<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Blanka.Smejkalova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Blanka.Smejkalova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Blanka.Smejkalova"/>
	<updated>2026-04-22T02:09:10Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28662</id>
		<title>Knihovní řád</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28662"/>
		<updated>2016-01-05T08:16:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Doporučená obecná struktura knihovního řádu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Knihovní řád''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Právní normy upravující činnost knihoven''' === &lt;br /&gt;
Činnost knihoven je v České republice upravena speciální legislativou. Klíčovým dokumentem&lt;br /&gt;
je knihovní zákon – zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování&lt;br /&gt;
veřejných knihovnických a informačních služeb tzv. Knihovní zákon, na který navazuje vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21.2.2002 k provedení tohoto zákona. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. In: Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013, pp. 62 [cit. 2015-12-26]. Available from: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Knihovní zákon]] upravuje systém a druhy knihoven (§ 3 a § 9-13)  a podmínky jejich provozování. Obsahuje definice veřejné knihovnické a informační služby (§ 4), meziknihovní služby (§ 14), práci s knihovním fondem (§§ 16-18), zřizuje evidenci knihoven (§§ 5 a 6) a podporu knihoven z veřejných rozpočtů (§ 15), a stanovuje sankce za porušení zákona (§§ 19-21).&lt;br /&gt;
Za účelem plnění zákona je dále vydán Ministerstvem kultury ČR  [[Metodický pokyn k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky]].  Standard  definuje vybrané ukazatele z činnosti knihoven a stanoví jejich požadovanou úroveň. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Právní vztahy knihovny a čtenáře ve výpůjčním procesu ]]upravuje občanský zákoník v §659-§662, které upravují půjčování věcí a z kterých vychází ustanovení Knihovního a výpůjčního řádu knihovny. Povinností knihovny je tento dokument vydat a v detailu stanovit práva a povinnosti čtenářů a knihovny.  Ustanovení výslovně neuvedená  jsou opět upraveny Občanským zákoníkem a ustanovení Knihovního  a výpůjčního  řádu  nesmí  přesahovat rámec občanského zákoníku. &lt;br /&gt;
K činnosti knihoven se vztahují také další obecně platné právní předpisy, zejména Listina základních práv a svobod a Zákon o ochraně osobních údajů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní dokumenty knihovny vymezují knihovny z právního i hospodářského hlediska, charakterizují předmět jejich činnosti a určují základní pravidla pro řešení nejrůznějších vztahů s ostatními subjekty. Kolik takových dokumentů knihovna má, záleží na její organizačně právní formě, velikosti, organizačním uspořádání, účelu zřízení apod. Tyto dokumenty jsou předepsány zákony nebo vycházejí z typů a druhů činnosti organizace, z její organizační formy či konkrétních podmínek, v nichž působí.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K základním dokumentům knihovny patří:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Zakládací listina knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Statut knihovny]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Knihovní a výpůjční řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Organizační řád knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní a výpůjční řád patří mezi základní dokumenty knihovny a spolu se zřizovací listinou je povinnou přílohou žádosti o registraci/evidenci knihovny na Ministerstvu kultury ČR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Knihovní řád''' === &lt;br /&gt;
je stěžejní interní norma stanovující zásady a podmínky pro poskytování služeb knihovny formou smluvních podmínek mezi knihovnou a uživatelem.&lt;br /&gt;
S Knihovním řádem musí být seznámen každý uživatel knihovních služeb, měl by být přístupný všem uživatelům v tištěné podobě nebo na webové stránce knihovny. Nejčastějšími přílohami Knihovního řádu jsou:&lt;br /&gt;
•	Ceník placených služeb a poplatků knihovny&lt;br /&gt;
•	Směrnice o nakládání s osobními údaji uživatelů knihovny (dle ustanovení zákona na ochranu osobních údajů).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O knihovním řádu se knihovní zákon zmiňuje pouze v jediném ustanovení a to v § 4 odst. 7: „Provozovatel knihovny vydá knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“. Z této jedné krátké věty vůbec neplyne, o jak důležitý dokument se jedná a jak velkou pozornost by knihovny měly věnovat jeho přípravě. Knihovní řád je možné charakterizovat jako smlouvu mezi knihovnou a uživatelem - jeho ustanovení nemohou samozřejmě být v rozporu s knihovním zákonem, ale právě tím, jak upraví podrobnosti poskytování svých služeb se mohou knihovny vyhnout mnoha nepříjemnostem a nedorozuměním. V knihovním řádu lze upravit různé detaily, které se týkají konkrétní knihovny, např. služby poskytované nad rámec povinných služeb stanovených knihovním zákonem (donáškovou službu, reprografické služby, umožnění přístupu do databází atd.), podrobně upravit způsob registrace uživatelů (požadované údaje, možnost registrace elektronického uživatele apod.), výpůjční řád (počet půjčených svazků, výpůjční lhůty, prezenční/absenční půjčování), práva a povinnosti uživatelů knihovny/studovny, postihy za nedodržení knihovního řádu a další. Ve většině knihoven uživatelé při registraci podepisují, že se s knihovním řádem seznámili a zavazují se k jeho dodržování.&lt;br /&gt;
V knihovním řádu může provozovatel knihovny též upravit oblasti, kterými bude regulovat chování návštěvníků knihovny, aniž by omezil jejich právo rovného přístupu ke knihovním službám. Tím je myšleno např. právní zázemí knihovníka při jednání s tzv. „obtížnými“ uživateli knihovny (zapáchající uživatelé, bezdomovci, opilí, agresivní uživatelé, návštěvníci pod vlivem drog). Je to především knihovní řád, který by měl mimo jiné obsahovat základní zásady chování, zásady prevence vzniku škod na knihovním fondu, zásady ochrany nikým a ničím nerušeného výkonu práv uživatelů, kteří pravidla respektují. Zakotvením požadavků chování v prostorách knihovny, zákazu vstupu s určitými předměty, zákazu šíření hluku, zápachu apod. nedochází ze strany provozovatele knihovny k omezení rovného přístupu ke knihovním a informačním službám, ale pouze ke stanovení rovných a pro všechny platných podmínek, za nichž lze tento přístup realizovat tak, jak předpokládá knihovní zákon. Vždy je potřeba mít na zřeteli nutnost přiměřenosti stanovených omezení tak, aby nebyla diskriminována určitá skupina potenciálních návštěvníků. Nelze proto stanovit možnost zamezení přístupu určitým skupinám obyvatel, ale je možné vydat pravidlo, kterým se všichni návštěvníci musí řídit a které lze odůvodněně požadovat s ohledem na bezpečnost, provozní podmínky, zachování pořádku, předcházení vzniku škod a zájmy ostatních uživatelů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzorové knihovní řády pro různé typy knihoven jsou k dispozici na webových stránkách  Národní knihovny ČR pod odkazem Informace pro knihovny – Legislativa, doporučení, standardy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/01_index.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Doporučená obecná struktura knihovního řádu''' ===&lt;br /&gt;
'''I. Základní ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Právní zakotvení&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Poslání a činnost knihovny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Veřejné knihovnické a informační služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''II. Uživatelé knihovnických a informačních služeb'''&lt;br /&gt;
* Registrace uživatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Základní povinnosti a práva uživatelů knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pokyny pro využívání výpočetní techniky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''III. Výpůjční řád&lt;br /&gt;
* Pravidla a způsoby půjčování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výpůjční lhůty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů pro půjčování mimo budovu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů ve studovnách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Meziknihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Reprografické a kopírovací služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Půjčování na výstavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''IV. Postihy za nedodržení ustanovení Knihovního řádu'''&lt;br /&gt;
* Ztráty a náhrady&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poplatky za přestupky proti Knihovnímu řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Náhrada všeobecných škod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''V. Závěrečná ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Výjimky z Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Doplňky Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Účinnost Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přílohy Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Použitá literatura:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DILHOFOVÁ, Adéla, KRTAOCHVÍLOVÁ Monika a LIDMILA Jan. Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: 2013, pp. 62&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: Ústav informačních studiií a knihovnictví FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: Ústav informačních studiií a knihovnictví FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28661</id>
		<title>Knihovní řád</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28661"/>
		<updated>2016-01-05T08:10:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Doporučená obecná struktura knihovního řádu: */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Knihovní řád''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Právní normy upravující činnost knihoven''' === &lt;br /&gt;
Činnost knihoven je v České republice upravena speciální legislativou. Klíčovým dokumentem&lt;br /&gt;
je knihovní zákon – zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování&lt;br /&gt;
veřejných knihovnických a informačních služeb tzv. Knihovní zákon, na který navazuje vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21.2.2002 k provedení tohoto zákona. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. In: Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013, pp. 62 [cit. 2015-12-26]. Available from: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Knihovní zákon]] upravuje systém a druhy knihoven (§ 3 a § 9-13)  a podmínky jejich provozování. Obsahuje definice veřejné knihovnické a informační služby (§ 4), meziknihovní služby (§ 14), práci s knihovním fondem (§§ 16-18), zřizuje evidenci knihoven (§§ 5 a 6) a podporu knihoven z veřejných rozpočtů (§ 15), a stanovuje sankce za porušení zákona (§§ 19-21).&lt;br /&gt;
Za účelem plnění zákona je dále vydán Ministerstvem kultury ČR  [[Metodický pokyn k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky]].  Standard  definuje vybrané ukazatele z činnosti knihoven a stanoví jejich požadovanou úroveň. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Právní vztahy knihovny a čtenáře ve výpůjčním procesu ]]upravuje občanský zákoník v §659-§662, které upravují půjčování věcí a z kterých vychází ustanovení Knihovního a výpůjčního řádu knihovny. Povinností knihovny je tento dokument vydat a v detailu stanovit práva a povinnosti čtenářů a knihovny.  Ustanovení výslovně neuvedená  jsou opět upraveny Občanským zákoníkem a ustanovení Knihovního  a výpůjčního  řádu  nesmí  přesahovat rámec občanského zákoníku. &lt;br /&gt;
K činnosti knihoven se vztahují také další obecně platné právní předpisy, zejména Listina základních práv a svobod a Zákon o ochraně osobních údajů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní dokumenty knihovny vymezují knihovny z právního i hospodářského hlediska, charakterizují předmět jejich činnosti a určují základní pravidla pro řešení nejrůznějších vztahů s ostatními subjekty. Kolik takových dokumentů knihovna má, záleží na její organizačně právní formě, velikosti, organizačním uspořádání, účelu zřízení apod. Tyto dokumenty jsou předepsány zákony nebo vycházejí z typů a druhů činnosti organizace, z její organizační formy či konkrétních podmínek, v nichž působí.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K základním dokumentům knihovny patří:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Zakládací listina knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Statut knihovny]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Knihovní a výpůjční řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Organizační řád knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní a výpůjční řád patří mezi základní dokumenty knihovny a spolu se zřizovací listinou je povinnou přílohou žádosti o registraci/evidenci knihovny na Ministerstvu kultury ČR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Knihovní řád''' === &lt;br /&gt;
je stěžejní interní norma stanovující zásady a podmínky pro poskytování služeb knihovny formou smluvních podmínek mezi knihovnou a uživatelem.&lt;br /&gt;
S Knihovním řádem musí být seznámen každý uživatel knihovních služeb, měl by být přístupný všem uživatelům v tištěné podobě nebo na webové stránce knihovny. Nejčastějšími přílohami Knihovního řádu jsou:&lt;br /&gt;
•	Ceník placených služeb a poplatků knihovny&lt;br /&gt;
•	Směrnice o nakládání s osobními údaji uživatelů knihovny (dle ustanovení zákona na ochranu osobních údajů).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O knihovním řádu se knihovní zákon zmiňuje pouze v jediném ustanovení a to v § 4 odst. 7: „Provozovatel knihovny vydá knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“. Z této jedné krátké věty vůbec neplyne, o jak důležitý dokument se jedná a jak velkou pozornost by knihovny měly věnovat jeho přípravě. Knihovní řád je možné charakterizovat jako smlouvu mezi knihovnou a uživatelem - jeho ustanovení nemohou samozřejmě být v rozporu s knihovním zákonem, ale právě tím, jak upraví podrobnosti poskytování svých služeb se mohou knihovny vyhnout mnoha nepříjemnostem a nedorozuměním. V knihovním řádu lze upravit různé detaily, které se týkají konkrétní knihovny, např. služby poskytované nad rámec povinných služeb stanovených knihovním zákonem (donáškovou službu, reprografické služby, umožnění přístupu do databází atd.), podrobně upravit způsob registrace uživatelů (požadované údaje, možnost registrace elektronického uživatele apod.), výpůjční řád (počet půjčených svazků, výpůjční lhůty, prezenční/absenční půjčování), práva a povinnosti uživatelů knihovny/studovny, postihy za nedodržení knihovního řádu a další. Ve většině knihoven uživatelé při registraci podepisují, že se s knihovním řádem seznámili a zavazují se k jeho dodržování.&lt;br /&gt;
V knihovním řádu může provozovatel knihovny též upravit oblasti, kterými bude regulovat chování návštěvníků knihovny, aniž by omezil jejich právo rovného přístupu ke knihovním službám. Tím je myšleno např. právní zázemí knihovníka při jednání s tzv. „obtížnými“ uživateli knihovny (zapáchající uživatelé, bezdomovci, opilí, agresivní uživatelé, návštěvníci pod vlivem drog). Je to především knihovní řád, který by měl mimo jiné obsahovat základní zásady chování, zásady prevence vzniku škod na knihovním fondu, zásady ochrany nikým a ničím nerušeného výkonu práv uživatelů, kteří pravidla respektují. Zakotvením požadavků chování v prostorách knihovny, zákazu vstupu s určitými předměty, zákazu šíření hluku, zápachu apod. nedochází ze strany provozovatele knihovny k omezení rovného přístupu ke knihovním a informačním službám, ale pouze ke stanovení rovných a pro všechny platných podmínek, za nichž lze tento přístup realizovat tak, jak předpokládá knihovní zákon. Vždy je potřeba mít na zřeteli nutnost přiměřenosti stanovených omezení tak, aby nebyla diskriminována určitá skupina potenciálních návštěvníků. Nelze proto stanovit možnost zamezení přístupu určitým skupinám obyvatel, ale je možné vydat pravidlo, kterým se všichni návštěvníci musí řídit a které lze odůvodněně požadovat s ohledem na bezpečnost, provozní podmínky, zachování pořádku, předcházení vzniku škod a zájmy ostatních uživatelů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzorové knihovní řády pro různé typy knihoven jsou k dispozici na webových stránkách  Národní knihovny ČR pod odkazem Informace pro knihovny – Legislativa, doporučení, standardy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/01_index.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Doporučená obecná struktura knihovního řádu''' ===&lt;br /&gt;
'''I. Základní ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Právní zakotvení&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Poslání a činnost knihovny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Veřejné knihovnické a informační služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''II. Uživatelé knihovnických a informačních služeb'''&lt;br /&gt;
* Registrace uživatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Základní povinnosti a práva uživatelů knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pokyny pro využívání výpočetní techniky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''III. Výpůjční řád&lt;br /&gt;
* Pravidla a způsoby půjčování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výpůjční lhůty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů pro půjčování mimo budovu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů ve studovnách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Meziknihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Reprografické a kopírovací služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Půjčování na výstavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''IV. Postihy za nedodržení ustanovení Knihovního řádu'''&lt;br /&gt;
* Ztráty a náhrady&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poplatky za přestupky proti Knihovnímu řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Náhrada všeobecných škod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''V. Závěrečná ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Výjimky z Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Doplňky Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Účinnost Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přílohy Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Použitá literatura:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA.  Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: 2013, pp. 62&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28659</id>
		<title>Knihovní řád</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28659"/>
		<updated>2016-01-05T08:09:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Knihovní a výpůjční řád */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Knihovní řád''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Právní normy upravující činnost knihoven''' === &lt;br /&gt;
Činnost knihoven je v České republice upravena speciální legislativou. Klíčovým dokumentem&lt;br /&gt;
je knihovní zákon – zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování&lt;br /&gt;
veřejných knihovnických a informačních služeb tzv. Knihovní zákon, na který navazuje vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21.2.2002 k provedení tohoto zákona. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. In: Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013, pp. 62 [cit. 2015-12-26]. Available from: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Knihovní zákon]] upravuje systém a druhy knihoven (§ 3 a § 9-13)  a podmínky jejich provozování. Obsahuje definice veřejné knihovnické a informační služby (§ 4), meziknihovní služby (§ 14), práci s knihovním fondem (§§ 16-18), zřizuje evidenci knihoven (§§ 5 a 6) a podporu knihoven z veřejných rozpočtů (§ 15), a stanovuje sankce za porušení zákona (§§ 19-21).&lt;br /&gt;
