak výrazné projevy emocí můžeme zaznamenat u národů jižních (Italové, Francouzi, Španělé). Pro Japonce a Číňany je typické úplné skrývání pocitů, vděčí tomu za přídomek „nevyzpytatelní”. Děti se tomuto [[chování]] [[Učení|učí]] již od narození.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost a osvojení specifických národních a etnických zvyků společně s jazykem se nazývá [[interkulturní kompetence|interkulturní kompetencí]]. Je však velmi těžko měřitelná, použitelná až v praxi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Předsudky a etnofaulismy ==&lt;br /&gt;
Historická bádání a [[lingvistika]] dokládají, že již v nejstarších starověkých společnostech byly pozorovány nejen odlišnosti jazyků, ale také specifické postoje a předsudky k jiným etnikům a jejich jazykům. Jedním z projevů takových předsudků jsou zvláštní jazykové výrazy, tzv. etnofaulismy. Mohou mít humorný, zesměšňující charakter, vyskytují se ale i negativní, nepřátelské. Příkladem takových mohou být „rákosníci” jako označení pro Vietnamce či „černé huby” pro Romy nebo černochy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Etnické a národní stereotypy a etnofaulismy se vyskytují ve všech kulturách a jazycích. To může být způsobeno i rozdílným vnímání světa skrze jazyk. Tato teorie se nazývá [[jazykový relativismus|jazykovým relativismem]] a její podstata spočívá v názoru, že myšlení lidí a jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem jazyka, kterým mluví. Rozdíly mezi jazyky tedy zapříčiňují i rozdílné [[interpretace]] světa, včetně vnímání ostatních lidí. Jazyk by tedy byl určujícím parametrem lidského vědomí, chování a prožívání. V komunikaci příslušníků různých kultur by nikdy nebylo možné dosáhnout absolutního porozumění. Odpůrci této teorie uvádějí, že myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces adaptace == &lt;br /&gt;
Jedním ze způsobů zajištění bezkonfliktního soužití je nutný proces adaptace (akulturace), „v němž dochází ke kulturním změnám trvalým stykem dvou nebo více kultur. Akulturace zahrnuje jak přebírání jedněch prvků z jiné kultury, tak vylučování jiných nebo jejich přetváření.&amp;quot; &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Existují čtyři strategie adaptace: integrace, asimilace, separace a marginalizace. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:Bez názvu.jpg|400px]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Integrací se rozumí přizpůsobení kultury okolí, které jim dává stejná práva a možnosti např. vzdělání či zaměstnání.&amp;lt;ref&amp;gt;HUMEČKOVÁ, Jana, 2006. Aplikace mezinárodního právního rámce v České republice a zákaz diskriminace: diskriminace osob se zdravotním postižením. In: Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR: příručka pro zaměstnance veřejné správy. Praha: Multikulturní centrum Praha, s. 19-25. ISBN 978-80-239-9597-8.&amp;lt;/ref&amp;gt; V průběhu integrace jsou migrantům vlastní kultury dvě, kdy je původní kultura zatlačena do pozadí, ale stále dochází k jejímu symbolickému zachovávání. Tak je tomu zejména u první generace migrantů.&amp;lt;ref&amp;gt;MORAVCOVÁ, Mirjam, 2008. Kulturní rozměr existence etnických menšin v České republice (Cultural Dimension of Existence of Ethnic Minorities in the Czech Republik). In: Etnické komunity v kulturním kontextu. Vyd. 1. Praha: Ermat, s. 11-40. ISBN 978-80-87178- 01-0. Dostupný také elektronicky jako preprint v prostorách Národní knihovny ČR: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:44b84620-b600-11e4-a7a2-005056827e51.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupně proces integrace přechází do procesu asimilace.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým způsobem je soužití v tzv. multikultuře, kdy je jedinec respektován a ceněn pro svou [[individualita|individualitu]] a uchovává si své osobní kulturní znaky a zvyky. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě nucené i dobrovolné separace nepovažují migranti za důležité svou původní kulturu opouštět a přizpůsobovat se nové. &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Marginalizaci si vybírají migranti odmítající kontakt jak s majoritní společností, tak s jinými migranty stejně si podobně kulturně orientovanými.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura === &lt;br /&gt;
* PRŮCHA, Jan, 2010a. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1.&lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroj obrázků === &lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Mezikulturní psychologie]], [[Komunikace]], [[Sociální komunikace]], [[Interpersonální vztahy]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51894</id>
		<title>Interkulturní komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51894"/>
		<updated>2018-01-22T17:19:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;''„'''Interkulturní [[komunikace]]''' (intercultural communication) je termín, označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušnici [[jazyk|jazykově]] a/nebo [[kultura|kulturně]] odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství.“''&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot;&amp;gt;PRŮCHA, Jan. &amp;lt;i&amp;gt;Interkulturní komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada, 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze použít i méně používané výrazy „mezikulturní komunikace“ a „komunikace mezi kulturami“, v angličtině je možné se setkat s &amp;quot;cross-cultural communication&amp;quot; nebo &amp;quot;multikultural communication&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace jako věda ==&lt;br /&gt;
[[Výzkum|Výzkumy]] mají poměrně krátkou historii. Je tomu tak proto, že většina vědců nepociťovala potřebu se [[Sociální komunikace|sociální komunikací]] vůbec zabývat. Česká/československá věda v této oblasti byla výrazně pozadu za světovou. &amp;lt;br /&amp;gt;Zahraniční vývoj oboru byl mnohem intenzivnější a rozsáhlejší a byl zapříčiněn hlavně praktickými potřebami po 2. světové válce, kdy mohutná expanze Spojených států amerických do ostatních zemí vyvolala potřebu komunikace různých kultur, zejména Američanů s Japonci a dalšími asijskými národy a Evropany. Vznikla potřeba [[diplomacie|diplomatů]], obchodníků apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace mezi národy a etniky ==&lt;br /&gt;
