<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Dana.Belohoubkova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Dana.Belohoubkova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Dana.Belohoubkova"/>
	<updated>2026-04-20T17:42:31Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17650</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17650"/>
		<updated>2015-02-22T19:34:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Literatura */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě&lt;br /&gt;
]]&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Papyry ==&lt;br /&gt;
[[File:PLATE7.png|thumb|150x150px|Příklad papyru z Karanidy]]&lt;br /&gt;
Počet zlomků papyrů nalezených či pocházejících z Karanis badatelé odhadují na tisíce. Důležité jsou však tři rodinné archívy. Nejranější z nich patřil rodině farmáře '''Aurelia Isidora''', který zemřel roku 324 po Kristu. O jedno až dvě desetiletí je mladší archív, kde jsou jako ústřední postavy zmiňovány''' Valerius syn Antiouria a Aion syn Sarapiona'''. Nejmenší a nejmenší skupinu papyrů tvoří šest dokumentů '''Aurelia Tetoueie''', datované do období mezi lety 372 – 374 po Kristu. Tyto papyrové archívy jsou stěžejním pramenem pro naše poznání každodenního života v této osadě. Zabývají se především administrativní a ekonomickou stránkou věci.&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: IX – X&amp;lt;/ref&amp;gt;Záležitosti týkající se daní, či potvrzení o půjčkách obilí, jsou v těchto archivech nejčastějšími. Dalším častým žánrem je korespondence, a to jak mezi pisateli samotné Karanis, tak i korespondence, která putovala po delších trasách. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladem dopisů, mezi rodinnými příslušníky může být dopis datovaný do 4. století po Kristu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'' Mému otci Heronovi, Kopres posílá pozdravy. Především se modlím k bohu, aby tě můj dopis zastihl ve zdraví a dobrém rozmaru. Jak jsi mi poslal 20. tého dne měsíce Choiak, přišel jsem výhradně kvůli směně. Proto prosím nesmýšlej o mě, že se zdržuji práce, ale epimeletes je ten, kdo ji zdržoval. Avšak ty by ses měl také snažit především poslat tvou směnu. Pokud však nepošleš směnu toho dne, jak jsi se se mnou domluvil, nejpozději toho dne kdy směna příjde, příjdu k tobě.  Pozdravy celé naší rodině.  Také pokud chceš poslat Alypise pro kameny, pošli ho. Shledal jsem, že jeden kámen je ceněn na 18 talentů. Modlím se, abys prosperoval ještě mnoho let.  Mému pánu, otci, Heronovi od Kopra.''&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: 56–57&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných případů je patrné, že i v této vesnici, jak bylo v celém Egyptě již od faraónských dob běžné, pracovali písaři. Nezřídka se totiž u dopisů, ale také u účtů setkáváme se dvěma a více rukopisy. Ten úhlednější je použit na celý dopis, zatímco méně úhledný občas až velmi kostrbatý je použit v závěru dopisu u potvrzení a podpisu. Častá je také formulka za XY napsal YZ, protože XY není mocen písma.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
DAVOLI P., 2012: The Archaeology of the Fayum, in: RIGGS Ch. (ed.) The Oxford Handbook of Roman Egypt, Oxford:  Oxford University Press, s. 152 – 170. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
GAZDA E. K. (ed.), 1983: Karanis, An Egyptian Town in Roman Times, Ann Arbor: The University of Michigan Press. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HUSSELMAN E. M., 1979: Karanis, Topography and Architecture, Ann Arbor: The University of Michigan Press. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
JOHNSON B., 1981: Pottery from Karanis, Excavation of the University of Michigan, Ann Arbor: The University of Michigan Press. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LEWIS N. (ed.), 1967: Greek Papyri in the Collection of New York University I Fourth Century Documents from Karanis, Leiden: Brill. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
WILFONG T.G., 2012: The University of Michigan Excavation of Karanis, in: RIGGS Ch. (ed.) The Oxford Handbook of Roman Egypt, Oxford: Oxford University Press, s. 223 – 243.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17649</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17649"/>
		<updated>2015-02-22T19:34:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Papyry */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě&lt;br /&gt;
]]&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Papyry ==&lt;br /&gt;
[[File:PLATE7.png|thumb|150x150px|Příklad papyru z Karanidy]]&lt;br /&gt;
Počet zlomků papyrů nalezených či pocházejících z Karanis badatelé odhadují na tisíce. Důležité jsou však tři rodinné archívy. Nejranější z nich patřil rodině farmáře '''Aurelia Isidora''', který zemřel roku 324 po Kristu. O jedno až dvě desetiletí je mladší archív, kde jsou jako ústřední postavy zmiňovány''' Valerius syn Antiouria a Aion syn Sarapiona'''. Nejmenší a nejmenší skupinu papyrů tvoří šest dokumentů '''Aurelia Tetoueie''', datované do období mezi lety 372 – 374 po Kristu. Tyto papyrové archívy jsou stěžejním pramenem pro naše poznání každodenního života v této osadě. Zabývají se především administrativní a ekonomickou stránkou věci.&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: IX – X&amp;lt;/ref&amp;gt;Záležitosti týkající se daní, či potvrzení o půjčkách obilí, jsou v těchto archivech nejčastějšími. Dalším častým žánrem je korespondence, a to jak mezi pisateli samotné Karanis, tak i korespondence, která putovala po delších trasách. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladem dopisů, mezi rodinnými příslušníky může být dopis datovaný do 4. století po Kristu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'' Mému otci Heronovi, Kopres posílá pozdravy. Především se modlím k bohu, aby tě můj dopis zastihl ve zdraví a dobrém rozmaru. Jak jsi mi poslal 20. tého dne měsíce Choiak, přišel jsem výhradně kvůli směně. Proto prosím nesmýšlej o mě, že se zdržuji práce, ale epimeletes je ten, kdo ji zdržoval. Avšak ty by ses měl také snažit především poslat tvou směnu. Pokud však nepošleš směnu toho dne, jak jsi se se mnou domluvil, nejpozději toho dne kdy směna příjde, příjdu k tobě.  Pozdravy celé naší rodině.  Také pokud chceš poslat Alypise pro kameny, pošli ho. Shledal jsem, že jeden kámen je ceněn na 18 talentů. Modlím se, abys prosperoval ještě mnoho let.  Mému pánu, otci, Heronovi od Kopra.''&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: 56–57&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných případů je patrné, že i v této vesnici, jak bylo v celém Egyptě již od faraónských dob běžné, pracovali písaři. Nezřídka se totiž u dopisů, ale také u účtů setkáváme se dvěma a více rukopisy. Ten úhlednější je použit na celý dopis, zatímco méně úhledný občas až velmi kostrbatý je použit v závěru dopisu u potvrzení a podpisu. Častá je také formulka za XY napsal YZ, protože XY není mocen písma.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
DAVOLI P., 2012: The Archaeology of the Fayum, in: RIGGS Ch. (ed.) The Oxford Handbook of Roman Egypt, Oxford:  Oxford University Press, s. 152 – 170. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
GAZDA E. K. (ed.), 1983: Karanis, An Egyptian Town in Roman Times, Ann Arbor: The University of Michigan Press. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HUSSELMAN E. M., 1979: Karanis, Topography and Architecture, Ann Arbor: The University of Michigan Press. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
JOHNSON B., 1981: Pottery from Karanis, Excavation of the University of Michigan, Ann Arbor: The University of Michigan Press. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LEWIS N. (ed.), 1967: Greek Papyri in the Collection of New York University I Fourth Century Documents from Karanis, Leiden: Brill. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
WILFONG T.G., 2012: The University of Michigan Excavation of Karanis, in: RIGGS Ch. (ed.) The Oxford Handbook of Roman Egypt, Oxford: Oxford University Press, s. 223 – 243.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17648</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17648"/>
