<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Hana.Hettenbergerova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Hana.Hettenbergerova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Hana.Hettenbergerova"/>
	<updated>2026-04-21T01:59:28Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rudolf_Vlas%C3%A1k&amp;diff=29527</id>
		<title>Rudolf Vlasák</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rudolf_Vlas%C3%A1k&amp;diff=29527"/>
		<updated>2016-01-13T20:25:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Osobní a profesní život ==&lt;br /&gt;
Doc. PhDr. Rudolf Vlasák dokončil v roce 1961 studium na katedře knihovnictví na Institutu osvěty a novinářství UK. Poté pracoval ve výzkumu, vývoji a realizaci rozsáhlých automatizovaných informačních systémů. V roce 1967 se stal spoluautorem systému KOMPAS ‒ jednoho z prvních českých automatizovaných bibliografických systémů. V letech 1990 ‒ 1997 pracoval jako vědecký tajemník v nově vzniklém Národním informačním středisku. Zároveň působil na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty UK, kde se habilitoval. V letech 1994 ‒ 2002 působil jako ředitel Ústavu informačních studií a knihovnictví. Pro tento ústav získal akreditaci vědeckého programu doktorského studia Informační věda a zasloužil se i o získání nových prostor v Jinonicích. Publikoval 5 monografií  a zhruba 270 odborných článků. Nyní je předsedou České informační společnosti v rámci ČSVTS a předsedou oborové rady pro obor Informační věda na FF UK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Publikační činnost ==&lt;br /&gt;
* Automatizace knihovnických systémů &lt;br /&gt;
* Racionalizace informačních procesů&lt;br /&gt;
* Světové informační systémy a služby &lt;br /&gt;
* Základy projektování informačních systémů &lt;br /&gt;
* Světový informační průmysl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Rozhovor s Rudolfem Vlasákem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* SCK - Slovník českých knihovníků. Databáze Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000527&amp;amp;local_base=SCK&lt;br /&gt;
* Doc. PhDr. Rudolf Vlasák. Ústav informačních studií a knihovnictví [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/vlasak-rudolf/author/vlasakr &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rudolf_Vlas%C3%A1k&amp;diff=29526</id>
		<title>Rudolf Vlasák</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rudolf_Vlas%C3%A1k&amp;diff=29526"/>
		<updated>2016-01-13T20:24:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Osobní a profesní život ==&lt;br /&gt;
Doc. PhDr. Rudolf Vlasák dokončil v roce 1961 studium na katedře knihovnictví na Institutu osvěty a novinářství UK. Poté pracoval ve výzkumu, vývoji a realizaci rozsáhlých automatizovaných informačních systémů. V roce 1967 se stal spoluautorem systému KOMPAS ‒ jednoho z prvních českých automatizovaných bibliografických systémů. V letech 1990 ‒ 1997 pracoval jako vědecký tajemník v nově vzniklém Národním informačním středisku. Zároveň působil na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty UK, kde se habilitoval. V letech 1994 ‒ 2002 působil jako ředitel Ústavu informačních studií a knihovnictví. Pro tento ústav získal akreditaci vědeckého programu doktorského studia Informační věda a zasloužil se i o získání nových prostor v Jinonicích. Publikoval 5 monografií  a zhruba 270 odborných článků. Nyní je předsedou České informační společnosti v rámci ČSVTS a předsedou oborové rady pro obor Informační věda na FF UK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Publikační činnost ==&lt;br /&gt;
* Automatizace knihovnických systémů &lt;br /&gt;
* Racionalizace informačních procesů&lt;br /&gt;
* Světové informační systémy a služby &lt;br /&gt;
* Základy projektování informačních systémů &lt;br /&gt;
* Světový informační průmysl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==[[Rozhovor s Rudolfem Vlasákem]]==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* SCK - Slovník českých knihovníků. Databáze Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000527&amp;amp;local_base=SCK&lt;br /&gt;
* Doc. PhDr. Rudolf Vlasák. Ústav informačních studií a knihovnictví [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/vlasak-rudolf/author/vlasakr &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rudolf_Vlas%C3%A1k&amp;diff=29525</id>
		<title>Rudolf Vlasák</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rudolf_Vlas%C3%A1k&amp;diff=29525"/>
		<updated>2016-01-13T20:23:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Osobní a profesní život ==&lt;br /&gt;
Doc. PhDr. Rudolf Vlasák dokončil v roce 1961 studium na katedře knihovnictví na Institutu osvěty a novinářství UK. Poté pracoval ve výzkumu, vývoji a realizaci rozsáhlých automatizovaných informačních systémů. V roce 1967 se stal spoluautorem systému KOMPAS ‒ jednoho z prvních českých automatizovaných bibliografických systémů. V letech 1990 ‒ 1997 pracoval jako vědecký tajemník v nově vzniklém Národním informačním středisku. Zároveň působil na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty UK, kde se habilitoval. V letech 1994 ‒ 2002 působil jako ředitel Ústavu informačních studií a knihovnictví. Pro tento ústav získal akreditaci vědeckého programu doktorského studia Informační věda a zasloužil se i o získání nových prostor v Jinonicích. Publikoval 5 monografií  a zhruba 270 odborných článků. Nyní je předsedou České informační společnosti v rámci ČSVTS a předsedou oborové rady pro obor Informační věda na FF UK.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Publikační činnost ==&lt;br /&gt;
* Automatizace knihovnických systémů &lt;br /&gt;
* Racionalizace informačních procesů&lt;br /&gt;
* Světové informační systémy a služby &lt;br /&gt;
* Základy projektování informačních systémů &lt;br /&gt;
* Světový informační průmysl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Rozhovor s Rudolfem Vlasákem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* SCK - Slovník českých knihovníků. Databáze Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000527&amp;amp;local_base=SCK&lt;br /&gt;
* Doc. PhDr. Rudolf Vlasák. Ústav informačních studií a knihovnictví [online]. [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/vlasak-rudolf/author/vlasakr &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29503</id>
		<title>Rozhovor s Janem Hutařem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29503"/>
		<updated>2016-01-13T16:33:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 7.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Filip Šír&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozhovor jsem vedl s bývalým studentem, ale i vyučujícím na Ústavu informačních studií a knihovnictví, s panem Magistrem Janem Hutařem, Ph.D. Samotný rozhovor byl veden na dálku, resp. s časovým posunem 12 hodin až na Nový Zéland. Tam pan Hutař pracuje v Národním archívu Nového Zélandu a od února roku 2012 je členem týmu Digital Continuity.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 79, tedy 1979 a narodil jsem se v Kadani. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že v Chomutově tehdy byla uzavřená porodnice.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Jsem původně archivář. Po ukončení studia archivnictví v Olomouci, které bylo bakalářské, jsem hledal vhodné pokračování, tedy magisterský program. Knihovnictví se mi jevilo jako vhodné, ale když na to vzpomínám, byl jsem naivní. Knihovnictví bylo odlišné, naskakovat do magisterského studia se spolužáky co za sebou měly knihovnického bakaláře bylo náročné. Ale nakonec mi to přišlo jako velká výhoda, znalosti ze dvou oborů, s tím má člověk vždy více šancí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Těžká otázka, už jsem o tom několikrát uvažoval. Ano i ne. Knihovníkem nebo archivářem bych chtěl být znovu, to ano, ale zaměřil bych se trošku více na IT. Lidé z oboru, kteří umí programovat jsou na roztrhání a stále budou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Kladný ;-) S UISKem mě pojí nejen studentská léta, ale několik let jsem tam působil v opačné roli, tedy za katedrou. Z toho období mi zůstala spousta známých. Je třeba zmínit,že na studentská léta vzpomínám také, ne vše bylo přínosné, ale UISK mi potřebný základ dal. V současné době ale už konkrétní dění na UISKu,  přiznám se, sleduji jen velmi zprostředkovaně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Výuka probíhala, jak to říci, normálně. Mobily začínaly, o tabletech se nám ani nezdálo. Vzpomínám si, že na konci studia nám na koleje zavedli internet. To znamená, že na Internet se chodilo ve škole, před nebo po vyučování. Po Praze byly v různých budovách počítačové učebny, kam bylo potřeba jít, když člověk něco potřeboval zjistit, nebo jen napsat email. Tedy chodilo se více do knihovny, člověk strávil více času s tištěnou knihou v ruce, práce se zdroji byla taková &amp;quot;tradičnější&amp;quot;. Měli jsme k dispozici databáze, ale stále to bylo něco nového, za čím bylo potřeba někam dojít.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Ten je asi stále stejný ne? Chtěl bych si to myslet. Náš byl z mého dnešního pohledu opravdu klidný, tedy aspoň ten můj. Když se na to dívám zpětně, měl člověk spoustu volného času a &amp;quot;žádné&amp;quot; starosti. Tehdy jsme to ale samozřejmě viděli naprosto opačně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Nemůžu srovnávat se současností, nemám přehled o náplni studia v posledních letech. Ale za mého studia mi přišlo vše relativně stabilní. Na UISKu se učily věci, které byly nové, jinde nedostupné, nebylo nutno nic měnit. Až později, když jsem stál za učitelským stolem, vznikaly nové předměty, které reagovaly na aktuální poptávku. UISK byl za mého studia skvělý v tom, že se učily tzv. výběrové přednášky, které často dělali lidé z praxe a byly dostupné pro všechny zájemce. Takže skladba se měnila, bylo to k dobru věci, ale jádro zůstávalo stejné, což ničemu nevadilo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Já mám pocit že boom Erasmu nás minul jen těsně. UISK v době našeho studia budoval kontakty, ale vyjet na Erasmus nebylo tak běžné jako dnes. I tak jsem měl štěstí, že jsem strávil 6 měsíců na stáži ve Florencii, v knihovně European University Institute. Jel jsem tam tehdy jako první zástupce východní Evropy a UISKu a studenti z UISKu tam jezdí dodnes. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Napadá mě několik věcí - Internet, cokoliv digitálního (knihy, dokumenty) a potřeba toto nové, digitální, uchovat a ochránit. Nejsou to etapy, ale knihovnictví jako takové ovlivnily a ovlivňují velkou mírou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Já bych chtěl věřit, že se zlepšovala. Ale nejspíše mám pokřivený pohled, protože jsem členem knihovnické komunity. Reálně bych řekl, že postavení knihovníka se v české společnosti příliš nezměnilo. Role se měnila, protože se mění prostředí samotné. Knihovníci dneška jsou jiní, než knihovníci před deseti lety, automatizace, Internet, jiná očekávání uživatelů, nové typy dokumentů a s nimi spojené starosti roli samozřejmě změnily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Aby z něj během těch dalších 65 let i poté stále vycházeli studenti, kteří nejen naleznou uplatnění, ale budou schopni posunout obor i společnost o kus dál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
První věc, která mě napadá je uživatel knihoven. Předpokládal bych, že obor bude muset reagovat na vývoj technologií, na které bude uživatel zvyklý. A to se dá předpovídat těžko. Jádro knihovnické práce ale zůstane stále stejné - tedy popsat, najít, dát do souvislostí a poskytnout informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29502</id>
		<title>Rozhovor s Antonínem Jeřábkem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29502"/>
		<updated>2016-01-13T16:31:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 10.3.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autorky rozhovoru: Alena Kratochvílová, Ivana Doležalová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S panem Jeřábkem jsme si domluvily schůzku 10. března 2015 v místě jeho pracoviště – v centrálním depozitáři Národní knihovny v Praze – Hostivaři. Setkání bylo velmi milé a inspirativní a trvalo bezmála hodinu a půl. Pan Jeřábek byl velmi upovídaný narátor a také se snažil velmi disciplinovaně zodpovídat naše otázky podle připravené osnovy, kterou jsme mu zaslaly ještě před schůzkou. Velmi nám tím usnadnil naši práci při následném zpracovávání rozhovoru.&lt;br /&gt;
Téma našeho rozhovoru se točilo zejména kolem jeho studií na vysoké škole, jaké předměty se v oboru knihovnictví vyučovaly, kdo je přednášel, a co bylo jejich obsahem, jaký vedl pan Jeřábek studentský život. A samozřejmě nás velmi zajímala i doba, v níž jeho studia probíhala, protože se jednalo o 1 zlomových úseků našich dějin 2. poloviny 20. století, a sice období Pražského jara a pak následně počátky normalizace. Spolu s vyprávěním o utnutí Pražského jara a pomalým nástupem normalizace jsme se v rozhovoru s panem Jeřábkem přesunuli z dob jeho studií do doby jeho pracovní kariéry, kterou započal ve Státní technické knihovně, načež v polovině 80. letech se přesunul do Státní knihovny (Národní), v níž vlastně pracuje dodnes. Pan Jeřábkem se s námi také podělil o vzpomínky na důležité okamžiky ve vývoji knihovnictví, kterých se aktivně účastnil, když například napomáhal v Československu zavádět systémy ISSN a ISBN.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 1946, těsně poválečný ročník a narodil jsem se v Praze. Mohl bych pamatovat i „vítězný únor“, komunistický převrat, ale to jsem byl ještě moc malý. Až později si toho pamatuji víc.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Byl jsem první ročník, který už absolvoval 9letou povinnou školu. V letech 1962 až 1966 jsem studoval střední průmyslovou školu strojnickou, což byl omyl, ale já nevěděl kam jít. A vlastně díky tomu studiu na průmyslovce jsem se dostal oklikou ke knihovnictví, protože technika mě vůbec nezajímala a vytěsnilo mě to k humanitním oborům. Tady jsem trochu něco psal, básničky, povídky, založil jsem třídní časopis, který se pak stal školním časopisem a pátral jsem, kde by se dalo studovat psaní, literatura. &lt;br /&gt;
Na Filozofickou fakultu jsem si netroufal, ale existovala Fakulta osvěty a novinářství při Univerzitě Karlově, tak jsem si tam podal přihlášku. Naštěstí na novinářství mě nevzali, protože v té době být novinářem znamenalo být členem komunistické strany. Jako druhé jsem měl knihovnictví.&lt;br /&gt;
Od malička jsem četl, matka také byla vášnivá čtenářka, takže jsem byl ponořený v knihách. A tak bylo samo sebou, že jsem se vrhl na knihovnictví, což bylo v roce 1966. Ten obor jsem studoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Po svých zkušenostech a letech praxe bych si toto povolání vybral znovu, i když v prvních letech jsem byl studiem spíše zklamaný, že je moc „hnidopišské“ a není v tom oboru nic vzletného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===K organizaci fakulty===&lt;br /&gt;
Katedru knihovnictví a vědeckých informací zakládal Jaroslav Drtina, s nímž jsem se bohužel osobně nesetkal, protože on zemřel o prázdninách v roce 1967. Po něm nastoupil Jiří Kábrt, který zůstal šéfem katedry až do roku 1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Žádný, protože UISK je novodobá záležitost, tenkrát to byla katedra knihovnictví a vědeckých informací, ale vědecké informace se prosazovaly víc a víc na úkor knihovnictví, takže někdy po 68´ byla katedra přejmenována na katedru vědeckých informací a knihovnictví. Říkalo se tomu posměšně „KVIK“. A i fakulta se přejmenovala na Fakultu sociálních věd a publicistiky. &lt;br /&gt;
UISK jsem tedy nezažil, i když navazuje na katedru, kterou jsem studoval. Tato katedra v roce 1968 přešla pod filozofickou fakultu. Dál se ale chodilo do Celetné 20, protože zdaleka ještě nebyla postavená budova v Jinonicích, kam se pak celý obor přestěhoval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Vždy na začátku roku jsme si do indexu museli zapsat, jaké předměty budeme studovat. Ta výuka se skládala jednak ze společného základu, který měly všechny obory společný – marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie, sociologie, pochopitelně všechno marxistické. Dokonce jsme měli i statistiku. Ten vlastní obor se skládal z knihovnictví, bibliografie a vědeckých informací. A pak jsme měli tělocvik a prázdninovou praxi. &lt;br /&gt;
Přednášky byly dobrovolné. Maximálně jsme mohli za semestr skládat 5 zkoušek. Jazyky se nepočítaly, povinně jsme měli ruštinu a pak byly 2 světové jazyky – angličtina, němčina, francouzština, španělština – byly povinné, ale mohli jsme si vybrat, které 2 z těch 4 budeme mít, takže dohromady byly zkoušky ze 3 jazyků. &lt;br /&gt;
Část z nás absolvovala výuku tak, že jsme si utvořili studijní skupinu ze 4 lidí, a střídali jsme se na jednotlivých přednáškách, abychom nemuseli chodit všichni na všechno. Zapisovali jsme si, kopírovali a dávali si to navzájem ke studiu. Skripta v té době nebyla. Jediné co bylo, říkalo se tomu „Červená bibliografie“. Červená kniha sepsaná pod redakcí profesora Drtiny, kde byl vývoj oboru nejen u nás, ale v dalších socialistických zemích, ale z toho se celkem učit nedalo. A pak byly teze ke studiu knihovnictví, vždycky ke každému předmětu pár vět, co obsahuje, tak z toho se taky učit nedalo a my se učili z přednášek.&lt;br /&gt;
Na všechny semináře se také chodit nemuselo, povinná byla padesátiprocentní účast. Když tam člověk vůbec nechodil, tak by asi nějaké problémy měl. Měli jsme dva opravné termíny na zkoušky a pak už děkanský termín, což mě nepostihlo.&lt;br /&gt;
V ročníku nás bylo 25, z toho pouze 5 bylo chlapců, ostatní dívky, čili silně feminizovaný obor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předměty===&lt;br /&gt;
Předměty byly orientované na tradiční knihovnictví – tak například úvod do studia, ten přednášel Jiří Cejpek, a hlavním bodem toho předmětu byl knihovnický zákon z roku 1959, ten už dávno neplatí.  Na něm jen pro zajímavost spolupracoval tehdy S. K. Neumann, byl poslancem a měl na starosti humanitní obory. V zimním semestru 1966 jsme měli Úvod do studia jako jedinou zkoušku, všichni z toho byli zelený strachy, co nás bude čekat, ale pak jsme si zvykli. Myslím, že dneska už jsou studenti otrlejší, už se tolik zkoušek nebojí. Zkouškové období trvalo měsíc, v lednu a v červnu. Mohly se dělat předtermíny. &lt;br /&gt;
Studium bylo v podstatě dvouoborové. Kromě vlastního knihovnictví a vědeckých informací si každý musel vybrat ještě další obor – buď literárněvědný směr, přírodovědný nebo technický, ale každý rok se nevypisovaly všechny. Když jsem nastoupil, tak se otvíral technický a přírodovědný, a protože jsem si tu techniku tak znechutil, tak jsem si vybral směr přírodovědný. Tam jsme dělali šílené zkoušky - z genetiky, z antropologie, ze zoologie, z botaniky. A chudáci přednášející taky pořádně nevěděli, co nám mají přednášet. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli třeba katalogizaci, kterou přednášela Hana Vodičková. Knihovnickou techniku, tu přednášel Jiří Kábrt, tam jsme se učili, jak se staví třeba knížky na regálech, že základní stavění je formátové, aby byly všechny knihy v jedné rovině. &lt;br /&gt;
Obecná bibliografie, z té byla velká zkouška. Pak jsme měli knihovědu, to byl významný předmět, tu přednášel Jaromír Jedlička a po něm František Horák. Pak základy a metody studijní a odborné práce, to byl jenom zápočet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Byly i ty oborové předměty nějak zatížené ideologií doby?===&lt;br /&gt;
My jsme naštěstí vpadli do konce šedesátých let, kdy už se to nebralo tak strašně ideologicky jako v těch padesátých letech. Dokonce jsme ani neskládali povinnou zkoušku z marxistické filozofie. Nám tehdy přednášel dějiny filozofie Karel Mácha, který později v sedmdesátých letech emigroval do Německa. Sice byla vypsaná zkouška z marxistické filozofie u Luisy Kořínkové, která byla dost kovaná komunistka, ale netroufla si v tom roce 1968 po nás chtít zkoušku z marxistické filozofie, takže jsme dělali zkoušku u Máchy z dějin filozofie, a takto jsme marxáku unikli. &lt;br /&gt;
Dalším předmětem byla klasifikace, teorie třídění s náznaky pronikání počítačů do oboru. O tom píše teď v Ikaru Rudolf Vlasák. To je zajímavé si přečíst, jak pomalu a nenápadně se postupně počítače a technika zaváděly do oboru knihovnictví. My když jsme studovali, tak nebylo ani vidu, ani slechu po nějakých počítačích. Sice jsme byli např. na exkurzi na Ministerstvu průmyslu, kde měli sálový počítač…to byla obrovská místnost a v ní magnetopáskové počítače, které byly víceméně ve zkušebním provozu, ale aby se něco takového převedlo do knihovnictví, tak o tom nikdo neměl žádnou představu. &lt;br /&gt;
Pak z těch důležitých zkoušek byly dějiny knihoven, to přednášel Jiří Cejpek. A pak klasifikace, MDT, předmětová hesla. Některé předměty se v průběhu studia škrtaly, my jsme sice měli např. vypsanou sémantiku, ale k té vůbec nedošlo a neměli jsme z ní ani zkoušku, ani zápočet. &lt;br /&gt;
Abyste měli představu, jak nás učili ty počítače. Tak jsme měli dva takové předměty, které se k počítačům jakoby alespoň blížily - mechanizace a automatizace. V nich se učilo o psacích strojích – že to byla taková mechanizace, že se nemuselo psát rukou. &lt;br /&gt;
A pak jsme měli předmět programování a projektování, to nám přednášela Anna Vejsová, ona byla sochařka, a ani nevím, jakým způsobem se dostala k programování a projektování. Měla sebou prospekty zahraničních firem, kde už se programovalo, tak nám o tom něco řekla, ale my jsme neměli představu o tom, jak se to dá využít v praxi a v knihovnictví. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli Ivana Wiesenbergra, který zavedl do oboru vědecké informace, takže jsme měli předmět teorie a metodika vědeckých informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký předmět, popřípadě vyučujícího jste měl nejraději?===&lt;br /&gt;
Přednášky Ivana Wiesenbergra pro nás byly zajímavé, nesouviselo to přímo s knihovnictvím, bylo to něco nového – teorie informace a vůbec informatika.  &lt;br /&gt;
Výborně, velmi čtivě psal své knihy o dějinách knihoven Jiří Cejpek, ale jeho přednášky byly poněkud nudné, tak to byla taková disproporce.&lt;br /&gt;
Mě nejvíc bavily okrajové předměty, filozofie,  sociální psychologie, kterou přednášel Milan Nakonečný, ten pořád píše nové a nové knihy, fantasticky vzdělaný člověk.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Diplomová práce===&lt;br /&gt;
Naše studium trvalo 4 a půl roku, a poslední letní semestr už jsme se mohli věnovat diplomové práci – moje téma bylo profil četby maturantů – výzkum četby. To byla šílená myšlenka, protože to obnášelo obcházet v maturitním roce maturanty a ukrást jim hodinu češtiny. Dal jsem si za úkol, že obejdu asi deset škol, tak to jsem nestihl, obešel jsem jich asi 7 a učitelé mě vyháněli. Udělal jsem formulář, kam maturanti psali, co přečetli v poslední době z beletrie, prózy, poezie a odborné literatury. Takto, když jsem to pak spočítal, jsem shromáždil 20 000 dat, 20 000 knížek, které oni přečetli. A pak jsem to musel zpracovat, no bylo to hrozné. Nakonec jsem to obhájil, ale v tom tématu jsem se spletl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Je důležité říct, že to spadá do období let Pražského jara.  V roce 1968 byl zrušen ČSM – Československý svaz mládeže, ve kterém jsme my studenti byli automaticky, když jsme v tom 66´ nastoupili do školy. Dostali jsme legitimaci, platili příspěvky. ČSM se v roce 1968 zrušilo. Hodně se diskutovalo o politických poměrech v té době, všichni studenti byli pro (podporovali reformy Pražského jara). A pak přijeli tanky v srpnu 68´.&lt;br /&gt;
V listopadu pak byla studentská okupační stávka. Studenti obsadili fakultu v Celetné ulici a přes noc tam přespali na protest proti půl milionu vojáků, kteří byli na území republiky. Byla to taková iluze studentů, že se tím něco zvrátí.  Lidé nás velmi podporovali, nosili nám jídlo, drželi nám palce, ale nic to nebylo platné. &lt;br /&gt;
V tom roce 1968 se děkanem stal filozof Karel Mácha, ale jen asi na půl roku. Pak následovaly čistky, i Jiří Cejpek musel odejít, Jiří Kábrt se ale udržel. Také Jaroslav Skolek, který přednášel bibliografii, musel odejít, zkrátka takto se to proselo. Ti, co zůstali na svých místech, museli souhlasit se vstupem vojsk.&lt;br /&gt;
Studentský život byl celkem prostý, já ale o něm moc přehled nemám, protože do hospod, kde se vedl, jsem nechodil. A nejezdil jsem se studenty ani po knihovnách, když se pořádaly výlety mimo Prahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pořádaly se plesy nebo majálesy?===&lt;br /&gt;
To se pořádalo. Už od roku 1965, když přijel do Prahy Allen Ginsberg, a stal se králem majálesu. Pak byl ale vyhoštěný. V majálesech se pokračovalo, ale po okupaci byly velice rychle utnuty. Takže tolik můj studentský život, no byl ubohý.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Skladba předmětů se vlastně nijak moc neměnila, protože nebylo na co reagovat. Počítače, to byla ještě vzdálená budoucnost. I když vymýšlelo se, jak obor knihovnictví oživit, a co tam naimplantovat, aby to šlo s duchem doby. Tak se zavedl předmět knihovnická statistika. My jsme měli základy statistiky jako mimoooborový předmět a tenkrát přišel z Národní (tehdy tedy Státní) knihovny Mirko Velinský a dostal za úkol ten předmět zavést, ale nevěděl, co by tam vlastně měl přednášet. A já jsem si přepisoval přednášky ze statistiky na stroji, tudíž byly velice přehledné, takže on si to ode mě půjčil, aby něco z toho použil pak pro své přednášky. Tak to bylo spíš takové legrační, než že by se nějak zásadně ten obor měnil v průběhu našeho studia. &lt;br /&gt;
Jak jsem říkal, tak jsme unikli zkoušce z marxistické filozofie, která se pak nekompromisně vyžadovala. Ti, kteří měli velice dobrou diplomku, tak si mohli udělat doktorát, ale jenom, když udělali zkoušku z marxistické filozofie. To je asi na týden zavřeli do posluchárny Ústavu marxismu a leninismu v Celetné ulici, kde je doučovali a zkouška z toho byla podmínkou, že si mohli udělat doktorát z filozofie.&lt;br /&gt;
Jinak my ostatní jsme byli absolventi oboru knihovnictví, neměli jsme žádný titul. Nemám ho vlastně dodnes, protože po revoluci byla možnost přihlásit se o titul magistr, ale já se k tomu nepřihlásil, mě to připadalo trochu jako podvod a pod úroveň, nicméně mě všude píšou magistr, takže  jsem takový nechtěný magistr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Cestovat do zahraničí bylo vyloučeno. Akorát jednou spolužáci vycestovali do Polska, ale já jak jsem s nimi nechodil do té hospody, tak jsem ani do toho Polska s nimi nejel. Mohli jsme maximálně do Polska, NDR, Bulharska a Rumunska (tam ale neměli moc vyspělé knihovnictví, takže tam se ani moc nepořádaly studijní cesty). &lt;br /&gt;
Kontakty se zahraničím tak vlastně nebyly. V průběhu Pražského jara se cestovat mohlo, otevřely se hranice, a kdo mohl a stihl to za ten půl rok vycestovat, tak vycestoval. Dokonce Karel Mácha měl tehdy možnost přednášet v zahraničí. Pak se vrátil, stal se děkanem a nakonec po čistkách skončil v Inženýrsko-průmyslových stavbách jako referent – z děkana, poklesl na referenta v IPSu. &lt;br /&gt;
Pamatuju si takovou perličku, že Jiří Kábrt, šéf katedry vyjel do Ghany, a tam přednášel, což pro nás bylo dost šokující. &lt;br /&gt;
Naopak po srpnu 1968 se stal ministrem školství šílený doktor Hrbek, který vydal takový oběžník, který musel každý, kdo chtěl pokračovat ve studiu, vyplnit, a tam se vyplňovaly kontakty se západem. Musely se vyplnit adresy, s kým jsme si dopisovali, s kým jsme mluvili, a kdo to nevyplnil, tak mu hrozilo vyhození ze školy. Tak to už byl rok 70´, 71´. Normalizace se velice rychle ujala. A i když byli všichni proti, tak šéf katedry novinářství – Hladký vydal takový manifest pro novináře „Slovo do vlastních řad“, kde se přihlásil k okupaci a předjímal, že stejně s tím nikdo nehne, že vojska tu budou na věčné časy. A novináři, aby mohli fungovat, tak s tím museli souhlasit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Historická etapa bylo asi přejmenování katedry knihovnictví na „KVIK“. Název Katedra vědeckých informací a knihovnictví zůstala až do UISKu. Tam se asi pomalu kolem roku 68´začalo předjímat pronikání výpočetní techniky do knihovnictví.  &lt;br /&gt;
Hned po studiích, tedy v roce 1971 jsem nastoupil do Státní technické knihovny. Ta byla v té době 6. úsekem Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, Státní technická knihovna tedy nebyla samostatná. A tady už se automatizace začala pomalu zavádět, už měli k dispozici jeden počítač. Pracoval jsem v oddělení jmenné katalogizace, kde se psaly katalogizační lístky. Pochopitelně tehdy byly lístkové katalogy, žádné databáze online neexistovaly. Byl jmenný, předmětový a systematický katalog. Jmenný podle autorů, eventuelně podle názvu knížek, předmětový podle předmětových hesel a systematický podle MDT. &lt;br /&gt;
Tady jsem byl od roku 1971 až do roku 1986. Ze jmenného popisu jsem přešel do oddělení bibliografie. Tenkrát se všechny bibliografie dělaly ručně, vytahovaly se lístky z dokumentačních kartoték. Vždycky na začátku roku se stanovil plán technických bibliografií, třeba témata jako požární bezpečnost staveb, nebo moderní konstruování, pak se to vytisklo a vydalo a rozeslalo do knihoven, protože nevím, který šílenec by si to koupil. &lt;br /&gt;
A tady mě vlastně zastihl počátek systému ISSN. Mezinárodní centrum, které se zabývalo registrací seriálů, sídlilo v Paříži. A bylo potřeba tento systém ISSN uvést do provozu i v Československu. Připadlo to do oddělení bibliografie. &lt;br /&gt;
Osmimístné číslo ISSN, které jednoznačně identifikuje titul seriálu, přidělila koncem 60. let centrálně Kongresová knihovna celosvětově. Teprve potom vzniklo Mezinárodní centrum v Paříži atd. My jsme se stali účastníky tohoto systému v roce 1973/74, ale prostřednictvím regionálního centra v Moskvě. Žádný ze socialistických států nesměl mít přímý kontakt s Paříží. Toto regionální centrum se jmenovalo Automatizovaný systém registrace periodických publikací, protože Rusové nesnášeli termín seriál, to zavánělo západem, takže ani ten systém se tak nesměl jmenovat. Každá ze zemí dostala blok čísel a měla za úkol číslovat tituly seriálů. V té době se to týkalo časopisů, ročenek a edic technických publikací. &lt;br /&gt;
V roce 1986 jsem přešel do Státní knihovny, kde jsem měl za úkol zavést celostátně systém ISBN, tj. standardního číslování knih. Problém byl v tom, že mezinárodní agentura pro ISBN sídlila v tehdejším Západním Berlíně ve Státní knihovně – styky se západem byly velice špatné a se Západním Berlínem ještě horší, takže to byl jeden problém. Vůbec nebyla ochota se jich zeptat, jak ten systém zavést. Druhý problém byl, že byla rozdělena ministerstva kultury – české a slovenské, a ty nebyly schopné se dohodnout, kdo by se měl starat o Československo, jestli Státní knihovna nebo Matica slovenská v Martině. Nakonec se přeci jen rozhodlo, že to bude mít na starosti Státní knihovna, a že si z Berlína vyžádáme materiály. &lt;br /&gt;
Podmínkou zavedení systému ISBN bylo vytvoření české státní normy, zjištění vydavatelské produkce a počtu vydavatelů v zemi a vypracování příručky uživatele systému. Česká státní norma (ČSN) se ale nemohla převést z ISO z mezinárodní normy, ale musela se převést přes normu RVHP (tj. Rady vzájemné hospodářské pomoci pro socialistické státy). To se povedlo, normu jsme zpracovali, příručku napsali. V roce 87´ dokonce přijel šéf mezinárodní agentury, a přivezl vytištěné bloky čísel. Funguje to tak, že vydavatelé podle své produkce dostanou určitý blok čísel a číslují si knihy, které vydávají sami. Ti nejmenší dostanou 10 čísel a největší 100 000. &lt;br /&gt;
V roce 1988 svolala mezinárodní agentura zasedání pro východoevropské země do Lipska. Rok nato bylo zasedání v Západním Berlíně - a to byl obrovský zážitek, protože Berlín byl rozdělený. Přijeli jsme vlakem do východního Berlína, metrem jsme se dostali až k Berlínské zdi, a tam jsme museli vystoupit, projít přísnou kontrolou přes východoněmecké po zuby ozbrojené celníky, prošli jsme do Západního Berlína a rázem jsme se ocitli v jiném světě.&lt;br /&gt;
ISBN se tedy podařilo zavést, tím způsobem, že ve Státní knihovně byla tzv. skupinová agentura pro Československo a národní agentura pro Českou republiku a na Slovensku národní agentura pro Slovenskou republiku. Tak to zůstalo až do rozdělení země v roce 1993. Československo dostalo k dispozici 10 a půl milionu čísel, a když jsme se dělili, tak nám zůstalo 7 a půl milionu, Slovákům 3 miliony čísel. Proporcionálně podle počtu vydavatelů a produkce – Slováci měli třetinovou produkci knih a třetinu vydavatelů. Pak byla skupinová agentura zrušená a teď existuje Národní agentura pro ISBN v ČR a Slovenská národní agentura sídlící ve Slovenské národní knihovně, ta se osamostatnila od Matice slovenské.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1968 a rok 1970 - jaká témata a trendy pro něj byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Velké naděje, velké zklamání. Nicméně z našeho ročníku dostudovali všichni, aniž by museli dělat nějakou úlitbu, aniž by museli veřejně souhlasit s pobytem vojsk. U novinářů to bylo horší.&lt;br /&gt;
Rok 70´. Proč myslíte zrovna rok 70´? Ještě doznívalo Pražské jaro, protože vlastně začátek normalizace přišel s koncem Dubčeka. Dubček byl zbaven funkce prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 69´, a nastoupil Husák, ale něco ještě to jakžtakž přetrvávalo. Zásadní obrat nastal až v roce 1971 s Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti, kdy kdo mohl, tak byl vyhozen ze své funkce. Takže zlomový byl spíše rok 71´, když už tak spíš duben 69´, kdy nastoupil Husák.&lt;br /&gt;
Charakteristické bylo utahování šroubů, kdy chvíli to vypadalo, že něco se zachová, ale nakonec se z Pražského jara nezachovalo nic.&lt;br /&gt;
Byl ještě v té době na fakultě, na studiích, takže jak to probíhalo v praxi v knihovnách, přesně nemůžu říct. Vyřazovaly se tam knihy, ale to až po roce 1971, kdy vyšel seznam knih, který měl na svědomí již zmiňovaný Hrbek, ministr školství – vydal rozsáhlý soupis autorů, přičemž od některých se vyřazovalo všechno – Masaryk, Beneš, Kundera, všichni emigranti. Veškerá nemarxistická literatura se dávala do zvláštních fondů, které byly ve Státní knihovně. Knížky se nepálily, ale nikdo k nim nesměl. Možná někdo z ÚV KSČ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Knihovník byl vždycky podceňovaný, nejméně placený, to mělo ale tu výhodu, že v knihovnách pracovali většinou lidé, kteří k tomu oboru měli vztah a nekoukali na peníze.&lt;br /&gt;
Co pamatuju, když už se mohlo mluvit o penězích pro knihovníky, tak kdo mohl, se staral o to, aby knihovníci dostali přidáno. Dnes myslím, už ty snahy celkem pominuly, jednak to odboráře, kteří si to vzali za úkol, už unavilo, a jednak se to vzhledem k archivářům a galeristům a těm souměřitelným oborům celkem vyrovnalo, že už nejsou rozdíly tak do očí bijící. Ale vždycky, když se mluví o institucích, které jsou přímo řízeny Ministerstvem kultury, tak se zmiňuje Česká filharmonie, Národní galerie, Národní divadlo a další a Národní knihovna až na posledním místě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Tak asi dalších 65 let. Ten obor nezanikne, i když už se to třeba nebude přednášet na UISKu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
otěšily jste mě, že říkáte, že se stále přednášejí dějiny knihoven a knihověda, já myslel, že to už úplně pominulo, že na oltář počítačům se daly klasické knihovny tištěných a o ty se vy už vůbec nezajímáte. Tištěná kniha přežila 500 let a jsem při vší úctě k internetu zvědavý, co s ním bude za 500 let. A nechtěl bych se toho dožít. &lt;br /&gt;
Ono to bude směřovat k čím dál větší propojenosti k obřím databázím paměťových institucí. Mám obavy o autorská práva čehokoli, jak hudby, tak knih, že ke všemu bude volný přístup. Chudák přeci Čapek, čím by se živil, kdyby všechny jeho knížky byly hned volně k dispozici. Nějaké meze asi budou, že autorská práva se budou dodržovat, ale knihovníci s tím asi nic moc nenadělají. &lt;br /&gt;
Teď se mění i zákon o povinném výtisku, zatím totiž nepamatoval na online publikace. Už je ale připravená novela zákona, že vydavatelé budou povinni posílat online povinný výtisk Národní knihovně, která jej bude archivovat v jediném možném archivním formátu PDF A. V současné době probíhá pilotní projekt, který má připravit cestu zasílání online povinných výtisků. A vydavatelé se tomu samozřejmě brání, protože se bojí, že jakmile ten online výtisk pošlou do knihovny, tak jej hackeři napadnou a všechny knížky, které sem budou poslané jako povinný výtisk, budou zveřejněné. Takže na tom to vázne a nevím, kam to dospěje. Hrozba, že všichni budou mít dostupné všechno, je velká. Ale já, jako zkostnatělý knihovník, nedám na tradiční knížky dopustit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29501</id>
		<title>Rozhovor s Antonínem Jeřábkem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29501"/>
		<updated>2016-01-13T16:29:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 10.3.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autorky rozhovoru: Alena Kratochvílová, Ivana Doležalová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''S panem Jeřábkem jsme si domluvily schůzku 10. března 2015 v místě jeho pracoviště – v centrálním depozitáři Národní knihovny v Praze – Hostivaři. Setkání bylo velmi milé a inspirativní a trvalo bezmála hodinu a půl. Pan Jeřábek byl velmi upovídaný narátor a také se snažil velmi disciplinovaně zodpovídat naše otázky podle připravené osnovy, kterou jsme mu zaslaly ještě před schůzkou. Velmi nám tím usnadnil naši práci při následném zpracovávání rozhovoru.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Téma našeho rozhovoru se točilo zejména kolem jeho studií na vysoké škole, jaké předměty se v oboru knihovnictví vyučovaly, kdo je přednášel, a co bylo jejich obsahem, jaký vedl pan Jeřábek studentský život. A samozřejmě nás velmi zajímala i doba, v níž jeho studia probíhala, protože se jednalo o 1 zlomových úseků našich dějin 2. poloviny 20. století, a sice období Pražského jara a pak následně počátky normalizace. Spolu s vyprávěním o utnutí Pražského jara a pomalým nástupem normalizace jsme se v rozhovoru s panem Jeřábkem přesunuli z dob jeho studií do doby jeho pracovní kariéry, kterou započal ve Státní technické knihovně, načež v polovině 80. letech se přesunul do Státní knihovny (Národní), v níž vlastně pracuje dodnes. Pan Jeřábkem se s námi také podělil o vzpomínky na důležité okamžiky ve vývoji knihovnictví, kterých se aktivně účastnil, když například napomáhal v Československu zavádět systémy ISSN a ISBN.''  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 1946, těsně poválečný ročník a narodil jsem se v Praze. Mohl bych pamatovat i „vítězný únor“, komunistický převrat, ale to jsem byl ještě moc malý. Až později si toho pamatuji víc.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Byl jsem první ročník, který už absolvoval 9letou povinnou školu. V letech 1962 až 1966 jsem studoval střední průmyslovou školu strojnickou, což byl omyl, ale já nevěděl kam jít. A vlastně díky tomu studiu na průmyslovce jsem se dostal oklikou ke knihovnictví, protože technika mě vůbec nezajímala a vytěsnilo mě to k humanitním oborům. Tady jsem trochu něco psal, básničky, povídky, založil jsem třídní časopis, který se pak stal školním časopisem a pátral jsem, kde by se dalo studovat psaní, literatura. &lt;br /&gt;
Na Filozofickou fakultu jsem si netroufal, ale existovala Fakulta osvěty a novinářství při Univerzitě Karlově, tak jsem si tam podal přihlášku. Naštěstí na novinářství mě nevzali, protože v té době být novinářem znamenalo být členem komunistické strany. Jako druhé jsem měl knihovnictví.&lt;br /&gt;
Od malička jsem četl, matka také byla vášnivá čtenářka, takže jsem byl ponořený v knihách. A tak bylo samo sebou, že jsem se vrhl na knihovnictví, což bylo v roce 1966. Ten obor jsem studoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Po svých zkušenostech a letech praxe bych si toto povolání vybral znovu, i když v prvních letech jsem byl studiem spíše zklamaný, že je moc „hnidopišské“ a není v tom oboru nic vzletného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===K organizaci fakulty===&lt;br /&gt;
Katedru knihovnictví a vědeckých informací zakládal Jaroslav Drtina, s nímž jsem se bohužel osobně nesetkal, protože on zemřel o prázdninách v roce 1967. Po něm nastoupil Jiří Kábrt, který zůstal šéfem katedry až do roku 1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Žádný, protože UISK je novodobá záležitost, tenkrát to byla katedra knihovnictví a vědeckých informací, ale vědecké informace se prosazovaly víc a víc na úkor knihovnictví, takže někdy po 68´ byla katedra přejmenována na katedru vědeckých informací a knihovnictví. Říkalo se tomu posměšně „KVIK“. A i fakulta se přejmenovala na Fakultu sociálních věd a publicistiky. &lt;br /&gt;
UISK jsem tedy nezažil, i když navazuje na katedru, kterou jsem studoval. Tato katedra v roce 1968 přešla pod filozofickou fakultu. Dál se ale chodilo do Celetné 20, protože zdaleka ještě nebyla postavená budova v Jinonicích, kam se pak celý obor přestěhoval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Vždy na začátku roku jsme si do indexu museli zapsat, jaké předměty budeme studovat. Ta výuka se skládala jednak ze společného základu, který měly všechny obory společný – marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie, sociologie, pochopitelně všechno marxistické. Dokonce jsme měli i statistiku. Ten vlastní obor se skládal z knihovnictví, bibliografie a vědeckých informací. A pak jsme měli tělocvik a prázdninovou praxi. &lt;br /&gt;
Přednášky byly dobrovolné. Maximálně jsme mohli za semestr skládat 5 zkoušek. Jazyky se nepočítaly, povinně jsme měli ruštinu a pak byly 2 světové jazyky – angličtina, němčina, francouzština, španělština – byly povinné, ale mohli jsme si vybrat, které 2 z těch 4 budeme mít, takže dohromady byly zkoušky ze 3 jazyků. &lt;br /&gt;
Část z nás absolvovala výuku tak, že jsme si utvořili studijní skupinu ze 4 lidí, a střídali jsme se na jednotlivých přednáškách, abychom nemuseli chodit všichni na všechno. Zapisovali jsme si, kopírovali a dávali si to navzájem ke studiu. Skripta v té době nebyla. Jediné co bylo, říkalo se tomu „Červená bibliografie“. Červená kniha sepsaná pod redakcí profesora Drtiny, kde byl vývoj oboru nejen u nás, ale v dalších socialistických zemích, ale z toho se celkem učit nedalo. A pak byly teze ke studiu knihovnictví, vždycky ke každému předmětu pár vět, co obsahuje, tak z toho se taky učit nedalo a my se učili z přednášek.&lt;br /&gt;
Na všechny semináře se také chodit nemuselo, povinná byla padesátiprocentní účast. Když tam člověk vůbec nechodil, tak by asi nějaké problémy měl. Měli jsme dva opravné termíny na zkoušky a pak už děkanský termín, což mě nepostihlo.&lt;br /&gt;
V ročníku nás bylo 25, z toho pouze 5 bylo chlapců, ostatní dívky, čili silně feminizovaný obor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předměty===&lt;br /&gt;
Předměty byly orientované na tradiční knihovnictví – tak například úvod do studia, ten přednášel Jiří Cejpek, a hlavním bodem toho předmětu byl knihovnický zákon z roku 1959, ten už dávno neplatí.  Na něm jen pro zajímavost spolupracoval tehdy S. K. Neumann, byl poslancem a měl na starosti humanitní obory. V zimním semestru 1966 jsme měli Úvod do studia jako jedinou zkoušku, všichni z toho byli zelený strachy, co nás bude čekat, ale pak jsme si zvykli. Myslím, že dneska už jsou studenti otrlejší, už se tolik zkoušek nebojí. Zkouškové období trvalo měsíc, v lednu a v červnu. Mohly se dělat předtermíny. &lt;br /&gt;
Studium bylo v podstatě dvouoborové. Kromě vlastního knihovnictví a vědeckých informací si každý musel vybrat ještě další obor – buď literárněvědný směr, přírodovědný nebo technický, ale každý rok se nevypisovaly všechny. Když jsem nastoupil, tak se otvíral technický a přírodovědný, a protože jsem si tu techniku tak znechutil, tak jsem si vybral směr přírodovědný. Tam jsme dělali šílené zkoušky - z genetiky, z antropologie, ze zoologie, z botaniky. A chudáci přednášející taky pořádně nevěděli, co nám mají přednášet. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli třeba katalogizaci, kterou přednášela Hana Vodičková. Knihovnickou techniku, tu přednášel Jiří Kábrt, tam jsme se učili, jak se staví třeba knížky na regálech, že základní stavění je formátové, aby byly všechny knihy v jedné rovině. &lt;br /&gt;
Obecná bibliografie, z té byla velká zkouška. Pak jsme měli knihovědu, to byl významný předmět, tu přednášel Jaromír Jedlička a po něm František Horák. Pak základy a metody studijní a odborné práce, to byl jenom zápočet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Byly i ty oborové předměty nějak zatížené ideologií doby?===&lt;br /&gt;
My jsme naštěstí vpadli do konce šedesátých let, kdy už se to nebralo tak strašně ideologicky jako v těch padesátých letech. Dokonce jsme ani neskládali povinnou zkoušku z marxistické filozofie. Nám tehdy přednášel dějiny filozofie Karel Mácha, který později v sedmdesátých letech emigroval do Německa. Sice byla vypsaná zkouška z marxistické filozofie u Luisy Kořínkové, která byla dost kovaná komunistka, ale netroufla si v tom roce 1968 po nás chtít zkoušku z marxistické filozofie, takže jsme dělali zkoušku u Máchy z dějin filozofie, a takto jsme marxáku unikli. &lt;br /&gt;
Dalším předmětem byla klasifikace, teorie třídění s náznaky pronikání počítačů do oboru. O tom píše teď v Ikaru Rudolf Vlasák. To je zajímavé si přečíst, jak pomalu a nenápadně se postupně počítače a technika zaváděly do oboru knihovnictví. My když jsme studovali, tak nebylo ani vidu, ani slechu po nějakých počítačích. Sice jsme byli např. na exkurzi na Ministerstvu průmyslu, kde měli sálový počítač…to byla obrovská místnost a v ní magnetopáskové počítače, které byly víceméně ve zkušebním provozu, ale aby se něco takového převedlo do knihovnictví, tak o tom nikdo neměl žádnou představu. &lt;br /&gt;
Pak z těch důležitých zkoušek byly dějiny knihoven, to přednášel Jiří Cejpek. A pak klasifikace, MDT, předmětová hesla. Některé předměty se v průběhu studia škrtaly, my jsme sice měli např. vypsanou sémantiku, ale k té vůbec nedošlo a neměli jsme z ní ani zkoušku, ani zápočet. &lt;br /&gt;
Abyste měli představu, jak nás učili ty počítače. Tak jsme měli dva takové předměty, které se k počítačům jakoby alespoň blížily - mechanizace a automatizace. V nich se učilo o psacích strojích – že to byla taková mechanizace, že se nemuselo psát rukou. &lt;br /&gt;
A pak jsme měli předmět programování a projektování, to nám přednášela Anna Vejsová, ona byla sochařka, a ani nevím, jakým způsobem se dostala k programování a projektování. Měla sebou prospekty zahraničních firem, kde už se programovalo, tak nám o tom něco řekla, ale my jsme neměli představu o tom, jak se to dá využít v praxi a v knihovnictví. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli Ivana Wiesenbergra, který zavedl do oboru vědecké informace, takže jsme měli předmět teorie a metodika vědeckých informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký předmět, popřípadě vyučujícího jste měl nejraději?===&lt;br /&gt;
Přednášky Ivana Wiesenbergra pro nás byly zajímavé, nesouviselo to přímo s knihovnictvím, bylo to něco nového – teorie informace a vůbec informatika.  &lt;br /&gt;
Výborně, velmi čtivě psal své knihy o dějinách knihoven Jiří Cejpek, ale jeho přednášky byly poněkud nudné, tak to byla taková disproporce.&lt;br /&gt;
Mě nejvíc bavily okrajové předměty, filozofie,  sociální psychologie, kterou přednášel Milan Nakonečný, ten pořád píše nové a nové knihy, fantasticky vzdělaný člověk.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Diplomová práce===&lt;br /&gt;
Naše studium trvalo 4 a půl roku, a poslední letní semestr už jsme se mohli věnovat diplomové práci – moje téma bylo profil četby maturantů – výzkum četby. To byla šílená myšlenka, protože to obnášelo obcházet v maturitním roce maturanty a ukrást jim hodinu češtiny. Dal jsem si za úkol, že obejdu asi deset škol, tak to jsem nestihl, obešel jsem jich asi 7 a učitelé mě vyháněli. Udělal jsem formulář, kam maturanti psali, co přečetli v poslední době z beletrie, prózy, poezie a odborné literatury. Takto, když jsem to pak spočítal, jsem shromáždil 20 000 dat, 20 000 knížek, které oni přečetli. A pak jsem to musel zpracovat, no bylo to hrozné. Nakonec jsem to obhájil, ale v tom tématu jsem se spletl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Je důležité říct, že to spadá do období let Pražského jara.  V roce 1968 byl zrušen ČSM – Československý svaz mládeže, ve kterém jsme my studenti byli automaticky, když jsme v tom 66´ nastoupili do školy. Dostali jsme legitimaci, platili příspěvky. ČSM se v roce 1968 zrušilo. Hodně se diskutovalo o politických poměrech v té době, všichni studenti byli pro (podporovali reformy Pražského jara). A pak přijeli tanky v srpnu 68´.&lt;br /&gt;
V listopadu pak byla studentská okupační stávka. Studenti obsadili fakultu v Celetné ulici a přes noc tam přespali na protest proti půl milionu vojáků, kteří byli na území republiky. Byla to taková iluze studentů, že se tím něco zvrátí.  Lidé nás velmi podporovali, nosili nám jídlo, drželi nám palce, ale nic to nebylo platné. &lt;br /&gt;
V tom roce 1968 se děkanem stal filozof Karel Mácha, ale jen asi na půl roku. Pak následovaly čistky, i Jiří Cejpek musel odejít, Jiří Kábrt se ale udržel. Také Jaroslav Skolek, který přednášel bibliografii, musel odejít, zkrátka takto se to proselo. Ti, co zůstali na svých místech, museli souhlasit se vstupem vojsk.&lt;br /&gt;
Studentský život byl celkem prostý, já ale o něm moc přehled nemám, protože do hospod, kde se vedl, jsem nechodil. A nejezdil jsem se studenty ani po knihovnách, když se pořádaly výlety mimo Prahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pořádaly se plesy nebo majálesy?===&lt;br /&gt;
To se pořádalo. Už od roku 1965, když přijel do Prahy Allen Ginsberg, a stal se králem majálesu. Pak byl ale vyhoštěný. V majálesech se pokračovalo, ale po okupaci byly velice rychle utnuty. Takže tolik můj studentský život, no byl ubohý.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Skladba předmětů se vlastně nijak moc neměnila, protože nebylo na co reagovat. Počítače, to byla ještě vzdálená budoucnost. I když vymýšlelo se, jak obor knihovnictví oživit, a co tam naimplantovat, aby to šlo s duchem doby. Tak se zavedl předmět knihovnická statistika. My jsme měli základy statistiky jako mimoooborový předmět a tenkrát přišel z Národní (tehdy tedy Státní) knihovny Mirko Velinský a dostal za úkol ten předmět zavést, ale nevěděl, co by tam vlastně měl přednášet. A já jsem si přepisoval přednášky ze statistiky na stroji, tudíž byly velice přehledné, takže on si to ode mě půjčil, aby něco z toho použil pak pro své přednášky. Tak to bylo spíš takové legrační, než že by se nějak zásadně ten obor měnil v průběhu našeho studia. &lt;br /&gt;
Jak jsem říkal, tak jsme unikli zkoušce z marxistické filozofie, která se pak nekompromisně vyžadovala. Ti, kteří měli velice dobrou diplomku, tak si mohli udělat doktorát, ale jenom, když udělali zkoušku z marxistické filozofie. To je asi na týden zavřeli do posluchárny Ústavu marxismu a leninismu v Celetné ulici, kde je doučovali a zkouška z toho byla podmínkou, že si mohli udělat doktorát z filozofie.&lt;br /&gt;
Jinak my ostatní jsme byli absolventi oboru knihovnictví, neměli jsme žádný titul. Nemám ho vlastně dodnes, protože po revoluci byla možnost přihlásit se o titul magistr, ale já se k tomu nepřihlásil, mě to připadalo trochu jako podvod a pod úroveň, nicméně mě všude píšou magistr, takže  jsem takový nechtěný magistr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Cestovat do zahraničí bylo vyloučeno. Akorát jednou spolužáci vycestovali do Polska, ale já jak jsem s nimi nechodil do té hospody, tak jsem ani do toho Polska s nimi nejel. Mohli jsme maximálně do Polska, NDR, Bulharska a Rumunska (tam ale neměli moc vyspělé knihovnictví, takže tam se ani moc nepořádaly studijní cesty). &lt;br /&gt;
Kontakty se zahraničím tak vlastně nebyly. V průběhu Pražského jara se cestovat mohlo, otevřely se hranice, a kdo mohl a stihl to za ten půl rok vycestovat, tak vycestoval. Dokonce Karel Mácha měl tehdy možnost přednášet v zahraničí. Pak se vrátil, stal se děkanem a nakonec po čistkách skončil v Inženýrsko-průmyslových stavbách jako referent – z děkana, poklesl na referenta v IPSu. &lt;br /&gt;
Pamatuju si takovou perličku, že Jiří Kábrt, šéf katedry vyjel do Ghany, a tam přednášel, což pro nás bylo dost šokující. &lt;br /&gt;
Naopak po srpnu 1968 se stal ministrem školství šílený doktor Hrbek, který vydal takový oběžník, který musel každý, kdo chtěl pokračovat ve studiu, vyplnit, a tam se vyplňovaly kontakty se západem. Musely se vyplnit adresy, s kým jsme si dopisovali, s kým jsme mluvili, a kdo to nevyplnil, tak mu hrozilo vyhození ze školy. Tak to už byl rok 70´, 71´. Normalizace se velice rychle ujala. A i když byli všichni proti, tak šéf katedry novinářství – Hladký vydal takový manifest pro novináře „Slovo do vlastních řad“, kde se přihlásil k okupaci a předjímal, že stejně s tím nikdo nehne, že vojska tu budou na věčné časy. A novináři, aby mohli fungovat, tak s tím museli souhlasit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Historická etapa bylo asi přejmenování katedry knihovnictví na „KVIK“. Název Katedra vědeckých informací a knihovnictví zůstala až do UISKu. Tam se asi pomalu kolem roku 68´začalo předjímat pronikání výpočetní techniky do knihovnictví.  &lt;br /&gt;
Hned po studiích, tedy v roce 1971 jsem nastoupil do Státní technické knihovny. Ta byla v té době 6. úsekem Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, Státní technická knihovna tedy nebyla samostatná. A tady už se automatizace začala pomalu zavádět, už měli k dispozici jeden počítač. Pracoval jsem v oddělení jmenné katalogizace, kde se psaly katalogizační lístky. Pochopitelně tehdy byly lístkové katalogy, žádné databáze online neexistovaly. Byl jmenný, předmětový a systematický katalog. Jmenný podle autorů, eventuelně podle názvu knížek, předmětový podle předmětových hesel a systematický podle MDT. &lt;br /&gt;
Tady jsem byl od roku 1971 až do roku 1986. Ze jmenného popisu jsem přešel do oddělení bibliografie. Tenkrát se všechny bibliografie dělaly ručně, vytahovaly se lístky z dokumentačních kartoték. Vždycky na začátku roku se stanovil plán technických bibliografií, třeba témata jako požární bezpečnost staveb, nebo moderní konstruování, pak se to vytisklo a vydalo a rozeslalo do knihoven, protože nevím, který šílenec by si to koupil. &lt;br /&gt;
A tady mě vlastně zastihl počátek systému ISSN. Mezinárodní centrum, které se zabývalo registrací seriálů, sídlilo v Paříži. A bylo potřeba tento systém ISSN uvést do provozu i v Československu. Připadlo to do oddělení bibliografie. &lt;br /&gt;
Osmimístné číslo ISSN, které jednoznačně identifikuje titul seriálu, přidělila koncem 60. let centrálně Kongresová knihovna celosvětově. Teprve potom vzniklo Mezinárodní centrum v Paříži atd. My jsme se stali účastníky tohoto systému v roce 1973/74, ale prostřednictvím regionálního centra v Moskvě. Žádný ze socialistických států nesměl mít přímý kontakt s Paříží. Toto regionální centrum se jmenovalo Automatizovaný systém registrace periodických publikací, protože Rusové nesnášeli termín seriál, to zavánělo západem, takže ani ten systém se tak nesměl jmenovat. Každá ze zemí dostala blok čísel a měla za úkol číslovat tituly seriálů. V té době se to týkalo časopisů, ročenek a edic technických publikací. &lt;br /&gt;
V roce 1986 jsem přešel do Státní knihovny, kde jsem měl za úkol zavést celostátně systém ISBN, tj. standardního číslování knih. Problém byl v tom, že mezinárodní agentura pro ISBN sídlila v tehdejším Západním Berlíně ve Státní knihovně – styky se západem byly velice špatné a se Západním Berlínem ještě horší, takže to byl jeden problém. Vůbec nebyla ochota se jich zeptat, jak ten systém zavést. Druhý problém byl, že byla rozdělena ministerstva kultury – české a slovenské, a ty nebyly schopné se dohodnout, kdo by se měl starat o Československo, jestli Státní knihovna nebo Matica slovenská v Martině. Nakonec se přeci jen rozhodlo, že to bude mít na starosti Státní knihovna, a že si z Berlína vyžádáme materiály. &lt;br /&gt;
Podmínkou zavedení systému ISBN bylo vytvoření české státní normy, zjištění vydavatelské produkce a počtu vydavatelů v zemi a vypracování příručky uživatele systému. Česká státní norma (ČSN) se ale nemohla převést z ISO z mezinárodní normy, ale musela se převést přes normu RVHP (tj. Rady vzájemné hospodářské pomoci pro socialistické státy). To se povedlo, normu jsme zpracovali, příručku napsali. V roce 87´ dokonce přijel šéf mezinárodní agentury, a přivezl vytištěné bloky čísel. Funguje to tak, že vydavatelé podle své produkce dostanou určitý blok čísel a číslují si knihy, které vydávají sami. Ti nejmenší dostanou 10 čísel a největší 100 000. &lt;br /&gt;