[[Etnikum]] zahrnuje stejný původ, jazyk a kulturu, kdežto [[národ]] ''„osobité a uvědomělé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ, 1996. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 2 sv. ISBN 80-7184-311-3 (soubor)&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve [[Verbální komunikace|verbální komunikaci]] rozeznáváme rozdíl mezi kulturami s nízkým a vysokým komunikačním [[kontext|kontextem]]. Nízký komunikační kontext je rozšířený v kulturách vyjadřujících se explicitně, tj. vše, co chceme sdělit, vyjádříme jasně a není nutné sdělení interpretovat z kontextu. Takováto forma komunikace je používána zejména Němci, Švýcary, Nizozemci a Skandinávci. V obchodních jednáních jim nedělá problém vyjádřit např. otevřený nesouhlas, což může partnery ze zemí s vyšším komunikačním kontextem zaskočit. Vysoký komunikační kontext je charakteristický pro méně otevřeně se vyjadřující kultury. Bývá nutné dojít ke skutečnému obsahu pochopením kontextu, doprovodného neverbálního chování apod. Tento styl komunikace je běžný pro národy jižní Evropy (Italy, Španěly, Francouze) a mnoho asijských kultur. Pro Japonce je typické v pracovních jednáních nevyjadřovat jednoznačný nesouhlas. Odkazují pak na blíže nedefinované problémy nebo mění téma. Není to však znakem neupřímnosti ale kulturním znakem Japonců, přímé negativní vyjádření je považováno za nezdvořilé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prevencí před nedorozuměními a [[Konflikty|konflikty]] je znalost komunikační etikety. Ta je po znalosti jazyka nejdůležitější vlastností pro bezchybnou interkulturní komunikaci a je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí [[sociální styk]]. Příkladem může být rozdílnost neverbálních pozdravů - podání ruky, poklona, polibek… Tyto rituály jsou velmi rozdílné i u jednotlivých evropských národů. Pravidlem bývá, že čím severněji národ sídlí, tím více tlumí emoce (Švédové, Finové, Norové), naopak výrazné projevy emocí můžeme zaznamenat u národů jižních (Italové, Francouzi, Španělé). Pro Japonce a Číňany je typické úplné skrývání pocitů, vděčí tomu za přídomek „nevyzpytatelní”. Děti se tomuto [[chování]] [[Učení|učí]] již od narození.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost a osvojení specifických národních a etnických zvyků společně s jazykem se nazývá [[interkulturní kompetence|interkulturní kompetencí]]. Je však velmi těžko měřitelná, použitelná až v praxi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Předsudky a etnofaulismy ==&lt;br /&gt;
Historická bádání a [[lingvistika]] dokládají, že již v nejstarších starověkých společnostech byly pozorovány nejen odlišnosti jazyků, ale také specifické postoje a předsudky k jiným etnikům a jejich jazykům. Jedním z projevů takových předsudků jsou zvláštní jazykové výrazy, tzv. etnofaulismy. Mohou mít humorný, zesměšňující charakter, vyskytují se ale i negativní, nepřátelské. Příkladem takových mohou být „rákosníci” jako označení pro Vietnamce či „černé huby” pro Romy nebo černochy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Etnické a národní stereotypy a etnofaulismy se vyskytují ve všech kulturách a jazycích. To může být způsobeno i rozdílným vnímání světa skrze jazyk. Tato teorie se nazývá [[jazykový relativismus|jazykovým relativismem]] a její podstata spočívá v názoru, že myšlení lidí a jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem jazyka, kterým mluví. Rozdíly mezi jazyky tedy zapříčiňují i rozdílné [[interpretace]] světa, včetně vnímání ostatních lidí. Jazyk by tedy byl určujícím parametrem lidského vědomí, chování a prožívání. V komunikaci příslušníků různých kultur by nikdy nebylo možné dosáhnout absolutního porozumění. Odpůrci této teorie uvádějí, že myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces adaptace == &lt;br /&gt;
Jedním ze způsobů zajištění bezkonfliktního soužití je nutný proces adaptace (akulturace), „v němž dochází ke kulturním změnám trvalým stykem dvou nebo více kultur. Akulturace zahrnuje jak přebírání jedněch prvků z jiné kultury, tak vylučování jiných nebo jejich přetváření.&amp;quot; &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Existují čtyři strategie adaptace: integrace, asimilace, separace a marginalizace. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:Bez názvu.jpg|400px]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Integrací se rozumí přizpůsobení kultury okolí, které jim dává stejná práva a možnosti např. vzdělání či zaměstnání.&amp;lt;ref&amp;gt;HUMEČKOVÁ, Jana, 2006. Aplikace mezinárodního právního rámce v České republice a zákaz diskriminace: diskriminace osob se zdravotním postižením. In: Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR: příručka pro zaměstnance veřejné správy. Praha: Multikulturní centrum Praha, s. 19-25. ISBN 978-80-239-9597-8.&amp;lt;/ref&amp;gt; V průběhu integrace jsou migrantům vlastní kultury dvě, kdy je původní kultura zatlačena do pozadí, ale stále dochází k jejímu symbolickému zachovávání. Tak je tomu zejména u první generace migrantů.&amp;lt;ref&amp;gt;MORAVCOVÁ, Mirjam, 2008. Kulturní rozměr existence etnických menšin v České republice (Cultural Dimension of Existence of Ethnic Minorities in the Czech Republik). In: Etnické komunity v kulturním kontextu. Vyd. 1. Praha: Ermat, s. 11-40. ISBN 978-80-87178- 01-0. Dostupný také elektronicky jako preprint v prostorách Národní knihovny ČR: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:44b84620-b600-11e4-a7a2-005056827e51.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupně proces integrace přechází do procesu asimilace.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým způsobem je soužití v tzv. multikultuře, kdy je jedinec respektován a ceněn pro svou [[individualita|individualitu]] a uchovává si své osobní kulturní znaky a zvyky. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě nucené i dobrovolné separace nepovažují migranti za důležité svou původní kulturu opouštět a přizpůsobovat se nové. &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Marginalizaci si vybírají migranti odmítající kontakt jak s majoritní společností, tak s jinými migranty stejně si podobně kulturně orientovanými.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura === &lt;br /&gt;
* PRŮCHA, Jan, 2010a. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1.&lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroj obrázků === &lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
[[Komunikace]], [[Sociální komunikace]], [[Interpersonální vztahy]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51891</id>
		<title>Interkulturní komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51891"/>
		<updated>2018-01-22T17:06:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: Vymazání přebytečných nefunkčních křížových odkazů.&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;''„'''Interkulturní [[komunikace]]''' (intercultural communication) je termín, označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušnici [[jazyk|jazykově]] a/nebo [[kultura|kulturně]] odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství.“''&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot;&amp;gt;PRŮCHA, Jan. &amp;lt;i&amp;gt;Interkulturní komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada, 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze použít i méně používané výrazy „mezikulturní komunikace“ a „komunikace mezi kulturami“, v angličtině je možné se setkat s &amp;quot;cross-cultural communication&amp;quot; nebo &amp;quot;multikultural communication&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace jako věda ==&lt;br /&gt;
[[Výzkum|Výzkumy]] mají poměrně krátkou historii. Je tomu tak proto, že většina vědců nepociťovala potřebu se [[Sociální komunikace|sociální komunikací]] vůbec zabývat. Česká/československá věda v této oblasti byla výrazně pozadu za světovou. &amp;lt;br /&amp;gt;Zahraniční vývoj oboru byl mnohem intenzivnější a rozsáhlejší a byl zapříčiněn hlavně praktickými potřebami po 2. světové válce, kdy mohutná expanze Spojených států amerických do ostatních zemí vyvolala potřebu komunikace různých kultur, zejména Američanů s Japonci a dalšími asijskými národy a Evropany. Vznikla potřeba [[diplomacie|diplomatů]], obchodníků apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace mezi národy a etniky ==&lt;br /&gt;