		<updated>2015-02-22T19:32:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Papyry */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě&lt;br /&gt;
]]&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Papyry ==&lt;br /&gt;
[[File:PLATE7.png|thumb|150x150px|Příklad papyru z Karanidy]]&lt;br /&gt;
Počet zlomků papyrů nalezených či pocházejících z Karanis badatelé odhadují na tisíce. Důležité jsou však tři rodinné archívy. Nejranější z nich patřil rodině farmáře '''Aurelia Isidora''', který zemřel roku 324 po Kristu. O jedno až dvě desetiletí je mladší archív, kde jsou jako ústřední postavy zmiňovány''' Valerius syn Antiouria a Aion syn Sarapiona'''. Nejmenší a nejmenší skupinu papyrů tvoří šest dokumentů '''Aurelia Tetoueie''', datované do období mezi lety 372 – 374 po Kristu. Tyto papyrové archívy jsou stěžejním pramenem pro naše poznání každodenního života v této osadě. Zabývají se především administrativní a ekonomickou stránkou věci.&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: IX – X&amp;lt;/ref&amp;gt;Záležitosti týkající se daní, či potvrzení o půjčkách obilí, jsou v těchto archivech nejčastějšími. Dalším častým žánrem je korespondence, a to jak mezi pisateli samotné Karanis, tak i korespondence, která putovala po delších trasách. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladem dopisů, mezi rodinnými příslušníky může být dopis datovaný do 4. století po Kristu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'' Mému otci Heronovi, Kopres posílá pozdravy. Především se modlím k bohu, aby tě můj dopis zastihl ve zdraví a dobrém rozmaru. Jak jsi mi poslal 20. tého dne měsíce Choiak, přišel jsem výhradně kvůli směně. Proto prosím nesmýšlej o mě, že se zdržuji práce, ale epimeletes je ten, kdo ji zdržoval. Avšak ty by ses měl také snažit především poslat tvou směnu. Pokud však nepošleš směnu toho dne, jak jsi se se mnou domluvil, nejpozději toho dne kdy směna příjde, příjdu k tobě.  Pozdravy celé naší rodině.  Také pokud chceš poslat Alypise pro kameny, pošli ho. Shledal jsem, že jeden kámen je ceněn na 18 talentů. Modlím se, abys prosperoval ještě mnoho let.  Mému pánu, otci, Heronovi od Kopra.''&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: 56–57&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných případů je patrné, že i v této vesnici, jak bylo v celém Egyptě již od faraónských dob běžné, pracovali písaři. Nezřídka se totiž u dopisů, ale také u účtů setkáváme se dvěma a více rukopisy. Ten úhlednější je použit na celý dopis, zatímco méně úhledný občas až velmi kostrbatý je použit v závěru dopisu u potvrzení a podpisu. Častá je také formulka za XY napsal YZ, protože XY není mocen písma.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17647</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17647"/>
		<updated>2015-02-22T19:30:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Papyry */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě&lt;br /&gt;
]]&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Papyry ==&lt;br /&gt;
Počet zlomků papyrů nalezených či pocházejících z Karanis badatelé odhadují na tisíce. Důležité jsou však tři rodinné archívy. Nejranější z nich patřil rodině farmáře '''Aurelia Isidora''', který zemřel roku 324 po Kristu. O jedno až dvě desetiletí je mladší archív, kde jsou jako ústřední postavy zmiňovány''' Valerius syn Antiouria a Aion syn Sarapiona'''. Nejmenší a nejmenší skupinu papyrů tvoří šest dokumentů '''Aurelia Tetoueie''', datované do období mezi lety 372 – 374 po Kristu. Tyto papyrové archívy jsou stěžejním pramenem pro naše poznání každodenního života v této osadě. Zabývají se především administrativní a ekonomickou stránkou věci.&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: IX – X&amp;lt;/ref&amp;gt;Záležitosti týkající se daní, či potvrzení o půjčkách obilí, jsou v těchto archivech nejčastějšími. Dalším častým žánrem je korespondence, a to jak mezi pisateli samotné Karanis, tak i korespondence, která putovala po delších trasách. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příkladem dopisů, mezi rodinnými příslušníky může být dopis datovaný do 4. století po Kristu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'' Mému otci Heronovi, Kopres posílá pozdravy. Především se modlím k bohu, aby tě můj dopis zastihl ve zdraví a dobrém rozmaru. Jak jsi mi poslal 20. tého dne měsíce Choiak, přišel jsem výhradně kvůli směně. Proto prosím nesmýšlej o mě, že se zdržuji práce, ale epimeletes je ten, kdo ji zdržoval. Avšak ty by ses měl také snažit především poslat tvou směnu. Pokud však nepošleš směnu toho dne, jak jsi se se mnou domluvil, nejpozději toho dne kdy směna příjde, příjdu k tobě.  Pozdravy celé naší rodině.  Také pokud chceš poslat Alypise pro kameny, pošli ho. Shledal jsem, že jeden kámen je ceněn na 18 talentů. Modlím se, abys prosperoval ještě mnoho let.  Mému pánu, otci, Heronovi od Kopra.''&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: 56–57&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z jiných případů je patrné, že i v této vesnici, jak bylo v celém Egyptě již od faraónských dob běžné, pracovali písaři. Nezřídka se totiž u dopisů, ale také u účtů setkáváme se dvěma a více rukopisy. Ten úhlednější je použit na celý dopis, zatímco méně úhledný občas až velmi kostrbatý je použit v závěru dopisu u potvrzení a podpisu. Častá je také formulka za XY napsal YZ, protože XY není mocen písma.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17646</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17646"/>
		<updated>2015-02-22T19:27:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Papyry */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanid]]&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Papyry ==&lt;br /&gt;
Počet zlomků papyrů nalezených či pocházejících z Karanis badatelé odhadují na tisíce. Důležité jsou však tři rodinné archívy. Nejranější z nich patřil rodině farmáře '''Aurelia Isidora''', který zemřel roku 324 po Kristu. O jedno až dvě desetiletí je mladší archív, kde jsou jako ústřední postavy zmiňovány''' Valerius syn Antiouria a Aion syn Sarapiona'''. Nejmenší a nejmenší skupinu papyrů tvoří šest dokumentů '''Aurelia Tetoueie''', datované do období mezi lety 372 – 374 po Kristu. Tyto papyrové archívy jsou stěžejním pramenem pro naše poznání každodenního života v této osadě. Zabývají se především administrativní a ekonomickou stránkou věci.&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: IX – X&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17645</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17645"/>
		<updated>2015-02-22T19:25:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Papyry */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Papyry ==&lt;br /&gt;
Počet zlomků papyrů nalezených či pocházejících z Karanis badatelé odhadují na tisíce. Důležité jsou však tři rodinné archívy. Nejranější z nich patřil rodině farmáře '''Aurelia Isidora''', který zemřel roku 324 po Kristu. O jedno až dvě desetiletí je mladší archív, kde jsou jako ústřední postavy zmiňovány''' Valerius syn Antiouria a Aion syn Sarapiona'''. Nejmenší a nejmenší skupinu papyrů tvoří šest dokumentů '''Aurelia Tetoueie''', datované do období mezi lety 372 – 374 po Kristu. Tyto papyrové archívy jsou stěžejním pramenem pro naše poznání každodenního života v této osadě. Zabývají se především administrativní a ekonomickou stránkou věci.&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: IX – X&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17644</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17644"/>
		<updated>2015-02-22T19:22:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Papyry */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Papyry ==&lt;br /&gt;
Počet zlomků papyrů nalezených či pocházejících z Karanis badatelé odhadují na tisíce. Důležité jsou však tři rodinné archívy. Nejranější z nich patřil rodině farmáře Aurelia Isidora, který zemřel roku 324 po Kristu. O jedno až dvě desetiletí je mladší archív, kde jsou jako ústřední postavy zmiňovány Valerius syn Antiouria a Aion syn Sarapiona. Nejmenší a nejmenší skupinu papyrů tvoří šest dokumentů Aurelia Tetoueie, datované do období mezi lety 372 – 374 po Kristu. Tyto papyrové archívy jsou stěžejním pramenem pro naše poznání každodenního života v této osadě. Zabývají se především administrativní a ekonomickou stránkou věci.&amp;lt;ref&amp;gt;LEWIS 1967: IX – X&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17643</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17643"/>