Za účelem plnění zákona je dále vydán Ministerstvem kultury ČR  [[Metodický pokyn k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky]].  Standard  definuje vybrané ukazatele z činnosti knihoven a stanoví jejich požadovanou úroveň. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Právní vztahy knihovny a čtenáře ve výpůjčním procesu ]]upravuje občanský zákoník v §659-§662, které upravují půjčování věcí a z kterých vychází ustanovení Knihovního a výpůjčního řádu knihovny. Povinností knihovny je tento dokument vydat a v detailu stanovit práva a povinnosti čtenářů a knihovny.  Ustanovení výslovně neuvedená  jsou opět upraveny Občanským zákoníkem a ustanovení Knihovního  a výpůjčního  řádu  nesmí  přesahovat rámec občanského zákoníku. &lt;br /&gt;
K činnosti knihoven se vztahují také další obecně platné právní předpisy, zejména Listina základních práv a svobod a Zákon o ochraně osobních údajů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní dokumenty knihovny vymezují knihovny z právního i hospodářského hlediska, charakterizují předmět jejich činnosti a určují základní pravidla pro řešení nejrůznějších vztahů s ostatními subjekty. Kolik takových dokumentů knihovna má, záleží na její organizačně právní formě, velikosti, organizačním uspořádání, účelu zřízení apod. Tyto dokumenty jsou předepsány zákony nebo vycházejí z typů a druhů činnosti organizace, z její organizační formy či konkrétních podmínek, v nichž působí.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K základním dokumentům knihovny patří:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Zakládací listina knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Statut knihovny]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Knihovní a výpůjční řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Organizační řád knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní a výpůjční řád patří mezi základní dokumenty knihovny a spolu se zřizovací listinou je povinnou přílohou žádosti o registraci/evidenci knihovny na Ministerstvu kultury ČR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Knihovní řád''' === &lt;br /&gt;
je stěžejní interní norma stanovující zásady a podmínky pro poskytování služeb knihovny formou smluvních podmínek mezi knihovnou a uživatelem.&lt;br /&gt;
S Knihovním řádem musí být seznámen každý uživatel knihovních služeb, měl by být přístupný všem uživatelům v tištěné podobě nebo na webové stránce knihovny. Nejčastějšími přílohami Knihovního řádu jsou:&lt;br /&gt;
•	Ceník placených služeb a poplatků knihovny&lt;br /&gt;
•	Směrnice o nakládání s osobními údaji uživatelů knihovny (dle ustanovení zákona na ochranu osobních údajů).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O knihovním řádu se knihovní zákon zmiňuje pouze v jediném ustanovení a to v § 4 odst. 7: „Provozovatel knihovny vydá knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“. Z této jedné krátké věty vůbec neplyne, o jak důležitý dokument se jedná a jak velkou pozornost by knihovny měly věnovat jeho přípravě. Knihovní řád je možné charakterizovat jako smlouvu mezi knihovnou a uživatelem - jeho ustanovení nemohou samozřejmě být v rozporu s knihovním zákonem, ale právě tím, jak upraví podrobnosti poskytování svých služeb se mohou knihovny vyhnout mnoha nepříjemnostem a nedorozuměním. V knihovním řádu lze upravit různé detaily, které se týkají konkrétní knihovny, např. služby poskytované nad rámec povinných služeb stanovených knihovním zákonem (donáškovou službu, reprografické služby, umožnění přístupu do databází atd.), podrobně upravit způsob registrace uživatelů (požadované údaje, možnost registrace elektronického uživatele apod.), výpůjční řád (počet půjčených svazků, výpůjční lhůty, prezenční/absenční půjčování), práva a povinnosti uživatelů knihovny/studovny, postihy za nedodržení knihovního řádu a další. Ve většině knihoven uživatelé při registraci podepisují, že se s knihovním řádem seznámili a zavazují se k jeho dodržování.&lt;br /&gt;
V knihovním řádu může provozovatel knihovny též upravit oblasti, kterými bude regulovat chování návštěvníků knihovny, aniž by omezil jejich právo rovného přístupu ke knihovním službám. Tím je myšleno např. právní zázemí knihovníka při jednání s tzv. „obtížnými“ uživateli knihovny (zapáchající uživatelé, bezdomovci, opilí, agresivní uživatelé, návštěvníci pod vlivem drog). Je to především knihovní řád, který by měl mimo jiné obsahovat základní zásady chování, zásady prevence vzniku škod na knihovním fondu, zásady ochrany nikým a ničím nerušeného výkonu práv uživatelů, kteří pravidla respektují. Zakotvením požadavků chování v prostorách knihovny, zákazu vstupu s určitými předměty, zákazu šíření hluku, zápachu apod. nedochází ze strany provozovatele knihovny k omezení rovného přístupu ke knihovním a informačním službám, ale pouze ke stanovení rovných a pro všechny platných podmínek, za nichž lze tento přístup realizovat tak, jak předpokládá knihovní zákon. Vždy je potřeba mít na zřeteli nutnost přiměřenosti stanovených omezení tak, aby nebyla diskriminována určitá skupina potenciálních návštěvníků. Nelze proto stanovit možnost zamezení přístupu určitým skupinám obyvatel, ale je možné vydat pravidlo, kterým se všichni návštěvníci musí řídit a které lze odůvodněně požadovat s ohledem na bezpečnost, provozní podmínky, zachování pořádku, předcházení vzniku škod a zájmy ostatních uživatelů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzorové knihovní řády pro různé typy knihoven jsou k dispozici na webových stránkách  Národní knihovny ČR pod odkazem Informace pro knihovny – Legislativa, doporučení, standardy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/01_index.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Doporučená obecná struktura knihovního řádu:''' ===&lt;br /&gt;
'''I. Základní ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Právní zakotvení&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Poslání a činnost knihovny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Veřejné knihovnické a informační služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''II. Uživatelé knihovnických a informačních služeb'''&lt;br /&gt;
* Registrace uživatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Základní povinnosti a práva uživatelů knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pokyny pro využívání výpočetní techniky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''III. Výpůjční řád&lt;br /&gt;
* Pravidla a způsoby půjčování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výpůjční lhůty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů pro půjčování mimo budovu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů ve studovnách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Meziknihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Reprografické a kopírovací služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Půjčování na výstavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''IV. Postihy za nedodržení ustanovení Knihovního řádu'''&lt;br /&gt;
* Ztráty a náhrady&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poplatky za přestupky proti Knihovnímu řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Náhrada všeobecných škod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''V. Závěrečná ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Výjimky z Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Doplňky Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Účinnost Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přílohy Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Použitá literatura:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA.  Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: 2013, pp. 62&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28151</id>
		<title>Knihovní řád</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28151"/>
		<updated>2015-12-29T11:45:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Knihovní řád */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Knihovní a výpůjční řád''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Právní normy upravující činnost knihoven''' === &lt;br /&gt;
Činnost knihoven je v České republice upravena speciální legislativou. Klíčovým dokumentem&lt;br /&gt;
je knihovní zákon – zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování&lt;br /&gt;
veřejných knihovnických a informačních služeb tzv. Knihovní zákon, na který navazuje vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21.2.2002 k provedení tohoto zákona. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. In: Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013, pp. 62 [cit. 2015-12-26]. Available from: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Knihovní zákon]] upravuje systém a druhy knihoven (§ 3 a § 9-13)  a podmínky jejich provozování. Obsahuje definice veřejné knihovnické a informační služby (§ 4), meziknihovní služby (§ 14), práci s knihovním fondem (§§ 16-18), zřizuje evidenci knihoven (§§ 5 a 6) a podporu knihoven z veřejných rozpočtů (§ 15), a stanovuje sankce za porušení zákona (§§ 19-21).&lt;br /&gt;
Za účelem plnění zákona je dále vydán Ministerstvem kultury ČR  [[Metodický pokyn k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky]].  Standard  definuje vybrané ukazatele z činnosti knihoven a stanoví jejich požadovanou úroveň. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Právní vztahy knihovny a čtenáře ve výpůjčním procesu ]]upravuje občanský zákoník v §659-§662, které upravují půjčování věcí a z kterých vychází ustanovení Knihovního a výpůjčního řádu knihovny. Povinností knihovny je tento dokument vydat a v detailu stanovit práva a povinnosti čtenářů a knihovny.  Ustanovení výslovně neuvedená  jsou opět upraveny Občanským zákoníkem a ustanovení Knihovního  a výpůjčního  řádu  nesmí  přesahovat rámec občanského zákoníku. &lt;br /&gt;
K činnosti knihoven se vztahují také další obecně platné právní předpisy, zejména Listina základních práv a svobod a Zákon o ochraně osobních údajů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní dokumenty knihovny vymezují knihovny z právního i hospodářského hlediska, charakterizují předmět jejich činnosti a určují základní pravidla pro řešení nejrůznějších vztahů s ostatními subjekty. Kolik takových dokumentů knihovna má, záleží na její organizačně právní formě, velikosti, organizačním uspořádání, účelu zřízení apod. Tyto dokumenty jsou předepsány zákony nebo vycházejí z typů a druhů činnosti organizace, z její organizační formy či konkrétních podmínek, v nichž působí.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K základním dokumentům knihovny patří:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Zakládací listina knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Statut knihovny]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Knihovní a výpůjční řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Organizační řád knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní a výpůjční řád patří mezi základní dokumenty knihovny a spolu se zřizovací listinou je povinnou přílohou žádosti o registraci/evidenci knihovny na Ministerstvu kultury ČR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Knihovní řád''' === &lt;br /&gt;
je stěžejní interní norma stanovující zásady a podmínky pro poskytování služeb knihovny formou smluvních podmínek mezi knihovnou a uživatelem.&lt;br /&gt;
S Knihovním řádem musí být seznámen každý uživatel knihovních služeb, měl by být přístupný všem uživatelům v tištěné podobě nebo na webové stránce knihovny. Nejčastějšími přílohami Knihovního řádu jsou:&lt;br /&gt;
•	Ceník placených služeb a poplatků knihovny&lt;br /&gt;
•	Směrnice o nakládání s osobními údaji uživatelů knihovny (dle ustanovení zákona na ochranu osobních údajů).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O knihovním řádu se knihovní zákon zmiňuje pouze v jediném ustanovení a to v § 4 odst. 7: „Provozovatel knihovny vydá knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“. Z této jedné krátké věty vůbec neplyne, o jak důležitý dokument se jedná a jak velkou pozornost by knihovny měly věnovat jeho přípravě. Knihovní řád je možné charakterizovat jako smlouvu mezi knihovnou a uživatelem - jeho ustanovení nemohou samozřejmě být v rozporu s knihovním zákonem, ale právě tím, jak upraví podrobnosti poskytování svých služeb se mohou knihovny vyhnout mnoha nepříjemnostem a nedorozuměním. V knihovním řádu lze upravit různé detaily, které se týkají konkrétní knihovny, např. služby poskytované nad rámec povinných služeb stanovených knihovním zákonem (donáškovou službu, reprografické služby, umožnění přístupu do databází atd.), podrobně upravit způsob registrace uživatelů (požadované údaje, možnost registrace elektronického uživatele apod.), výpůjční řád (počet půjčených svazků, výpůjční lhůty, prezenční/absenční půjčování), práva a povinnosti uživatelů knihovny/studovny, postihy za nedodržení knihovního řádu a další. Ve většině knihoven uživatelé při registraci podepisují, že se s knihovním řádem seznámili a zavazují se k jeho dodržování.&lt;br /&gt;
V knihovním řádu může provozovatel knihovny též upravit oblasti, kterými bude regulovat chování návštěvníků knihovny, aniž by omezil jejich právo rovného přístupu ke knihovním službám. Tím je myšleno např. právní zázemí knihovníka při jednání s tzv. „obtížnými“ uživateli knihovny (zapáchající uživatelé, bezdomovci, opilí, agresivní uživatelé, návštěvníci pod vlivem drog). Je to především knihovní řád, který by měl mimo jiné obsahovat základní zásady chování, zásady prevence vzniku škod na knihovním fondu, zásady ochrany nikým a ničím nerušeného výkonu práv uživatelů, kteří pravidla respektují. Zakotvením požadavků chování v prostorách knihovny, zákazu vstupu s určitými předměty, zákazu šíření hluku, zápachu apod. nedochází ze strany provozovatele knihovny k omezení rovného přístupu ke knihovním a informačním službám, ale pouze ke stanovení rovných a pro všechny platných podmínek, za nichž lze tento přístup realizovat tak, jak předpokládá knihovní zákon. Vždy je potřeba mít na zřeteli nutnost přiměřenosti stanovených omezení tak, aby nebyla diskriminována určitá skupina potenciálních návštěvníků. Nelze proto stanovit možnost zamezení přístupu určitým skupinám obyvatel, ale je možné vydat pravidlo, kterým se všichni návštěvníci musí řídit a které lze odůvodněně požadovat s ohledem na bezpečnost, provozní podmínky, zachování pořádku, předcházení vzniku škod a zájmy ostatních uživatelů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzorové knihovní řády pro různé typy knihoven jsou k dispozici na webových stránkách  Národní knihovny ČR pod odkazem Informace pro knihovny – Legislativa, doporučení, standardy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/01_index.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Doporučená obecná struktura knihovního řádu:''' ===&lt;br /&gt;
'''I. Základní ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Právní zakotvení&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Poslání a činnost knihovny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Veřejné knihovnické a informační služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''II. Uživatelé knihovnických a informačních služeb'''&lt;br /&gt;
* Registrace uživatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Základní povinnosti a práva uživatelů knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pokyny pro využívání výpočetní techniky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''III. Výpůjční řád&lt;br /&gt;
* Pravidla a způsoby půjčování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výpůjční lhůty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů pro půjčování mimo budovu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů ve studovnách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Meziknihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Reprografické a kopírovací služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Půjčování na výstavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''IV. Postihy za nedodržení ustanovení Knihovního řádu'''&lt;br /&gt;
* Ztráty a náhrady&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poplatky za přestupky proti Knihovnímu řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Náhrada všeobecných škod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''V. Závěrečná ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Výjimky z Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Doplňky Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Účinnost Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přílohy Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Použitá literatura:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA.  Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: 2013, pp. 62&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28149</id>
		<title>Knihovní řád</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28149"/>
		<updated>2015-12-29T11:45:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Právní normy upravující činnost knihoven */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Knihovní řád''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Právní normy upravující činnost knihoven''' === &lt;br /&gt;
Činnost knihoven je v České republice upravena speciální legislativou. Klíčovým dokumentem&lt;br /&gt;
je knihovní zákon – zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování&lt;br /&gt;
veřejných knihovnických a informačních služeb tzv. Knihovní zákon, na který navazuje vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21.2.2002 k provedení tohoto zákona. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. In: Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013, pp. 62 [cit. 2015-12-26]. Available from: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Knihovní zákon]] upravuje systém a druhy knihoven (§ 3 a § 9-13)  a podmínky jejich provozování. Obsahuje definice veřejné knihovnické a informační služby (§ 4), meziknihovní služby (§ 14), práci s knihovním fondem (§§ 16-18), zřizuje evidenci knihoven (§§ 5 a 6) a podporu knihoven z veřejných rozpočtů (§ 15), a stanovuje sankce za porušení zákona (§§ 19-21).&lt;br /&gt;
Za účelem plnění zákona je dále vydán Ministerstvem kultury ČR  [[Metodický pokyn k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky]].  Standard  definuje vybrané ukazatele z činnosti knihoven a stanoví jejich požadovanou úroveň. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Právní vztahy knihovny a čtenáře ve výpůjčním procesu ]]upravuje občanský zákoník v §659-§662, které upravují půjčování věcí a z kterých vychází ustanovení Knihovního a výpůjčního řádu knihovny. Povinností knihovny je tento dokument vydat a v detailu stanovit práva a povinnosti čtenářů a knihovny.  Ustanovení výslovně neuvedená  jsou opět upraveny Občanským zákoníkem a ustanovení Knihovního  a výpůjčního  řádu  nesmí  přesahovat rámec občanského zákoníku. &lt;br /&gt;
K činnosti knihoven se vztahují také další obecně platné právní předpisy, zejména Listina základních práv a svobod a Zákon o ochraně osobních údajů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní dokumenty knihovny vymezují knihovny z právního i hospodářského hlediska, charakterizují předmět jejich činnosti a určují základní pravidla pro řešení nejrůznějších vztahů s ostatními subjekty. Kolik takových dokumentů knihovna má, záleží na její organizačně právní formě, velikosti, organizačním uspořádání, účelu zřízení apod. Tyto dokumenty jsou předepsány zákony nebo vycházejí z typů a druhů činnosti organizace, z její organizační formy či konkrétních podmínek, v nichž působí.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K základním dokumentům knihovny patří:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Zakládací listina knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Statut knihovny]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Knihovní a výpůjční řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	[[Organizační řád knihovny]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní a výpůjční řád patří mezi základní dokumenty knihovny a spolu se zřizovací listinou je povinnou přílohou žádosti o registraci/evidenci knihovny na Ministerstvu kultury ČR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Knihovní řád''' === &lt;br /&gt;