[[Etnikum]] zahrnuje stejný původ, jazyk a kulturu, kdežto [[národ]] ''„osobité a uvědomělé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ, 1996. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 2 sv. ISBN 80-7184-311-3 (soubor)&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve [[Verbální komunikace|verbální komunikaci]] rozeznáváme rozdíl mezi kulturami s nízkým a vysokým komunikačním [[kontext|kontextem]]. Nízký komunikační kontext je rozšířený v kulturách vyjadřujících se explicitně, tj. vše, co chceme sdělit, vyjádříme jasně a není nutné sdělení interpretovat z kontextu. Takováto forma komunikace je používána zejména Němci, Švýcary, Nizozemci a Skandinávci. V obchodních jednáních jim nedělá problém vyjádřit např. otevřený nesouhlas, což může partnery ze zemí s vyšším komunikačním kontextem zaskočit. Vysoký komunikační kontext je charakteristický pro méně otevřeně se vyjadřující kultury. Bývá nutné dojít ke skutečnému obsahu pochopením kontextu, doprovodného neverbálního chování apod. Tento styl komunikace je běžný pro národy jižní Evropy (Italy, Španěly, Francouze) a mnoho asijských kultur. Pro Japonce je typické v pracovních jednáních nevyjadřovat jednoznačný nesouhlas. Odkazují pak na blíže nedefinované problémy nebo mění téma. Není to však znakem neupřímnosti ale kulturním znakem Japonců, přímé negativní vyjádření je považováno za nezdvořilé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prevencí před nedorozuměními a [[Konflikty|konflikty]] je znalost komunikační etikety. Ta je po znalosti jazyka nejdůležitější vlastností pro bezchybnou interkulturní komunikaci a je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí [[sociální styk]]. Příkladem může být rozdílnost neverbálních pozdravů - podání ruky, poklona, polibek… Tyto rituály jsou velmi rozdílné i u jednotlivých evropských národů. Pravidlem bývá, že čím severněji národ sídlí, tím více tlumí emoce (Švédové, Finové, Norové), naopak výrazné projevy emocí můžeme zaznamenat u národů jižních (Italové, Francouzi, Španělé). Pro Japonce a Číňany je typické úplné skrývání pocitů, vděčí tomu za přídomek „nevyzpytatelní”. Děti se tomuto [[chování]] [[Učení|učí]] již od narození.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost a osvojení specifických národních a etnických zvyků společně s jazykem se nazývá [[interkulturní kompetence|interkulturní kompetencí]]. Je však velmi těžko měřitelná, použitelná až v praxi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Předsudky a etnofaulismy ==&lt;br /&gt;
Historická bádání a [[lingvistika]] dokládají, že již v nejstarších starověkých společnostech byly pozorovány nejen odlišnosti jazyků, ale také specifické postoje a předsudky k jiným etnikům a jejich jazykům. Jedním z projevů takových předsudků jsou zvláštní jazykové výrazy, tzv. etnofaulismy. Mohou mít humorný, zesměšňující charakter, vyskytují se ale i negativní, nepřátelské. Příkladem takových mohou být „rákosníci” jako označení pro Vietnamce či „černé huby” pro Romy nebo černochy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Etnické a národní stereotypy a etnofaulismy se vyskytují ve všech kulturách a jazycích. To může být způsobeno i rozdílným vnímání světa skrze jazyk. Tato teorie se nazývá [[jazykový relativismus|jazykovým relativismem]] a její podstata spočívá v názoru, že myšlení lidí a jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem jazyka, kterým mluví. Rozdíly mezi jazyky tedy zapříčiňují i rozdílné [[interpretace]] světa, včetně vnímání ostatních lidí. Jazyk by tedy byl určujícím parametrem lidského vědomí, chování a prožívání. V komunikaci příslušníků různých kultur by nikdy nebylo možné dosáhnout absolutního porozumění. Odpůrci této teorie uvádějí, že myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces adaptace == &lt;br /&gt;
Jedním ze způsobů zajištění bezkonfliktního soužití je nutný proces adaptace (akulturace), „v němž dochází ke kulturním změnám trvalým stykem dvou nebo více kultur. Akulturace zahrnuje jak přebírání jedněch prvků z jiné kultury, tak vylučování jiných nebo jejich přetváření.&amp;quot; &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Existují čtyři strategie adaptace: integrace, asimilace, separace a marginalizace. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:Bez názvu.jpg|400px]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Integrací se rozumí přizpůsobení kultury okolí, které jim dává stejná práva a možnosti např. vzdělání či zaměstnání.&amp;lt;ref&amp;gt;HUMEČKOVÁ, Jana, 2006. Aplikace mezinárodního právního rámce v České republice a zákaz diskriminace: diskriminace osob se zdravotním postižením. In: Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR: příručka pro zaměstnance veřejné správy. Praha: Multikulturní centrum Praha, s. 19-25. ISBN 978-80-239-9597-8.&amp;lt;/ref&amp;gt; V průběhu integrace jsou migrantům vlastní kultury dvě, kdy je původní kultura zatlačena do pozadí, ale stále dochází k jejímu symbolickému zachovávání. Tak je tomu zejména u první generace migrantů.&amp;lt;ref&amp;gt;MORAVCOVÁ, Mirjam, 2008. Kulturní rozměr existence etnických menšin v České republice (Cultural Dimension of Existence of Ethnic Minorities in the Czech Republik). In: Etnické komunity v kulturním kontextu. Vyd. 1. Praha: Ermat, s. 11-40. ISBN 978-80-87178- 01-0. Dostupný také elektronicky jako preprint v prostorách Národní knihovny ČR: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:44b84620-b600-11e4-a7a2-005056827e51.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupně proces integrace přechází do procesu asimilace.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým způsobem je soužití v tzv. multikultuře, kdy je jedinec respektován a ceněn pro svou [[individualita|individualitu]] a uchovává si své osobní kulturní znaky a zvyky. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě nucené i dobrovolné separace nepovažují migranti za důležité svou původní kulturu opouštět a přizpůsobovat se nové. &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Marginalizaci si vybírají migranti odmítající kontakt jak s majoritní společností, tak s jinými migranty stejně si podobně kulturně orientovanými.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura === &lt;br /&gt;
* PRŮCHA, Jan, 2010a. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1.&lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroj obrázků === &lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51864</id>
		<title>Interkulturní komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51864"/>
		<updated>2018-01-22T12:09:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;''„'''Interkulturní [[komunikace]]''' (intercultural communication) je termín, označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušnici [[jazyk|jazykově]] a/nebo [[kultura|kulturně]] odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství.“''&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot;&amp;gt;PRŮCHA, Jan. &amp;lt;i&amp;gt;Interkulturní komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada, 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze použít i méně používané výrazy „mezikulturní komunikace“ a „komunikace mezi kulturami“, v angličtině je možné se setkat s &amp;quot;cross-cultural communication&amp;quot; nebo &amp;quot;multikultural communication&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace jako věda ==&lt;br /&gt;