		<updated>2015-02-22T19:21:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Papyry ==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17642</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17642"/>
		<updated>2015-02-22T19:20:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Chrámy a náboženské představy obyvatel */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
[[File:KM4.2990 isis.gif|thumb|164x164px|Isis Lactans]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17641</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17641"/>
		<updated>2015-02-22T19:18:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Chrámy a náboženské představy obyvatel */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena [[Eset|Isis]] kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem [[Eset|Isidy]] a [[Serapis|Serapida]] , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat.Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17640</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17640"/>
		<updated>2015-02-22T19:17:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Chrámy a náboženské představy obyvatel */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.S ní se spojená zajímavá malba z domu B 50, kde je zobrazena Isis kojící malého Harpokrata (Isis lactans) a za ní je zobrazen Thrácký jezdec. Samozřejmě, že v nálezech terakot nechybí ani třetí postava z této prastaré triády, kterou je bůh Osiris, avšak jeho kult je zde doložen jen nálezy dvou sošek. Zajímavým fenoménem je míchání představ egyptských s představami řeckými,  jak je doloženo na další malbě v soukromém domě. Jedná se zobrazení Eleusijských božstev tedy Persephony, Deméter a Triptolema, kterak stojí před trůnem Isidy a Serapida , kolem jsou zobrazeny další božstva, které se však nepovedlo identifikovat. Velké oblibě se také u obyvatel Karanis, soudě podle většího množství dochovaných sošek, těšila bohyně Afrodita.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 35–41&amp;lt;/ref&amp;gt;           &lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17639</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17639"/>
		<updated>2015-02-22T19:11:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Osídlení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy a náboženské představy obyvatel ==&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká,         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného         &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rovině osobní zbožnosti se setkáváme s větším množstvím terakotových sošek bůžka Harpokrata, který byl v Římské době velmi oblíbený, měl totiž zajišťovat plodnost,  a jakožto dětské božstvo byl spojený s ochranou dětí. Spolu s Harpokratem se v Karanis setkáváme také s kultem, který byl rozšířený po celé Římské říši, a to s kultem jeho matky Isidy.         &lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17638</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17638"/>
		<updated>2015-02-22T19:06:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Chrámy */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy ==&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká, tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.        &lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleEntrance2.jpg|thumb|150x150px|Karanis - pylon Severního chrámu]]&lt;br /&gt;
[[File:KaranisNorthTempleInside.jpg|thumb|225x225px|Karanis - chrám pohled od svatyně k  vstupnímu pylonu]]&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17637</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17637"/>
		<updated>2015-02-22T19:03:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Osídlení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Chrámy ==&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; Z papyrů víme, že v Karanis byla uctívána jak božstva řecká, tak i místní egyptská. Egyptský Sobek, který zde byl uctíván od ranědynastického období, Řeky nazývaný Souchos, zde byl uctíván ve svých třech podobách jako Pnepheros, Petesouchos a Soknopaios.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 32&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jižní Pneferův a Petesouchův chrám, jemuž byla za vlády císaře [[Vespasián|Vespasiána]] přistavěna severozápadní brána, sloužil k uctívání dvou krokodýlích božstev . Stavba samotného chrámu začala za vlády císaře [[Nero|Nera]] a zdá se, že byl používán a rozšiřován do 3. století po Kristu, kdy byl opuštěn. Stavba je veskrze egyptská, což je patrné z její vnitřní struktury. Skládá se z otevřeného hypostylového dvoru, který měl symbolicky odkazovat k bažinám na počátku světa. Svatyně, která představovala počáteční prapahorek je umístěna na platformě.        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkopci ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17636</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17636"/>
		<updated>2015-02-22T19:00:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Osídlení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chrámy ===&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkonco ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:KaranisHouse.jpg|thumb|225x225px|Dům v Karanidě]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17635</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17635"/>
		<updated>2015-02-22T18:59:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chrámy ===&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hospodářství osady ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;Doložené jak z písemných pramenů tak i archeologicky jsou zde zahrady, sady a vinice. Časté bylo pěstování olivovníků a datlových palem. Zajímavých fenoménem je chování holubů, které dokládají nálezy holubníků, obvykle situovaných do blízkosti sýpek. Jednalo se o zeď z nepálených cihel, která byla plná děr, které složili jako hnízdiště. Dále byly samozřejmě kvůli masu, transportu a potahu chovány i jiné druhy zvířat. Archeologicky byly doloženy koně, muly, krávy, ovce, prasata, psy a gazely. Z písemných pramenů víme, že bychom se ve vesnici mohli potkat také s osly a velbloudy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Osídlení ==&lt;br /&gt;
Karanis jako i další římská města situovaná v oázách udivuje poměrně značným zachováním sídlištní architektury. Přestože část z ní byla spadená již v době opuštění lokality, část ji odnesli sabachínové aby jí zúrodnili svá políčka, i tak mohli výkonco ve dvacátých letem minulého století  obdivovat stěny dochované do výšky několika pater.&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163&amp;lt;/ref&amp;gt;  Jako i v jiných místech Římské říše i zde byly domy uspořádány do insul. Ty jsou uspořádané podél již zmíněných dvou hlavních komunikací. Vedlejší ulice občas tvoří slepé uličky. Jednotlivé domy jsou uzpůsobeny životnímu stylu jejich uživatelů, tedy musely být co nejvíce funkční pro potřeby zemědělského obyvatelstva, které bylo do jisté míry schopno pokrýt své životní potřeby samo. Domy byly patrové s podzemní částí, která sloužila jako skladiště, tedy můžeme ji nazvat sklepem. Většina aktivit pak probíhala v otevřeném dvoře. Vzhledem ke specifickému přírodnímu prostředí v této oblasti, se často setkáváme s tím, že jednotlivá patra byla často postupně zanášena pískem a tedy musela být opuštěna, a následně bylo přistavěno nahoru další patro. Z nalezených papyrů je známo, že dům nemusel patřit jedné rodině, tedy že části domu mohlo vlastnit a sdílet více lidí. Domy nebyly stavěny z kamene, přestože zde je jeho dostatek, ale z ekonomičtějšího materiálu, jímž jsou nepálené cihly a dřevem, hlavně akáciovým, palmovým a sykomorovým.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17634</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17634"/>
		<updated>2015-02-22T18:55:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chrámy ===&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osídlení ===&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17633</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17633"/>