je stěžejní interní norma stanovující zásady a podmínky pro poskytování služeb knihovny formou smluvních podmínek mezi knihovnou a uživatelem.&lt;br /&gt;
S Knihovním řádem musí být seznámen každý uživatel knihovních služeb, měl by být přístupný všem uživatelům v tištěné podobě nebo na webové stránce knihovny. Nejčastějšími přílohami Knihovního řádu jsou:&lt;br /&gt;
•	Ceník placených služeb a poplatků knihovny&lt;br /&gt;
•	Směrnice o nakládání s osobními údaji uživatelů knihovny (dle ustanovení zákona na ochranu osobních údajů).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O knihovním řádu se knihovní zákon zmiňuje pouze v jediném ustanovení a to v § 4 odst. 7: „Provozovatel knihovny vydá knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“. Z této jedné krátké věty vůbec neplyne, o jak důležitý dokument se jedná a jak velkou pozornost by knihovny měly věnovat jeho přípravě. Knihovní řád je možné charakterizovat jako smlouvu mezi knihovnou a uživatelem - jeho ustanovení nemohou samozřejmě být v rozporu s knihovním zákonem, ale právě tím, jak upraví podrobnosti poskytování svých služeb se mohou knihovny vyhnout mnoha nepříjemnostem a nedorozuměním. V knihovním řádu lze upravit různé detaily, které se týkají konkrétní knihovny, např. služby poskytované nad rámec povinných služeb stanovených knihovním zákonem (donáškovou službu, reprografické služby, umožnění přístupu do databází atd.), podrobně upravit způsob registrace uživatelů (požadované údaje, možnost registrace elektronického uživatele apod.), výpůjční řád (počet půjčených svazků, výpůjční lhůty, prezenční/absenční půjčování), práva a povinnosti uživatelů knihovny/studovny, postihy za nedodržení knihovního řádu a další. Ve většině knihoven uživatelé při registraci podepisují, že se s knihovním řádem seznámili a zavazují se k jeho dodržování.&lt;br /&gt;
V knihovním řádu může provozovatel knihovny též upravit oblasti, kterými bude regulovat chování návštěvníků knihovny, aniž by omezil jejich právo rovného přístupu ke knihovním službám. Tím je myšleno např. právní zázemí knihovníka při jednání s tzv. „obtížnými“ uživateli knihovny (zapáchající uživatelé, bezdomovci, opilí, agresivní uživatelé, návštěvníci pod vlivem drog). Je to především knihovní řád, který by měl mimo jiné obsahovat základní zásady chování, zásady prevence vzniku škod na knihovním fondu, zásady ochrany nikým a ničím nerušeného výkonu práv uživatelů, kteří pravidla respektují. Zakotvením požadavků chování v prostorách knihovny, zákazu vstupu s určitými předměty, zákazu šíření hluku, zápachu apod. nedochází ze strany provozovatele knihovny k omezení rovného přístupu ke knihovním a informačním službám, ale pouze ke stanovení rovných a pro všechny platných podmínek, za nichž lze tento přístup realizovat tak, jak předpokládá knihovní zákon. Vždy je potřeba mít na zřeteli nutnost přiměřenosti stanovených omezení tak, aby nebyla diskriminována určitá skupina potenciálních návštěvníků. Nelze proto stanovit možnost zamezení přístupu určitým skupinám obyvatel, ale je možné vydat pravidlo, kterým se všichni návštěvníci musí řídit a které lze odůvodněně požadovat s ohledem na bezpečnost, provozní podmínky, zachování pořádku, předcházení vzniku škod a zájmy ostatních uživatelů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzorové knihovní řády pro různé typy knihoven jsou k dispozici na webových stránkách  Národní knihovny ČR pod odkazem Informace pro knihovny – Legislativa, doporučení, standardy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/01_index.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Doporučená obecná struktura knihovního řádu:''' ===&lt;br /&gt;
'''I. Základní ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Právní zakotvení&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Poslání a činnost knihovny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Veřejné knihovnické a informační služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''II. Uživatelé knihovnických a informačních služeb'''&lt;br /&gt;
* Registrace uživatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Základní povinnosti a práva uživatelů knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pokyny pro využívání výpočetní techniky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''III. Výpůjční řád&lt;br /&gt;
* Pravidla a způsoby půjčování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výpůjční lhůty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů pro půjčování mimo budovu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů ve studovnách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Meziknihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Reprografické a kopírovací služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Půjčování na výstavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''IV. Postihy za nedodržení ustanovení Knihovního řádu'''&lt;br /&gt;
* Ztráty a náhrady&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poplatky za přestupky proti Knihovnímu řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Náhrada všeobecných škod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''V. Závěrečná ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Výjimky z Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Doplňky Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Účinnost Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přílohy Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Použitá literatura:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA.  Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: 2013, pp. 62&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28147</id>
		<title>Knihovní řád</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28147"/>
		<updated>2015-12-29T11:40:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Právní normy upravující činnost knihoven */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Knihovní řád''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Právní normy upravující činnost knihoven''' === &lt;br /&gt;
Činnost knihoven je v České republice upravena speciální legislativou. Klíčovým dokumentem&lt;br /&gt;
je knihovní zákon – zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování&lt;br /&gt;
veřejných knihovnických a informačních služeb tzv. Knihovní zákon, na který navazuje vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21.2.2002 k provedení tohoto zákona. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. In: Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013, pp. 62 [cit. 2015-12-26]. Available from: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Knihovní zákon]] upravuje systém a druhy knihoven (§ 3 a § 9-13)  a podmínky jejich provozování. Obsahuje definice veřejné knihovnické a informační služby (§ 4), meziknihovní služby (§ 14), práci s knihovním fondem (§§ 16-18), zřizuje evidenci knihoven (§§ 5 a 6) a podporu knihoven z veřejných rozpočtů (§ 15), a stanovuje sankce za porušení zákona (§§ 19-21).&lt;br /&gt;
Za účelem plnění zákona je dále vydán Ministerstvem kultury ČR  [[Metodický pokyn k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky]].  Standard  definuje vybrané ukazatele z činnosti knihoven a stanoví jejich požadovanou úroveň. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Právní vztahy knihovny a čtenáře ve výpůjčním procesu ]]upravuje občanský zákoník v §659-§662, které upravují půjčování věcí a z kterých vychází ustanovení Knihovního a výpůjčního řádu knihovny. Povinností knihovny je tento dokument vydat a v detailu stanovit práva a povinnosti čtenářů a knihovny.  Ustanovení výslovně neuvedená  jsou opět upraveny Občanským zákoníkem a ustanovení Knihovního  a výpůjčního  řádu  nesmí  přesahovat rámec občanského zákoníku. &lt;br /&gt;
K činnosti knihoven se vztahují také další obecně platné právní předpisy, zejména Listina základních práv a svobod a Zákon o ochraně osobních údajů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní dokumenty knihovny vymezují knihovny z právního i hospodářského hlediska, charakterizují předmět jejich činnosti a určují základní pravidla pro řešení nejrůznějších vztahů s ostatními subjekty. Kolik takových dokumentů knihovna má, záleží na její organizačně právní formě, velikosti, organizačním uspořádání, účelu zřízení apod. Tyto dokumenty jsou předepsány zákony nebo vycházejí z typů a druhů činnosti organizace, z její organizační formy či konkrétních podmínek, v nichž působí.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K základním dokumentům knihovny patří:&lt;br /&gt;
•	Zakládací listina&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Statut&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Knihovní a výpůjční řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Organizační řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní a výpůjční řád patří mezi základní dokumenty knihovny a spolu se zřizovací listinou je povinnou přílohou žádosti o registraci/evidenci knihovny na Ministerstvu kultury ČR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Knihovní řád''' === &lt;br /&gt;
je stěžejní interní norma stanovující zásady a podmínky pro poskytování služeb knihovny formou smluvních podmínek mezi knihovnou a uživatelem.&lt;br /&gt;
S Knihovním řádem musí být seznámen každý uživatel knihovních služeb, měl by být přístupný všem uživatelům v tištěné podobě nebo na webové stránce knihovny. Nejčastějšími přílohami Knihovního řádu jsou:&lt;br /&gt;
•	Ceník placených služeb a poplatků knihovny&lt;br /&gt;
•	Směrnice o nakládání s osobními údaji uživatelů knihovny (dle ustanovení zákona na ochranu osobních údajů).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O knihovním řádu se knihovní zákon zmiňuje pouze v jediném ustanovení a to v § 4 odst. 7: „Provozovatel knihovny vydá knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“. Z této jedné krátké věty vůbec neplyne, o jak důležitý dokument se jedná a jak velkou pozornost by knihovny měly věnovat jeho přípravě. Knihovní řád je možné charakterizovat jako smlouvu mezi knihovnou a uživatelem - jeho ustanovení nemohou samozřejmě být v rozporu s knihovním zákonem, ale právě tím, jak upraví podrobnosti poskytování svých služeb se mohou knihovny vyhnout mnoha nepříjemnostem a nedorozuměním. V knihovním řádu lze upravit různé detaily, které se týkají konkrétní knihovny, např. služby poskytované nad rámec povinných služeb stanovených knihovním zákonem (donáškovou službu, reprografické služby, umožnění přístupu do databází atd.), podrobně upravit způsob registrace uživatelů (požadované údaje, možnost registrace elektronického uživatele apod.), výpůjční řád (počet půjčených svazků, výpůjční lhůty, prezenční/absenční půjčování), práva a povinnosti uživatelů knihovny/studovny, postihy za nedodržení knihovního řádu a další. Ve většině knihoven uživatelé při registraci podepisují, že se s knihovním řádem seznámili a zavazují se k jeho dodržování.&lt;br /&gt;
V knihovním řádu může provozovatel knihovny též upravit oblasti, kterými bude regulovat chování návštěvníků knihovny, aniž by omezil jejich právo rovného přístupu ke knihovním službám. Tím je myšleno např. právní zázemí knihovníka při jednání s tzv. „obtížnými“ uživateli knihovny (zapáchající uživatelé, bezdomovci, opilí, agresivní uživatelé, návštěvníci pod vlivem drog). Je to především knihovní řád, který by měl mimo jiné obsahovat základní zásady chování, zásady prevence vzniku škod na knihovním fondu, zásady ochrany nikým a ničím nerušeného výkonu práv uživatelů, kteří pravidla respektují. Zakotvením požadavků chování v prostorách knihovny, zákazu vstupu s určitými předměty, zákazu šíření hluku, zápachu apod. nedochází ze strany provozovatele knihovny k omezení rovného přístupu ke knihovním a informačním službám, ale pouze ke stanovení rovných a pro všechny platných podmínek, za nichž lze tento přístup realizovat tak, jak předpokládá knihovní zákon. Vždy je potřeba mít na zřeteli nutnost přiměřenosti stanovených omezení tak, aby nebyla diskriminována určitá skupina potenciálních návštěvníků. Nelze proto stanovit možnost zamezení přístupu určitým skupinám obyvatel, ale je možné vydat pravidlo, kterým se všichni návštěvníci musí řídit a které lze odůvodněně požadovat s ohledem na bezpečnost, provozní podmínky, zachování pořádku, předcházení vzniku škod a zájmy ostatních uživatelů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzorové knihovní řády pro různé typy knihoven jsou k dispozici na webových stránkách  Národní knihovny ČR pod odkazem Informace pro knihovny – Legislativa, doporučení, standardy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/01_index.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Doporučená obecná struktura knihovního řádu:''' ===&lt;br /&gt;
'''I. Základní ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Právní zakotvení&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Poslání a činnost knihovny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Veřejné knihovnické a informační služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''II. Uživatelé knihovnických a informačních služeb'''&lt;br /&gt;
* Registrace uživatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Základní povinnosti a práva uživatelů knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pokyny pro využívání výpočetní techniky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''III. Výpůjční řád&lt;br /&gt;
* Pravidla a způsoby půjčování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výpůjční lhůty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů pro půjčování mimo budovu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů ve studovnách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Meziknihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Reprografické a kopírovací služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Půjčování na výstavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''IV. Postihy za nedodržení ustanovení Knihovního řádu'''&lt;br /&gt;
* Ztráty a náhrady&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poplatky za přestupky proti Knihovnímu řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Náhrada všeobecných škod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''V. Závěrečná ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Výjimky z Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Doplňky Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Účinnost Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přílohy Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Použitá literatura:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA.  Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: 2013, pp. 62&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28098</id>
		<title>Knihovní řád</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_%C5%99%C3%A1d&amp;diff=28098"/>
		<updated>2015-12-29T08:25:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: Založena nová stránka s textem „== '''Knihovní řád''' ==  === '''Právní normy upravující činnost knihoven''' ===  Činnost knihoven je v České republice upravena speciální leg…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Knihovní řád''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Právní normy upravující činnost knihoven''' === &lt;br /&gt;
Činnost knihoven je v České republice upravena speciální legislativou. Klíčovým dokumentem&lt;br /&gt;
je knihovní zákon – zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování&lt;br /&gt;
veřejných knihovnických a informačních služeb tzv. Knihovní zákon, na který navazuje vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21.2.2002 k provedení tohoto zákona. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. In: Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013, pp. 62 [cit. 2015-12-26]. Available from: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní zákon upravuje systém a druhy knihoven (§ 3 a § 9-13)  a podmínky jejich provozování. Obsahuje definice veřejné knihovnické a informační služby (§ 4), meziknihovní služby (§ 14), práci s knihovním fondem (§§ 16-18), zřizuje evidenci knihoven (§§ 5 a 6) a podporu knihoven z veřejných rozpočtů (§ 15), a stanovuje sankce za porušení zákona (§§ 19-21).&lt;br /&gt;
Za účelem plnění zákona je dále vydán Ministerstvem kultury ČR  „Metodický pokyn k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky“.  Standard  definuje vybrané ukazatele z činnosti knihoven a stanoví jejich požadovanou úroveň. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právní vztahy knihovny a čtenáře ve výpůjčním procesu upravuje občanský zákoník v §659-§662, které upravují půjčování věcí a z kterých vychází ustanovení Knihovního a výpůjčního řádu knihovny. Povinností knihovny je tento dokument vydat a v detailu stanovit práva a povinnosti čtenářů a knihovny.  Ustanovení výslovně neuvedená  jsou opět upraveny Občanským zákoníkem a ustanovení Knihovního  a výpůjčního  řádu  nesmí  přesahovat rámec občanského zákoníku. &lt;br /&gt;
K činnosti knihoven se vztahují také další obecně platné právní předpisy, zejména Listina základních práv a svobod a Zákon o ochraně osobních údajů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní dokumenty knihovny vymezují knihovny z právního i hospodářského hlediska, charakterizují předmět jejich činnosti a určují základní pravidla pro řešení nejrůznějších vztahů s ostatními subjekty. Kolik takových dokumentů knihovna má, záleží na její organizačně právní formě, velikosti, organizačním uspořádání, účelu zřízení apod. Tyto dokumenty jsou předepsány zákony nebo vycházejí z typů a druhů činnosti organizace, z její organizační formy či konkrétních podmínek, v nichž působí.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=“ STÖCKLOVÁ“ &amp;gt; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K základním dokumentům knihovny patří:&lt;br /&gt;
•	Zakládací listina&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Statut&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Knihovní a výpůjční řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Organizační řád&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní a výpůjční řád patří mezi základní dokumenty knihovny a spolu se zřizovací listinou je povinnou přílohou žádosti o registraci/evidenci knihovny na Ministerstvu kultury ČR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Knihovní řád''' === &lt;br /&gt;
je stěžejní interní norma stanovující zásady a podmínky pro poskytování služeb knihovny formou smluvních podmínek mezi knihovnou a uživatelem.&lt;br /&gt;
S Knihovním řádem musí být seznámen každý uživatel knihovních služeb, měl by být přístupný všem uživatelům v tištěné podobě nebo na webové stránce knihovny. Nejčastějšími přílohami Knihovního řádu jsou:&lt;br /&gt;
•	Ceník placených služeb a poplatků knihovny&lt;br /&gt;
•	Směrnice o nakládání s osobními údaji uživatelů knihovny (dle ustanovení zákona na ochranu osobních údajů).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O knihovním řádu se knihovní zákon zmiňuje pouze v jediném ustanovení a to v § 4 odst. 7: „Provozovatel knihovny vydá knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“. Z této jedné krátké věty vůbec neplyne, o jak důležitý dokument se jedná a jak velkou pozornost by knihovny měly věnovat jeho přípravě. Knihovní řád je možné charakterizovat jako smlouvu mezi knihovnou a uživatelem - jeho ustanovení nemohou samozřejmě být v rozporu s knihovním zákonem, ale právě tím, jak upraví podrobnosti poskytování svých služeb se mohou knihovny vyhnout mnoha nepříjemnostem a nedorozuměním. V knihovním řádu lze upravit různé detaily, které se týkají konkrétní knihovny, např. služby poskytované nad rámec povinných služeb stanovených knihovním zákonem (donáškovou službu, reprografické služby, umožnění přístupu do databází atd.), podrobně upravit způsob registrace uživatelů (požadované údaje, možnost registrace elektronického uživatele apod.), výpůjční řád (počet půjčených svazků, výpůjční lhůty, prezenční/absenční půjčování), práva a povinnosti uživatelů knihovny/studovny, postihy za nedodržení knihovního řádu a další. Ve většině knihoven uživatelé při registraci podepisují, že se s knihovním řádem seznámili a zavazují se k jeho dodržování.&lt;br /&gt;