V roce 1988 svolala mezinárodní agentura zasedání pro východoevropské země do Lipska. Rok nato bylo zasedání v Západním Berlíně - a to byl obrovský zážitek, protože Berlín byl rozdělený. Přijeli jsme vlakem do východního Berlína, metrem jsme se dostali až k Berlínské zdi, a tam jsme museli vystoupit, projít přísnou kontrolou přes východoněmecké po zuby ozbrojené celníky, prošli jsme do Západního Berlína a rázem jsme se ocitli v jiném světě.&lt;br /&gt;
ISBN se tedy podařilo zavést, tím způsobem, že ve Státní knihovně byla tzv. skupinová agentura pro Československo a národní agentura pro Českou republiku a na Slovensku národní agentura pro Slovenskou republiku. Tak to zůstalo až do rozdělení země v roce 1993. Československo dostalo k dispozici 10 a půl milionu čísel, a když jsme se dělili, tak nám zůstalo 7 a půl milionu, Slovákům 3 miliony čísel. Proporcionálně podle počtu vydavatelů a produkce – Slováci měli třetinovou produkci knih a třetinu vydavatelů. Pak byla skupinová agentura zrušená a teď existuje Národní agentura pro ISBN v ČR a Slovenská národní agentura sídlící ve Slovenské národní knihovně, ta se osamostatnila od Matice slovenské.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1968 a rok 1970 - jaká témata a trendy pro něj byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Velké naděje, velké zklamání. Nicméně z našeho ročníku dostudovali všichni, aniž by museli dělat nějakou úlitbu, aniž by museli veřejně souhlasit s pobytem vojsk. U novinářů to bylo horší.&lt;br /&gt;
Rok 70´. Proč myslíte zrovna rok 70´? Ještě doznívalo Pražské jaro, protože vlastně začátek normalizace přišel s koncem Dubčeka. Dubček byl zbaven funkce prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 69´, a nastoupil Husák, ale něco ještě to jakžtakž přetrvávalo. Zásadní obrat nastal až v roce 1971 s Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti, kdy kdo mohl, tak byl vyhozen ze své funkce. Takže zlomový byl spíše rok 71´, když už tak spíš duben 69´, kdy nastoupil Husák.&lt;br /&gt;
Charakteristické bylo utahování šroubů, kdy chvíli to vypadalo, že něco se zachová, ale nakonec se z Pražského jara nezachovalo nic.&lt;br /&gt;
Byl ještě v té době na fakultě, na studiích, takže jak to probíhalo v praxi v knihovnách, přesně nemůžu říct. Vyřazovaly se tam knihy, ale to až po roce 1971, kdy vyšel seznam knih, který měl na svědomí již zmiňovaný Hrbek, ministr školství – vydal rozsáhlý soupis autorů, přičemž od některých se vyřazovalo všechno – Masaryk, Beneš, Kundera, všichni emigranti. Veškerá nemarxistická literatura se dávala do zvláštních fondů, které byly ve Státní knihovně. Knížky se nepálily, ale nikdo k nim nesměl. Možná někdo z ÚV KSČ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Knihovník byl vždycky podceňovaný, nejméně placený, to mělo ale tu výhodu, že v knihovnách pracovali většinou lidé, kteří k tomu oboru měli vztah a nekoukali na peníze.&lt;br /&gt;
Co pamatuju, když už se mohlo mluvit o penězích pro knihovníky, tak kdo mohl, se staral o to, aby knihovníci dostali přidáno. Dnes myslím, už ty snahy celkem pominuly, jednak to odboráře, kteří si to vzali za úkol, už unavilo, a jednak se to vzhledem k archivářům a galeristům a těm souměřitelným oborům celkem vyrovnalo, že už nejsou rozdíly tak do očí bijící. Ale vždycky, když se mluví o institucích, které jsou přímo řízeny Ministerstvem kultury, tak se zmiňuje Česká filharmonie, Národní galerie, Národní divadlo a další a Národní knihovna až na posledním místě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Tak asi dalších 65 let. Ten obor nezanikne, i když už se to třeba nebude přednášet na UISKu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
otěšily jste mě, že říkáte, že se stále přednášejí dějiny knihoven a knihověda, já myslel, že to už úplně pominulo, že na oltář počítačům se daly klasické knihovny tištěných a o ty se vy už vůbec nezajímáte. Tištěná kniha přežila 500 let a jsem při vší úctě k internetu zvědavý, co s ním bude za 500 let. A nechtěl bych se toho dožít. &lt;br /&gt;
Ono to bude směřovat k čím dál větší propojenosti k obřím databázím paměťových institucí. Mám obavy o autorská práva čehokoli, jak hudby, tak knih, že ke všemu bude volný přístup. Chudák přeci Čapek, čím by se živil, kdyby všechny jeho knížky byly hned volně k dispozici. Nějaké meze asi budou, že autorská práva se budou dodržovat, ale knihovníci s tím asi nic moc nenadělají. &lt;br /&gt;
Teď se mění i zákon o povinném výtisku, zatím totiž nepamatoval na online publikace. Už je ale připravená novela zákona, že vydavatelé budou povinni posílat online povinný výtisk Národní knihovně, která jej bude archivovat v jediném možném archivním formátu PDF A. V současné době probíhá pilotní projekt, který má připravit cestu zasílání online povinných výtisků. A vydavatelé se tomu samozřejmě brání, protože se bojí, že jakmile ten online výtisk pošlou do knihovny, tak jej hackeři napadnou a všechny knížky, které sem budou poslané jako povinný výtisk, budou zveřejněné. Takže na tom to vázne a nevím, kam to dospěje. Hrozba, že všichni budou mít dostupné všechno, je velká. Ale já, jako zkostnatělý knihovník, nedám na tradiční knížky dopustit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29500</id>
		<title>Rozhovor s Janem Hutařem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29500"/>
		<updated>2016-01-13T16:27:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 7.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Filip Šír&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Rozhovor byl veden s bývalým studentem, ale i vyučujícím na Ústavu informačních studií a knihovnictví, s panem Magistrem Janem Hutařem, Ph.D. Samotný rozhovor byl veden na dálku, resp. s časovým posunem 12 hodin až na Nový Zéland. Tam pan Hutař pracuje v Národním archívu Nového Zélandu a od února roku 2012 je členem týmu Digital Continuity.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 79, tedy 1979 a narodil jsem se v Kadani. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že v Chomutově tehdy byla uzavřená porodnice.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Jsem původně archivář. Po ukončení studia archivnictví v Olomouci, které bylo bakalářské, jsem hledal vhodné pokračování, tedy magisterský program. Knihovnictví se mi jevilo jako vhodné, ale když na to vzpomínám, byl jsem naivní. Knihovnictví bylo odlišné, naskakovat do magisterského studia se spolužáky co za sebou měly knihovnického bakaláře bylo náročné. Ale nakonec mi to přišlo jako velká výhoda, znalosti ze dvou oborů, s tím má člověk vždy více šancí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Těžká otázka, už jsem o tom několikrát uvažoval. Ano i ne. Knihovníkem nebo archivářem bych chtěl být znovu, to ano, ale zaměřil bych se trošku více na IT. Lidé z oboru, kteří umí programovat jsou na roztrhání a stále budou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Kladný ;-) S UISKem mě pojí nejen studentská léta, ale několik let jsem tam působil v opačné roli, tedy za katedrou. Z toho období mi zůstala spousta známých. Je třeba zmínit,že na studentská léta vzpomínám také, ne vše bylo přínosné, ale UISK mi potřebný základ dal. V současné době ale už konkrétní dění na UISKu,  přiznám se, sleduji jen velmi zprostředkovaně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Výuka probíhala, jak to říci, normálně. Mobily začínaly, o tabletech se nám ani nezdálo. Vzpomínám si, že na konci studia nám na koleje zavedli internet. To znamená, že na Internet se chodilo ve škole, před nebo po vyučování. Po Praze byly v různých budovách počítačové učebny, kam bylo potřeba jít, když člověk něco potřeboval zjistit, nebo jen napsat email. Tedy chodilo se více do knihovny, člověk strávil více času s tištěnou knihou v ruce, práce se zdroji byla taková &amp;quot;tradičnější&amp;quot;. Měli jsme k dispozici databáze, ale stále to bylo něco nového, za čím bylo potřeba někam dojít.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Ten je asi stále stejný ne? Chtěl bych si to myslet. Náš byl z mého dnešního pohledu opravdu klidný, tedy aspoň ten můj. Když se na to dívám zpětně, měl člověk spoustu volného času a &amp;quot;žádné&amp;quot; starosti. Tehdy jsme to ale samozřejmě viděli naprosto opačně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Nemůžu srovnávat se současností, nemám přehled o náplni studia v posledních letech. Ale za mého studia mi přišlo vše relativně stabilní. Na UISKu se učily věci, které byly nové, jinde nedostupné, nebylo nutno nic měnit. Až později, když jsem stál za učitelským stolem, vznikaly nové předměty, které reagovaly na aktuální poptávku. UISK byl za mého studia skvělý v tom, že se učily tzv. výběrové přednášky, které často dělali lidé z praxe a byly dostupné pro všechny zájemce. Takže skladba se měnila, bylo to k dobru věci, ale jádro zůstávalo stejné, což ničemu nevadilo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Já mám pocit že boom Erasmu nás minul jen těsně. UISK v době našeho studia budoval kontakty, ale vyjet na Erasmus nebylo tak běžné jako dnes. I tak jsem měl štěstí, že jsem strávil 6 měsíců na stáži ve Florencii, v knihovně European University Institute. Jel jsem tam tehdy jako první zástupce východní Evropy a UISKu a studenti z UISKu tam jezdí dodnes. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Napadá mě několik věcí - Internet, cokoliv digitálního (knihy, dokumenty) a potřeba toto nové, digitální, uchovat a ochránit. Nejsou to etapy, ale knihovnictví jako takové ovlivnily a ovlivňují velkou mírou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Já bych chtěl věřit, že se zlepšovala. Ale nejspíše mám pokřivený pohled, protože jsem členem knihovnické komunity. Reálně bych řekl, že postavení knihovníka se v české společnosti příliš nezměnilo. Role se měnila, protože se mění prostředí samotné. Knihovníci dneška jsou jiní, než knihovníci před deseti lety, automatizace, Internet, jiná očekávání uživatelů, nové typy dokumentů a s nimi spojené starosti roli samozřejmě změnily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Aby z něj během těch dalších 65 let i poté stále vycházeli studenti, kteří nejen naleznou uplatnění, ale budou schopni posunout obor i společnost o kus dál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
První věc, která mě napadá je uživatel knihoven. Předpokládal bych, že obor bude muset reagovat na vývoj technologií, na které bude uživatel zvyklý. A to se dá předpovídat těžko. Jádro knihovnické práce ale zůstane stále stejné - tedy popsat, najít, dát do souvislostí a poskytnout informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29499</id>
		<title>Rozhovor s Janem Hutařem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29499"/>
		<updated>2016-01-13T16:26:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 7.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Filip Šír&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Rozhovor byl veden s bývalým studentem, ale i vyučujícím na Ústavu informačních studiíí a knihovnictví, s panem Magistrem Janem Hutařem, Ph.D. Samotný rozhovor byl veden na dálku, resp. s časovým posunem 12 hodin až na Nový Zéland. Tam pan Hutař pracuje v Národním archívu Nového Zélandu a od února roku 2012 je členem týmu Digital Continuity.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 79, tedy 1979 a narodil jsem se v Kadani. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že v Chomutově tehdy byla uzavřená porodnice.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Jsem původně archivář. Po ukončení studia archivnictví v Olomouci, které bylo bakalářské, jsem hledal vhodné pokračování, tedy magisterský program. Knihovnictví se mi jevilo jako vhodné, ale když na to vzpomínám, byl jsem naivní. Knihovnictví bylo odlišné, naskakovat do magisterského studia se spolužáky co za sebou měly knihovnického bakaláře bylo náročné. Ale nakonec mi to přišlo jako velká výhoda, znalosti ze dvou oborů, s tím má člověk vždy více šancí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Těžká otázka, už jsem o tom několikrát uvažoval. Ano i ne. Knihovníkem nebo archivářem bych chtěl být znovu, to ano, ale zaměřil bych se trošku více na IT. Lidé z oboru, kteří umí programovat jsou na roztrhání a stále budou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Kladný ;-) S UISKem mě pojí nejen studentská léta, ale několik let jsem tam působil v opačné roli, tedy za katedrou. Z toho období mi zůstala spousta známých. Je třeba zmínit,že na studentská léta vzpomínám také, ne vše bylo přínosné, ale UISK mi potřebný základ dal. V současné době ale už konkrétní dění na UISKu,  přiznám se, sleduji jen velmi zprostředkovaně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Výuka probíhala, jak to říci, normálně. Mobily začínaly, o tabletech se nám ani nezdálo. Vzpomínám si, že na konci studia nám na koleje zavedli internet. To znamená, že na Internet se chodilo ve škole, před nebo po vyučování. Po Praze byly v různých budovách počítačové učebny, kam bylo potřeba jít, když člověk něco potřeboval zjistit, nebo jen napsat email. Tedy chodilo se více do knihovny, člověk strávil více času s tištěnou knihou v ruce, práce se zdroji byla taková &amp;quot;tradičnější&amp;quot;. Měli jsme k dispozici databáze, ale stále to bylo něco nového, za čím bylo potřeba někam dojít.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Ten je asi stále stejný ne? Chtěl bych si to myslet. Náš byl z mého dnešního pohledu opravdu klidný, tedy aspoň ten můj. Když se na to dívám zpětně, měl člověk spoustu volného času a &amp;quot;žádné&amp;quot; starosti. Tehdy jsme to ale samozřejmě viděli naprosto opačně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Nemůžu srovnávat se současností, nemám přehled o náplni studia v posledních letech. Ale za mého studia mi přišlo vše relativně stabilní. Na UISKu se učily věci, které byly nové, jinde nedostupné, nebylo nutno nic měnit. Až později, když jsem stál za učitelským stolem, vznikaly nové předměty, které reagovaly na aktuální poptávku. UISK byl za mého studia skvělý v tom, že se učily tzv. výběrové přednášky, které často dělali lidé z praxe a byly dostupné pro všechny zájemce. Takže skladba se měnila, bylo to k dobru věci, ale jádro zůstávalo stejné, což ničemu nevadilo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Já mám pocit že boom Erasmu nás minul jen těsně. UISK v době našeho studia budoval kontakty, ale vyjet na Erasmus nebylo tak běžné jako dnes. I tak jsem měl štěstí, že jsem strávil 6 měsíců na stáži ve Florencii, v knihovně European University Institute. Jel jsem tam tehdy jako první zástupce východní Evropy a UISKu a studenti z UISKu tam jezdí dodnes. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Napadá mě několik věcí - Internet, cokoliv digitálního (knihy, dokumenty) a potřeba toto nové, digitální, uchovat a ochránit. Nejsou to etapy, ale knihovnictví jako takové ovlivnily a ovlivňují velkou mírou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Já bych chtěl věřit, že se zlepšovala. Ale nejspíše mám pokřivený pohled, protože jsem členem knihovnické komunity. Reálně bych řekl, že postavení knihovníka se v české společnosti příliš nezměnilo. Role se měnila, protože se mění prostředí samotné. Knihovníci dneška jsou jiní, než knihovníci před deseti lety, automatizace, Internet, jiná očekávání uživatelů, nové typy dokumentů a s nimi spojené starosti roli samozřejmě změnily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Aby z něj během těch dalších 65 let i poté stále vycházeli studenti, kteří nejen naleznou uplatnění, ale budou schopni posunout obor i společnost o kus dál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
První věc, která mě napadá je uživatel knihoven. Předpokládal bych, že obor bude muset reagovat na vývoj technologií, na které bude uživatel zvyklý. A to se dá předpovídat těžko. Jádro knihovnické práce ale zůstane stále stejné - tedy popsat, najít, dát do souvislostí a poskytnout informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29498</id>
		<title>Rozhovor s Janem Hutařem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29498"/>
		<updated>2016-01-13T16:24:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 7.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Filip Šír&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Rozhovor byl veden s bývalým studentem, ale i vyučujícím na Ústavu informačních studiíí a knihovnictví, s panem Magistrem Janem Hutařem, Ph.D. Samotný rozhovor byl veden na dálku, resp. s časovým posunem 12 hodin až na Nový Zéland, kde pan Hutař pracuje v Národním archivu Nového Zélandu, kde je od února roku 2012 členem týmu Digital Continuity.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 79, tedy 1979 a narodil jsem se v Kadani. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že v Chomutově tehdy byla uzavřená porodnice.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Jsem původně archivář. Po ukončení studia archivnictví v Olomouci, které bylo bakalářské, jsem hledal vhodné pokračování, tedy magisterský program. Knihovnictví se mi jevilo jako vhodné, ale když na to vzpomínám, byl jsem naivní. Knihovnictví bylo odlišné, naskakovat do magisterského studia se spolužáky co za sebou měly knihovnického bakaláře bylo náročné. Ale nakonec mi to přišlo jako velká výhoda, znalosti ze dvou oborů, s tím má člověk vždy více šancí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Těžká otázka, už jsem o tom několikrát uvažoval. Ano i ne. Knihovníkem nebo archivářem bych chtěl být znovu, to ano, ale zaměřil bych se trošku více na IT. Lidé z oboru, kteří umí programovat jsou na roztrhání a stále budou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Kladný ;-) S UISKem mě pojí nejen studentská léta, ale několik let jsem tam působil v opačné roli, tedy za katedrou. Z toho období mi zůstala spousta známých. Je třeba zmínit,že na studentská léta vzpomínám také, ne vše bylo přínosné, ale UISK mi potřebný základ dal. V současné době ale už konkrétní dění na UISKu,  přiznám se, sleduji jen velmi zprostředkovaně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Výuka probíhala, jak to říci, normálně. Mobily začínaly, o tabletech se nám ani nezdálo. Vzpomínám si, že na konci studia nám na koleje zavedli internet. To znamená, že na Internet se chodilo ve škole, před nebo po vyučování. Po Praze byly v různých budovách počítačové učebny, kam bylo potřeba jít, když člověk něco potřeboval zjistit, nebo jen napsat email. Tedy chodilo se více do knihovny, člověk strávil více času s tištěnou knihou v ruce, práce se zdroji byla taková &amp;quot;tradičnější&amp;quot;. Měli jsme k dispozici databáze, ale stále to bylo něco nového, za čím bylo potřeba někam dojít.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Ten je asi stále stejný ne? Chtěl bych si to myslet. Náš byl z mého dnešního pohledu opravdu klidný, tedy aspoň ten můj. Když se na to dívám zpětně, měl člověk spoustu volného času a &amp;quot;žádné&amp;quot; starosti. Tehdy jsme to ale samozřejmě viděli naprosto opačně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Nemůžu srovnávat se současností, nemám přehled o náplni studia v posledních letech. Ale za mého studia mi přišlo vše relativně stabilní. Na UISKu se učily věci, které byly nové, jinde nedostupné, nebylo nutno nic měnit. Až později, když jsem stál za učitelským stolem, vznikaly nové předměty, které reagovaly na aktuální poptávku. UISK byl za mého studia skvělý v tom, že se učily tzv. výběrové přednášky, které často dělali lidé z praxe a byly dostupné pro všechny zájemce. Takže skladba se měnila, bylo to k dobru věci, ale jádro zůstávalo stejné, což ničemu nevadilo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Já mám pocit že boom Erasmu nás minul jen těsně. UISK v době našeho studia budoval kontakty, ale vyjet na Erasmus nebylo tak běžné jako dnes. I tak jsem měl štěstí, že jsem strávil 6 měsíců na stáži ve Florencii, v knihovně European University Institute. Jel jsem tam tehdy jako první zástupce východní Evropy a UISKu a studenti z UISKu tam jezdí dodnes. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Napadá mě několik věcí - Internet, cokoliv digitálního (knihy, dokumenty) a potřeba toto nové, digitální, uchovat a ochránit. Nejsou to etapy, ale knihovnictví jako takové ovlivnily a ovlivňují velkou mírou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Já bych chtěl věřit, že se zlepšovala. Ale nejspíše mám pokřivený pohled, protože jsem členem knihovnické komunity. Reálně bych řekl, že postavení knihovníka se v české společnosti příliš nezměnilo. Role se měnila, protože se mění prostředí samotné. Knihovníci dneška jsou jiní, než knihovníci před deseti lety, automatizace, Internet, jiná očekávání uživatelů, nové typy dokumentů a s nimi spojené starosti roli samozřejmě změnily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Aby z něj během těch dalších 65 let i poté stále vycházeli studenti, kteří nejen naleznou uplatnění, ale budou schopni posunout obor i společnost o kus dál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
První věc, která mě napadá je uživatel knihoven. Předpokládal bych, že obor bude muset reagovat na vývoj technologií, na které bude uživatel zvyklý. A to se dá předpovídat těžko. Jádro knihovnické práce ale zůstane stále stejné - tedy popsat, najít, dát do souvislostí a poskytnout informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29497</id>
		<title>Rozhovor s Janem Hutařem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29497"/>
		<updated>2016-01-13T16:21:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 7.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Filip Šír&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Rozhovor jsem vedl s bývalým studentem, ale i vyučujícím na Ústavu informačních studiíí a knihovnictví, s panem Magistrem Janem Hutařem, Ph.D. Samotný rozhovor byl veden na dálku, resp. s časovým posunem 12 hodin, až na Nový Zéland, kde pan Hutař pracuje v Národním archivu Nového Zélandu, kde je Jan Hutař od února roku 2012 členem týmu Digital Continuity.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 79, tedy 1979 a narodil jsem se v Kadani. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že v Chomutově tehdy byla uzavřená porodnice.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Jsem původně archivář. Po ukončení studia archivnictví v Olomouci, které bylo bakalářské, jsem hledal vhodné pokračování, tedy magisterský program. Knihovnictví se mi jevilo jako vhodné, ale když na to vzpomínám, byl jsem naivní. Knihovnictví bylo odlišné, naskakovat do magisterského studia se spolužáky co za sebou měly knihovnického bakaláře bylo náročné. Ale nakonec mi to přišlo jako velká výhoda, znalosti ze dvou oborů, s tím má člověk vždy více šancí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Těžká otázka, už jsem o tom několikrát uvažoval. Ano i ne. Knihovníkem nebo archivářem bych chtěl být znovu, to ano, ale zaměřil bych se trošku více na IT. Lidé z oboru, kteří umí programovat jsou na roztrhání a stále budou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Kladný ;-) S UISKem mě pojí nejen studentská léta, ale několik let jsem tam působil v opačné roli, tedy za katedrou. Z toho období mi zůstala spousta známých. Je třeba zmínit,že na studentská léta vzpomínám také, ne vše bylo přínosné, ale UISK mi potřebný základ dal. V současné době ale už konkrétní dění na UISKu,  přiznám se, sleduji jen velmi zprostředkovaně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Výuka probíhala, jak to říci, normálně. Mobily začínaly, o tabletech se nám ani nezdálo. Vzpomínám si, že na konci studia nám na koleje zavedli internet. To znamená, že na Internet se chodilo ve škole, před nebo po vyučování. Po Praze byly v různých budovách počítačové učebny, kam bylo potřeba jít, když člověk něco potřeboval zjistit, nebo jen napsat email. Tedy chodilo se více do knihovny, člověk strávil více času s tištěnou knihou v ruce, práce se zdroji byla taková &amp;quot;tradičnější&amp;quot;. Měli jsme k dispozici databáze, ale stále to bylo něco nového, za čím bylo potřeba někam dojít.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Ten je asi stále stejný ne? Chtěl bych si to myslet. Náš byl z mého dnešního pohledu opravdu klidný, tedy aspoň ten můj. Když se na to dívám zpětně, měl člověk spoustu volného času a &amp;quot;žádné&amp;quot; starosti. Tehdy jsme to ale samozřejmě viděli naprosto opačně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Nemůžu srovnávat se současností, nemám přehled o náplni studia v posledních letech. Ale za mého studia mi přišlo vše relativně stabilní. Na UISKu se učily věci, které byly nové, jinde nedostupné, nebylo nutno nic měnit. Až později, když jsem stál za učitelským stolem, vznikaly nové předměty, které reagovaly na aktuální poptávku. UISK byl za mého studia skvělý v tom, že se učily tzv. výběrové přednášky, které často dělali lidé z praxe a byly dostupné pro všechny zájemce. Takže skladba se měnila, bylo to k dobru věci, ale jádro zůstávalo stejné, což ničemu nevadilo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Já mám pocit že boom Erasmu nás minul jen těsně. UISK v době našeho studia budoval kontakty, ale vyjet na Erasmus nebylo tak běžné jako dnes. I tak jsem měl štěstí, že jsem strávil 6 měsíců na stáži ve Florencii, v knihovně European University Institute. Jel jsem tam tehdy jako první zástupce východní Evropy a UISKu a studenti z UISKu tam jezdí dodnes. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Napadá mě několik věcí - Internet, cokoliv digitálního (knihy, dokumenty) a potřeba toto nové, digitální, uchovat a ochránit. Nejsou to etapy, ale knihovnictví jako takové ovlivnily a ovlivňují velkou mírou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Já bych chtěl věřit, že se zlepšovala. Ale nejspíše mám pokřivený pohled, protože jsem členem knihovnické komunity. Reálně bych řekl, že postavení knihovníka se v české společnosti příliš nezměnilo. Role se měnila, protože se mění prostředí samotné. Knihovníci dneška jsou jiní, než knihovníci před deseti lety, automatizace, Internet, jiná očekávání uživatelů, nové typy dokumentů a s nimi spojené starosti roli samozřejmě změnily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Aby z něj během těch dalších 65 let i poté stále vycházeli studenti, kteří nejen naleznou uplatnění, ale budou schopni posunout obor i společnost o kus dál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
První věc, která mě napadá je uživatel knihoven. Předpokládal bych, že obor bude muset reagovat na vývoj technologií, na které bude uživatel zvyklý. A to se dá předpovídat těžko. Jádro knihovnické práce ale zůstane stále stejné - tedy popsat, najít, dát do souvislostí a poskytnout informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_2000-2015&amp;diff=29496</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 2000-2015</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_2000-2015&amp;diff=29496"/>
		<updated>2016-01-13T16:18:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Po roce 2000 již '''Ústav informačních studií a knihovnictví''' nezastihly žádné významnější přeměny, vyjma těch personálních. Ve funkci ředitele působil po '''[[Rudolf Vlasák|doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi]]''' od roku 2002 '''[[Richard Papík|PhDr. Richard Papík, Ph.D.]]''', kterého o deset let později vystřídala '''[[Barbora Drobíková|PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D.]]'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nové tisíciletí přineslo do knihovnického a informačního oboru mnoho změn a úprav. Ty se dotkly jak knihoven jako takových, tak i samotného procesu výuky budoucích knihovníků a informačních specialistů. Vývoj spočíval především ve větší orientaci na informační technologie a databáze. V roce 2006 byl otevřen nový obor Studium nových médií. Důležitou změnou bylo také přesídlení ÚISKU z Celetné ulice do Jinonic. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 2000 a 2010 až 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 2000‒2015 ==&lt;br /&gt;
Počátek nového tisíciletí je spojen s významným milníkem v podobě vstupu do Evropské unie, jejímž členem se Česka republika stala v roce 2002. Členství v EU znamenal nové příležitosti pro Českou republiku v podobě volného pohybu osob, zboží a služeb, zjednodušení cestování apod. Společně s ekonomickým růstem pokračoval i růst životní úrovně. V rovině politické se začaly projevovat první problémy se stabilitou vlád, které se v následujících letech ještě prohloubily v souvislosti s příchodem celosvětového hospodářského úpadku. Od roku 2006 žádná vláda nevydržela celé funkční období, což mělo samozřejmě dopad na stabilitu a stav země. V současné době ekonomická deprese snad definitivně odezněla a hospodářství přešlo do mírného růstu.  Došlo i k určitě stabilizaci na politické scéně a lze doufat, že tento trend bude pokračovat i nadále. Bohužel nelze mluvit o stabilizaci společnosti, ve které čím dál více rezonují zahraničně-politické problémy a na jejich základě dochází i k radikalizaci určitých společenských skupin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 2000 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vysokoškolská výuka ===&lt;br /&gt;
Od tohoto roku se kladl ještě větší důraz na informační technologie už ve fázi studia oboru. Vysokoškolská výuka byla významně transformována. Bylo nutné přestat čerpat informace jen z klasických informačních zdrojů s relativně zastaralými informacemi. Těmto potřebám odpovídaly hlavně databáze, jejichž používání se mělo v následujících letech ještě více rozšířit. A právě databáze (dříve CD-ROM, dnes spíše počítačové sítě a internet) se staly jedním ze základních kamenů studia knihovnictví a informačních studií.&lt;br /&gt;
Se zdroji informací (a informacích o nich) přímo souvisí jejich správné používání. Studium již není jen čtení textů od vyučujících, ale samostatné hledání relevantních a užitečných informací a jejich následné využití. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Změnila se celková orientace studia knihovnictví.  Ač rozdělení na knihovědu a informační zaměření dodnes stále existuje, bylo to právě období kolem roku 2000, které obě větve oboru více spojilo. Velký rozmach informačních technologií a jeho důležitost pro obor si vyžadoval změnu v přístupu ke studiu. Studenti knihovědného zaměření se museli naučit novým postupům a v lecčem dohnat své kolegy v informačním zaměření, kteří se novými technologiemi zabývali prvotně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro Ústav informačních studií a knihovnictví (dříve katedry vědeckých informací a knihovnictví) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze byl rok 2000 přelomovým. Celý ústav se 27. června přestěhoval ze svého dlouholetého sídla v Celetné ulici č. 20 v Praze 1 do nových prostor, které Univerzita Karlova získala v Praze 5 – Jinonicích. Kromě ÚISK se do Jinonic přestěhovaly za FF UK Ústav politologie a Katedra sociální práce, dále vybrané ústavy Fakulty sociálních věd UK, Centrum pro otázky životního prostředí a také nově zřízená (od 1. 8. 2000) Fakulta humanitních studií UK. Pro všechny tyto obory byla zřízena i společná centrální knihovna, taktéž v Jinonicích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysokoškolské vzdělání v tomto období bylo možné hned na třech školách, Karlově Univerzitě v Praze (UISK), Slezské univerzitě v Opavě a Masarykově Univerzitě v Brně (KISK). Všechny obory byly do jisté míry ovlivněny návrhy vypracovanými mezinárodní komisí  “Vzdělávání pro 21. století” již v roce 1993 na půdě UNESCO. Ty následně posloužily jako inspirace k českému Národnímu programu rozvoje vzdělávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výuce, i když nikoliv té vysokoškolské, byl věnován i sedmý ročník pravidelného semináře CASLIN, který se konal v Luhačovicích. Tématem bylo celoživotní vzdělávání knihovníků, zvyšování a prohlubování jejich kvalifikace. Výsledkem semináře potom byly zejména body, které by knihovnická obec chtěla a potřebovala zformulovat. Například nutnost utvořit koncepci celoživotního vzdělávání, zásady kariérního řádu, kvalitativní standardy pro jednotlivé typy vzdělávacích aktivit - a prosadit je do praxe českých knihoven. Řešila se také nutnost vnitrooborové spolupráce i kooperace se školami, intenzivnější vzdělávání v poli ICT a jeho efektivního využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Akce a události ===&lt;br /&gt;
Pro bývalé studenty ÚISKu bylo v listopadu 2000 zorganizováno setkání při příležitosti 50. výročí založení ústavu. Asi 200 účastníků se sešlo v nových jinonických prostorách, které si každý mohl detailně prohlédnout. Atmosféra byla uvolněná a neformální.&lt;br /&gt;
Tématem, o kterém se alespoň okrajově mluvilo na většině knihovnických akcích v tomto roce, se stal nový knihovnický zákon. Příkladem může být 8. ročník konference Knihovny současnosti konané v Seči u Chrudimi, kam se dostavili i zástupci Ministerstva kultury ČR, tehdejší náměstek Ilja Racek a ředitelka odboru literatury a knihoven Eva Kantůrková.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konference INFORUM se v tomto roce věnovala hlavně problematice propagace informačních služeb, vztahů s okolím a marketingu v knihovnách a informačních centrech. Svůj příspěvek přidala i Aline Soules, a to na téma rostoucího významu marketingu knihovních zdrojů a služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Témata týkající se oblasti kultury informačního věku a rozvoji informační společnosti, byly řešeny na mezinárodním informatickém sympoziu INFOS 2000, konaném ve Staré Lesné na Slovensku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po 251 letech se potom pro veřejnost znovu otevřela Astronomická věž v pražském Klementinu a spolu s ní i Barokní sál Národní knihovny ČR. Po rekonstrukci se můžou návštěvníci opět kochat interiérem zdobeným freskami od Jana Hiebla, ale hlavně regály se starými tisky hlavně z oborů teologie a filozofie. Barokní sál byl do té doby přístupný jen s povolením ředitele knihovny, nebo při dnech otevřených dveří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Legislativa ===&lt;br /&gt;
Dne 1. prosince 2000 nabyl účinnosti zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů. Z knihovnického hlediska je obzvlášť zajímavý čl. 5 odst. 3 písm. n) stanovující, že členské státy mohou poskytnout výjimky z práv podle čl. 2 (rozmnožování) a 3 (sdělování veřejnosti) v případě užití díla sdělováním veřejnosti (včetně “making available”) pro účely výzkumu nebo soukromého studia individuální osobě jednoúčelovým terminálem umístěným v budově zařízení jako jsou veřejně přístupné knihovny, vzdělávací zařízení, muzea anebo archivy, které nejsou určeny pro přímý nebo nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch bez ohledu k nákupním nebo licenčním podmínkám vztahujícím se k jejich sbírkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 2001 Parlament ČR schválil dlouho diskutovaný návrh nového zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2002. Stávající zákon z roku 1959 už neodpovídal současné realitě a také ani nekorespondoval se současným právním řádem. To pak způsobovalo nedorozumění a problémy, které se s přibývajícími novými zákony jen vršily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nový zákon neupravoval pouze existenci a podobu knihoven, ale zasáhl i do jejich služeb. Směřoval tedy k situaci, kdy budou veřejné a knihovnické informační služby k dispozici všem občanům státu pokud možno ve stejném rozsahu a kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační zdroje pro vědu a výzkum ===&lt;br /&gt;
Ministerstvo školství vyhlásilo na období 2000-2003 program Informační zdroje pro vědu a výzkum, díky kterému prakticky ze dne na den zmizela informační bariéra, která po dlouhá desetiletí bránila širokému přístupu k aktuálním odborným informacím a výrazně tak omezovala možnosti rozvoje vědy i kvalitu vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem programu bylo, aby vědecký či výzkumný pracovník nebo uživatel výsledků výzkumu a vývoje měl možnost získat v daném oboru na jednom místě veškeré dostupné informace. Jednotlivé projekty programu musí zajistit pro příslušnou skupinu oborů získávání, zpřístupňování a poskytování informací, informačních zdrojů (databází, periodik, elektronických i klasických dokumentů) a komplexních služeb s využitím moderní technické a technologické infrastruktury. Jak zmínil v rozhovoru doc. Richard Papík, do knihoven se dostaly systémy jako ProQuest, nastal masivní nástup online služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Roky 2010‒2015 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volba nové ředitelky ===&lt;br /&gt;
Jedním z důležitých milníků v tomto období pro ÚISK bylo jmenování nové ředitelky. Po interním výběrovém řízení byla v roce 2012 vybrána PhDr. Barbora Drobíková Ph.D. Byla zvolena na dobu tří let, tudíž letos její mandát vyprší a není jisté, jestli bude o pozici usilovat znovu. Paní doktorka ke kandidatuře připravila dokument zvaný Koncepce rozvoje UISK do roku 2017. Sama autorka v rozhovoru pro časopis Čtenář popsala, z čeho při jeho sestavování vycházela.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Připravila jsem si SWOT (pozn. redakce Strength, Weaknesses, Opportunities, Threats – silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby) analýzu aktuální situace, která na ÚISK je. Nevycházela jsem z předchozích koncepcí. Zvolila jsem popis současného stavu, z něhož potom nová koncepce vznikla. Zmapovala jsem si počet studentů, počet uchazečů, vyučované obory, udělala jsem si srovnání se zahraničím. Podstatná část práce se týkala stabilizace doktorského studia, kterému letos končí akreditace. Bylo tedy nutné připravit reakreditační spis, dohodnout nová pravidla, měnilo se složení oborové rady pro doktorské studium, jejíž skladba má svá pravidla. Ladili jsme kreditní systém, který funguje v rámci FF. Snažím se o vytyčení vědecko-výzkumných aktivit na ÚISK, částečně zde chybělo definování toho, které obory jsou našimi „srdečními“, které výzkumně rozvíjíme. Je to například již zmíněná bibliometrie a scientometrie. Následuje ještě třeba čtenářství v širokém slova smyslu, kde se rýsují výzkumné aktivity a skupina lidí, kteří se tím chtějí zabývat, nebo teoretické aspekty informační vědy. Dílčí výzkumy se vedou i v dalších oblastech, nerada bych někoho opomenula.“&amp;lt;ref&amp;gt;ŠIMKOVÁ, Lenka. ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D.: ředitelkou ÚISK FF UK v Praze. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 2013, roč. 65, č. 6. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/6-2013/rozhovor-s-phdr-barborou-drobikovou-ph-d-reditelkou-uisk-ff-uk-v-praze-113-1482.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celá koncepce je k dispozici na stránkách ÚISKu: [http://uisk.ff.cuni.cz/dwn/1003/16631cs_CZ_koncepce_uisk_web.pdf uisk.ff.cuni.cz/dwn/1003/16631cs_CZ_koncepce_uisk_web.pdf]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Aktualizace bakalářského programu ===&lt;br /&gt;
V rozhovoru je zmiňována i aktualizace bakalářského programu, která reagovala na trendy ve vývoji informačních technologií, informační vědy a odborné praxe. V zimním semestru akademického roku 2013/2014 se zahájila modernizace a aktualizace osnov a výuky bakalářského programu Informační studia a knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt byl pod názvem Modernizace bakalářského programu Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze podpořen Operačním programem Praha - Adaptabilita (OPPA) v délce trvání dvaceti měsíců. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Došlo k aktualizaci osnov u šesti předmětů, které tvoří povinné jádro u tohoto bakalářského programu. Dále vznikly dva nové povinně volitelné předměty Lektorské a prezentační dovednosti a Informační a knihovnické služby. Aktualizované předměty se navíc dočkaly nové e-learningové podpory v podobně nové verze systému Moodle (2.3).   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Významné osobnosti na ÚISK ===&lt;br /&gt;
V březnu 2014 se konala velmi podnětná návštěva profesorky Maji Žumer z Univerzity V Ljubljani. Během čtyřdenní návštěvy probíhala setkání pedagogů ÚISK s prof. Žumer formou plodných diskuzí, které napomohly k aktualizaci předmětů a konzultaci znalostí oblasti profesního zájmu pedagogů. Prof. Žumer také přednesla přednášku na téma RDA modelů v rámci tradičních Jinonických informačních pondělků pro studenty bakalářského studia, ale i ostatních programů ÚISK a odbornou veřejnost.&amp;lt;ref&amp;gt;VORLÍČKOVÁ, Blanka. Průběh projektu inovace bakalářského programu na ÚISK FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 5 [cit. 2015-04-29]. urn:nbn:cz:ik-14229. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Druhým zahraničním odborníkem byla prof. Jela Steinerová z Bratislavské univerzity, která během své neméně podnětné dvoudenní návštěvy poskytla pedagogům konzultace ohledně metodologie a didaktiky informační vědy a jejich vlastních předmětů.&amp;lt;ref&amp;gt;VORLÍČKOVÁ, Blanka. Průběh projektu inovace bakalářského programu na ÚISK FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 5 [cit. 2015-04-29]. urn:nbn:cz:ik-14229. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od roku 2007 až do současnosti nabízí ÚISK bakalářský program a obor Informační studia a knihovnictví. V navazujícím magisterském studiu je program Informační studia a knihovnictví, v rámci něhož nabízí dva obory – Informační studia a knihovnictví a Studia nových médií. Informační studia a knihovnictví jako obor potom ještě v navazujícím studiu rozlišují tři zaměření – informační, knihovnické a knihovědné. Studia nových médií jako obor už žádné další specializace nemají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Studia nových médií ===&lt;br /&gt;
Studia nových médií je nejnovější obor, který vznikl na ÚISKu teprve v akademickém roce 2006/2007. Obor se připravoval již od roku 2005 a spolupracoval na něm tým interních a externích expertů vycházejících z informačních studií a knihovnictví. Za vznikem oboru stojí jména jako Denisa Kera, Daniel Říha a Petra Jedličková, která sestavila obdobnou koncepci jako doktorka Drobíková s názvem Řekl někdo nová média?&amp;lt;ref&amp;gt;JEDLIČKOVÁ, Petra. Řekl někdo nová média?. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 1 [cit. 2015-04-28]. urn:nbn:cz:ik-13347. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13347&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
V roce 2008 se stal vedoucím oboru Josef Šlerka a je jím až do současnosti. Tento obor je rok od roku populárnější a pro akademický rok 2015/2016 se stal druhým nejžádanějším oborem v rámci magisterského programu na FF UK. Více studentů se hlásí jen na psychologii.&lt;br /&gt;
''„Novými médii se myslí ta nejnovější, právě vznikající média včetně sociálních sítí, ale ne jenom. Pro obor Studia nových médií je proto charakteristický neustálý souboj s časem, permanentní pohyb na kraji. Učebnice v tomto oboru zastarávají neuvěřitelně rychle. Student prochází koncepcemi filozofickými, sociologickými, estetickými, ale i právnickými, politologickými a přitom nesmí ztrácet ze zřetele nová média jako taková.“''&amp;lt;ref&amp;gt;ŠIMKOVÁ, Lenka. ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D.: ředitelkou ÚISK FF UK v Praze. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 2013, roč. 65, č. 6. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/6-2013/rozhovor-s-phdr-barborou-drobikovou-ph-d-reditelkou-uisk-ff-uk-v-praze-113-1482.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Asi nejvýznamnější projektem, na kterém se StuNoMe v současné době podílí ve spolupráci s Matematicko-fyzikální fakultou a Ústavem pro soudobé dějiny je výuková hra Československo 38-89. Československo 38-89 je série výukových simulací, které kombinují prvky komiksu a počítačových her. Simulace vychází z autentických vzpomínek pamětníků, využívá prvky počítačových her a interaktivního komiksu. Hráč se pohybuje v současnosti, nejde tedy o hrátky s alternativní minulostí. Volí si, na co a jak se zeptá, podle toho se mu dostává od pamětníků různých odpovědí a interpretací vzpomínek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Stáže v zahraničí ===&lt;br /&gt;
Výše zmíněna aktualizace bakalářského programu, pokračovala v roce 2014. Další část se zaměřovala na vyučující, kteří měli možnost čerpat novou inspiraci a metody vyučování díky velkému množství nově zakoupení literatury a řady školení, kterými prošli. Vybraní pedagogové se účastnili několika zahraničních stáží na akademické půdě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První stáž, jejímž účelem bylo navázání zahraničních kontaktů a seznámení se s koncepcí a obsahem tamějšího studia, se konala v první polovině roku 2014. První destinací byla Università degli studi di Roma Tor Vergata v Římě. V řijnu následovala stáž do dánské Královské školy pro knihovní a informační vědy v Kodani (The Royal School of Library and Information Science, dále RSLIS). Třetí a poslední zahraniční cesta realizovaná z prostředků projektu se uskutečnila v prosinci téhož roku, tentokrát do slovinské Univerzity v Lublani. Tamější Katedra knihovnictví, informační vědy a knihovědy (Oddelek za bibliotekarstvo, informacijsko znanost in knjigarstvo, Filozofska fakulteta, Univerza v Ljubljani). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jinonické informační pondělky ===&lt;br /&gt;
Od letního semestru akademického roku 2010/2011 se každé pondělí konají přednášky v cyklu s názvem Jinonické informační pondělky. Jedná se o cyklus, kdy si vybraná kapacita v oboru připraví přednášku na předem domluvené téma. Celkem se konalo již 127 přednášek, které navštívily i osobnosti ze zahraničí, např. Alenka Sauperl, Barbara Wildemuth, Richard Sapon-White, Diane H. Sonnenwald a mnoho dalších. Velkou výhodou těchto zajímavých přednášek je, že většina prezentací by měla být dostupná ze stránek ÚISKu (http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=14925) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autorky seminární práce o roce 2000:''' Barbora Latislavová, Daniela Němečková&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 2010-2015:''' Frýdecký, Feyglová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Radkou Římanovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Janem Hutařem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu 2000 ===&lt;br /&gt;
*HOUŠKOVÁ, Zlata. CASLIN 2000. Knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2000, č. 4 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004177.html&lt;br /&gt;
*HARTMANOVÁ, Dagmar. NOVÝ AUTORSKÝ ZÁKON - 1. část. Knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2000, 5-6 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0005-6/0005-6227.html&lt;br /&gt;
*VOJTÁŠEK, Filip. Absolventi ÚISK FF UK slavili 50. výročí jeho založení. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 10 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10650. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10650&lt;br /&gt;
*ŠŤASTNÁ, Petra. Zpráva z 8. ročníku Knihoven současnosti. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10612. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10612&lt;br /&gt;
*KAREN, Vladimír. INFORUM 2000 z pohledu organizátorů. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10607. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10607&lt;br /&gt;
*CELBOVÁ, Iva. Návrh knihovnického zákona - o nás bez nás. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10596. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10596&lt;br /&gt;
*JEDLIČKOVÁ, Petra. Inforum 2000. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 6 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-12446. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12446&lt;br /&gt;
*VOJTÁŠEK, Filip. Barokní sál a Astronomická věž v Klementinu se otevřely veřejnosti. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 6 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10590. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10590&lt;br /&gt;
*VYORÁLKOVÁ. INFOS 2000. Národní knihovna: časopis pro otázky knihovnické teorie a praxe [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 1990-2004, roč. 11, č. 4 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z:http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004175.html&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Historie 2000‒2015 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, Knihovnictví &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_2000-2015&amp;diff=29495</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 2000-2015</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_2000-2015&amp;diff=29495"/>
		<updated>2016-01-13T16:17:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Po roce 2000 již '''Ústav informačních studií a knihovnictví''' nezastihly žádné významnější přeměny, vyjma těch personálních. Ve funkci ředitele působil po '''[[Rudolf Vlasák|doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi]]''' od roku 2002 '''[[Richard Papík|PhDr. Richard Papík, Ph.D.]]''', kterého o deset let později vystřídala '''[[Barbora Drobíková|PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D.]]'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nové tisíciletí přineslo do knihovnického a informačního oboru mnoho změn a úprav. Ty se dotkly jak knihoven jako takových, tak i samotného procesu výuky budoucích knihovníků a informačních specialistů. Vývoj spočíval především ve větší orientaci na informační technologie a databáze. V roce 2006 byl otevřen nový obor Studium nových médií. Důležitou změnou bylo také přesídlení ÚISKU z Celetné ulice do Jinonic. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 2000 a 2010 až 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 2000‒2015 ==&lt;br /&gt;
Počátek nového tisíciletí je spojen s významným milníkem v podobě vstupu do Evropské unie, jejímž členem se Česka republika stala v roce 2002. Členství v EU znamenal nové příležitosti pro Českou republiku v podobě volného pohybu osob, zboží a služeb, zjednodušení cestování apod. Společně s ekonomickým růstem pokračoval i růst životní úrovně. V rovině politické se začaly projevovat první problémy se stabilitou vlád, které se v následujících letech ještě prohloubily v souvislosti s příchodem celosvětového hospodářského úpadku. Od roku 2006 žádná vláda nevydržela celé funkční období, což mělo samozřejmě dopad na stabilitu a stav země. V současné době ekonomická deprese snad definitivně odezněla a hospodářství přešlo do mírného růstu.  Došlo i k určitě stabilizaci na politické scéně a lze doufat, že tento trend bude pokračovat i nadále. Bohužel nelze mluvit o stabilizaci společnosti, ve které čím dál více rezonují zahraničně-politické problémy a na jejich základě dochází i k radikalizaci určitých společenských skupin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 2000 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vysokoškolská výuka ===&lt;br /&gt;
Od tohoto roku se kladl ještě větší důraz na informační technologie už ve fázi studia oboru. Vysokoškolská výuka byla významně transformována. Bylo nutné přestat čerpat informace jen z klasických informačních zdrojů s relativně zastaralými informacemi. Těmto potřebám odpovídaly hlavně databáze, jejichž používání se mělo v následujících letech ještě více rozšířit. A právě databáze (dříve CD-ROM, dnes spíše počítačové sítě a internet) se staly jedním ze základních kamenů studia knihovnictví a informačních studií.&lt;br /&gt;
Se zdroji informací (a informacích o nich) přímo souvisí jejich správné používání. Studium již není jen čtení textů od vyučujících, ale samostatné hledání relevantních a užitečných informací a jejich následné využití. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Změnila se celková orientace studia knihovnictví.  Ač rozdělení na knihovědu a informační zaměření dodnes stále existuje, bylo to právě období kolem roku 2000, které obě větve oboru více spojilo. Velký rozmach informačních technologií a jeho důležitost pro obor si vyžadoval změnu v přístupu ke studiu. Studenti knihovědného zaměření se museli naučit novým postupům a v lecčem dohnat své kolegy v informačním zaměření, kteří se novými technologiemi zabývali prvotně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro Ústav informačních studií a knihovnictví (dříve katedry vědeckých informací a knihovnictví) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze byl rok 2000 přelomovým. Celý ústav se 27. června přestěhoval ze svého dlouholetého sídla v Celetné ulici č. 20 v Praze 1 do nových prostor, které Univerzita Karlova získala v Praze 5 – Jinonicích. Kromě ÚISK se do Jinonic přestěhovaly za FF UK Ústav politologie a Katedra sociální práce, dále vybrané ústavy Fakulty sociálních věd UK, Centrum pro otázky životního prostředí a také nově zřízená (od 1. 8. 2000) Fakulta humanitních studií UK. Pro všechny tyto obory byla zřízena i společná centrální knihovna, taktéž v Jinonicích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysokoškolské vzdělání v tomto období bylo možné hned na třech školách, Karlově Univerzitě v Praze (UISK), Slezské univerzitě v Opavě a Masarykově Univerzitě v Brně (KISK). Všechny obory byly do jisté míry ovlivněny návrhy vypracovanými mezinárodní komisí  “Vzdělávání pro 21. století” již v roce 1993 na půdě UNESCO. Ty následně posloužily jako inspirace k českému Národnímu programu rozvoje vzdělávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výuce, i když nikoliv té vysokoškolské, byl věnován i sedmý ročník pravidelného semináře CASLIN, který se konal v Luhačovicích. Tématem bylo celoživotní vzdělávání knihovníků, zvyšování a prohlubování jejich kvalifikace. Výsledkem semináře potom byly zejména body, které by knihovnická obec chtěla a potřebovala zformulovat. Například nutnost utvořit koncepci celoživotního vzdělávání, zásady kariérního řádu, kvalitativní standardy pro jednotlivé typy vzdělávacích aktivit - a prosadit je do praxe českých knihoven. Řešila se také nutnost vnitrooborové spolupráce i kooperace se školami, intenzivnější vzdělávání v poli ICT a jeho efektivního využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Akce a události ===&lt;br /&gt;
Pro bývalé studenty ÚISKu bylo v listopadu 2000 zorganizováno setkání při příležitosti 50. výročí založení ústavu. Asi 200 účastníků se sešlo v nových jinonických prostorách, které si každý mohl detailně prohlédnout. Atmosféra byla uvolněná a neformální.&lt;br /&gt;
Tématem, o kterém se alespoň okrajově mluvilo na většině knihovnických akcích v tomto roce, se stal nový knihovnický zákon. Příkladem může být 8. ročník konference Knihovny současnosti konané v Seči u Chrudimi, kam se dostavili i zástupci Ministerstva kultury ČR, tehdejší náměstek Ilja Racek a ředitelka odboru literatury a knihoven Eva Kantůrková.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konference INFORUM se v tomto roce věnovala hlavně problematice propagace informačních služeb, vztahů s okolím a marketingu v knihovnách a informačních centrech. Svůj příspěvek přidala i Aline Soules, a to na téma rostoucího významu marketingu knihovních zdrojů a služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Témata týkající se oblasti kultury informačního věku a rozvoji informační společnosti, byly řešeny na mezinárodním informatickém sympoziu INFOS 2000, konaném ve Staré Lesné na Slovensku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po 251 letech se potom pro veřejnost znovu otevřela Astronomická věž v pražském Klementinu a spolu s ní i Barokní sál Národní knihovny ČR. Po rekonstrukci se můžou návštěvníci opět kochat interiérem zdobeným freskami od Jana Hiebla, ale hlavně regály se starými tisky hlavně z oborů teologie a filozofie. Barokní sál byl do té doby přístupný jen s povolením ředitele knihovny, nebo při dnech otevřených dveří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Legislativa ===&lt;br /&gt;
Dne 1. prosince 2000 nabyl účinnosti zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů. Z knihovnického hlediska je obzvlášť zajímavý čl. 5 odst. 3 písm. n) stanovující, že členské státy mohou poskytnout výjimky z práv podle čl. 2 (rozmnožování) a 3 (sdělování veřejnosti) v případě užití díla sdělováním veřejnosti (včetně “making available”) pro účely výzkumu nebo soukromého studia individuální osobě jednoúčelovým terminálem umístěným v budově zařízení jako jsou veřejně přístupné knihovny, vzdělávací zařízení, muzea anebo archivy, které nejsou určeny pro přímý nebo nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch bez ohledu k nákupním nebo licenčním podmínkám vztahujícím se k jejich sbírkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 2001 Parlament ČR schválil dlouho diskutovaný návrh nového zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2002. Stávající zákon z roku 1959 už neodpovídal současné realitě a také ani nekorespondoval se současným právním řádem. To pak způsobovalo nedorozumění a problémy, které se s přibývajícími novými zákony jen vršily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nový zákon neupravoval pouze existenci a podobu knihoven, ale zasáhl i do jejich služeb. Směřoval tedy k situaci, kdy budou veřejné a knihovnické informační služby k dispozici všem občanům státu pokud možno ve stejném rozsahu a kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační zdroje pro vědu a výzkum ===&lt;br /&gt;