		<updated>2015-02-22T18:53:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Život v této zemědělské osadě trval po sedm století, a to od poloviny 3. století před Kristem a skončil během 6. století po Kristu. Jedná se tedy o unikátní sídliště pro zkoumání celého Řecko – Římského období, kdy Egypt procházel mnohými změnami. Jeho lokace na pomezí pouště je klíčovou pro zásadní nálezy.  Toto prostředí totiž dovoluje zachování i organických složek, tedy i tolik vzácných papyrů, které nám pomáhají porozumět administrativě a běžnému životu v této vesnici.&amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 231&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostor města je vymezen dvěma hlavními komunikacemi, směřujícími ke kanálu a dále je ohrazen dvěma chrámy, které byly Michigenskou archeologickou misí dobře zdokumentovány. Jedná se o '''chrám Pnefera a Petesoucha,''' který jeho výkopci označují jako '''Severní chrám''', v němž bylo nalezeno množství krokodýlích mumií v prostoru vnitřní svatyně. Dlouho diskutovanou otázkou je, zda-li tyto mumie souviseli s chrámem a jestli nám mohou přiblížit, komu byl chrám původně dedikován. &amp;lt;ref&amp;gt;WILFONG 2012: 229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O zemědělské povaze místního obyvatelstva nás informují jak papyry, tak i nálezy archeologické. Bylo zde nalezeno deset velkých a sedm menších sýpek. Ty velké mají stejnou strukturu jako skladiště v římské armádě.  V přední části budovy jsou umístěny obytné prostory, na něž navazuje centrální dvůr lemovaný ze tří stran skladištními prostory,  které byly rozdělené do menších jednotek. Nejčastěji měla tato skladiště strop ve tvaru valené klenby.&amp;lt;ref&amp;gt;GAZDA 1983: 11–12&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17632</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17632"/>
		<updated>2015-02-22T18:20:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
* Výzkumy zde prováděla mezi lety 1924-1935 Michiganská univerzita.&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17631</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17631"/>
		<updated>2015-02-22T18:16:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;references /&amp;gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17630</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17630"/>
		<updated>2015-02-22T18:15:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní '''Kóm Ušim''', leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již od vysušení části jezera Birkit Karun v období [[Střední říše]], je Fajjúmská oáza jedna z nejúrodnějších oblastí v Egyptě. Nejinak tomu bylo v [[Římská doba|Římské době]], kdy Fajjúm platil za obilnici Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 155.&amp;lt;/ref&amp;gt; . Oblast oázy byla v Ptolemaiovském období přejmenována po královně [[Arsinoe II.]], v tomto období zde také byla masivní stavební činnost. Mohli bychom zde najít důležité metropole jako například Filadelfii, Krokodilopolis, Tebtunis a Euhemerii. Jednotlivá osídlení vznikající v Řecko – Římské době se od sebe liší. Vznikala totiž organicky, jak to dovolovala místní topografie, zvláště hlavní kanál spojující celou oázu s tokem Nilu. Máme zde dokonce příklad Hippodamovského plánování a to v metropoli [[Filadelfia]]&amp;lt;ref&amp;gt;DAVOLI 2012: 163.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17629</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17629"/>
		<updated>2015-02-22T18:09:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Fayyum txu-oclc-6949452-nh36-9.jpg|thumb|197x197px|Plán Fajjúmské oázy]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní Kóm Ušim, které leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17628</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17628"/>
		<updated>2015-02-22T18:07:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;br /&gt;
Město Karanis, dnešní Kóm Ušim, které leží na severní hranici Fajjúmské oázy.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17627</id>
		<title>Karanis</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Karanis&amp;diff=17627"/>
		<updated>2015-02-22T18:05:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: Založena nová stránka s textem „Kategorie:Lokality (Egypt)“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Kategorie:Lokality (Egypt)]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Egyptologie/Lokality&amp;diff=17626</id>
		<title>Portál:Egyptologie/Lokality</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Egyptologie/Lokality&amp;diff=17626"/>
		<updated>2015-02-22T18:03:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;*[[Abúsír]]&lt;br /&gt;
*[[Abydos]]&lt;br /&gt;
*[[Armant]]&lt;br /&gt;
*[[Bubastis]]&lt;br /&gt;
*[[Bútó]]&lt;br /&gt;
*[[Dér el-Bahrí]]&lt;br /&gt;
*[[Karanis]]&lt;br /&gt;
*[[Karnak]]&lt;br /&gt;
*[[Lišt]]&lt;br /&gt;
*[[Medamud]]&lt;br /&gt;
*[[Mennofer]]&lt;br /&gt;
*[[Mons Porphyrites]]&lt;br /&gt;
*[[Naga ed-Deir]]&lt;br /&gt;
*[[Šejch Abd el-Kurna]]&lt;br /&gt;
*[[Tod]]&lt;br /&gt;
*[[Údolí králů]]&lt;br /&gt;
*[[Wádí al-Jarf]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Egyptologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mencheperreseneb&amp;diff=17625</id>
		<title>Mencheperreseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mencheperreseneb&amp;diff=17625"/>
		<updated>2015-02-22T17:58:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: /* Literatura */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vysoce postavený hodnostář v období mvlády [[Hatšepsut]] a [[Thutmose III.]] Byl nositelem těchto titulů:&lt;br /&gt;
* dědičný princ a kníže&lt;br /&gt;
* nositel královské pečeti&lt;br /&gt;
* první Amonův velekněz&lt;br /&gt;
* mluvčí, jež ustanovuje mír po celé zemi &lt;br /&gt;
* velký vedoucí paláce&lt;br /&gt;
* veliký přítel (krále)&lt;br /&gt;
* představený kněží Horního a Dolního Egypta&lt;br /&gt;
* představený nejpřednějších úřadů&lt;br /&gt;
* představený obou zlatých domů (pokladnice)&lt;br /&gt;
* představený obou stříbrných domů (pokladnice)&lt;br /&gt;
* představený prací v Ts-xa.w-jmn&lt;br /&gt;
* tajemník dvou kobřích  bohyní&lt;br /&gt;
* představený Amonových sýpek&lt;br /&gt;
* představený tkalcoven Horního a Dolního Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;URK IV: 926 -936&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
První kněz boha Amona Mencheperreseneb byl majitelem dvou thébských hrobek. První z nich je hrobka TT 112, která byla v ramessovském období uzurpována Aašefytemwesetem&amp;lt;ref&amp;gt;Porter - Moss 1960: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; avšak pohřben byl v hrobce  na lokalitě Šejch Abd el-Kurna číslo TT 86. Tato hrobka je významná jsou výzdobou, Je zde zachycena scéna nocičů tributu či darů. Touto problematikou se zabýval Bleiberg.&amp;lt;ref&amp;gt;Bleiberg 1996&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde zachycena různá etnika. Pro poznání vztahů mezi Egyptem a Egejskou oblasti je zásadní, že minojci nesou předměty, jež byla archeologicky doloženy při vykopávkách Knóssu.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěny jsou popsány životopisnými nápisy, kde se dozvídáme, že Mencheperreseneb dohlížel na dílny Amonova chrámu, ale také popisuje stavby Thutmose III., za které zodpovídal, mimo jiné nechal pro jeho veličenstvo vztyčit velké množství obelisků.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
Bleiberg, E. 1996: The Official Gift in Ancient Egypt. Oklahoma.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Davies, N. G. 1933: The Tombs of Menkheperrasonb, Amenmose, and another. London.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dorman, P. 1995: Two tombs and One Owner. SAGA 12, 141–154. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kampp, F. 1996: Die Thenanische Nekropole. Zum Wandel des Grabgedankens von der XVIII. bis zur XX. Dynastie. Theben 13. Mainz am Rhein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porter - Moss, 1960: Topographical Bibliography of Ancient Egyptian Hieroglyphic Texts, Reliefs and Paintings I. Theban Necropolis. Oxford.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sethe, K. 1984:  Urkunden des Ägyptischen Alterturms IV. Urkunden der 18. Dynastie. Berlin. (zkratka URK)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wachsmann, S. 1987: Aegeans in the Theban Tombs. Leuven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cline, E. - O´Connor, D. eds. 2006: Thutmose III. A New Biography. Michigan.[[Kategorie: Egyptologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17624</id>