V knihovním řádu může provozovatel knihovny též upravit oblasti, kterými bude regulovat chování návštěvníků knihovny, aniž by omezil jejich právo rovného přístupu ke knihovním službám. Tím je myšleno např. právní zázemí knihovníka při jednání s tzv. „obtížnými“ uživateli knihovny (zapáchající uživatelé, bezdomovci, opilí, agresivní uživatelé, návštěvníci pod vlivem drog). Je to především knihovní řád, který by měl mimo jiné obsahovat základní zásady chování, zásady prevence vzniku škod na knihovním fondu, zásady ochrany nikým a ničím nerušeného výkonu práv uživatelů, kteří pravidla respektují. Zakotvením požadavků chování v prostorách knihovny, zákazu vstupu s určitými předměty, zákazu šíření hluku, zápachu apod. nedochází ze strany provozovatele knihovny k omezení rovného přístupu ke knihovním a informačním službám, ale pouze ke stanovení rovných a pro všechny platných podmínek, za nichž lze tento přístup realizovat tak, jak předpokládá knihovní zákon. Vždy je potřeba mít na zřeteli nutnost přiměřenosti stanovených omezení tak, aby nebyla diskriminována určitá skupina potenciálních návštěvníků. Nelze proto stanovit možnost zamezení přístupu určitým skupinám obyvatel, ale je možné vydat pravidlo, kterým se všichni návštěvníci musí řídit a které lze odůvodněně požadovat s ohledem na bezpečnost, provozní podmínky, zachování pořádku, předcházení vzniku škod a zájmy ostatních uživatelů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt; KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79 [cit. 2015-12-26]. Available from: http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=20236&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzorové knihovní řády pro různé typy knihoven jsou k dispozici na webových stránkách  Národní knihovny ČR pod odkazem Informace pro knihovny – Legislativa, doporučení, standardy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/01_index.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Doporučená obecná struktura knihovního řádu:''' ===&lt;br /&gt;
'''I. Základní ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Právní zakotvení&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Poslání a činnost knihovny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
* Veřejné knihovnické a informační služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''II. Uživatelé knihovnických a informačních služeb'''&lt;br /&gt;
* Registrace uživatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Základní povinnosti a práva uživatelů knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pokyny pro využívání výpočetní techniky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''III. Výpůjční řád&lt;br /&gt;
* Pravidla a způsoby půjčování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výpůjční lhůty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů pro půjčování mimo budovu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Práva a povinnosti uživatelů ve studovnách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Meziknihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Reprografické a kopírovací služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Půjčování na výstavy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''IV. Postihy za nedodržení ustanovení Knihovního řádu'''&lt;br /&gt;
* Ztráty a náhrady&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Poplatky za přestupky proti Knihovnímu řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Náhrada všeobecných škod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''V. Závěrečná ustanovení'''&lt;br /&gt;
* Výjimky z Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Doplňky Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Účinnost Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Přílohy Knihovního řádu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Použitá literatura:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA.  Přírůčka pro knihovníky veřejných knihoven. Moravská zemská knihovna v Brně [online]. Brno: 2013, pp. 62&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: vybrané problémy. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2008, pp. 15&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. In: [online]. Praha: ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ FF UK V PRAZE, 2011, pp. 79&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=18677</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=18677"/>
		<updated>2015-04-07T12:27:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Terminologie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem učebního stylu. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
“.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslav Veselý &amp;lt;i&amp;gt;''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatuje a jak o nich přemýšlí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá se z  pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18082</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18082"/>
		<updated>2015-03-02T12:35:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Definice Informace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Definice Informace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informaci můžeme definovat jako:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Souček M. &amp;lt;i&amp;gt;Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnosteprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18081</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18081"/>
		<updated>2015-03-02T12:35:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Definice Informace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Definice Informace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informaci můžeme definovat jako:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Souček M. &amp;lt;i&amp;gt;Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnosteprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18080</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18080"/>
		<updated>2015-03-02T12:33:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Data */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Definice Informace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informaci můžeme definovat jako:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18079</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18079"/>
		<updated>2015-03-02T12:32:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Reference */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Definice Informace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informaci můžeme definovat jako:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18078</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18078"/>
		<updated>2015-03-02T12:30:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Definice Informace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informaci můžeme definovat jako:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18077</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18077"/>
		<updated>2015-03-02T12:29:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace má mnoho definic.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informaci můžeme definovat jako:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18076</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18076"/>
		<updated>2015-03-02T12:28:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace má mnoho definic.&lt;br /&gt;
Informaci můžeme definovat jako:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18075</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18075"/>
		<updated>2015-03-02T12:27:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace má mnoho definic.&lt;br /&gt;
Informacimůžeme definovat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18074</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18074"/>
		<updated>2015-03-02T12:26:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace má mnoho definic.&lt;br /&gt;
 Je možné jej chápat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18073</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18073"/>
		<updated>2015-03-02T12:24:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými osobnostním fondem  [[(endocept).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace je možné chápat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18047</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=18047"/>
		<updated>2015-03-02T11:13:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Reference */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
&amp;quot;Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK JIŘÍ. &amp;lt;i&amp;gt;Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy&amp;lt;/i&amp;gt;. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými  [[osobnostním fondem (endoceptem).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace je možné chápat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
*Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=18046</id>
		<title>Přístupy k informační vědě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=18046"/>
		<updated>2015-03-02T11:12:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Formování informační vědy */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Informační věda ===&lt;br /&gt;
Vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho,  jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá  se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček)&lt;br /&gt;
Výraz “[[informační věda]]” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod.&lt;br /&gt;
V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. [[biotických systémech]]. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: ===&lt;br /&gt;
Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím ([[digital divide]]), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické  komunikace  s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva – legislativní aspekty přístupu  k informacím a jejich využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru  nezaměstnanosti apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie komunikace – problematika  přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;souč&amp;quot;&amp;gt;M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Přístupy k informační vědě ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teoretická informační věda ==== &lt;br /&gt;
se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Praktická informační věda ====&lt;br /&gt;
čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
•	Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Formování informační vědy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „[[library science]]“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. &lt;br /&gt;
V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. &lt;br /&gt;
Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. &lt;br /&gt;
Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „[[computer science]]&amp;quot; neboli věda o počítačích, informatika. &lt;br /&gt;
Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. &lt;br /&gt;
V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. &lt;br /&gt;
Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda&amp;quot; (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. &lt;br /&gt;
V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace&amp;quot; a „information storage and retrieval&amp;quot; (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. &lt;br /&gt;
Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací&amp;quot;, si žádal formování obecné vědy o informaci. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní představitelé oboru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vannevar Bush ==== &lt;br /&gt;
Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Norbert Wiener ==== &lt;br /&gt;
Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Claude Shannon ==== &lt;br /&gt;
Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S. C. Bradford ==== &lt;br /&gt;
Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. &lt;br /&gt;
Arthur C. Clarke &lt;br /&gt;
Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Zdroje =====&lt;br /&gt;
http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=17880</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=17880"/>
		<updated>2015-02-24T14:14:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
„Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání“.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými  [[osobnostním fondem (endoceptem).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace je možné chápat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=17879</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=17879"/>
		<updated>2015-02-24T13:53:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Data */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
„Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání“.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými  [[osobnostním fondem (endoceptem).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace je možné chápat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=17878</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=17878"/>
		<updated>2015-02-24T13:52:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Data */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
„Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání“.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými  [[osobnostním fondem (endoceptem).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace je možné chápat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=17877</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=17877"/>
		<updated>2015-02-24T13:47:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
„Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání“.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými  [[osobnostním fondem (endoceptem).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace je možné chápat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17876</id>
		<title>Přístupy k informační vědě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17876"/>
		<updated>2015-02-24T13:46:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Praktická informační věda */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Informační věda ===&lt;br /&gt;
Vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho,  jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá  se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček)&lt;br /&gt;
Výraz “[[informační věda]]” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod.&lt;br /&gt;
V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. [[biotických systémech]]. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: ===&lt;br /&gt;
Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím ([[digital divide]]), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické  komunikace  s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva – legislativní aspekty přístupu  k informacím a jejich využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru  nezaměstnanosti apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie komunikace – problematika  přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;souč&amp;quot;&amp;gt;M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Přístupy k informační vědě ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teoretická informační věda ==== &lt;br /&gt;
se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Praktická informační věda ====&lt;br /&gt;
čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
•	Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Formování informační vědy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „[[library science]]“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. &lt;br /&gt;
V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. &lt;br /&gt;
Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. &lt;br /&gt;
Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „[[computer science]]&amp;quot; neboli věda o počítačích, informatika. &lt;br /&gt;
Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. &lt;br /&gt;
V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. &lt;br /&gt;
Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda&amp;quot; (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. &lt;br /&gt;
V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace&amp;quot; a „information storage and retrieval&amp;quot; (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. &lt;br /&gt;
Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací&amp;quot;, si žádal formování obecné vědy o informaci.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní představitelé oboru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vannevar Bush ==== &lt;br /&gt;
Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Norbert Wiener ==== &lt;br /&gt;
Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Claude Shannon ==== &lt;br /&gt;
Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S. C. Bradford ==== &lt;br /&gt;
Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. &lt;br /&gt;
Arthur C. Clarke &lt;br /&gt;
Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Zdroje =====&lt;br /&gt;
http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17875</id>
		<title>Přístupy k informační vědě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17875"/>
		<updated>2015-02-24T13:46:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Informační věda ===&lt;br /&gt;
Vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho,  jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá  se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček)&lt;br /&gt;
Výraz “[[informační věda]]” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod.&lt;br /&gt;
V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. [[biotických systémech]]. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: ===&lt;br /&gt;
Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím ([[digital divide]]), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické  komunikace  s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva – legislativní aspekty přístupu  k informacím a jejich využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru  nezaměstnanosti apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie komunikace – problematika  přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;souč&amp;quot;&amp;gt;M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Přístupy k informační vědě ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teoretická informační věda ==== &lt;br /&gt;
se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Praktická informační věda ====&lt;br /&gt;
čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
•	Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Formování informační vědy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „[[library science]]“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. &lt;br /&gt;
V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. &lt;br /&gt;
Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. &lt;br /&gt;
Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „[[computer science]]&amp;quot; neboli věda o počítačích, informatika. &lt;br /&gt;
Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. &lt;br /&gt;
V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. &lt;br /&gt;
Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda&amp;quot; (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. &lt;br /&gt;