Ministerstvo školství vyhlásilo na období 2000-2003 program Informační zdroje pro vědu a výzkum, díky kterému prakticky ze dne na den zmizela informační bariéra, která po dlouhá desetiletí bránila širokému přístupu k aktuálním odborným informacím a výrazně tak omezovala možnosti rozvoje vědy i kvalitu vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem programu bylo, aby vědecký či výzkumný pracovník nebo uživatel výsledků výzkumu a vývoje měl možnost získat v daném oboru na jednom místě veškeré dostupné informace. Jednotlivé projekty programu musí zajistit pro příslušnou skupinu oborů získávání, zpřístupňování a poskytování informací, informačních zdrojů (databází, periodik, elektronických i klasických dokumentů) a komplexních služeb s využitím moderní technické a technologické infrastruktury. Jak zmínil v rozhovoru doc. Richard Papík, do knihoven se dostaly systémy jako ProQuest, nastal masivní nástup online služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Roky 2010‒2015 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volba nové ředitelky ===&lt;br /&gt;
Jedním z důležitých milníků v tomto období pro ÚISK bylo jmenování nové ředitelky. Po interním výběrovém řízení byla v roce 2012 vybrána PhDr. Barbora Drobíková Ph.D. Byla zvolena na dobu tří let, tudíž letos její mandát vyprší a není jisté, jestli bude o pozici usilovat znovu. Paní doktorka ke kandidatuře připravila dokument zvaný Koncepce rozvoje UISK do roku 2017. Sama autorka v rozhovoru pro časopis Čtenář popsala, z čeho při jeho sestavování vycházela.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Připravila jsem si SWOT (pozn. redakce Strength, Weaknesses, Opportunities, Threats – silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby) analýzu aktuální situace, která na ÚISK je. Nevycházela jsem z předchozích koncepcí. Zvolila jsem popis současného stavu, z něhož potom nová koncepce vznikla. Zmapovala jsem si počet studentů, počet uchazečů, vyučované obory, udělala jsem si srovnání se zahraničím. Podstatná část práce se týkala stabilizace doktorského studia, kterému letos končí akreditace. Bylo tedy nutné připravit reakreditační spis, dohodnout nová pravidla, měnilo se složení oborové rady pro doktorské studium, jejíž skladba má svá pravidla. Ladili jsme kreditní systém, který funguje v rámci FF. Snažím se o vytyčení vědecko-výzkumných aktivit na ÚISK, částečně zde chybělo definování toho, které obory jsou našimi „srdečními“, které výzkumně rozvíjíme. Je to například již zmíněná bibliometrie a scientometrie. Následuje ještě třeba čtenářství v širokém slova smyslu, kde se rýsují výzkumné aktivity a skupina lidí, kteří se tím chtějí zabývat, nebo teoretické aspekty informační vědy. Dílčí výzkumy se vedou i v dalších oblastech, nerada bych někoho opomenula.“&amp;lt;ref&amp;gt;ŠIMKOVÁ, Lenka. ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D.: ředitelkou ÚISK FF UK v Praze. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 2013, roč. 65, č. 6. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/6-2013/rozhovor-s-phdr-barborou-drobikovou-ph-d-reditelkou-uisk-ff-uk-v-praze-113-1482.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celá koncepce je k dispozici na stránkách ÚISKu: [http://uisk.ff.cuni.cz/dwn/1003/16631cs_CZ_koncepce_uisk_web.pdf uisk.ff.cuni.cz/dwn/1003/16631cs_CZ_koncepce_uisk_web.pdf]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Aktualizace bakalářského programu ===&lt;br /&gt;
V rozhovoru je zmiňována i aktualizace bakalářského programu, která reagovala na trendy ve vývoji informačních technologií, informační vědy a odborné praxe. V zimním semestru akademického roku 2013/2014 se zahájila modernizace a aktualizace osnov a výuky bakalářského programu Informační studia a knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt byl pod názvem Modernizace bakalářského programu Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze podpořen Operačním programem Praha - Adaptabilita (OPPA) v délce trvání dvaceti měsíců. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Došlo k aktualizaci osnov u šesti předmětů, které tvoří povinné jádro u tohoto bakalářského programu. Dále vznikly dva nové povinně volitelné předměty Lektorské a prezentační dovednosti a Informační a knihovnické služby. Aktualizované předměty se navíc dočkaly nové e-learningové podpory v podobně nové verze systému Moodle (2.3).   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Významné osobnosti na ÚISK ===&lt;br /&gt;
V březnu 2014 se konala velmi podnětná návštěva profesorky Maji Žumer z Univerzity V Ljubljani. Během čtyřdenní návštěvy probíhala setkání pedagogů ÚISK s prof. Žumer formou plodných diskuzí, které napomohly k aktualizaci předmětů a konzultaci znalostí oblasti profesního zájmu pedagogů. Prof. Žumer také přednesla přednášku na téma RDA modelů v rámci tradičních Jinonických informačních pondělků pro studenty bakalářského studia, ale i ostatních programů ÚISK a odbornou veřejnost.&amp;lt;ref&amp;gt;VORLÍČKOVÁ, Blanka. Průběh projektu inovace bakalářského programu na ÚISK FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 5 [cit. 2015-04-29]. urn:nbn:cz:ik-14229. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Druhým zahraničním odborníkem byla prof. Jela Steinerová z Bratislavské univerzity, která během své neméně podnětné dvoudenní návštěvy poskytla pedagogům konzultace ohledně metodologie a didaktiky informační vědy a jejich vlastních předmětů.&amp;lt;ref&amp;gt;VORLÍČKOVÁ, Blanka. Průběh projektu inovace bakalářského programu na ÚISK FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 5 [cit. 2015-04-29]. urn:nbn:cz:ik-14229. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od roku 2007 až do současnosti nabízí ÚISK bakalářský program a obor Informační studia a knihovnictví. V navazujícím magisterském studiu je program Informační studia a knihovnictví, v rámci něhož nabízí dva obory – Informační studia a knihovnictví a Studia nových médií. Informační studia a knihovnictví jako obor potom ještě v navazujícím studiu rozlišují tři zaměření – informační, knihovnické a knihovědné. Studia nových médií jako obor už žádné další specializace nemají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Studia nových médií ===&lt;br /&gt;
Studia nových médií je nejnovější obor, který vznikl na ÚISKu teprve v akademickém roce 2006/2007. Obor se připravoval již od roku 2005 a spolupracoval na něm tým interních a externích expertů vycházejících z informačních studií a knihovnictví. Za vznikem oboru stojí jména jako Denisa Kera, Daniel Říha a Petra Jedličková, která sestavila obdobnou koncepci jako doktorka Drobíková s názvem Řekl někdo nová média?&amp;lt;ref&amp;gt;JEDLIČKOVÁ, Petra. Řekl někdo nová média?. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 1 [cit. 2015-04-28]. urn:nbn:cz:ik-13347. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13347&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
V roce 2008 se stal vedoucím oboru Josef Šlerka a je jím až do současnosti. Tento obor je rok od roku populárnější a pro akademický rok 2015/2016 se stal druhým nejžádanějším oborem v rámci magisterského programu na FF UK. Více studentů se hlásí jen na psychologii.&lt;br /&gt;
''„Novými médii se myslí ta nejnovější, právě vznikající média včetně sociálních sítí, ale ne jenom. Pro obor Studia nových médií je proto charakteristický neustálý souboj s časem, permanentní pohyb na kraji. Učebnice v tomto oboru zastarávají neuvěřitelně rychle. Student prochází koncepcemi filozofickými, sociologickými, estetickými, ale i právnickými, politologickými a přitom nesmí ztrácet ze zřetele nová média jako taková.“''&amp;lt;ref&amp;gt;ŠIMKOVÁ, Lenka. ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D.: ředitelkou ÚISK FF UK v Praze. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 2013, roč. 65, č. 6. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/6-2013/rozhovor-s-phdr-barborou-drobikovou-ph-d-reditelkou-uisk-ff-uk-v-praze-113-1482.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Asi nejvýznamnější projektem, na kterém se StuNoMe v současné době podílí ve spolupráci s Matematicko-fyzikální fakultou a Ústavem pro soudobé dějiny je výuková hra Československo 38-89. Československo 38-89 je série výukových simulací, které kombinují prvky komiksu a počítačových her. Simulace vychází z autentických vzpomínek pamětníků, využívá prvky počítačových her a interaktivního komiksu. Hráč se pohybuje v současnosti, nejde tedy o hrátky s alternativní minulostí. Volí si, na co a jak se zeptá, podle toho se mu dostává od pamětníků různých odpovědí a interpretací vzpomínek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Stáže v zahraničí ===&lt;br /&gt;
Výše zmíněna aktualizace bakalářského programu, pokračovala v roce 2014. Další část se zaměřovala na vyučující, kteří měli možnost čerpat novou inspiraci a metody vyučování díky velkému množství nově zakoupení literatury a řady školení, kterými prošli. Vybraní pedagogové se účastnili několika zahraničních stáží na akademické půdě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První stáž, jejímž účelem bylo navázání zahraničních kontaktů a seznámení se s koncepcí a obsahem tamějšího studia, se konala v první polovině roku 2014. První destinací byla Università degli studi di Roma Tor Vergata v Římě. V řijnu následovala stáž do dánské Královské školy pro knihovní a informační vědy v Kodani (The Royal School of Library and Information Science, dále RSLIS). Třetí a poslední zahraniční cesta realizovaná z prostředků projektu se uskutečnila v prosinci téhož roku, tentokrát do slovinské Univerzity v Lublani. Tamější Katedra knihovnictví, informační vědy a knihovědy (Oddelek za bibliotekarstvo, informacijsko znanost in knjigarstvo, Filozofska fakulteta, Univerza v Ljubljani). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jinonické informační pondělky ===&lt;br /&gt;
Od letního semestru akademického roku 2010/2011 se každé pondělí konají přednášky v cyklu s názvem Jinonické informační pondělky. Jedná se o cyklus, kdy si vybraná kapacita v oboru připraví přednášku na předem domluvené téma. Celkem se konalo již 127 přednášek, které navštívily i osobnosti ze zahraničí, např. Alenka Sauperl, Barbara Wildemuth, Richard Sapon-White, Diane H. Sonnenwald a mnoho dalších. Velkou výhodou těchto zajímavých přednášek je, že většina prezentací by měla být dostupná ze stránek ÚISKu (http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=14925) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autorky seminární práce o roce 2000:''' Barbora Latislavová, Daniela Němečková&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 2010-2015:''' Frýdecký, Feyglová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Radkou Římanovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Janem Hutařem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu 2000 ===&lt;br /&gt;
*HOUŠKOVÁ, Zlata. CASLIN 2000. Knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2000, č. 4 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004177.html&lt;br /&gt;
*HARTMANOVÁ, Dagmar. NOVÝ AUTORSKÝ ZÁKON - 1. část. Knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2000, 5-6 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0005-6/0005-6227.html&lt;br /&gt;
*VOJTÁŠEK, Filip. Absolventi ÚISK FF UK slavili 50. výročí jeho založení. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 10 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10650. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10650&lt;br /&gt;
*ŠŤASTNÁ, Petra. Zpráva z 8. ročníku Knihoven současnosti. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10612. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10612&lt;br /&gt;
*KAREN, Vladimír. INFORUM 2000 z pohledu organizátorů. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10607. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10607&lt;br /&gt;
*CELBOVÁ, Iva. Návrh knihovnického zákona - o nás bez nás. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10596. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10596&lt;br /&gt;
*JEDLIČKOVÁ, Petra. Inforum 2000. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 6 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-12446. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12446&lt;br /&gt;
*VOJTÁŠEK, Filip. Barokní sál a Astronomická věž v Klementinu se otevřely veřejnosti. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 6 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10590. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10590&lt;br /&gt;
*VYORÁLKOVÁ. INFOS 2000. Národní knihovna: časopis pro otázky knihovnické teorie a praxe [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 1990-2004, roč. 11, č. 4 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z:http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004175.html&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Historie 2000‒2015 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, Knihovnictví &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1989-2000&amp;diff=29494</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1989-2000</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1989-2000&amp;diff=29494"/>
		<updated>2016-01-13T16:10:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Roku 1989 '''[[Jiří Kábrt|PhDr. Jiřího Kábrta]]''' ve vedení ústavu vystřídal '''[[Jiří Cejpek|doc. Jiří Cejpek]]''', za jehož působení roku 1993 došlo k dosud poslední úpravě ve změně názvu na '''Ústav informačních studií a knihovnictví'''. Rok nato byl do funkce zvolen '''[[Rudolf Vlasák|doc. PhDr. Rudolf Vlasák]]''', který ve funkci setrval osm let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 1989‒2000 ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Události v listopadu 1989 bývají v českých dějinách označovány termínem Sametová revoluce, protože v porovnání s pádem ostatních komunistických režimů ve střední a východní Evropě šlo o poklidné převzetí moci. Hlavní politickou silou se stalo Občanské fórum, které se později rozpadlo na několik stran, a k němu se přidaly i další obnovené tradiční strany jako sociální demokracie a lidovci. Léta 1990–1992 znamenala narůst sporů mezi českou a slovenskou stranou. Po vzájemných jednáních došlo 1. ledna 1993 k rozdělení federace na samostatnou Českou a Slovenskou republiku. Počátek 90. let byl spojen se zahájením ekonomické transformace a postupným vytvářením státního aparátu nově vzniklých států. Česká republika se začala zapojovat do evropských a celosvětových nadnárodních struktur. Významným se stal rok 1999, kdy se ČR stala členem Severoatlantické aliance. Konec 90. let přinesl také politickou stabilitu a ekonomický růst, v jehož důsledku se začala zvedat i životní úroveň obyvatelstva. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1989 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rok 1989 byl rokem dynamických změn napříč celou společností. Dne 28. listopadu 1989 vydalo Ministerstvo kultury ČSR rozhodnutí uvolnit ve fondech knihoven s okamžitou platností zbývající část literatury, která byla do té doby veřejnosti nepřístupná. Velké změny v knihovnickém světě se nevyhnuly ani katedře vědeckých informací a knihovnictví (od roku 1993 Ústav informačních studií a knihovnictví). Od událostí 17. listopadu 1989 až do března 1990 procházela katedra restrukturalizací a neprobíhala žádná výuka. Studenti navštívili významné osobnosti z oboru včetně manželů Mertových, kteří byli tou dobou již v důchodu, aby je přizvali k dění na katedře, načež se všichni zapojili.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nespokojenost studentů se situací na katedře vedla k dobrovolnému odchodu dosavadního vedení a následně vytvoření komise pro změnu studijního programu katedry, v níž působili zástupci z řad studentů i pedagogů. 20. prosince 1989 se konaly řádné volby nového vedoucího katedry a jeho zástupců. Prof. [[Jiří Cejpek]] byl zvolen novým vedoucím katedry. Za jeho zástupkyně byly zvoleny Prof. [[Rozhovor s Marií Königovou|Marie Königová]] a PhDr. Věra Hyhlíková. Studenti odmítli jakýkoliv komunistický vliv na novou podobu katedry a do výše zmíněné komise si vyžádali doc. Rudolfa Vlasáka a profesora Cejpka, který byl ze strany vyhozen. Protože profesor Cejpek mohl v komisi oficiálně začít působit až od 1. 2. 1990 se jejího vedení paradoxně ujal doc. Josef Straka, který působil na katedře po celou dobu normalizace. Nicméně sám Cejpek v publikaci Proměny let devadesátých hodnotí jeho vedení jako pevné a správné. Dále byli součástí komise PhDr. Zdena Holubová (pracovnice státní knihovny), Michal Růžička (student 2. ročníku), PhDr. Ivana Tesková (vědecká aspirantka katedry) a odborné asistentky PhDr. [[Rozhovor s Annou Stöcklovou|Anna Stöcklová]], PhDr. Věra Hyhlíková a PhDr. Ludmila Vášová. Komise si k řešení jednotlivých problémů zvala další učitele katedry a specialisty z oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na setkání studentů s pedagogy dne 4. 12. 1989 byly vzaty v úvahu všechny náměty a připomínky studentů – studenti měli celkově velký podíl na všech změnách. Komise pracovala hektickým tempem 2-3x týdně vždy na mnoho hodin, přičemž postupovala při své práci v intencích připravovaného návrhu novely vysokoškolského zákona, s jejímiž zásadami se její členové postupně seznamovali.&lt;br /&gt;
V průběhu práce přihlédla ke všem došlým námětům a připomínkám a to zejména k: &lt;br /&gt;
# Návrhu nové koncepce katedry PhDr. Karla Janoše, externího učitele katedry&lt;br /&gt;
# Písemnému návrhu čtyř odborníků na historické knižní fondy – PhDr. Zdeňka Bártla, PhDr. Pavla Brodského, PhDr. Petra Maška a PhDr. Petra Voita. Jejich návrh směřoval nejen k uchování knihovědných přednášek, ale i k vytvoření relativně autonomního knihovědného oboru.&lt;br /&gt;
# Dokumentu „Návrhy a doporučení katedrám pro letní semestr studijního r. 1989/90“, který připravil a 21. 12. 1989 vydal aktiv studentů a kantorů pedagogiky, psychologie a odborných didaktik filozofické fakulty UK.&lt;br /&gt;
# Dvěma menším písemným námětům, jež komisi došly v lednu 1990. Od PhDr. Ivana Hříbka „Aplikace výpočetní techniky na katedře vědeckých informací a knihovnictví“ a od doc. Vladimíra Smetáčka „Logika a sémantika pro informační pracovníky“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studijní programy byly v souladu s těmito podklady revitalizovány v duchu obecných principů akademické svobody, nestranného a objektivního hledání pravdy, otevřenosti studia, nepovinnosti docházky, partnerství učitele a studenta atd. Tyto akademické svobody byly vyváženy vysokou kvalitou výuky, zvýšenou náročností při zkouškách a odpovědností studentů za cílevědomý rozvoj vlastních schopností a vlastní osobnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Posláním katedry vědeckých informací a knihovnictví jako součásti Filozofické fakulty UK se stala výchova vysoce kvalifikovaných absolventů vedených k zachování, ochraně, rozvíjení a volnému šíření dosud nashromážděných informačních fondů a kulturních hodnot knižní kultury v rámci nově nabyté svobody. Snahou komise a jejím nejdůležitějším posláním bylo vytvořit novými učebními programy předpoklady pro odideologizování výuky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komise ukončila svou práci 30. března 1990 tak, aby katedra mohla výsledky její práce alespoň zčásti promítnout do výuky denního a dálkového studia už v letním semestru 1989/90, téměř důsledně pak do výuky 1. a 2. ročníku od zimního semestru 1990/91 a zčásti pak také i do učebních plánů vyšších ročníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převratné změny po listopadové revoluci přinesly mnoho pohybu i do práce místních lidových knihoven. Ze začátku to byly naděje, že se podaří v nových společenských podmínkách prosadit to, co se v minulém systému dařilo jen zvolna nebo vůbec ne. Naděje, že knihovny konečně najdou své místo v systému kulturní výchovy národa a knihovník dojde společenského uznání své mravenčí, ale pro život lidí tak potřebné práce. Že se změní činnost našich nakladatelství, která konečně začnou vydávat knihy, jež čtenáři marně žádají. Že těchto knih bude dostatek pro všechny knihovny a čtenáře. Postupem času se dostavilo vystřízlivění, dokonce i skepse a obavy o holou existenci vesnických knihoven v nových ekonomických a společenských podmínkách, které se překotným vývojem v naší zemi utvořily. Nejistota pramenila z celkové situace v našem státě, jež byla málo přehledná a měnila se každý měsíc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1989 dále proběhl rozbor vzdělanosti a věkové struktury pracovníků 672 veřejných knihoven v ČSR. Cílem šetření bylo stanovení kvót pro přijímání studentů do odborné středoškolské a vysokoškolské přípravy. Z rozboru vyplynulo, že do roku 2000 bude třeba pro síť veřejných knihoven ČSR vyškolit nejméně 185 absolventů katedry vědeckých informací a knihovnictví a nejméně 950 absolventů střední knihovnické školy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1990 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku roku 1990 bylo vedením Národní knihovny opět rekonstituováno oddělení retrospektivní bibliografie 19. a 20. století, jež bylo v roce 1958 zrušeno kolegiem ministerstvem školství a kultury. Univerzita třetího věku spuštěná roku 1987 nabývala na oblibě a v roce 1990 byly aktivní již Filozofická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Právnická fakulta, Lékařská fakulta a další instituce mimo Univerzitu Karlovu. 7. dubna 1990 se konal ustavující sjezd vznikajícího Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČSR, jehož přípravný výbor zasedal v prosinci roku 1990 právě na pražské katedře vědeckých informací a knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na konci května 1990 pedagogové, studenti a spolupracovníci katedry srdečně uvítali v téměř zaplněné Modré posluchárně pražského Karolina určené pro 250 lidí, bývalé absolventky katedry Marii Bednářovou z knihovny pensylvánské státní univerzity a Bohdanu Dvořákovou z Ústřední knihovny právnické literatury pro Ontario. Obě po roce 1968 emigrovaly ze socialistického Československa. Poprvé v dějinách katedry se také uskutečnil pobyt hostujícího profesora ze západu. V letním semestru 1990-91 působil na katedře jako hostující profesor PhDr. Vladimír Borovanský, tehdejší ředitel knihovny státní univerzity ve Phoenixu. Borovanský absolvoval katedru v letech 1960-65 a v roce 1967 emigroval. Jeho téměř půlroční pobyt na katedře z prostředků Fulbrightovy nadace znamenal mnohostranný přínos nejen pro katedru, ale i širší odbornou veřejnost. Borovanský přednášel a předával své zkušenosti z knihoven ve Spojených státech nejen studentům katedry, ale také na Českém vysokém učení technickém a na nejrůznějších setkáních s odbornou knihovnickou veřejností. Tisk, rozhlas a televize s ním uspořádaly řadu rozhovorů. Součástí hostování na katedře bylo také značné obohacení knihovního fondu katedry americkou a jinou západní odbornou literaturou z prostředků zmíněné nadace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od začátku roku 1990 katedra uvítala nejen řadu významných osobností, ale i celé skupiny učitelů a studentů ze zahraničních knihovnických a informačně vědních univerzit a vysokých škol. Mezi těmito návštěvníky byli zejména ti, kteří emigrovali ze socialistického Československa a úspěšně se uplatnili v oboru. K nim patřil např. Prof. Oldřich Tax, který působil na Southern Illinois University v USA, Vladimír Kajlík z Wayne University v USA a jiní. Mezi přednášející na katedře patřila také Prof. Jadwiga Koiodziejska z Varšavy a také Prof. Herbert Schur, který působil na katedře informační vědy univerzity v Sheffieldu v Anglii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po změnách, kterými katedra prošla, byla povinná pouze cvičení, přednášky se staly nepovinnými a atmosféra se celkově uvolnila. S nástupem internetu na školách se začala učit automatizace. Akademický rok 1990-91 byl především rokem zavádění nového studijního programu, který vznikl v období od prosince 1990 do března 1991. Jeho zásady podrobně vyložil Prof. Cejpek na svém vystoupení na konferenci, která se konala 20. října 1990 ve velké aule Karolina k 40. výročí katedry. Nový studijní program se mohl důsledně prosadit pouze v 1. ročníku, jehož studenti nastoupili 1. 10. 1990. Potřeba změn byla však tak silná, že i ostatní ročníky začaly procházet, a to i za cenu jisté neucelenosti důkladnými změnami. Studium, jež zatím zůstalo jednooborové, bylo rozděleno do dvou cyklů. Po 4. semestru byla zavedena postupová zkouška, náznak pozdějšího rozdělení studia na bakalářské a magisterské. Závěrečná státní zkouška zahrnující obhajobu diplomové práce a ústní část byla zachována. Absolventům byl podle nového vysokoškolského zákona nově udělován titul magistra, což zpočátku působilo nemalé obtíže. V podmínkách tehdejšího československého státu se jednalo o velmi nezvyklý titul. Do té doby byl udělován pouze absolventům farmacie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V akademickém roce 1990-91 přizval Prof. Cejpek k výuce na katedře 21 externích učitelů, kteří začali na katedře působit zejména z osobního nadšení a zaujetí pro věc, neboť jejich mzda byla nevalná. Zvlášť cenný byl dočasný návrat manželů Mertových. Cyklus české literatury převzala PhDr. Květa Neradová, jedna z těch, kteří museli po roce 1968 fakultu opustit. Své přednášky o informačních technologiích obnovil také Ing. Jiří Mikuláš, který působil v oboru již od 60. letech. Významným přínosem pro výuku z hlediska širších souvislostí byl přednáškový cyklus RNDr. Josefa Wolfa „Antropologické základy informatiky“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi externími učiteli se objevily i další osobnosti. Svým knihovědným seminářem, který trval až do roku 2000, se PhDr. Mirjam Bohatcová významně zasloužila o to, že se po dobu celých 90. let udrželo nově zavedené knihovědné zaměření jako jedna ze tří specializací studijního programu katedry. PhDr. Karel Janoš zahájil svůj výklad zcela nového předmětu – informační etiku. Po jeho předčasném úmrtí v roce 1993 převzal tuto klíčovou přednášku PhDr. Milan Sobotik z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kurzu rychlého čtení, který během svého krátkého působení zavedl doc. Jan Hes se roku 1992-93 ujal doc. PhDr. [[Richard Papík]], Ph.D. Katedru také postupně posiloval PhDr. Rudolf Vlasák, který významně přispěl ke změně studijních programů v době těsně po Listopadu 1989. I přes veškerou práci, kterou externisté během svého působení zastali, byla potřeba stálých pedagogů i nadále nezbytná. I v této oblasti musel nastat nutný, leč často velmi bolestivý proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 1989 a 1990:''' Michal Bílý, Kateřina Mizlerová, Kateřina Neradová, Marek Pitaš, Klára Jirásková&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Richardem Papíkem]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor se Štěpánkou Žižkovou]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílech 1989 a 1990 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Čtenář: měsíčník pro práci s knihou. Praha: Academia, 1949- . ISSN 0011-2321. Dostupné také z: http://ctenar.svkkl.cz.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2005, 79 s. Aktuality SKIP, sv. 21. ISBN 8085851156.&lt;br /&gt;
*KÖNIGOVÁ, Marie. 17. listopad 1989. Ikaros. 2006, roč. 10, č. 12. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/&lt;br /&gt;
*Pamětníci vzpomínají. Československá informatika: teorie a praxe. 1989, roč. 31, č. 1. ISSN 0322-8509.&lt;br /&gt;
*KÖNIGOVÁ, Marie. Reforma studia a nová koncepce a realizace zahraničních styků od r. 1989. In: 40 let katedry vědeckých informací a knihovnictví filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Praha (Česko): Univerzita Karlova, 1991, s. 49-52.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Svět informací a knihovny. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 1989, roč. 41, 8/9, s. 288-291.&lt;br /&gt;
*KÖNIGOVÁ, Marie. Tvůrčí přístup k informační práci. Československá informatika. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací v SNTL, 1990, roč. 32, č. 11. &lt;br /&gt;
*KÖNIGOVÁ, Marie. Teorie informace trochu jinak. Československá informatika. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací v SNTL, 1990, roč. 32, č. 12, s. 369-370.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Historie 1989‒2000 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.&lt;br /&gt;
*RYCHLÍK, Jan. Rozdělení Československa: 1989-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Vyšehrad, 2012, 428 s. ISBN 978-80-7429-296-5. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, Knihovnictví &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1989-2000&amp;diff=29493</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1989-2000</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1989-2000&amp;diff=29493"/>
		<updated>2016-01-13T16:09:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Roku 1989 '''[[Jiří Kábrt|PhDr. Jiřího Kábrta]]''' ve vedení ústavu vystřídal '''[[Jiří Cejpek|doc. Jiří Cejpek]]''', za jehož působení roku 1993 došlo k dosud poslední úpravě ve změně názvu na '''Ústav informačních studií a knihovnictví'''. Rok nato byl do funkce zvolen '''[[Rudolf Vlasák|doc. PhDr. Rudolf Vlasák]]''', který ve funkci setrval osm let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 1989‒2000 ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Události v listopadu 1989 bývají v českých dějinách označovány termínem Sametová revoluce, protože v porovnání s pádem ostatních komunistických režimů ve střední a východní Evropě šlo o poklidné převzetí moci. Hlavní politickou silou se stalo Občanské fórum, které se později rozpadlo na několik stran, a k němu se přidaly i další obnovené tradiční strany jako sociální demokracie a lidovci. Léta 1990–1992 znamenala narůst sporů mezi českou a slovenskou stranou. Po vzájemných jednáních došlo 1. ledna 1993 k rozdělení federace na samostatnou Českou a Slovenskou republiku. Počátek 90. let byl spojen se zahájením ekonomické transformace a postupným vytvářením státního aparátu nově vzniklých států. Česká republika se začala zapojovat do evropských a celosvětových nadnárodních struktur. Významným se stal rok 1999, kdy se ČR stala členem Severoatlantické aliance. Konec 90. let přinesl také politickou stabilitu a ekonomický růst, v jehož důsledku se začala zvedat i životní úroveň obyvatelstva. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1989 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rok 1989 byl rokem dynamických změn napříč celou společností. Dne 28. listopadu 1989 vydalo Ministerstvo kultury ČSR rozhodnutí uvolnit ve fondech knihoven s okamžitou platností zbývající část literatury, která byla do té doby veřejnosti nepřístupná. Velké změny v knihovnickém světě se nevyhnuly ani katedře vědeckých informací a knihovnictví (od roku 1993 Ústav informačních studií a knihovnictví). Od událostí 17. listopadu 1989 až do března 1990 procházela katedra restrukturalizací a neprobíhala žádná výuka. Studenti navštívili významné osobnosti z oboru včetně manželů Mertových, kteří byli tou dobou již v důchodu, aby je přizvali k dění na katedře, načež se všichni zapojili.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nespokojenost studentů se situací na katedře vedla k dobrovolnému odchodu dosavadního vedení a následně vytvoření komise pro změnu studijního programu katedry, v níž působili zástupci z řad studentů i pedagogů. 20. prosince 1989 se konaly řádné volby nového vedoucího katedry a jeho zástupců. Prof. [[Jiří Cejpek]] byl zvolen novým vedoucím katedry. Za jeho zástupkyně byly zvoleny Prof. [[Rozhovor s Marií Königovou|Marie Königová]] a PhDr. Věra Hyhlíková. Studenti odmítli jakýkoliv komunistický vliv na novou podobu katedry a do výše zmíněné komise si vyžádali doc. Rudolfa Vlasáka a profesora Cejpka, který byl ze strany vyhozen. Protože profesor Cejpek mohl v komisi oficiálně začít působit až od 1. 2. 1990 se jejího vedení paradoxně ujal doc. Josef Straka, který působil na katedře po celou dobu normalizace. Nicméně sám Cejpek v publikaci Proměny let devadesátých hodnotí jeho vedení jako pevné a správné. Dále byli součástí komise PhDr. Zdena Holubová (pracovnice státní knihovny), Michal Růžička (student 2. ročníku), PhDr. Ivana Tesková (vědecká aspirantka katedry) a odborné asistentky PhDr. [[Rozhovor s Annou Stöcklovou|Anna Stöcklová]], PhDr. Věra Hyhlíková a PhDr. Ludmila Vášová. Komise si k řešení jednotlivých problémů zvala další učitele katedry a specialisty z oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na setkání studentů s pedagogy dne 4. 12. 1989 byly vzaty v úvahu všechny náměty a připomínky studentů – studenti měli celkově velký podíl na všech změnách. Komise pracovala hektickým tempem 2-3x týdně vždy na mnoho hodin, přičemž postupovala při své práci v intencích připravovaného návrhu novely vysokoškolského zákona, s jejímiž zásadami se její členové postupně seznamovali.&lt;br /&gt;
V průběhu práce přihlédla ke všem došlým námětům a připomínkám a to zejména k: &lt;br /&gt;
# Návrhu nové koncepce katedry PhDr. Karla Janoše, externího učitele katedry&lt;br /&gt;
# Písemnému návrhu čtyř odborníků na historické knižní fondy – PhDr. Zdeňka Bártla, PhDr. Pavla Brodského, PhDr. Petra Maška a PhDr. Petra Voita. Jejich návrh směřoval nejen k uchování knihovědných přednášek, ale i k vytvoření relativně autonomního knihovědného oboru.&lt;br /&gt;
# Dokumentu „Návrhy a doporučení katedrám pro letní semestr studijního r. 1989/90“, který připravil a 21. 12. 1989 vydal aktiv studentů a kantorů pedagogiky, psychologie a odborných didaktik filozofické fakulty UK.&lt;br /&gt;
# Dvěma menším písemným námětům, jež komisi došly v lednu 1990. Od PhDr. Ivana Hříbka „Aplikace výpočetní techniky na katedře vědeckých informací a knihovnictví“ a od doc. Vladimíra Smetáčka „Logika a sémantika pro informační pracovníky“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studijní programy byly v souladu s těmito podklady revitalizovány v duchu obecných principů akademické svobody, nestranného a objektivního hledání pravdy, otevřenosti studia, nepovinnosti docházky, partnerství učitele a studenta atd. Tyto akademické svobody byly vyváženy vysokou kvalitou výuky, zvýšenou náročností při zkouškách a odpovědností studentů za cílevědomý rozvoj vlastních schopností a vlastní osobnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Posláním katedry vědeckých informací a knihovnictví jako součásti Filozofické fakulty UK se stala výchova vysoce kvalifikovaných absolventů vedených k zachování, ochraně, rozvíjení a volnému šíření dosud nashromážděných informačních fondů a kulturních hodnot knižní kultury v rámci nově nabyté svobody. Snahou komise a jejím nejdůležitějším posláním bylo vytvořit novými učebními programy předpoklady pro odideologizování výuky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komise ukončila svou práci 30. března 1990 tak, aby katedra mohla výsledky její práce alespoň zčásti promítnout do výuky denního a dálkového studia už v letním semestru 1989/90, téměř důsledně pak do výuky 1. a 2. ročníku od zimního semestru 1990/91 a zčásti pak také i do učebních plánů vyšších ročníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převratné změny po listopadové revoluci přinesly mnoho pohybu i do práce místních lidových knihoven. Ze začátku to byly naděje, že se podaří v nových společenských podmínkách prosadit to, co se v minulém systému dařilo jen zvolna nebo vůbec ne. Naděje, že knihovny konečně najdou své místo v systému kulturní výchovy národa a knihovník dojde společenského uznání své mravenčí, ale pro život lidí tak potřebné práce. Že se změní činnost našich nakladatelství, která konečně začnou vydávat knihy, jež čtenáři marně žádají. Že těchto knih bude dostatek pro všechny knihovny a čtenáře. Postupem času se dostavilo vystřízlivění, dokonce i skepse a obavy o holou existenci vesnických knihoven v nových ekonomických a společenských podmínkách, které se překotným vývojem v naší zemi utvořily. Nejistota pramenila z celkové situace v našem státě, jež byla málo přehledná a měnila se každý měsíc.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1989 dále proběhl rozbor vzdělanosti a věkové struktury pracovníků 672 veřejných knihoven v ČSR. Cílem šetření bylo stanovení kvót pro přijímání studentů do odborné středoškolské a vysokoškolské přípravy. Z rozboru vyplynulo, že do roku 2000 bude třeba pro síť veřejných knihoven ČSR vyškolit nejméně 185 absolventů katedry vědeckých informací a knihovnictví a nejméně 950 absolventů střední knihovnické školy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1990 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na počátku roku 1990 bylo vedením Národní knihovny opět rekonstituováno oddělení retrospektivní bibliografie 19. a 20. století, jež bylo v roce 1958 zrušeno kolegiem ministerstvem školství a kultury. Univerzita třetího věku spuštěná roku 1987 nabývala na oblibě a v roce 1990 byly aktivní již Filozofická fakulta, Přírodovědecká fakulta, Právnická fakulta, Lékařská fakulta a další instituce mimo Univerzitu Karlovu. 7. dubna 1990 se konal ustavující sjezd vznikajícího Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČSR, jehož přípravný výbor zasedal v prosinci roku 1990 právě na pražské katedře vědeckých informací a knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na konci května 1990 pedagogové, studenti a spolupracovníci katedry srdečně uvítali v téměř zaplněné Modré posluchárně pražského Karolina určené pro 250 lidí, bývalé absolventky katedry Marii Bednářovou z knihovny pensylvánské státní univerzity a Bohdanu Dvořákovou z Ústřední knihovny právnické literatury pro Ontario. Obě po roce 1968 emigrovaly ze socialistického Československa. Poprvé v dějinách katedry se také uskutečnil pobyt hostujícího profesora ze západu. V letním semestru 1990-91 působil na katedře jako hostující profesor PhDr. Vladimír Borovanský, tehdejší ředitel knihovny státní univerzity ve Phoenixu. Borovanský absolvoval katedru v letech 1960-65 a v roce 1967 emigroval. Jeho téměř půlroční pobyt na katedře z prostředků Fulbrightovy nadace znamenal mnohostranný přínos nejen pro katedru, ale i širší odbornou veřejnost. Borovanský přednášel a předával své zkušenosti z knihoven ve Spojených státech nejen studentům katedry, ale také na Českém vysokém učení technickém a na nejrůznějších setkáních s odbornou knihovnickou veřejností. Tisk, rozhlas a televize s ním uspořádaly řadu rozhovorů. Součástí hostování na katedře bylo také značné obohacení knihovního fondu katedry americkou a jinou západní odbornou literaturou z prostředků zmíněné nadace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od začátku roku 1990 katedra uvítala nejen řadu významných osobností, ale i celé skupiny učitelů a studentů ze zahraničních knihovnických a informačně vědních univerzit a vysokých škol. Mezi těmito návštěvníky byli zejména ti, kteří emigrovali ze socialistického Československa a úspěšně se uplatnili v oboru. K nim patřil např. Prof. Oldřich Tax, který působil na Southern Illinois University v USA, Vladimír Kajlík z Wayne University v USA a jiní. Mezi přednášející na katedře patřila také Prof. Jadwiga Koiodziejska z Varšavy a také Prof. Herbert Schur, který působil na katedře informační vědy univerzity v Sheffieldu v Anglii.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po změnách, kterými katedra prošla, byla povinná pouze cvičení, přednášky se staly nepovinnými a atmosféra se celkově uvolnila. S nástupem internetu na školách se začala učit automatizace. Akademický rok 1990-91 byl především rokem zavádění nového studijního programu, který vznikl v období od prosince 1990 do března 1991. Jeho zásady podrobně vyložil Prof. Cejpek na svém vystoupení na konferenci, která se konala 20. října 1990 ve velké aule Karolina k 40. výročí katedry. Nový studijní program se mohl důsledně prosadit pouze v 1. ročníku, jehož studenti nastoupili 1. 10. 1990. Potřeba změn byla však tak silná, že i ostatní ročníky začaly procházet, a to i za cenu jisté neucelenosti důkladnými změnami. Studium, jež zatím zůstalo jednooborové, bylo rozděleno do dvou cyklů. Po 4. semestru byla zavedena postupová zkouška, náznak pozdějšího rozdělení studia na bakalářské a magisterské. Závěrečná státní zkouška zahrnující obhajobu diplomové práce a ústní část byla zachována. Absolventům byl podle nového vysokoškolského zákona nově udělován titul magistra, což zpočátku působilo nemalé obtíže. V podmínkách tehdejšího československého státu se jednalo o velmi nezvyklý titul. Do té doby byl udělován pouze absolventům farmacie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V akademickém roce 1990-91 přizval Prof. Cejpek k výuce na katedře 21 externích učitelů, kteří začali na katedře působit zejména z osobního nadšení a zaujetí pro věc, neboť jejich mzda byla nevalná. Zvlášť cenný byl dočasný návrat manželů Mertových. Cyklus české literatury převzala PhDr. Květa Neradová, jedna z těch, kteří museli po roce 1968 fakultu opustit. Své přednášky o informačních technologiích obnovil také Ing. Jiří Mikuláš, který působil v oboru již od 60. letech. Významným přínosem pro výuku z hlediska širších souvislostí byl přednáškový cyklus RNDr. Josefa Wolfa „Antropologické základy informatiky“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi externími učiteli se objevily i další osobnosti. Svým knihovědným seminářem, který trval až do roku 2000, se PhDr. Mirjam Bohatcová významně zasloužila o to, že se po dobu celých 90. let udrželo nově zavedené knihovědné zaměření jako jedna ze tří specializací studijního programu katedry. PhDr. Karel Janoš zahájil svůj výklad zcela nového předmětu – informační etiku. Po jeho předčasném úmrtí v roce 1993 převzal tuto klíčovou přednášku PhDr. Milan Sobotik z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kurzu rychlého čtení, který během svého krátkého působení zavedl doc. Jan Hes se roku 1992-93 ujal doc. PhDr. [[Richard Papík]], Ph.D. Katedru také postupně posiloval PhDr. Rudolf Vlasák, který významně přispěl ke změně studijních programů v době těsně po Listopadu 1989. I přes veškerou práci, kterou externisté během svého působení zastali, byla potřeba stálých pedagogů i nadále nezbytná. I v této oblasti musel nastat nutný, leč často velmi bolestivý proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 1989 a 1990:''' Michal Bílý, Kateřina Mizlerová, Kateřina Neradová, Marek Pitaš, Klára Jirásková&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autorky seminární práce o roce 2000:''' Barbora Latislavová, Daniela Němečková&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Richardem Papíkem]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor se Štěpánkou Žižkovou]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílech 1989 a 1990 ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Čtenář: měsíčník pro práci s knihou. Praha: Academia, 1949- . ISSN 0011-2321. Dostupné také z: http://ctenar.svkkl.cz.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2005, 79 s. Aktuality SKIP, sv. 21. ISBN 8085851156.&lt;br /&gt;
*KÖNIGOVÁ, Marie. 17. listopad 1989. Ikaros. 2006, roč. 10, č. 12. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/&lt;br /&gt;
*Pamětníci vzpomínají. Československá informatika: teorie a praxe. 1989, roč. 31, č. 1. ISSN 0322-8509.&lt;br /&gt;
*KÖNIGOVÁ, Marie. Reforma studia a nová koncepce a realizace zahraničních styků od r. 1989. In: 40 let katedry vědeckých informací a knihovnictví filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Praha (Česko): Univerzita Karlova, 1991, s. 49-52.&lt;br /&gt;
*CEJPEK, Jiří. Svět informací a knihovny. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 1989, roč. 41, 8/9, s. 288-291.&lt;br /&gt;
*KÖNIGOVÁ, Marie. Tvůrčí přístup k informační práci. Československá informatika. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací v SNTL, 1990, roč. 32, č. 11. &lt;br /&gt;
*KÖNIGOVÁ, Marie. Teorie informace trochu jinak. Československá informatika. Praha: Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací v SNTL, 1990, roč. 32, č. 12, s. 369-370.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Historie 1989‒2000 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.&lt;br /&gt;
*RYCHLÍK, Jan. Rozdělení Československa: 1989-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Vyšehrad, 2012, 428 s. ISBN 978-80-7429-296-5. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, Knihovnictví &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1968%E2%80%921989&amp;diff=29492</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968‒1989</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1968%E2%80%921989&amp;diff=29492"/>
		<updated>2016-01-13T16:04:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V roce 1973 se dosavadní '''Katedra knihovnictví a vědeckých informací''' přejmenovala na '''Katedru vědeckých informací a knihovnictví''' a přečkala s tímto názvem celé normalizační období. V té době katedru vedl '''[[Jiří Kábrt|PhDr. Jiří Kábrt]]''', kterého roku 1989 vystřídal '''[[Jiří Cejpek|doc. Jiří Cejpek]]'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zpracovávání tohoto tématu byl kladen hlavní důraz na roky 1968, 1970, 1978 a 1980.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 1968‒1989 ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečné uvolnění jak v politickém, tak kulturním životě lze pozorovat s příchodem 60. let, kdy se země dostala do vážných ekonomických problémů, které bylo třeba okamžitě řešit. Vyvrcholením uvolnění se stalo Pražské jaro 1968, jehož symbolem byl Alexander Dubček. Všechno snažení o demokratizaci bylo ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy z 20. srpna 1968. Československé vedení pod tlakem sovětských soudruhů souhlasilo s dočasným umístěním sovětských vojsk v Československu, které se protáhlo až do začátku 90. let. Byl přijat zákon o federalizaci Československa. Rok 1969 a odolání Dubčeka a jeho spolupracovníků z vedoucích funkcí znamenal konec reformním snah v Československu. Do čela KSČ se neprosadila neostalinistická klika v čele s Vasilem Bilakem, ale Gustav Husák, který se na následujících více než 20 let stal symbolem komunistického režimu v Československu. Československá veřejnost proti okupaci jasně vystoupila. Největší ohlas mělo upálení studenta Jana Palacha v lednu a Jana Zajíce v únoru 1969. Období 70. let bývá označováno jako éra „husákovské normalizace”. V praxi to znamenalo potření všech reformních snah, rozsáhlé politické čistky ve straně i dalších institucích. Režim se snažil pomocí zajištění blahobytu odvést pozornost obyvatelstva od politiky. V roce 1975 proběhla Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která otevřela otázku dodržování lidských práv v zemích socialistického tábora. V reakci na to vznikla Charta 77, tedy hnutí, které požadovalo dodržování lidských práv v Československu. Na počátku 80. let opět došlo ke společenskému uvolnění a to zvláště po nástupu Michaijla Gorbačova v SSSR. Stále více se projevuje ideologická vyčpělost režimu a veřejně se začalo mluvit o ekonomických problémech, které Československo postihly. Jedním z projevovala slabosti režimu bylo jmenování Milouše Jakeše do čela KSČ. Výročí dvaceti let od srpnové okupace 1968 se neslo v duchu masivních demonstrací proti režimu, které policie a Lidové milice tvrdě potlačily. Rok 1989 se nesl ve znamení stále rostoucí nespokojenosti veřejnosti s režimem. Zásah proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989 fakticky znamenal konec komunismu v Československu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1968 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''V roce 1968 došlo k vyvrcholení politického uvolňování a k tzv. '''Pražskému jaru'''. Již v lednu proběhla změna ve vedení KSČ, kdy Alexandr Dubček nahradil Antonína Novotného, 1. tajemníka Ústředního výboru KSČ. V dubnu byl schválen Akční program KSČ, který si vytknul za cíl vybudovat „'''socialismus s lidskou tváří'''“, demokratizovat socialistický systém. Následovala řada reforem, přestala fungovat cenzura a byla obnovena svoboda shromažďování.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto změny samozřejmě ovlivnily knihovnické odvětví, diskuze a požadavky knihovníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na stránkách knihovnického časopisu Čtenář se na jaře objevilo diskuzní fórum, kde se řešily problematické otázky. Diskuze měla být podkladem pro plánovaný celostátní sjezd československých knihovníků. Knihovníci řešili například otázku, jak moc mají být knihovny politicky a společensky angažovány. Mezi další politické otázky patřil požadavek rehabilitace spisovatelů a jejich děl neprávem vyřazených z knihoven. V souvislosti s touto otázkou požadovali zrušení seznamů zakázaných knih a uvolnění knih, které byly nuceně uloženy. K Akčnímu programu KSČ se zpočátku stavěli skepticky. Program je to pěkný, ale je otázka, jak se dá zrealizovat, stávající praxe tomu zatím moc nenapovídala. Silné kritice bylo podrobeno současné řízení knihoven, které bylo prováděno direktivně, bez zpětné vazby knihoven. To se mělo změnit. Dále knihovníkům chyběly potřebné informace, v posledním roce byli prakticky izolováni od všech informací v knihovnické oblasti. Důvodem byla mimo jiné absence zastřešujícího orgánu, který by knihovníky skutečně zastupoval a reprezentoval navenek. Dosud byla takovým orgánem Ústřední knihovnická rada, která však již více než rok nebyla svolávána z důvodu nesouhlasu s ministerstvem, jehož byla poradním orgánem. Proto měl být založen Svaz českých knihovníků. Další diskutovanou otázkou bylo vytváření jednotné soustavy knihoven, která již formálně měla být ustavena, ale v praxi knihovny příliš nespolupracovaly. Bylo třeba se zaměřit na jejich koordinaci, vytváření souborných katalogů, meziknihovní výpůjční službu apod. Dále se řešily materiálně technické podmínky, nízké platy a nedostatek kvalifikovaných pracovníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dne 21. března se sešla konference knihovníků, kde byly diskutovány výše naznačené otázky. Výsledky konference byly vtěleny do závěrečné rezoluce a odeslány ÚV KSČ. Knihovníci plně podporovali prosincové a lednové plénum ÚV KSČ a demokratizační proces. Požadovali vytvoření nadresortního řídícího orgánu, zrušení všech právních norem týkajících se prohibiční literatury a uvolnění literatury ve zvláštních fondech. Zadržená zahraniční literatura, která nesměla být zpřístupněna, měla být předána do knihoven. Také byl nedostatečný přísun zahraniční devizové literatury do vědeckých knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Reakce na požadavky byla relativně vstřícná. Oleg Homola, ředitel Odboru kulturně výchovné práce a ochrany památek promluvil v Plzni při příležitosti vyhlášení výsledků 18. ročníku soutěže o vzornou lidovou knihovnu. Knihovníkům dal za pravdu a předestřel navrhovaná opatření. Měla být zrušena prohibiční opatření i seznamy závadné literatury, dovoz zahraničního tisku měl podléhat pouze poštovnímu zákonu. Měla být vyvinuta snaha zvýšit devizové kvóty na dovoz zahraniční literatury pro vědecké knihovny. Dále nastínil, že je třeba vypracovat jednotný platový řád pro všechny typy knihoven a podstatným úkolem je také vyřešit vztahy českého a slovenského knihovnictví v souladu s připravovaným federativním uspořádáním. Ve druhé polovině roku byla vypracovávána dlouhodobá koncepce rozvoje československého knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Začalo se připravovat ustavení Svazu českých knihovníků a informačních pracovníků jakožto dobrovolné zájmové organizace, která měla  sdružovat knihovníky a informační pracovníky, vystupovat jejich jménem a hájit jejich zájmy. Přípravný výbor získal během krátké doby tisíc členů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Postupující demokratizační proces, který byl v ČSSR nastolen, sledoval s obavami Sovětský svaz. Ten se 15. července setkal ve Varšavě s pěti zeměmi Varšavské smlouvy a Československu byl odeslán varovný dopis před nepřáteli socialismu, proti nimž má KSČ zakročit. To byl počátek silné konfrontace se Sovětským svazem, která vyvrcholila 21. srpna vojenskou okupací a následným opětovným utužením režimu.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tuto situaci samozřejmě reagovali i knihovníci. Svaz českých knihovníků poslal 27. července dopis ÚV KSČ, ve kterém vyjádřil plnou podporu předsednictvu a naději, že bude obhajovat suverenitu našeho státu. Zároveň Svaz zaslal dopis bratrským knihovnickým organizacím v pěti státech, jejichž představitelé podepsali varšavský dopis, a snažil se jim vysvětlit současnou situaci a fakt, že socialismus u nás není ohrožen. Po okupaci se knihovníci navzájem podporovali v přesvědčení, že demokratizační proud nebude brzo ukončen, a že právě knihovny se o to musí zasadit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovnické vzdělávání ===&lt;br /&gt;
Další probíranou otázkou bylo školství. Knihovny si neustále stěžovaly na nedostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Knihovnická kvalifikace se dala získat na střední odborné škole, na vysoké škole a také postgraduálním studiem. Střední knihovnická škola se nacházela v Praze a v Brně, obě se daly studovat prezenčně i dálkově, ale pro dálkové studium bylo podmínkou zaměstnání v oboru, popřípadě předběžná praxe. Obě školy také poskytovaly dvouleté nástavbové studium.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysokoškolské studium probíhalo na Fakultě osvěty a novinářství na Univerzitě Karlově na Katedře knihovnictví a vědeckých informací. Obor se nazýval Knihovnictví a vědecké informace, byl pětiletý a povinně dvouoborový. Studenti si vybírali mezi zaměřením literárně-vědným, přírodovědným a technickým. Kromě odborných předmětů museli splnit společný základ, kam patřila marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie a sociologie. Dále byla povinná zkouška ze tří cizích jazyků, a sice ruštiny a dalších dvou světových jazyků, které si mohli studenti zvolit. Na přednáškách nebyla docházka povinná, na seminářích se hlídala. Součástí studia byla i odborná praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kromě toho bylo v roce 1968 zavedeno postgraduální studium při Katedře knihovnictví a vědeckých informací pro absolventy jiných vysokoškolských oborů. Bylo určené jako studium při zaměstnání a trvalo dva roky. Pro pomocné knihovníky existoval tříměsíční kvalifikační kurz, který pořádaly krajské a státní vědecké knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavosti ===&lt;br /&gt;
* Evidence čtenářů na okrajových děrných štítcích: Tento způsob byl v roce 1968 zaveden v okresní knihovně v Písku (nechala se inspirovat knihovnou v Českých Budějovicích a Státní technickou knihovnou v Praze). Metoda spočívala v nahrazení tiskopisů čtenářských přihlášek okrajově děrovanými lístky. Předtisk byl upraven tak, aby se dalo v kartotéce pomocí jehel snadno vyhledávat podle různých kategorií.&lt;br /&gt;
* Knihovny na pláži: Tuto službu pořádala okresní knihovna ve Znojmě, když každé léto provozovala knihovnu na pláži u Vranovské přehrady. Lidé si sebou na dovolenou nemuseli knihy vozit, ale knihy přišly za nimi.&lt;br /&gt;
* Prezident republiky Ludvík Svoboda udělil Řád republiky Státní technické knihovně v Praze při příležitosti 250. výročí jejího založení.&lt;br /&gt;
* V Německé spolkové republice začali v jedné knihovně půjčovat kromě knih i gramofonové desky.&lt;br /&gt;
* Dálkové kurzy výpočetní techniky byly pravidelně pořádány Československou vědeckou společností pro knihovníky a pracovníky VTEI.&lt;br /&gt;
* Jak pěstovat v knihovně květiny? I takovou otázkou se knihovnický časopis zabýval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobovou knihovnu zajímavě popisuje paní Bolková: „''Zdá se mi, že to, co bylo kdysi hlavní náplní práce knihoven, se jaksi pomalu a jistě ztrácí. Půjčovny větších knihoven se svými samoobslužnami nám ve všem připomínají obchody. Čtenáři, hledej v nich, jak umíš. Jsi vítán jenom tehdy, když přesně víš, co chceš a, pokud možno, to přineseš na papírku písemně. Máme Tě rádi jen tehdy, když si umíš sám a rychle vybrat, nezdržuješ a neptáš se pořád na detektivky a úzkoprofilové knihy. Dokonce nám nestojíš ani za to, abychom Ti tyto knihy zamluvili, protože podle příkazu toho a toho rezervujeme pouze naučnou literaturu.''“&amp;lt;ref&amp;gt;BOLKOVÁ, H. Obchod nebo knihovna?. ''Čtenář: měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1968, roč. 20, č. 10., s. 349&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1970 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