		<title>Rechmire</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17624"/>
		<updated>2015-02-22T17:57:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Maler der Grabkammer des Rechmirê 001.jpg|thumb|150x150px|Scéna z Rechmireovi hrobky]]&lt;br /&gt;
Vysoce postavený úředník z období vlády [[Thutmose III.]] a [[Amonhotep II.|Amonhotepa II.]] Jeho nejvyšším titulem byl titul vezíra. Další tituly:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jeho hrobce v Šéch Abd el-Kurně číslo 100, se kromě biografie nachází také text označovaný jako Povinosti vezíra, v němž jsou do posledního detailu popsána jeho pracovní náplň. Také má ve své hrobce zobrazeno přinášení darů či tributu cizinci. Zkoumání této hrobky je poněkud znesnadněno poměrně rozsáhlým poničením výzdoby během řádění přivrženců boha [[Aton|Atona]], kteří některé části výzdoby systematicky zničili. Zmiňovaná scéna se nachází v prostoru kaple a to na západní stěně. Ve čtyřech registrech jsou zde zobrazeni zástupci různých národů, jak předstupují se svými komoditami před Rechmiea, který s pomocí svých podřízených píše seznam donesených věcí. Horní registr je zaplněn postavami syropalestinského a egejského vzhledu, což je vyjádřeno jako rozdílnými oděvy a účesy, tak také předměty, které nesou. Jejich zobrazení je tak přesné, že lze zobrazení srovnat s archeologickými nálezy z daných oblastí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
Davies N. de G. 1973: The Tomb of Rekh-mi-re at Thebes. London.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Newberry P. E. 1900: Life of Rechmire. London. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Van Den Boorn G. P. F. 1988: Duties of the Vezier. London.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cline, E. - O´Connor, D. eds. 2006: Thutmose III. A New Biography. Michigan.[[Kategorie: Egyptologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17623</id>
		<title>Hapuseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17623"/>
		<updated>2015-02-22T17:55:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Louvres-antiquites-egyptiennes-p1010947.jpg|thumb|200x200px|Socha Hapuseneba, na níž se dochoval jeho vlastní životopis]]&lt;br /&gt;
Vysoce postavený úředník na dvoře [[Hatšepsut|Hatšepsuty]] [[Thutmose III.]] Byl nositelem těchto titulů:&lt;br /&gt;
* První Amonův velekněz &lt;br /&gt;
* dědičný princ  a kníže &lt;br /&gt;
* nositel královské pečeti &lt;br /&gt;
* představený kněží Horního a Dolního Egypta &lt;br /&gt;
* veliký přítel (krále) &lt;br /&gt;
* jediný přítel krále &lt;br /&gt;
* mluvčí, jež ustanovuje mír po celé zemi &lt;br /&gt;
* královský mluvčí &lt;br /&gt;
* představený všech královských prací &lt;br /&gt;
* představený Horního Egypta &lt;br /&gt;
* představený dobytka &lt;br /&gt;
* představený všech prací v Amonově chrámu &lt;br /&gt;
* představený sčítání&lt;br /&gt;
* Veliký ředitel Dolního Egypta&lt;br /&gt;
Jeho životopis se dochoval na soše socha Louvre A. 5 – 9, v edici publikován jako: URK IV: 471.10 – 477.7. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrobka Hapuseneba se nachází v Šejch Abd el-Kurna, číslo 67. Jedná se o hrobku přechodného typu mezi Saff a „T hrobkou“, jež má pilířové průčelí, které je tvořeno osmi pilíři, avšak průchod je možný jen mezi prostředními pilíři. Po vstupu následuje dlouhá chodba ve směru  východozápadní osy hrobky, kterou se vstupuje do široké místnosti – kaple, jež je kolmá na osu hrobky. V nejzápadnější části kaple je umístěna nika. Výzdoba hrobky byla na konci vlády [[Thutmose III.]] velmi poničena v rámci snahy o legitimizaci nástupnictví [[Amenhotepa II.]] a snahy vymazat vládu [[Hatšepsut|Hatšepsuty]]. Dále ji zasáhla vlna ničení hrobek stoupenci boha [[Aton|Atona]], kteří odtesali jméno boha [[Amon|Amona]] z textů Tyto dvě vlny ničení zanechaly výzdobu hrobky téměř celou zničenou.&amp;lt;ref&amp;gt;KAMPP,  F. 1996: Die Thenanische Nekropole. Zum Wandel des Grabgedankens von der XVIII. bis zur XX. Dynastie. Theben 13. Mainz am Rhein, 291.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
KAMPP,  F. 1996: Die Thenanische Nekropole. Zum Wandel des Grabgedankens von der XVIII. bis zur XX. Dynastie. Theben 13. Mainz am Rhein, 289–294.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
URK IV: 471.10 – 477.7.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cline, E. - O´Connor, D. eds. 2006: Thutmose III. A New Biography. Michigan.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Egyptologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17622</id>
		<title>Rechmire</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17622"/>
		<updated>2015-02-22T17:25:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Maler der Grabkammer des Rechmirê 001.jpg|thumb|150x150px|Scéna z Rechmireovi hrobky]]&lt;br /&gt;
Vysoce postavený úředník z období vlády [[Thutmose III.]] a [[Amonhotep II.|Amonhotepa II.]] Jeho nejvyšším titulem byl titul vezíra. Další tituly:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jeho hrobce v Šéch Abd el-Kurně číslo 100, se kromě biografie nachází také text označovaný jako Povinosti vezíra, v němž jsou do posledního detailu popsána jeho pracovní náplň. Také má ve své hrobce zobrazeno přinášení darů či tributu cizinci. Zkoumání této hrobky je poněkud znesnadněno poměrně rozsáhlým poničením výzdoby během řádění přivrženců boha [[Aton|Atona]], kteří některé části výzdoby systematicky zničili. Zmiňovaná scéna se nachází v prostoru kaple a to na západní stěně. Ve čtyřech registrech jsou zde zobrazeni zástupci různých národů, jak předstupují se svými komoditami před Rechmiea, který s pomocí svých podřízených píše seznam donesených věcí. Horní registr je zaplněn postavami syropalestinského a egejského vzhledu, což je vyjádřeno jako rozdílnými oděvy a účesy, tak také předměty, které nesou. Jejich zobrazení je tak přesné, že lze zobrazení srovnat s archeologickými nálezy z daných oblastí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
Davies N. de G. 1973: The Tomb of Rekh-mi-re at Thebes. London.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Newberry P. E. 1900: Life of Rechmire. London. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Van Den Boorn G. P. F. 1988: Duties of the Vezier. London.&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Egyptologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mencheperreseneb&amp;diff=17621</id>
		<title>Mencheperreseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mencheperreseneb&amp;diff=17621"/>
		<updated>2015-02-22T17:23:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vysoce postavený hodnostář v období mvlády [[Hatšepsut]] a [[Thutmose III.]] Byl nositelem těchto titulů:&lt;br /&gt;
* dědičný princ a kníže&lt;br /&gt;
* nositel královské pečeti&lt;br /&gt;
* první Amonův velekněz&lt;br /&gt;
* mluvčí, jež ustanovuje mír po celé zemi &lt;br /&gt;
* velký vedoucí paláce&lt;br /&gt;
* veliký přítel (krále)&lt;br /&gt;
* představený kněží Horního a Dolního Egypta&lt;br /&gt;
* představený nejpřednějších úřadů&lt;br /&gt;
* představený obou zlatých domů (pokladnice)&lt;br /&gt;
* představený obou stříbrných domů (pokladnice)&lt;br /&gt;
* představený prací v Ts-xa.w-jmn&lt;br /&gt;
* tajemník dvou kobřích  bohyní&lt;br /&gt;
* představený Amonových sýpek&lt;br /&gt;
* představený tkalcoven Horního a Dolního Egypta&amp;lt;ref&amp;gt;URK IV: 926 -936&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