V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace&amp;quot; a „information storage and retrieval&amp;quot; (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. &lt;br /&gt;
Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací&amp;quot;, si žádal formování obecné vědy o informaci.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní představitelé oboru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vannevar Bush ==== &lt;br /&gt;
Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Norbert Wiener ==== &lt;br /&gt;
Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Claude Shannon ==== &lt;br /&gt;
Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S. C. Bradford ==== &lt;br /&gt;
Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. &lt;br /&gt;
Arthur C. Clarke &lt;br /&gt;
Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Zdroje =====&lt;br /&gt;
http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17874</id>
		<title>Přístupy k informační vědě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17874"/>
		<updated>2015-02-24T13:45:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informační věda */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Informační věda ===&lt;br /&gt;
Vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho,  jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá  se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček)&lt;br /&gt;
Výraz “[[informační věda]]” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod.&lt;br /&gt;
V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. [[biotických systémech]]. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: ===&lt;br /&gt;
Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím ([[digital divide]]), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické  komunikace  s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva – legislativní aspekty přístupu  k informacím a jejich využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru  nezaměstnanosti apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie komunikace – problematika  přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;souč&amp;quot;&amp;gt;M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Přístupy k informační vědě ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teoretická informační věda ==== &lt;br /&gt;
se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Praktická informační věda ====&lt;br /&gt;
čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
•	Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Formování informační vědy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „[[library science]]“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. &lt;br /&gt;
V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. &lt;br /&gt;
Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. &lt;br /&gt;
Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „[[computer science]]&amp;quot; neboli věda o počítačích, informatika. &lt;br /&gt;
Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. &lt;br /&gt;
V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. &lt;br /&gt;
Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda&amp;quot; (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. &lt;br /&gt;
V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace&amp;quot; a „information storage and retrieval&amp;quot; (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. &lt;br /&gt;
Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací&amp;quot;, si žádal formování obecné vědy o informaci.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní představitelé oboru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vannevar Bush ==== &lt;br /&gt;
Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Norbert Wiener ==== &lt;br /&gt;
Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Claude Shannon ==== &lt;br /&gt;
Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S. C. Bradford ==== &lt;br /&gt;
Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. &lt;br /&gt;
Arthur C. Clarke &lt;br /&gt;
Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Zdroje =====&lt;br /&gt;
http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17410</id>
		<title>Přístupy k informační vědě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17410"/>
		<updated>2015-02-20T09:51:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Informační věda ===&lt;br /&gt;
Vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho,  jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá  se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček)&lt;br /&gt;
Výraz “[[informační věda]]” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod.&lt;br /&gt;
V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. [[biotických systémech]]. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: ===&lt;br /&gt;
Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím ([[digital divide]]), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické  komunikace  s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva – legislativní aspekty přístupu  k informacím a jejich využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru  nezaměstnanosti apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie komunikace – problematika  přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;souč&amp;quot;&amp;gt;M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Přístupy k informační vědě ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teoretická informační věda ==== &lt;br /&gt;
se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Praktická informační věda ====&lt;br /&gt;
čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
•	Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Formování informační vědy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „[[library science]]“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. &lt;br /&gt;
V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. &lt;br /&gt;
Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. &lt;br /&gt;
Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „[[computer science]]&amp;quot; neboli věda o počítačích, informatika. &lt;br /&gt;
Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. &lt;br /&gt;
V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. &lt;br /&gt;
Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda&amp;quot; (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. &lt;br /&gt;
V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace&amp;quot; a „information storage and retrieval&amp;quot; (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. &lt;br /&gt;
Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací&amp;quot;, si žádal formování obecné vědy o informaci.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní představitelé oboru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vannevar Bush ==== &lt;br /&gt;
Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Norbert Wiener ==== &lt;br /&gt;
Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Claude Shannon ==== &lt;br /&gt;
Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S. C. Bradford ==== &lt;br /&gt;
Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. &lt;br /&gt;
Arthur C. Clarke &lt;br /&gt;
Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Zdroje =====&lt;br /&gt;
http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17409</id>
		<title>Přístupy k informační vědě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17409"/>
		<updated>2015-02-20T09:50:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Informační věda ===&lt;br /&gt;
Vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho,  jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá  se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček)&lt;br /&gt;
Výraz “[[informační věda]]” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod.&lt;br /&gt;
V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. [[biotických systémech]]. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot;&amp;gt;CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: ===&lt;br /&gt;
Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím ([[digital divide]]), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické  komunikace  s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva – legislativní aspekty přístupu  k informacím a jejich využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru  nezaměstnanosti apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie komunikace – problematika  přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;souč&amp;quot;&amp;gt;M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Přístupy k informační vědě ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teoretická informační věda ==== &lt;br /&gt;
se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Praktická informační věda ====&lt;br /&gt;
čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
•	Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Formování informační vědy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „[[library science]]“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. &lt;br /&gt;
V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. &lt;br /&gt;
Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. &lt;br /&gt;
Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „[[computer science]]&amp;quot; neboli věda o počítačích, informatika. &lt;br /&gt;
Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. &lt;br /&gt;
V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. &lt;br /&gt;
Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda&amp;quot; (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. &lt;br /&gt;
V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace&amp;quot; a „information storage and retrieval&amp;quot; (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. &lt;br /&gt;
Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací&amp;quot;, si žádal formování obecné vědy o informaci.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cejp&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní představitelé oboru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vannevar Bush ==== &lt;br /&gt;
Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Norbert Wiener ==== &lt;br /&gt;
Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Claude Shannon ==== &lt;br /&gt;
Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S. C. Bradford ==== &lt;br /&gt;
Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. &lt;br /&gt;
Arthur C. Clarke &lt;br /&gt;
Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Zdroje =====&lt;br /&gt;
http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17408</id>
		<title>Přístupy k informační vědě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=17408"/>
		<updated>2015-02-20T09:42:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Informační věda */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Informační věda ===&lt;br /&gt;
Vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho,  jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá  se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček)&lt;br /&gt;
Výraz “[[informační věda]]” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod.&lt;br /&gt;
V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. [[biotických systémech]]. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: ===&lt;br /&gt;
Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím ([[digital divide]]), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické  komunikace  s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva – legislativní aspekty přístupu  k informacím a jejich využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru  nezaměstnanosti apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie komunikace – problematika  přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Přístupy k informační vědě ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teoretická informační věda ==== &lt;br /&gt;
se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Praktická informační věda ====&lt;br /&gt;
čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
•	Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Formování informační vědy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „[[library science]]“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. &lt;br /&gt;
V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. &lt;br /&gt;
Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. &lt;br /&gt;
Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „[[computer science]]&amp;quot; neboli věda o počítačích, informatika. &lt;br /&gt;
Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. &lt;br /&gt;
V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. &lt;br /&gt;
Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda&amp;quot; (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. &lt;br /&gt;
V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace&amp;quot; a „information storage and retrieval&amp;quot; (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. &lt;br /&gt;
Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací&amp;quot;, si žádal formování obecné vědy o informaci.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005,ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní představitelé oboru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vannevar Bush ==== &lt;br /&gt;
Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Norbert Wiener ==== &lt;br /&gt;
Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Claude Shannon ==== &lt;br /&gt;
Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S. C. Bradford ==== &lt;br /&gt;
Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. &lt;br /&gt;
Arthur C. Clarke &lt;br /&gt;
Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Zdroje =====&lt;br /&gt;
http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=N%C3%A1rodn%C3%AD_knihovna_%C4%8CR&amp;diff=14269</id>
		<title>Národní knihovna ČR</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=N%C3%A1rodn%C3%AD_knihovna_%C4%8CR&amp;diff=14269"/>
		<updated>2015-01-16T18:36:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: Založena nová stránka s textem „== Národní knihovna České republiky (NK ČR) ==  NK ČR je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo kultury ČR. Sv…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Národní knihovna České republiky (NK ČR) ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
NK ČR je státní příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo kultury ČR. Svou činností a směřováním vychází z kulturní politiky našeho státu, působí v souladu se Zřizovací listinou resp. jejím dodatkem z 26.4.2012 a Organizačním řádem Národní knihovny ČR. [[Zákonem 257/2001 Sb]]., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) je definována jako knihovna s univerzálním knihovním fondem, doplněným specializovanými fondy, která trvale uchovává konzervační a historický fond. Zajišťuje [[rovný přístup]] všem k veřejným knihovnickým a informačním službám a k dalším službám, jež poskytuje. NK ČR je centrem systému knihoven, vykonává koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, standardizační, metodické a poradenské činnosti. Samostatnou součástí NK ČR je [[Slovanská knihovna]] s fondem odborné světové slavistické literatury, zejména historické, filologické a politologické a vybrané původní literární tvorby slovanských národů. Rozsahem svých fondů je NK ČR největší a zároveň jednou z nejstarších veřejných knihoven v České republice, řadí se mezi nejvýznamnější evropské i světové knihovny.  Sídlem NK ČR je bývalá jezuitská kolej Klementinum, jež je národní kulturní památkou a patří mezi nejrozsáhlejší barokní stavby na území našeho státu. 4 miliony dokumentů jsou od roku 1996 uloženy v Centrálním depozitáři v Hostivaři.&lt;br /&gt;
Název „Národní knihovna ČR“ byl obnoven v roce 1990. Národní knihovna České republiky je centrální knihovna České republiky, vykonává řídící funkce v systému českých státních veřejných knihoven. Její knižní fond je univerzální, uchovává i speciální sbírky a konzervační fond. Knihovní fond je doplňován povinnými výtisky, nákupy, mezinárodními  výměnami, dary.  Prostřednictvím individuálních nebo [[konzorciálních licencí]]  jsou zajišťovány  zejména on-line přístupy  k zahraničním elektronickým informačním zdrojům. &lt;br /&gt;
NK ČR má také vedoucí funkci v oblasti digitalizace knihovního fondu, ve které spolupracuje s mnoha institucemi, jako např. s [[Moravskou zemskou knihovnou]] nebo Akademií věd ČR, s kterými se podílí na významných projektech. Patří mezi ně například Národní digitální knihovna nebo projekt mezinárodní digitální knihovny Manuscriptorium.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Národní knihovna poskytuje: ===&lt;br /&gt;
==== Služby pro knihovníky ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Informace pro knihovny&lt;br /&gt;
* Meziknihovní služby&lt;br /&gt;
* Nabídka duplikátů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Odborné činnosti ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Doplňování fondů&lt;br /&gt;
* Zpracování fondů&lt;br /&gt;
* Správa fondů&lt;br /&gt;
* Odbor ochrany knihovních fondů&lt;br /&gt;
* Odbor služeb&lt;br /&gt;
* Oddělení periodik&lt;br /&gt;
* Hudební oddělení&lt;br /&gt;
* Oddělení rukopisů a starých tisků&lt;br /&gt;
* Archiv NK&lt;br /&gt;
* Podpora knihoven a knihovnictví&lt;br /&gt;
* Zahraniční služební cesty&lt;br /&gt;
* Zahraniční publikační činnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Služby pro čtenářskou veřejnost: ==== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Knihy&lt;br /&gt;
* Noviny a časopisy&lt;br /&gt;
* Články&lt;br /&gt;
* Rukopisy, inkunábule a staré tisky&lt;br /&gt;
* Hudebniny&lt;br /&gt;
* Zvukové dokumenty&lt;br /&gt;
* Mapy&lt;br /&gt;
* Licencované databáze&lt;br /&gt;
* CD-ROM&lt;br /&gt;
* Slovanská literatura&lt;br /&gt;
* Knihovnická literatura&lt;br /&gt;
* Zahraniční novinky ve fondu&lt;br /&gt;
* Návrh na nákup zahraniční publikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knižní fond zapůjčován absenčně nebo prezenčně. O způsobu půjčení díla rozhoduje knihovna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Absenčně (mimo budovu) se půjčují: ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* české a slovenské knihy vydané po roce 1918&lt;br /&gt;
* ostatní knihy vydané po roce 1945&lt;br /&gt;
* Pouze prezenčně se půjčují:&lt;br /&gt;
* vzácné a staré tisky, archivní rukopisy a obrazové materiály uložené v trezoru&lt;br /&gt;
* české a slovenské knihy vydané do r. 1918&lt;br /&gt;
* ostatní knihy vydané do r. 1945&lt;br /&gt;
* bibliofilie a vzácnější obrazové publikace&lt;br /&gt;
* díla zařazená do příručních knihoven&lt;br /&gt;
* noviny a časopisy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výpůjční lhůta je zpravidla jeden měsíc, ale např. vědeckým pracovníkům v [[oboru slavistiky]] se výpůjční lhůta prodlužuje na 2 měsíce. Maximální výpůjční lhůta pro prodlužování je 6 měsíců, pokud knihu nežádá další čtenář.Čtenáři si mohou knihy prodlužovat sami prostřednictvím veřejně přístupného katalogu v režimu on-line.Čtenářům jsou k dispozici.&lt;br /&gt;
Základní služby jsou poskytovány bezplatně. Za registraci čtenářů, reprografické a kopírovací služby a některé specializované služby (např. [[rešerše]]) účtuje knihovna poplatky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Národní knihovna také v souladu s knihovním zákonem poskytuje služby pro znevýhodněné skupiny obyvatel, např. následující speciální služby pro držitele průkazu ZTP/P:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Služba osobní asistence&lt;br /&gt;
* Doprovod s asistenčním psem&lt;br /&gt;
* Služba knihovnické asistence&lt;br /&gt;
* Asistence při kopírování na samoobslužných zařízeních&lt;br /&gt;
* Služba přednostního využívání reprografických služeb na objednávku&lt;br /&gt;
* Služba elektronické dodávání dokumentů osobám ZTP/P s těžkým poškozením zraku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Důležité kontakty: ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Klementinum ====&lt;br /&gt;