[[Výzkum|Výzkumy]] mají poměrně krátkou [[historie|historii]]. Je tomu tak proto, že většina vědců nepociťovala potřebu se [[Sociální komunikace|sociální komunikací]] vůbec zabývat. Česká/československá věda v této oblasti byla výrazně pozadu za světovou. &amp;lt;br /&amp;gt;Zahraniční vývoj oboru byl mnohem intenzivnější a rozsáhlejší a byl zapříčiněn hlavně praktickými potřebami po 2. světové válce, kdy mohutná expanze Spojených států amerických do ostatních zemí vyvolala potřebu komunikace různých kultur, zejména Američanů s Japonci a dalšími asijskými národy a Evropany. Vznikla potřeba [[diplomacie|diplomatů]], obchodníků apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace mezi národy a etniky ==&lt;br /&gt;
[[Etnikum]] zahrnuje stejný původ, jazyk a kulturu, kdežto [[národ]] ''„osobité a uvědomělé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ, 1996. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 2 sv. ISBN 80-7184-311-3 (soubor)&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve [[Verbální komunikace|verbální komunikaci]] rozeznáváme rozdíl mezi kulturami s nízkým a vysokým komunikačním [[kontext|kontextem]]. Nízký komunikační kontext je rozšířený v kulturách vyjadřujících se explicitně, tj. vše, co chceme sdělit, vyjádříme jasně a není nutné sdělení interpretovat z kontextu. Takováto forma komunikace je používána zejména Němci, Švýcary, Nizozemci a Skandinávci. V obchodních jednáních jim nedělá problém vyjádřit např. otevřený nesouhlas, což může partnery ze zemí s vyšším komunikačním kontextem zaskočit. Vysoký komunikační kontext je charakteristický pro méně otevřeně se vyjadřující kultury. Bývá nutné dojít ke skutečnému obsahu pochopením kontextu, doprovodného neverbálního chování apod. Tento styl komunikace je běžný pro národy jižní Evropy (Italy, Španěly, Francouze) a mnoho asijských kultur. Pro Japonce je typické v pracovních jednáních nevyjadřovat jednoznačný nesouhlas. Odkazují pak na blíže nedefinované problémy nebo mění téma. Není to však znakem neupřímnosti ale kulturním znakem Japonců, přímé negativní vyjádření je považováno za nezdvořilé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prevencí před nedorozuměními a [[Konflikty|konflikty]] je znalost komunikační etikety. Ta je po znalosti jazyka nejdůležitější vlastností pro bezchybnou interkulturní komunikaci a je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí [[sociální styk]]. Příkladem může být rozdílnost neverbálních pozdravů - podání ruky, poklona, polibek… Tyto [[rituály]] jsou velmi rozdílné i u jednotlivých evropských národů. Pravidlem bývá, že čím severněji národ sídlí, tím více tlumí emoce (Švédové, Finové, Norové), naopak výrazné projevy emocí můžeme zaznamenat u národů jižních (Italové, Francouzi, Španělé). Pro Japonce a Číňany je typické úplné skrývání pocitů, vděčí tomu za přídomek „nevyzpytatelní”. Děti se tomuto [[chování]] [[Učení|učí]] již od narození.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost a osvojení specifických národních a etnických zvyků společně s jazykem se nazývá [[interkulturní kompetence|interkulturní kompetencí]]. Je však velmi těžko měřitelná, použitelná až v praxi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Předsudky a etnofaulismy ==&lt;br /&gt;
Historická bádání a [[lingvistika]] dokládají, že již v nejstarších starověkých společnostech byly pozorovány nejen odlišnosti jazyků, ale také specifické postoje a předsudky k jiným etnikům a jejich jazykům. Jedním z projevů takových předsudků jsou zvláštní jazykové výrazy, tzv. etnofaulismy. Mohou mít humorný, zesměšňující charakter, vyskytují se ale i negativní, nepřátelské. Příkladem takových mohou být „rákosníci” jako označení pro Vietnamce či „černé huby” pro Romy nebo černochy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Etnické a národní stereotypy a etnofaulismy se vyskytují ve všech kulturách a jazycích. To může být způsobeno i rozdílným vnímání světa skrze jazyk. Tato teorie se nazývá [[jazykový relativismus|jazykovým relativismem]] a její podstata spočívá v názoru, že myšlení lidí a jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem jazyka, kterým mluví. Rozdíly mezi jazyky tedy zapříčiňují i rozdílné [[interpretace]] světa, včetně vnímání ostatních lidí. Jazyk by tedy byl určujícím parametrem lidského vědomí, chování a prožívání. V komunikaci příslušníků různých kultur by nikdy nebylo možné dosáhnout absolutního porozumění. Odpůrci této teorie uvádějí, že myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces adaptace == &lt;br /&gt;
Jedním ze způsobů zajištění bezkonfliktního soužití je nutný proces adaptace (akulturace), „v němž dochází ke kulturním změnám trvalým stykem dvou nebo více kultur. Akulturace zahrnuje jak přebírání jedněch prvků z jiné kultury, tak vylučování jiných nebo jejich přetváření.&amp;quot; &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Existují čtyři strategie adaptace: integrace, asimilace, separace a marginalizace. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:Bez názvu.jpg|400px]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Integrací se rozumí přizpůsobení kultury okolí, které jim dává stejná práva a možnosti např. vzdělání či zaměstnání.&amp;lt;ref&amp;gt;HUMEČKOVÁ, Jana, 2006. Aplikace mezinárodního právního rámce v České republice a zákaz diskriminace: diskriminace osob se zdravotním postižením. In: Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR: příručka pro zaměstnance veřejné správy. Praha: Multikulturní centrum Praha, s. 19-25. ISBN 978-80-239-9597-8.&amp;lt;/ref&amp;gt; V průběhu integrace jsou migrantům vlastní kultury dvě, kdy je původní kultura zatlačena do pozadí, ale stále dochází k jejímu symbolickému zachovávání. Tak je tomu zejména u první generace migrantů.&amp;lt;ref&amp;gt;MORAVCOVÁ, Mirjam, 2008. Kulturní rozměr existence etnických menšin v České republice (Cultural Dimension of Existence of Ethnic Minorities in the Czech Republik). In: Etnické komunity v kulturním kontextu. Vyd. 1. Praha: Ermat, s. 11-40. ISBN 978-80-87178- 01-0. Dostupný také elektronicky jako preprint v prostorách Národní knihovny ČR: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:44b84620-b600-11e4-a7a2-005056827e51.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupně proces integrace přechází do procesu [[asimilace]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým způsobem je soužití v tzv. multikultuře, kdy je jedinec respektován a ceněn pro svou [[individualita|individualitu]] a uchovává si své osobní kulturní znaky a zvyky. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě nucené i dobrovolné [[separace]] nepovažují migranti za důležité svou původní kulturu opouštět a přizpůsobovat se nové. &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Marginalizaci si vybírají migranti odmítající kontakt jak s majoritní společností, tak s jinými migranty stejně si podobně kulturně orientovanými.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura === &lt;br /&gt;