První kněz boha Amona Mencheperreseneb byl majitelem dvou thébských hrobek. První z nich je hrobka TT 112, která byla v ramessovském období uzurpována Aašefytemwesetem&amp;lt;ref&amp;gt;Porter - Moss 1960: 229&amp;lt;/ref&amp;gt; avšak pohřben byl v hrobce  na lokalitě Šejch Abd el-Kurna číslo TT 86. Tato hrobka je významná jsou výzdobou, Je zde zachycena scéna nocičů tributu či darů. Touto problematikou se zabýval Bleiberg.&amp;lt;ref&amp;gt;Bleiberg 1996&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou zde zachycena různá etnika. Pro poznání vztahů mezi Egyptem a Egejskou oblasti je zásadní, že minojci nesou předměty, jež byla archeologicky doloženy při vykopávkách Knóssu.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stěny jsou popsány životopisnými nápisy, kde se dozvídáme, že Mencheperreseneb dohlížel na dílny Amonova chrámu, ale také popisuje stavby Thutmose III., za které zodpovídal, mimo jiné nechal pro jeho veličenstvo vztyčit velké množství obelisků.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
Bleiberg, E. 1996: The Official Gift in Ancient Egypt. Oklahoma.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Davies, N. G. 1933: The Tombs of Menkheperrasonb, Amenmose, and another. London.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dorman, P. 1995: Two tombs and One Owner. SAGA 12, 141–154. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kampp, F. 1996: Die Thenanische Nekropole. Zum Wandel des Grabgedankens von der XVIII. bis zur XX. Dynastie. Theben 13. Mainz am Rhein.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Porter - Moss, 1960: Topographical Bibliography of Ancient Egyptian Hieroglyphic Texts, Reliefs and Paintings I. Theban Necropolis. Oxford.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sethe, K. 1984:  Urkunden des Ägyptischen Alterturms IV. Urkunden der 18. Dynastie. Berlin. (zkratka URK)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wachsmann, S. 1987: Aegeans in the Theban Tombs. Leuven.&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Egyptologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17620</id>
		<title>Hapuseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17620"/>
		<updated>2015-02-22T17:22:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Louvres-antiquites-egyptiennes-p1010947.jpg|thumb|200x200px|Socha Hapuseneba, na níž se dochoval jeho vlastní životopis]]&lt;br /&gt;
Vysoce postavený úředník na dvoře [[Hatšepsut|Hatšepsuty]] [[Thutmose III.]] Byl nositelem těchto titulů:&lt;br /&gt;
* První Amonův velekněz &lt;br /&gt;
* dědičný princ  a kníže &lt;br /&gt;
* nositel královské pečeti &lt;br /&gt;
* představený kněží Horního a Dolního Egypta &lt;br /&gt;
* veliký přítel (krále) &lt;br /&gt;
* jediný přítel krále &lt;br /&gt;
* mluvčí, jež ustanovuje mír po celé zemi &lt;br /&gt;
* královský mluvčí &lt;br /&gt;
* představený všech královských prací &lt;br /&gt;
* představený Horního Egypta &lt;br /&gt;
* představený dobytka &lt;br /&gt;
* představený všech prací v Amonově chrámu &lt;br /&gt;
* představený sčítání&lt;br /&gt;
* Veliký ředitel Dolního Egypta&lt;br /&gt;
Jeho životopis se dochoval na soše socha Louvre A. 5 – 9, v edici publikován jako: URK IV: 471.10 – 477.7. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrobka Hapuseneba se nachází v Šejch Abd el-Kurna, číslo 67. Jedná se o hrobku přechodného typu mezi Saff a „T hrobkou“, jež má pilířové průčelí, které je tvořeno osmi pilíři, avšak průchod je možný jen mezi prostředními pilíři. Po vstupu následuje dlouhá chodba ve směru  východozápadní osy hrobky, kterou se vstupuje do široké místnosti – kaple, jež je kolmá na osu hrobky. V nejzápadnější části kaple je umístěna nika. Výzdoba hrobky byla na konci vlády [[Thutmose III.]] velmi poničena v rámci snahy o legitimizaci nástupnictví [[Amenhotepa II.]] a snahy vymazat vládu [[Hatšepsut|Hatšepsuty]]. Dále ji zasáhla vlna ničení hrobek stoupenci boha [[Aton|Atona]], kteří odtesali jméno boha [[Amon|Amona]] z textů Tyto dvě vlny ničení zanechaly výzdobu hrobky téměř celou zničenou.&amp;lt;ref&amp;gt;KAMPP,  F. 1996: Die Thenanische Nekropole. Zum Wandel des Grabgedankens von der XVIII. bis zur XX. Dynastie. Theben 13. Mainz am Rhein, 291.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Egyptologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17619</id>
		<title>Hapuseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17619"/>
		<updated>2015-02-22T17:16:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Louvres-antiquites-egyptiennes-p1010947.jpg|thumb|200x200px|Socha Hapuseneba, na níž se dochoval jeho vlastní životopis]]&lt;br /&gt;
Vysoce postavený úředník na dvoře [[Hatšepsut|Hatšepsuty]] [[Thutmose III.]] Byl nositelem těchto titulů:&lt;br /&gt;
* První Amonův velekněz &lt;br /&gt;
* dědičný princ  a kníže &lt;br /&gt;
* nositel královské pečeti &lt;br /&gt;
* představený kněží Horního a Dolního Egypta &lt;br /&gt;
* veliký přítel (krále) &lt;br /&gt;
* jediný přítel krále &lt;br /&gt;
* mluvčí, jež ustanovuje mír po celé zemi &lt;br /&gt;
* královský mluvčí &lt;br /&gt;
* představený všech královských prací &lt;br /&gt;
* představený Horního Egypta &lt;br /&gt;
* představený dobytka &lt;br /&gt;
* představený všech prací v Amonově chrámu &lt;br /&gt;
* představený sčítání&lt;br /&gt;
* Veliký ředitel Dolního Egypta&lt;br /&gt;
Jeho životopis se dochoval na soše socha Louvre A. 5 – 9, v edici publikován jako: URK IV: 471.10 – 477.7. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hrobka Hapuseneba se nachází v Šejch Abd el-Kurna, číslo 67. Jedná se o hrobku přechodného typu mezi Saff a „T hrobkou“, jež má pilířové průčelí, které je tvořeno osmi pilíři, avšak průchod je možný jen mezi prostředními pilíři. Po vstupu následuje dlouhá chodba ve směru  východozápadní osy hrobky, kterou se vstupuje do široké místnosti – kaple, jež je kolmá na osu hrobky. V nejzápadnější části kaple je umístěna nika. Výzdoba hrobky byla na konci vlády [[Thutmose III.]] velmi poničena v rámci snahy o legitimizaci nástupnictví [[Amenhotepa II.]] a snahy vymazat vládu [[Hatšepsut|Hatšepsuty]]. Dále ji zasáhla vlna ničení hrobek stoupenci boha [[Aton|Atona]], kteří odtesali jméno boha [[Amon|Amona]] z textů Tyto dvě vlny ničení zanechaly výzdobu hrobky téměř celou zničenou.&amp;lt;ref&amp;gt;KAMPP,  F. 1996: Die Thenanische Nekropole. Zum Wandel des Grabgedankens von der XVIII. bis zur XX. Dynastie. Theben 13. Mainz am Rhein, 291.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17618</id>
		<title>Hapuseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17618"/>
		<updated>2015-02-22T17:03:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Louvres-antiquites-egyptiennes-p1010947.jpg|thumb|200x200px|Socha Hapuseneba, na níž se dochoval jeho vlastní životopis]]&lt;br /&gt;
Vysoce postavený úředník na dvoře [[Thutmose III.]] Byl nositelem těchto titulů:&lt;br /&gt;
* První Amonův velekněz &lt;br /&gt;
* dědičný princ  a kníže &lt;br /&gt;
* nositel královské pečeti &lt;br /&gt;
* představený kněží Horního a Dolního Egypta &lt;br /&gt;
* veliký přítel (krále) &lt;br /&gt;
* jediný přítel krále &lt;br /&gt;
* mluvčí, jež ustanovuje mír po celé zemi &lt;br /&gt;
* královský mluvčí &lt;br /&gt;
* představený všech královských prací &lt;br /&gt;
* představený Horního Egypta &lt;br /&gt;
* představený dobytka &lt;br /&gt;
* představený všech prací v Amonově chrámu &lt;br /&gt;
* představený sčítání&lt;br /&gt;
* Veliký ředitel Dolního Egypta&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17617</id>
		<title>Hapuseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17617"/>
		<updated>2015-02-22T17:00:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vysoce postavený úředník na dvoře [[Thutmose III.]] Byl nositelem těchto titulů:&lt;br /&gt;
* První Amonův velekněz &lt;br /&gt;
* dědičný princ  a kníže &lt;br /&gt;
* nositel královské pečeti &lt;br /&gt;
* představený kněží Horního a Dolního Egypta &lt;br /&gt;
* veliký přítel (krále) &lt;br /&gt;
* jediný přítel krále &lt;br /&gt;
* mluvčí, jež ustanovuje mír po celé zemi &lt;br /&gt;
* královský mluvčí &lt;br /&gt;
* představený všech královských prací &lt;br /&gt;
* představený Horního Egypta &lt;br /&gt;
* představený dobytka &lt;br /&gt;
* představený všech prací v Amonově chrámu &lt;br /&gt;
* představený sčítání&lt;br /&gt;
* Veliký ředitel Dolního Egypta&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17616</id>
		<title>Hapuseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17616"/>