Adresa:	Národní knihovna České republiky&lt;br /&gt;
Klementinum 190&lt;br /&gt;
110 00 Praha 1&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Telefon: =====&lt;br /&gt;
221 663 111 (ústředna), telefonní a e-mailový seznam&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===== Podatelna: =====&lt;br /&gt;
úřední hodiny Po - Pá 11.00 - 15.00 hod.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===== informace potřebné k doručování datových zpráv ===== &lt;br /&gt;
Elektronická podatelna:	posta@nkp.cz&lt;br /&gt;
Datová schránka:	5qt8sy8&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Web: ====&lt;br /&gt;
www.nkp.cz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Facebook: ====&lt;br /&gt;
www.facebook.com/narodni.knihovna&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Galerie Klementinum - Výstavní sál ====&lt;br /&gt;
Národní knihovna České republiky&lt;br /&gt;
Klementinum 190&lt;br /&gt;
110 00 Praha 1&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Telefon, e-mail: =====&lt;br /&gt;
221 663 489, 221 663 277, irena.manakova@nkp.cz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Hostivař ====&lt;br /&gt;
Národní knihovna ČR&lt;br /&gt;
Centrální depozitář&lt;br /&gt;
Sodomkova 2/1146&lt;br /&gt;
102 00 Praha 15 - Hostivař&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Telefon: =====&lt;br /&gt;
281 013 111 (ústředna), telefonní a e-mailový seznam&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Podatelna: ====&lt;br /&gt;
	221 663 458&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použité zdroje: ===&lt;br /&gt;
http://www.nkp.cz/sluzby&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=14268</id>
		<title>Hierarchie Data → Informace → Znalost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hierarchie_Data_%E2%86%92_Informace_%E2%86%92_Znalost&amp;diff=14268"/>
		<updated>2015-01-16T18:01:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: Založena nová stránka s textem „== Data -  informace -  znalost == === Data === zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracov…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Data -  informace -  znalost ==&lt;br /&gt;
=== Data ===&lt;br /&gt;
zobrazují reálný stav našeho okolí. Jsou to čísla, písmena, zvuky, obrazy. Pokud jsou data zpracovány, komunikovány a vnímány, stávají se informací. &lt;br /&gt;
„Informace nemá bez znalosti význam, hodnota informace je získána procesem poznání“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace ===&lt;br /&gt;
vzniká z dat, kterým příjemce přiřazuje určitý význam na základě znalostí, zkušeností a vědomostí, kterými disponuje. Jedná se tedy o selekci informací, které člověk přijímá prostřednictvím    nervové soustavy.  Lidský mozek přijímá vnější a vnitřní informace, které  porovnává s předešlými zkušenostmi  a znalostmi ovlivněnými  [[osobnostním fondem (endoceptem).]] Selekci informací  je možné do  jisté míry usměrňovat vůlí a schopností poznávat. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Pojem informace je možné chápat následujícím způsobem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako sdělení]] - komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce ( údaj usnadňující volbu mezi alternativními, rozhodovacími možnostmi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•[[informace jako psychofyziologický jev]], tedy jako součásti lidského vědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•Norbert Wiener definuje informaci jako &amp;quot;obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Informace  snižuje nebo odstraňuje [[neurčitost systému]], protože je kvantitativní mírou vnitřních zákonitostí. &lt;br /&gt;
Je zřejmé, že v případe informace se tedy jedná o nematematickou veličinu, kterou lze jen&lt;br /&gt;
obtížně definovat a měrit“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus informace: ===&lt;br /&gt;
* Získávání informace &lt;br /&gt;
* Zpracování informace &lt;br /&gt;
* Pořádání informace &lt;br /&gt;
* Uchování informace &lt;br /&gt;
* Vyhledávání informace &lt;br /&gt;
* Zpřístupnění informace &lt;br /&gt;
* Distribuce informace &lt;br /&gt;
* Používání informace &lt;br /&gt;
* Vyhodnocování informace &lt;br /&gt;
* Sdílení informace* &lt;br /&gt;
* Aplikace informace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Znalost ===&lt;br /&gt;
„je schopnost dávat věci do souvislostí na informace s přidanou hodnotou. Je uspořádána v lidské mysli tak, že může být záměrně používána. Na základě znalostí je možné se rozhodovat, zahrnovat znalosti do svých jednání. Znalosti jsou založené na zkušenostech, na interpretaci, porozumění, poznávání. Jsou také závislé na inteligenčních schopnostech a na schopnostech umět dát věci do souvislostí“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přeměna informace na znalosti je ovlivněna předchozími zkušenostmi, životním i hodnotami, očekáváním a představami. Zkušenosti získáváme vzděláváním, praxí, prožitím životních situací. Jedná se o to, co si přinášíme z minulosti, tedy to, co jsme se naučili ve škole nebo získali praxí. Zkušenosti jsou předávány formou modelů chování, pracovních postupů apod. Předávání zkušeností  je složitý proces, který je ovlivněn subjektivním postojem předávajícího. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Znalost (či poznatek), která předpokládá zařazení, uchování a iterpretaci&lt;br /&gt;
informace v rámci hiearchicky uspořádaných znalostních struktur, ať už v hlavě příjemce&lt;br /&gt;
nebo v rámci informačního systému. Znalost je tedy to, co bylo uvedeno do souvislostí, co&lt;br /&gt;
jedinec ví poté, co informace interpretoval v určitém kontextu“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Znalost je opakovaně použitelná, nositelem znalostí je člověk, který znalost má. Znalosti je možné vyhledávat, organizovat, aplikovat, rozšiřovat. Znalosti není možné na rozdíl od dat a informací řídit.  Znalostí se vynořují v okamžiku nenadále, nejčastěji v okamžiku, kdy je potřebujeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Životní cyklus znalost ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Tvorba, získání, zjištění znalostí (poznatků) &lt;br /&gt;
* Uchování, pořádání* &lt;br /&gt;
* Přenos, sdílení, šíření &lt;br /&gt;
* Používání, aplikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní typy znalostí ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Explicitní znalosti''  - kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka. Tyto znalosti je možné sdílet, přenášet, archivovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Implicitní znalosti'' – jsou součástí  individuální zkušenosti a nelze je materiálně zachytit např. osobní důvěra nebo hodnoty. Je založena na osobních zkušenostech a skryta v mysli jedince. Je obtížné ji formalizovat a předávat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Moudrost ===&lt;br /&gt;
Moudrost je nad daty, informacemi a znalostmi na nejvyšší pozici, je spojena s procesem individuálního učení, kdy je kontext příliš osobní. Díky procesu porozumění si můžeme odpovědět na otázku „proč?“.&lt;br /&gt;
Moudrost představuje soubor znalostí, vycházejících z pochopení podstaty problematiky v daných souvislostech, z využití rozumové i emocionální inteligence jednotlivce (znalostí kompetence), jeho hodnotících kritérií a individuálního vztahu k okolnímu prostředí, resp. Světu, a vycházející z vysokého stupně lidského poznání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2.vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 3, Informační věda, Martin Souček, Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. císlo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Univerzita Karlova v Praze, Ústav informačních studií a knihovnictví, Modul č. 4, Informační a znalostní management, Klára Havlíčková,  Studium informační vědy a znalostního managementu v evropském kontextu, Reg. číslo: CZ.1.07/2.2.00/07.0284&lt;br /&gt;
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=14267</id>
		<title>Přístupy k informační vědě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=P%C5%99%C3%ADstupy_k_informa%C4%8Dn%C3%AD_v%C4%9Bd%C4%9B&amp;diff=14267"/>
		<updated>2015-01-16T17:24:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== Informační věda ===&lt;br /&gt;
Vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho,  jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá  se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček)&lt;br /&gt;
Výraz “[[informační věda]]” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod.&lt;br /&gt;
V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. [[biotických systémech]]. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se: ===&lt;br /&gt;
Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím ([[digital divide]]), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické  komunikace  s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva – legislativní aspekty přístupu  k informacím a jejich využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru  nezaměstnanosti apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie komunikace – problematika  přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Přístupy k informační vědě ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teoretická informační věda ==== &lt;br /&gt;
se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Praktická informační věda ====&lt;br /&gt;
čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
•	Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Formování informační vědy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „[[library science]]“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. &lt;br /&gt;
V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. &lt;br /&gt;
Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. &lt;br /&gt;
Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „[[computer science]]&amp;quot; neboli věda o počítačích, informatika. &lt;br /&gt;
Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. &lt;br /&gt;
V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. &lt;br /&gt;
Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda&amp;quot; (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. &lt;br /&gt;
V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace&amp;quot; a „information storage and retrieval&amp;quot; (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. &lt;br /&gt;
Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací&amp;quot;, si žádal formování obecné vědy o informaci.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005,ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní představitelé oboru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vannevar Bush ==== &lt;br /&gt;
Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Norbert Wiener ==== &lt;br /&gt;
Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Claude Shannon ==== &lt;br /&gt;
Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S. C. Bradford ==== &lt;br /&gt;
Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. &lt;br /&gt;
Arthur C. Clarke &lt;br /&gt;
Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Zdroje =====&lt;br /&gt;
http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
www.wikisofia.cz&lt;br /&gt;
===== Použitá literatura =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD_(2013-2014)&amp;diff=13003</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační studia a knihovnictví (2013-2014)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD_(2013-2014)&amp;diff=13003"/>
		<updated>2014-12-23T10:04:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Státnicové otázky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''→ [[Portál:Projekty|Projekty]]'''&lt;br /&gt;
== Státnicové otázky ==&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable sortable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Akademický rok !! Heslo !! Student !! Známka&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|| ||  [[Východiska informační vědy a teorie informace ]] || Petra Kubálková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií]] ([[Informační etika]], [[Základní principy spravedlnosti (Norbert Wiener)]]) || Jan Vlnas || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Systém výzkumu, metody informační vědy a vědecká komunikace ]] || ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Principy hodnocení vědy, přístupy a nástroje, situace v ČR  ]] || || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Citační indikátory, rejstříky, databáze - srovnání a využití  ]] || Kristýna Fridrichová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Bibliometrie a scientometrie, publikační a citační analýzy  ]] ||Anna Pačesová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Právo a internet  ]] ||Zuzana Sommerová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Modely, principy a nástroje vyhledávání na webu a jeho trendy ]] || Naďa Buchtová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[HCI ]] || || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== informační technologie, knihovnické technologie ===&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable sortable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
!  Heslo !! Student &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Čtyři aspekty informace (Buckland)]]|| Pavel Smolek&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Sémantika a syntaxe informace]] || Markéta Hirschová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Hierarchie DATA– INFORMACE– ZNALOST]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Dvojtečkové třídění]]|| Alena Bezoušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Komunikační schéma]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Entropie v pojetí informační vědy]]|| Adéla Vandělíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Shannonovo chápání informace]]|| Markéta Hirschová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Databáze EBSCOhost]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Databáze ProQuest]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Přístupy k informační vědě]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
||  [[LIS - Library and Information Science]]|| Vitaly Minko&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Historie informační vědy]]|| Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Výzkumné metody]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační cyklus]]|| Dana Kubátová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Typy výzkumu v informační vědě]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Operační výzkum]]|| Vitaly Minko&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bibliometrie]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informetrie]]|| Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bradfordův zákon]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Lotkův zákon]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Zipfův zákon]]|| Hana Světelská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Webometrie]]|| Jan Dobiášovský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scientometrie]]|| Dana Kubátová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberkultura]]|| Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační potřeba]]|| Michaela Málková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační požadavek ]]||Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační chování]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Chování při hledání informací]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační gramotnost ]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Knihovny a informační instituce]]|| Simona Kubisová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberprostor]]|| Petra Martincová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Sociální sítě]]|| Petra Martincová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Cenzura internetu]]|| Pavel Smolek&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Digital divide]]|| Markéta Hirschová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-government]]|| Lenka Hřebejková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-health]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-learning]]|| Lenka Hřebejková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[informační průmysl]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Vliv informačních technologií na distribuci moci]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Wienerovy etické principy]]|| Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Základní témata informační etiky]]|| Ema Juranová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kodexy informační etiky]]|| Ema Juranová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Etika informačního specialisty]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Příčiny informačního zahlcení]]|| Michaela Málková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Růst světové internetové populace]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Moorův zákon]]|| Michal Studničný&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Důsledky informačního zahlcení]]|| Michal Studničný&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Web scale discovery services]]|| Petra Švarcová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Historie kryptologie]]|| Kristýna Králová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Algoritmy kryptologie]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Asymetrická kryptologie]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Moderní použití kryptologie]]|| Simona Kubisová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Vládou ovládaná kryptologie]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Zabezpečení dat]]|| Alžběta Kyslíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bitcoin]]|| Alžběta Kyslíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Digitální stopa]]|| Tereza Strnadová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Útoky s využitím sociálního inženýrství]]|| Miloslav Linc&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Ohrožení dětí na internetu]]|| Ema Juranová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberšikana]]|| Zuzana Fišerová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Grooming]]|| Miloslav Linc&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Sexting]]|| Denisa Rainová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Human–computer interaction]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační architektura]]|| Zuzana Fišerová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Použitelnost webu]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Přístupnost webu]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační analýza]]|| Adéla Vandělíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační rejsřík]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Thomson Reuters (WOS)]]|| Hana Světelská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scopus]]|| Petra Švarcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scholar Google]]|| Kristýna Králová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Impakt faktor]]|| Jan Dobiášovský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[S. R. Ranganathan]]|| Jitka Pšeničková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[H-index]]|| Alena Bezoušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Problémy citačních indexů]]|| Alena Šonková &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[PageRank]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Hodnocení vědy v ČR]]|| Petra Švarcová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Identifikátor DOI]]|| Marie Frojdová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Crowdsourcing]]|| Marie Frojdová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační služby]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Editace hesla Informační průmysl - pojem Databázové centrum]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[NCBI - Národní centrum bezpečnějšího internetu]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační manažery]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citace PRO]]|| Jitka Pšeničková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Mezinárodní desetinné třídění]]||Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Melville Dewey a jeho přínos knihovnictví]]||Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Timothy Leary]]||Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Neurokybernetika]]||Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kognitivní styl]]||Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Editace hesla Informační průmysl - Národní knihovna ČR]]||Blanka Smejkalová&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD_(2013-2014)&amp;diff=12959</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační studia a knihovnictví (2013-2014)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD_(2013-2014)&amp;diff=12959"/>