* PRŮCHA, Jan, 2010a. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1.&lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroj obrázků === &lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51055</id>
		<title>Interkulturní komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51055"/>
		<updated>2017-12-26T12:09:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: Přidáno slovo do mého vlastního článku.&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;''„Interkulturní [[komunikace]] (intercultural communication) je termín, označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušnici [[jazyk|jazykově]] a/nebo [[kultura|kulturně]] odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství.“''&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot;&amp;gt;PRŮCHA, Jan. &amp;lt;i&amp;gt;Interkulturní komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada, 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze použít i méně používané výrazy „mezikulturní komunikace“ a „komunikace mezi kulturami“, v angličtině je možné se setkat s &amp;quot;cross-cultural communication&amp;quot; nebo &amp;quot;multikultural communication&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace jako věda ==&lt;br /&gt;
[[Výzkum|Výzkumy]] mají poměrně krátkou [[historie|historii]]. Je tomu tak proto, že většina vědců nepociťovala potřebu se [[Sociální komunikace|sociální komunikací]] vůbec zabývat. Česká/československá věda v této oblasti byla výrazně pozadu za světovou. &amp;lt;br /&amp;gt;Zahraniční vývoj oboru byl mnohem intenzivnější a rozsáhlejší a byl zapříčiněn hlavně praktickými potřebami po 2. světové válce, kdy mohutná expanze Spojených států amerických do ostatních zemí vyvolala potřebu komunikace různých kultur, zejména Američanů s Japonci a dalšími asijskými národy a Evropany. Vznikla potřeba [[diplomacie|diplomatů]], obchodníků apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace mezi národy a etniky ==&lt;br /&gt;
[[Etnikum]] zahrnuje stejný původ, jazyk a kulturu, kdežto [[národ]] ''„osobité a uvědomělé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ, 1996. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 2 sv. ISBN 80-7184-311-3 (soubor)&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve [[Verbální komunikace|verbální komunikaci]] rozeznáváme rozdíl mezi kulturami s nízkým a vysokým komunikačním [[kontext|kontextem]]. Nízký komunikační kontext je rozšířený v kulturách vyjadřujících se explicitně, tj. vše, co chceme sdělit, vyjádříme jasně a není nutné sdělení interpretovat z kontextu. Takováto forma komunikace je používána zejména Němci, Švýcary, Nizozemci a Skandinávci. V obchodních jednáních jim nedělá problém vyjádřit např. otevřený nesouhlas, což může partnery ze zemí s vyšším komunikačním kontextem zaskočit. Vysoký komunikační kontext je charakteristický pro méně otevřeně se vyjadřující kultury. Bývá nutné dojít ke skutečnému obsahu pochopením kontextu, doprovodného neverbálního chování apod. Tento styl komunikace je běžný pro národy jižní Evropy (Italy, Španěly, Francouze) a mnoho asijských kultur. Pro Japonce je typické v pracovních jednáních nevyjadřovat jednoznačný nesouhlas. Odkazují pak na blíže nedefinované problémy nebo mění téma. Není to však znakem neupřímnosti ale kulturním znakem Japonců, přímé negativní vyjádření je považováno za nezdvořilé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prevencí před nedorozuměními a [[Konflikty|konflikty]] je znalost komunikační etikety. Ta je po znalosti jazyka nejdůležitější vlastností pro bezchybnou interkulturní komunikaci a je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí [[sociální styk]]. Příkladem může být rozdílnost neverbálních pozdravů - podání ruky, poklona, polibek… Tyto [[rituály]] jsou velmi rozdílné i u jednotlivých evropských národů. Pravidlem bývá, že čím severněji národ sídlí, tím více tlumí emoce (Švédové, Finové, Norové), naopak výrazné projevy emocí můžeme zaznamenat u národů jižních (Italové, Francouzi, Španělé). Pro Japonce a Číňany je typické úplné skrývání pocitů, vděčí tomu za přídomek „nevyzpytatelní”. Děti se tomuto [[chování]] [[Učení|učí]] již od narození.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost a osvojení specifických národních a etnických zvyků společně s jazykem se nazývá [[interkulturní kompetence|interkulturní kompetencí]]. Je však velmi těžko měřitelná, použitelná až v praxi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Předsudky a etnofaulismy ==&lt;br /&gt;
Historická bádání a [[lingvistika]] dokládají, že již v nejstarších starověkých společnostech byly pozorovány nejen odlišnosti jazyků, ale také specifické postoje a předsudky k jiným etnikům a jejich jazykům. Jedním z projevů takových předsudků jsou zvláštní jazykové výrazy, tzv. etnofaulismy. Mohou mít humorný, zesměšňující charakter, vyskytují se ale i negativní, nepřátelské. Příkladem takových mohou být „rákosníci” jako označení pro Vietnamce či „černé huby” pro Romy nebo černochy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Etnické a národní stereotypy a etnofaulismy se vyskytují ve všech kulturách a jazycích. To může být způsobeno i rozdílným vnímání světa skrze jazyk. Tato teorie se nazývá [[jazykový relativismus|jazykovým relativismem]] a její podstata spočívá v názoru, že myšlení lidí a jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem jazyka, kterým mluví. Rozdíly mezi jazyky tedy zapříčiňují i rozdílné [[interpretace]] světa, včetně vnímání ostatních lidí. Jazyk by tedy byl určujícím parametrem lidského vědomí, chování a prožívání. V komunikaci příslušníků různých kultur by nikdy nebylo možné dosáhnout absolutního porozumění. Odpůrci této teorie uvádějí, že myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces adaptace == &lt;br /&gt;
Jedním ze způsobů zajištění bezkonfliktního soužití je nutný proces adaptace (akulturace), „v němž dochází ke kulturním změnám trvalým stykem dvou nebo více kultur. Akulturace zahrnuje jak přebírání jedněch prvků z jiné kultury, tak vylučování jiných nebo jejich přetváření.&amp;quot; &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Existují čtyři strategie adaptace: integrace, asimilace, separace a marginalizace. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:Bez názvu.jpg|400px]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Integrací se rozumí přizpůsobení kultury okolí, které jim dává stejná práva a možnosti např. vzdělání či zaměstnání.&amp;lt;ref&amp;gt;HUMEČKOVÁ, Jana, 2006. Aplikace mezinárodního právního rámce v České republice a zákaz diskriminace: diskriminace osob se zdravotním postižením. In: Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR: příručka pro zaměstnance veřejné správy. Praha: Multikulturní centrum Praha, s. 19-25. ISBN 978-80-239-9597-8.&amp;lt;/ref&amp;gt; V průběhu integrace jsou migrantům vlastní kultury dvě, kdy je původní kultura zatlačena do pozadí, ale stále dochází k jejímu symbolickému zachovávání. Tak je tomu zejména u první generace migrantů.&amp;lt;ref&amp;gt;MORAVCOVÁ, Mirjam, 2008. Kulturní rozměr existence etnických menšin v České republice (Cultural Dimension of Existence of Ethnic Minorities in the Czech Republik). In: Etnické komunity v kulturním kontextu. Vyd. 1. Praha: Ermat, s. 11-40. ISBN 978-80-87178- 01-0. Dostupný také elektronicky jako preprint v prostorách Národní knihovny ČR: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:44b84620-b600-11e4-a7a2-005056827e51.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupně proces integrace přechází do procesu [[asimilace]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým způsobem je soužití v tzv. multikultuře, kdy je jedinec respektován a ceněn pro svou [[individualita|individualitu]] a uchovává si své osobní kulturní znaky a zvyky. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě nucené i dobrovolné [[separace]] nepovažují migranti za důležité svou původní kulturu opouštět a přizpůsobovat se nové. &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Marginalizaci si vybírají migranti odmítající kontakt jak s majoritní společností, tak s jinými migranty stejně si podobně kulturně orientovanými.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura === &lt;br /&gt;