		<updated>2015-02-22T16:50:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vysoce postavený úředník na dvoře [[Thutmose III.]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17615</id>
		<title>Hapuseneb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hapuseneb&amp;diff=17615"/>
		<updated>2015-02-22T16:49:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: Založena nová stránka s textem „Vysoce postavený úředník na dvoře Thutmose III.“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vysoce postavený úředník na dvoře Thutmose III.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17614</id>
		<title>Rechmire</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17614"/>
		<updated>2015-02-22T16:41:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[File:Maler der Grabkammer des Rechmirê 001.jpg|thumb|150x150px|Scéna z Rechmireovi hrobky]]&lt;br /&gt;
Vysoce postavený úředník z období vlády [[Thutmose III.]] a [[Amonhotep II.|Amonhotepa II.]] Jeho nejvyšším titulem byl titul vezíra. Další tituly:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jeho hrobce v Šéch Abd el-Kurně číslo 100, se kromě biografie nachází také text označovaný jako Povinosti vezíra, v němž jsou do posledního detailu popsána jeho pracovní náplň. Také má ve své hrobce zobrazeno přinášení darů či tributu cizinci. Zkoumání této hrobky je poněkud znesnadněno poměrně rozsáhlým poničením výzdoby během řádění přivrženců boha [[Aton|Atona]], kteří některé části výzdoby systematicky zničili. Zmiňovaná scéna se nachází v prostoru kaple a to na západní stěně. Ve čtyřech registrech jsou zde zobrazeni zástupci různých národů, jak předstupují se svými komoditami před Rechmiea, který s pomocí svých podřízených píše seznam donesených věcí. Horní registr je zaplněn postavami syropalestinského a egejského vzhledu, což je vyjádřeno jako rozdílnými oděvy a účesy, tak také předměty, které nesou. Jejich zobrazení je tak přesné, že lze zobrazení srovnat s archeologickými nálezy z daných oblastí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
Davies N. de G. 1973: The Tomb of Rekh-mi-re at Thebes. London.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Newberry P. E. 1900: Life of Rechmire. London. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Van Den Boorn G. P. F. 1988: Duties of the Vezier. London.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17613</id>
		<title>Rechmire</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17613"/>
		<updated>2015-02-22T16:34:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vysoce postavený úředník z období vlády [[Thutmose III.]] a [[Amonhotep II.|Amonhotepa II.]] Jeho nejvyšším titulem byl titul vezíra. Další tituly:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jeho hrobce v Šéch Abd el-Kurně číslo 100, se kromě biografie nachází také text označovaný jako Povinosti vezíra, v němž jsou do posledního detailu popsána jeho pracovní náplň. Také má ve své hrobce zobrazeno přinášení darů či tributu cizinci. Zkoumání této hrobky je poněkud znesnadněno poměrně rozsáhlým poničením výzdoby během řádění přivrženců boha [[Aton|Atona]], kteří některé části výzdoby systematicky zničili. Zmiňovaná scéna se nachází v prostoru kaple a to na západní stěně. Ve čtyřech registrech jsou zde zobrazeni zástupci různých národů, jak předstupují se svými komoditami před Rechmiea, který s pomocí svých podřízených píše seznam donesených věcí. Horní registr je zaplněn postavami syropalestinského a egejského vzhledu, což je vyjádřeno jako rozdílnými oděvy a účesy, tak také předměty, které nesou. Jejich zobrazení je tak přesné, že lze zobrazení srovnat s archeologickými nálezy z daných oblastí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Literatura ==&lt;br /&gt;
Davies N. de G. 1973: The Tomb of Rekh-mi-re at Thebes. London.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Newberry P. E. 1900: Life of Rechmire. London. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Van Den Boorn G. P. F. 1988: Duties of the Vezier. London.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17606</id>
		<title>Rechmire</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17606"/>
		<updated>2015-02-22T16:19:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vysoce postavený úředník z období vlády [[Thutmose III.]] a [[Amonhotep II.|Amonhotepa II.]] Jeho nejvyšším titulem byl titul vezíra. Další tituly:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jeho hrobce v Šéch Abd el-Kurně číslo 100, se kromě biografie nachází také text označovaný jako Povinosti vezíra, v němž jsou do posledního detailu popsána jeho pracovní náplň. Také má ve své hrobce zobrazeno přinášení darů či tributu cizinci. Zkoumání této hrobky je poněkud znesnadněno poměrně rozsáhlým poničením výzdoby během řádění přivrženců boha [[Aton|Atona]], kteří některé části výzdoby systematicky zničili. Zmiňovaná scéna se nachází v prostoru kaple a to na západní stěně. Ve čtyřech registrech jsou zde zobrazeni zástupci různých národů, jak předstupují se svými komoditami před Rechmiea, který s pomocí svých podřízených píše seznam donesených věcí.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17597</id>
		<title>Rechmire</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rechmire&amp;diff=17597"/>
		<updated>2015-02-22T16:00:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: Založena nová stránka s textem „Vysoce postavený úředník z období vlády Thutmose III. a Amenhotepa II.“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vysoce postavený úředník z období vlády Thutmose III. a Amenhotepa II.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chr%C3%A1mov%C3%A1_administrativa_a_hospod%C3%A1%C5%99stv%C3%AD_v_Nov%C3%A9_%C5%99%C3%AD%C5%A1i&amp;diff=17283</id>
		<title>Chrámová administrativa a hospodářství v Nové říši</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Chr%C3%A1mov%C3%A1_administrativa_a_hospod%C3%A1%C5%99stv%C3%AD_v_Nov%C3%A9_%C5%99%C3%AD%C5%A1i&amp;diff=17283"/>
		<updated>2015-02-17T16:38:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: Stránka vyprázdněna&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Administrativa_ovl%C3%A1dnut%C3%BDch_%C3%BAzem%C3%AD_v_Asii&amp;diff=17282</id>
		<title>Administrativa ovládnutých území v Asii</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Administrativa_ovl%C3%A1dnut%C3%BDch_%C3%BAzem%C3%AD_v_Asii&amp;diff=17282"/>
		<updated>2015-02-17T16:38:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: Stránka vyprázdněna&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Papyrus_Valen%D2%ABay_I&amp;diff=17281</id>
		<title>Papyrus Valenҫay I</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Papyrus_Valen%D2%ABay_I&amp;diff=17281"/>
		<updated>2015-02-17T16:36:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: Stránka vyprázdněna&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Papyrus_Wilbour&amp;diff=17280</id>
		<title>Papyrus Wilbour</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Papyrus_Wilbour&amp;diff=17280"/>
		<updated>2015-02-17T16:36:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: Stránka vyprázdněna&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&amp;diff=17279</id>
		<title>Mecen</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mecen&amp;diff=17279"/>
		<updated>2015-02-17T16:35:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: Stránka vyprázdněna&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Serd%C3%A1b&amp;diff=17278</id>
		<title>Serdáb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Serd%C3%A1b&amp;diff=17278"/>
		<updated>2015-02-17T10:32:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Serdáb v překladu z arabštiny znamená sklep. Staroegyptsky se nazýval pr-twt (''dům sochy).''&lt;br /&gt;
[[File:Saqqarah Djeser 10.jpg|thumb|169x169px|Pohled do serdábu průzory na sochu Džoséra]]&lt;br /&gt;