		<updated>2014-12-22T20:22:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* informační technologie, knihovnické technologie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''→ [[Portál:Projekty|Projekty]]'''&lt;br /&gt;
== Státnicové otázky ==&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable sortable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Akademický rok !! Heslo !! Student !! Známka&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|| ||  [[Východiska informační vědy a teorie informace ]] || Petra Kubálková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií]] ([[Informační etika]], [[Základní principy spravedlnosti (Norbert Wiener)]]) || Jan Vlnas || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Systém výzkumu, metody informační vědy a vědecká komunikace ]] || ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Principy hodnocení vědy, přístupy a nástroje, situace v ČR  ]] || || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Citační indikátory, rejstříky, databáze - srovnání a využití  ]] || Kristýna Fridrichová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Bibliometrie a scientometrie, publikační a citační analýzy  ]] ||Anna Pačesová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Právo a internet  ]] ||Zuzana Sommerová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Modely, principy a nástroje vyhledávání na webu a jeho trendy ]] || Naďa Buchtová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[HCI ]] || || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== informační technologie, knihovnické technologie ===&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable sortable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
!  Heslo !! Student &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Čtyři aspekty informace (Buckland)]]|| Pavel Smolek&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Sémantika a syntaxe informace]] || Markéta Hirschová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Hierarchie DATA– INFORMACE– ZNALOST]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Dvojtečkové třídění]]|| Alena Bezoušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Komunikační schéma]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Entropie v pojetí informační vědy]]|| Adéla Vandělíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Shannonovo chápání informace]]|| Markéta Hirschová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Databáze EBSCOhost]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Databáze ProQuest]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Přístupy k informační vědě]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
||  [[LIS - Library and Information Science]]|| Vitaly Minko&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Historie informační vědy]]|| Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Výzkumné metody]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační cyklus]]|| Dana Kubátová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Typy výzkumu v informační vědě]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Operační výzkum]]|| Vitaly Minko&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bibliometrie]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informetrie]]|| Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bradfordův zákon]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Lotkův zákon]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Zipfův zákon]]|| Hana Světelská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Webometrie]]|| Jan Dobiášovský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scientometrie]]|| Dana Kubátová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberkultura]]|| Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační potřeba]]|| Michaela Málková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační požadavek ]]||Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační chování]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Chování při hledání informací]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační gramotnost ]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Knihovny a informační instituce]]|| Simona Kubisová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberprostor]]|| Petra Martincová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Sociální sítě]]|| Petra Martincová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Cenzura internetu]]|| Pavel Smolek&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Digital divide]]|| Markéta Hirschová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-government]]|| Lenka Hřebejková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-health]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-learning]]|| Lenka Hřebejková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[informační průmysl]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Vliv informačních technologií na distribuci moci]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Wienerovy etické principy]]|| Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Základní témata informační etiky]]|| Ema Juranová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kodexy informační etiky]]|| Ema Juranová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Etika informačního specialisty]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Příčiny informačního zahlcení]]|| Michaela Málková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Růst světové internetové populace]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Moorův zákon]]|| Michal Studničný&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Důsledky informačního zahlcení]]|| Michal Studničný&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Web scale discovery services]]|| Petra Švarcová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Historie kryptologie]]|| Kristýna Králová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Algoritmy kryptologie]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Asymetrická kryptologie]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Moderní použití kryptologie]]|| Simona Kubisová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Vládou ovládaná kryptologie]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Zabezpečení dat]]|| Alžběta Kyslíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bitcoin]]|| Alžběta Kyslíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Digitální stopa]]|| Tereza Strnadová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Útoky s využitím sociálního inženýrství]]|| Miloslav Linc&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Ohrožení dětí na internetu]]|| Ema Juranová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberšikana]]|| Zuzana Fišerová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Grooming]]|| Miloslav Linc&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Sexting]]|| Denisa Rainová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Human–computer interaction]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační architektura]]|| Zuzana Fišerová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Použitelnost webu]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Přístupnost webu]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační analýza]]|| Adéla Vandělíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační rejsřík]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Thomson Reuters (WOS)]]|| Hana Světelská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scopus]]|| Petra Švarcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scholar Google]]|| Kristýna Králová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Impakt faktor]]|| Jan Dobiášovský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[S. R. Ranganathan]]|| Jitka Pšeničková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[H-index]]|| Alena Bezoušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Problémy citačních indexů]]|| Alena Šonková &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[PageRank]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Hodnocení vědy v ČR]]|| Petra Švarcová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Identifikátor DOI]]|| Marie Frojdová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Crowdsourcing]]|| Marie Frojdová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační služby]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Editace hesla Informační průmysl - pojem Databázové centrum]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[NCBI - Národní centrum bezpečnějšího internetu]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační manažery]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citace PRO]]|| Jitka Pšeničková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Mezinárodní desetinné třídění]]||Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Melville Dewey a jeho přínos knihovnictví]]||Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Timothy Leary]]||Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Neurokybernetika]]||Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kognitivní styl]]||Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Editace hesla Informační požadavek - Informační služby]]||Blanka Smejkalová&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12957</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12957"/>
		<updated>2014-12-22T20:15:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Vědomí */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatuje a jak o nich přemýšlí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá se z  pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12956</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12956"/>
		<updated>2014-12-22T20:15:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Vědomí */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatuje a jak o nich přemýšlí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá se z  pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12955</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12955"/>
		<updated>2014-12-22T20:14:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Kognitivní psychologie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatuje a jak o nich přemýšlí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12954</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12954"/>
		<updated>2014-12-22T20:12:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Faktory kognitivních procesů */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12953</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12953"/>
		<updated>2014-12-22T20:12:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Imaginace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12952</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12952"/>
		<updated>2014-12-22T20:10:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Kognitivní vývoj */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12951</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12951"/>
		<updated>2014-12-22T20:10:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Metakognice */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12950</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12950"/>
		<updated>2014-12-22T20:10:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Učení kognitivní flexibility */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12949</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12949"/>
		<updated>2014-12-22T20:08:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Definice kognitivní strategie (stylu) */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivačním, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12948</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12948"/>
		<updated>2014-12-22T20:07:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* „Pojmem učení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivační, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatelé procesu učení.&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Učení === &lt;br /&gt;
„pojmem učení označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12947</id>
		<title>Kognitivní styl</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_styl&amp;diff=12947"/>
		<updated>2014-12-22T20:05:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: Založena nová stránka s textem „== Definice kognitivní strategie (stylu) == způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu uče…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice kognitivní strategie (stylu) ==&lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu. &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty&lt;br /&gt;
# závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
# Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
# Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
# Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem [[učebního stylu]]. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivační, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatelé procesu učení.&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
== Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
jsou biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie i další vědní obory.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor [[human-computer interaction (HCI]]) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice [[percepce informací zrakem]] se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. [[Informační věda]] se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== „Pojmem učení === &lt;br /&gt;
„označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací.  Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů“. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.''&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD_(2013-2014)&amp;diff=12937</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační studia a knihovnictví (2013-2014)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_studia_a_knihovnictv%C3%AD_(2013-2014)&amp;diff=12937"/>
		<updated>2014-12-22T19:47:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* informační technologie, knihovnické technologie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''→ [[Portál:Projekty|Projekty]]'''&lt;br /&gt;
== Státnicové otázky ==&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable sortable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Akademický rok !! Heslo !! Student !! Známka&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|| ||  [[Východiska informační vědy a teorie informace ]] || Petra Kubálková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií]] ([[Informační etika]], [[Základní principy spravedlnosti (Norbert Wiener)]]) || Jan Vlnas || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Systém výzkumu, metody informační vědy a vědecká komunikace ]] || ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Principy hodnocení vědy, přístupy a nástroje, situace v ČR  ]] || || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Citační indikátory, rejstříky, databáze - srovnání a využití  ]] || Kristýna Fridrichová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Bibliometrie a scientometrie, publikační a citační analýzy  ]] ||Anna Pačesová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Právo a internet  ]] ||Zuzana Sommerová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[Modely, principy a nástroje vyhledávání na webu a jeho trendy ]] || Naďa Buchtová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|| ||  [[HCI ]] || || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== informační technologie, knihovnické technologie ===&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable sortable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
!  Heslo !! Student &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Čtyři aspekty informace (Buckland)]]|| Pavel Smolek&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Sémantika a syntaxe informace]] || Markéta Hirschová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Hierarchie DATA– INFORMACE– ZNALOST]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||   [[Dvojtečkové třídění]]|| Alena Bezoušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Komunikační schéma]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Entropie v pojetí informační vědy]]|| Adéla Vandělíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Shannonovo chápání informace]]|| Markéta Hirschová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Databáze EBSCOhost]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Databáze ProQuest]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Přístupy k informační vědě]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