* PRŮCHA, Jan, 2010a. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1.&lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroj obrázků === &lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51054</id>
		<title>Interkulturní komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Interkulturn%C3%AD_komunikace&amp;diff=51054"/>
		<updated>2017-12-26T12:06:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: Založena nová stránka s textem „''„Interkulturní komunikace (intercultural communication) je termín, označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějš…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;''„Interkulturní [[komunikace]] (intercultural communication) je termín, označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušnici [[jazyk|jazykově]] a/nebo [[kultura|kulturně]] odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství.“''&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot;&amp;gt;PRŮCHA, Jan. &amp;lt;i&amp;gt;Interkulturní komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada, 2010.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze použít i méně používané výrazy „mezikulturní komunikace“ a „komunikace mezi kulturami“, v angličtině je možné se setkat s &amp;quot;cross-cultural communication&amp;quot; nebo &amp;quot;multikultural communication&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace jako věda ==&lt;br /&gt;
[[Výzkum|Výzkumy]] mají poměrně krátkou [[historie|historii]]. Je tomu tak proto, že většina vědců nepociťovala potřebu se [[Sociální komunikace|sociální komunikací]] vůbec zabývat. Česká/československá věda v této oblasti byla výrazně pozadu za světovou. &amp;lt;br /&amp;gt;Zahraniční vývoj oboru byl mnohem intenzivnější a rozsáhlejší a byl zapříčiněn hlavně praktickými potřebami po 2. světové válce, kdy mohutná expanze Spojených států amerických do ostatních zemí vyvolala potřebu komunikace různých kultur, zejména Američanů s Japonci a dalšími asijskými národy a Evropany. Vznikla potřeba [[diplomacie|diplomatů]], obchodníků apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Interkulturní komunikace mezi etniky ==&lt;br /&gt;
[[Etnikum]] zahrnuje stejný původ, jazyk a kulturu, kdežto [[národ]] ''„osobité a uvědomělé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PETRUSEK, Miloslav, Hana MAŘÍKOVÁ a Alena VODÁKOVÁ, 1996. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum. 2 sv. ISBN 80-7184-311-3 (soubor)&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve [[Verbální komunikace|verbální komunikaci]] rozeznáváme rozdíl mezi kulturami s nízkým a vysokým komunikačním [[kontext|kontextem]]. Nízký komunikační kontext je rozšířený v kulturách vyjadřujících se explicitně, tj. vše, co chceme sdělit, vyjádříme jasně a není nutné sdělení interpretovat z kontextu. Takováto forma komunikace je používána zejména Němci, Švýcary, Nizozemci a Skandinávci. V obchodních jednáních jim nedělá problém vyjádřit např. otevřený nesouhlas, což může partnery ze zemí s vyšším komunikačním kontextem zaskočit. Vysoký komunikační kontext je charakteristický pro méně otevřeně se vyjadřující kultury. Bývá nutné dojít ke skutečnému obsahu pochopením kontextu, doprovodného neverbálního chování apod. Tento styl komunikace je běžný pro národy jižní Evropy (Italy, Španěly, Francouze) a mnoho asijských kultur. Pro Japonce je typické v pracovních jednáních nevyjadřovat jednoznačný nesouhlas. Odkazují pak na blíže nedefinované problémy nebo mění téma. Není to však znakem neupřímnosti ale kulturním znakem Japonců, přímé negativní vyjádření je považováno za nezdvořilé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prevencí před nedorozuměními a [[Konflikty|konflikty]] je znalost komunikační etikety. Ta je po znalosti jazyka nejdůležitější vlastností pro bezchybnou interkulturní komunikaci a je spjata s konvencemi a rituály, které doprovázejí [[sociální styk]]. Příkladem může být rozdílnost neverbálních pozdravů - podání ruky, poklona, polibek… Tyto [[rituály]] jsou velmi rozdílné i u jednotlivých evropských národů. Pravidlem bývá, že čím severněji národ sídlí, tím více tlumí emoce (Švédové, Finové, Norové), naopak výrazné projevy emocí můžeme zaznamenat u národů jižních (Italové, Francouzi, Španělé). Pro Japonce a Číňany je typické úplné skrývání pocitů, vděčí tomu za přídomek „nevyzpytatelní”. Děti se tomuto [[chování]] [[Učení|učí]] již od narození.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost a osvojení specifických národních a etnických zvyků společně s jazykem se nazývá [[interkulturní kompetence|interkulturní kompetencí]]. Je však velmi těžko měřitelná, použitelná až v praxi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Předsudky a etnofaulismy ==&lt;br /&gt;
Historická bádání a [[lingvistika]] dokládají, že již v nejstarších starověkých společnostech byly pozorovány nejen odlišnosti jazyků, ale také specifické postoje a předsudky k jiným etnikům a jejich jazykům. Jedním z projevů takových předsudků jsou zvláštní jazykové výrazy, tzv. etnofaulismy. Mohou mít humorný, zesměšňující charakter, vyskytují se ale i negativní, nepřátelské. Příkladem takových mohou být „rákosníci” jako označení pro Vietnamce či „černé huby” pro Romy nebo černochy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Etnické a národní stereotypy a etnofaulismy se vyskytují ve všech kulturách a jazycích. To může být způsobeno i rozdílným vnímání světa skrze jazyk. Tato teorie se nazývá [[jazykový relativismus|jazykovým relativismem]] a její podstata spočívá v názoru, že myšlení lidí a jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem jazyka, kterým mluví. Rozdíly mezi jazyky tedy zapříčiňují i rozdílné [[interpretace]] světa, včetně vnímání ostatních lidí. Jazyk by tedy byl určujícím parametrem lidského vědomí, chování a prožívání. V komunikaci příslušníků různých kultur by nikdy nebylo možné dosáhnout absolutního porozumění. Odpůrci této teorie uvádějí, že myšlení nelze zjednodušit pouze na jazyk.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces adaptace == &lt;br /&gt;