Rok 1970 českého knihovnictví by se dal popsat jako rok, kdy se řešily běžné knihovnické problémy, které v přenesené podobě řešíme stále i nyní. Psychologie čtenáře, budování fondu, či služby čtenářům. Na druhou stranu by se tento rok dal pojmenovat jako rok naplněný výročími. A to výročími z pohledu knihovnictví více či méně významnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé výtisky časopisu Čtenář a časopisu Zpravodaj západočeských knihovníků z tohoto roku jsou mnohačetně protkány oslavou stoletého výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina. S ohledem na tehdejší režim lze samozřejmě usuzovat, že se ale tato událost připomínala v časopisech napříč všemi obory a zájmy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V již zmiňovaném Zpravodaji západočeských knihovníků se například toto dobové „zabarvení“ projevilo v otisku oslavné básně Jaroslava Seiferta s názvem Lenin hned v prvním čísle. Poněkud bizarním dojmem z pohledu dneška se může jevit i tzv. Malá bibliografie s názvem: „V. I. Lenin v české poezii 1945-1968.“ Tato bibliografie byla vydána jako příloha k časopisu a měla sloužit jako pomůcka pro přípravu oslav. Řešena byla abecedním pořadím autorů s názvem básně, básnické sbírky a číslem stránky, kde se báseň konkrétně nachází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako dnes máme soutěž o nejlepší knihovnu, i v dobách minulých tomu nebylo jinak. V roce 1970 proběhl jubilejní 20. ročník soutěže: „Budujeme vzornou lidovou knihovnu.“ Ačkoliv byla z úplného počátku hodnocena formální, kvantitativní hlediska, s postupem času se začala hodnotit spíše kvalita a komplexnost podávaných služeb. Soutěž probíhala na několika úrovních, a to na úrovni okresní, krajské a ústřední. Původně soutěž zahrnovala knihovny pouze na české části území. Od svého 10. ročníku ale zahrnovala území celého Československa, a zlepšila tak i vzájemnou spolupráci knihovníků. Ocenění nezískávala pouze knihovna jako taková, ale existovala rovněž kategorie pro knihovníky, kteří byli odměňováni za svoji obětavou práci. Nutno je snad ještě podotknout, že oceněn nebyl každý rok pouze jeden knihovník a jedna knihovna. Ve dvacátém ročníku například titul Vzorná lidová knihovna získalo třináct knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dvacet let své existence oslavoval rovněž Ústav informačních studií a knihovnictví, tehdy ještě nazývaný Katedrou knihovnictví a vědeckých informací. Rozhodující zásluha pro založení je přisuzována doc. Dr. [[Jaroslav Drtina|Jaroslavu Drtinovi]], který vytvořil původní koncepci školy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě před tím než vznikl samostatný vysokoškolský obor, existovaly na půdě filozofické fakulty kursy pro knihovníky, které ale nabízely pouze rozšíření pro filozofické vzdělání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V březnu tohoto roku se uskutečnil i první knižní veletrh. A to v Praze ve výstavním domě u Hybernů. Březen byl vybrán z toho důvodu, že již tenkrát byl spojován s českou knihou a čtenářstvím. Hlavní motivací pro zorganizování tohoto počinu bylo důstojné uctění 25. výročí osvobození Československa. Rovněž šlo ale i o to, že do tehdejší doby se výsledky práce nakladatelů a knihkupců prezentovaly na jednotlivých separátních výstavách. Společný knižní veletrh oproti jiným evropským městům (Lipsko, Frankfurt nad Mohanem, Vídeň atd.) v Praze prostě chyběl. V rámci veletrhu se rovněž uskutečnilo symposium o odborných nakladatelských a knihkupeckých otázkách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným jubileem, které je spojeno s rokem 1970, je výročí sta let statistiky českých knihoven. 8. února 1870 vyšla v časopise Světozor výzva, která vybízela knihovníky z Čech, Moravy a Slezska, aby do redakce zaslali informace týkající se jejich spravované knihovny. Žádané nebyly ale pouze číselné hodnoty týkající se počtu svazků a výpůjček, ale například i informace o tom, kdo a kdy knihovnu založil. Jednalo se o první pokus o zjištění stavu českého knihovnictví. Redakce časopisu ale podcenila celkové množství knihoven, a tak nakonec nebyla schopna zpracovat kompletní přehled knihoven. To se povedlo až o třicet let později. I přesto jsou svazky Světozoru z let 1870 až 1875 cenným historickým pramenem pro poznání stavu tehdejšího knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První dlouhodobý územní plán pro rozvoj jednotné soustavy knihoven z roku 1966 končil právě v roce 1970, aby na něj mohl plynule navázat nový pětiletý plán. Ten knihovnám ukládal čtyři hlavní úkoly. Knihovny se podle něj měly stát centrem propagace politiky strany, zajistit plnou podporu vzdělávání a uspokojení osobních zájmů občanů, přispívat k plnému rozvoji kulturního života a zaměřit svoji práci na pomoc rozvoji národního hospodářství, obzvlášť v otázkách týkajících se vědecko-výzkumných úkonů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na pořadu dne v tehdejším knihovnickém světě byla otázka zabývající se regionální literaturou. Knihovny československého území přejímaly funkci shromažďování a informování o regionální literatuře od muzeí a archivů. I když se podařilo alespoň nějakým způsobem ustálit regionální bibliografii souběžnou, s mapováním bibliografie retrospektivní zůstával i nadále problém. S problematikou souvisela i absence fyzických svazků v knihovnách. Takže se mohlo stát, že ačkoliv byla nějaká publikace zapsaná v místní bibliografii, nebylo možné se k ní v místní knihovně bez využití meziknihovní služby dostat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významnou množinu všech článků z obou časopisů (Čtenář a Zpravodaj) tvoří ty, které se nějakým způsobem zabývají dětskými čtenáři. Ať už popisem zkušeností z jednotlivých knihoven, tak doporučením literatury. Větší přehled a informovanost z oblasti knih pro děti mohl zajišťovat i tzv. Klub dětských knihoven fungující při nakladatelství Albatros. Pokud se do něj knihovna přihlásila, získala několik výhod pro budování dětského fondu. Mezi výhody patřil například větší časový předstih informování o nově vydávaných knihách. Knihovna tak mohla cílevědoměji plánovat nákup nových knih. Dále členové získávali zdarma katalogizační lístky se stručnou charakteristikou literárního díla na celou vydavatelskou produkci Albatrosu, společně s přebaly na knihy, záložkami a názornými pomůckami pro práci s dětským čtenářem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další významná jubilea můžeme zařadit i ty z následujícího krátkého sezamu. Rok 1970 jako Mezinárodní rok výchovy k uctění díla J. A. Komenského, 25 let od osvobození Československa, 110 let knihovnictví v Klatovech, 125 let od vzniku knihovny v Domažlicích, 100 let od úmrtí Charlese Dickense, 60 let od smrti Lva Nikolajeviče Tolstého, 20 let Státní vědecké knihovny v Plzni, či 25 let existence nakladatelství Svoboda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1978 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===IFLA poprvé v Československu===&lt;br /&gt;
Poprvé v historii našeho knihovnictví se v ČSSR uskuteční zasedání rady IFLA - mezinárodní federace knihovnických sdružení. Poprvé v historii, třebaže podnět k jejímu založení dali právě českoslovenští knihovníci při mezinárodní poradě knihovníků, která se konala v Praze roku 1926. Letošní, v pořadí 44. ročník IFLA, který se uskuteční 27. 8 - 2. 9 na Štrbském plese bude velkou příležitostí pro celé československé knihovnictví představit se výrazně na světovém fóru a to právě v 30. výročí únorového vítězství pracujícího lidu, které znamenalo také velký mezník v rozvoji socialistické kultury, socialistického knihovnictví. IFLA je mezinárodní nevládní organizací. Byla založená v roce 1927. Sídlo generálního sekretariátu je v Haagu. Je to organizace zařazená do struktury UNESCO v kategorii A. Sdružuje více než 600 asociačních a institucionálních členů (knihovnické spolky, knihovny, bibliografická ústředí, knihovnické školy) ze 101 zemí celého světa. Posláním IFLA je podporovat rozvoj knihovnictví a knihovnických služeb po celém světě především formou rozšiřování mezinárodní spolupráce knihoven, bibliografických pracovišť. Má podporovat, koordinovat a podílet se na projektech, programech a výzkumech mezinárodního významu právě v oblasti knihovnictví a bibliografie. ČSSR patří mezi zakládající členy IFLA. Od jejího vzniku se její zástupci aktivně podílejí na činnosti IFLA a jsou členy jejích odborných orgánů. Organizátory kongresu jsou Svaz slovenských knihovníků a informatiků, Ústřední knihovnická rada ČSR, Matica slovenská a Státní knihovna ČSR. Patronát převzala obě národní ministerstva kultury. Více než rok pracuje také zvláštní výbor pro přípravu tohoto zasedání v čele s dr. H. Kolářovou. Odbornou stránku kongresu zajišťuje sekretariát IFLA v Haagu ve spolupráci s jednotlivých oddělení a sekcí. Ústředním tématem byla zvolena “Všeobecná využitelnost publikací”, rozšířená o závažné aktuální podtéma “Úloha knihy a knihoven v rozvoji mezinárodní vědecké a kulturní spolupráce”. V souladu s novým statusem IFLA je zde maximální snaha o pracovní charakter kongresu. Zúčastnit se ho mají jen zainteresovaní pracovníci, jejichž počet je limitován (500). Podle návrhu výkonného výboru IFLA se referáty budou přednášet jen na zasedáních oddělení a sekce se soustředí na pracovní jednání. Jde totiž o to, aby se upevnila konkrétní pracovní atmosféra, což sleduje i nová struktura federace a zásady její činnosti zakotvené v nových stanovách. Proto také výkonný výbor konstatoval, že prostředí Vysokých Tater je pro vytvoření skutečně pracovní atmosféry opravdu ideální. Domácí organizátoři mají pro jednání vytvořit dobrou atmosféru, především perfektně zvládnout organizační stránku a zajistit i další odborné, kulturní a společenské programy. Bude to například výstava o československém knihovnictví a knižní kultuře, film o státní knihovně ČSR, film o slovenských knihovnách, exkurze spojené s prohlídkou knihoven, koncerty domácí tvorby, folklórních skupin, prohlídka Vysokých Tater, návštěva Prahy, Bratislavy, Matice slovenské v Martině atd. Uspořádání kongresu IFLA v Československé socialistické republice má velký význam nejen pro nás, pro československé knihovnictví, ale i pro celé socialistické knihovnictví. Po několika letech se totiž stává organizátorem světového setkání knihovníků opět socialistická země (1959 - Varšava, 1963 - Sofie, 1970 - Moskva, 1972 - Budapešť). Je to tedy velká příležitost pro československé knihovnictví představit na světovém fóru. Výsledky naší práce posledních třiceti let mluví zcela jasně. Je to velká příležitost seznámit ne jen těch pět set účastníků kongresu, ale jejich prostřednictvím odbornou veřejnost s výsledky, jichž dosáhlo československé knihovnictví v podmínkách státního řízení kulturní politiky, v podmínkách socialistické společnosti, která plně realizuje závěry Helsinské konference.&amp;lt;ref&amp;gt;IFLA poprvé v československu. 1978. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha, 15(3): s. 70¬71. ISSN 0011¬2321&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Studentská odborná a vědecká činnost na katedře knihovnictví a vědeckých informací===&lt;br /&gt;
Studentská vědecká a odborná činnost (SVOČ) na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK v Praze, v nímž každým rokem v letním semestru soustřeďují a hodnotí odborné a vědecké práce studentů, vstupuje v letošním roce již do svého šestého ročníku.&lt;br /&gt;
V zájmu alespoň té nejzákladnější informace je třeba uvést, že SVOČ, jejímž výsledkem je písemná práce s minimálním rozsahem alespoň patnáct strojopisných stran, je činností, která není zakotvena v učebním plánu studia a je to tedy věcí ryze dobrovolnou a zájmovou. Přesto má však svůj nesporný význam v sytému výchovy a odborné profesní přípravy studentů a z tohoto hlediska je taky pedagogy KKVI chápána. Je proto jen přirozené, že se ji snaží řídit ne jen po formální a procedurální stránce, ale působit a ovlivňovat i její obsah v souladu se zaměřením výchovného a výukového procesu.&lt;br /&gt;
Význam SVOČ netkví pouze ve vytváření volného prostoru pro samostatnou teoretickou práci studentů, ale má i svůj ryze praktický význam.Studenti, kteří se SVOČ účastní, mají možnost si sami ověřit nabyté teoretické znalosti, své možnosti a předpoklady, získat mnohdy vůbec první zkušenosti z praktické vědecké a odborné práce i základní metodické návyky. Bezesporu významným praktickým přínosem a dobrou zkušeností je pro účastníky i vlastní každoroční vyvrcholení jejich práce v podobě hodnocení předložených písemných prací v rámci tzv. fakultního kola SVOČ, které je svou formou jistou modifikací pozdější obhajoby diplomové práce. Porota složená z pracovníků fakulty, na závěr jednání, které je veřejné, provádí vyhodnocení všech předložených prací, určuje jejich pořadí a doporučuje vybrané práce pro účast v celostátním koel SVOČ, které probíhá obdobným způsobem vždy střídavě na jedné z filozofických fakult v ČSSR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky dosažené studenty KKVI v Praze v celostátním kole jsou zatím víc než dobré. Z dosavadních pěti ročníků účasti v soutěži obsadili se svými pracemi třikrát prvé a dvakrát třetí místo. První místo obsadili:&lt;br /&gt;
*1974 - Drahomíra Rášková-Jančaříková&lt;br /&gt;
Typologie druhu dokumentů pro počítačové zpracování&lt;br /&gt;
*1975 - Ivan Hříbek&lt;br /&gt;
Příspěvek k jednomu možnému chápání pojmu informace&lt;br /&gt;
*1977 - Anna Fieglová&lt;br /&gt;
Tradiční poslání informační činnosti a současnost&lt;br /&gt;
třetí místo obsadila:&lt;br /&gt;
*1975 - Božena Hráčková&lt;br /&gt;
Možnost práce s knihou v ústavu nápravné výchovy&lt;br /&gt;
*1977 - Ludmila Sýkorová&lt;br /&gt;
Možnost uplatnění biblioterapie v dětských domovech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''&amp;quot;Nebyli a nejsou to ovšem jenom vítězové, kteří určují úroveň celé soutěže. Velmi dobrá byla i celá řada dalších prací, byť neodměněných, které by si zcela jistě zasloužily pozornost odborníků z praxe. Právě v oblasti těsnějšího spojení s praxí existují stále ještě značné rezervy. V současné době se na stránkách Čtenáře budeme snažit učinit zadost požadavku na publikování alespoň zkrácených verzí těch prací, které se obsahově vztahují k problematice veřejných knihoven. Mohla by se však rozvíjet i jiná forma spolupráce s praxí: máme na mysli návrhy a zadávání témat pro zpracování v souladu s existujícími společenskými potřebami. Především pro instituce zajímající se o absolventy katedry by se tak vytvořila jistá možnost pro navázání kontaktů se studenty již během jejich profesní přípravy, s možností orientovat je v konkrétním specializačním zaměření. Tyto i další možnosti tedy reálně existují a SVOČ uvítá v tomto směru každou vhodnou iniciativu.''&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;LEHEČKA, Miroslav. 1978. Studentská vědecká a odborná činnost na katedře knihovnictví a vědeckých informací.Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha, 15(5). ISSN 0011¬2321&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1980 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO===&lt;br /&gt;
K nejvýznamnějším a nejzajímavějším úkolům, které řeší knihovna ČSR v posledních letech, patří nesporně automatizace knihovnických a bibliografických procesů, v prvé řadě automatizace národní knižní bibliografie.&lt;br /&gt;
V období, kdy tento úkol je u nás ve stadiu přípravy technického projektu, nám připadl čestný úkol uspořádat společné s Maticí slovenskou v Praze Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO a s mezinárodní účastí. Když UNESCO zvolilo pro realizaci tohoto československého návrhu rok 1980, zdál se tento úkol téměř neúnosně těžký. Ale usilovná práce a pečlivá organizační příprava vedla k tomu, že symposium, konané ve dnech 14. 16. Října v hotelu Olympik, bylo mimořádně úspěšné a po všech stranách zdařilé. Zúčastnilo se ho 80 odborníků ze 14 zemí. IFLA byla zastoupena 1. Místopředsedou prof. G. Pflugem z německé knihovny ve Frankfurtu n. M., kde automatizace národní bibliografie byla zavedena nejdříve. UNESCO zastupoval dr. K. Komárek z Čs. Komise pro spolupráci z UNESCO. Samozřejmě garanty byla obě ministerstva kultury, která je všestranně zabezpečila. Zasedání zahájil ředitel Státní knihovny ČSR ing. K. Kozelek, který vyzdvihl význam národních bibliografií v informačním procesu a poukázal na to, že výměna informací v celosvětovém měřítku je významným přínosem k realizaci helsinských dohod.&lt;br /&gt;
Československo bylo zastoupeno dvěma referáty, a to českým, nazvaným Příprava automatizace české knižní národní bibliografie, který komentovala dr. N. Sedláčková, s slovenským, s názvem Automatizovaný systém súběžnej slovenskej národnej bibliografie, který přednesl ing. J. Korda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diskuse na symposiu byla nejen velmi živá, ale i neobyčejně podnětná a bohatá. Diskutující hovořili o vlastních zkušenostech, kritizovali některé závěry a doplňovali se navzájem. Do diskuse se významně zapojovali dr. G. Pflug, dr. R. Cybulski a další. V závěrečném projevu ocenila zástupkyně ministerstva kultury SSR H. Kolářová výsledky sympozia a poukázala na to, že posuzování problémů šíření informací na mezinárodní a v celosvětových souvislostech, je mimořádně významné právě dnes, kdy se klade důraz na upevňování mezinárodního dorozumívání. Dr. Kolářová vyjádřila přesvědčení, že byl záměr sympozia naplněn, neboť jeho výsledky i přijatá doporučení budou přínosem k optimalizaci národních bibliografií a právě skončené sympozium se stane začátkem soustavnější spolupráce v dalším rozvoji automatizace národních bibliografií.&amp;lt;ref&amp;gt;Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO. Zpravodaj SK. 1980, 80(4): s.18¬22.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===150 let generálního katalogu===&lt;br /&gt;
Zaměstnancům Státní knihovny i odborníkům v dějinách československého knihovnictví by neměla uniknout skutečnost, že náš největší knihovní katalog – generální katalog univerzálního knihovního fondu SK ČSR – dovršil letos již 150 let své existence. Bylo to r. 1830, kdy byl dobudován abecední jemný katalog spojením předchozích katalogů oborových. Tento rok znamená vyvrcholením plodného padesátiletí, v němž vykrystalizoval systém Univerzitní knihovny trvající ve své podstatě dodnes. Na počátku veškeré práce stojí všestranná osobnost Karla Rafaela Ungara, významné postavy českého národního obrození. Ten se v 80. letech 18. století ujal roztřídění a katalogizace veškerých fondů knihovny. Za pomoci Karla Hynka Tháma uspořádal fondy na základě systematicko¬logického třídění do 54 oborových oddělení a založil příslušné lístkové katalogy, které byly dále přepisovány do 14 oborových katalogů svazkových. Vedl ovšem i přírůstkové a místní seznamy. Roku 1816 byl dán příkaz k budování generálního katalogu abecedního jmenného, ale k vlastní práce se až roku 1821, po důkladné revizi oborových řízené už Františkem Posseltem. Generální katalog byl dobudován r. 1830, tehdy již pod vedením Antonína Spirka. Zásluhou tohoto významné knihovníka byl též založen první předmětový katalog Univerzitní knihovny, který dodnes existuje a je jedním z nejstarších ve střední Evropě. Postupem doby se knihovna dostala do finančních i personálních potíží, kterými v důsledku trpěla i kvalita záznamů a klesala informační hodnota generálního katalogu. O nápravu se pokusil až koncem století tehdejší ředitel knihovny dr. Richard Kukula, který naplánoval – za cenu zastavení jiných důležitých prací – celkovou rekatalogizaci fondu. Záměr se však nepodařilo zrealizovat: velká část záznamů byla jen přepsána nebo nalepena na normalizované karty formátu 200 x 150 mm. Díky tomu se však zachovalo v katalogu velké množství originálních záznamů z nichž ty nejstarší pochází z 30. Let 19. Století. V meziválečném období byl ředitelem knihovny Jaromír Borecký; jeho „Pravidla katalogu zíkladního“ /1925/, která přizpůsobují pruskou instrukci našim podmínkám, se stala závaznou směrnicí pro katalogizaci a řazení generálního katalogu. Tvorba názvových záhlaví a řazení i podřazování záznamů se ve shodě s těmito pravidly řídí tzv. substantivním principem. GK dnes obsahuje kolem 1, 5 milionů záznamů. Tento katalog není uzavřen: zařazují se do něho přírůstky, jež mu odpovídají vročením, záznamy z rozpisu doposud nerozepsaných konvolutů obsažených v Ungarově „''Bibliotheca nationalis''“ a záznamy z rozpisu konvolutů starých disertací /16. – 18. stol/. Roční přírůstek je kolem 2500 záznamů. Tento starý katalog je historicky cenný a z mnoha aspektů unikátní. Představuje hodnotu, kterou je třeba chránit. Kromě takových opatření jako je např. omezení přístupu do GK, je GK převáděn na mikrofilmový záznam, který se ukládá v mimopražském depozitáři.&amp;lt;ref&amp;gt;BALÍK, Vojtěch. 1980. 150 let generálního katalogu.Zpravodaj SK80(4): s. 3¬6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===USS – unifikovaný softwarový systém===&lt;br /&gt;
UVTEI vyvíjí v rámci státního úkolu SIP P 18-121-002/09 programové zabezpečení pro počítačové zpracování informatických legend, nazvané USS. Informatickou agendou se v tomto článku rozumí nejen agenda VTEI a obecné metody a techniky ukládání a vyhledávání (nikoliv zpracování) bez zvláštního ohledu na jejich specifický smysl. V tomto smyslu zahrnuje informatická agendy i různé typy administrativních evidencí. Položme si otázku, co by měly dělat „týmy 3. generace“, aby vyrovnaly „organizační náskok“ počítačů vyšších generací? – neboli jak docílit lepší kompatibility, komunikace a koordinovanosti vně i uvnitř týmu. Jednou z odpovědí je jistě snaha o zlepšení technologie analytických projekčních a programátorských prací prostřednictvím metodických pomůcek (např. HIPO, strutní programování, plánování programů „shora-dolů“, Chapinovy diagramy atd,) [1]. Účelem takových pomůcek není nic více a nic méně než „udržet pořádek“. Myslím, že na výběr metodických „pořádkových“ pomůcek již bezprostředně navazují technické otázky „Jak to tedy dělat doopravdy?“ Tomu jsme při tvorbě USS a jehio aplikací zvláštní pozornost. Doufáme, že naše práce může posloužit jiným alespoň jako určitý názorný příklad, ne¬li jako reálný výrobek. Začátek sedmdesátých let zastihl automatizaci čs. Sítě VTEI ve stav chaosu. Na různých místech republiky pracovali odborníci izolovaně na vzájemně nesouvisejících projektech a používali přitom různých přístupů i počítačů různých typů, většinou hardwarově nekompatibilních. Tak vznikly různé nesouvisející systémy a jejich aplikace na počítačích Minsk¬55, TESLA¬200, DATASAAB, IBM 1401, ICL 1900 atd.&lt;br /&gt;
Nedostatky tohoto neutěšeného stavu jsou především tyto:&lt;br /&gt;
*Žádný systém nebyl aplikován v širším měřítku nebo celostátně (o mezinárodní aplikaci nemluvě)&lt;br /&gt;
*Žádný systém nebyl aplikován na počítači 3. generace&lt;br /&gt;
*Málokteří tvůrci těchto systémů mohli mít podstatnější zkušenosti s vyvinutou 3. generací počítačů (částečnou výjimkou byla jen rešeršní služba Chemical Abstracts provozována v ÚISCH/vútechp).&lt;br /&gt;
Tyto nedostatky však ovlivnily urychlený nástup počítačů, metod a týmů 3. generace. Tento přelom byl dovršen zejména tím, že se podařilo:&lt;br /&gt;
*vytvořit a zavést minimální interference, jímž je NTP –2/74 MCVTZ „Komunikativní formát zápisu dat na magnetické pásce“ (tak se mohli jednak lidé, jednak počítače navzájem „domluvit“, zpočátku na velmi jednoduché, ale již konzistentní spolupráci, zakládající se na výměně dat);&lt;br /&gt;
*přejít na počítače 3. generace s operačním systémem OS&lt;br /&gt;
*v krátké době vytvořit základní programy USS;&lt;br /&gt;
*zavést a provozovat rozsáhlé celostátní (i mezinárodní) agendy na tomto základě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Komunikativní formát===&lt;br /&gt;
Dostatečně brzy jsme si uvědomili, že základem automatizace ve VTEI je existence rozsáhlých dat ve strojem čitelné formě a dále, že podmínkou rozumné spolupráce je možnost levné výměny takovýchto dat na standardním, kompatibilním médiu. Takovým vhodným médiem se jeví magnetická páska (9 stop, 800 bpim NRZI) se standardními jmenovkami (2-5.) Problém byl tedy návrh věty, tj. takové plastické struktury zápisu, která by umožňovala zachycovat proměnný počet údajů o proměnné délce a přitom si zachovala některé vlastnosti „obyčejných vět“ známých z obvyklého zpracování hromadných dat. Struktura musela být vhodná pro 3. generaci. Proto jsme odmítli mezinárodní normu ISO 2709, která sice tuto otázku řeší, avšak podle našeho názoru nevhodně a neúplně. Velkou inspirací nám byla norma největší světové magnetopáskové služby CAS – SDFI [6]. Pod označením „věta typu L“ jsme navrhli vhodnou strukturu pro zápis dat na magnetickou pásku; v říjnu 1974 se nám podařilo prosadit ji jako normu Mezinárodního centra VTI v Moskvě [7]. Komunikativní formát má kromě svého základního poslání navíc pozoruhodný integrační účinek tím, že slouží jako interference mezi různými počítačovými, metodickými postupy i pracovními kolektivy, aniž by nutil účastníky výměny dat zabývat se problémy partnerské strany. Při spolupráci s ÚTZ jsou partneři nuceni používat pouze komunikativního formátu, nenutíme je však, aby sdíleli naše názory na metodiku, hardware, operační systémy, kompilátory, jazyky, programovací triky, organizaci výpočetních prací a podobně. Tento způsob se nám velice osvědčil – z mnohých potenciálních partnerů se stali partneři skuteční, s nimiž je možno tvůrčím způsobem rozvíjet spolupráci. Tímto způsobem komunikativní formát značně ovlivnil integraci. Teprve když se partneři naučí vyměňovat si data dá se za příznivých okolností uvažovat o výhodné formě spolupráce. Zdá se mim že to platí i o partnerech uvnitř programátorského nebo projekčního týmu.&amp;lt;ref&amp;gt;USS – unifikovaný softwarový systém. Československá informatika. 1980 č.5, strana 137&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 1968 a 1970:''' Petra Žáčková, Kateřina Čejková, Alena Kratochvílová, Ivana Doležalová, Jan Cvačka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 1978 a 1980:''' Petr Holoubetz, Jakub Požárek, Vojtěch Paleček, Alexandra Riva&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Annou Stöcklovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Antonínem Jeřábkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Helenou Landovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Vítem Richterem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ''Čtenář: měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1968. ISSN 0011-2321.&lt;br /&gt;
* ''Knihovník: časopis Ústřední knihovnické rady.'' Praha: Orbis, 1956-1968. ISSN 0454-0379.&lt;br /&gt;
* BEČVÁŘ, Jindřich et al. ''Dějiny Univerzity Karlovy. IV, 1918-1990.'' Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1998. 671 s. ISBN 80-7184-539-6.&lt;br /&gt;
* ''Zpravodaj západočeských knihovníků.'' Plzeň: Státní vědecká knihovna, 1970.&lt;br /&gt;
* ''Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1970, roč. 22. ISSN 0011-2321.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Politické a kulturní pozadí let 1968-1989 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.&lt;br /&gt;
*RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 677 s. ISBN 978-80-7429-133-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, komunismus, Pražské jaro, normalizace, Sametová revoluce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1948%E2%80%921968&amp;diff=29491</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1948‒1968</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1948%E2%80%921968&amp;diff=29491"/>
		<updated>2016-01-13T16:01:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Historie předchůdců dnešního '''Ústavu informační vědy a knihovnictví''' v letech 1948‒1968 se vyznačovala prvotní výstavbou oboru knihovnictví ve vysokoškolském prostředí a jeho ovlivněním státní ideologií. Na prvním '''Lektorátu knihovnictví''', který vznikl v roce 1950, se realizovalo dvouleté studium, které bylo o tři roky později na '''Katedře knihovnictví a novinářství '''rozšířeno na standardních pět let studia. Tehdejším ředitelem byl '''[[Jaroslav Drtina|PhDr. Jaroslav Drtina]]'''. Katedra se v v roce 1967 přejmenovala na '''Katedru knihovnictví a vědeckých informací'''. V téže době přešla pod patronaci '''[[Jiří Kábrt|PhDr. Jiřího Kábrta]]'''. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 1948 až 1950 a 1958 až 1960. O roce 1968 je detailněji pojednáno v článku Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968-1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 1948‒1968 ==&lt;br /&gt;
Nástup komunismu v únoru 1948 byl spojen s počátkem perzekuce obyvatelstva, skupin a institucí, které by mohli nově se etablující režim v jeho počátcích ohrozit. Období let 1948–1953  lze označit jako dobu teroru a strachu, kdy proběhla celá řada politických procesů s oponenty režimu s bývalými straníky, kteří se stali obětmi mocenského boje uvnitř KSČ. Rozběhlo se znárodňování, kolektivizace. KSČ těmto krokům ve své rétorice přiřadila termín „zostřování třídního boje”. Mnoho lidí skončilo ve vykonstruovaných politických procesech na dlouhá léta ve vězení. Proběhly velké společenské čistky, během nichž byla řada lidí označena za politicky nespolehlivé, a vyhozena ze zaměstnání nebo ze škol. Proces uvolňování přišel se smrtí Stalina v roce 1953, ale v Československu lze tento fenomén pozorovat až od druhé poloviny 50. let. Na jednu stranu se rozběhly rehabilitace a proběhla amnestie, na druhou stranu byly znovu zahájeny politické čistky a proběhla druhá vlna kolektivizace. Skutečné uvolnění jak v politickém, tak kulturním životě lze pozorovat až s příchodem 60. let, kdy se země dostala do vážných ekonomických problémů, které bylo třeba okamžitě řešit. Vyvrcholením uvolnění se stalo Pražské jaro 1968, jehož symbolem byl Alexander Dubček. Všechno snažení o demokratizaci bylo ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy z 20. srpna 1968. Československé vedení pod tlakem sovětských soudruhů souhlasilo s dočasným umístěním sovětských vojsk v Československu, které se protáhlo až do začátku 90. let. Byl přijat zákon o federalizaci Československa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Roky 1948‒1950 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunismus v knihovnictví ===&lt;br /&gt;
Období nástupu komunismu v Československu bylo z mnoha pohledů obdobím velkých změn a to nejen v politice, ale i v kultuře. Propaganda byla všudypřítomná a to se odrazilo i na vývoji  knihovnictví. Ideál knihoven jako osvětových institucí, který byl populární v období tzv. První republiky, vzal za své a  knihovna začala plně sloužit komunistickému režimu a šíření jeho ideálů. Tuto myšlenku přesně vystihl Petr Konečný v časopise Knihovna: „''Osvěta, vzdělání a výchova lidu bude s politikou lidového režimu co nejtěsněji a organicky spojena.''“ Na základě této ideje byl vyhlášen socialistický program výstavby knihovnictví v Československu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako vznik Československa v roce 1918 přinesl nový knihovnický zákon, tak ani druhý knihovní zákon, tentokrát v podání komunistického režimu, na sebe nedal dlouho čekat. Tento zákon stanovoval jednotnou síť knihoven, které by spolu vzájemně spolupracovaly. Vznikaly lidové knihovny, které měly sloužit především lidu. Celý systém našeho knihovnictví, který doposud směřoval spíše k západnímu světu, se začal orientovat směrem na východ k SSSR. Vznikaly nové knihovny, například závodní, či tzv. Gottwaldovy knihovny. Tyto knihovny byly založeny na počest 50. narozenin K. Gottwalda v roce 1946 a byly zřizovány při základních organizacích KSČ. Hlavním úkolem těchto knihoven bylo šíření marxistické literatury.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem knihoven v období komunismu byla výchova čtenáře, který si měl vybírat literaturu, která by vyhovovala a plně sympatizovala s režimem. Zde nabývá osoba knihovníka na důležitosti. Jeho úkolem byla tzv. výchova k socialismu, jeho chápání u lidu. Proto se ani knihovní fondy nevyhnuly cenzuře. Knihovníci museli prověřovat knihovní fondy svých knihoven a odstraňovat z nich brakovou, pokleslou, či takovou literaturu, která by byla v přímém rozporu se státním zřízením. Sepisovaly se dlouhé seznamy tzv. zakázaných knih, které byly vyřazeny z volného výběru a čtenáři k nim neměli přístup. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od roku 1948 přešlo knihovnictví pod správu ministerstva informací. Jako poradní orgán pro otázky knihovnictví byla zřízena Státní knihovnická ráda, která se skládala ze zástupců různých typů knihoven. Stejně jako byla nastolena cenzura v knihovnách, tak ani samotné vydávání a rozšiřování neperiodických publikací nebylo ušetřeno. Roku 1949 byl vydán zákon, který omezoval nakladatelskou činnost. Režim se neustále utužoval, a to i na poli knihovnickém. Například [[Jaroslav Drtina]] několikrát zdůraznil, že i knihovníci stojí na „ideologické frontě“ v boji za vítězství socialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Četba v komunistickém Československu aneb Vytváření sovětského čtenáře ===&lt;br /&gt;
Komunistický režim v Československu byl naprostým zlomem pro čtenářství i knihovny – od demokratických prvků se knihovník musel posunout k plánování čtenářovy četby, upravování volného výběru i manipulaci s katalogem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plánování četby ===&lt;br /&gt;
Uvědomělé plánování četby bylo důležitým bodem pro naše knihovny. V časopisu Čtenář se objevovaly praktické rady a návody, revue Knihovna byla naopak zaměřená na teorii a hledání systémových opatření, jimiž by byla ovlivněna čtenářská volba. Umělecká literatura byla v plánech četby pouhým předstupněm, díky kterému se čtenář stane přístupnější pro větší problémy, které mu následně měly objasnit politické spisy a propagandistické brožury. Až ve chvíli, kdy byl poučen o ideologickém kontextu tématu, mohl postoupit k odborně zaměřeným textům. Většinu doporučovaných titulů tvořila beletrie, stejně často byly zastoupeny různé politické a hospodářské brožury. Umělecké literatuře dominovala sovětská a česká produkce. Další cestou k ovlivňování čtenáře byla specializovaná literatura, která měla získávat čtenáře k práci – například k práci v hornictví, zemědělství atp.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== (Ne)volný výběr knih ===&lt;br /&gt;
Manipulace se čtenářem se projevovala i na dvou zásadních prvcích knihovnického systému – volného výběru knih a čtenářském katalogu. Na stránkách tehdejší Knihovny bylo jasně řečeno, že do volného výběru umisťujeme „spisy, na jejichž četbě nám hlavně záleží: socialistickou beletrii, budovatelská díla, aktuální četbu, státně politickou literaturu“. Zkreslování katalogů spočívalo v tom, že všechny katalogy byli důkladně cenzurované a „vhodné tituly“ byly obohaceny o doplňující a hodnotící informace (titul získal například nějakou cenu). Podobně byli propagováni i preferovaní autoři a knihy – odkazové lístky na ně se zmnožovaly, a tak se zvyšovala pravděpodobnost, že na ně čtenář narazí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Nástěnky ===&lt;br /&gt;
„''Nástěnka je informační deska obvykle pověšená na zdi sloužící účelům zveřejňování informací, propagace, vyvěšování vzkazů (např. studentská kolej) nebo propagandy.''“ Nástěnky byly nedílnou součástí komunistického Československa, kde fungovaly především jako propaganda našeho bývalého režimu. Vyskytovaly se v dílnách, kancelářích, firmách a nevyhnuly se jim ani školy a knihovny.  Jejich náplní byla aktuální výročí, svátky (MDŽ, svátek práce atp.) a určená komunistická hesla. Tato hesla byla sestavována z krepových, většinou rudých písmen, nalepených na tvrdší podklad a zbytek nástěnky byl doplněn výstřižky z časopisů.  O nástěnky se staraly osoby přímo k tomuto určené, podniky měly své nástěnkáře, některé i celé jejich oddělení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pojízdné knihovny  ===&lt;br /&gt;
Pojízdná knihovna či bibliobus je autobus, který je speciálně upravený pro účely nahrazení kamenných poboček knihoven v určitých částech měst a vesnic. Interiér pojízdné knihovny je upraven tak, aby fungoval jako plnohodnotná pobočka knihovny. Bibliobus je určen převážně pro čtenáře, kteří jsou vázání na lokalitu, kde žijí a nemají možnost dostat se do kamenné knihovny. Například jim to nedovoluje jejich zdravotní stav, mají to daleko apod. Tento typ knihovny proto vyhovuje jak seniorům, zdravotně postiženým, tak i matkám s malými dětmi. Do bibliobusu se vejde od jednoho do čtyř tisíc knih, záleží ale na typu vozidla. Funguje převážně na principu výměnného fondu, fond bibliobusu se pravidelně obměňuje. Jak často je obměňován závisí na dané knihovně. Pojízdná knihovna má vždy řidiče a knihovníka, někdy tyto dvě funkce zastává i jeden člověk najednou. V zahraničí se pojízdná knihovna objevila mnohem dříve než na našem území. První zmínky jsou již z 19. století, a to převážně z Velké Británie a Spojených států amerických.  V tehdejším Československu se vůbec první pojízdná knihovna objevila poprvé v roce 1939. Vůz, který měl hodnotu 150 000 korun, Městské knihovně v Praze darovala Pražská městská pojišťovna. Pojízdná knihovna bohužel fungovala jen velmi krátce, protože jí v roce 1940 zabavila německá armáda, která autobus využívala jako jakýsi pojízdný lazaret. Známější proto začala být právě v 50. letech 20. století. V roce 1949 začaly fungovat bibliobusy dva. Měly 18 zastávek, a díky tomu umožnily zrušení několika poboček Městské knihovny v Praze, které nebyly tolik využívané. Bibliobus v podstatě zastal práci několika poboček najednou. V průběhu 50. let byl jeden ze dvou bibliobusů zrušen a tak musel práci zvládnout pouze jediný bibliobus. Druhý bibliobus byl do funkce vrácen až v roce 1961.  V nynější době se pojízdné knihovny těší stále větší oblibě. V Praze fungují tři pojízdné knihovny, které jezdí, pracují a fungují ve 20. zastávkách po celé Praze. Zajíždějí do oblastí, kde nejsou kamenné pobočky knihoven.  Zajímavostí z historie pojízdných knihoven je, že nejstarší bibliobus na našem území jezdil až do roku 2010. V tomto roce svojí kariéru bohužel zakončil. V loňském roce pojízdné knihovny oslavily 75 let od svého vzniku.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vývoj výpočetní techniky v letech 1948‒1950 ===&lt;br /&gt;
V těchto letech byly veškeré moderní technologie ještě v plenkách, neexistovaly moderní pevné disky, ani dnes rychlé flash paměti, dokonce nebyla ani výpočetní technika v tom smyslu, v jakém ji chápeme dnes. V době socializmu navíc technický vývoj v mnoha směrech zaostával za vyspělým světem o 10 – 15 let. Když pak režim padl, Československo přeskočilo vývoj mnoha let a snažilo se hladově uvést do života veškeré technické vymoženosti dostupné ve světě. Akademická scéna samozřejmě vývoj výpočetní techniky sledovala vždy, a rozhodně nebyla nepřipravená. Počátky výzkumu vývoje a výroby československých počítačů sahají do poválečného období, v němž byla zahájena etapa našeho vlastního výzkumu. Pod vedením profesora Antonína Svobody začalo oddělení matematických strojů (Ústředního matematického ústavu) pracovat na projektu SAPO (samočinný počítač, reléový). Kvůli nedostatku součástek však trvalo mnoho let, než se mohl reálně spustit jeho zkušební provoz. Tento akt (o sedm let později) je považován za reálný počátek výpočetní techniky v Československu. Působí to však celkem úsměvně, protože sériová výroba elektronkového počítače IBM 604 začala ve světě už v roce 1948! Nicméně SAPO byl průkopnický v odolnosti vůči chybám. Počítač měl trojnásobnou aritmetickou jednotku. Pokud se neshodovaly alespoň dva ze tří paralelně počítaných výsledků, provedla se poslední aritmetická operace znovu a teprve po opakovaném špatném výsledku počítač zahlásil chybu. Vstupní a výstupní zařízení také odpovídalo době. Vstupem byl snímač děrných štítků a výstupem zpráv o chybách byl psací stroj. SAPO měl bubnovou paměť o kapacitě 1024 slov o délce 31+1 bit. Čísla byla zobrazována v binárním kódu v pohyblivé řádové čárce. Instrukce procesoru měly dva operační kódy.  V Československé republice se v období před pádem komunizmu v knihovnách již běžně prováděly rešerše. Byly ovšem časově velmi náročné. Prováděly se na obrovských sálových počítačích sovětské výroby, které měly mimo svou velikost nevýhodu v generování velkého množství tepla. Musely být tedy neustále chlazené. Jejich paměť tvořily rešeršní magnetické pásky, které mohly obsahovat i anotace. Vyhledávání probíhalo tedy na principu adresného zasílání informací – SDI. Na základě zadaného hledaného výrazu počítače postupně projížděly všechny zapojené magnetické pásky a hledaly shody, které následně konkrétnímu uživateli vrátily. Shodám se říkalo HITy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1958 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Politické přeměny ===&lt;br /&gt;
Jedním ze základních stavebních kamenů československé společenské diskuze roku 1958 (i roku předcházejícího) byla reflexe a kritické zhodnocování tehdejších politických přeměn ve Svazu sovětských socialistických republik, spuštěných z iniciativy generálního tajemníka KSSS Nikity Chruščova, který o dva roky dříve přednesl tajný referát s názvem „''O kultu osobnosti a jeho důsledcích''“. Ten ve své původní podobě unikl na veřejnost a zanedlouho se s jeho obsahem seznala i západní média. V atmosféře našeho politického a kulturního prostoru byla v roce 1958 znatelná nechuť a nedůvěra vůči převracení dosavadní sovětské politiky, vyznačující se mj. procesem tzv. destalinizace. Názorový diskurz na toto téma se pochopitelně nevyhnul ani oboru knihovnickému, jenž byl dosavadní ideologickou výchovou viditelně zasažen. Nebylo proto žádným překvapením vidět na stránkách knihovnických měsíčníků poměrně ostrou kritiku soudobého anti-stalinského ikonoklasmu, nazývaného příznačně revisionismus. Taktéž poměrně běžné bylo stavět tuto transformaci do kontrastu s desetiletým výročím převzetí výkonné moci ve státě komunistickou stranou. Dlužno podotknout, že nechyběla ani otevřená provolání ke kritice a sebekritice vůči činům a názorům předcházejících let. Dochází k postupnému připouštění faktu, že vědecká práce byla mnohdy přepolitizována, a že takovéto jednání nevyhnutelně vedlo k pozměnění historických pravd. Součástí úvah byl i smysl politickovýchovné činnosti knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Narozeniny a úmrtí ===&lt;br /&gt;
Méně politicky zatíženým tématem bylo již zkraje roku osmdesáté výročí narození historika a literáta Zdeňka Nejedlého, známého svými rozvláčnými a detailními kompilacemi na témata českých dějin. Nejedlý se coby někdejší ministr školství, stranický teoretik a dlouhodobý obránce leninského učení, těšil značné úctě. Na jeho počest zazněly oslavné referáty a vznikla inscenace opery Prodaná nevěsta.&amp;lt;ref&amp;gt;Náš lid ctí a miluje Zdeňka Nejedlého. Rudé právo. 1958, roč. 38, č. 41, s. 1.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na stránkách knihovnického měsíčníku Čtenář byl uveřejněn Nejedlého stručný životopis, přičemž čtenář nezůstal na pochybách o autorově odvěkých sympatiích pro lidové, avšak umělecky hodnotné tvůrčí počiny. Vyzdvižen byl i jeho literární um, smysl pro historický detail a dialektický pohled na dějiny.&amp;lt;ref&amp;gt;Nad milovaným dílem: K osmdesátinám Zdeňka Nejedlého. Čtenář  (sborník). 1958, s. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt; Význačným tématem obdobného charakteru byla i událost nepoměrně chmurnější - úmrtí jednoho z nejvěhlasnějších a nejrespektovanějších autorů první poloviny 20. století - národního umělce Petra Bezruče, jemuž byla na stránkách tehdejších, nejen knihovnických deníků a časopisů věnována značná pozornost.&amp;lt;ref&amp;gt;Zemřel...?. Čtenář (sborník). 1958, s. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Technologický rozvoj a administrace knihoven ===&lt;br /&gt;
Zcela v souladu s pokrokovým rázem doby se opakovaně objevovaly články na téma vývoje a zkvalitňování technologického vybavení knihoven. Velký důraz byl kladen obecně na vědu a výzkum, tomu měla pomáhat i knihovna; cílem bylo zdokonalení informační a dokumentačně-bibliografické služby, aby se zvyšovala technická úroveň čtenářů.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, I, s.1&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadále probíhal proces rozšiřování knihovnické sítě do malých měst a vesnic. Časopisy byly doprovázeny ilustračními fotografiemi obyčejných vesničanů, listujících rozličnými svazky. Součástí ilustračního materiálu byly i početné statistiky. Důraz byl i nadále kladen na ideovou výchovu čtenářstva v duchu marxismu-leninismu. Publicistická rétorika však, byť pozvolna, opouštěla bojovné budovatelské tóny předcházející dekády. Zároveň se jako každý rok udílely ceny za Vzornou lidovou knihovnu. Ze statistiky: knihovna v Klučově, která obdržela cenu o čtyři roky dříve, za rok 1958 vypůjčila 127 ks politických knih, 4 knihy technické a 1389 ks krásné literatury, přičemž knižní fond se rozrostl o 109 knih.&amp;lt;ref&amp;gt;Webový archiv Jiráskovy knihovny v Klučově&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubnu 1958 byla přijata direktiva KSČ „''O dalším rozvoji a prohloubení ideové činnosti osvětové práce''“. Zaznívaly často se opakující termíny třídnost a političnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář (sborník). 1958, s. 121.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Historické povědomí ===&lt;br /&gt;
Téma, o němž bychom mohli říci, že se v letech bezprostředních po únoru 1948 stalo jakousi stálicí, byly historické rozpravy o životě a významu V. I. Lenina, v tomto případě v kontextu kulturním a uměleckém. Nechyběly zmínky o potřebě odpoutání se od nechtěných pozůstatků carského režimu a nastolení nového, realistického proudu v umění. Zvýšeného zájmu odborné i laické veřejnosti se v druhé polovině roku 1958 těšilo příznačné výročí čtyřiceti let existence Československé republiky, v tuto chvíli ovšem ovlivněné dobovým výkladem, přičemž „nit“ nebyla ponechána suchá na žádném z prvorepublikových politických představitelů - jmenovitě na Masarykovi, Benešovi i Štefánikovi, kteří byli považování za buržoazní vůdce. Časté byly obecné výklady válečných dějin skomírajícího Rakouska-Uherska a nespokojenosti jeho obyvatel, které však, pro svou neorganizovanost, nemohly přerůst ve skutečně lidovou demokracii, nezrazenou a neoloupenou deziluzí elitářství. Historie tzv. mnichovského diktátu je vnímána velmi negativně a v historii československého lidu má místo jakéhosi „černého puntíku“, tedy definitivní tečky za důvěryhodností prozápadně orientovaného parlamentarismu před nastolením druhé republiky a Protektorátu. Speciální pozornost je věnována i „zásluhám“ sociálnědemokratických politiků, dopustivších se zrady na dělnících pro otevřenou ochotu spolupráce s buržoazií.&amp;lt;ref&amp;gt;Pravda o vzniku ČSR. Čtenář (sborník). 1958, s. 217.&amp;lt;/ref&amp;gt; Význam dědictví Velké říjnové socialistické revoluce je značně vyzdvižen, kladen je i důraz na líčení průběhu masových dělnických demonstrací v první polovině roku 1918 a požadavek samostatného Československého státu, k němuž se prý buržoazie připojila až „v hodině dvanácté“. Nechyběl ani bibliografický seznam doporučené literatury, sloužící zejména účelu odhalení „wilsonovského mýtu“ a kritiky amerických imperialistických zájmů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příprava knihovnického zákona ===&lt;br /&gt;
Rok 1958 měl dalšího specifického jmenovatele, důležitého především pro knihovnický obor - oficiálně se započalo s přípravami nového knihovnického zákona, přijatého o rok později, 9. července 1959 (zákon č. 56/1959). Tento zákon má obecný charakter, jeho osnova se skládá ze 14. paragrafů. Byly zde kodifikovány všechny klíčové aspekty socialistické iniciativy. Ustanovena byla politickovýchovná činnost knihoven, došlo ke konkretizaci administrativních opatření a byly vytyčeny podmínky atestace knihovnických pracovníků. Zvláštní paragraf byl věnován lidovým knihovnám. Zákon měl platnost pro celé Československo.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„''Posláním knihoven, důležitého a účinného masového činitele socialistické výchovy, je přispívat k všestrannému vzdělání pracujících v duchu vědeckého světového názoru a pomáhat při zvyšování jejich politické, kulturní a odborné úrovně, zvláště pak přispívat k rozvoji vědy a techniky, k šíření jejich poznatků a poskytovat pomoc při řešení politických i hospodářských úkolů a při rozvíjení tvůrčí iniciativy lidu v boji za vítězství socialismu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Zákon ze dne 9. července 1959 č. 53/1959 Sb. o jednotné soustavě knihoven		http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Knihovnicky_zakon.htm&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kultura ===&lt;br /&gt;
Ve výčtu kulturních událostí nesmí chybět ani prosincový II. celostátní sjezd československých knihovníků, doplněný o projevy čelních státníků. Obrovský vliv na program tohoto sjezdu mělo usnesení XI. sjezdu Komunistické strany Československa o uskutečnění kulturní revoluce, ve kterém ministr školství a kultury dr. F. Kahuda oznámil důležité cíle na několik následujících let. „''Hlavní úkoly revoluce jsou i hlavními úkoly knihovníků.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, I, s. 1&amp;lt;/ref&amp;gt; Za nejdůležitější úkol byla označena politicko-výchovná práce. Dalšími úkoly bylo zlepšení fondů, zdokonalení služeb, zkvalitnění práce se zemědělskou literaturou, propagace a šíření krásné literatury. Kromě toho měla být zvláštní pozornost věnovaná zaostávajícím knihovnám na Slovensku.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, I, s. 2&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Docela zajímavou informací mohou být údaje o oblíbených spisovatelích českých dětí v roce 1958. V pořadí následovali za sebou: Verne, Jirásek, Němcová, Majerová, Gajdar. Jako nejoblíbenější hrdina byl nejčastěji uváděn Verneův „Patnáctiletý kapitán“. Co se týče básníků, v oblibě byli Neruda, Erben, Wolker, Sládek, Havlíček.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, V, s.106-107&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také je nutné se zmínit o besedách, které byly považovány za způsob propagace, pomoc v chápání smyslů knih a měly „''vést k četbě a studiu knih náročnějších''“.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, VII, s.153&amp;lt;/ref&amp;gt; V roce 1958 proběhlo v lidových knihovnách 33 tisíc čtenářských besed (polovina byla pro mládež), zatímco ve 200 městech bylo uspořádáno 13 tisíc besed.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, VII, s.153&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozornosti neušlo ani dílo známého spisovatele a filosofa Karla Čapka. Čtenáři si v prosinci 1958 připomínali jeho úmrtí o dvacet let dříve. Zmiňován byl Čapkův výrazný antifašistický a pro-dělnický sentiment, byť jakékoliv tvrzení o jeho pozitivním vztahu ke komunistické straně významně zpochybňuje samotný Čapek r. 1924 v článku &amp;quot;''Proč nejsem komunistou?&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Celé znění článku na http://www.pritomnost.cz/cz/spolecnost/394-proc-nejsem-komunistou&amp;lt;/ref&amp;gt;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1960 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rok 1960 byl poznamenaný především oslavami 15. výročí osvobození Československé republiky Sovětskou armádou. Knihovny si toto osvobození připomínaly tematickými večery či výstavami. Důležité bylo také shrnout a představit zlepšení, jakého knihovny v těchto uplynulých letech dosáhly. Několik tisíc knihoven zničených za okupace bylo znovu postaveno, tyto knihovny však byly uzpůsobené tak, aby vyhovovaly režimu. Propagovány byly především knihy přírodovědecké, politické, zaměřené na techniku, sovětské knihy a literatura marxisticko-leninská. Šlo o jednu z metod, jež byla využívána pro ateistickou výchovu národa. Speciální pozornost se v tomto směru věnovala také výchově mládeže. Vznikla soutěž „Budujeme vzornou lidovou knihovnu“ a počet půjčených knih i svazků v knihovnách se od roku 1950 zdvojnásobil. Rok 1960 byl posledním rokem druhé pětiletky, a proto bylo podstatné včasné splnění tohoto plánu, zároveň však již probíhala příprava a diskuze nad další pětiletým plánem, který měl probíhat v letech 1961-1965 (a který jak dnes víme, se již v prvním roce zhroutil). Významné bylo také vydání zákona o jednotné soustavě knihoven, který vstoupil v platnost 9. července 1959.&amp;lt;ref&amp;gt;Plné znění na http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Knihovnicky_zakon.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V. Pelíšek, náměstek ministra školství a kultury k povolání a poslání knihovníka v roce 1960 řekl: „''Předním úkolem knihovníka, jako každého veřejného pracovníka, je podporovat a vysvětlovat aktuální politické problémy, pomáhat svými prostředky rozvoji zemědělské výroby a soudobé techniky''“&amp;lt;ref&amp;gt;Pomoc zemědělství. Čtenář. 1960, XII, č. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Lidové knihovny ===&lt;br /&gt;
V roce 1960 byl velký důraz kladen především na tzv. lidové knihovny, protože na rozdíl od ostatních typů knihoven sloužily nejširšímu okruhu obyvatel a tedy většině. Existovaly jak ve městech, tak na venkově, a byly proto důležitým prostředkem pro šíření informací. Kromě kulturní a vědecké osvěty měly za úkol také „propagaci dobrých výsledků a metod práce a rozvoj socialistického soutěžení&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;NOVOTNÝ, František. Zákon a lidové knihovny. Čtenář. 1960, XII, č. 10.&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidové knihovny se skládaly z krajských, okresních a místních lidových knihoven. Krajské knihovny a okresní knihovny plnily informační a bibliografickou funkci (evidence knih) a zprostředkovávaly meziknihovní výpůjční služby. Pokud v kraji nebyla vědecká knihovna, plnily tuto funkci krajské knihovny. Místní lidové knihovny byly zřizovány národním výborem buď     &lt;br /&gt;
# jako samostatná kulturní zařízení: knihovny s bohatými sbírkami, knihovny vyznamenané jako „vzorné“ a především knihovny, jež byly jediným kulturním zařízením v obci, nebo    &lt;br /&gt;
# jako součást jiných kulturních zařízení: knihovny, které fungovaly v rámci jiné organizace, např. JZD (Jednotné zemědělské družstvo) či ROH (Revoluční odborové hnutí). Poslední zmiňované knihovny se věnovaly především osvětovým besedám. Tyto besedy vznikly téměř ihned po vzniku socialistického režimu v Československu v roce 1948 a měly za úkol podněcovat politickou uvědomělost obyvatel, sdružovat lidi se stejnými zájmy a podpořit kulturní život.    &lt;br /&gt;
=== Vzorná lidová knihovna ===&lt;br /&gt;
V roce 1960 proběhl jubilejní desátý ročník soutěže „Budujeme vzornou lidovou knihovnu“. Úspěšná účast v soutěži měla za vyústění získání titulu „vzorná knihovna“, což bylo nejvyšší možné ocenění, které mohly knihovny v té době získat. Toto ocenění však knihovně mohlo být kdykoli odebráno. Knihovna se musela neustále snažit nejen udržet si stejnou úroveň, jakou měla v roce získání titulu, ale ještě ji vylepšovat a být příkladem jiným knihovnám. Povinností těchto knihoven bylo poté také pomáhat knihovnám ve svém okolí, aby i ony zlepšily úroveň své práce. Nové metody a popisy takto vyznamenaných knihoven se šířily pomocí článků v knihovnických časopisech, a tak mohly snadno i vzdálené knihovny přebírat různá vylepšení a zvýšit svou šanci být oceněny v dalším roce. Tento titul byl udělován ministrem školství a kultury. Během let 1950-1959 jej přidělil 81 lidovým knihovnám.&amp;lt;ref&amp;gt;VANČURA, D. Do druhého desetiletí soutěže &amp;quot;Budujeme vzornou lidovou knihovnu.&amp;quot; Čtenář. 1960, XII, č. 1.&amp;lt;/ref&amp;gt;   Nižší ocenění, které mohly knihovny získat, bylo uznání Ministerstva školství a kultury, čestné uznání rady okresního národního výboru nebo čestné uznání rady krajského národního výboru. Knihovník pracující ve vyznamenané knihovně je v jednom časopiseckém článku popsán takto: „''Není snad v zařízení věci, činnosti, o kterou se knihovník nepřičinil, nestaral. Všechny škály své iniciativy musí vyvinout, aby ve své práci nezevšedněl. Pečuje o knihy v okolí, pokud mu to čas dovolí.“''&amp;lt;ref&amp;gt;ŠKRANC, Ludvík. Setkání vyznamenaných knihovníků. Čtenář. 1960, XII, č. 4.&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vesnické knihovny ===&lt;br /&gt;