||  [[LIS - Library and Information Science]]|| Vitaly Minko&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Historie informační vědy]]|| Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Výzkumné metody]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační cyklus]]|| Dana Kubátová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Typy výzkumu v informační vědě]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Operační výzkum]]|| Vitaly Minko&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bibliometrie]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informetrie]]|| Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bradfordův zákon]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Lotkův zákon]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Zipfův zákon]]|| Hana Světelská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Webometrie]]|| Jan Dobiášovský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scientometrie]]|| Dana Kubátová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberkultura]]|| Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační potřeba]]|| Michaela Málková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační požadavek ]]||Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační chování]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Chování při hledání informací]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační gramotnost ]]|| Kamila Jenčová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Knihovny a informační instituce]]|| Simona Kubisová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberprostor]]|| Petra Martincová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Sociální sítě]]|| Petra Martincová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Cenzura internetu]]|| Pavel Smolek&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Digital divide]]|| Markéta Hirschová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-government]]|| Lenka Hřebejková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-health]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[e-learning]]|| Lenka Hřebejková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[informační průmysl]]|| Lucie Chroustová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Vliv informačních technologií na distribuci moci]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Wienerovy etické principy]]|| Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Základní témata informační etiky]]|| Ema Juranová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kodexy informační etiky]]|| Ema Juranová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Etika informačního specialisty]]|| Alena Šonková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Příčiny informačního zahlcení]]|| Michaela Málková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Růst světové internetové populace]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Moorův zákon]]|| Michal Studničný&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Důsledky informačního zahlcení]]|| Michal Studničný&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Web scale discovery services]]|| Petra Švarcová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Historie kryptologie]]|| Kristýna Králová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Algoritmy kryptologie]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Asymetrická kryptologie]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Moderní použití kryptologie]]|| Simona Kubisová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Vládou ovládaná kryptologie]]|| Václav Trunec&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Zabezpečení dat]]|| Alžběta Kyslíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Bitcoin]]|| Alžběta Kyslíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Digitální stopa]]|| Tereza Strnadová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Útoky s využitím sociálního inženýrství]]|| Miloslav Linc&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Ohrožení dětí na internetu]]|| Ema Juranová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kyberšikana]]|| Zuzana Fišerová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Grooming]]|| Miloslav Linc&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Sexting]]|| Denisa Rainová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Human–computer interaction]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační architektura]]|| Zuzana Fišerová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Použitelnost webu]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Přístupnost webu]]|| Radka Planková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační analýza]]|| Adéla Vandělíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační rejsřík]]|| Tereza Strnadová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Thomson Reuters (WOS)]]|| Hana Světelská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scopus]]|| Petra Švarcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Scholar Google]]|| Kristýna Králová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Impakt faktor]]|| Jan Dobiášovský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[S. R. Ranganathan]]|| Jitka Pšeničková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[H-index]]|| Alena Bezoušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Problémy citačních indexů]]|| Alena Šonková &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[PageRank]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Hodnocení vědy v ČR]]|| Petra Švarcová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Identifikátor DOI]]|| Marie Frojdová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Crowdsourcing]]|| Marie Frojdová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Informační služby]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Editace hesla Informační průmysl - pojem Databázové centrum]]|| Blanka Smejkalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[NCBI - Národní centrum bezpečnějšího internetu]]|| Gabriela Modřanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citační manažery]]|| Denisa Rainová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Citace PRO]]|| Jitka Pšeničková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Mezinárodní desetinné třídění]]||Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Melville Dewey a jeho přínos knihovnictví]]||Marie Odehnalová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Timothy Leary]]||Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Neurokybernetika]]||Kristýna Berková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
||  [[Kognitivní styl]]||Blanka Smejkalová&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_u%C4%8Den%C3%AD&amp;diff=12934</id>
		<title>Kognitivní učení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_u%C4%8Den%C3%AD&amp;diff=12934"/>
		<updated>2014-12-22T19:46:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: /* Zdroje: */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &lt;br /&gt;
== Definice kognitivní strategie (stylu) == &lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy kognitivních stylů == &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
#Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
#Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
#Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem učebního stylu. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivační, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.  &lt;br /&gt;
Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností:&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také  sociologie, obor [[human-computer interaction]] (interakce člověk – počítač) a [[informační věda]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor human-computer interaction (HCI) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice percepce informací zrakem se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. Informační věda se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s [[umělou inteligencí]], počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování [[kognitivní flexibility jedince]], tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů). Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také  sociologie, obor human-computer interaction (interakce člověk – počítač) a informační věda. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.   Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá se s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím [[exteroreceptorů]] a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme [[interoreceptory]].&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== „Pojmem učení === &lt;br /&gt;
označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací. Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_u%C4%8Den%C3%AD&amp;diff=12932</id>
		<title>Kognitivní učení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_u%C4%8Den%C3%AD&amp;diff=12932"/>
		<updated>2014-12-22T19:44:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &lt;br /&gt;
== Definice kognitivní strategie (stylu) == &lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy kognitivních stylů == &lt;br /&gt;
Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.&lt;br /&gt;
# Reflexivita- impulzivita.  Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.&lt;br /&gt;
#Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.&lt;br /&gt;
#Silné vnímání rozdílů nového a starého.&lt;br /&gt;
#Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní styl je základem učebního stylu. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivační, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení.  &lt;br /&gt;
Příklady  technik  zlepšení kognitivních schopností:&lt;br /&gt;
* Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
* Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
* Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
* Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
* Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
* Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
* Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
* Paralelní týmy&lt;br /&gt;
* Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
* Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
* Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Terminologie ==&lt;br /&gt;
„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) . &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také  sociologie, obor [[human-computer interaction]] (interakce člověk – počítač) a [[informační věda]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor human-computer interaction (HCI) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice percepce informací zrakem se věnuje [[informační vizualizace]], která je jednou z disciplín HCI. Informační věda se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s [[umělou inteligencí]], počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Metakognice ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní vývoj ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
# obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;  &lt;br /&gt;
# v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Učení kognitivní flexibility === &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování [[kognitivní flexibility jedince]], tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní (poznávací ) procesy === &lt;br /&gt;
biologické a psychické procesy umožňující  poznání  skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů). Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. &lt;br /&gt;
Kognitivními  procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také  sociologie, obor human-computer interaction (interakce člověk – počítač) a informační věda. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury&amp;quot;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kognitivní psychologie === &lt;br /&gt;
zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace.   Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Faktory kognitivních procesů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědomí ===&lt;br /&gt;
Překrývá se s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím [[exteroreceptorů]] a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme [[interoreceptory]].&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Pozornost ===&lt;br /&gt;
Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy.  Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnímání (percepce) ===&lt;br /&gt;
je  primární poznávací schopnost.  Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. &lt;br /&gt;
Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o  okolním světě. Vnímání  souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== „Pojmem učení === &lt;br /&gt;
označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paměť ===&lt;br /&gt;
zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací. Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru  můžeme  také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Myšlení ===&lt;br /&gt;
je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby  hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace)  a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na  různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Jazyk ===&lt;br /&gt;
umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
=== Imaginace ===&lt;br /&gt;
je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje: ==&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě. &lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura: ==&lt;br /&gt;
STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_u%C4%8Den%C3%AD&amp;diff=12876</id>
		<title>Kognitivní učení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kognitivn%C3%AD_u%C4%8Den%C3%AD&amp;diff=12876"/>
		<updated>2014-12-22T12:32:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Blanka.Smejkalova: Založena nová stránka s textem „== Kognitivní učení ==  způsob učení, zaměřený na principy, přístupy, znalosti, způsoby řešení problémů, pojmy.  == Kognitivní strategie …“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Kognitivní učení == &lt;br /&gt;
způsob učení, zaměřený na principy, přístupy, znalosti, způsoby řešení problémů, pojmy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Kognitivní strategie == &lt;br /&gt;
způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Metakognice == &lt;br /&gt;
individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Kognitivní vývoj == &lt;br /&gt;
1. obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů; &lt;br /&gt;
2. v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako [[teorie kognitivního vývoje]], angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Učení kognitivní flexibility == &lt;br /&gt;
způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování [[kognitivní flexibility jedince]], tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje [[vnímáním]], přes [[pozornost]], analýzu, [[paměť]], [[asociace a představivost]] přes [[myšlení]], řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poznávací (kognitivní) procesy == &lt;br /&gt;
jsou psychické procesy, jejichž prostřednictvím poznáváme skutečnost. Kognitivní psychologové je vymezují jako procesy zpracovávání informací. Rozlišují se nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Subjektivní vnímání nikdy není zcela totožné s objektivním záznamem obsahů reality. Kognitivní procesy nemají ustálená označení, různí autoři často označují tentýž proces různými termíny. &lt;br /&gt;
Zkoumáním kognitivních procesů se zabývají různé obory a jejich součásti – např. [[kognitivní psychologie]], kognitivní teorie v sociologii, obor [[human-computer interaction]] a [[informační věda]]. Vědní disciplíny, které mají ve svém názvu přídavné jméno kognitivní, zkoumají předmět svého bádání z hlediska kognitivních procesů nebo kladou důraz na kognitivní mechanismy, které jsou obsaženy ve výkladu nekognitivních jevů. &lt;br /&gt;
Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor human-computer interaction (HCI) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice percepce informací zrakem se věnuje informační vizualizace, která je jednou z disciplín HCI. Informační věda se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami. &lt;br /&gt;
== Kognitivní psychologie ==&lt;br /&gt;
je teorie zaměřená na zpracování informací, získávání obecných poznatků a procesy chápání. V širším slova smyslu se tímto termínem označuje psychologie poznávacích procesů, v užším slova smyslu se jím rozumí americký psychologický směr, který redukuje pojem poznávacích procesů na procesy zpracovávající informace. Psychologický výzkum kognitivních procesů patří mezi nejstarší témata obecné i kognitivní psychologie. Nejdříve se zkoumaly nejnižší poznávací procesy, v 19. století se vědci zabývali výzkumem paměti, senzoriky a percepce a ve 20. století se rozvinul také výzkum vyšších kognitivních procesů (včetně laboratorního a terénního výzkumu). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vědomí ==&lt;br /&gt;
Mezi důležité pojmy, které souvisí s problematikou kognitivních procesů, patří pojem vědomí. Jedná se o proces hodnocení prostředí a filtrování zjištěných informací myslí. Lze rozlišit automatické a kontrolované (řízené) procesy – první z nich nevyžadují vědomou kontrolu, zatímco druhé ano. Pojmem kognitivní styl označujeme typický přístup jedince k učení a řešení problémů. Jedním z aspektů kognitivních stylů je dominantní smyslový analyzátor. &lt;br /&gt;
== Vnímání ==&lt;br /&gt;
je nejjednodušší, primární poznávací schopností. Je založeno na smyslovém zobrazení reality. Jeho podstatou je aktivní zpracování jedincem, podílejí se na něm postoje, emoce, zájmy, soustava hodnot, očekávání a dosavadní zkušenosti. Rozlišujeme perceptivní smyslové vnímání a kognitivní vnímání, zvláštní kategorii tvoří podprahové vnímání. &lt;br /&gt;
== Senzorické procesy == &lt;br /&gt;
jsou procesy spojené na biologické úrovni se smyslovými orgány a periferními úrovněmi nervového systému. Kognitivní vnímání má vztah k vyšším úrovním nervového systému, dochází při něm k integraci jednotlivých počitků do celistvých vjemů, které se týkají objektů okolního světa. Proces vnímání úzce souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí. &lt;br /&gt;
== Pozornost ==&lt;br /&gt;
můžeme charakterizovat jako zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj. Jejím základem je orientační reflex. Mezi charakteristické vlastnosti pozornosti patří trvalost, pružnost a rozsah. Podle modelu filtru podnětů můžeme smyslovými orgány přijmout omezené množství podnětů a v mozku zpracovat omezené množství informací. &lt;br /&gt;
== Pojmem učení == &lt;br /&gt;
označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti. &lt;br /&gt;
== Paměť ==&lt;br /&gt;
je funkce, která umožňuje uchovávání zkušenosti. Paměťový neboli mnestický proces se skládá z kódování, uchovávání a vybavování informací. Rozeznáváme mnoho druhů paměti - na biologické úrovni je to paměť genetická a imunologická, dále existuje paměť nervová. Specifický druh paměti je také přiřazen ke každému typu analyzátoru (např. zrak - paměť vizuální). Další dělení rozlišuje paměť mechanickou, logickou a citovou. Podle forem obsahů paměti rozeznáváme sémantickou, epizodickou a procedurální paměť. Nejčastěji se setkáme s dělením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou. Liší se od sebe především délkou, po kterou uchovávají informace, a kapacitou. S pamětí souvisí také proces zapomínání, jehož podstatou je neschopnost znovu nalézt uloženou informaci. &lt;br /&gt;
== Myšlení ==&lt;br /&gt;
je kognitivně zprostředkovaný proces chápání vztahů a řešení problémů. Operuje s kognitivními prvky,  jako jsou vjemy, představy a pojmy. Proces řešení problémů je podstatou myšlení. Probíhá v těchto fázích: vytváření hypotéz řešení, ověřování (verifikace) hypotéz a vyřešení problému. Existují různé druhy myšlení – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní. Za metakognici označujeme schopnost jedince přemýšlet a uvažovat o vlastních myšlenkových procesech. Inteligence představuje obecný základ schopností, na němž je závislá úroveň každého poznávacího výkonu. Její rozvoj závisí na interakci dědičných dispozic a vlivů vnějšího prostředí, především sociálního. &lt;br /&gt;
== Řeč ==&lt;br /&gt;
slouží jako prostředek zpracování informací na takové úrovni, jaké dosahuje myšlení určitého jedince. Jazyk definujeme jako užití uspořádaných prostředků pro kombinování slov za účelem komunikovat. Myšlení se uskutečňuje pomocí jazyka, tedy symbolů bez nichž není možné zobecnění jako základní myšlenková operace. &lt;br /&gt;
== Imaginace ==&lt;br /&gt;
je komplexní proces seskupování představ do určitých struktur a jejich fungování. Mezi druhy imaginace zařazujeme představy, vzpomínky, denní snění, fantazii, hypnagogické obrazy a sny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří autoři zařazují mezi kognitivní procesy i oblast sociálního poznávání. Lidské poznávání má výrazně sociální charakter a myšlení a rozhodování jednotlivce probíhá pod vlivem intenzivních sociálních procesů. Neracionálním způsobem poznávání je empatie. Tato schopnost člověku umožňuje vžívat se do duševního stavu jiných lidí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady technik pro zlepšení kognitivních schopností: ==&lt;br /&gt;
Eisenhowerův princip&lt;br /&gt;
Kontingenční přístup (Contingency Approach)&lt;br /&gt;
Kreativita (Creativity)&lt;br /&gt;
Mentální mapy (Mind Maps)&lt;br /&gt;
Mintzbergův paradox&lt;br /&gt;
Myšlení (Thinking)&lt;br /&gt;
Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)&lt;br /&gt;
Paralelní týmy&lt;br /&gt;
Princip ekvifinality&lt;br /&gt;
Skupinové myšlení (Groupthink)&lt;br /&gt;
Sloanův filtr (Sloanův princip)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Kognitivní server Univerzity Hradec Králové&lt;br /&gt;
http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&amp;amp;Letter=K&amp;amp;Site=4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262&lt;br /&gt;
Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci&lt;br /&gt;
Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Blanka.Smejkalova</name></author>
		
	</entry>
</feed>