Jedním ze způsobů zajištění bezkonfliktního soužití je nutný proces adaptace (akulturace), „v němž dochází ke kulturním změnám trvalým stykem dvou nebo více kultur. Akulturace zahrnuje jak přebírání jedněch prvků z jiné kultury, tak vylučování jiných nebo jejich přetváření.&amp;quot; &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Existují čtyři strategie adaptace: integrace, asimilace, separace a marginalizace. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:Bez názvu.jpg|400px]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Integrací se rozumí přizpůsobení kultury okolí, které jim dává stejná práva a možnosti např. vzdělání či zaměstnání.&amp;lt;ref&amp;gt;HUMEČKOVÁ, Jana, 2006. Aplikace mezinárodního právního rámce v České republice a zákaz diskriminace: diskriminace osob se zdravotním postižením. In: Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR: příručka pro zaměstnance veřejné správy. Praha: Multikulturní centrum Praha, s. 19-25. ISBN 978-80-239-9597-8.&amp;lt;/ref&amp;gt; V průběhu integrace jsou migrantům vlastní kultury dvě, kdy je původní kultura zatlačena do pozadí, ale stále dochází k jejímu symbolickému zachovávání. Tak je tomu zejména u první generace migrantů.&amp;lt;ref&amp;gt;MORAVCOVÁ, Mirjam, 2008. Kulturní rozměr existence etnických menšin v České republice (Cultural Dimension of Existence of Ethnic Minorities in the Czech Republik). In: Etnické komunity v kulturním kontextu. Vyd. 1. Praha: Ermat, s. 11-40. ISBN 978-80-87178- 01-0. Dostupný také elektronicky jako preprint v prostorách Národní knihovny ČR: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:44b84620-b600-11e4-a7a2-005056827e51.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Postupně proces integrace přechází do procesu [[asimilace]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým způsobem je soužití v tzv. multikultuře, kdy je jedinec respektován a ceněn pro svou [[individualita|individualitu]] a uchovává si své osobní kulturní znaky a zvyky. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě nucené i dobrovolné [[separace]] nepovažují migranti za důležité svou původní kulturu opouštět a přizpůsobovat se nové. &amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Marginalizaci si vybírají migranti odmítající kontakt jak s majoritní společností, tak s jinými migranty stejně si podobně kulturně orientovanými.&amp;lt;ref name=&amp;quot;průcha&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura === &lt;br /&gt;
* PRŮCHA, Jan, 2010a. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada. Psyché. ISBN 978-80-247-3069-1.&lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroj obrázků === &lt;br /&gt;
* GARMASH, Sofya. Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Bc. Kateřina Nekolová, M.A.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Bez_n%C3%A1zvu.jpg&amp;diff=51053</id>
		<title>Soubor:Bez názvu.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Bez_n%C3%A1zvu.jpg&amp;diff=51053"/>
		<updated>2017-12-26T11:36:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: Aleksi.Mikkonen načtena nová verze &amp;amp;quot;Soubor:Bez názvu.jpg&amp;amp;quot;&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Aprava_z%C3%A1v%C4%9Bre%C4%8Dn%C3%BDch_prac%C3%AD_na_hesla_(2017)&amp;diff=50241</id>
		<title>Úprava závěrečných prací na hesla (2017)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Aprava_z%C3%A1v%C4%9Bre%C4%8Dn%C3%BDch_prac%C3%AD_na_hesla_(2017)&amp;diff=50241"/>
		<updated>2017-12-03T08:58:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Aleksi.Mikkonen: Zapsání studenta do tabulky vytvářených/upravovaných hesel.&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable sortable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
! Student !! Název závěrečné práce !! Heslo 1 - bakalářka/diplomka !! Heslo 2 - úprava existujícího&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|| Věra Hojdarová || Principy služeb prezidentských knihoven|| Prezidentské knihovny||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Jana Chaloupková|| Právo na zapomnění v prostředí internetu|| Právo na zapomnění v prostředí internetu||Emotion Markup Language&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Audit znalostního managementu|| Znalostní společnost||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Administrativní knihovny na ministerstvech České republiky|| Administrativní knihovny||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Lucie Fajkusová|| Google generace a její vztah k informacím|| Google generace||Kodikologie&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Aleš Krůta|| Digitální identita v době služeb Google|| Digitální identita||Databáze ProQuest&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Jana Pivoňková|| Podpora dětského čtenářství v České republice a německy mluvících zemích|| Podpora dětského čtenářství||Vývoj písma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||Andrea Bílá|| Komunitní funkce veřejných knihoven jako jedna z cest získávání potencionálních čtenářů|| Komunitní funkce knihoven|| Paul Ekman&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Martina Eliášková|| Regionální funkce knihoven ve Středočeském kraji v letech 2001–2011|| Regionální funkce knihoven||Beletrie pro dospělé&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||Josefina Panenková|| Ediční a nakladatelská činnost knihoven|| Knihovna jako vydavatel|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||Martina Horálková|| Ediční a nakladatelská činnost knihoven|| Online služby pro publikování v ČR|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||x|| Ediční a nakladatelská činnost knihoven|| Online služby pro publikování v zahraničí|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Patricie Slaničková|| Metody výzkumu v knihovnách - analýza využívaných metod výzkumů v České republice i v zahraničí|| Měření výkonnosti a kvality v knihovnách|| Standard veřejných knihovnických a informačních služeb&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Kateřina Suchá|| Metody výzkumu v knihovnách - analýza využívaných metod výzkumů v České republice i v zahraničí|| Měření spokojenosti uživatelů knihoven||České knihovnické spolky&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Anna Doušova|| Možnosti zařazení deskových her do nabídky služeb veřejných knihoven|| Deskové hry v knihovnách||Bill Gates&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Aleksi Mikkonen|| Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny|| Interkulturní komunikace||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Tomáš Vrba|| Geografické informační systémy v oblasti životního prostředí a ochrany přírody|| Geografické informační systémy||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Adam Jerman|| Knihovnické služby pro bezdomovce|| Knihovnické služby pro bezdomovce||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Public relations v českých knihovnách: analýza externí komunikační strategie|| Public relations v českých knihovnách||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Public relations v českých knihovnách: analýza externí komunikační strategie|| Mediální PR komunikace v knihovnách||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Public relations v českých knihovnách: analýza externí komunikační strategie|| Internetová a online PR komunikace v knihovnách||&lt;br /&gt;
|-|&lt;br /&gt;