Vesnické knihovny (knihovny v obcích pod 500 obyvatel) měly klást důraz především na pomoc lidem pracujícím v zemědělství. V knihovnických časopisech z roku 1960 se dokonce rozvíjí diskuze o tom, jak knihovny mohou „přispět ke zvýšení zemědělské výroby a tím k hospodářskému i kulturnímu životu naší vesnice“.&amp;lt;ref&amp;gt;Diskuze: o vesnických knihovnách a jejich práci. Čtenář. 1960, XII, č. 1.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na malých vesnicích byla většina lidí odkázána, co se týče kulturního života, pouze na knihovnu. Knihovna se však dle doporučení měla přizpůsobovat čtenářstvu, které v těchto vesnicích tvořili z 1/3 zemědělci. Odbornou literaturu k jejich povolání měla zajistit buď ona, nebo knihovna JZD. Z tehdejšího průzkumu však vyplynulo, že průměrný zemědělec si přečte odbornou knihu k jeho tématu jen jednou za deset let.&amp;lt;ref&amp;gt;Diskuze: o vesnických knihovnách a jejich práci. Čtenář. 1960, XII, č. 1.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Měsíc knihy roku 1960 ===&lt;br /&gt;
Měsíc knihy sloužil dříve především pro ideologickou propagandu režimu. Přístup všech občanů ke knihám byl podmíněn jejich ideově výchovným posláním a cílil především na osvětu a výchovu mládeže tak, aby byla příznivě nakloněna jeho myšlenkám. První ročník se konal v roce 1955. Byl propagován prostřednictvím Československého rozhlasu a televize, kde byl zahájen projevem některého známého básníka. Dle doporučení měly knihovny během Měsíce knih klást důraz nejen ne beletrii a poezii, nýbrž také na politickou, zemědělskou a technickou literaturu.&amp;lt;ref&amp;gt;BURGETOVÁ, Jarmila. Měsíc knihy 1960. Čtenář. 1960, XII, č. 2.&amp;lt;/ref&amp;gt;   Měsíc knihy roku 1960 probíhal (dodnes tradičně) celý březen a byl velmi ovlivněn již zmiňovaným patnáctiletým výročím osvobození ČSR Sovětskou armádou. Některé knihovny připravovaly speciální tematické večery a besedy na toto téma. Důležité bylo také ukázat občanům zlepšení a vývoj knihovnictví od roku 1945 (pomocí letáčků, výstav na nástěnkách apod.). Jiné (např. Krajská lidová knihovna v Brně) se zaměřily na propagaci Wolkerovy poezie, který onen rok slavil své 60. výročí. Pražský kraj zvolil propagaci knih socialistické literatury lidově demokratických zemí. Oslavovalo se i zlepšení spolupráce mezi Čechy a Slováky, knihovny měly za úkol zviditelnit slovenskou literaturu, v Praze probíhal např. večer věnovaný slovenské poezii. Během Měsíce knihy proběhlo také vyhlášení „nejkrásnější české knihy roku 1959“, soutěže, jež v pozměněné podobě funguje dodnes. Další tematické večery byly věnovány Mezinárodnímu dni žen.     &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědecko-osvětová propagace ===&lt;br /&gt;
Propagace naučných knih v knihovnách fungovala jen jako další stupeň podpory myšlení v souladu s režimem. Vědecko-ateistické knihy byly propagovány formou plakátů, které na jejich vydání upozorňovaly, dále pak výstavkami v knihovnách aj. Tyto výstavky se věnovaly především vesmíru a novým objevům ve vědě. Kupříkladu knihovna v Lounech, které se nachází v Ústeckém kraji, vytvořila rozsáhlou výstavku s názvem „Náboženství - opium lidu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Vědecko-osvětová propagace v knihovnách. Čtenář. 1960, XII, č. 12.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vydávány byly taktéž seznamy ateistické, a tedy pro čtenáře vhodné literatury. Knihovníci měli diskutovat s čtenáři a tyto knihy jim osobně doporučovat. Pořádání různých besed na téma vědecká propagace bylo samozřejmostí. Knihovníkům je dokonce dáváno za radu „převádět čtenáře postupně, avšak systematicky a vytrvale, od četby běžné románové produkce k literatuře naučné, populárně vědné i vědecké“ s dodatkem, že „přírodovědecká a vědecko-osvětová propagace je nesmírně závažným příspěvkem při uskutečňování socialismu ve vědomí lidí.“&amp;lt;ref&amp;gt;Vědecko-osvětová propagace v knihovnách. Čtenář. 1960, XII, č. 12.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce půjčovanými knihami v oboru naučné literatury byla kniha Ivana Horvaie &amp;quot;''Záhady duševního života&amp;quot;'' (vysvětlení různých zázraků a pověr z hlediska psychologie, nebo jejich odhalení jako podvodů) a kniha &amp;quot;''Původ křesťanství&amp;quot;'' Archibalda Robertsona, ve které se autor snaží o rozbor křesťanského náboženství z pohledu vědy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 1948 a 1950:''' Nováková Veronika, Lutzová Alžběta, Šafářová Lucie, Matička Petr&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 1958 a 1960:''' Dana Neumannová, Hana Hettenbergerová, Soňa Garmash a David Richter&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Olgou Skolkovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Marií Königovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Rudolfem Vlasákem]]     &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu 1948‒1950 ===&lt;br /&gt;
* ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.&lt;br /&gt;
* RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 677 s. ISBN 978-80-7429-133-3.&lt;br /&gt;
* KONEČNÝ, Petr. Kultura a osvěta v lidové demokracii. Knihovna: časopis Svazu českých knihovníků. 1948, roč. 3, č. 3, s. 89&lt;br /&gt;
* ZIKA, Josef. Svaz českých knihovníků a státní rada knihovnická. Knihovna: časopis Svazu českých knihovníků. 1948, roč. 3, č. 3, s. 109.&lt;br /&gt;
* HRDÁ, Libuše. Pojízdné a jinak mobilní knihovny. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 10 [cit. 2015-04-28]. urn:nbn:cz:ik-12438. ISSN 1212-5075.&lt;br /&gt;
* Knihovníci v boji o „nového člověka“: snahy o řízení četby v literární kultuře 50. let. Čtenář: měsíčník pro knihovny [online]. 2008, roč. 60, č. 0708 [cit. 2015-04-29]. Dostupné z: &amp;lt;http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2008-roc-60/0708-2008/knihovnici-v-boji-o-%E2%80%9Enoveho-cloveka%E2%80%9C-snahy-o-rizeni-cetby-v-literarni-kulture-50-let-43-208.htm&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, komunismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1948%E2%80%921968&amp;diff=29489</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1948‒1968</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1948%E2%80%921968&amp;diff=29489"/>
		<updated>2016-01-13T16:00:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Historie předchůdců dnešního '''Ústavu informační vědy a knihovnictví''' v letech 1948‒1968 se vyznačovala prvotní výstavbou oboru knihovnictví ve vysokoškolském prostředí a jeho ovlivněním státní ideologií. Na prvním '''Lektorátu knihovnictví''', který vznikl v roce 1950, se realizovalo dvouleté studium, které bylo o tři roky později na '''Katedře knihovnictví a novinářství '''rozšířeno na standardních pět let studia. Tehdejším ředitelem byl '''[[Jaroslav Drtina|PhDr. Jaroslav Drtina]]'''. Katedra se v v roce 1967 přejmenovala na '''Katedru knihovnictví a vědeckých informací'''. V téže době přešla pod patronaci '''[[Jiří Kábrt|PhDr. Jiřího Kábrta]]'''. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 1948 až 1950 a 1958 až 1960. O roce 1968 je detailněji pojednáno v článku Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968-1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 1948‒1968 ==&lt;br /&gt;
Nástup komunismu v únoru 1948 byl spojen s počátkem perzekuce obyvatelstva, skupin a institucí, které by mohli nově se etablující režim v jeho počátcích ohrozit. Období let 1948–1953  lze označit jako dobu teroru a strachu, kdy proběhla celá řada politických procesů s oponenty režimu s bývalými straníky, kteří se stali obětmi mocenského boje uvnitř KSČ. Rozběhlo se znárodňování, kolektivizace. KSČ těmto krokům ve své rétorice přiřadila termín „zostřování třídního boje”. Mnoho lidí skončilo ve vykonstruovaných politických procesech na dlouhá léta ve vězení. Proběhly velké společenské čistky, během nichž byla řada lidí označena za politicky nespolehlivé, a vyhozena ze zaměstnání nebo ze škol. Proces uvolňování přišel se smrtí Stalina v roce 1953, ale v Československu lze tento fenomén pozorovat až od druhé poloviny 50. let. Na jednu stranu se rozběhly rehabilitace a proběhla amnestie, na druhou stranu byly znovu zahájeny politické čistky a proběhla druhá vlna kolektivizace. Skutečné uvolnění jak v politickém, tak kulturním životě lze pozorovat až s příchodem 60. let, kdy se země dostala do vážných ekonomických problémů, které bylo třeba okamžitě řešit. Vyvrcholením uvolnění se stalo Pražské jaro 1968, jehož symbolem byl Alexander Dubček. Všechno snažení o demokratizaci bylo ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy z 20. srpna 1968. Československé vedení pod tlakem sovětských soudruhů souhlasilo s dočasným umístěním sovětských vojsk v Československu, které se protáhlo až do začátku 90. let. Byl přijat zákon o federalizaci Československa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Roky 1948‒1950 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunismus v knihovnictví ===&lt;br /&gt;
Období nástupu komunismu v Československu bylo z mnoha pohledů obdobím velkých změn a to nejen v politice, ale i v kultuře. Propaganda byla všudypřítomná a to se odrazilo i na vývoji  knihovnictví. Ideál knihoven jako osvětových institucí, který byl populární v období tzv. První republiky, vzal za své a  knihovna začala plně sloužit komunistickému režimu a šíření jeho ideálů. Tuto myšlenku přesně vystihl Petr Konečný v časopise Knihovna: „''Osvěta, vzdělání a výchova lidu bude s politikou lidového režimu co nejtěsněji a organicky spojena.''“ Na základě této ideje byl vyhlášen socialistický program výstavby knihovnictví v Československu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stejně jako vznik Československa v roce 1918 přinesl nový knihovnický zákon, tak ani druhý knihovní zákon, tentokrát v podání komunistického režimu, na sebe nedal dlouho čekat. Tento zákon stanovoval jednotnou síť knihoven, které by spolu vzájemně spolupracovaly. Vznikaly lidové knihovny, které měly sloužit především lidu. Celý systém našeho knihovnictví, který doposud směřoval spíše k západnímu světu, se začal orientovat směrem na východ k SSSR. Vznikaly nové knihovny, například závodní, či tzv. Gottwaldovy knihovny. Tyto knihovny byly založeny na počest 50. narozenin K. Gottwalda v roce 1946 a byly zřizovány při základních organizacích KSČ. Hlavním úkolem těchto knihoven bylo šíření marxistické literatury.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem knihoven v období komunismu byla výchova čtenáře, který si měl vybírat literaturu, která by vyhovovala a plně sympatizovala s režimem. Zde nabývá osoba knihovníka na důležitosti. Jeho úkolem byla tzv. výchova k socialismu, jeho chápání u lidu. Proto se ani knihovní fondy nevyhnuly cenzuře. Knihovníci museli prověřovat knihovní fondy svých knihoven a odstraňovat z nich brakovou, pokleslou, či takovou literaturu, která by byla v přímém rozporu se státním zřízením. Sepisovaly se dlouhé seznamy tzv. zakázaných knih, které byly vyřazeny z volného výběru a čtenáři k nim neměli přístup. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od roku 1948 přešlo knihovnictví pod správu ministerstva informací. Jako poradní orgán pro otázky knihovnictví byla zřízena Státní knihovnická ráda, která se skládala ze zástupců různých typů knihoven. Stejně jako byla nastolena cenzura v knihovnách, tak ani samotné vydávání a rozšiřování neperiodických publikací nebylo ušetřeno. Roku 1949 byl vydán zákon, který omezoval nakladatelskou činnost. Režim se neustále utužoval, a to i na poli knihovnickém. Například [[Jaroslav Drtina]] několikrát zdůraznil, že i knihovníci stojí na „ideologické frontě“ v boji za vítězství socialismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Četba v komunistickém Československu aneb Vytváření sovětského čtenáře ===&lt;br /&gt;
Komunistický režim v Československu byl naprostým zlomem pro čtenářství i knihovny – od demokratických prvků se knihovník musel posunout k plánování čtenářovy četby, upravování volného výběru i manipulaci s katalogem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plánování četby ===&lt;br /&gt;
Uvědomělé plánování četby bylo důležitým bodem pro naše knihovny. V časopisu Čtenář se objevovaly praktické rady a návody, revue Knihovna byla naopak zaměřená na teorii a hledání systémových opatření, jimiž by byla ovlivněna čtenářská volba. Umělecká literatura byla v plánech četby pouhým předstupněm, díky kterému se čtenář stane přístupnější pro větší problémy, které mu následně měly objasnit politické spisy a propagandistické brožury. Až ve chvíli, kdy byl poučen o ideologickém kontextu tématu, mohl postoupit k odborně zaměřeným textům. Většinu doporučovaných titulů tvořila beletrie, stejně často byly zastoupeny různé politické a hospodářské brožury. Umělecké literatuře dominovala sovětská a česká produkce. Další cestou k ovlivňování čtenáře byla specializovaná literatura, která měla získávat čtenáře k práci – například k práci v hornictví, zemědělství atp.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== (Ne)volný výběr knih ===&lt;br /&gt;
Manipulace se čtenářem se projevovala i na dvou zásadních prvcích knihovnického systému – volného výběru knih a čtenářském katalogu. Na stránkách tehdejší Knihovny bylo jasně řečeno, že do volného výběru umisťujeme „spisy, na jejichž četbě nám hlavně záleží: socialistickou beletrii, budovatelská díla, aktuální četbu, státně politickou literaturu“. Zkreslování katalogů spočívalo v tom, že všechny katalogy byli důkladně cenzurované a „vhodné tituly“ byly obohaceny o doplňující a hodnotící informace (titul získal například nějakou cenu). Podobně byli propagováni i preferovaní autoři a knihy – odkazové lístky na ně se zmnožovaly, a tak se zvyšovala pravděpodobnost, že na ně čtenář narazí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Nástěnky ===&lt;br /&gt;
„''Nástěnka je informační deska obvykle pověšená na zdi sloužící účelům zveřejňování informací, propagace, vyvěšování vzkazů (např. studentská kolej) nebo propagandy.''“ Nástěnky byly nedílnou součástí komunistického Československa, kde fungovaly především jako propaganda našeho bývalého režimu. Vyskytovaly se v dílnách, kancelářích, firmách a nevyhnuly se jim ani školy a knihovny.  Jejich náplní byla aktuální výročí, svátky (MDŽ, svátek práce atp.) a určená komunistická hesla. Tato hesla byla sestavována z krepových, většinou rudých písmen, nalepených na tvrdší podklad a zbytek nástěnky byl doplněn výstřižky z časopisů.  O nástěnky se staraly osoby přímo k tomuto určené, podniky měly své nástěnkáře, některé i celé jejich oddělení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pojízdné knihovny  ===&lt;br /&gt;
Pojízdná knihovna či bibliobus je autobus, který je speciálně upravený pro účely nahrazení kamenných poboček knihoven v určitých částech měst a vesnic. Interiér pojízdné knihovny je upraven tak, aby fungoval jako plnohodnotná pobočka knihovny. Bibliobus je určen převážně pro čtenáře, kteří jsou vázání na lokalitu, kde žijí a nemají možnost dostat se do kamenné knihovny. Například jim to nedovoluje jejich zdravotní stav, mají to daleko apod. Tento typ knihovny proto vyhovuje jak seniorům, zdravotně postiženým, tak i matkám s malými dětmi. Do bibliobusu se vejde od jednoho do čtyř tisíc knih, záleží ale na typu vozidla. Funguje převážně na principu výměnného fondu, fond bibliobusu se pravidelně obměňuje. Jak často je obměňován závisí na dané knihovně. Pojízdná knihovna má vždy řidiče a knihovníka, někdy tyto dvě funkce zastává i jeden člověk najednou. V zahraničí se pojízdná knihovna objevila mnohem dříve než na našem území. První zmínky jsou již z 19. století, a to převážně z Velké Británie a Spojených států amerických.  V tehdejším Československu se vůbec první pojízdná knihovna objevila poprvé v roce 1939. Vůz, který měl hodnotu 150 000 korun, Městské knihovně v Praze darovala Pražská městská pojišťovna. Pojízdná knihovna bohužel fungovala jen velmi krátce, protože jí v roce 1940 zabavila německá armáda, která autobus využívala jako jakýsi pojízdný lazaret. Známější proto začala být právě v 50. letech 20. století. V roce 1949 začaly fungovat bibliobusy dva. Měly 18 zastávek, a díky tomu umožnily zrušení několika poboček Městské knihovny v Praze, které nebyly tolik využívané. Bibliobus v podstatě zastal práci několika poboček najednou. V průběhu 50. let byl jeden ze dvou bibliobusů zrušen a tak musel práci zvládnout pouze jediný bibliobus. Druhý bibliobus byl do funkce vrácen až v roce 1961.  V nynější době se pojízdné knihovny těší stále větší oblibě. V Praze fungují tři pojízdné knihovny, které jezdí, pracují a fungují ve 20. zastávkách po celé Praze. Zajíždějí do oblastí, kde nejsou kamenné pobočky knihoven.  Zajímavostí z historie pojízdných knihoven je, že nejstarší bibliobus na našem území jezdil až do roku 2010. V tomto roce svojí kariéru bohužel zakončil. V loňském roce pojízdné knihovny oslavily 75 let od svého vzniku.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vývoj výpočetní techniky v letech 1948‒1950 ===&lt;br /&gt;
V těchto letech byly veškeré moderní technologie ještě v plenkách, neexistovaly moderní pevné disky, ani dnes rychlé flash paměti, dokonce nebyla ani výpočetní technika v tom smyslu, v jakém ji chápeme dnes. V době socializmu navíc technický vývoj v mnoha směrech zaostával za vyspělým světem o 10 – 15 let. Když pak režim padl, Československo přeskočilo vývoj mnoha let a snažilo se hladově uvést do života veškeré technické vymoženosti dostupné ve světě. Akademická scéna samozřejmě vývoj výpočetní techniky sledovala vždy, a rozhodně nebyla nepřipravená. Počátky výzkumu vývoje a výroby československých počítačů sahají do poválečného období, v němž byla zahájena etapa našeho vlastního výzkumu. Pod vedením profesora Antonína Svobody začalo oddělení matematických strojů (Ústředního matematického ústavu) pracovat na projektu SAPO (samočinný počítač, reléový). Kvůli nedostatku součástek však trvalo mnoho let, než se mohl reálně spustit jeho zkušební provoz. Tento akt (o sedm let později) je považován za reálný počátek výpočetní techniky v Československu. Působí to však celkem úsměvně, protože sériová výroba elektronkového počítače IBM 604 začala ve světě už v roce 1948! Nicméně SAPO byl průkopnický v odolnosti vůči chybám. Počítač měl trojnásobnou aritmetickou jednotku. Pokud se neshodovaly alespoň dva ze tří paralelně počítaných výsledků, provedla se poslední aritmetická operace znovu a teprve po opakovaném špatném výsledku počítač zahlásil chybu. Vstupní a výstupní zařízení také odpovídalo době. Vstupem byl snímač děrných štítků a výstupem zpráv o chybách byl psací stroj. SAPO měl bubnovou paměť o kapacitě 1024 slov o délce 31+1 bit. Čísla byla zobrazována v binárním kódu v pohyblivé řádové čárce. Instrukce procesoru měly dva operační kódy.  V Československé republice se v období před pádem komunizmu v knihovnách již běžně prováděly rešerše. Byly ovšem časově velmi náročné. Prováděly se na obrovských sálových počítačích sovětské výroby, které měly mimo svou velikost nevýhodu v generování velkého množství tepla. Musely být tedy neustále chlazené. Jejich paměť tvořily rešeršní magnetické pásky, které mohly obsahovat i anotace. Vyhledávání probíhalo tedy na principu adresného zasílání informací – SDI. Na základě zadaného hledaného výrazu počítače postupně projížděly všechny zapojené magnetické pásky a hledaly shody, které následně konkrétnímu uživateli vrátily. Shodám se říkalo HITy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1958 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Politické přeměny ===&lt;br /&gt;
Jedním ze základních stavebních kamenů československé společenské diskuze roku 1958 (i roku předcházejícího) byla reflexe a kritické zhodnocování tehdejších politických přeměn ve Svazu sovětských socialistických republik, spuštěných z iniciativy generálního tajemníka KSSS Nikity Chruščova, který o dva roky dříve přednesl tajný referát s názvem „''O kultu osobnosti a jeho důsledcích''“. Ten ve své původní podobě unikl na veřejnost a zanedlouho se s jeho obsahem seznala i západní média. V atmosféře našeho politického a kulturního prostoru byla v roce 1958 znatelná nechuť a nedůvěra vůči převracení dosavadní sovětské politiky, vyznačující se mj. procesem tzv. destalinizace. Názorový diskurz na toto téma se pochopitelně nevyhnul ani oboru knihovnickému, jenž byl dosavadní ideologickou výchovou viditelně zasažen. Nebylo proto žádným překvapením vidět na stránkách knihovnických měsíčníků poměrně ostrou kritiku soudobého anti-stalinského ikonoklasmu, nazývaného příznačně revisionismus. Taktéž poměrně běžné bylo stavět tuto transformaci do kontrastu s desetiletým výročím převzetí výkonné moci ve státě komunistickou stranou. Dlužno podotknout, že nechyběla ani otevřená provolání ke kritice a sebekritice vůči činům a názorům předcházejících let. Dochází k postupnému připouštění faktu, že vědecká práce byla mnohdy přepolitizována, a že takovéto jednání nevyhnutelně vedlo k pozměnění historických pravd. Součástí úvah byl i smysl politickovýchovné činnosti knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Narozeniny a úmrtí ===&lt;br /&gt;
Méně politicky zatíženým tématem bylo již zkraje roku osmdesáté výročí narození historika a literáta Zdeňka Nejedlého, známého svými rozvláčnými a detailními kompilacemi na témata českých dějin. Nejedlý se coby někdejší ministr školství, stranický teoretik a dlouhodobý obránce leninského učení, těšil značné úctě. Na jeho počest zazněly oslavné referáty a vznikla inscenace opery Prodaná nevěsta.&amp;lt;ref&amp;gt;Náš lid ctí a miluje Zdeňka Nejedlého. Rudé právo. 1958, roč. 38, č. 41, s. 1.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na stránkách knihovnického měsíčníku Čtenář byl uveřejněn Nejedlého stručný životopis, přičemž čtenář nezůstal na pochybách o autorově odvěkých sympatiích pro lidové, avšak umělecky hodnotné tvůrčí počiny. Vyzdvižen byl i jeho literární um, smysl pro historický detail a dialektický pohled na dějiny.&amp;lt;ref&amp;gt;Nad milovaným dílem: K osmdesátinám Zdeňka Nejedlého. Čtenář  (sborník). 1958, s. 29.&amp;lt;/ref&amp;gt; Význačným tématem obdobného charakteru byla i událost nepoměrně chmurnější - úmrtí jednoho z nejvěhlasnějších a nejrespektovanějších autorů první poloviny 20. století - národního umělce Petra Bezruče, jemuž byla na stránkách tehdejších, nejen knihovnických deníků a časopisů věnována značná pozornost.&amp;lt;ref&amp;gt;Zemřel...?. Čtenář (sborník). 1958, s. 53.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Technologický rozvoj a administrace knihoven ===&lt;br /&gt;
Zcela v souladu s pokrokovým rázem doby se opakovaně objevovaly články na téma vývoje a zkvalitňování technologického vybavení knihoven. Velký důraz byl kladen obecně na vědu a výzkum, tomu měla pomáhat i knihovna; cílem bylo zdokonalení informační a dokumentačně-bibliografické služby, aby se zvyšovala technická úroveň čtenářů.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, I, s.1&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nadále probíhal proces rozšiřování knihovnické sítě do malých měst a vesnic. Časopisy byly doprovázeny ilustračními fotografiemi obyčejných vesničanů, listujících rozličnými svazky. Součástí ilustračního materiálu byly i početné statistiky. Důraz byl i nadále kladen na ideovou výchovu čtenářstva v duchu marxismu-leninismu. Publicistická rétorika však, byť pozvolna, opouštěla bojovné budovatelské tóny předcházející dekády. Zároveň se jako každý rok udílely ceny za Vzornou lidovou knihovnu. Ze statistiky: knihovna v Klučově, která obdržela cenu o čtyři roky dříve, za rok 1958 vypůjčila 127 ks politických knih, 4 knihy technické a 1389 ks krásné literatury, přičemž knižní fond se rozrostl o 109 knih.&amp;lt;ref&amp;gt;Webový archiv Jiráskovy knihovny v Klučově&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dubnu 1958 byla přijata direktiva KSČ „''O dalším rozvoji a prohloubení ideové činnosti osvětové práce''“. Zaznívaly často se opakující termíny třídnost a političnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář (sborník). 1958, s. 121.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Historické povědomí ===&lt;br /&gt;
Téma, o němž bychom mohli říci, že se v letech bezprostředních po únoru 1948 stalo jakousi stálicí, byly historické rozpravy o životě a významu V. I. Lenina, v tomto případě v kontextu kulturním a uměleckém. Nechyběly zmínky o potřebě odpoutání se od nechtěných pozůstatků carského režimu a nastolení nového, realistického proudu v umění. Zvýšeného zájmu odborné i laické veřejnosti se v druhé polovině roku 1958 těšilo příznačné výročí čtyřiceti let existence Československé republiky, v tuto chvíli ovšem ovlivněné dobovým výkladem, přičemž „nit“ nebyla ponechána suchá na žádném z prvorepublikových politických představitelů - jmenovitě na Masarykovi, Benešovi i Štefánikovi, kteří byli považování za buržoazní vůdce. Časté byly obecné výklady válečných dějin skomírajícího Rakouska-Uherska a nespokojenosti jeho obyvatel, které však, pro svou neorganizovanost, nemohly přerůst ve skutečně lidovou demokracii, nezrazenou a neoloupenou deziluzí elitářství. Historie tzv. mnichovského diktátu je vnímána velmi negativně a v historii československého lidu má místo jakéhosi „černého puntíku“, tedy definitivní tečky za důvěryhodností prozápadně orientovaného parlamentarismu před nastolením druhé republiky a Protektorátu. Speciální pozornost je věnována i „zásluhám“ sociálnědemokratických politiků, dopustivších se zrady na dělnících pro otevřenou ochotu spolupráce s buržoazií.&amp;lt;ref&amp;gt;Pravda o vzniku ČSR. Čtenář (sborník). 1958, s. 217.&amp;lt;/ref&amp;gt; Význam dědictví Velké říjnové socialistické revoluce je značně vyzdvižen, kladen je i důraz na líčení průběhu masových dělnických demonstrací v první polovině roku 1918 a požadavek samostatného Československého státu, k němuž se prý buržoazie připojila až „v hodině dvanácté“. Nechyběl ani bibliografický seznam doporučené literatury, sloužící zejména účelu odhalení „wilsonovského mýtu“ a kritiky amerických imperialistických zájmů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příprava knihovnického zákona ===&lt;br /&gt;
Rok 1958 měl dalšího specifického jmenovatele, důležitého především pro knihovnický obor - oficiálně se započalo s přípravami nového knihovnického zákona, přijatého o rok později, 9. července 1959 (zákon č. 56/1959). Tento zákon má obecný charakter, jeho osnova se skládá ze 14. paragrafů. Byly zde kodifikovány všechny klíčové aspekty socialistické iniciativy. Ustanovena byla politickovýchovná činnost knihoven, došlo ke konkretizaci administrativních opatření a byly vytyčeny podmínky atestace knihovnických pracovníků. Zvláštní paragraf byl věnován lidovým knihovnám. Zákon měl platnost pro celé Československo.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„''Posláním knihoven, důležitého a účinného masového činitele socialistické výchovy, je přispívat k všestrannému vzdělání pracujících v duchu vědeckého světového názoru a pomáhat při zvyšování jejich politické, kulturní a odborné úrovně, zvláště pak přispívat k rozvoji vědy a techniky, k šíření jejich poznatků a poskytovat pomoc při řešení politických i hospodářských úkolů a při rozvíjení tvůrčí iniciativy lidu v boji za vítězství socialismu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Zákon ze dne 9. července 1959 č. 53/1959 Sb. o jednotné soustavě knihoven		http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Knihovnicky_zakon.htm&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kultura ===&lt;br /&gt;
Ve výčtu kulturních událostí nesmí chybět ani prosincový II. celostátní sjezd československých knihovníků, doplněný o projevy čelních státníků. Obrovský vliv na program tohoto sjezdu mělo usnesení XI. sjezdu Komunistické strany Československa o uskutečnění kulturní revoluce, ve kterém ministr školství a kultury dr. F. Kahuda oznámil důležité cíle na několik následujících let. „''Hlavní úkoly revoluce jsou i hlavními úkoly knihovníků.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, I, s. 1&amp;lt;/ref&amp;gt; Za nejdůležitější úkol byla označena politicko-výchovná práce. Dalšími úkoly bylo zlepšení fondů, zdokonalení služeb, zkvalitnění práce se zemědělskou literaturou, propagace a šíření krásné literatury. Kromě toho měla být zvláštní pozornost věnovaná zaostávajícím knihovnám na Slovensku.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, I, s. 2&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Docela zajímavou informací mohou být údaje o oblíbených spisovatelích českých dětí v roce 1958. V pořadí následovali za sebou: Verne, Jirásek, Němcová, Majerová, Gajdar. Jako nejoblíbenější hrdina byl nejčastěji uváděn Verneův „Patnáctiletý kapitán“. Co se týče básníků, v oblibě byli Neruda, Erben, Wolker, Sládek, Havlíček.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, V, s.106-107&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také je nutné se zmínit o besedách, které byly považovány za způsob propagace, pomoc v chápání smyslů knih a měly „''vést k četbě a studiu knih náročnějších''“.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, VII, s.153&amp;lt;/ref&amp;gt; V roce 1958 proběhlo v lidových knihovnách 33 tisíc čtenářských besed (polovina byla pro mládež), zatímco ve 200 městech bylo uspořádáno 13 tisíc besed.&amp;lt;ref&amp;gt;Čtenář, 1959, VII, s.153&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozornosti neušlo ani dílo známého spisovatele a filosofa Karla Čapka. Čtenáři si v prosinci 1958 připomínali jeho úmrtí o dvacet let dříve. Zmiňován byl Čapkův výrazný antifašistický a pro-dělnický sentiment, byť jakékoliv tvrzení o jeho pozitivním vztahu ke komunistické straně významně zpochybňuje samotný Čapek r. 1924 v článku &amp;quot;''Proč nejsem komunistou?&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Celé znění článku na http://www.pritomnost.cz/cz/spolecnost/394-proc-nejsem-komunistou&amp;lt;/ref&amp;gt;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1960 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rok 1960 byl poznamenaný především oslavami 15. výročí osvobození Československé republiky Sovětskou armádou. Knihovny si toto osvobození připomínaly tematickými večery či výstavami. Důležité bylo také shrnout a představit zlepšení, jakého knihovny v těchto uplynulých letech dosáhly. Několik tisíc knihoven zničených za okupace bylo znovu postaveno, tyto knihovny však byly uzpůsobené tak, aby vyhovovaly režimu. Propagovány byly především knihy přírodovědecké, politické, zaměřené na techniku, sovětské knihy a literatura marxisticko-leninská. Šlo o jednu z metod, jež byla využívána pro ateistickou výchovu národa. Speciální pozornost se v tomto směru věnovala také výchově mládeže. Vznikla soutěž „Budujeme vzornou lidovou knihovnu“ a počet půjčených knih i svazků v knihovnách se od roku 1950 zdvojnásobil. Rok 1960 byl posledním rokem druhé pětiletky, a proto bylo podstatné včasné splnění tohoto plánu, zároveň však již probíhala příprava a diskuze nad další pětiletým plánem, který měl probíhat v letech 1961-1965 (a který jak dnes víme, se již v prvním roce zhroutil). Významné bylo také vydání zákona o jednotné soustavě knihoven, který vstoupil v platnost 9. července 1959.&amp;lt;ref&amp;gt;Plné znění na http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Knihovnicky_zakon.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V. Pelíšek, náměstek ministra školství a kultury k povolání a poslání knihovníka v roce 1960 řekl: „''Předním úkolem knihovníka, jako každého veřejného pracovníka, je podporovat a vysvětlovat aktuální politické problémy, pomáhat svými prostředky rozvoji zemědělské výroby a soudobé techniky''“&amp;lt;ref&amp;gt;Pomoc zemědělství. Čtenář. 1960, XII, č. 7.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Lidové knihovny ===&lt;br /&gt;
V roce 1960 byl velký důraz kladen především na tzv. lidové knihovny, protože na rozdíl od ostatních typů knihoven sloužily nejširšímu okruhu obyvatel a tedy většině. Existovaly jak ve městech, tak na venkově, a byly proto důležitým prostředkem pro šíření informací. Kromě kulturní a vědecké osvěty měly za úkol také „propagaci dobrých výsledků a metod práce a rozvoj socialistického soutěžení&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;NOVOTNÝ, František. Zákon a lidové knihovny. Čtenář. 1960, XII, č. 10.&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidové knihovny se skládaly z krajských, okresních a místních lidových knihoven. Krajské knihovny a okresní knihovny plnily informační a bibliografickou funkci (evidence knih) a zprostředkovávaly meziknihovní výpůjční služby. Pokud v kraji nebyla vědecká knihovna, plnily tuto funkci krajské knihovny. Místní lidové knihovny byly zřizovány národním výborem buď     &lt;br /&gt;
# jako samostatná kulturní zařízení: knihovny s bohatými sbírkami, knihovny vyznamenané jako „vzorné“ a především knihovny, jež byly jediným kulturním zařízením v obci, nebo    &lt;br /&gt;
# jako součást jiných kulturních zařízení: knihovny, které fungovaly v rámci jiné organizace, např. JZD (Jednotné zemědělské družstvo) či ROH (Revoluční odborové hnutí). Poslední zmiňované knihovny se věnovaly především osvětovým besedám. Tyto besedy vznikly téměř ihned po vzniku socialistického režimu v Československu v roce 1948 a měly za úkol podněcovat politickou uvědomělost obyvatel, sdružovat lidi se stejnými zájmy a podpořit kulturní život.    &lt;br /&gt;
=== Vzorná lidová knihovna ===&lt;br /&gt;
V roce 1960 proběhl jubilejní desátý ročník soutěže „Budujeme vzornou lidovou knihovnu“. Úspěšná účast v soutěži měla za vyústění získání titulu „vzorná knihovna“, což bylo nejvyšší možné ocenění, které mohly knihovny v té době získat. Toto ocenění však knihovně mohlo být kdykoli odebráno. Knihovna se musela neustále snažit nejen udržet si stejnou úroveň, jakou měla v roce získání titulu, ale ještě ji vylepšovat a být příkladem jiným knihovnám. Povinností těchto knihoven bylo poté také pomáhat knihovnám ve svém okolí, aby i ony zlepšily úroveň své práce. Nové metody a popisy takto vyznamenaných knihoven se šířily pomocí článků v knihovnických časopisech, a tak mohly snadno i vzdálené knihovny přebírat různá vylepšení a zvýšit svou šanci být oceněny v dalším roce. Tento titul byl udělován ministrem školství a kultury. Během let 1950-1959 jej přidělil 81 lidovým knihovnám.&amp;lt;ref&amp;gt;VANČURA, D. Do druhého desetiletí soutěže &amp;quot;Budujeme vzornou lidovou knihovnu.&amp;quot; Čtenář. 1960, XII, č. 1.&amp;lt;/ref&amp;gt;   Nižší ocenění, které mohly knihovny získat, bylo uznání Ministerstva školství a kultury, čestné uznání rady okresního národního výboru nebo čestné uznání rady krajského národního výboru. Knihovník pracující ve vyznamenané knihovně je v jednom časopiseckém článku popsán takto: „''Není snad v zařízení věci, činnosti, o kterou se knihovník nepřičinil, nestaral. Všechny škály své iniciativy musí vyvinout, aby ve své práci nezevšedněl. Pečuje o knihy v okolí, pokud mu to čas dovolí.“''&amp;lt;ref&amp;gt;ŠKRANC, Ludvík. Setkání vyznamenaných knihovníků. Čtenář. 1960, XII, č. 4.&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vesnické knihovny ===&lt;br /&gt;
Vesnické knihovny (knihovny v obcích pod 500 obyvatel) měly klást důraz především na pomoc lidem pracujícím v zemědělství. V knihovnických časopisech z roku 1960 se dokonce rozvíjí diskuze o tom, jak knihovny mohou „přispět ke zvýšení zemědělské výroby a tím k hospodářskému i kulturnímu životu naší vesnice“.&amp;lt;ref&amp;gt;Diskuze: o vesnických knihovnách a jejich práci. Čtenář. 1960, XII, č. 1.&amp;lt;/ref&amp;gt; Na malých vesnicích byla většina lidí odkázána, co se týče kulturního života, pouze na knihovnu. Knihovna se však dle doporučení měla přizpůsobovat čtenářstvu, které v těchto vesnicích tvořili z 1/3 zemědělci. Odbornou literaturu k jejich povolání měla zajistit buď ona, nebo knihovna JZD. Z tehdejšího průzkumu však vyplynulo, že průměrný zemědělec si přečte odbornou knihu k jeho tématu jen jednou za deset let.&amp;lt;ref&amp;gt;Diskuze: o vesnických knihovnách a jejich práci. Čtenář. 1960, XII, č. 1.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Měsíc knihy roku 1960 ===&lt;br /&gt;
Měsíc knihy sloužil dříve především pro ideologickou propagandu režimu. Přístup všech občanů ke knihám byl podmíněn jejich ideově výchovným posláním a cílil především na osvětu a výchovu mládeže tak, aby byla příznivě nakloněna jeho myšlenkám. První ročník se konal v roce 1955. Byl propagován prostřednictvím Československého rozhlasu a televize, kde byl zahájen projevem některého známého básníka. Dle doporučení měly knihovny během Měsíce knih klást důraz nejen ne beletrii a poezii, nýbrž také na politickou, zemědělskou a technickou literaturu.&amp;lt;ref&amp;gt;BURGETOVÁ, Jarmila. Měsíc knihy 1960. Čtenář. 1960, XII, č. 2.&amp;lt;/ref&amp;gt;   Měsíc knihy roku 1960 probíhal (dodnes tradičně) celý březen a byl velmi ovlivněn již zmiňovaným patnáctiletým výročím osvobození ČSR Sovětskou armádou. Některé knihovny připravovaly speciální tematické večery a besedy na toto téma. Důležité bylo také ukázat občanům zlepšení a vývoj knihovnictví od roku 1945 (pomocí letáčků, výstav na nástěnkách apod.). Jiné (např. Krajská lidová knihovna v Brně) se zaměřily na propagaci Wolkerovy poezie, který onen rok slavil své 60. výročí. Pražský kraj zvolil propagaci knih socialistické literatury lidově demokratických zemí. Oslavovalo se i zlepšení spolupráce mezi Čechy a Slováky, knihovny měly za úkol zviditelnit slovenskou literaturu, v Praze probíhal např. večer věnovaný slovenské poezii. Během Měsíce knihy proběhlo také vyhlášení „nejkrásnější české knihy roku 1959“, soutěže, jež v pozměněné podobě funguje dodnes. Další tematické večery byly věnovány Mezinárodnímu dni žen.     &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vědecko-osvětová propagace ===&lt;br /&gt;
Propagace naučných knih v knihovnách fungovala jen jako další stupeň podpory myšlení v souladu s režimem. Vědecko-ateistické knihy byly propagovány formou plakátů, které na jejich vydání upozorňovaly, dále pak výstavkami v knihovnách aj. Tyto výstavky se věnovaly především vesmíru a novým objevům ve vědě. Kupříkladu knihovna v Lounech, které se nachází v Ústeckém kraji, vytvořila rozsáhlou výstavku s názvem „Náboženství - opium lidu“.&amp;lt;ref&amp;gt;Vědecko-osvětová propagace v knihovnách. Čtenář. 1960, XII, č. 12.&amp;lt;/ref&amp;gt; Vydávány byly taktéž seznamy ateistické, a tedy pro čtenáře vhodné literatury. Knihovníci měli diskutovat s čtenáři a tyto knihy jim osobně doporučovat. Pořádání různých besed na téma vědecká propagace bylo samozřejmostí. Knihovníkům je dokonce dáváno za radu „převádět čtenáře postupně, avšak systematicky a vytrvale, od četby běžné románové produkce k literatuře naučné, populárně vědné i vědecké“ s dodatkem, že „přírodovědecká a vědecko-osvětová propagace je nesmírně závažným příspěvkem při uskutečňování socialismu ve vědomí lidí.“&amp;lt;ref&amp;gt;Vědecko-osvětová propagace v knihovnách. Čtenář. 1960, XII, č. 12.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvíce půjčovanými knihami v oboru naučné literatury byla kniha Ivana Horvaie &amp;quot;''Záhady duševního života&amp;quot;'' (vysvětlení různých zázraků a pověr z hlediska psychologie, nebo jejich odhalení jako podvodů) a kniha &amp;quot;''Původ křesťanství&amp;quot;'' Archibalda Robertsona, ve které se autor snaží o rozbor křesťanského náboženství z pohledu vědy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 1948 a 1950:''' Nováková Veronika, Lutzová Alžběta, Šafářová Lucie, Matička Petr&lt;br /&gt;
'''Autoři seminární práce o letech 1958 a 1960:''' Dana Neumannová, Hana Hettenbergerová, Soňa Garmash a David Richter&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Olgou Skolkovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Marií Königovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Rudolfem Vlasákem]]     &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu 1948‒1950 ===&lt;br /&gt;
* ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.&lt;br /&gt;
* RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 677 s. ISBN 978-80-7429-133-3.&lt;br /&gt;
* KONEČNÝ, Petr. Kultura a osvěta v lidové demokracii. Knihovna: časopis Svazu českých knihovníků. 1948, roč. 3, č. 3, s. 89&lt;br /&gt;
* ZIKA, Josef. Svaz českých knihovníků a státní rada knihovnická. Knihovna: časopis Svazu českých knihovníků. 1948, roč. 3, č. 3, s. 109.&lt;br /&gt;
* HRDÁ, Libuše. Pojízdné a jinak mobilní knihovny. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 10 [cit. 2015-04-28]. urn:nbn:cz:ik-12438. ISSN 1212-5075.&lt;br /&gt;
* Knihovníci v boji o „nového člověka“: snahy o řízení četby v literární kultuře 50. let. Čtenář: měsíčník pro knihovny [online]. 2008, roč. 60, č. 0708 [cit. 2015-04-29]. Dostupné z: &amp;lt;http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2008-roc-60/0708-2008/knihovnici-v-boji-o-%E2%80%9Enoveho-cloveka%E2%80%9C-snahy-o-rizeni-cetby-v-literarni-kulture-50-let-43-208.htm&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, komunismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Helenou_Landovou&amp;diff=29484</id>
		<title>Rozhovor s Helenou Landovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Helenou_Landovou&amp;diff=29484"/>
		<updated>2016-01-13T15:41:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Petr Holoubetz, Jakub Požárek, Vojtěch Paleček, Alexandra Riva&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dobrý den, mohla byste se nám představit? Odkud pocházíte? Kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Dobrý den, jmenuji se Helena Landová, jsem z Chebu a jsem přímo z knihovnické rodiny. Oba moje rodiče byli knihovníci v okresní knihovně v Chebu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Celá generace byla knihovnická nebo jenom rodiče?===&lt;br /&gt;
Mojí rodiče byli knihovníci, já jsem také vystudovala knihovnictví a celý život se tomu věnuji. Moje dcera je třetí knihovnická generace v naší rodině. Když jsem přišla na studia do Prahy, tak jsem se v prvním ročníku seznámila se svým budoucím manželem, a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jeho maminka pracuje v Základní knihovně Akademie věd.&lt;br /&gt;
Maturovala jsem v roce 1972 a poté udělala přijímací zkoušky tehdy ještě na Fakultu osvěty a novinářství. Knihovnický obor vzápětí přešel na fakultu filozofickou. Katedra knihovnictví a vědeckých informací (KKVI) byla v Celetné ulici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Takže si myslíte, že Vás ovlivnila rodina?===&lt;br /&gt;
Ano, zcela určitě. Moji rodiče pracovali v knihovně už od roku 1947, a tak jako se někteří&lt;br /&gt;
herci chlubí, že se narodili přímo v divadle, tak já můžu říct, že jsem vyrůstala doslova v knihovně. Pamatuji se, že když jsem jako malé dítě čekala na rodiče až půjdou domů a byla jsem unavená, ukládali mě mezi regály s knihami. Takže opravdu jsem nemohla byt ničím jiným. Chtěla jsem jít už po základní škole na střední knihovnickou školu v Praze, ale maminka mě nechtěla pustit, takže jsem si napřed udělala gymnázium a pak jsem tady pět let studovala.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zvolila byste si tento obor znovu?===&lt;br /&gt;
Jednoznačně, práci v knihovně považuji za krásné povolání, zejména pro ženy, ale dneska se tam najde řada pozic i pro muže. Je to krásná práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Čím vším jste si prošla v knihovnické praxi?===&lt;br /&gt;
Moc jsem toho neprošla, protože jsem taková duše věrná. Po promoci jsem začínala v knihovně Akademii věd na Národní třídě, pak dostal manžel učitelské místo na Agronomické fakultě v Budějovicích, a tak jsme se z Prahy odstěhovali. Když jsem po mateřské dovolené hledala práci, tak se objevila unikátní možnost vybudovat úplně novou knihovnu. Do Českých Budějovic se tehdy začalo přesouvat několik přírodovědných ústavů Akademie věd a postupně tam vzniklo centrum biologického výzkumu, které tam působí dodnes. A protože s ústavy bylo třeba přestěhovat i jejich knihovny, dostala jsem spolu s novým místem i úžasný úkol: udělat z těch malých ústavních knihoven dobře vybavenou knihovnu společnou. To byla jedinečná šance, sice jsem toho ještě moc neuměla, praxi jsem měla jen krátkou, zato odvahu a chuť jsem měla velkou. Tu knihovnu jsme spolu s několika málo kolegyněmi zakládali takzvaně na zelené louce. Nikdo nám do toho nemluvil, což bylo na jednu stranu příjemné, na druhou stranu jsme věděly, že i případné chyby budou jen na nás. Společná knihovna biologických pracovišť tam existuje dodnes, i když se mezitím&lt;br /&gt;
několikrát přestěhovala. Pracovala jsem v ní 27 let, byly to krásné roky, vědečtí pracovníci potřebují knihy a časopisy ke své každodenní práci a dobré informační služby umí ocenit. Po založení Jihočeské univerzity v roce 1991 se naše knihovna stala i fakultní knihovnou nově vzniklé Biologické fakulty. Styl práce se potom hodně změnil, nechodili k nám už jen vědci, ale knihovna ožila studenty, kteří potřebovali jiný přístup, jiný druh služeb. I když takové spojení bylo ve své době dost ojedinělé, u nás se velmi osvědčilo a existuje vlastně dodnes. Jen je biologická knihovna propojená s novou Akademickou knihovnou, kterou Jihočeská univerzita postavila v roce 2009. A protože jsem v tom slučování měla praxi, nabídla mi univerzita, abych toto společné pracoviště vedla. A tak jsem po mnoha letech poprvé změnila zaměstnavatele a už 5 let si užívám moderně vybavenou budovu Akademické knihovny.&lt;br /&gt;
Pokud jde o knihovnickou práci, tak jsem prošla úplně vším, od několikerého stěhování knih, jejich zpracování, zavádění automatizace, nástup elektronických knih a časopisů …Vlastně všechno, co jsem mohla z knihovnictví ochutnat, tak jsem si zkusila, a proto můžu z vlastní zkušenosti říct, že je to práce zajímavá, která vás nutí stále se něco učit, a také užitečná, protože vidíte, že i díky vám se třeba právě vědcům a studentům jejich práce nebo studium daří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A jak to vypadalo na ÚISK?===&lt;br /&gt;
ÚISK se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací - KKVI. Byla rozdělená na dvě větve, jednak knihovnictví a pak moderní směr vědecké informace. Já jsem studovala tradiční knihovnictví, v ročníku nás bylo asi 80. Žili jsme docela obyčejným studentským životem, i když doba nebyla příliš veselá – studovala jsem v letech 1972 – 1977 – ale mladý člověk to tak nevidí. I když politické poměry se projevily i na fakultě a katedře. Někteří přednášející nás po prvním ročníku nuceně opustili, ale přesto na ně dodnes vzpomínám. Například dr. Neradová, dr. Nakonečný, dr. Jauris a někteří další. S některými jsem se ale bohužel úplně minula, především s budoucím ředitelem ÚISK profesorem Cejpkem. Pokud jde o knihovnické předměty, tak jsme měli štěstí na odborníky, jako byli tehdejší vedoucí katedry docent Jiří Kábrt, dr. Vodičková, autorita na poli katalogizace, dr. Benešová-Mertová, docenti Straka a Kovář a řada externistů, kteří do našeho studia přinášeli zajímavý pohled z praxe.&lt;br /&gt;
Samozřejmě jsme museli absolvovat i několik politických předmětů, jako dějiny dělnického hnutí, vědecký komunismus, politická ekonomie, ale věděli jsme, že bez toho to nejde, tím museli tehdy projít studenti všech oborů na vysokých školách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byly vaše oblíbené předměty?===&lt;br /&gt;
Moje oblíbené předměty byly dějiny literatury, české i světové, mimo jiné nás jeden rok učil&lt;br /&gt;
spisovatel Jiří Marek, autor kriminálních příběhů Panoptikum města pražského. Z knihovnických to byla třeba bibliografie s docentem Kábrtem. Byly i předměty, které byly zajímavé, ale mně moc nešly. Například dějiny knihtisku s docentem Horákem, velikým odborníkem v této oblasti. Pokud jde o technické disciplíny, seznámili jsme.se např. se základy reprografických a tiskařských technik, což se mi v budoucnu moc hodilo. Osobní počítače samozřejmě ještě nebyly, učili jsme se pracovat s děrnými štítky a na počítač – velký sálový – jsme se chodili dívat do Michelské pekárny. První osobní počítač jsem dostala až o&lt;br /&gt;
mnoho let později a práci s ním jsem se musela učit takzvaně za pochodu. Naštěstí jsme se na katedře kromě teoretických předmětů naučili i mnoha užitečným dovednostem, mimo jiné jak si opatřit potřebné informace. Vždyť už známý bonmot praví, že knihovník nemusí nic vědět, ale musí vědět kde to najít. V průběhu studia jsme procvičovali právě schopnost si informace najít. V budoucích letech mi to pomohlo držet krok se vším, co do našeho oboru postupně přicházelo, a že toho bylo hodně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Takže obor byl progresivní v závislosti na praxi, resp. moderně stavěný?===&lt;br /&gt;
Myslím, že ano. Nevím, jaké to bylo v dalších letech, ale za nás bylo studium velmi dobře koncipované, trvalo celých pět let a o jeho absolventy byl velký zájem i mimo obor právě pro schopnost s informacemi pracovat, vyhledávat, třídit, hodnotit. Většina mých kolegů ale zůstala oboru věrná a pracují celá léta v nejrůznějších typech knihoven, veřejných, muzejních,&lt;br /&gt;
vysokoškolských, řada z nich na vedoucích pozicích. Dodnes se s některými potkávám na různých knihovnických akcích a vždycky se rádi vidíme.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měli jste během studia nějaké kontakty se zahraničím?===&lt;br /&gt;
Bohužel ne, to je jediná věc, o kterou bylo naše studium ochuzené. V tomto směru byla doba mého studia velmi nepříznivá. Chodili jsme ale každý rok na praxi do různých typů knihoven a snažili se naučit se něco alespoň tam.&lt;br /&gt;
-Sledovali jste aspoň v předmětech nějakou zahraniční praxi?&lt;br /&gt;
-Informace o vývoji oboru ve světě jsme mohli získat ze zahraničních odborných časopisů,&lt;br /&gt;
těch ale docházelo např. do Národní knihovny jen málo a přístup k nim byl omezený&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A kdybyste měla určit nějaké vývojové etapy nebo mezníky v tomto oboru, které by to byly?===&lt;br /&gt;
Tak určitě velkým mezníkem byly osobní počítače, se kterými jsem se potkala až v praxi. Začínali jsme s počítači TNS, které se vyráběli ve Slušovicích. TNS počítače neměly ještě harddisk, měly 2 sloty, kam se vkládaly velké 8-palcové diskety. Když je dneska ukazuju studentům, tak se srdečně smějí. Dalším mezníkem byl nástup automatizovaných systémů, které zvládaly celou knihovnickou agendu od akvizice, katalogizace, půjčování knih, upomínání, vyřazování. Obrovskou změnou bylo, když se knihovní katalogy začaly stěhovat na internet a čtenářům se tak otevřely knihovní fondy prakticky kdekoliv na světě. Převratným zlomem, zejména v oblasti výzkumu byly elektronické databáze, nejdříve na disketách, pak na CD-ROM a teď už řadu let na internetu. A právě proto, že jsem prošla všechny etapy získávání informací, tak říkám, že právě ta současná je splněný knihovnický sen. Když dneska někdo potřebuje získat informaci o něčem, udělá si rešerši, zjistí, co k jeho tématu bylo publikováno a rovnou z té databáze může získat text potřebného článku. To co&lt;br /&gt;
ještě před pár lety trvalo v nejlepším případě dny, ale spíše týdny, dneska jde zvládnout během pár minut. Náš obor se za léta mé praxe změnil – alespoň po technické stránce – obrovsky. Veřejně dostupné katalogy knihoven, možnost knížky na dálku hledat, rezervovat,&lt;br /&gt;
prodlužovat. Na internetu tisíce časopisů a knih na dosah, možnost přístupu k databázím ověřených vědeckých informací a celá řada dalších technických zázraků Jsem ráda, že jsem byla u toho, že jsem zažila přechod od od těch tradičních knihovnických forem práce až k tomu dnešnímu stavu, který je v oblasti získávání informací téměř ideální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pamatujete si nějaká klíčová témata té doby, nebo co se řešilo během vašeho studia?===&lt;br /&gt;
Do doby mého studia spadají začátky automatizace zpracování informací u nás, takže jsme se dozvídali o zahraničních databázových centrech, magnetopáskových službách, děrných štítcích. Ale byly to opravdu jen začátky, já jsem navíc studovala tradiční knihovnictví,&lt;br /&gt;
technické věci se učili především kolegové z informatické větve. Ale výpočetní technice jsem stejně v budoucnosti neunikla, navíc rozvoj v této oblasti nabral po mém nástupu do praxe nebývalou rychlost, a mi nezbylo nic jiného, než znalosti postupně dohánět .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měnila se podle vašeho názoru nějak role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Samozřejmě se změnila. Ještě tak do poloviny 90. let se bez knihovny a knihovníka třeba vědečtí pracovníci nebo studenti na vysoké škole neobešli. Prakticky všechny informační zdroje byly pouze v knihovně. Časopisy, vědecké monografie, učebnice, skripta. S rozvojem výpočetní techniky a hlavně s nástupem internetu se začaly informace postupně přesouvat tam. Dnes např. takový vědecký pracovník, zejména v některých oborech, už vůbec do knihovny nemusí dorazit. Všechno má dostupné ze své pracovny. Ale jak jsem sama zažila ve své praxi, knihovníci a knihovny mají stále co dělat. Když se na Jihočeské univerzitě plánovala stavba nové knihovny, ozývaly se hlasy, že je to úplný nesmysl stavět budovu pro knihovnu, když je všechno na internetu. Praxe ukázala, že knihovna je třeba pro univerzitu stále velmi důležitým místem, což u nás potvrzují stovky návštěvníků denně. Ukazuje se, že elektronická kniha je možná dobrá na dovolenou, ale z tištěné se přeci jen lépe učí, že databáze plné informací jsou sice snadno dostupné, ale někdo musí uživatele naučit s nimi pracovat, a licence na elektronické časopisy musí někdo pro univerzitu zařídit.&lt;br /&gt;
Jsem přesvědčena, že knihovny jen tak nezaniknou a knihovníci tím pádem také ne, jen si&lt;br /&gt;
musí osvojit různé další dovednosti. Musí být tak trochu manažery projektů, schopnými učiteli a asistenty svých uživatelů v cestě za informacemi připravenými poradit s nejrůznějšími problémy, a to třeba i v cizím jazyce. A k tomu stále ještě i klasickými knihovníky, protože někdo kvalifikovaný musí knihy nakoupit a do těch báječných on-line katalogů zpracovat a jiný třeba sehnat starou knihu nebo článek odněkud ze světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A kam se podle vás bude ten obor vyvíjet dál?===&lt;br /&gt;
Abych vám řekla pravdu, přesně nevím. Ale jsem přesvědčena, že třeba na vysoké škole, kde pracuji já, se ještě dlouho bez dobře vybavené a fungující knihovny a bez vzdělaných knihovníků určitě neobejdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste nakonec popřála UISK do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Studentům přeju, aby se jim na ÚISK líbilo tak jako se líbilo nám na naší katedře, aby neměli nouzi o dobré učitele a aby po absolvování našli uplatnění v tomhle krásném oboru. Vyučujícím pak, aby neměli nouzi o studenty a aby dál vychovávali absolventy, kteří budou vítáni ve všech knihovnách. A hlavně ÚISK přeju, aby tady byl i za 65 let., i když třeba s jiným názvem a v jiné podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1968%E2%80%921989&amp;diff=29483</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968‒1989</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1968%E2%80%921989&amp;diff=29483"/>