Je to místnost v hrobce, kam byly ukládány sochy zemřelého. Poprvé se s touto místností setkáváme za panovníka [[Den|Dena]].&amp;lt;ref&amp;gt;Maříková-Vlčková ed. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Serdáb byl spojen s obětní prostorou průzory pro oči sochy, staroegyptsky ptr.tj n.t Hw.t-kA ''(oči kaple Ka). ''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První serdáb s dochovanými sochami pochází ze severního chrámu pyramidového komplexu panovníka [[Džosér|Džoséra]]. Avšak podstavce či jiné stopy po sochách máme již z archaické doby a to ze sakkárské hrobky S 3505, z pozdějšího období z nekrálovského kontextu byly nalezeny podstavce pro sochy v hrobce [[Hesire|Hesirea]], také v [[Sakkára|Sakkáře]].  Ve Staré říši se u sakkárských hrobek setkáváme se serdábem zcela běžne.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jiná situace je v [[Gíza|Gíze]]. Zde na Západním pohřebišti má pouze jedna hrobka datovaná do vlády [[Chufu|Chufua]], která má serdáb, a to hrobka [[Hemiunu|Hemiuna]]. Za vlády Rachefa se mají jen dvě gízské hrobky serdáb : [[Anchhaf|Anchhafova]] a Achiho hrobka. Situace se mění za vlády [[Menkaure|Menkaurea]], kdy se serdáb stává běžnou součástí hrobky i zde.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od poloviny 5. dynastie se do serdábu kromě sochy majitele a jeho rodiny, začaly přidávat také malé sochy služebníků. Koncem 5. dynastie  se již sochy začaly umisťovat přímo do pohřební komory.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z menších soch služebníků se postupně vyvinuly dřevěné modely sloužících při různých pracech, které byly umisťovány přímo do pohřební komory. Tento fenomén je charakteristický hlavně pro Střední říši.&amp;lt;ref&amp;gt;Brovarski E. 1984: Serdab. Lexikon der Ägyptologie. Wiesbaden. 874- 878.&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pojmy (Egypt)]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kaple_Ka&amp;diff=17277</id>
		<title>Kaple Ka</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kaple_Ka&amp;diff=17277"/>
		<updated>2015-02-17T10:30:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Nebo také kenotafy. Mohly patřit jak panovníkovi, tak i nekrálovské osobě. Sloužily jako místo kultu pro zemřelého, jež byl pohřben jinde, většinou ve velké vzdálenosti od kaple Ka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější lokalita s tímto druhem kaplí je [[Abydos]]. Dále například [[Bubastis]], [[Dáhšúr]], [[Elefantina]]. &amp;lt;ref&amp;gt;SIMPSON, W. K. 1980: Kenotaph, ''Lexikon der Ägyptologie III, ''Wiesbaden. 387 - 391.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pojmy (Egypt)]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Serd%C3%A1b&amp;diff=17276</id>
		<title>Serdáb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Serd%C3%A1b&amp;diff=17276"/>
		<updated>2015-02-17T10:30:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Serdáb v překladu z arabštiny znamená sklep. Staroegyptsky se nazýval pr-twt (''dům sochy).''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to místnost v hrobce, kam byly ukládány sochy zemřelého. Poprvé se s touto místností setkáváme za panovníka [[Den|Dena]].&amp;lt;ref&amp;gt;Maříková-Vlčková ed. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Serdáb byl spojen s obětní prostorou průzory pro oči sochy, staroegyptsky ptr.tj n.t Hw.t-kA ''(oči kaple Ka). ''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První serdáb s dochovanými sochami pochází ze severního chrámu pyramidového komplexu panovníka [[Džosér|Džoséra]]. Avšak podstavce či jiné stopy po sochách máme již z archaické doby a to ze sakkárské hrobky S 3505, z pozdějšího období z nekrálovského kontextu byly nalezeny podstavce pro sochy v hrobce [[Hesire|Hesirea]], také v [[Sakkára|Sakkáře]].  Ve Staré říši se u sakkárských hrobek setkáváme se serdábem zcela běžne.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jiná situace je v [[Gíza|Gíze]]. Zde na Západním pohřebišti má pouze jedna hrobka datovaná do vlády [[Chufu|Chufua]], která má serdáb, a to hrobka [[Hemiunu|Hemiuna]]. Za vlády Rachefa se mají jen dvě gízské hrobky serdáb : [[Anchhaf|Anchhafova]] a Achiho hrobka. Situace se mění za vlády [[Menkaure|Menkaurea]], kdy se serdáb stává běžnou součástí hrobky i zde.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od poloviny 5. dynastie se do serdábu kromě sochy majitele a jeho rodiny, začaly přidávat také malé sochy služebníků. Koncem 5. dynastie  se již sochy začaly umisťovat přímo do pohřební komory.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z menších soch služebníků se postupně vyvinuly dřevěné modely sloužících při různých pracech, které byly umisťovány přímo do pohřební komory. Tento fenomén je charakteristický hlavně pro Střední říši.&amp;lt;ref&amp;gt;Brovarski E. 1984: Serdab. Lexikon der Ägyptologie. Wiesbaden. 874- 878.&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Pojmy (Egypt)]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Serd%C3%A1b&amp;diff=17275</id>
		<title>Serdáb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Serd%C3%A1b&amp;diff=17275"/>
		<updated>2015-02-17T10:27:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Serdáb v překladu z arabštiny znamená sklep. Staroegyptsky se nazýval pr-twt (''dům sochy).''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to místnost v hrobce, kam byly ukládány sochy zemřelého. Poprvé se s touto místností setkáváme za panovníka [[Den|Dena]].&amp;lt;ref&amp;gt;Maříková-Vlčková ed. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Serdáb byl spojen s obětní prostorou průzory pro oči sochy, staroegyptsky ptr.tj n.t Hw.t-kA ''(oči kaple Ka). ''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První serdáb s dochovanými sochami pochází ze severního chrámu pyramidového komplexu panovníka [[Džosér|Džoséra]]. Avšak podstavce či jiné stopy po sochách máme již z archaické doby a to ze sakkárské hrobky S 3505, z pozdějšího období z nekrálovského kontextu byly nalezeny podstavce pro sochy v hrobce [[Hesire|Hesirea]], také v [[Sakkára|Sakkáře]].  Ve Staré říši se u sakkárských hrobek setkáváme se serdábem zcela běžne.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jiná situace je v [[Gíza|Gíze]]. Zde na Západním pohřebišti má pouze jedna hrobka datovaná do vlády [[Chufu|Chufua]], která má serdáb, a to hrobka [[Hemiunu|Hemiuna]]. Za vlády Rachefa se mají jen dvě gízské hrobky serdáb : [[Anchhaf|Anchhafova]] a Achiho hrobka. Situace se mění za vlády [[Menkaure|Menkaurea]], kdy se serdáb stává běžnou součástí hrobky i zde.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od poloviny 5. dynastie se do serdábu kromě sochy majitele a jeho rodiny, začaly přidávat také malé sochy služebníků. Koncem 5. dynastie  se již sochy začaly umisťovat přímo do pohřební komory.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z menších soch služebníků se postupně vyvinuly dřevěné modely sloužících při různých pracech, které byly umisťovány přímo do pohřební komory. Tento fenomén je charakteristický hlavně pro Střední říši.&amp;lt;ref&amp;gt;Brovarski E. 1984: Serdab. Lexikon der Ägyptologie. Wiesbaden. 874- 878.&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Serd%C3%A1b&amp;diff=17274</id>
		<title>Serdáb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Serd%C3%A1b&amp;diff=17274"/>
		<updated>2015-02-17T10:11:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Dana.Belohoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Serdáb v překladu z arabštiny znamená sklep. Staroegyptsky se nazýval pr-twt (''dům sochy).''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to místnost v hrobce, kam byly ukládány sochy zemřelého. Poprvé se s touto místností setkáváme za panovníka [[Den|Dena]].&amp;lt;ref&amp;gt;Maříková-Vlčková ed. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha. 102.&amp;lt;/ref&amp;gt; Serdáb byl spojen s obětní prostorou průzory pro oči sochy, staroegyptsky ptr.tj n.t Hw.t-kA ''(oči kaple Ka). ''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První serdáb s dochovanými sochami pochází ze severního chrámu pyramidového komplexu panovníka [[Džosér|Džoséra]]. Avšak podstavce či jiné stopy po sochách máme již z archaické doby a to ze sakkárské hrobky S 3505, z pozdějšího období z nekrálovského kontextu byly nalezeny podstavce pro sochy v hrobce [[Hesire|Hesirea]], také v [[Sakkára|Sakkáře]].  Ve Staré říši se u sakkárských hrobek setkáváme se serdábem zcela běžne. Jiná situace je v [[Gíza|Gíze]]. Zde na Západním pohřebišti má pouze jedna hrobka serdáb a to hrobka [[Hemiunu|Hemiuna]].  &lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Dana.Belohoubkova</name></author>
		
	</entry>
</feed>