|| Sofie Čapková|| Sociální sítě a internetové stránky pro čtenáře|| Typologie uživatelů sociálních sítí||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Štěpánka Filipová|| Sociální sítě a internetové stránky pro čtenáře|| České sociální sítě pro čtenáře||Karen E. Fisher (Pettigrew) &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Sabina Jůnová|| Sociální sítě a internetové stránky pro čtenáře|| Zahraniční sociální sítě pro čtenáře||Twitter&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Jana Hecová|| Čtenářská gramotnost dětí na 1. stupni ZŠ : vliv rozdílných vzdělávacích programů|| Metody výuky počátečního čtení||OPAC&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Iveta Peterčáková|| Efekt manipulace s výsledky vyhledávání|| Vyhledávač Seznam||Informační zahlcení&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Zuzana Skálová|| Budoucnost katalogizační profese|| Katalogizátor||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Sára Bezvodová|| Role animace v uživatelském rozhraní mobilních zařízení||Mobilní zařízení||Eugene Garfield&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Soňa Veselá|| Noví (mladí) informační profesionálové jako zaměstnanci knihoven a členové profesních organizací|| Informační profesionál||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Noví (mladí) informační profesionálové jako zaměstnanci knihoven a členové profesních organizací|| Noví informační profesionálové ČR (NIP CZ)||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Jaroslav Nedavaška|| FRBRizace katalogů a databází – situace v zahraničí|| FRBRizace||Komprese obrazových informací&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Petra Vojtěchovská|| Senioři píší Wikipedii: vývoj projektu a analýza systémových dat|| Senioři píší Wikipedii||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Dominika Růžičková|| Popis a evaluace projektu nové služby e-výpůjčky v Městské knihovně Úvaly|| Služba e-výpůjčky||Povinný výtisk&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Bartoloměj Eliáš|| Audit znalostního managementu|| Znalostní management a znalosti v organizacích||Hierarchie Data → Informace → Znalost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Oborová brána Umění a architektura (ART)|| Oborové brány||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Ivana Syrovátková|| Motivace volby profilových obrázků uživatelů sociálních sítí|| Motivace volby profilových obrázků uživatelů sociálních sítí||Bitcoin&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Anežka Hegrová|| Analýza služeb veřejných knihoven pro zrakově postižené|| Služby veřejných knihoven pro zrakově postižené||Informační systém&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Pavlína Jurigová|| Vizualizace jako metoda prezentace dat|| Vizualizace dat||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Libuše Šimová|| Analýza uživatelského chování vzhledem k ukládání digitální stopy bez vědomí uživatele|| Uživatelské chování|| Digital divide - digitální propast&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| Selekční jazyky farmaceutických klasifikačních systémů||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| Farmakoinformatika||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| Derwent Drug File||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| International Pharmaceutical Abstracts||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| IMS RESEARCH||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| Merck Index||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| PubMed Central||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| BioMed Central||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Martin Flohr|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| Bibliographia medica Čechoslovaca||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Ondřej Malý|| Databáze a digitální knihovny pro farmaceutické obory|| Databáze Státního ústavu pro kontrolu léčiv a databáze lékáren SÚKL||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Informační chování zdravotních sester|| Informační chování zdravotních sester||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Martin Mimra || Soudní knihovny v ČR|| Soudní knihovny v ČR||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Trendy v legislativách povinného odevzdávání online publikací v evropských zemích|| Povinný depozit online publikací v zahraničí||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Dominika Koubková|| Role knihoven v kulturních a kreativních průmyslech|| Role knihoven v kulturních a kreativních průmyslech||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Ludvík Steiner|| Role knihoven a informačních institucí ve vědecké komunikaci|| Popularizace vědy||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Tomáš Havran|| Osobnost Zdenky Braunerové v české knižní grafice|| Zdeňka Braunerová|| Vývoj knihoven ve středověku&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Kristýna Dufková|| Knihy přání a stížností v knihovně – příklady užití a efektivity|| Knihy přání a stížností v knihovně|| Microsoft Office&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Onleihe – online výpůjční systém digitálních médií|| Onleihe||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Bariéry při využívání knihovnických služeb migranty z Běloruska, Ruska a Ukrajiny|| Knihovnické služby pro migranty||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|Tereza Horalová|| Informačná bublina a jej dôsledky|| Informační bublina||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Lydie Bartošová|| Informační služby a informační zdroje v oblasti životního prostředí|| Informační zdroje v oblasti životního prostředí||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| x|| Mapování terminologie fyzioterapeutických technik v odborných databázích|| Terminologie fyzioterapeutických technik v odborných databázích||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Markéta Charvátová|| Senioři píší Wikipedii: vývoj projektu a analýza systémových dat|| Informační chování seniorů ve wiki prostředí||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Marek Kubašta|| Virtuální realita: historie imerzivních praktik a vize budoucnosti|| Virtuální realita (do existujícího hesla přepracovat sekci o historii VR)||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Alexander Savov|| Efekt manipulace s výsledky vyhledávání|| Manipulace s výsledky vyhledávání||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Kristýna Klimplová|| Historický fond starých a vzácných tisků Krajské vědecké knihovny v Liberci|| Fond starých a vzácných tisků Krajské vědecké knihovny v Liberci||Literatura a nová médi&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Eliška Rudová|| Budoucnost archivování filmu|| Archivace filmu||Organizace knihovních fondů&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Anna Landrgottová|| Digitální knihovna HathiTrust, její funkce a služby|| HathiTrust||Gramatika&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| Vít Švejda|| Knihovna kapucínského kláštera v Sušici|| Knihovna kapucínského kláštera v Sušici||&lt;br /&gt;
|}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Aleksi.Mikkonen</name></author>
		
	</entry>
</feed>