		<updated>2016-01-13T15:31:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V roce 1973 se dosavadní '''Katedra knihovnictví a vědeckých informací''' přejmenovala na '''Katedru vědeckých informací a knihovnictví''' a přečkala s tímto názvem celé normalizační období. V té době katedru vedl '''[[Jiří Kábrt|PhDr. Jiří Kábrt]]''', kterého roku 1989 vystřídal '''[[Jiří Cejpek|doc. Jiří Cejpek]]'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zpracovávání tohoto tématu byl kladen hlavní důraz na roky 1968, 1970, 1978 a 1980.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 1968‒1989 ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečné uvolnění jak v politickém, tak kulturním životě lze pozorovat s příchodem 60. let, kdy se země dostala do vážných ekonomických problémů, které bylo třeba okamžitě řešit. Vyvrcholením uvolnění se stalo Pražské jaro 1968, jehož symbolem byl Alexander Dubček. Všechno snažení o demokratizaci bylo ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy z 20. srpna 1968. Československé vedení pod tlakem sovětských soudruhů souhlasilo s dočasným umístěním sovětských vojsk v Československu, které se protáhlo až do začátku 90. let. Byl přijat zákon o federalizaci Československa. Rok 1969 a odolání Dubčeka a jeho spolupracovníků z vedoucích funkcí znamenal konec reformním snah v Československu. Do čela KSČ se neprosadila neostalinistická klika v čele s Vasilem Bilakem, ale Gustav Husák, který se na následujících více než 20 let stal symbolem komunistického režimu v Československu. Československá veřejnost proti okupaci jasně vystoupila. Největší ohlas mělo upálení studenta Jana Palacha v lednu a Jana Zajíce v únoru 1969. Období 70. let bývá označováno jako éra „husákovské normalizace”. V praxi to znamenalo potření všech reformních snah, rozsáhlé politické čistky ve straně i dalších institucích. Režim se snažil pomocí zajištění blahobytu odvést pozornost obyvatelstva od politiky. V roce 1975 proběhla Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která otevřela otázku dodržování lidských práv v zemích socialistického tábora. V reakci na to vznikla Charta 77, tedy hnutí, které požadovalo dodržování lidských práv v Československu. Na počátku 80. let opět došlo ke společenskému uvolnění a to zvláště po nástupu Michaijla Gorbačova v SSSR. Stále více se projevuje ideologická vyčpělost režimu a veřejně se začalo mluvit o ekonomických problémech, které Československo postihly. Jedním z projevovala slabosti režimu bylo jmenování Milouše Jakeše do čela KSČ. Výročí dvaceti let od srpnové okupace 1968 se neslo v duchu masivních demonstrací proti režimu, které policie a Lidové milice tvrdě potlačily. Rok 1989 se nesl ve znamení stále rostoucí nespokojenosti veřejnosti s režimem. Zásah proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989 fakticky znamenal konec komunismu v Československu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1968 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''V roce 1968 došlo k vyvrcholení politického uvolňování a k tzv. '''Pražskému jaru'''. Již v lednu proběhla změna ve vedení KSČ, kdy Alexandr Dubček nahradil Antonína Novotného, 1. tajemníka Ústředního výboru KSČ. V dubnu byl schválen Akční program KSČ, který si vytknul za cíl vybudovat „'''socialismus s lidskou tváří'''“, demokratizovat socialistický systém. Následovala řada reforem, přestala fungovat cenzura a byla obnovena svoboda shromažďování.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto změny samozřejmě ovlivnily knihovnické odvětví, diskuze a požadavky knihovníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na stránkách knihovnického časopisu Čtenář se na jaře objevilo diskuzní fórum, kde se řešily problematické otázky. Diskuze měla být podkladem pro plánovaný celostátní sjezd československých knihovníků. Knihovníci řešili například otázku, jak moc mají být knihovny politicky a společensky angažovány. Mezi další politické otázky patřil požadavek rehabilitace spisovatelů a jejich děl neprávem vyřazených z knihoven. V souvislosti s touto otázkou požadovali zrušení seznamů zakázaných knih a uvolnění knih, které byly nuceně uloženy. K Akčnímu programu KSČ se zpočátku stavěli skepticky. Program je to pěkný, ale je otázka, jak se dá zrealizovat, stávající praxe tomu zatím moc nenapovídala. Silné kritice bylo podrobeno současné řízení knihoven, které bylo prováděno direktivně, bez zpětné vazby knihoven. To se mělo změnit. Dále knihovníkům chyběly potřebné informace, v posledním roce byli prakticky izolováni od všech informací v knihovnické oblasti. Důvodem byla mimo jiné absence zastřešujícího orgánu, který by knihovníky skutečně zastupoval a reprezentoval navenek. Dosud byla takovým orgánem Ústřední knihovnická rada, která však již více než rok nebyla svolávána z důvodu nesouhlasu s ministerstvem, jehož byla poradním orgánem. Proto měl být založen Svaz českých knihovníků. Další diskutovanou otázkou bylo vytváření jednotné soustavy knihoven, která již formálně měla být ustavena, ale v praxi knihovny příliš nespolupracovaly. Bylo třeba se zaměřit na jejich koordinaci, vytváření souborných katalogů, meziknihovní výpůjční službu apod. Dále se řešily materiálně technické podmínky, nízké platy a nedostatek kvalifikovaných pracovníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dne 21. března se sešla konference knihovníků, kde byly diskutovány výše naznačené otázky. Výsledky konference byly vtěleny do závěrečné rezoluce a odeslány ÚV KSČ. Knihovníci plně podporovali prosincové a lednové plénum ÚV KSČ a demokratizační proces. Požadovali vytvoření nadresortního řídícího orgánu, zrušení všech právních norem týkajících se prohibiční literatury a uvolnění literatury ve zvláštních fondech. Zadržená zahraniční literatura, která nesměla být zpřístupněna, měla být předána do knihoven. Také byl nedostatečný přísun zahraniční devizové literatury do vědeckých knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Reakce na požadavky byla relativně vstřícná. Oleg Homola, ředitel Odboru kulturně výchovné práce a ochrany památek promluvil v Plzni při příležitosti vyhlášení výsledků 18. ročníku soutěže o vzornou lidovou knihovnu. Knihovníkům dal za pravdu a předestřel navrhovaná opatření. Měla být zrušena prohibiční opatření i seznamy závadné literatury, dovoz zahraničního tisku měl podléhat pouze poštovnímu zákonu. Měla být vyvinuta snaha zvýšit devizové kvóty na dovoz zahraniční literatury pro vědecké knihovny. Dále nastínil, že je třeba vypracovat jednotný platový řád pro všechny typy knihoven a podstatným úkolem je také vyřešit vztahy českého a slovenského knihovnictví v souladu s připravovaným federativním uspořádáním. Ve druhé polovině roku byla vypracovávána dlouhodobá koncepce rozvoje československého knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Začalo se připravovat ustavení Svazu českých knihovníků a informačních pracovníků jakožto dobrovolné zájmové organizace, která měla  sdružovat knihovníky a informační pracovníky, vystupovat jejich jménem a hájit jejich zájmy. Přípravný výbor získal během krátké doby tisíc členů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Postupující demokratizační proces, který byl v ČSSR nastolen, sledoval s obavami Sovětský svaz. Ten se 15. července setkal ve Varšavě s pěti zeměmi Varšavské smlouvy a Československu byl odeslán varovný dopis před nepřáteli socialismu, proti nimž má KSČ zakročit. To byl počátek silné konfrontace se Sovětským svazem, která vyvrcholila 21. srpna vojenskou okupací a následným opětovným utužením režimu.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tuto situaci samozřejmě reagovali i knihovníci. Svaz českých knihovníků poslal 27. července dopis ÚV KSČ, ve kterém vyjádřil plnou podporu předsednictvu a naději, že bude obhajovat suverenitu našeho státu. Zároveň Svaz zaslal dopis bratrským knihovnickým organizacím v pěti státech, jejichž představitelé podepsali varšavský dopis, a snažil se jim vysvětlit současnou situaci a fakt, že socialismus u nás není ohrožen. Po okupaci se knihovníci navzájem podporovali v přesvědčení, že demokratizační proud nebude brzo ukončen, a že právě knihovny se o to musí zasadit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovnické vzdělávání ===&lt;br /&gt;
Další probíranou otázkou bylo školství. Knihovny si neustále stěžovaly na nedostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Knihovnická kvalifikace se dala získat na střední odborné škole, na vysoké škole a také postgraduálním studiem. Střední knihovnická škola se nacházela v Praze a v Brně, obě se daly studovat prezenčně i dálkově, ale pro dálkové studium bylo podmínkou zaměstnání v oboru, popřípadě předběžná praxe. Obě školy také poskytovaly dvouleté nástavbové studium.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysokoškolské studium probíhalo na Fakultě osvěty a novinářství na Univerzitě Karlově na Katedře knihovnictví a vědeckých informací. Obor se nazýval Knihovnictví a vědecké informace, byl pětiletý a povinně dvouoborový. Studenti si vybírali mezi zaměřením literárně-vědným, přírodovědným a technickým. Kromě odborných předmětů museli splnit společný základ, kam patřila marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie a sociologie. Dále byla povinná zkouška ze tří cizích jazyků, a sice ruštiny a dalších dvou světových jazyků, které si mohli studenti zvolit. Na přednáškách nebyla docházka povinná, na seminářích se hlídala. Součástí studia byla i odborná praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kromě toho bylo v roce 1968 zavedeno postgraduální studium při Katedře knihovnictví a vědeckých informací pro absolventy jiných vysokoškolských oborů. Bylo určené jako studium při zaměstnání a trvalo dva roky. Pro pomocné knihovníky existoval tříměsíční kvalifikační kurz, který pořádaly krajské a státní vědecké knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavosti ===&lt;br /&gt;
* Evidence čtenářů na okrajových děrných štítcích: Tento způsob byl v roce 1968 zaveden v okresní knihovně v Písku (nechala se inspirovat knihovnou v Českých Budějovicích a Státní technickou knihovnou v Praze). Metoda spočívala v nahrazení tiskopisů čtenářských přihlášek okrajově děrovanými lístky. Předtisk byl upraven tak, aby se dalo v kartotéce pomocí jehel snadno vyhledávat podle různých kategorií.&lt;br /&gt;
* Knihovny na pláži: Tuto službu pořádala okresní knihovna ve Znojmě, když každé léto provozovala knihovnu na pláži u Vranovské přehrady. Lidé si sebou na dovolenou nemuseli knihy vozit, ale knihy přišly za nimi.&lt;br /&gt;
* Prezident republiky Ludvík Svoboda udělil Řád republiky Státní technické knihovně v Praze při příležitosti 250. výročí jejího založení.&lt;br /&gt;
* V Německé spolkové republice začali v jedné knihovně půjčovat kromě knih i gramofonové desky.&lt;br /&gt;
* Dálkové kurzy výpočetní techniky byly pravidelně pořádány Československou vědeckou společností pro knihovníky a pracovníky VTEI.&lt;br /&gt;
* Jak pěstovat v knihovně květiny? I takovou otázkou se knihovnický časopis zabýval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobovou knihovnu zajímavě popisuje paní Bolková: „''Zdá se mi, že to, co bylo kdysi hlavní náplní práce knihoven, se jaksi pomalu a jistě ztrácí. Půjčovny větších knihoven se svými samoobslužnami nám ve všem připomínají obchody. Čtenáři, hledej v nich, jak umíš. Jsi vítán jenom tehdy, když přesně víš, co chceš a, pokud možno, to přineseš na papírku písemně. Máme Tě rádi jen tehdy, když si umíš sám a rychle vybrat, nezdržuješ a neptáš se pořád na detektivky a úzkoprofilové knihy. Dokonce nám nestojíš ani za to, abychom Ti tyto knihy zamluvili, protože podle příkazu toho a toho rezervujeme pouze naučnou literaturu.''“&amp;lt;ref&amp;gt;BOLKOVÁ, H. Obchod nebo knihovna?. ''Čtenář: měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1968, roč. 20, č. 10., s. 349&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1970 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
Rok 1970 českého knihovnictví by se dal popsat jako rok, kdy se řešily běžné knihovnické problémy, které v přenesené podobě řešíme stále i nyní. Psychologie čtenáře, budování fondu, či služby čtenářům. Na druhou stranu by se tento rok dal pojmenovat jako rok naplněný výročími. A to výročími z pohledu knihovnictví více či méně významnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé výtisky časopisu Čtenář a časopisu Zpravodaj západočeských knihovníků z tohoto roku jsou mnohačetně protkány oslavou stoletého výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina. S ohledem na tehdejší režim lze samozřejmě usuzovat, že se ale tato událost připomínala v časopisech napříč všemi obory a zájmy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V již zmiňovaném Zpravodaji západočeských knihovníků se například toto dobové „zabarvení“ projevilo v otisku oslavné básně Jaroslava Seiferta s názvem Lenin hned v prvním čísle. Poněkud bizarním dojmem z pohledu dneška se může jevit i tzv. Malá bibliografie s názvem: „V. I. Lenin v české poezii 1945-1968.“ Tato bibliografie byla vydána jako příloha k časopisu a měla sloužit jako pomůcka pro přípravu oslav. Řešena byla abecedním pořadím autorů s názvem básně, básnické sbírky a číslem stránky, kde se báseň konkrétně nachází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako dnes máme soutěž o nejlepší knihovnu, i v dobách minulých tomu nebylo jinak. V roce 1970 proběhl jubilejní 20. ročník soutěže: „Budujeme vzornou lidovou knihovnu.“ Ačkoliv byla z úplného počátku hodnocena formální, kvantitativní hlediska, s postupem času se začala hodnotit spíše kvalita a komplexnost podávaných služeb. Soutěž probíhala na několika úrovních, a to na úrovni okresní, krajské a ústřední. Původně soutěž zahrnovala knihovny pouze na české části území. Od svého 10. ročníku ale zahrnovala území celého Československa, a zlepšila tak i vzájemnou spolupráci knihovníků. Ocenění nezískávala pouze knihovna jako taková, ale existovala rovněž kategorie pro knihovníky, kteří byli odměňováni za svoji obětavou práci. Nutno je snad ještě podotknout, že oceněn nebyl každý rok pouze jeden knihovník a jedna knihovna. Ve dvacátém ročníku například titul Vzorná lidová knihovna získalo třináct knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dvacet let své existence oslavoval rovněž Ústav informačních studií a knihovnictví, tehdy ještě nazývaný Katedrou knihovnictví a vědeckých informací. Rozhodující zásluha pro založení je přisuzována doc. Dr. [[Jaroslav Drtina|Jaroslavu Drtinovi]], který vytvořil původní koncepci školy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě před tím než vznikl samostatný vysokoškolský obor, existovaly na půdě filozofické fakulty kursy pro knihovníky, které ale nabízely pouze rozšíření pro filozofické vzdělání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V březnu tohoto roku se uskutečnil i první knižní veletrh. A to v Praze ve výstavním domě u Hybernů. Březen byl vybrán z toho důvodu, že již tenkrát byl spojován s českou knihou a čtenářstvím. Hlavní motivací pro zorganizování tohoto počinu bylo důstojné uctění 25. výročí osvobození Československa. Rovněž šlo ale i o to, že do tehdejší doby se výsledky práce nakladatelů a knihkupců prezentovaly na jednotlivých separátních výstavách. Společný knižní veletrh oproti jiným evropským městům (Lipsko, Frankfurt nad Mohanem, Vídeň atd.) v Praze prostě chyběl. V rámci veletrhu se rovněž uskutečnilo symposium o odborných nakladatelských a knihkupeckých otázkách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným jubileem, které je spojeno s rokem 1970, je výročí sta let statistiky českých knihoven. 8. února 1870 vyšla v časopise Světozor výzva, která vybízela knihovníky z Čech, Moravy a Slezska, aby do redakce zaslali informace týkající se jejich spravované knihovny. Žádané nebyly ale pouze číselné hodnoty týkající se počtu svazků a výpůjček, ale například i informace o tom, kdo a kdy knihovnu založil. Jednalo se o první pokus o zjištění stavu českého knihovnictví. Redakce časopisu ale podcenila celkové množství knihoven, a tak nakonec nebyla schopna zpracovat kompletní přehled knihoven. To se povedlo až o třicet let později. I přesto jsou svazky Světozoru z let 1870 až 1875 cenným historickým pramenem pro poznání stavu tehdejšího knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První dlouhodobý územní plán pro rozvoj jednotné soustavy knihoven z roku 1966 končil právě v roce 1970, aby na něj mohl plynule navázat nový pětiletý plán. Ten knihovnám ukládal čtyři hlavní úkoly. Knihovny se podle něj měly stát centrem propagace politiky strany, zajistit plnou podporu vzdělávání a uspokojení osobních zájmů občanů, přispívat k plnému rozvoji kulturního života a zaměřit svoji práci na pomoc rozvoji národního hospodářství, obzvlášť v otázkách týkajících se vědecko-výzkumných úkonů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na pořadu dne v tehdejším knihovnickém světě byla otázka zabývající se regionální literaturou. Knihovny československého území přejímaly funkci shromažďování a informování o regionální literatuře od muzeí a archivů. I když se podařilo alespoň nějakým způsobem ustálit regionální bibliografii souběžnou, s mapováním bibliografie retrospektivní zůstával i nadále problém. S problematikou souvisela i absence fyzických svazků v knihovnách. Takže se mohlo stát, že ačkoliv byla nějaká publikace zapsaná v místní bibliografii, nebylo možné se k ní v místní knihovně bez využití meziknihovní služby dostat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významnou množinu všech článků z obou časopisů (Čtenář a Zpravodaj) tvoří ty, které se nějakým způsobem zabývají dětskými čtenáři. Ať už popisem zkušeností z jednotlivých knihoven, tak doporučením literatury. Větší přehled a informovanost z oblasti knih pro děti mohl zajišťovat i tzv. Klub dětských knihoven fungující při nakladatelství Albatros. Pokud se do něj knihovna přihlásila, získala několik výhod pro budování dětského fondu. Mezi výhody patřil například větší časový předstih informování o nově vydávaných knihách. Knihovna tak mohla cílevědoměji plánovat nákup nových knih. Dále členové získávali zdarma katalogizační lístky se stručnou charakteristikou literárního díla na celou vydavatelskou produkci Albatrosu, společně s přebaly na knihy, záložkami a názornými pomůckami pro práci s dětským čtenářem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další významná jubilea můžeme zařadit i ty z následujícího krátkého sezamu. Rok 1970 jako Mezinárodní rok výchovy k uctění díla J. A. Komenského, 25 let od osvobození Československa, 110 let knihovnictví v Klatovech, 125 let od vzniku knihovny v Domažlicích, 100 let od úmrtí Charlese Dickense, 60 let od smrti Lva Nikolajeviče Tolstého, 20 let Státní vědecké knihovny v Plzni, či 25 let existence nakladatelství Svoboda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1978 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===IFLA poprvé v Československu===&lt;br /&gt;
Poprvé v historii našeho knihovnictví se v ČSSR uskuteční zasedání rady IFLA - mezinárodní federace knihovnických sdružení. Poprvé v historii, třebaže podnět k jejímu založení dali právě českoslovenští knihovníci při mezinárodní poradě knihovníků, která se konala v Praze roku 1926. Letošní, v pořadí 44. ročník IFLA, který se uskuteční 27. 8 - 2. 9 na Štrbském plese bude velkou příležitostí pro celé československé knihovnictví představit se výrazně na světovém fóru a to právě v 30. výročí únorového vítězství pracujícího lidu, které znamenalo také velký mezník v rozvoji socialistické kultury, socialistického knihovnictví. IFLA je mezinárodní nevládní organizací. Byla založená v roce 1927. Sídlo generálního sekretariátu je v Haagu. Je to organizace zařazená do struktury UNESCO v kategorii A. Sdružuje více než 600 asociačních a institucionálních členů (knihovnické spolky, knihovny, bibliografická ústředí, knihovnické školy) ze 101 zemí celého světa. Posláním IFLA je podporovat rozvoj knihovnictví a knihovnických služeb po celém světě především formou rozšiřování mezinárodní spolupráce knihoven, bibliografických pracovišť. Má podporovat, koordinovat a podílet se na projektech, programech a výzkumech mezinárodního významu právě v oblasti knihovnictví a bibliografie. ČSSR patří mezi zakládající členy IFLA. Od jejího vzniku se její zástupci aktivně podílejí na činnosti IFLA a jsou členy jejích odborných orgánů. Organizátory kongresu jsou Svaz slovenských knihovníků a informatiků, Ústřední knihovnická rada ČSR, Matica slovenská a Státní knihovna ČSR. Patronát převzala obě národní ministerstva kultury. Více než rok pracuje také zvláštní výbor pro přípravu tohoto zasedání v čele s dr. H. Kolářovou. Odbornou stránku kongresu zajišťuje sekretariát IFLA v Haagu ve spolupráci s jednotlivých oddělení a sekcí. Ústředním tématem byla zvolena “Všeobecná využitelnost publikací”, rozšířená o závažné aktuální podtéma “Úloha knihy a knihoven v rozvoji mezinárodní vědecké a kulturní spolupráce”. V souladu s novým statusem IFLA je zde maximální snaha o pracovní charakter kongresu. Zúčastnit se ho mají jen zainteresovaní pracovníci, jejichž počet je limitován (500). Podle návrhu výkonného výboru IFLA se referáty budou přednášet jen na zasedáních oddělení a sekce se soustředí na pracovní jednání. Jde totiž o to, aby se upevnila konkrétní pracovní atmosféra, což sleduje i nová struktura federace a zásady její činnosti zakotvené v nových stanovách. Proto také výkonný výbor konstatoval, že prostředí Vysokých Tater je pro vytvoření skutečně pracovní atmosféry opravdu ideální. Domácí organizátoři mají pro jednání vytvořit dobrou atmosféru, především perfektně zvládnout organizační stránku a zajistit i další odborné, kulturní a společenské programy. Bude to například výstava o československém knihovnictví a knižní kultuře, film o státní knihovně ČSR, film o slovenských knihovnách, exkurze spojené s prohlídkou knihoven, koncerty domácí tvorby, folklórních skupin, prohlídka Vysokých Tater, návštěva Prahy, Bratislavy, Matice slovenské v Martině atd. Uspořádání kongresu IFLA v Československé socialistické republice má velký význam nejen pro nás, pro československé knihovnictví, ale i pro celé socialistické knihovnictví. Po několika letech se totiž stává organizátorem světového setkání knihovníků opět socialistická země (1959 - Varšava, 1963 - Sofie, 1970 - Moskva, 1972 - Budapešť). Je to tedy velká příležitost pro československé knihovnictví představit na světovém fóru. Výsledky naší práce posledních třiceti let mluví zcela jasně. Je to velká příležitost seznámit ne jen těch pět set účastníků kongresu, ale jejich prostřednictvím odbornou veřejnost s výsledky, jichž dosáhlo československé knihovnictví v podmínkách státního řízení kulturní politiky, v podmínkách socialistické společnosti, která plně realizuje závěry Helsinské konference.&amp;lt;ref&amp;gt;IFLA poprvé v československu. 1978. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha, 15(3): s. 70¬71. ISSN 0011¬2321&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Studentská odborná a vědecká činnost na katedře knihovnictví a vědeckých informací===&lt;br /&gt;
Studentská vědecká a odborná činnost (SVOČ) na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK v Praze, v nímž každým rokem v letním semestru soustřeďují a hodnotí odborné a vědecké práce studentů, vstupuje v letošním roce již do svého šestého ročníku.&lt;br /&gt;
V zájmu alespoň té nejzákladnější informace je třeba uvést, že SVOČ, jejímž výsledkem je písemná práce s minimálním rozsahem alespoň patnáct strojopisných stran, je činností, která není zakotvena v učebním plánu studia a je to tedy věcí ryze dobrovolnou a zájmovou. Přesto má však svůj nesporný význam v sytému výchovy a odborné profesní přípravy studentů a z tohoto hlediska je taky pedagogy KKVI chápána. Je proto jen přirozené, že se ji snaží řídit ne jen po formální a procedurální stránce, ale působit a ovlivňovat i její obsah v souladu se zaměřením výchovného a výukového procesu.&lt;br /&gt;
Význam SVOČ netkví pouze ve vytváření volného prostoru pro samostatnou teoretickou práci studentů, ale má i svůj ryze praktický význam.Studenti, kteří se SVOČ účastní, mají možnost si sami ověřit nabyté teoretické znalosti, své možnosti a předpoklady, získat mnohdy vůbec první zkušenosti z praktické vědecké a odborné práce i základní metodické návyky. Bezesporu významným praktickým přínosem a dobrou zkušeností je pro účastníky i vlastní každoroční vyvrcholení jejich práce v podobě hodnocení předložených písemných prací v rámci tzv. fakultního kola SVOČ, které je svou formou jistou modifikací pozdější obhajoby diplomové práce. Porota složená z pracovníků fakulty, na závěr jednání, které je veřejné, provádí vyhodnocení všech předložených prací, určuje jejich pořadí a doporučuje vybrané práce pro účast v celostátním koel SVOČ, které probíhá obdobným způsobem vždy střídavě na jedné z filozofických fakult v ČSSR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky dosažené studenty KKVI v Praze v celostátním kole jsou zatím víc než dobré. Z dosavadních pěti ročníků účasti v soutěži obsadili se svými pracemi třikrát prvé a dvakrát třetí místo. První místo obsadili:&lt;br /&gt;
*1974 - Drahomíra Rášková-Jančaříková&lt;br /&gt;
Typologie druhu dokumentů pro počítačové zpracování&lt;br /&gt;
*1975 - Ivan Hříbek&lt;br /&gt;
Příspěvek k jednomu možnému chápání pojmu informace&lt;br /&gt;
*1977 - Anna Fieglová&lt;br /&gt;
Tradiční poslání informační činnosti a současnost&lt;br /&gt;
třetí místo obsadila:&lt;br /&gt;
*1975 - Božena Hráčková&lt;br /&gt;
Možnost práce s knihou v ústavu nápravné výchovy&lt;br /&gt;
*1977 - Ludmila Sýkorová&lt;br /&gt;
Možnost uplatnění biblioterapie v dětských domovech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''&amp;quot;Nebyli a nejsou to ovšem jenom vítězové, kteří určují úroveň celé soutěže. Velmi dobrá byla i celá řada dalších prací, byť neodměněných, které by si zcela jistě zasloužily pozornost odborníků z praxe. Právě v oblasti těsnějšího spojení s praxí existují stále ještě značné rezervy. V současné době se na stránkách Čtenáře budeme snažit učinit zadost požadavku na publikování alespoň zkrácených verzí těch prací, které se obsahově vztahují k problematice veřejných knihoven. Mohla by se však rozvíjet i jiná forma spolupráce s praxí: máme na mysli návrhy a zadávání témat pro zpracování v souladu s existujícími společenskými potřebami. Především pro instituce zajímající se o absolventy katedry by se tak vytvořila jistá možnost pro navázání kontaktů se studenty již během jejich profesní přípravy, s možností orientovat je v konkrétním specializačním zaměření. Tyto i další možnosti tedy reálně existují a SVOČ uvítá v tomto směru každou vhodnou iniciativu.''&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;LEHEČKA, Miroslav. 1978. Studentská vědecká a odborná činnost na katedře knihovnictví a vědeckých informací.Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha, 15(5). ISSN 0011¬2321&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1980 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO===&lt;br /&gt;
K nejvýznamnějším a nejzajímavějším úkolům, které řeší knihovna ČSR v posledních letech, patří nesporně automatizace knihovnických a bibliografických procesů, v prvé řadě automatizace národní knižní bibliografie.&lt;br /&gt;
V období, kdy tento úkol je u nás ve stadiu přípravy technického projektu, nám připadl čestný úkol uspořádat společné s Maticí slovenskou v Praze Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO a s mezinárodní účastí. Když UNESCO zvolilo pro realizaci tohoto československého návrhu rok 1980, zdál se tento úkol téměř neúnosně těžký. Ale usilovná práce a pečlivá organizační příprava vedla k tomu, že symposium, konané ve dnech 14. 16. Října v hotelu Olympik, bylo mimořádně úspěšné a po všech stranách zdařilé. Zúčastnilo se ho 80 odborníků ze 14 zemí. IFLA byla zastoupena 1. Místopředsedou prof. G. Pflugem z německé knihovny ve Frankfurtu n. M., kde automatizace národní bibliografie byla zavedena nejdříve. UNESCO zastupoval dr. K. Komárek z Čs. Komise pro spolupráci z UNESCO. Samozřejmě garanty byla obě ministerstva kultury, která je všestranně zabezpečila. Zasedání zahájil ředitel Státní knihovny ČSR ing. K. Kozelek, který vyzdvihl význam národních bibliografií v informačním procesu a poukázal na to, že výměna informací v celosvětovém měřítku je významným přínosem k realizaci helsinských dohod.&lt;br /&gt;
Československo bylo zastoupeno dvěma referáty, a to českým, nazvaným Příprava automatizace české knižní národní bibliografie, který komentovala dr. N. Sedláčková, s slovenským, s názvem Automatizovaný systém súběžnej slovenskej národnej bibliografie, který přednesl ing. J. Korda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diskuse na symposiu byla nejen velmi živá, ale i neobyčejně podnětná a bohatá. Diskutující hovořili o vlastních zkušenostech, kritizovali některé závěry a doplňovali se navzájem. Do diskuse se významně zapojovali dr. G. Pflug, dr. R. Cybulski a další. V závěrečném projevu ocenila zástupkyně ministerstva kultury SSR H. Kolářová výsledky sympozia a poukázala na to, že posuzování problémů šíření informací na mezinárodní a v celosvětových souvislostech, je mimořádně významné právě dnes, kdy se klade důraz na upevňování mezinárodního dorozumívání. Dr. Kolářová vyjádřila přesvědčení, že byl záměr sympozia naplněn, neboť jeho výsledky i přijatá doporučení budou přínosem k optimalizaci národních bibliografií a právě skončené sympozium se stane začátkem soustavnější spolupráce v dalším rozvoji automatizace národních bibliografií.&amp;lt;ref&amp;gt;Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO. Zpravodaj SK. 1980, 80(4): s.18¬22.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===150 let generálního katalogu===&lt;br /&gt;
Zaměstnancům Státní knihovny i odborníkům v dějinách československého knihovnictví by neměla uniknout skutečnost, že náš největší knihovní katalog – generální katalog univerzálního knihovního fondu SK ČSR – dovršil letos již 150 let své existence. Bylo to r. 1830, kdy byl dobudován abecední jemný katalog spojením předchozích katalogů oborových. Tento rok znamená vyvrcholením plodného padesátiletí, v němž vykrystalizoval systém Univerzitní knihovny trvající ve své podstatě dodnes. Na počátku veškeré práce stojí všestranná osobnost Karla Rafaela Ungara, významné postavy českého národního obrození. Ten se v 80. letech 18. století ujal roztřídění a katalogizace veškerých fondů knihovny. Za pomoci Karla Hynka Tháma uspořádal fondy na základě systematicko¬logického třídění do 54 oborových oddělení a založil příslušné lístkové katalogy, které byly dále přepisovány do 14 oborových katalogů svazkových. Vedl ovšem i přírůstkové a místní seznamy. Roku 1816 byl dán příkaz k budování generálního katalogu abecedního jmenného, ale k vlastní práce se až roku 1821, po důkladné revizi oborových řízené už Františkem Posseltem. Generální katalog byl dobudován r. 1830, tehdy již pod vedením Antonína Spirka. Zásluhou tohoto významné knihovníka byl též založen první předmětový katalog Univerzitní knihovny, který dodnes existuje a je jedním z nejstarších ve střední Evropě. Postupem doby se knihovna dostala do finančních i personálních potíží, kterými v důsledku trpěla i kvalita záznamů a klesala informační hodnota generálního katalogu. O nápravu se pokusil až koncem století tehdejší ředitel knihovny dr. Richard Kukula, který naplánoval – za cenu zastavení jiných důležitých prací – celkovou rekatalogizaci fondu. Záměr se však nepodařilo zrealizovat: velká část záznamů byla jen přepsána nebo nalepena na normalizované karty formátu 200 x 150 mm. Díky tomu se však zachovalo v katalogu velké množství originálních záznamů z nichž ty nejstarší pochází z 30. Let 19. Století. V meziválečném období byl ředitelem knihovny Jaromír Borecký; jeho „Pravidla katalogu zíkladního“ /1925/, která přizpůsobují pruskou instrukci našim podmínkám, se stala závaznou směrnicí pro katalogizaci a řazení generálního katalogu. Tvorba názvových záhlaví a řazení i podřazování záznamů se ve shodě s těmito pravidly řídí tzv. substantivním principem. GK dnes obsahuje kolem 1, 5 milionů záznamů. Tento katalog není uzavřen: zařazují se do něho přírůstky, jež mu odpovídají vročením, záznamy z rozpisu doposud nerozepsaných konvolutů obsažených v Ungarově „''Bibliotheca nationalis''“ a záznamy z rozpisu konvolutů starých disertací /16. – 18. stol/. Roční přírůstek je kolem 2500 záznamů. Tento starý katalog je historicky cenný a z mnoha aspektů unikátní. Představuje hodnotu, kterou je třeba chránit. Kromě takových opatření jako je např. omezení přístupu do GK, je GK převáděn na mikrofilmový záznam, který se ukládá v mimopražském depozitáři.&amp;lt;ref&amp;gt;BALÍK, Vojtěch. 1980. 150 let generálního katalogu.Zpravodaj SK80(4): s. 3¬6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===USS – unifikovaný softwarový systém===&lt;br /&gt;
UVTEI vyvíjí v rámci státního úkolu SIP P 18-121-002/09 programové zabezpečení pro počítačové zpracování informatických legend, nazvané USS. Informatickou agendou se v tomto článku rozumí nejen agenda VTEI a obecné metody a techniky ukládání a vyhledávání (nikoliv zpracování) bez zvláštního ohledu na jejich specifický smysl. V tomto smyslu zahrnuje informatická agendy i různé typy administrativních evidencí. Položme si otázku, co by měly dělat „týmy 3. generace“, aby vyrovnaly „organizační náskok“ počítačů vyšších generací? – neboli jak docílit lepší kompatibility, komunikace a koordinovanosti vně i uvnitř týmu. Jednou z odpovědí je jistě snaha o zlepšení technologie analytických projekčních a programátorských prací prostřednictvím metodických pomůcek (např. HIPO, strutní programování, plánování programů „shora-dolů“, Chapinovy diagramy atd,) [1]. Účelem takových pomůcek není nic více a nic méně než „udržet pořádek“. Myslím, že na výběr metodických „pořádkových“ pomůcek již bezprostředně navazují technické otázky „Jak to tedy dělat doopravdy?“ Tomu jsme při tvorbě USS a jehio aplikací zvláštní pozornost. Doufáme, že naše práce může posloužit jiným alespoň jako určitý názorný příklad, ne¬li jako reálný výrobek. Začátek sedmdesátých let zastihl automatizaci čs. Sítě VTEI ve stav chaosu. Na různých místech republiky pracovali odborníci izolovaně na vzájemně nesouvisejících projektech a používali přitom různých přístupů i počítačů různých typů, většinou hardwarově nekompatibilních. Tak vznikly různé nesouvisející systémy a jejich aplikace na počítačích Minsk¬55, TESLA¬200, DATASAAB, IBM 1401, ICL 1900 atd.&lt;br /&gt;
Nedostatky tohoto neutěšeného stavu jsou především tyto:&lt;br /&gt;
*Žádný systém nebyl aplikován v širším měřítku nebo celostátně (o mezinárodní aplikaci nemluvě)&lt;br /&gt;
*Žádný systém nebyl aplikován na počítači 3. generace&lt;br /&gt;
*Málokteří tvůrci těchto systémů mohli mít podstatnější zkušenosti s vyvinutou 3. generací počítačů (částečnou výjimkou byla jen rešeršní služba Chemical Abstracts provozována v ÚISCH/vútechp).&lt;br /&gt;
Tyto nedostatky však ovlivnily urychlený nástup počítačů, metod a týmů 3. generace. Tento přelom byl dovršen zejména tím, že se podařilo:&lt;br /&gt;
*vytvořit a zavést minimální interference, jímž je NTP –2/74 MCVTZ „Komunikativní formát zápisu dat na magnetické pásce“ (tak se mohli jednak lidé, jednak počítače navzájem „domluvit“, zpočátku na velmi jednoduché, ale již konzistentní spolupráci, zakládající se na výměně dat);&lt;br /&gt;
*přejít na počítače 3. generace s operačním systémem OS&lt;br /&gt;
*v krátké době vytvořit základní programy USS;&lt;br /&gt;
*zavést a provozovat rozsáhlé celostátní (i mezinárodní) agendy na tomto základě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Komunikativní formát===&lt;br /&gt;
Dostatečně brzy jsme si uvědomili, že základem automatizace ve VTEI je existence rozsáhlých dat ve strojem čitelné formě a dále, že podmínkou rozumné spolupráce je možnost levné výměny takovýchto dat na standardním, kompatibilním médiu. Takovým vhodným médiem se jeví magnetická páska (9 stop, 800 bpim NRZI) se standardními jmenovkami (2-5.) Problém byl tedy návrh věty, tj. takové plastické struktury zápisu, která by umožňovala zachycovat proměnný počet údajů o proměnné délce a přitom si zachovala některé vlastnosti „obyčejných vět“ známých z obvyklého zpracování hromadných dat. Struktura musela být vhodná pro 3. generaci. Proto jsme odmítli mezinárodní normu ISO 2709, která sice tuto otázku řeší, avšak podle našeho názoru nevhodně a neúplně. Velkou inspirací nám byla norma největší světové magnetopáskové služby CAS – SDFI [6]. Pod označením „věta typu L“ jsme navrhli vhodnou strukturu pro zápis dat na magnetickou pásku; v říjnu 1974 se nám podařilo prosadit ji jako normu Mezinárodního centra VTI v Moskvě [7]. Komunikativní formát má kromě svého základního poslání navíc pozoruhodný integrační účinek tím, že slouží jako interference mezi různými počítačovými, metodickými postupy i pracovními kolektivy, aniž by nutil účastníky výměny dat zabývat se problémy partnerské strany. Při spolupráci s ÚTZ jsou partneři nuceni používat pouze komunikativního formátu, nenutíme je však, aby sdíleli naše názory na metodiku, hardware, operační systémy, kompilátory, jazyky, programovací triky, organizaci výpočetních prací a podobně. Tento způsob se nám velice osvědčil – z mnohých potenciálních partnerů se stali partneři skuteční, s nimiž je možno tvůrčím způsobem rozvíjet spolupráci. Tímto způsobem komunikativní formát značně ovlivnil integraci. Teprve když se partneři naučí vyměňovat si data dá se za příznivých okolností uvažovat o výhodné formě spolupráce. Zdá se mim že to platí i o partnerech uvnitř programátorského nebo projekčního týmu.&amp;lt;ref&amp;gt;USS – unifikovaný softwarový systém. Československá informatika. 1980 č.5, strana 137&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Annou Stöcklovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Antonínem Jeřábkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Helenou Landovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Vítem Richterem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ''Čtenář: měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1968. ISSN 0011-2321.&lt;br /&gt;
* ''Knihovník: časopis Ústřední knihovnické rady.'' Praha: Orbis, 1956-1968. ISSN 0454-0379.&lt;br /&gt;
* BEČVÁŘ, Jindřich et al. ''Dějiny Univerzity Karlovy. IV, 1918-1990.'' Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1998. 671 s. ISBN 80-7184-539-6.&lt;br /&gt;
* ''Zpravodaj západočeských knihovníků.'' Plzeň: Státní vědecká knihovna, 1970.&lt;br /&gt;
* ''Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1970, roč. 22. ISSN 0011-2321.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Politické a kulturní pozadí let 1968-1989 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.&lt;br /&gt;
*RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 677 s. ISBN 978-80-7429-133-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, komunismus, Pražské jaro, normalizace, Sametová revoluce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1968%E2%80%921989&amp;diff=29482</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968‒1989</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1968%E2%80%921989&amp;diff=29482"/>
		<updated>2016-01-13T15:28:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V roce 1973 se dosavadní '''Katedra knihovnictví a vědeckých informací''' přejmenovala na '''Katedru vědeckých informací a knihovnictví''' a přečkala s tímto názvem celé normalizační období. V té době katedru vedl '''[[Jiří Kábrt|PhDr. Jiří Kábrt]]''', kterého roku 1989 vystřídal '''[[Jiří Cejpek|doc. Jiří Cejpek]]'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zpracovávání tohoto tématu byl kladen hlavní důraz na roky 1968, 1970, 1978 a 1980.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 1968‒1989 ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečné uvolnění jak v politickém, tak kulturním životě lze pozorovat s příchodem 60. let, kdy se země dostala do vážných ekonomických problémů, které bylo třeba okamžitě řešit. Vyvrcholením uvolnění se stalo Pražské jaro 1968, jehož symbolem byl Alexander Dubček. Všechno snažení o demokratizaci bylo ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy z 20. srpna 1968. Československé vedení pod tlakem sovětských soudruhů souhlasilo s dočasným umístěním sovětských vojsk v Československu, které se protáhlo až do začátku 90. let. Byl přijat zákon o federalizaci Československa. Rok 1969 a odolání Dubčeka a jeho spolupracovníků z vedoucích funkcí znamenal konec reformním snah v Československu. Do čela KSČ se neprosadila neostalinistická klika v čele s Vasilem Bilakem, ale Gustav Husák, který se na následujících více než 20 let stal symbolem komunistického režimu v Československu. Československá veřejnost proti okupaci jasně vystoupila. Největší ohlas mělo upálení studenta Jana Palacha v lednu a Jana Zajíce v únoru 1969. Období 70. let bývá označováno jako éra „husákovské normalizace”. V praxi to znamenalo potření všech reformních snah, rozsáhlé politické čistky ve straně i dalších institucích. Režim se snažil pomocí zajištění blahobytu odvést pozornost obyvatelstva od politiky. V roce 1975 proběhla Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která otevřela otázku dodržování lidských práv v zemích socialistického tábora. V reakci na to vznikla Charta 77, tedy hnutí, které požadovalo dodržování lidských práv v Československu. Na počátku 80. let opět došlo ke společenskému uvolnění a to zvláště po nástupu Michaijla Gorbačova v SSSR. Stále více se projevuje ideologická vyčpělost režimu a veřejně se začalo mluvit o ekonomických problémech, které Československo postihly. Jedním z projevovala slabosti režimu bylo jmenování Milouše Jakeše do čela KSČ. Výročí dvaceti let od srpnové okupace 1968 se neslo v duchu masivních demonstrací proti režimu, které policie a Lidové milice tvrdě potlačily. Rok 1989 se nesl ve znamení stále rostoucí nespokojenosti veřejnosti s režimem. Zásah proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989 fakticky znamenal konec komunismu v Československu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1968 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''V roce 1968 došlo k vyvrcholení politického uvolňování a k tzv. '''Pražskému jaru'''. Již v lednu proběhla změna ve vedení KSČ, kdy Alexandr Dubček nahradil Antonína Novotného, 1. tajemníka Ústředního výboru KSČ. V dubnu byl schválen Akční program KSČ, který si vytknul za cíl vybudovat „'''socialismus s lidskou tváří'''“, demokratizovat socialistický systém. Následovala řada reforem, přestala fungovat cenzura a byla obnovena svoboda shromažďování.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto změny samozřejmě ovlivnily knihovnické odvětví, diskuze a požadavky knihovníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na stránkách knihovnického časopisu Čtenář se na jaře objevilo diskuzní fórum, kde se řešily problematické otázky. Diskuze měla být podkladem pro plánovaný celostátní sjezd československých knihovníků. Knihovníci řešili například otázku, jak moc mají být knihovny politicky a společensky angažovány. Mezi další politické otázky patřil požadavek rehabilitace spisovatelů a jejich děl neprávem vyřazených z knihoven. V souvislosti s touto otázkou požadovali zrušení seznamů zakázaných knih a uvolnění knih, které byly nuceně uloženy. K Akčnímu programu KSČ se zpočátku stavěli skepticky. Program je to pěkný, ale je otázka, jak se dá zrealizovat, stávající praxe tomu zatím moc nenapovídala. Silné kritice bylo podrobeno současné řízení knihoven, které bylo prováděno direktivně, bez zpětné vazby knihoven. To se mělo změnit. Dále knihovníkům chyběly potřebné informace, v posledním roce byli prakticky izolováni od všech informací v knihovnické oblasti. Důvodem byla mimo jiné absence zastřešujícího orgánu, který by knihovníky skutečně zastupoval a reprezentoval navenek. Dosud byla takovým orgánem Ústřední knihovnická rada, která však již více než rok nebyla svolávána z důvodu nesouhlasu s ministerstvem, jehož byla poradním orgánem. Proto měl být založen Svaz českých knihovníků. Další diskutovanou otázkou bylo vytváření jednotné soustavy knihoven, která již formálně měla být ustavena, ale v praxi knihovny příliš nespolupracovaly. Bylo třeba se zaměřit na jejich koordinaci, vytváření souborných katalogů, meziknihovní výpůjční službu apod. Dále se řešily materiálně technické podmínky, nízké platy a nedostatek kvalifikovaných pracovníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dne 21. března se sešla konference knihovníků, kde byly diskutovány výše naznačené otázky. Výsledky konference byly vtěleny do závěrečné rezoluce a odeslány ÚV KSČ. Knihovníci plně podporovali prosincové a lednové plénum ÚV KSČ a demokratizační proces. Požadovali vytvoření nadresortního řídícího orgánu, zrušení všech právních norem týkajících se prohibiční literatury a uvolnění literatury ve zvláštních fondech. Zadržená zahraniční literatura, která nesměla být zpřístupněna, měla být předána do knihoven. Také byl nedostatečný přísun zahraniční devizové literatury do vědeckých knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Reakce na požadavky byla relativně vstřícná. Oleg Homola, ředitel Odboru kulturně výchovné práce a ochrany památek promluvil v Plzni při příležitosti vyhlášení výsledků 18. ročníku soutěže o vzornou lidovou knihovnu. Knihovníkům dal za pravdu a předestřel navrhovaná opatření. Měla být zrušena prohibiční opatření i seznamy závadné literatury, dovoz zahraničního tisku měl podléhat pouze poštovnímu zákonu. Měla být vyvinuta snaha zvýšit devizové kvóty na dovoz zahraniční literatury pro vědecké knihovny. Dále nastínil, že je třeba vypracovat jednotný platový řád pro všechny typy knihoven a podstatným úkolem je také vyřešit vztahy českého a slovenského knihovnictví v souladu s připravovaným federativním uspořádáním. Ve druhé polovině roku byla vypracovávána dlouhodobá koncepce rozvoje československého knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Začalo se připravovat ustavení Svazu českých knihovníků a informačních pracovníků jakožto dobrovolné zájmové organizace, která měla  sdružovat knihovníky a informační pracovníky, vystupovat jejich jménem a hájit jejich zájmy. Přípravný výbor získal během krátké doby tisíc členů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Postupující demokratizační proces, který byl v ČSSR nastolen, sledoval s obavami Sovětský svaz. Ten se 15. července setkal ve Varšavě s pěti zeměmi Varšavské smlouvy a Československu byl odeslán varovný dopis před nepřáteli socialismu, proti nimž má KSČ zakročit. To byl počátek silné konfrontace se Sovětským svazem, která vyvrcholila 21. srpna vojenskou okupací a následným opětovným utužením režimu.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tuto situaci samozřejmě reagovali i knihovníci. Svaz českých knihovníků poslal 27. července dopis ÚV KSČ, ve kterém vyjádřil plnou podporu předsednictvu a naději, že bude obhajovat suverenitu našeho státu. Zároveň Svaz zaslal dopis bratrským knihovnickým organizacím v pěti státech, jejichž představitelé podepsali varšavský dopis, a snažil se jim vysvětlit současnou situaci a fakt, že socialismus u nás není ohrožen. Po okupaci se knihovníci navzájem podporovali v přesvědčení, že demokratizační proud nebude brzo ukončen, a že právě knihovny se o to musí zasadit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovnické vzdělávání ===&lt;br /&gt;
Další probíranou otázkou bylo školství. Knihovny si neustále stěžovaly na nedostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Knihovnická kvalifikace se dala získat na střední odborné škole, na vysoké škole a také postgraduálním studiem. Střední knihovnická škola se nacházela v Praze a v Brně, obě se daly studovat prezenčně i dálkově, ale pro dálkové studium bylo podmínkou zaměstnání v oboru, popřípadě předběžná praxe. Obě školy také poskytovaly dvouleté nástavbové studium.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysokoškolské studium probíhalo na Fakultě osvěty a novinářství na Univerzitě Karlově na Katedře knihovnictví a vědeckých informací. Obor se nazýval Knihovnictví a vědecké informace, byl pětiletý a povinně dvouoborový. Studenti si vybírali mezi zaměřením literárně-vědným, přírodovědným a technickým. Kromě odborných předmětů museli splnit společný základ, kam patřila marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie a sociologie. Dále byla povinná zkouška ze tří cizích jazyků, a sice ruštiny a dalších dvou světových jazyků, které si mohli studenti zvolit. Na přednáškách nebyla docházka povinná, na seminářích se hlídala. Součástí studia byla i odborná praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kromě toho bylo v roce 1968 zavedeno postgraduální studium při Katedře knihovnictví a vědeckých informací pro absolventy jiných vysokoškolských oborů. Bylo určené jako studium při zaměstnání a trvalo dva roky. Pro pomocné knihovníky existoval tříměsíční kvalifikační kurz, který pořádaly krajské a státní vědecké knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavosti ===&lt;br /&gt;
* Evidence čtenářů na okrajových děrných štítcích: Tento způsob byl v roce 1968 zaveden v okresní knihovně v Písku (nechala se inspirovat knihovnou v Českých Budějovicích a Státní technickou knihovnou v Praze). Metoda spočívala v nahrazení tiskopisů čtenářských přihlášek okrajově děrovanými lístky. Předtisk byl upraven tak, aby se dalo v kartotéce pomocí jehel snadno vyhledávat podle různých kategorií.&lt;br /&gt;
* Knihovny na pláži: Tuto službu pořádala okresní knihovna ve Znojmě, když každé léto provozovala knihovnu na pláži u Vranovské přehrady. Lidé si sebou na dovolenou nemuseli knihy vozit, ale knihy přišly za nimi.&lt;br /&gt;
* Prezident republiky Ludvík Svoboda udělil Řád republiky Státní technické knihovně v Praze při příležitosti 250. výročí jejího založení.&lt;br /&gt;
* V Německé spolkové republice začali v jedné knihovně půjčovat kromě knih i gramofonové desky.&lt;br /&gt;
* Dálkové kurzy výpočetní techniky byly pravidelně pořádány Československou vědeckou společností pro knihovníky a pracovníky VTEI.&lt;br /&gt;
* Jak pěstovat v knihovně květiny? I takovou otázkou se knihovnický časopis zabýval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobovou knihovnu zajímavě popisuje paní Bolková: „''Zdá se mi, že to, co bylo kdysi hlavní náplní práce knihoven, se jaksi pomalu a jistě ztrácí. Půjčovny větších knihoven se svými samoobslužnami nám ve všem připomínají obchody. Čtenáři, hledej v nich, jak umíš. Jsi vítán jenom tehdy, když přesně víš, co chceš a, pokud možno, to přineseš na papírku písemně. Máme Tě rádi jen tehdy, když si umíš sám a rychle vybrat, nezdržuješ a neptáš se pořád na detektivky a úzkoprofilové knihy. Dokonce nám nestojíš ani za to, abychom Ti tyto knihy zamluvili, protože podle příkazu toho a toho rezervujeme pouze naučnou literaturu.''“&amp;lt;ref&amp;gt;BOLKOVÁ, H. Obchod nebo knihovna?. ''Čtenář: měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1968, roč. 20, č. 10., s. 349&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1970 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
Rok 1970 českého knihovnictví by se dal popsat jako rok, kdy se řešily běžné knihovnické problémy, které v přenesené podobě řešíme stále i nyní. Psychologie čtenáře, budování fondu, či služby čtenářům. Na druhou stranu by se tento rok dal pojmenovat jako rok naplněný výročími. A to výročími z pohledu knihovnictví více či méně významnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé výtisky časopisu Čtenář a časopisu Zpravodaj západočeských knihovníků z tohoto roku jsou mnohačetně protkány oslavou stoletého výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina. S ohledem na tehdejší režim lze samozřejmě usuzovat, že se ale tato událost připomínala v časopisech napříč všemi obory a zájmy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V již zmiňovaném Zpravodaji západočeských knihovníků se například toto dobové „zabarvení“ projevilo v otisku oslavné básně Jaroslava Seiferta s názvem Lenin hned v prvním čísle. Poněkud bizarním dojmem z pohledu dneška se může jevit i tzv. Malá bibliografie s názvem: „V. I. Lenin v české poezii 1945-1968.“ Tato bibliografie byla vydána jako příloha k časopisu a měla sloužit jako pomůcka pro přípravu oslav. Řešena byla abecedním pořadím autorů s názvem básně, básnické sbírky a číslem stránky, kde se báseň konkrétně nachází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako dnes máme soutěž o nejlepší knihovnu, i v dobách minulých tomu nebylo jinak. V roce 1970 proběhl jubilejní 20. ročník soutěže: „Budujeme vzornou lidovou knihovnu.“ Ačkoliv byla z úplného počátku hodnocena formální, kvantitativní hlediska, s postupem času se začala hodnotit spíše kvalita a komplexnost podávaných služeb. Soutěž probíhala na několika úrovních, a to na úrovni okresní, krajské a ústřední. Původně soutěž zahrnovala knihovny pouze na české části území. Od svého 10. ročníku ale zahrnovala území celého Československa, a zlepšila tak i vzájemnou spolupráci knihovníků. Ocenění nezískávala pouze knihovna jako taková, ale existovala rovněž kategorie pro knihovníky, kteří byli odměňováni za svoji obětavou práci. Nutno je snad ještě podotknout, že oceněn nebyl každý rok pouze jeden knihovník a jedna knihovna. Ve dvacátém ročníku například titul Vzorná lidová knihovna získalo třináct knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dvacet let své existence oslavoval rovněž Ústav informačních studií a knihovnictví, tehdy ještě nazývaný Katedrou knihovnictví a vědeckých informací. Rozhodující zásluha pro založení je přisuzována doc. Dr. [[Jaroslav Drtina|Jaroslavu Drtinovi]], který vytvořil původní koncepci školy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě před tím než vznikl samostatný vysokoškolský obor, existovaly na půdě filozofické fakulty kursy pro knihovníky, které ale nabízely pouze rozšíření pro filozofické vzdělání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V březnu tohoto roku se uskutečnil i první knižní veletrh. A to v Praze ve výstavním domě u Hybernů. Březen byl vybrán z toho důvodu, že již tenkrát byl spojován s českou knihou a čtenářstvím. Hlavní motivací pro zorganizování tohoto počinu bylo důstojné uctění 25. výročí osvobození Československa. Rovněž šlo ale i o to, že do tehdejší doby se výsledky práce nakladatelů a knihkupců prezentovaly na jednotlivých separátních výstavách. Společný knižní veletrh oproti jiným evropským městům (Lipsko, Frankfurt nad Mohanem, Vídeň atd.) v Praze prostě chyběl. V rámci veletrhu se rovněž uskutečnilo symposium o odborných nakladatelských a knihkupeckých otázkách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným jubileem, které je spojeno s rokem 1970, je výročí sta let statistiky českých knihoven. 8. února 1870 vyšla v časopise Světozor výzva, která vybízela knihovníky z Čech, Moravy a Slezska, aby do redakce zaslali informace týkající se jejich spravované knihovny. Žádané nebyly ale pouze číselné hodnoty týkající se počtu svazků a výpůjček, ale například i informace o tom, kdo a kdy knihovnu založil. Jednalo se o první pokus o zjištění stavu českého knihovnictví. Redakce časopisu ale podcenila celkové množství knihoven, a tak nakonec nebyla schopna zpracovat kompletní přehled knihoven. To se povedlo až o třicet let později. I přesto jsou svazky Světozoru z let 1870 až 1875 cenným historickým pramenem pro poznání stavu tehdejšího knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První dlouhodobý územní plán pro rozvoj jednotné soustavy knihoven z roku 1966 končil právě v roce 1970, aby na něj mohl plynule navázat nový pětiletý plán. Ten knihovnám ukládal čtyři hlavní úkoly. Knihovny se podle něj měly stát centrem propagace politiky strany, zajistit plnou podporu vzdělávání a uspokojení osobních zájmů občanů, přispívat k plnému rozvoji kulturního života a zaměřit svoji práci na pomoc rozvoji národního hospodářství, obzvlášť v otázkách týkajících se vědecko-výzkumných úkonů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na pořadu dne v tehdejším knihovnickém světě byla otázka zabývající se regionální literaturou. Knihovny československého území přejímaly funkci shromažďování a informování o regionální literatuře od muzeí a archivů. I když se podařilo alespoň nějakým způsobem ustálit regionální bibliografii souběžnou, s mapováním bibliografie retrospektivní zůstával i nadále problém. S problematikou souvisela i absence fyzických svazků v knihovnách. Takže se mohlo stát, že ačkoliv byla nějaká publikace zapsaná v místní bibliografii, nebylo možné se k ní v místní knihovně bez využití meziknihovní služby dostat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významnou množinu všech článků z obou časopisů (Čtenář a Zpravodaj) tvoří ty, které se nějakým způsobem zabývají dětskými čtenáři. Ať už popisem zkušeností z jednotlivých knihoven, tak doporučením literatury. Větší přehled a informovanost z oblasti knih pro děti mohl zajišťovat i tzv. Klub dětských knihoven fungující při nakladatelství Albatros. Pokud se do něj knihovna přihlásila, získala několik výhod pro budování dětského fondu. Mezi výhody patřil například větší časový předstih informování o nově vydávaných knihách. Knihovna tak mohla cílevědoměji plánovat nákup nových knih. Dále členové získávali zdarma katalogizační lístky se stručnou charakteristikou literárního díla na celou vydavatelskou produkci Albatrosu, společně s přebaly na knihy, záložkami a názornými pomůckami pro práci s dětským čtenářem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další významná jubilea můžeme zařadit i ty z následujícího krátkého sezamu. Rok 1970 jako Mezinárodní rok výchovy k uctění díla J. A. Komenského, 25 let od osvobození Československa, 110 let knihovnictví v Klatovech, 125 let od vzniku knihovny v Domažlicích, 100 let od úmrtí Charlese Dickense, 60 let od smrti Lva Nikolajeviče Tolstého, 20 let Státní vědecké knihovny v Plzni, či 25 let existence nakladatelství Svoboda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1978 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===IFLA poprvé v Československu===&lt;br /&gt;
Poprvé v historii našeho knihovnictví se v ČSSR uskuteční zasedání rady IFLA - mezinárodní federace knihovnických sdružení. Poprvé v historii, třebaže podnět k jejímu založení dali právě českoslovenští knihovníci při mezinárodní poradě knihovníků, která se konala v Praze roku 1926. Letošní, v pořadí 44. ročník IFLA, který se uskuteční 27. 8 - 2. 9 na Štrbském plese bude velkou příležitostí pro celé československé knihovnictví představit se výrazně na světovém fóru a to právě v 30. výročí únorového vítězství pracujícího lidu, které znamenalo také velký mezník v rozvoji socialistické kultury, socialistického knihovnictví. IFLA je mezinárodní nevládní organizací. Byla založená v roce 1927. Sídlo generálního sekretariátu je v Haagu. Je to organizace zařazená do struktury UNESCO v kategorii A. Sdružuje více než 600 asociačních a institucionálních členů (knihovnické spolky, knihovny, bibliografická ústředí, knihovnické školy) ze 101 zemí celého světa. Posláním IFLA je podporovat rozvoj knihovnictví a knihovnických služeb po celém světě především formou rozšiřování mezinárodní spolupráce knihoven, bibliografických pracovišť. Má podporovat, koordinovat a podílet se na projektech, programech a výzkumech mezinárodního významu právě v oblasti knihovnictví a bibliografie. ČSSR patří mezi zakládající členy IFLA. Od jejího vzniku se její zástupci aktivně podílejí na činnosti IFLA a jsou členy jejích odborných orgánů. Organizátory kongresu jsou Svaz slovenských knihovníků a informatiků, Ústřední knihovnická rada ČSR, Matica slovenská a Státní knihovna ČSR. Patronát převzala obě národní ministerstva kultury. Více než rok pracuje také zvláštní výbor pro přípravu tohoto zasedání v čele s dr. H. Kolářovou. Odbornou stránku kongresu zajišťuje sekretariát IFLA v Haagu ve spolupráci s jednotlivých oddělení a sekcí. Ústředním tématem byla zvolena “Všeobecná využitelnost publikací”, rozšířená o závažné aktuální podtéma “Úloha knihy a knihoven v rozvoji mezinárodní vědecké a kulturní spolupráce”. V souladu s novým statusem IFLA je zde maximální snaha o pracovní charakter kongresu. Zúčastnit se ho mají jen zainteresovaní pracovníci, jejichž počet je limitován (500). Podle návrhu výkonného výboru IFLA se referáty budou přednášet jen na zasedáních oddělení a sekce se soustředí na pracovní jednání. Jde totiž o to, aby se upevnila konkrétní pracovní atmosféra, což sleduje i nová struktura federace a zásady její činnosti zakotvené v nových stanovách. Proto také výkonný výbor konstatoval, že prostředí Vysokých Tater je pro vytvoření skutečně pracovní atmosféry opravdu ideální. Domácí organizátoři mají pro jednání vytvořit dobrou atmosféru, především perfektně zvládnout organizační stránku a zajistit i další odborné, kulturní a společenské programy. Bude to například výstava o československém knihovnictví a knižní kultuře, film o státní knihovně ČSR, film o slovenských knihovnách, exkurze spojené s prohlídkou knihoven, koncerty domácí tvorby, folklórních skupin, prohlídka Vysokých Tater, návštěva Prahy, Bratislavy, Matice slovenské v Martině atd. Uspořádání kongresu IFLA v Československé socialistické republice má velký význam nejen pro nás, pro československé knihovnictví, ale i pro celé socialistické knihovnictví. Po několika letech se totiž stává organizátorem světového setkání knihovníků opět socialistická země (1959 - Varšava, 1963 - Sofie, 1970 - Moskva, 1972 - Budapešť). Je to tedy velká příležitost pro československé knihovnictví představit na světovém fóru. Výsledky naší práce posledních třiceti let mluví zcela jasně. Je to velká příležitost seznámit ne jen těch pět set účastníků kongresu, ale jejich prostřednictvím odbornou veřejnost s výsledky, jichž dosáhlo československé knihovnictví v podmínkách státního řízení kulturní politiky, v podmínkách socialistické společnosti, která plně realizuje závěry Helsinské konference.&amp;lt;ref&amp;gt;IFLA poprvé v československu. 1978. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha, 15(3): s. 70¬71. ISSN 0011¬2321&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Studentská odborná a vědecká činnost na katedře knihovnictví a vědeckých informací===&lt;br /&gt;
Studentská vědecká a odborná činnost (SVOČ) na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK v Praze, v nímž každým rokem v letním semestru soustřeďují a hodnotí odborné a vědecké práce studentů, vstupuje v letošním roce již do svého šestého ročníku.&lt;br /&gt;
V zájmu alespoň té nejzákladnější informace je třeba uvést, že SVOČ, jejímž výsledkem je písemná práce s minimálním rozsahem alespoň patnáct strojopisných stran, je činností, která není zakotvena v učebním plánu studia a je to tedy věcí ryze dobrovolnou a zájmovou. Přesto má však svůj nesporný význam v sytému výchovy a odborné profesní přípravy studentů a z tohoto hlediska je taky pedagogy KKVI chápána. Je proto jen přirozené, že se ji snaží řídit ne jen po formální a procedurální stránce, ale působit a ovlivňovat i její obsah v souladu se zaměřením výchovného a výukového procesu.&lt;br /&gt;
Význam SVOČ netkví pouze ve vytváření volného prostoru pro samostatnou teoretickou práci studentů, ale má i svůj ryze praktický význam.Studenti, kteří se SVOČ účastní, mají možnost si sami ověřit nabyté teoretické znalosti, své možnosti a předpoklady, získat mnohdy vůbec první zkušenosti z praktické vědecké a odborné práce i základní metodické návyky. Bezesporu významným praktickým přínosem a dobrou zkušeností je pro účastníky i vlastní každoroční vyvrcholení jejich práce v podobě hodnocení předložených písemných prací v rámci tzv. fakultního kola SVOČ, které je svou formou jistou modifikací pozdější obhajoby diplomové práce. Porota složená z pracovníků fakulty, na závěr jednání, které je veřejné, provádí vyhodnocení všech předložených prací, určuje jejich pořadí a doporučuje vybrané práce pro účast v celostátním koel SVOČ, které probíhá obdobným způsobem vždy střídavě na jedné z filozofických fakult v ČSSR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky dosažené studenty KKVI v Praze v celostátním kole jsou zatím víc než dobré. Z dosavadních pěti ročníků účasti v soutěži obsadili se svými pracemi třikrát prvé a dvakrát třetí místo. První místo obsadili:&lt;br /&gt;
*1974 - Drahomíra Rášková-Jančaříková&lt;br /&gt;
Typologie druhu dokumentů pro počítačové zpracování&lt;br /&gt;
*1975 - Ivan Hříbek&lt;br /&gt;
Příspěvek k jednomu možnému chápání pojmu informace&lt;br /&gt;
*1977 - Anna Fieglová&lt;br /&gt;
Tradiční poslání informační činnosti a současnost&lt;br /&gt;
třetí místo obsadila:&lt;br /&gt;
*1975 - Božena Hráčková&lt;br /&gt;
Možnost práce s knihou v ústavu nápravné výchovy&lt;br /&gt;
*1977 - Ludmila Sýkorová&lt;br /&gt;
Možnost uplatnění biblioterapie v dětských domovech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''&amp;quot;Nebyli a nejsou to ovšem jenom vítězové, kteří určují úroveň celé soutěže. Velmi dobrá byla i celá řada dalších prací, byť neodměněných, které by si zcela jistě zasloužily pozornost odborníků z praxe. Právě v oblasti těsnějšího spojení s praxí existují stále ještě značné rezervy. V současné době se na stránkách Čtenáře budeme snažit učinit zadost požadavku na publikování alespoň zkrácených verzí těch prací, které se obsahově vztahují k problematice veřejných knihoven. Mohla by se však rozvíjet i jiná forma spolupráce s praxí: máme na mysli návrhy a zadávání témat pro zpracování v souladu s existujícími společenskými potřebami. Především pro instituce zajímající se o absolventy katedry by se tak vytvořila jistá možnost pro navázání kontaktů se studenty již během jejich profesní přípravy, s možností orientovat je v konkrétním specializačním zaměření. Tyto i další možnosti tedy reálně existují a SVOČ uvítá v tomto směru každou vhodnou iniciativu.''&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;LEHEČKA, Miroslav. 1978. Studentská vědecká a odborná činnost na katedře knihovnictví a vědeckých informací.Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha, 15(5). ISSN 0011¬2321&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1980 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO===&lt;br /&gt;
K nejvýznamnějším a nejzajímavějším úkolům, které řeší knihovna ČSR v posledních letech, patří nesporně automatizace knihovnických a bibliografických procesů, v prvé řadě automatizace národní knižní bibliografie.&lt;br /&gt;
V období, kdy tento úkol je u nás ve stadiu přípravy technického projektu, nám připadl čestný úkol uspořádat společné s Maticí slovenskou v Praze Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO a s mezinárodní účastí. Když UNESCO zvolilo pro realizaci tohoto československého návrhu rok 1980, zdál se tento úkol téměř neúnosně těžký. Ale usilovná práce a pečlivá organizační příprava vedla k tomu, že symposium, konané ve dnech 14. 16. Října v hotelu Olympik, bylo mimořádně úspěšné a po všech stranách zdařilé. Zúčastnilo se ho 80 odborníků ze 14 zemí. IFLA byla zastoupena 1. Místopředsedou prof. G. Pflugem z německé knihovny ve Frankfurtu n. M., kde automatizace národní bibliografie byla zavedena nejdříve. UNESCO zastupoval dr. K. Komárek z Čs. Komise pro spolupráci z UNESCO. Samozřejmě garanty byla obě ministerstva kultury, která je všestranně zabezpečila.&lt;br /&gt;
Zasedání zahájil ředitel Státní knihovny ČSR ing. K. Kozelek, který vyzdvihl význam národních bibliografií v informačním procesu a poukázal na to, že výměna informací v celosvětovém měřítku je významným přínosem k realizaci helsinských dohod.&lt;br /&gt;
Československo bylo zastoupeno dvěma referáty, a to českým, nazvaným Příprava automatizace české knižní národní bibliografie, který komentovala dr. N. Sedláčková, s slovenským, s názvem Automatizovaný systém súběžnej slovenskej národnej bibliografie, který přednesl ing. J. Korda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diskuse na symposiu byla nejen velmi živá, ale i neobyčejně podnětná a bohatá. Diskutující hovořili o vlastních zkušenostech, kritizovali některé závěry a doplňovali se navzájem. Do diskuse se významně zapojovali dr. G. Pflug, dr. R. Cybulski a další. V závěrečném projevu ocenila zástupkyně ministerstva kultury SSR H. Kolářová výsledky sympozia a poukázala na to, že posuzování problémů šíření informací na mezinárodní a v celosvětových souvislostech, je mimořádně významné právě dnes, kdy se klade důraz na upevňování mezinárodního dorozumívání. Dr. Kolářová vyjádřila přesvědčení, že byl záměr sympozia naplněn, neboť jeho výsledky i přijatá doporučení budou přínosem k optimalizaci národních bibliografií a právě skončené sympozium se stane začátkem soustavnější spolupráce v dalším rozvoji automatizace národních bibliografií.&amp;lt;ref&amp;gt;Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO. Zpravodaj SK. 1980, 80(4): s.18¬22.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===150 let generálního katalogu===&lt;br /&gt;
Zaměstnancům Státní knihovny i odborníkům v dějinách československého knihovnictví by neměla uniknout skutečnost, že náš největší knihovní katalog – generální katalog univerzálního knihovního fondu SK ČSR – dovršil letos již 150 let své existence. Bylo to r. 1830, kdy byl dobudován abecední jemný katalog spojením předchozích katalogů oborových. Tento rok znamená vyvrcholením plodného padesátiletí, v němž vykrystalizoval systém Univerzitní knihovny trvající ve své podstatě dodnes. Na počátku veškeré práce stojí všestranná osobnost Karla Rafaela Ungara, významné postavy českého národního obrození. Ten se v 80. letech 18. století ujal roztřídění a katalogizace veškerých fondů knihovny. Za pomoci Karla Hynka Tháma uspořádal fondy na základě systematicko¬logického třídění do 54 oborových oddělení a založil příslušné lístkové katalogy, které byly dále přepisovány do 14 oborových katalogů svazkových. Vedl ovšem i přírůstkové a místní seznamy. Roku 1816 byl dán příkaz k budování generálního katalogu abecedního jmenného, ale k vlastní práce se až roku 1821, po důkladné revizi oborových řízené už Františkem Posseltem. Generální katalog byl dobudován r. 1830, tehdy již pod vedením Antonína Spirka. Zásluhou tohoto významné knihovníka byl též založen první předmětový katalog Univerzitní knihovny, který dodnes existuje a je jedním z nejstarších ve střední Evropě. Postupem doby se knihovna dostala do finančních i personálních potíží, kterými v důsledku trpěla i kvalita záznamů a klesala informační hodnota generálního katalogu. O nápravu se pokusil až koncem století tehdejší ředitel knihovny dr. Richard Kukula, který naplánoval – za cenu zastavení jiných důležitých prací – celkovou rekatalogizaci fondu. Záměr se však nepodařilo zrealizovat: velká část záznamů byla jen přepsána nebo nalepena na normalizované karty formátu 200 x 150 mm. Díky tomu se však zachovalo v katalogu velké množství originálních záznamů z nichž ty nejstarší pochází z 30. Let 19. Století. V meziválečném období byl ředitelem knihovny Jaromír Borecký; jeho „Pravidla katalogu zíkladního“ /1925/, která přizpůsobují pruskou instrukci našim podmínkám, se stala závaznou směrnicí pro katalogizaci a řazení generálního katalogu. Tvorba názvových záhlaví a řazení i podřazování záznamů se ve shodě s těmito pravidly řídí tzv. substantivním principem. GK dnes obsahuje kolem 1, 5 milionů záznamů. Tento katalog není uzavřen: zařazují se do něho přírůstky, jež mu odpovídají vročením, záznamy z rozpisu doposud nerozepsaných konvolutů obsažených v Ungarově „''Bibliotheca nationalis''“ a záznamy z rozpisu konvolutů starých disertací /16. – 18¬ stol/. Roční přírůstek je kolem 2500 záznamů. Tento starý katalog je historicky cenný a z mnoha aspektů unikátní. Představuje hodnotu, kterou je třeba chránit. Kromě takových opatření jako je např. omezení přístupu do GK, je GK převáděn na mikrofilmový záznam, který se ukládá v mimopražském depozitáři.&amp;lt;ref&amp;gt;BALÍK, Vojtěch. 1980. 150 let generálního katalogu.Zpravodaj SK80(4): s. 3¬6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===USS – unifikovaný softwarový systém===&lt;br /&gt;
UVTEI vyvíjí v rámci státního úkolu SIP P 18¬121¬002/09 programové zabezpečení pro počítačové zpracování informatických legend, nazvané USS. Informatickou agendou se v tomto článku rozumí nejen agenda VTEI a obecné metody a techniky ukládání a vyhledávání (nikoliv zpracování) bez zvláštního ohledu na jejich specifický smysl. V tomto smyslu zahrnuje informatická agendy i různé typy administrativních evidencí. Položme si otázku, co by měly dělat „týmy 3. generace“, aby vyrovnaly „organizační náskok“ počítačů vyšších generací? – neboli jak docílit lepší kompatibility, komunikace a koordinovanosti vně i uvnitř týmu. Jednou z odpovědí je jistě snaha o zlepšení technologie analytických projekčních a programátorských prací prostřednictvím metodických pomůcek (např. HIPO, strutní programování, plánování programů „shora¬dolů“, Chapinovy diagramy atd,) [1]. Účelem takových pomůcek není nic více a nic méně než „udržet pořádek“. Myslím, že na výběr metodických „pořádkových“ pomůcek již bezprostředně navazují technické otázky „Jak to tedy dělat doopravdy?“ Tomu jsme při tvorbě USS a jehio aplikací zvláštní pozornost. Doufáme, že naše práce může posloužit jiným alespoň jako určitý názorný příklad, ne¬li jako reálný výrobek. Začátek sedmdesátých let zastihl automatizaci čs. Sítě VTEI ve stav chaosu. Na různých místech republiky pracovali odborníci izolovaně na vzájemně nesouvisejících projektech a používali přitom různých přístupů i počítačů různých typů, většinou hardwarově nekompatibilních. Tak vznikly různé nesouvisející systémy a jejich aplikace na počítačích Minsk¬55, TESLA¬200, DATASAAB, IBM 1401, ICL 1900 atd.&lt;br /&gt;
Nedostatky tohoto neutěšeného stavu jsou především tyto:&lt;br /&gt;
*Žádný systém nebyl aplikován v širším měřítku nebo celostátně (o mezinárodní aplikaci nemluvě)&lt;br /&gt;
*Žádný systém nebyl aplikován na počítači 3. generace&lt;br /&gt;
*Málokteří tvůrci těchto systémů mohli mít podstatnější zkušenosti s vyvinutou 3. generací počítačů (částečnou výjimkou byla jen rešeršní služba Chemical Abstracts provozována v ÚISCH/vútechp).&lt;br /&gt;
Tyto nedostatky však ovlivnily urychlený nástup počítačů, metod a týmů 3. generace. Tento přelom byl dovršen zejména tím, že se podařilo:&lt;br /&gt;
*vytvořit a zavést minimální interference, jímž je NTP –2/74 MCVTZ „Komunikativní formát zápisu dat na magnetické pásce“ (tak se mohli jednak lidé, jednak počítače navzájem „domluvit“, zpočátku na velmi jednoduché, ale již konzistentní spolupráci, zakládající se na výměně dat);&lt;br /&gt;
*přejít na počítače 3. generace s operačním systémem OS&lt;br /&gt;
*v krátké době vytvořit základní programy USS;&lt;br /&gt;
*zavést a provozovat rozsáhlé celostátní (i mezinárodní) agendy na tomto základě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Komunikativní formát===&lt;br /&gt;
Dostatečně brzy jsme si uvědomili, že základem automatizace ve VTEI je existence rozsáhlých dat ve strojem čitelné formě a dále, že podmínkou rozumné spolupráce je možnost levné výměny takovýchto dat na standardním, kompatibilním médiu. Takovým vhodným médiem se jeví magnetická páska (9 stop, 800 bpim NRZI) se standardními jmenovkami (2¬5.) Problém byl tedy návrh věty, tj. takové plastické struktury zápisu, která by umožňovala zachycovat proměnný počet údajů o proměnné délce a přitom si zachovala některé vlastnosti „obyčejných vět“ známých z obvyklého zpracování hromadných dat. Struktura musela být vhodná pro 3. generaci. Proto jsme odmítli mezinárodní normu ISO 2709, která sice tuto otázku řeší, avšak podle našeho názoru nevhodně a neúplně. Velkou inspirací nám byla norma největší světové magnetopáskové služby CAS – SDFI [6]. Pod označením „věta typu L“ jsme navrhli vhodnou strukturu pro zápis dat na magnetickou pásku; v říjnu 1974 se nám podařilo prosadit ji jako normu Mezinárodního centra VTI v Moskvě [7]. Komunikativní formát má kromě svého základního poslání navíc pozoruhodný integrační účinek tím, že slouží jako interference mezi různými počítačovými, metodickými postupy i pracovními kolektivy, aniž by nutil účastníky výměny dat zabývat se problémy partnerské strany. Při spolupráci s ÚTZ jsou partneři nuceni používat pouze komunikativního formátu, nenutíme je však, aby sdíleli naše názory na metodiku, hardware, operační systémy, kompilátory, jazyky, programovací triky, organizaci výpočetních prací a podobně. Tento způsob se nám velice osvědčil&lt;br /&gt;
– z mnohých potenciálních partnerů se stali partneři skuteční, s nimiž je možno tvůrčím způsobem rozvíjet spolupráci. Tímto způsobem komunikativní formát značně ovlivnil integraci. Teprve když se partneři naučí vyměňovat si data dá se za příznivých okolností uvažovat o výhodné formě spolupráce. Zdá se mim že to platí i o partnerech uvnitř programátorského nebo projekčního týmu.&amp;lt;ref&amp;gt;USS – unifikovaný softwarový systém. Československá informatika. 1980 č.5, strana 137&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Annou Stöcklovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Antonínem Jeřábkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Helenou Landovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Vítem Richterem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ''Čtenář: měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1968. ISSN 0011-2321.&lt;br /&gt;
* ''Knihovník: časopis Ústřední knihovnické rady.'' Praha: Orbis, 1956-1968. ISSN 0454-0379.&lt;br /&gt;
* BEČVÁŘ, Jindřich et al. ''Dějiny Univerzity Karlovy. IV, 1918-1990.'' Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1998. 671 s. ISBN 80-7184-539-6.&lt;br /&gt;
* ''Zpravodaj západočeských knihovníků.'' Plzeň: Státní vědecká knihovna, 1970.&lt;br /&gt;
* ''Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1970, roč. 22. ISSN 0011-2321.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Politické a kulturní pozadí let 1968-1989 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.&lt;br /&gt;
*RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 677 s. ISBN 978-80-7429-133-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, komunismus, Pražské jaro, normalizace, Sametová revoluce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1968%E2%80%921989&amp;diff=29481</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968‒1989</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_1968%E2%80%921989&amp;diff=29481"/>
		<updated>2016-01-13T15:24:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V roce 1973 se dosavadní '''Katedra knihovnictví a vědeckých informací''' přejmenovala na '''Katedru vědeckých informací a knihovnictví''' a přečkala s tímto názvem celé normalizační období. V té době katedru vedl '''[[Jiří Kábrt|PhDr. Jiří Kábrt]]''', kterého roku 1989 vystřídal '''[[Jiří Cejpek|doc. Jiří Cejpek]]'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při zpracovávání tohoto tématu byl kladen hlavní důraz na roky 1968, 1970, 1978 a 1980.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 1968‒1989 ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Skutečné uvolnění jak v politickém, tak kulturním životě lze pozorovat s příchodem 60. let, kdy se země dostala do vážných ekonomických problémů, které bylo třeba okamžitě řešit. Vyvrcholením uvolnění se stalo Pražské jaro 1968, jehož symbolem byl Alexander Dubček. Všechno snažení o demokratizaci bylo ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy z 20. srpna 1968. Československé vedení pod tlakem sovětských soudruhů souhlasilo s dočasným umístěním sovětských vojsk v Československu, které se protáhlo až do začátku 90. let. Byl přijat zákon o federalizaci Československa. Rok 1969 a odolání Dubčeka a jeho spolupracovníků z vedoucích funkcí znamenal konec reformním snah v Československu. Do čela KSČ se neprosadila neostalinistická klika v čele s Vasilem Bilakem, ale Gustav Husák, který se na následujících více než 20 let stal symbolem komunistického režimu v Československu. Československá veřejnost proti okupaci jasně vystoupila. Největší ohlas mělo upálení studenta Jana Palacha v lednu a Jana Zajíce v únoru 1969. Období 70. let bývá označováno jako éra „husákovské normalizace”. V praxi to znamenalo potření všech reformních snah, rozsáhlé politické čistky ve straně i dalších institucích. Režim se snažil pomocí zajištění blahobytu odvést pozornost obyvatelstva od politiky. V roce 1975 proběhla Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která otevřela otázku dodržování lidských práv v zemích socialistického tábora. V reakci na to vznikla Charta 77, tedy hnutí, které požadovalo dodržování lidských práv v Československu. Na počátku 80. let opět došlo ke společenskému uvolnění a to zvláště po nástupu Michaijla Gorbačova v SSSR. Stále více se projevuje ideologická vyčpělost režimu a veřejně se začalo mluvit o ekonomických problémech, které Československo postihly. Jedním z projevovala slabosti režimu bylo jmenování Milouše Jakeše do čela KSČ. Výročí dvaceti let od srpnové okupace 1968 se neslo v duchu masivních demonstrací proti režimu, které policie a Lidové milice tvrdě potlačily. Rok 1989 se nesl ve znamení stále rostoucí nespokojenosti veřejnosti s režimem. Zásah proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989 fakticky znamenal konec komunismu v Československu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1968 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''V roce 1968 došlo k vyvrcholení politického uvolňování a k tzv. '''Pražskému jaru'''. Již v lednu proběhla změna ve vedení KSČ, kdy Alexandr Dubček nahradil Antonína Novotného, 1. tajemníka Ústředního výboru KSČ. V dubnu byl schválen Akční program KSČ, který si vytknul za cíl vybudovat „'''socialismus s lidskou tváří'''“, demokratizovat socialistický systém. Následovala řada reforem, přestala fungovat cenzura a byla obnovena svoboda shromažďování.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto změny samozřejmě ovlivnily knihovnické odvětví, diskuze a požadavky knihovníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na stránkách knihovnického časopisu Čtenář se na jaře objevilo diskuzní fórum, kde se řešily problematické otázky. Diskuze měla být podkladem pro plánovaný celostátní sjezd československých knihovníků. Knihovníci řešili například otázku, jak moc mají být knihovny politicky a společensky angažovány. Mezi další politické otázky patřil požadavek rehabilitace spisovatelů a jejich děl neprávem vyřazených z knihoven. V souvislosti s touto otázkou požadovali zrušení seznamů zakázaných knih a uvolnění knih, které byly nuceně uloženy. K Akčnímu programu KSČ se zpočátku stavěli skepticky. Program je to pěkný, ale je otázka, jak se dá zrealizovat, stávající praxe tomu zatím moc nenapovídala. Silné kritice bylo podrobeno současné řízení knihoven, které bylo prováděno direktivně, bez zpětné vazby knihoven. To se mělo změnit. Dále knihovníkům chyběly potřebné informace, v posledním roce byli prakticky izolováni od všech informací v knihovnické oblasti. Důvodem byla mimo jiné absence zastřešujícího orgánu, který by knihovníky skutečně zastupoval a reprezentoval navenek. Dosud byla takovým orgánem Ústřední knihovnická rada, která však již více než rok nebyla svolávána z důvodu nesouhlasu s ministerstvem, jehož byla poradním orgánem. Proto měl být založen Svaz českých knihovníků. Další diskutovanou otázkou bylo vytváření jednotné soustavy knihoven, která již formálně měla být ustavena, ale v praxi knihovny příliš nespolupracovaly. Bylo třeba se zaměřit na jejich koordinaci, vytváření souborných katalogů, meziknihovní výpůjční službu apod. Dále se řešily materiálně technické podmínky, nízké platy a nedostatek kvalifikovaných pracovníků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dne 21. března se sešla konference knihovníků, kde byly diskutovány výše naznačené otázky. Výsledky konference byly vtěleny do závěrečné rezoluce a odeslány ÚV KSČ. Knihovníci plně podporovali prosincové a lednové plénum ÚV KSČ a demokratizační proces. Požadovali vytvoření nadresortního řídícího orgánu, zrušení všech právních norem týkajících se prohibiční literatury a uvolnění literatury ve zvláštních fondech. Zadržená zahraniční literatura, která nesměla být zpřístupněna, měla být předána do knihoven. Také byl nedostatečný přísun zahraniční devizové literatury do vědeckých knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Reakce na požadavky byla relativně vstřícná. Oleg Homola, ředitel Odboru kulturně výchovné práce a ochrany památek promluvil v Plzni při příležitosti vyhlášení výsledků 18. ročníku soutěže o vzornou lidovou knihovnu. Knihovníkům dal za pravdu a předestřel navrhovaná opatření. Měla být zrušena prohibiční opatření i seznamy závadné literatury, dovoz zahraničního tisku měl podléhat pouze poštovnímu zákonu. Měla být vyvinuta snaha zvýšit devizové kvóty na dovoz zahraniční literatury pro vědecké knihovny. Dále nastínil, že je třeba vypracovat jednotný platový řád pro všechny typy knihoven a podstatným úkolem je také vyřešit vztahy českého a slovenského knihovnictví v souladu s připravovaným federativním uspořádáním. Ve druhé polovině roku byla vypracovávána dlouhodobá koncepce rozvoje československého knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Začalo se připravovat ustavení Svazu českých knihovníků a informačních pracovníků jakožto dobrovolné zájmové organizace, která měla  sdružovat knihovníky a informační pracovníky, vystupovat jejich jménem a hájit jejich zájmy. Přípravný výbor získal během krátké doby tisíc členů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Postupující demokratizační proces, který byl v ČSSR nastolen, sledoval s obavami Sovětský svaz. Ten se 15. července setkal ve Varšavě s pěti zeměmi Varšavské smlouvy a Československu byl odeslán varovný dopis před nepřáteli socialismu, proti nimž má KSČ zakročit. To byl počátek silné konfrontace se Sovětským svazem, která vyvrcholila 21. srpna vojenskou okupací a následným opětovným utužením režimu.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na tuto situaci samozřejmě reagovali i knihovníci. Svaz českých knihovníků poslal 27. července dopis ÚV KSČ, ve kterém vyjádřil plnou podporu předsednictvu a naději, že bude obhajovat suverenitu našeho státu. Zároveň Svaz zaslal dopis bratrským knihovnickým organizacím v pěti státech, jejichž představitelé podepsali varšavský dopis, a snažil se jim vysvětlit současnou situaci a fakt, že socialismus u nás není ohrožen. Po okupaci se knihovníci navzájem podporovali v přesvědčení, že demokratizační proud nebude brzo ukončen, a že právě knihovny se o to musí zasadit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovnické vzdělávání ===&lt;br /&gt;
Další probíranou otázkou bylo školství. Knihovny si neustále stěžovaly na nedostatečný počet kvalifikovaných pracovníků. Knihovnická kvalifikace se dala získat na střední odborné škole, na vysoké škole a také postgraduálním studiem. Střední knihovnická škola se nacházela v Praze a v Brně, obě se daly studovat prezenčně i dálkově, ale pro dálkové studium bylo podmínkou zaměstnání v oboru, popřípadě předběžná praxe. Obě školy také poskytovaly dvouleté nástavbové studium.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysokoškolské studium probíhalo na Fakultě osvěty a novinářství na Univerzitě Karlově na Katedře knihovnictví a vědeckých informací. Obor se nazýval Knihovnictví a vědecké informace, byl pětiletý a povinně dvouoborový. Studenti si vybírali mezi zaměřením literárně-vědným, přírodovědným a technickým. Kromě odborných předmětů museli splnit společný základ, kam patřila marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie a sociologie. Dále byla povinná zkouška ze tří cizích jazyků, a sice ruštiny a dalších dvou světových jazyků, které si mohli studenti zvolit. Na přednáškách nebyla docházka povinná, na seminářích se hlídala. Součástí studia byla i odborná praxe.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kromě toho bylo v roce 1968 zavedeno postgraduální studium při Katedře knihovnictví a vědeckých informací pro absolventy jiných vysokoškolských oborů. Bylo určené jako studium při zaměstnání a trvalo dva roky. Pro pomocné knihovníky existoval tříměsíční kvalifikační kurz, který pořádaly krajské a státní vědecké knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zajímavosti ===&lt;br /&gt;
* Evidence čtenářů na okrajových děrných štítcích: Tento způsob byl v roce 1968 zaveden v okresní knihovně v Písku (nechala se inspirovat knihovnou v Českých Budějovicích a Státní technickou knihovnou v Praze). Metoda spočívala v nahrazení tiskopisů čtenářských přihlášek okrajově děrovanými lístky. Předtisk byl upraven tak, aby se dalo v kartotéce pomocí jehel snadno vyhledávat podle různých kategorií.&lt;br /&gt;
* Knihovny na pláži: Tuto službu pořádala okresní knihovna ve Znojmě, když každé léto provozovala knihovnu na pláži u Vranovské přehrady. Lidé si sebou na dovolenou nemuseli knihy vozit, ale knihy přišly za nimi.&lt;br /&gt;
* Prezident republiky Ludvík Svoboda udělil Řád republiky Státní technické knihovně v Praze při příležitosti 250. výročí jejího založení.&lt;br /&gt;
* V Německé spolkové republice začali v jedné knihovně půjčovat kromě knih i gramofonové desky.&lt;br /&gt;
* Dálkové kurzy výpočetní techniky byly pravidelně pořádány Československou vědeckou společností pro knihovníky a pracovníky VTEI.&lt;br /&gt;
* Jak pěstovat v knihovně květiny? I takovou otázkou se knihovnický časopis zabýval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dobovou knihovnu zajímavě popisuje paní Bolková: „''Zdá se mi, že to, co bylo kdysi hlavní náplní práce knihoven, se jaksi pomalu a jistě ztrácí. Půjčovny větších knihoven se svými samoobslužnami nám ve všem připomínají obchody. Čtenáři, hledej v nich, jak umíš. Jsi vítán jenom tehdy, když přesně víš, co chceš a, pokud možno, to přineseš na papírku písemně. Máme Tě rádi jen tehdy, když si umíš sám a rychle vybrat, nezdržuješ a neptáš se pořád na detektivky a úzkoprofilové knihy. Dokonce nám nestojíš ani za to, abychom Ti tyto knihy zamluvili, protože podle příkazu toho a toho rezervujeme pouze naučnou literaturu.''“&amp;lt;ref&amp;gt;BOLKOVÁ, H. Obchod nebo knihovna?. ''Čtenář: měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1968, roč. 20, č. 10., s. 349&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1970 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
Rok 1970 českého knihovnictví by se dal popsat jako rok, kdy se řešily běžné knihovnické problémy, které v přenesené podobě řešíme stále i nyní. Psychologie čtenáře, budování fondu, či služby čtenářům. Na druhou stranu by se tento rok dal pojmenovat jako rok naplněný výročími. A to výročími z pohledu knihovnictví více či méně významnými.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé výtisky časopisu Čtenář a časopisu Zpravodaj západočeských knihovníků z tohoto roku jsou mnohačetně protkány oslavou stoletého výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina. S ohledem na tehdejší režim lze samozřejmě usuzovat, že se ale tato událost připomínala v časopisech napříč všemi obory a zájmy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V již zmiňovaném Zpravodaji západočeských knihovníků se například toto dobové „zabarvení“ projevilo v otisku oslavné básně Jaroslava Seiferta s názvem Lenin hned v prvním čísle. Poněkud bizarním dojmem z pohledu dneška se může jevit i tzv. Malá bibliografie s názvem: „V. I. Lenin v české poezii 1945-1968.“ Tato bibliografie byla vydána jako příloha k časopisu a měla sloužit jako pomůcka pro přípravu oslav. Řešena byla abecedním pořadím autorů s názvem básně, básnické sbírky a číslem stránky, kde se báseň konkrétně nachází.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako dnes máme soutěž o nejlepší knihovnu, i v dobách minulých tomu nebylo jinak. V roce 1970 proběhl jubilejní 20. ročník soutěže: „Budujeme vzornou lidovou knihovnu.“ Ačkoliv byla z úplného počátku hodnocena formální, kvantitativní hlediska, s postupem času se začala hodnotit spíše kvalita a komplexnost podávaných služeb. Soutěž probíhala na několika úrovních, a to na úrovni okresní, krajské a ústřední. Původně soutěž zahrnovala knihovny pouze na české části území. Od svého 10. ročníku ale zahrnovala území celého Československa, a zlepšila tak i vzájemnou spolupráci knihovníků. Ocenění nezískávala pouze knihovna jako taková, ale existovala rovněž kategorie pro knihovníky, kteří byli odměňováni za svoji obětavou práci. Nutno je snad ještě podotknout, že oceněn nebyl každý rok pouze jeden knihovník a jedna knihovna. Ve dvacátém ročníku například titul Vzorná lidová knihovna získalo třináct knihoven.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dvacet let své existence oslavoval rovněž Ústav informačních studií a knihovnictví, tehdy ještě nazývaný Katedrou knihovnictví a vědeckých informací. Rozhodující zásluha pro založení je přisuzována doc. Dr. [[Jaroslav Drtina|Jaroslavu Drtinovi]], který vytvořil původní koncepci školy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ještě před tím než vznikl samostatný vysokoškolský obor, existovaly na půdě filozofické fakulty kursy pro knihovníky, které ale nabízely pouze rozšíření pro filozofické vzdělání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V březnu tohoto roku se uskutečnil i první knižní veletrh. A to v Praze ve výstavním domě u Hybernů. Březen byl vybrán z toho důvodu, že již tenkrát byl spojován s českou knihou a čtenářstvím. Hlavní motivací pro zorganizování tohoto počinu bylo důstojné uctění 25. výročí osvobození Československa. Rovněž šlo ale i o to, že do tehdejší doby se výsledky práce nakladatelů a knihkupců prezentovaly na jednotlivých separátních výstavách. Společný knižní veletrh oproti jiným evropským městům (Lipsko, Frankfurt nad Mohanem, Vídeň atd.) v Praze prostě chyběl. V rámci veletrhu se rovněž uskutečnilo symposium o odborných nakladatelských a knihkupeckých otázkách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným jubileem, které je spojeno s rokem 1970, je výročí sta let statistiky českých knihoven. 8. února 1870 vyšla v časopise Světozor výzva, která vybízela knihovníky z Čech, Moravy a Slezska, aby do redakce zaslali informace týkající se jejich spravované knihovny. Žádané nebyly ale pouze číselné hodnoty týkající se počtu svazků a výpůjček, ale například i informace o tom, kdo a kdy knihovnu založil. Jednalo se o první pokus o zjištění stavu českého knihovnictví. Redakce časopisu ale podcenila celkové množství knihoven, a tak nakonec nebyla schopna zpracovat kompletní přehled knihoven. To se povedlo až o třicet let později. I přesto jsou svazky Světozoru z let 1870 až 1875 cenným historickým pramenem pro poznání stavu tehdejšího knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První dlouhodobý územní plán pro rozvoj jednotné soustavy knihoven z roku 1966 končil právě v roce 1970, aby na něj mohl plynule navázat nový pětiletý plán. Ten knihovnám ukládal čtyři hlavní úkoly. Knihovny se podle něj měly stát centrem propagace politiky strany, zajistit plnou podporu vzdělávání a uspokojení osobních zájmů občanů, přispívat k plnému rozvoji kulturního života a zaměřit svoji práci na pomoc rozvoji národního hospodářství, obzvlášť v otázkách týkajících se vědecko-výzkumných úkonů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na pořadu dne v tehdejším knihovnickém světě byla otázka zabývající se regionální literaturou. Knihovny československého území přejímaly funkci shromažďování a informování o regionální literatuře od muzeí a archivů. I když se podařilo alespoň nějakým způsobem ustálit regionální bibliografii souběžnou, s mapováním bibliografie retrospektivní zůstával i nadále problém. S problematikou souvisela i absence fyzických svazků v knihovnách. Takže se mohlo stát, že ačkoliv byla nějaká publikace zapsaná v místní bibliografii, nebylo možné se k ní v místní knihovně bez využití meziknihovní služby dostat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významnou množinu všech článků z obou časopisů (Čtenář a Zpravodaj) tvoří ty, které se nějakým způsobem zabývají dětskými čtenáři. Ať už popisem zkušeností z jednotlivých knihoven, tak doporučením literatury. Větší přehled a informovanost z oblasti knih pro děti mohl zajišťovat i tzv. Klub dětských knihoven fungující při nakladatelství Albatros. Pokud se do něj knihovna přihlásila, získala několik výhod pro budování dětského fondu. Mezi výhody patřil například větší časový předstih informování o nově vydávaných knihách. Knihovna tak mohla cílevědoměji plánovat nákup nových knih. Dále členové získávali zdarma katalogizační lístky se stručnou charakteristikou literárního díla na celou vydavatelskou produkci Albatrosu, společně s přebaly na knihy, záložkami a názornými pomůckami pro práci s dětským čtenářem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další významná jubilea můžeme zařadit i ty z následujícího krátkého sezamu. Rok 1970 jako Mezinárodní rok výchovy k uctění díla J. A. Komenského, 25 let od osvobození Československa, 110 let knihovnictví v Klatovech, 125 let od vzniku knihovny v Domažlicích, 100 let od úmrtí Charlese Dickense, 60 let od smrti Lva Nikolajeviče Tolstého, 20 let Státní vědecké knihovny v Plzni, či 25 let existence nakladatelství Svoboda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1978 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===IFLA poprvé v Československu===&lt;br /&gt;
Poprvé v historii našeho knihovnictví se v ČSSR uskuteční zasedání rady IFLA ¬ mezinárodní federace knihovnických sdružení. Poprvé v historii, třebaže podnět k jejímu založení dali právě českoslovenští knihovníci při mezinárodní poradě knihovníků, která se konala v Praze roku 1926. Letošní, v pořadí 44. ročník IFLA, který se uskuteční 27. 8 ¬ 2. 9 na Štrbském plese bude velkou příležitostí pro celé československé knihovnictví představit se výrazně na světovém fóru a to právě v 30. výročí únorového vítězství pracujícího lidu, které znamenalo také velký mezník v rozvoji socialistické kultury, socialistického knihovnictví. IFLA je mezinárodní nevládní organizací. Byla založená v roce 1927. Sídlo generálního sekretariátu je v Haagu. Je to organizace zařazená do struktury UNESCO v kategorii A. Sdružuje více než 600 asociačních a institucionálních členů (knihovnické spolky, knihovny, bibliografická ústředí, knihovnické školy) ze 101 zemí celého světa. Posláním IFLA je podporovat rozvoj knihovnictví a knihovnických služeb po celém světě především formou rozšiřování mezinárodní spolupráce knihoven, bibliografických pracovišť. Má podporovat, koordinovat a podílet se na projektech, programech a výzkumech mezinárodního významu právě v oblasti knihovnictví a bibliografie. ČSSR patří mezi zakládající členy IFLA. Od jejího vzniku se její zástupci aktivně podílejí na činnosti IFLA a jsou členy jejích odborných orgánů. Organizátory kongresu jsou Svaz slovenských knihovníků a informatiků, Ústřední knihovnická rada ČSR, Matica slovenská a Státní knihovna ČSR. Patronát převzala obě národní ministerstva kultury. Více než rok pracuje také zvláštní výbor pro přípravu tohoto zasedání v čele s dr. H. Kolářovou. Odbornou stránku kongresu zajišťuje sekretariát IFLA v Haagu ve spolupráci s jednotlivých oddělení a sekcí. Ústředním tématem byla zvolena “Všeobecná využitelnost publikací”, rozšířená o závažné aktuální podtéma “Úloha knihy a knihoven v rozvoji mezinárodní vědecké a kulturní spolupráce”. V souladu s novým statusem IFLA je zde maximální snaha o pracovní charakter kongresu. Zúčastnit se ho mají jen zainteresovaní pracovníci, jejichž počet je limitován (500). Podle návrhu výkonného výboru IFLA se referáty budou přednášet jen na zasedáních oddělení a sekce se soustředí na pracovní jednání. Jde totiž o to, aby se upevnila konkrétní pracovní atmosféra, což sleduje i nová struktura federace a zásady její činnosti zakotvené v nových stanovách. Proto také výkonný výbor konstatoval, že prostředí Vysokých Tater je pro vytvoření skutečně pracovní atmosféry opravdu ideální. Domácí organizátoři mají pro jednání vytvořit dobrou atmosféru, především perfektně zvládnout organizační stránku a zajistit i další odborné, kulturní a společenské programy. Bude to například výstava o československém knihovnictví a knižní kultuře, film o státní knihovně ČSR, film o slovenských knihovnách, exkurze spojené s prohlídkou knihoven, koncerty domácí tvorby, folklórních skupin, prohlídka Vysokých Tater, návštěva Prahy, Bratislavy, Matice slovenské v Martině atd. Uspořádání kongresu IFLA v Československé socialistické republice má velký význam nejen pro nás, pro československé knihovnictví, ale i pro celé socialistické knihovnictví. Po několika letech se totiž stává organizátorem světového setkání knihovníků opět socialistická země (1959 ¬ Varšava, 1963 ¬ Sofie, 1970 ¬ Moskva, 1972 ¬ Budapešť). Je to tedy velká příležitost pro československé knihovnictví představit na světovém fóru. Výsledky naší práce posledních třiceti let mluví zcela jasně. Je to velká příležitost seznámit ne jen těch pět set účastníků kongresu, ale jejich prostřednictvím odbornou veřejnost s výsledky, jichž dosáhlo československé knihovnictví v podmínkách státního řízení kulturní politiky, v podmínkách socialistické společnosti, která plně realizuje závěry Helsinské konference.&amp;lt;ref&amp;gt;IFLA poprvé v československu. 1978. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha, 15(3): s. 70¬71. ISSN 0011¬2321&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Studentská odborná a vědecká činnost na katedře knihovnictví a vědeckých informací===&lt;br /&gt;
Studentská vědecká a odborná činnost (SVOČ) na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK v Praze, v nímž každým rokem v letním semestru soustřeďují a hodnotí odborné a vědecké práce studentů, vstupuje v letošním roce již do svého šestého ročníku.&lt;br /&gt;
V zájmu alespoň té nejzákladnější informace je třeba uvést, že SVOČ, jejímž výsledkem je písemná práce s minimálním rozsahem alespoň patnáct strojopisných stran, je činností, která není zakotvena v učebním plánu studia a je to tedy věcí ryze dobrovolnou a zájmovou. Přesto má však svůj nesporný význam v sytému výchovy a odborné profesní přípravy studentů a z tohoto hlediska je taky pedagogy KKVI chápána. Je proto jen přirozené, že se ji snaží řídit ne jen po formální a procedurální stránce, ale působit a ovlivňovat i její obsah v souladu se zaměřením výchovného a výukového procesu.&lt;br /&gt;
Význam SVOČ netkví pouze ve vytváření volného prostoru pro samostatnou teoretickou práci studentů, ale má i svůj ryze praktický význam.Studenti, kteří se SVOČ účastní, mají možnost si sami ověřit nabyté teoretické znalosti, své možnosti a předpoklady, získat mnohdy vůbec první zkušenosti z praktické vědecké a odborné práce i základní metodické návyky. Bezesporu významným praktickým přínosem a dobrou zkušeností je pro účastníky i vlastní každoroční vyvrcholení jejich práce v podobě hodnocení předložených písemných prací v rámci tzv. fakultního kola SVOČ, které je svou formou jistou modifikací pozdější obhajoby diplomové práce. Porota složená z pracovníků fakulty, na závěr jednání, které je veřejné, provádí vyhodnocení všech předložených prací, určuje jejich pořadí a doporučuje vybrané práce pro účast v celostátním koel SVOČ, které probíhá obdobným způsobem vždy střídavě na jedné z filozofických fakult v ČSSR.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výsledky dosažené studenty KKVI v Praze v celostátním kole jsou zatím víc než dobré. Z dosavadních pěti ročníků účasti v soutěži obsadili se svými pracemi třikrát prvé a dvakrát třetí místo. První místo obsadili:&lt;br /&gt;
*1974 ¬ Drahomíra Rášková¬Jančaříková&lt;br /&gt;
Typologie druhu dokumentů pro počítačové zpracování&lt;br /&gt;
*1975 ¬ Ivan Hříbek&lt;br /&gt;
Příspěvek k jednomu možnému chápání pojmu informace&lt;br /&gt;
*1977 ¬ Anna Fieglová&lt;br /&gt;
Tradiční poslání informační činnosti a současnost&lt;br /&gt;
třetí místo obsadila:&lt;br /&gt;
*1975 ¬ Božena Hráčková&lt;br /&gt;
Možnost práce s knihou v ústavu nápravné výchovy&lt;br /&gt;
*1977 ¬ Ludmila Sýkorová&lt;br /&gt;
Možnost uplatnění biblioterapie v dětských domovech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;quot;Nebyli a nejsou to ovšem jenom vítězové, kteří určují úroveň celé soutěže. Velmi dobrá byla i celá řada dalších prací, byť neodměněných, které by si zcela jistě zasloužily pozornost odborníků z praxe. Právě v oblasti těsnějšího spojení s praxí existují stále ještě značné rezervy. V současné době se na stránkách Čtenáře budeme snažit učinit zadost požadavku na publikování alespoň zkrácených verzí těch prací, které se obsahově vztahují k problematice veřejných knihoven. Mohla by se však rozvíjet i jiná forma spolupráce s praxí: máme na mysli návrhy a zadávání témat pro zpracování v souladu s existujícími společenskými potřebami. Především pro instituce zajímající se o absolventy katedry by se tak vytvořila jistá možnost pro navázání kontaktů se studenty již během jejich profesní přípravy, s možností orientovat je v konkrétním specializačním zaměření. Tyto i další možnosti tedy reálně existují a SVOČ uvítá v tomto směru každou vhodnou iniciativu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;LEHEČKA, Miroslav. 1978. Studentská vědecká a odborná činnost na katedře knihovnictví a vědeckých informací.Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha, 15(5). ISSN 0011¬2321&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 1980 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO===&lt;br /&gt;
K nejvýznamnějším a nejzajímavějším úkolům, které řeší knihovna ČSR v posledních letech, patří nesporně automatizace knihovnických a bibliografických procesů, v prvé řadě automatizace národní knižní bibliografie.&lt;br /&gt;
V období, kdy tento úkol je u nás ve stadiu přípravy technického projektu, nám připadl čestný úkol uspořádat společné s Maticí slovenskou v Praze Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO a s mezinárodní účastí. Když UNESCO zvolilo pro realizaci tohoto československého návrhu rok 1980, zdál se tento úkol téměř neúnosně těžký. Ale usilovná práce a pečlivá organizační příprava vedla k tomu, že symposium, konané ve dnech 14. 16. Října v hotelu Olympik, bylo mimořádně úspěšné a po všech stranách zdařilé. Zúčastnilo se ho 80 odborníků ze 14 zemí. IFLA byla zastoupena 1. Místopředsedou prof. G. Pflugem z německé knihovny ve Frankfurtu n. M., kde automatizace národní bibliografie byla zavedena nejdříve. UNESCO zastupoval dr. K. Komárek z Čs. Komise pro spolupráci z UNESCO. Samozřejmě garanty byla obě ministerstva kultury, která je všestranně zabezpečila.&lt;br /&gt;
Zasedání zahájil ředitel Státní knihovny ČSR ing. K. Kozelek, který vyzdvihl význam národních bibliografií v informačním procesu a poukázal na to, že výměna informací v celosvětovém měřítku je významným přínosem k realizaci helsinských dohod.&lt;br /&gt;
Československo bylo zastoupeno dvěma referáty, a to českým, nazvaným Příprava automatizace české knižní národní bibliografie, který komentovala dr. N. Sedláčková, s slovenským, s názvem Automatizovaný systém súběžnej slovenskej národnej bibliografie, který přednesl ing. J. Korda.&lt;br /&gt;
Diskuse na symposiu byla nejen velmi živá, ale i neobyčejně podnětná a bohatá. Diskutující hovořili o vlastních zkušenostech, kritizovali některé závěry a doplňovali se navzájem. Do diskuse se významně zapojovali dr. G. Pflug, dr. R. Cybulski a další. V závěrečném projevu ocenila zástupkyně ministerstva kultury SSR H. Kolářová výsledky sympozia a poukázala na to, že posuzování problémů šíření informací na mezinárodní a v celosvětových souvislostech, je mimořádně významné právě dnes, kdy se klade důraz na upevňování mezinárodního dorozumívání. Dr. Kolářová vyjádřila přesvědčení, že byl záměr sympozia naplněn, neboť jeho výsledky i přijatá doporučení budou přínosem k optimalizaci národních bibliografií a právě skončené sympozium se stane začátkem soustavnější spolupráce v dalším rozvoji automatizace národních bibliografií.&amp;lt;ref&amp;gt;Sympozium o automatizaci národních bibliografií s participací UNESCO. Zpravodaj SK. 1980, 80(4): s.18¬22.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===150 let generálního katalogu===&lt;br /&gt;
Zaměstnancům Státní knihovny i odborníkům v dějinách československého knihovnictví by neměla uniknout skutečnost, že náš největší knihovní katalog – generální katalog univerzálního knihovního fondu SK ČSR – dovršil letos již 150 let své existence. Bylo to r. 1830, kdy byl dobudován abecední jemný katalog spojením předchozích katalogů oborových. Tento rok znamená vyvrcholením plodného padesátiletí, v němž vykrystalizoval systém Univerzitní knihovny trvající ve své podstatě dodnes. Na počátku veškeré práce stojí všestranná osobnost Karla Rafaela Ungara, významné postavy českého národního obrození. Ten se v 80. letech 18. století ujal roztřídění a katalogizace veškerých fondů knihovny. Za pomoci Karla Hynka Tháma uspořádal fondy na základě systematicko¬logického třídění do 54 oborových oddělení a založil příslušné lístkové katalogy, které byly dále přepisovány do 14 oborových katalogů svazkových. Vedl ovšem i přírůstkové a místní seznamy. Roku 1816 byl dán příkaz k budování generálního katalogu abecedního jmenného, ale k vlastní práce se až roku 1821, po důkladné revizi oborových řízené už Františkem Posseltem. Generální katalog byl dobudován r. 1830, tehdy již pod vedením Antonína Spirka. Zásluhou tohoto významné knihovníka byl též založen první předmětový katalog Univerzitní knihovny, který dodnes existuje a je jedním z nejstarších ve střední Evropě. Postupem doby se knihovna dostala do finančních i personálních potíží, kterými v důsledku trpěla i kvalita záznamů a klesala informační hodnota generálního katalogu. O nápravu se pokusil až koncem století tehdejší ředitel knihovny dr. Richard Kukula, který naplánoval – za cenu zastavení jiných důležitých prací – celkovou rekatalogizaci fondu. Záměr se však nepodařilo zrealizovat: velká část záznamů byla jen přepsána nebo nalepena na normalizované karty formátu 200 x 150 mm. Díky tomu se však zachovalo v katalogu velké množství originálních záznamů z nichž ty nejstarší pochází z 30. Let 19. Století. V meziválečném období byl ředitelem knihovny Jaromír Borecký; jeho „Pravidla katalogu zíkladního“ /1925/, která přizpůsobují pruskou instrukci našim podmínkám, se stala závaznou směrnicí pro katalogizaci a řazení generálního katalogu. Tvorba názvových záhlaví a řazení i podřazování záznamů se ve shodě s těmito pravidly řídí tzv. substantivním principem. GK dnes obsahuje kolem 1, 5 milionů záznamů. Tento katalog není uzavřen: zařazují se do něho přírůstky, jež mu odpovídají vročením, záznamy z rozpisu doposud nerozepsaných konvolutů obsažených v Ungarově „''Bibliotheca nationalis''“ a záznamy z rozpisu konvolutů starých disertací /16. – 18¬ stol/. Roční přírůstek je kolem 2500 záznamů. Tento starý katalog je historicky cenný a z mnoha aspektů unikátní. Představuje hodnotu, kterou je třeba chránit. Kromě takových opatření jako je např. omezení přístupu do GK, je GK převáděn na mikrofilmový záznam, který se ukládá v mimopražském depozitáři.&amp;lt;ref&amp;gt;BALÍK, Vojtěch. 1980. 150 let generálního katalogu.Zpravodaj SK80(4): s. 3¬6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===USS – unifikovaný softwarový systém===&lt;br /&gt;
UVTEI vyvíjí v rámci státního úkolu SIP P 18¬121¬002/09 programové zabezpečení pro počítačové zpracování informatických legend, nazvané USS. Informatickou agendou se v tomto článku rozumí nejen agenda VTEI a obecné metody a techniky ukládání a vyhledávání (nikoliv zpracování) bez zvláštního ohledu na jejich specifický smysl. V tomto smyslu zahrnuje informatická agendy i různé typy administrativních evidencí. Položme si otázku, co by měly dělat „týmy 3. generace“, aby vyrovnaly „organizační náskok“ počítačů vyšších generací? – neboli jak docílit lepší kompatibility, komunikace a koordinovanosti vně i uvnitř týmu. Jednou z odpovědí je jistě snaha o zlepšení technologie analytických projekčních a programátorských prací prostřednictvím metodických pomůcek (např. HIPO, strutní programování, plánování programů „shora¬dolů“, Chapinovy diagramy atd,) [1]. Účelem takových pomůcek není nic více a nic méně než „udržet pořádek“. Myslím, že na výběr metodických „pořádkových“ pomůcek již bezprostředně navazují technické otázky „Jak to tedy dělat doopravdy?“ Tomu jsme při tvorbě USS a jehio aplikací zvláštní pozornost. Doufáme, že naše práce může posloužit jiným alespoň jako určitý názorný příklad, ne¬li jako reálný výrobek. Začátek sedmdesátých let zastihl automatizaci čs. Sítě VTEI ve stav chaosu. Na různých místech republiky pracovali odborníci izolovaně na vzájemně nesouvisejících projektech a používali přitom různých přístupů i počítačů různých typů, většinou hardwarově nekompatibilních. Tak vznikly různé nesouvisející systémy a jejich aplikace na počítačích Minsk¬55, TESLA¬200, DATASAAB, IBM 1401, ICL 1900 atd.&lt;br /&gt;
Nedostatky tohoto neutěšeného stavu jsou především tyto:&lt;br /&gt;
*Žádný systém nebyl aplikován v širším měřítku nebo celostátně (o mezinárodní aplikaci nemluvě)&lt;br /&gt;
*Žádný systém nebyl aplikován na počítači 3. generace&lt;br /&gt;
*Málokteří tvůrci těchto systémů mohli mít podstatnější zkušenosti s vyvinutou 3. generací počítačů (částečnou výjimkou byla jen rešeršní služba Chemical Abstracts provozována v ÚISCH/vútechp).&lt;br /&gt;
Tyto nedostatky však ovlivnily urychlený nástup počítačů, metod a týmů 3. generace. Tento přelom byl dovršen zejména tím, že se podařilo:&lt;br /&gt;
*vytvořit a zavést minimální interference, jímž je NTP –2/74 MCVTZ „Komunikativní formát zápisu dat na magnetické pásce“ (tak se mohli jednak lidé, jednak počítače navzájem „domluvit“, zpočátku na velmi jednoduché, ale již konzistentní spolupráci, zakládající se na výměně dat);&lt;br /&gt;
*přejít na počítače 3. generace s operačním systémem OS&lt;br /&gt;
*v krátké době vytvořit základní programy USS;&lt;br /&gt;
*zavést a provozovat rozsáhlé celostátní (i mezinárodní) agendy na tomto základě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Komunikativní formát===&lt;br /&gt;
Dostatečně brzy jsme si uvědomili, že základem automatizace ve VTEI je existence rozsáhlých dat ve strojem čitelné formě a dále, že podmínkou rozumné spolupráce je možnost levné výměny takovýchto dat na standardním, kompatibilním médiu. Takovým vhodným médiem se jeví magnetická páska (9 stop, 800 bpim NRZI) se standardními jmenovkami (2¬5.) Problém byl tedy návrh věty, tj. takové plastické struktury zápisu, která by umožňovala zachycovat proměnný počet údajů o proměnné délce a přitom si zachovala některé vlastnosti „obyčejných vět“ známých z obvyklého zpracování hromadných dat. Struktura musela být vhodná pro 3. generaci. Proto jsme odmítli mezinárodní normu ISO 2709, která sice tuto otázku řeší, avšak podle našeho názoru nevhodně a neúplně. Velkou inspirací nám byla norma největší světové magnetopáskové služby CAS – SDFI [6]. Pod označením „věta typu L“ jsme navrhli vhodnou strukturu pro zápis dat na magnetickou pásku; v říjnu 1974 se nám podařilo prosadit ji jako normu Mezinárodního centra VTI v Moskvě [7]. Komunikativní formát má kromě svého základního poslání navíc pozoruhodný integrační účinek tím, že slouží jako interference mezi různými počítačovými, metodickými postupy i pracovními kolektivy, aniž by nutil účastníky výměny dat zabývat se problémy partnerské strany. Při spolupráci s ÚTZ jsou partneři nuceni používat pouze komunikativního formátu, nenutíme je však, aby sdíleli naše názory na metodiku, hardware, operační systémy, kompilátory, jazyky, programovací triky, organizaci výpočetních prací a podobně. Tento způsob se nám velice osvědčil&lt;br /&gt;
– z mnohých potenciálních partnerů se stali partneři skuteční, s nimiž je možno tvůrčím způsobem rozvíjet spolupráci. Tímto způsobem komunikativní formát značně ovlivnil integraci. Teprve když se partneři naučí vyměňovat si data dá se za příznivých okolností uvažovat o výhodné formě spolupráce. Zdá se mim že to platí i o partnerech uvnitř programátorského nebo projekčního týmu.&amp;lt;ref&amp;gt;USS – unifikovaný softwarový systém. Československá informatika. 1980 č.5, strana 137&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Annou Stöcklovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Antonínem Jeřábkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Helenou Landovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Vítem Richterem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ''Čtenář: měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1968. ISSN 0011-2321.&lt;br /&gt;
* ''Knihovník: časopis Ústřední knihovnické rady.'' Praha: Orbis, 1956-1968. ISSN 0454-0379.&lt;br /&gt;
* BEČVÁŘ, Jindřich et al. ''Dějiny Univerzity Karlovy. IV, 1918-1990.'' Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1998. 671 s. ISBN 80-7184-539-6.&lt;br /&gt;
* ''Zpravodaj západočeských knihovníků.'' Plzeň: Státní vědecká knihovna, 1970.&lt;br /&gt;
* ''Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou.'' Praha: Academia, 1970, roč. 22. ISSN 0011-2321.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Politické a kulturní pozadí let 1968-1989 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2.&lt;br /&gt;
*RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci: spolupráce a konflikty 1914-1992. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2012, 677 s. ISBN 978-80-7429-133-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, komunismus, Pražské jaro, normalizace, Sametová revoluce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_V%C3%ADtem_Richterem&amp;diff=29475</id>
		<title>Rozhovor s Vítem Richterem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_V%C3%ADtem_Richterem&amp;diff=29475"/>
		<updated>2016-01-13T14:48:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Kateřina Čejková, Petra Žáčková, Jan Cvačka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kdy jste se narodil a odkud pocházíte?===&lt;br /&gt;
Narodil jsem se 11. 6. 1949. Jsem stoprocentní Pražák. Narodil jsem se na Vinohradech a teď bydlím ve Vršovicích, nikdy jsem jinde nebydlel. Můj otec byl sudetský Němec, takže v určitém období jsme to neměli jednoduché, otec nebyl odsunut, mohl zůstat v Praze, protože manželku měl Češku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dočetli jsme se o vás, že jste původně vyučený strojní zámečník, jak vás to dovedlo ke knihovnictví?===&lt;br /&gt;
Tento příběh jsem již vyprávěl vícekrát. Když jsem vyšel ze základní školy, vůbec jsem nevěděl, co bych měl dělat. Jediný můj pocit byl, že už nechci chodit do školy, protože mě škola nebavila. Rodiče si ale samozřejmě přáli, abych dál studoval a dostal se na nějakou střední školu. Nakonec mě donutili k přihlášení na strojní průmyslovou školu na Smíchově. Dělal jsem přijímací pohovor, ale udělal jsem ho tak, abych neuspěl. Rodiče ze mě byli bezradní a sehnali mi nakonec výuční obor strojní zámečník v podniku Letecké opravny Malešice, který dodnes existuje a opravuje vojenská letadla. Bylo to zajímavé v tom, že se nejednalo o pouhý učební obor, tehdy se tomu říkalo souvislé pětileté studium. Po vyučení jsem ještě dva roky chodil dálkově do školy a až potom jsem maturoval. Po maturitě jsem šel na dva roky na vojnu a tam jsem se rozhodl, že už se do továrny nevrátím. Přemýšlel jsem, co bych měl dělat. Zajímala mě literatura a umění. &lt;br /&gt;
Z vojny jsem napsal matce, aby mi poslala příručku „Seznam vysokých škol“. Tehdy pro mne nebylo reálné se dostat na nějakou uměleckou školu nebo studovat dějiny literatury,na to byly omezené kvóty. Listoval jsem příručkou, až jsem si našel obor knihovnictví a řekl si, že rád čtu, a tak by to mohlo být něco, co by mě zajímalo. Ještě na vojně jsem se hlásil na tehdejší Katedru knihovnictví vědeckých informací UK, ale neudělal jsem přijímačky. Přijímací pohovor před komisí byl totiž dost nepříjemný. Pamatuji si na Jiřího Marka, úspěšného spisovatele a autora povídek Hříšní lidé města pražského. Součástí zkoušky bylo napsat slohovou práci. Když se na ni pan Marek díval,řekl mi, že se jedná o primitivní sloh, samozřejmě jsem nebyl přijat. &lt;br /&gt;
Nakonec jsem požádal matku, aby mi sehnala nějaké místo v knihovně. Našla mi ho v tehdejší Státní knihovně ČSR a tak jsem tam v září 1971 začal pracovat. Šest let jsem dělal pomocnou sílu ve skladišti, a to byly mé nejhezčí knihovnické roky. Práce skladníků obnáší vyhledávání knih podle objednávek a jejich zařazování zpět na regál po vrácení. Byla zde docela zajímavá společnost složená většinou z mladých lidí, kteří se nedostali na vysokou školu. Vždy, když jsme si udělali svoji práci, knížky jsme vyexpedovali nebo zařadili, mohli jsme si číst. Tehdy se stahovaly knížky do zvláštních fondů a spousta z nich byla nepůjčovatelných, ale my jsme k nim mohli. Katalogy pro veřejnost byly velmi primitivní a neúplné a najít některé knihy bylo komplikované. Ale díky lidem, kteří studovali a vědecky pracovali, nám rukama procházely knihy a časopisy z různých oborů. Objevily se úžasné věci a my jsme k nim mohli a mohli jsme je číst.&lt;br /&gt;
Později jsem byl přeřazen do oddělení služeb čtenářům - do půjčovny. Tam jsem asi 2 roky “klepal razítkem“ a půjčoval knížky. Byla to otrocká práce, zejména když v říjnu začínaly vysoké školy a u pultů stály fronty na skripta.&lt;br /&gt;
Přijímací zkoušky na vysokou školu jsem dělal čtyřikrát, tehdy bylo vůbec dost obtížné se dostat na vysokou školu. Na počtvrté jsem dostal zprávu, že jsem byl přijat, ale v té době už jsem o studium moc nestál, měl jsem rodinu, málo peněz a uvažoval jsem o návratu do továrny. Ale nakonec jsem šel dálkově studovat a musím říci, že mě obor knihovnictví skutečně bavil. Studium jsem skončil s červeným diplomem a baví mě to dodnes. &lt;br /&gt;
V době, kdy jsem dostudoval, v roce 1980, jsem se stal vedoucím oddělení studoven. Po několika letech jsem se vrátil zpět do půjčovny jako vedoucí. Bylo to poté, co náhle a tragicky zemřela vedoucí oddělení služeb čtenářů Milena Fiedlerová. Postupně jsem působil jako vedoucí oddělení souborného katalogu a oddělení souborného katalogu a meziknihovních služeb. &lt;br /&gt;
Přišel rok 1989 a v roce 1990 jsem se stal ředitelem odboru služeb, který zahrnoval všechny útvary, které sloužily službám (studovny, půjčovny, oddělení rukopisů, hudební oddělení, oddělení zvláštních fondu a další). Knihovna měla obrovské prostorové problémy, nebylo kam ukládat knížky.Knihy byly všude,asi půl milionu knížek, časopisů bylo na hromadách v bednách, v mimopražských depozitářích byly knihy hromadně napadeny plísněmi. V roce 1992 vláda rozhodla o výstavbě Centrálního depozitáře v Hostivaři s tím, že by se v budoucnu měla stavět nová budova Národní knihovny. Byl jsem pověřen řízením přípravy a realizací stavby, na několik let jsem přestal být knihovníkem a staral se o tuto investici.&lt;br /&gt;
V roce 1995 se Centrální depozitář v Hostivaři otevřel a začalo období velkého stěhování – knihy ze všech mimopražských depozitářů byly očištěny, dezinfikovány a stěhovány do nového depozitáře.V roce 1998, po dokončení všech přesunů, jsem v Hostivaři skončil a byl jsem jmenován ředitelem nynějšího Knihovnického institutu a jsem jím doposud. &lt;br /&gt;
Celý svůj knihovnický život pracuji v jedné instituci, ale dá se říct, že jsem jí prošel skoro na všech úrovních.  Ale jak jsem uvedl, úplně nejlepší je jít do skladiště Národní knihovny a tam si číst. Národní knihovna je zajímavá tím, že se jedná o velkou instituce, která v řadě případů neslouží jenom uživatelům, ale také knihovnám doma i v zahraničí. Činnost Knihovnického institutu nesměřuje na běžné uživatele knihovny, ale na knihovníky a knihovny. A práce je proto neuvěřitelně různorodá. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké máte vzpomínky na studentský život?===&lt;br /&gt;
Studentský život jsem moc nezažil, protože jsem studoval dálkově, takže jednou za měsíc byly konzultace. A dá se říct, že i vazby mezi lidmi z ročníku nebyly moc silné. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vzpomínáte na nějaké pedagogy?===&lt;br /&gt;
Jednou z důležitých osobností byla pro mne paní docentka Hana Vodičková. Učila jmenný popis a všichni studenti z ní měli neuvěřitelnou hrůzu. V době, kdy tento předmět vrcholil, ale onemocněla, a proto nás zkoušel někdo jiný. Později se stala vedoucí mé diplomové práce. Byla velmi pečlivá, přísná, a se svými diplomanty pořádala semináře, kde jsme museli přednášet jednotlivé kapitoly, které ostatní museli kritizovat. Díky jejímu tlaku jsem studium jako jeden z mála z ročníku zakončil v řádném termínu. Ostatní si to většinou prodlužovali. Ještě potom když jsem odešel ze školy, jsme spolu celá léta spolupracovali.&lt;br /&gt;
Dalším pro mě významným pedagogem byl docent Josef Straka, ten učil Úvod do studia. Byl to člověk, před kterým se všichni třásli. Svůj předmět vykládal nesmírně vědecky a nikdo mu nerozuměl. Používal spousty cizích slov a k předmětu nebyly žádné učebnice. To bylo vlastně typické pro celé studium, že nebyly žádné učebnice. Byli jsme proto zcela závislí na jeho přednáškách, kde nám dával doporučenou literaturu včetně zahraniční, která se většinou nedala sehnat. Byl to jeden z učitelů, který mě donutil intenzivně studovat a snažit se. Na docenta Straku jsem ale měl velké štěstí. Na první zkoušce jsme se dostali do hovoru o tom, jak jsem se dostal na školu. Já mu vykládal historku o čtyřech přijímačkách a on vyprávěl, jak se také složitě dostával ke studiu. Vlastní zkouška spočívala v tom, že jsme si přátelsky popovídali a pak mi dal jedničku. Na jeho zkoušky jsem se neodvážil neučit, ale u docenta Straky jsem to měl až do konce studia dobré. Myslím, že učitelé, kteří byli hodně nároční, měli pro mé studium největší význam. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost během studia cestovat?===&lt;br /&gt;
Možnost vycestovat během studia nebyla vůbec. Ale když jsem později začal v knihovně působit na vedoucích funkcích, tak byly široké možnosti vycestovat, i když jenom na východ. Národní knihovna měla smlouvy se všemi národními knihovnami tehdejších socialistických zemí a ty jsem navštívil téměř všechny. Každý rok různí pracovníci jezdili do Moskvy, Varšavy, Budapešti apod. Na západě jsem byl poprvé až v roce 1990, a to v Rakouské národní knihovně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
V loňském roce jsme měli projekt, kde se řešilo téma stále se prodlužujícího věku odchodu lidí do důchodu. V ČR není zatím zastropována doba odchodu do důchodu, což znamená, že každý rok o několik měsíců automaticky narůstá. Cílem projektu bylo identifikovat problémy, které tento trend přinese a jak budou knihovny schopny zvládnout budoucí změny, zda stárnoucí zaměstnanci budou schopni přijímat nové věci atd. Měl jsem za úkol připravit přednášku o budoucnosti knihoven a vytvořil jsem si pro tento účel časovou přímku o vývoji našich knihoven od počátku 20. století do současnosti. Zhruba od 60. let se začínají v knihovnách objevovat informační technologie, nejdříve velké sálové počítače, potom personální počítače, bibliografické databáze, automatizace knihovnických procesů atd.  Když se ohlížím zpět, tak naprosto zlomovým rokem byl rok 1989. Do té doby vyvinuté systémy byly většinou ve stadiu výzkumu a jejich skutečný dopad do praktické činnosti knihoven byl velmi omezený. Kvalitní počítače se musely dovážet, prostřednictvím instituce Ústřední technické základny se zpřístupňovaly zahraniční bibliografické databáze pro omezený okruh informačních institucí, Státní knihovna automatizovala Českou národní bibliografii.&lt;br /&gt;
Celostátní průzkum ukázal, že v síti veřejných knihoven bylo v roce 1989 asi pět personálních počítačů.  Poté nastala úplná exploze. Najednou byly otevřené dveře, v roce 1992 byla spuštěna první verze knihovního systému Lanius. Od roku 1989 knihovny mohou také nakupovat a získávat do svých fondů, co chtějí či potřebují. Neexistují zde žádné politické vlivy, pouze chybí peníze. Z hlediska nástupu technologií byl pro české knihovny rok 1989 klíčový.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Máte něco, co byste řekl k roku 1968?===&lt;br /&gt;
V roce 1968 jsem ještě s knihovnictvím neměl nic společného, v té době jsem se ještě pracoval v Leteckých opravnách. V roce 1969 jsem šel na vojnu a vracel jsem se v roce 1971. V roce 1971 se v knihovnách naplno rozjela tzv. normalizace, v knihovně se začaly vyřazovat politicky závadné knihy. Byly vytvářeny seznamy zakázané literatury, podle kterých byly knihy vytahovány z regálů a soustřeďovaly se do oddělení zvláštních fondů. Staženy byly také všechny noviny a časopisy z let 1968- 1969. Oddělení zvláštních fondů již v minulosti existovalo, protože podobné seznamy vznikaly již v padesátých letech. V roce 1968 došlo ke krátkému uvolnění zvláštních fondů, ale od roku  1971 a v následujících letech se zase vracely zpět a přibývaly stovky zakázaných autorů a děl.&lt;br /&gt;
Bylo to obrovské množství knih, které lidé nemohli normálně využívat. Vyřazování probíhalo ve všech knihovnách, všechny knihovny dostaly příkaz k očistě knihovních fondů. V 50. letech se knihy opravdu často fyzicky likvidovaly. Ale v sedmdesátých letech to tak nebylo, knihy se svážely do depozitáře Národní knihovny v Nučicích.  Byly tam tříplechové hangáry a jeden byl vyčleněn pro zvláštní fondy. Do Nučic se sváželo ze všech knihoven ČR. K vyřazeným knihám byl přístup pouze se zvláštním povolením. &lt;br /&gt;
Celá 70. až 80. léta se zadržovala také literatura, která se nakupovala ze zahraničí, protože tu působili cenzoři a lidé, kteří pracovali ve zvláštních fondech. Státní knihovna měla právo zvláštních fondů a mohla nakupovat knihy a časopisy ze zahraničí, které patřily do kategorie zakázaných, ale vše, co bylo nakoupeno se ukládáno do zvláštních fondů. Například pokud cenzorský úřad zjistil nějaký hanlivý článek o Sovětském svazu nebo o Československu ve vědeckém časopisu typu Natural, Science apod., přístup byl zakázán, což znamenalo, že v žádné knihovně dané číslo nebylo přístupné. V roce 1990 se všechno uvolnilo, knihy i časopisy se vracely knihovnám.  Knihovny si mohly volně přijet do skladu v Nučicích a vybrat si knížky, které chtěly.&lt;br /&gt;
Ještě mám jednu zajímavou vzpomínku z dob normalizace. Před návratem z vojny, v roce 1971, jsem se setkal s evangelickým farářem a pozdějším disidentem Sváťou Karáskem, který v té době působil v Novém Městě pod Smrkem. V roce 1973 mu ale komunisté odebrali tzv. státní souhlas a nemohl vykonávat své zaměstnání. Jeho manželka Stáňa získala místo psychologa v psychiatrické léčebně na zámku v Lobči. Já jsem v té době jako skladník měl na starosti obsluhu všech mimopražských skladišť knihovny. Jeden z nich byl na tehdy zcela neznámém hradu Houska na Kokořínsku. Knihovna hledala na Housku správce a já jsem však Sváťu na místo doporučil a on ho získal. Na Housku jsem potom jezdil nejen pracovně, ale velmi často na víkendy i na dovolenou. Na Housce se scházelo velké množství zajímavých lidí, byla to jakási oáza svobody. Vedoucí hospodářské správy knihovny byl nějaký soudruh Hruška, komunista ze staré školy, který si Sváťu oblíbil a vytvořil mu prostor na opravování hradu. V té době se na Housce udělala nová střecha, fasáda, okna, okenice, vydláždil se dvůr a to za pomoci těch, kteří za Sváťou přijížděli. Právě zde nahrála svou první desku skupina The Plastic People of the Universe. Idyla skončila v roce 1976, kdy byl Sváťa s několika členy Plastiků zatčen, odsouzen a na Housku se již nikdy nevrátil. Za zmínku stojí, že soudruh Hruška, ačkoliv musel být pod velkým tlakem, vypovídal o Sváťově činnosti vždy velmi pozitivně. Později knihovna vyměnila Housku se Spolanou Neratovice za nový depozitář, ale to už je jiný příběh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Myslím si, že podstata role knihovníka se nijak zvlášť nemění, ale v mnoha aspektech se rozšiřuje především do digitální oblasti. Úloha veřejných knihoven se postupně proměňuje. Dlouhodobě usilujeme o to, aby knihovny nebyly jen místem, kde se půjčují knížky, ale aby působily jako kulturní, vzdělávací, komunitní a informační centrum obce. To klade na profesi nové nároky. Knihovníci by měli být schopni organizovat různé akce, zaměřovat se na práci s různými skupinami uživatelů.&lt;br /&gt;
Ve specializovaných knihovnách by měl být knihovník do značné míry součástí vědeckého týmu. Podstatná část komunikace přechází do digitální formy. Zatímco dřív se profese knihovníka soustředila jen na tradiční média, dnes knihovník musí ovládat i digitální svět, který se rychle proměňuje. Řekl bych, že knihovníci převážně ve veřejných knihovnách v tom mají velký handicap. V mnoha ohledech je to asi generační záležitost. Digitální svět se neustále rozšiřuje. Je čím dál složitější a knihovníci by normálním smrtelníkům měli pomoci, aby se v tom světě orientovali. Měli by být zběhlejší ve vztahu k ovládání moderních technologií než ostatní. Ale dnes v knihovnách ještě stále pracuje generace, pro které jsou technologie stále něco cizorodého.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se bude podle Vás vyvíjet tento obor dál?===&lt;br /&gt;
Hlavní trend směřuje k rozvoji digitální komunikace, vznikají nová média, což ale samo o sobě neznamená, že tradiční média mizí. Zatím není jednoznačné, jaká část digitálního světa bude hlavní doménou knihoven. Knihovny budou vedle správy a zpřístupnění sbírek tradičních, fyzických dokumentů pracovat i s digitálními dokumenty a budou tyto dva světy vzájemně propojovat. V tom zůstanou zcela jedinečné a unikátní. &lt;br /&gt;
Vedle toho je zde i druhá oblast rozvoje – vytváření knihovny jako otevřeného prostoru pro vzdělávání, zprostředkování kulturních hodnot, jako prostoru pro volný čas a setkávání komunity, ve které knihovna působí. &lt;br /&gt;
Paradoxem je, že celá desetiletí slyšíme různá proroctví o konci knihoven, ale když se ohlédneme zpět, největší rozmach knihoven zaznamenáváme na celém světě v posledních padesáti, šedesáti letech, tj. právě v období rozvoje informačních technologií. &lt;br /&gt;
Z toho, co jsem se před desetiletími učil na vysoké škole, moc nezbylo, náš obor se hodně proměnil. Když se mě někdo ptá, co mi dala vysoká škola, tak především zdůrazňuji, že mě naučila se učit. Umožnila mi zvládnout základní strukturu oboru a schopnost propojovat informace z různých oblastí. Ani dnes mně nedělá problém učit se nové věci, naopak, je příjemné získávat a objevovat vše nové, co se týká mého oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vzpomenete si na nějaké předměty, které se za Vás vyučovaly?=== &lt;br /&gt;
Vzpomínám si, že mě velmi zaujal předmět, který učila docentka Dagmar Mertová, snad se nazýval „Management knihoven.“ Poprvé jsem se dozvěděl, co je to systémová analýza swot analýza a další pojmy. Tehdy byla tato oblast opravdu v plenkách, nebyla k sehnání aktuální literatura. Mám pocit, že absolventi vysokých škol by v mnoha ohledech měli být připravováni na vedoucí pozice v knihovnách i když si uvědomuji, že je to dost složité. Jedna věc je zvládnout teoretické principy řízení, ale složitější je zvládnout praktickou stránku věci. Knihovny jsou hodně různorodé, některé působí jako organizační složka nějaké instituce, jiné jsou příspěvkovými organizacemi a podléhají různým pravidlům hospodaření. Složitá je personální práce, dohadování s lidmi, tvorba pracovních týmů, projektové řízení a další.  To jsou dost složité věci a mám pocit, že absolventi z téhle oblasti toho moc nevědí. Mám také trochu dojem, že knihovníci nemají často ambice ucházet se o vedoucí pozice v knihovně, a tak se dost často stává, že knihovny vedou lidé, kterým chybí základní profesní vzdělání, a to je z dlouhodobého hlediska nepříznivá situace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký máte vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Chápu ho jako svou kmenovou školu, se kterou především spolupracujeme. Jak SKIP, tak i Národní knihovna pořádá velké množství vzdělávacích aktivit a při tom se bez spolupráce se školami a pedagogy ÚISK neobejdeme. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Mohl byste nám říct něco o SKIPu?===&lt;br /&gt;
V době socializmu v Československu nemohly existovat knihovnické spolky. Za První republiky působil Spolek československých knihovníků, ale v roce 1948 ho komunisté zrušili. V roce 1968 - 69 se podařilo obnovit knihovnické spolky jak v Čechách, tak i a na Slovensku, ale v roce 1969 byl český spolek opět zakázán. Na Slovensku od té doby pracuje Spolek slovenských knihovníků.&lt;br /&gt;
První setkání k obnovení činnosti Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) bylo již v prosinci 1989 na tehdejší Katedře knihovnictví a vědeckých informací v Celetné a byli tam někteří pedagogové i další pozvaní lidé z knihoven. Začalo se debatovat o obnově SKIPu a už v roce 1990 se uskutečnil zakládací sjezd v Městské knihovně v Praze, předsedkyní se stala Dr. Jarmila Burgetová z Knihovny AV ČR. Od samého počátku jsem dělal výkonného tajemníka. V roce 1998 jsem byl zvolen předsedou SKIPu a tuto funkcí jsem vykonával až do roku 2013.  Teď je předsedou Roman Giebisch(vedoucí oddělení vzdělávání v Národní knihovně). Podařilo se nám vybudovat silný spolek, který sdružuje jak knihovníky (asi 900), tak i knihovny (přibližně 600).&lt;br /&gt;
Knihovny a obor knihovnictví prochází vlivem informačních rozsáhlými změnami. Každá jednotlivá knihovna je na prosazování změn slabá. Myslím si, že pro rozvoj knihoven je silný profesní spolek, který prosazuje jak zájmy knihovníků a knihoven, tak i uživatelů knihoven, nezbytností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Čím se zabývá Benchmarking?===&lt;br /&gt;
Benchmarking je jeden z projektů Knihovnickém institutu, který má úzkou vazbu na management knihoven. Podobný projekt existuje v Německu pod názvem Bibliotheksindex. Benchmarking obecně je metoda vzájemného porovnávání výkonů a činností knihoven s cílem nalézt nejlepší výkony a nechat se jimi inspirovat pro vlastní, soustavné zlepšování.  Využíváme především statistická data, která knihovny běžně vykazují a propočítáváme je na výkonové indikátory ve vztahu k počtu obyvatel v obci, kde knihovna působí. Knihovny jsou rozděleny do několika velikostních kategorií, což umožňuje srovnávání knihoven přibližně stejné velikosti.&lt;br /&gt;
V současné době máme pro porovnávání definováno 32 indikátorů zaměřených na knihovní fond, personální zabezpečení, internetové služby, financování apod. Do projektu vstoupilo asi 300 knihoven, z toho 50 ze Slovenska. Účastníci si mohou zjistit, v čem jsou horší nebo lepší ve srovnání s jinými knihovnami a mohou se nechat inspirovat ke změnám. Jedná se o metodu, která poskytuje nový pohled na statistická data a umožňuje rozpoznat slabé a silné stránky knihovny. Účast v projektu je dobrovolná. Benchmarking je metoda založená na zkoumání kvantitativních údajů, což sebou přináší některá omezení, protože ne každá aktivita knihovny se dá změřit, vyčíslit a porovnat. To je nutné vzít v úvahu při interpretaci výsledků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Je důležité, aby ústav působil nejméně v takovém rozsahu, v jakém existuje. Aby se mu dařilo získat akreditace, aby rozvíjel vědeckou činnost v našem oboru a aby byl váženým útvarem v rámci Filozofické fakulty UK. Samozřejmě mu přeji co nejvíce vědychtivých studentů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Rudolfem_Vlas%C3%A1kem&amp;diff=29474</id>
		<title>Rozhovor s Rudolfem Vlasákem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Rudolfem_Vlas%C3%A1kem&amp;diff=29474"/>
		<updated>2016-01-13T14:43:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v květnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Lucie Šafářová, Veronika Nováková, Alžběta Lutzová a Petr Matička&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak jste se dostal ke svému povolání? Co vás vedlo k jeho studiu?===&lt;br /&gt;
Po absolvování obecné školy jsem šel na &amp;quot;gympl&amp;quot;. Já vždycky říkám, že pamatuji ještě praprimu osmiletého gymnázia. Rodiče mě přihlásili, když jsem byl chlapeček po páté třídě obecné, do tehdy slavného gymnázia v Křemencové ulici – do takzvané Křemencárny. Studovali zde kdysi i Voskovec a Werich, byla to slavná bouda - boudou se nazývala tenkrát skoro všechna pražská gymnázia.&lt;br /&gt;
Po roce (po Únoru 48) první čtyři ročníky gymnázií najednou zrušili, všechny nás rozpustili do Vršovic, Strašnic, Bubenče a tak dále, do jednotné školy, kde jsme měli dodělat zbylé tři ročníky. Pak jsem opět nastoupil do gymnázia. Původně šlo o čtyřleté gymnázium, ale ve třeťáku nám oznámili, že jdeme k maturitě, protože se z něj dělá jedenáctiletka a já jsem se najednou v těch 17 letech měl rozhodnout, kam si dám přihlášku. Mimochodem - tam jsem maturoval se Zdeňkem Svěrákem a byla s ním už tenkrát často báječná legrace.&lt;br /&gt;
Docela mi šla deskriptiva a takové věci, ale čeština taky. Psal jsem básničky, ale zároveň jsem trochu uměl i technicky zaměřené předměty, tak jsem se jako kamarád (tenkrát to bylo docela módní) přihlásil na techniku. Bavila mě architektura, neuměl jsem ale dost dobře kreslit, tak jsem se přihlásil na pozemní stavitelství a pak jsem teprve zjistil, že to není  o domech, ale stavba železnic, silnic a tak podobně. &lt;br /&gt;
Nicméně psal jsem básničky a zajímala mě literatura, tak jsem si řekl, že tady tu školu dělat nemůžu a kamarád, který už tady na fakultě (tehdy filologické) studoval historii, mi povídal: „Hele, tady je takovej zajímavej obor - Knihovnictví a čeština“. Tak jsem se přihlásil a vzali mě. To už tady byl pan docent Jaroslav Drtina – který to tady vlastně založil, tohle výročí je výročím toho, co on založil – Katedru knihovnictví na filologické fakultě. No a tak jsem se dostal na tenhle zajímavý obor – Knihovnictví, s kombinací buď čeština, nebo technologie. Už tenkrát ten pan docent Drtina věděl, že to knihovnictví potřebuje nějakou technologii, protože má sloužit i technologickým oborům. Takže mi jako bývalému studentovi techniky nedali češtinu, ale Knihovnictví a technologii a já jsem potom musel chodit i na technologické předměty na Vysokou školu ekonomickou, ale stále jsem chtěl tu češtinu, respektive literaturu. Takže jsem se přihlásil ještě na obor Čeština a měl jsem tři obory. Všechno mě to bavilo, a tak jsem tu školu nakonec vystudoval s červeným diplomem, vyznamenáním. Postupně  jsem totiž zjišťoval, že ta čeština je vlastně nejen literatura, ale hodně lingvistika, a ta že je dobrá i pro znalosti, jak se vytvářejí selekční jazyky, a v té lingvistice byl nový směr, jak formulovat předmětová hesla a deskriptory a že se to dá dělat lingvistickou analýzou... no, takže tím jsem se dostal k té části oboru, která mě zaujala. &lt;br /&gt;
===Myslíte si, že kdybyste měl možnost, volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
No jistě! Ale pozor, on ten obor je velmi různě v různých zemích a v různých společenských sférách chápán. Skutečně začal knihovnictvím a stále se o knihovnictví jedná, ale máme tu navíc jakési nadstavby. Právě v těch nadstavbách, které si nejprve vymysleli Belgičané La Fontaine a Otlet jako &amp;quot;le documentation&amp;quot;, a v dalších, se knihovnictví někdy pomalu vytrácelo a někde i vytratilo.&lt;br /&gt;
Ještě je nutné říct, že je tady například velký rozdíl v chápání našeho oboru mezi kontinentální Evropou a anglo-americkým světem. Kontinentální Evropa náš obor chápe paradoxně podobně jako země dálného východu – Japonci, Číňani, kteří dosud mají jako hlavní v našem oboru nejen národní knihovny, ale současně i národní vědecko-informační centra, jejichž součástmi jsou samozřejmě také vědecké knihovny.  V té (původně) dokumentalistice vedou samozřejmě Německo s Francií a Španělskem.&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Vyštudoval jsem tedy tu katedru a šel na dva roky na vojnu. Pak už jsem pracoval mimo jiné hlavně jako projektant automatizovaných informačních systémů. Po smrti docenta Drtiny  převzal vedení katedry Jiří Kábrt, profesor Jiří Cejpek, tehdy na katedře jako docent, nebyl brán jako zrovna manažer, ale vědátor. Kábrt převedl katedru i přes bouřlivá léta osmašedesátého roku a pak husákovské normalizace  a zvýšil její postavení v rámci fakulty jako Katedry vědeckých informací a knihovnictví. On byl v té jejich partaji, ale zkrátka a dobře to s nimi tak nějak dobře koulel. V roce 89 přišel Jiří Cejpek, Kábrt odešel. S Jiřím Cejpkem jsme byli přátelé, oba v té totalitní době s politickým škraloupem a tudíž pro univerzitu nepřijatelní, ale mohli jsme psát, publikovat, oba jsme působili ve vědecko-technických informacích. Jednou, v té revoluční době v 89. roce, se mě Jirka zeptal, jestli bych s ním nešel tu katedru dělat, a já jsem řekl, že jo. Byl o osm let starší než já, takže jsme se domluvili, že to ještě nějaký čas bude vést. Já jsem na katedru přecházel postupně od 90. roku, ještě do roku 1997 jsem působil jako vědecký tajemník Národního informačního střediska ČR. Významnou roli na katedře do roku 1994 zastávala paní profesorka Marie Kőnigová jako zástupkyně vedoucího. S Jiřím Cejpkem jsme zavedli nová studijní zaměření, existující doposud, a začali čilou mezinárodní spolupráci se západními zeměmi, což bylo do té doby tabu…&lt;br /&gt;
V roce 1994 jsem vedení od tehdy už profesora Cejpka převzal,  Marie Kőnigová se stala proděkankou pro studium. Byl jsem prakticky už  od  vstupu do praxe po studiích zapálen pro nové technologie. Jakmile jsem se ujal vedení, všem jsem nařídil, že budou mít e-mailovou adresu a jakou  ji budou mít (jméno, tečka, příjmení, zavináč a pak společné ff.cuni.cz). Byly jsme tehdy jen dvě katedry, které si vynutily internet a počítače – my a docent Petr Vavroušek, který studoval civilizace blízkého východu. &lt;br /&gt;
Už nešlo o knihovnictví a dokumentaristiku, to už začínalo něco, co se později prosadilo jako e-Government.  Byla tady nabídka a poptávka po specialistech pro informační systémy veřejné správy, podnikový management, nová média, ale také pro klášterní a jiné, historií proslulé knihovny a po novém pojetí knihoven veřejných (dříve lidových). Na druhé straně se ohlásily metody zvané competitive intelligence, vlastně  takové pokračování dokumentalistiky a rešeršních úloh ve vědecko-technických informacích a v podnikovém informačním managementu. Tohle všechno tady bylo, říkal jsem si, že jsme skutečně už veliký obor, tak proč bereme jenom 17 studentů, a to jen z asi 90, kteří se k nám hlásí!? Tak jsem obeslal výstavy pro nábor studentů na vysoké školy a najednou jsme byli jako ÚISK velký ústav a měli jsme časem až přes 500 žádostí o přijetí.&lt;br /&gt;
Také jsme se na FF stali jedním z prvních oborů, které měly podle Boloňského procesu rozdělené studium na bakalariát a magisteriát. Ale největší problém, se kterým zápolili už profesor Kábrt a po něm i profesor Jiří Cejpek byl, že jsme ještě nebyli uznáni jako obor s akreditací doktorského studia (už před rokem 89 ani pro CSc.) Trvalo mi to až do roku 96, než jsme to získali! Byl to obrovský boj s  tehdejší akreditační komisí... &lt;br /&gt;
A konečně se mi podařilo využít příležitosti dostavění moderní budovy UK v Jinonicích a jako „velký obor“ jsme zde získali na přelomu století celé patro a ještě jednu ze sedmi velkých počítačových učeben. Bylo to mimo jiné ovoce mých přátelských vztahů s tehdejším rektorem, profesorem Ivanem Wilhelmem, a také s Ústavem výpočetní techniky UK.&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka? Měnila se nějak skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
To jsou nebe a dudy, to se nedá téměř srovnat –  např. tenkrát se psalo křídou na černou tabuli!&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Především divadelní a kolejní! Měli jsme kolej 5. května poblíž &amp;quot;Jiřáku&amp;quot;, ale protože jsem byl Pražák, tak jsem chodil spát domů, někdy ovšem taky ne, někdy jsem na té koleji zůstal - kvůli nekonečným diskusím, samozřejmě při pivu, někdy i vínu a kouření cigaret, tehdy jsme žádné drogy neznali. A také jsme hráli, ovšem hlavně zkoušeli, ochotnické divadlo, hlavně se studenty novinařiny a také s geofyziky z Přírodovědecké fakulty.&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí? Nějaké kontakty?===&lt;br /&gt;
Jednou. Katedra v čele s docentem Drtinou si vyjednala takovou jakousi vzájemnost s katedrou na Humboldtově univerzitě v Berlíně, Němci přijeli k nám a my jsem jeli potom do Německa.. a já jsem poprvé v životě viděl moře ve čtvrtém ročníku studia, to byl úžasný zážitek. &lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U nás novou a skutečně významnou etapu vývoje podnítily počítače ke konci 60. let a na začátku 70. let už jejich využití ve funkci &amp;quot;magnetopáskové služby&amp;quot; a návazné rešerše SDI, a na přelomu 70. a 80. let i rešerše on-line, pak už, po roce 89, renesance knihovnictví vstupem počítačových systémů a odideologizací , v 90. letech už samozřejmě internet, v novém století e-Government a pak také &amp;quot;totální digitalizace&amp;quot; a &amp;quot;globální informační společnost&amp;quot;, &amp;quot;cloudy&amp;quot; a &amp;quot;big data&amp;quot;…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Navštěvoval jste v roce 1948, 1950 knihovnu? Jak jste vnímal roli knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
No, to byla ta hodná pani ve vršovické dětské knihovně, která mi půjčovala knížky. Trošku později, možná už těsně po roce 1950, jsem začal chodit do lidové knihovny pro dospělé, i když mi bylo teprve čtrnáct let. To už byly doby, kdy mi jeden starší kamarád říkal, co bych si měl přečíst a půjčovat. Hodně jsem si půjčoval Balzaca a Maupassanta, ale to už jsem byl  zase gymnazistou…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vás bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Já to řeknu takhle:  Za totality bylo heslo Sovětský svaz náš vzor… a když se to převrátilo, tak jsem zjišťoval, že je to vlastně Amerika náš vzor. Přitom pro náš obor USA jediným vzorem není! Amerika je vzor pro část toho našeho oboru, která se týká knihovnictví. Jenže knihovna je jen čtvrtina ne-li pětina našeho oboru! Ostatní je to, co vzniklo z dokumentace - vědecko-technické informace, podnikové informační systémy, informační management, informační správa, e-Government a nová média… Takhle to je, ten náš obor si nesmí vzít jako vzor pouze USA. Náš obor by měl více sledovat Evropu, jak už jsem zmínil, Francii a Německo. Měl by se vyvíjet v celé své šíři.. my jsme obor velice, velice široký, který se zabývá  institucionalizovanou a dokumentovanou komunikací informací ve společnosti z různých hledisek - my jsme obor, který používá další různé obory k tomu, co je jeho jádrem. Nejsme složeninou různých oborů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Především nějakého spřízněného a náš obor chápajícího děkana.&lt;br /&gt;
V druhém bodě prosazování toho, že nejsme jenom knihovníci. Protože tady na FF kolegové mají problém, neboť vědí, co to je knihovna a k čemu ji potřebují.. nevědí nic o vědecko-technických informacích, o rešerších.. humanitní vědci mají čas sami si najít a sehnat literaturu.. ale co takový lékař, chemik, biolog a zejména pracovník v technickém vývoji? Na internetu si to sám nevygoogluje, protože podstatné dokumenty jsou za hesly v serverech, kam Google nemůže. Ale co bych přál ÚISKu hlavně – vrátit se k jeho postavení na fakultě a univerzitě z minulých desetiletí… &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_se_%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1nkou_%C5%BDi%C5%BEkovou&amp;diff=29473</id>
		<title>Rozhovor se Štěpánkou Žižkovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_se_%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1nkou_%C5%BDi%C5%BEkovou&amp;diff=29473"/>
		<updated>2016-01-13T14:42:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Kateřina Mizlerová, Marek Pitaš&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
1969 Praha&lt;br /&gt;
===Jak jste se stala knihovnicí? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Po gymnáziu zaměřeném na přírodní vědy a moderní jazyky jsem chtěla studovat něco odlehčenějšího. Zaujala mě geologie na vysoké škole báňské v Ostravě a jako druhé mě zaujalo knihovnictví, kde se nově začalo prosazovat ICT. Do knihovny jsem v životě nechodila, doma jsme hodně četli, takže nějaký vztah k literatuře jsem měla, ale spíš mě zajímal technický pohled na věc, to znamená informace, pořádání informací atd. Taky jsem si říkala je to na FF, to bude v pohodě a bylo. Od druháku jsem pracovala na stavební fakultě ČVUT, kde jsem se podílela na automatizaci knihovny a poté nastoupila do Národní technické knihovny. Vystřídala jsem různé pozice a působím tam do dnes.&lt;br /&gt;
===Volila byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
S dnešními možnostmi bych šla do zahraničí, okamžitě. Už na střední škole bych se pokusila být tak rok v Americe, prostě pryč. Aby člověk získal větší možnosti, nehledě na jazykové vybavení.&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
K ÚISKu nemám vztah vůbec žádný, protože jsem vystudovala Katedru vědeckých informací a knihovnictví. Na UISKu jsem měla jen pár přednášek.&lt;br /&gt;
===Když jste studovala, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Byli jsme studenti FF, soudružka Tesařová, která nás učila kybernetiku, nám říkala, ať si uvědomíme,  že jsme nastoupili do ideologické hráze socialistické republiky a že se podle toho musíme chovat. Tak jsme s kolegy byli úplně na všech možných demonstracích včetně Palachova týdne, protože jsme se chovali podle toho, že jsme v té ideologické hrázi socialismu.  Měli jsme povinné přednášky a povinná cvičení. Ve třetím ročníku začaly škrty předmětů, protože se to neodučilo. Ode všeho se odučilo pár hodin, 17. listopadu to spadlo a stávkovali jsme někdy do jara. Po roce 89 byla povinná jen cvičení, přednášky byly nepovinné a celkově se to uvolnilo.&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Bydlela jsem s bratrem v bytě po babičce. Já jsem žila poměrně bohatý život už před rokem 89. Chodili jsme na Chmelnici, na Petynku, na undergroundové koncerty. Kdo chtěl a měl rodinné a kamarádské zázemí, že o tom dozvěděl, tak se i tehdy mohl dostat k neoficiálním proudům zábavy a kultury. Po roce 89 byla změna jen v tom, že už jsme se nemuseli schovávat. &lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Zrušily se ideologické předměty, zrušila se povinná ruština. Ze zahraničí sem darem přišly časopisy a technika.&lt;br /&gt;
===Měla jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Prostřednictvím školy vycestovat nešlo, jen soukromě pokud jste měli pas a povolení.&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Masivní rozvoj počítačů, nástup digitalizace. Přestalo se automatizovat na papíře, zaváděla se automatizace na počítačích. Začala spolupráce a komunikace se zahraničím.&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1989 a rok 1990 - jaká témata a trendy pro něj byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Určitě je to sametová revoluce. Patřila jsem k aktivním studentům, kteří hned o víkendu po 17. listopadu šli se spacáky obsadit fakultu. Nikdo nám celkem nebránil. S kolegy z oboru jsme také byli za prof. Cejpkem a doc. Vlasákem a přemlouvali je, aby se podíleli na změně skladby předmětů našeho oboru. Nakonec nás vyslyšeli.&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Já moc nevím, do knihovny jsem nechodila a během studií jsem tam byla dvakrát. Když se podíváme na ztvárnění knihovníků ve filmu (např. Světáci), knihovník tam má na sobě modrý plášť a je celkově takový upatlaný a divný, tak tohle byl knihovník. Ale to, co si lidé o knihovnících dnes myslí, se zase tak úplně nezměnilo, je to naše chyba, protože neumíme prodat, to, čím jsme prospěšní. Není to jako např. v Británii, kde knihovníci nejdřív vystudují něco jiného, tj. jiný vědecký obor a až potom knihovnictví. To u nás mám pocit, že jsme vychováváni tak, že rozumíme všemu do šířky a ničemu do hloubky.&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Já bych hrozně chtěla, aby to nebylo 65, ale 650 let. ÚISKu bych přála hlavně hodně dobrých a „zlobivých“ studentů, a hodně lidí kteří se budou chtít podělit o své zkušenosti, hlavně lidi z praxe. Dále bych mu přála hodně zahraničních kontaktů a otevřenost vůči různým programům a možnostem komunikace. Dívat se jak to dělají jinde, neopakovat chyby.&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Já bych na základě své praxe doporučovala dvouoborovost. Je důležité, aby měl knihovník přehled v nějakém konkrétním oboru a ne jen v knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Richardem_Pap%C3%ADkem&amp;diff=29472</id>
		<title>Rozhovor s Richardem Papíkem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Richardem_Pap%C3%ADkem&amp;diff=29472"/>
		<updated>2016-01-13T14:40:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autorky rozhovoru: Barbora Latislavová, Daniela Němečková&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Narodil jsem se v lednu roku 1962 v  Praze.  Náš obor jsem studoval  v letech 1985 až 1990. Tehdy to byla Katedra vědeckých informací a knihovnictví, od roku 1994 pak Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste se dozvěděl o UISKu? Co vás vedlo ke studiu zde?===&lt;br /&gt;
Tento obor jsem nikdy vlastně nechtěl studovat. Moc jsem ani jsem ani nevěděl, že tento obor existuje. Původně jsem chtěl studovat medicínu. Na základní škole mě bavila spousta předmětů od chemie přes přírodopis i fyziku až třeba po dějepis, češtinu. Vůbec jsem nevěděl,  pro co se mám ve středoškolském studiu rozhodnout. Nakonec jsem se rozhodl po vzoru mého staršího kamaráda, který vedl náš radiokroužek, že  půjdu studovat průmyslovou školu. Takže jsem šel na Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Panské ulici na Praze 1, což byla a je stále velmi zajímavá škola, a zde jsem vystudoval specializaci radiokomunikační technika. Když tehdy člověk šel na průmyslovku, tak byl v podstatě předurčen k tomu, že se musí věnovat hlavně technickým oborům, ne aby šel  na jiné školy mimo technické obory. Na průmyslovku vzpomínám rád, byla kvalitní, výborní spolužáci, výborní učitelé, náročné studium i legrace.  Medicínu jsem chtěl někde vevnitř duše studovat, ale cítil jsem už nereálnost tohoto dětského snu, i když mne nadále čtenářsky nesmírně zajímaly  například záležitosti kolem výzkumu mozku. Znal jsem i jednoho pana profesora, který se tím zabýval a uvnitř mé duše mne inspiroval.  Člověk se zajímavým příběhem života, který mj. přežil i Osvětim.  Rád jsem četl jeho zajímavé některé odborné, ale hlavně popularizační články směřující k problematice mozku nebo vnímání. Dnes se toto studuje i z té technické stránky a nazývá se tento obor, tuším,  bionika. No, ale už by to bylo vše opravdu komplikované, složité, tak jsem myšlenku studovat medicínu opustil. Možná však výmluva a zkusit jsem to mohl, co já vím.  Šel jsem na vojnu na 2 roky a potom jsem se rozhodl, že si vystuduji  obor, který by mě bavil dlouhodobě. Náš obor jsem si objevil díky několika přečteným oborovým knihám a jednou z klíčových byla publikace docenta Vladimíra Smetáčka Lidé a informace.  Poprvé jsem se nedostal na zvolený obor Vědecké informace a knihovnictví na FF UK. Hlásil jsem se mj. ještě z vojny, na zkoušku přijel v uniformě a málem kvůli přijímacím zkoušce z kasáren odjel bez povolení. To jsem nakonec úplně v poslední chvíli dostal. U zkoušky zaznělo, že mám vystudovánu průmyslovou školu, dali mi to tedy trochu znát při přijímacích zkouškách. Přeci jen se brali více studenti se vztahem k společenskovědním oborům. Dnes je to každému jedno a studenti se mohou hlásit, odkud a na co chtějí. Podruhé, o rok později, už to na ten náš obor vyšlo a na studia se dostal. Jsem moc rád, že jsem ho vystudoval. Mohu říci, že to je nakonec můj životní obor. Pracoval jsem v praxi zejména ve sféře vědeckoinformační, která je ale úzce spojena s knihovnami, protože ty byly vždy součástí pracovišť tzv. soustavy VTEI. Ta zkratka znamená vědecké, technické a ekonomické informace. Náš obor je poměrně široce rozprostřen a nemyslím si, že by třeba byly rozpory mezi knihovníkem a informačním pracovníkem, je to v symbióze, a vlastně mnohdy totéž z hlediska mnoha pojetí chápání informační profese. Spíše záleží na tom, kam to člověka zavlaje, a na co se chce více orientovat v rámci našeho oboru. Ten obor je moc pěkný, to dokazuje spousta absolventů, kteří jsou rozmístěni po celém informačním sektoru. Osobně jsem se pohyboval spíše ve sféře vědeckotechnických informací,  která má rovněž blíže k podnikové sféře, k průmyslu, technickému a přírodovědnému výzkumu a vývoji. A s podniky musíte samozřejmě jednat trochu jinak, spíše z pozice  informační ekonomiky. Na jedné straně rád přednáším v nějakém podniku, kde jsou lidé řekněme stylu „show me money“, kteří chtějí vědět, co jim to přinese nejlépe okamžitě. A na druhé mě třeba pozve veřejná knihovna či škola a rád přednáším k tématům veřejných knihoven, které jsou pro společnost nezastupitelné.  Myslím si, že  profese informačního pracovníka a knihovníka je celkově krásná a má své výzvy a musí se přepínat podle toho, kde se člověk vyskytuje. Ti lidé z podnikové sféře si často neuvědomují, co je náplní naší profese. Ve vyspělém zahraničí tomu všichni obyčejně rozumí, u nás si mnohdy myslí, že jsme ti, co jen půjčují knížky. Tak to je, a je to výzva pro náš obor to měnit. Mně se to strašně líbí, beru to jako sport, že máte možnost přesvědčit, vyhrát ten závod jakoby z pozice vnímaného outsidera ze strany těchto lidí, a oni si to třeba potom uvědomí, jak důležitá je knihovna. Potom za mnou chodí a říkají, že  nevěděli, že knihovnictví má vztah i k byznysu. Berou to sice stále pragmaticky a přes komerční pohled, ale přemýšlejí již o knihovnách.  Naši absolventi jsou obecně velmi žádaní i v zahraničí a zaměstnavatelé jsou většinou velmi spokojení. To je důležité pro absolventy informačních studií a knihovnictví, že je o ně zájem ve společnosti, v různém pracovním zařazení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Povolání bych volil možná znovu, ano i ne, asi bych šel směrem k té medicíně, pokud by ta možnost byla. Vzhledem k tomu, že medicína je spojena i s oblastí informační, tak ale nelituji. Můj obor je taková nepředpokládaná životní láska.  Přestože jsem si přál jinou princeznu, právě onu medicínu, došel jsem až k našemu oboru a jsem za to rád. Nejsem totiž člověk, který nějak zvlášť plánuje. Mám nějaké vize a dílčí cíle, ale vůbec neplánuji. Řídím se tím, jak se někdy říká v tom rčení: „Řekni bohu, co máš za plány a on se ti vysměje.“ Beru život tak, jak je. To je asi moje životní filozofie. Ale vize jsou důležité. Například i kam má náš obor směřovat, jaké jsou jeho trendy a co potřebuje. Ty vize mne nesmírně baví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
K UISKU mám pozitivní vztah.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Výuka probíhá v podstatě stejně v některých směrech, a to když se mluví o tzv. frontální výuce. To si myslím, že se nezměnilo a přiznám se, že čím více se některé výukové procesy elektronizují, zavádí se e-learning apod., o to více se mi líbí diskuze se studenty, ten přímý kontakt. Dokonce na něj kladu důraz, i když technologie nám lecos zjednodušují, kontakt se studentem se mi však líbí nejvíc. Myslím si, že to tak bylo vždycky, ale samozřejmě záleží na vyučujícím. Co se hodně změnilo, je fakt, že do našeho oboru přišly počítače. Tím, že přišly v 60. letech minulého století ve světě a k nám trochu později, se náš obor stal velmi progresivním. Našinec se však musel naučit práci s počítačem. Změnilo se tedy to, že výuka se rozšířila o tento technologický rámec, o znalost ICT. Jinak si myslím, že se tolik zas moc nezměnilo.  Student si musí stále hodně odsedět a nastudovat, a je jedno, jestli to vnímáte přes elektronická média nebo přes knihovnu či osobní kontakt s vyučujícím – musíme dnes studovat stále, studijní proces nelze nahradit, ale lze do něj pustit více kanálů a toků směrem ke studentovi a zpět k učiteli. To je velké oživení. Nedám například dopustit na klasickou tištěnou knihu, přestože mám rád i současné online knihy. Není to ani moc o rozporu, jako spíše o symbióze. Technologie vstupuje do  výukového procesu, ale nesmí se zapomínat na obsah. Jsem obecně spokojený se studenty. Někdo říká, že je nespokojený s dnešními studenty, ale já ne. Studenti toho musí zvládnout mnoho. Myslím si, že dnešní škola má ale naučit přemýšlet, že má naučit studenta pracovat s hlavou a používat kritického myšlení. Mám rád online věci a uvědomuji si, že vše zrychlují. Jen my se kognitivně zase tak rychle  nevyvíjíme,  jsme v podstatě pořád stejní. Díky technologiím vše spěje k multitaskingu a celkovému zrychlování naší práce. Myslím si, že to není úplně správně do budoucna, protože člověk má dnes tendenci si myslet, že bude stále jen neomezený růst. Mám k tomu jednu poznámku, kterou jsem převzal, a myslím, použil i v jedné prezentaci: Kdo si myslí, že bude neomezený růst, tak je to buď blázen, nebo ekonom. Jsem proto osobně zastáncem trvale udržitelného rozvoje, jak třeba ve vztahu k zeměkouli a životnímu  prostředí, ale i ve vztahu informací k člověku, nemá to všechno být o honění a velkém kvantu věcí, které člověk není ani schopen kognitivně vstřebat. To však není snadné v dnešní době tlaku na výkon. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Jako ročníkoví studenti jsme celkem spolu drželi, měli jsme dobrou partu, a přestože jsem studoval v kombinované formě, tak jsem ke studiu i neformálnímu setkávání přistupovali jako denní studenti. Hodně jsme se stýkali, učili se spolu, sdíleli vážné i nevážné zážitky.  Jak někdy nebyly různé semináře a nějaké nabídky navíc, tak jsem měl pocit, že člověk na nějaký zajímavý seminář mimo školu šel za každou cenu. Teď je například nabídka přednášky zahraničního hosta, a pokud nevyužijete nějaké pobídky, mít to za kredity nebo nějakou evidovanou docházku, tak studenti často nepřijdou. Nabídka je dnes tak velká, že student dnes nevyužije akcí, které se mu nabízí. Student dnes musí ale pracovat, věnovat se i jiným věcem, takže to částečně i chápu. To je také trochu i otázka marketingu akce, musí se taková akce umět nabídnout, motivovat studenta k účasti. Nabídek je hodně, času méně. Celkově musím říci, že studentský život se léty ani nemění, záleží vždy na konkrétních ročnících a partách, které se vytvoří více nebo méně. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
80.léta – to byla výrazná doba zavádění online databází, online rešerší a automatizace knihoven. Bylo pěkné to sledovat a poznat mnoho osobností tohoto profesu.&lt;br /&gt;
Rok 1989 pak zasáhl do oboru výrazně, a to z hlediska svobodného přístupu k informacím. U nás byly dvě sítě, soustava VTEI a síť knihoven. Soustava VTEI se začala s přechodem na tržní principy rozpadat, někde zákonitě, někde nespravedlivě, jak to bývá v dobách změn nebo krizí. Po roce 1989 se mnozí lidé z  VTEI velmi dobře uplatnili v řízení podniků a společnosti, protože jejich práce ve VTEI byla mnohdy pro ně jakýmsi úkrytem, jakousi šedou zónou. Nemohli mnohdy vykonávat profesi podle přání a oblast vědeckotechnických informací nabídla aspoň částečnou seberealizaci. 90. léta změnila tedy profesi otevření se vyspělému světu. Začali přijíždět první experti ze zahraničí a začali pomáhat v mnohém československému knihovnictví a později českému a slovenskému. Nikdy před rokem 1989 jsem nebyl v zemích na západ od nás, člověk byl plný očekávání a nevěděl, co přijde. Kdyby mi někdo ještě v roce 1989 a před jeho listopadem řekl, že za necelých 7 let pojedu do USA  pracovat jako knihovník a vzdělávat se,  tak bych si myslel, že si dělá legraci. Svět se otevřel a je to nádherný pocit, že člověk může cestovat přes hranici a říkat co si myslí. V 90.let se české knihovnictví a informační sektor tedy začaly pokoušet srovnat krok s moderním světem. A začaly i první digitalizační projekty. Prosazoval se zároveň hromadněji internet a webové technologie, knihovny se pak rychle a šikovně přesunuly na internet, fyzické fondy se začaly zrcadlit na obrazovkách počítačů uživatelů. Na začátku nového tisíciletí se pak objevily sociální sítě a další nástroje tzv. webu 2.0 včetně konceptu library 2.0. V každém desetiletí přichází pro knihovnicko-informační svět něco nového, většinou pozitivního, co zvyšuje prestiž informační a knihovnické profese, ale také zájem uživatelů o dokumentovou komunikaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 2000 a rok 2005 - jaká témata a trendy pro něj byli charakteristické?===&lt;br /&gt;
V roce 2000 si myslím, že automatizace knihoven už byla v podstatě ukončena, byly tu první digitalizační a úspěšné projekty, knihovny se otevřely více uživatelům a provozovaly online služby, v knihovnách bylo hodně databází na optických discích, to byla sama o sobě zajímavá vývojová fáze. Vznikl ale projekt, který se jmenoval Informační zdroje pro vědu a výzkum  a byl podpořen vládou ČR a MŠMT. Koupily se velké databázové systémy, které dnes už běžně znáte, např. ProQuest, EBSCO, Web of Science a mnohé další, a najednou tu byly v knihovnách databáze, které byly masově online přístupné a v konsorciálních přístupech. V této době se začaly prosazovat informační systémy, které dneska vidíte v knihovnách, a to tu předtím nebylo.  Objevila se masivní podpora těchto řešení, vznikly multilicenční dohody, začaly se ve velkém školit uživatelé. Abych to shrnul, tak v těchto letech nastal masivní nástup online služeb, a také pokračoval poučeněji proces digitalizace fondů knihoven a archívů. Možná ještě bych tam přidal i větší tlak na informační gramotnost, kterou knihovny začaly prosazovat i do osnov škol, v knihovnách se spojovaly kurzy počítačové a informační gramotnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Organizoval UISK v té době nějaké akce? Zúčastňoval jste se, zúčastňovali se i studenti?===&lt;br /&gt;
Intenzivněji se od 90. let jezdilo na exkurze do informačních institucí a knihoven. Za tím stály zejména kolegyňky doktorky Lidmila Vášová, Milena Černá a Anna Stoecklová. Úžasné kolegyně. Moc mi chybí teď, i když je potkávám mimo ústav, a chci je potkávat nadále. Dnes jsou také exkurze, ale tehdy se jezdilo dál, na Moravu i na Slovensko, také do zahraničí, i když tam jen z počátku 90.let, ale to jsem ještě na ústavu nebyl. Speciální kapitolou byly úvodní kurzy pro první ročník studia konající se na Albeři, které teď skončí. Škoda.  Když přišel program Erasmus, byli všichni unešení a nadšení vyjet do zahraničí, byl velký zájem. Dnes už jsou  studenti trochu nasyceni, mají i občas laxnější přístup, na půl roku se jim moc nechce, je to totiž už normální věc – vyjet za hranice, někde déle pobývat.  Studenti také byli účastni mnoha akcí, realizoval se jeden z nejlepších Bobcatsss, což je mezinárodní studentská konference, ve své historii, a to v roce 2007 v Praze a studenti a vyučující ústavu byli tahouni této konference.  Neexistoval ale žádný studentský knihovnický spolek. Líbí se mi, že si teď studenti založili Librain a scházejí se. Dříve se studenti scházeli zejména v rámci ročníků. Studentské scházení však bude existovat vždy, se spolky i bez nich.  Kdysi byl také obrovský zájem o obor, museli jsme otevírat společný bakalářský program s VOŠIS, Vyšší odbornou školou informačních služeb, která vznikla na základech střední knihovnické školy,  a byl to takový doslova boom. Dostat se na UISK nebylo snadné. Dnes studenti ubývají, jednak taky kvůli demografické křivce, ale nejen kvůli tomu. Méně se jich hlásí na informační zaměření. Částečně to chápu, ale mám pocit, že se obor příliš orientuje na humanitní vědy, dříve to mělo i ten exaktní charakter. To je ale velmi subjektivní záležitost a názor jednoho člověka. Berte s rezervou. Zase se otevřela nová média, záležitosti kolem sociálních sítích jsou pro mladé lidi přitažlivé. Od roku 1994, co jsem na ústavu, jsem nezažil špatného studenta. Jsou  sice i studenti oprsklí, leniví, hledají si zkratky, ale nepamatuji vyloženě špatného studenta. Říkám to s nadsázkou, ale i jako jisté pedagogické vyznání. Pokud se něco nepodařilo, byl student třeba nespokojen a něco se mu nelíbilo, tak si myslím, že to je moje chyba coby učitele, protože jsem k němu nenašel tu správnou cestu.  Všichni studenti jsou skvělí, a to neberu jako frázi. Myslím, že od toho je tu pedagog, aby si našel ke studentovi cestu. Opravdu si nemyslím, že by studenti byli horší, jen stále se mění struktura poznání. To není snadné pro studenty ani pro učitele. Není také jednoduché obstát v dnešním světě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Občas díky mnohaletému působení v oboru mohu srovnávat. Vstupoval jsem do oboru v druhé polovině 80. let minulého století, a tu dobu a obor skutečně nejvíce změnily počítače. V polovině 90. let se bohužel některé procesy a instituce zrušily nebo vytratily (například mnohé složky sítě VTEI, vědeckých technických a ekonomických informací). Dnes některé věci, které se zavádí do informačních služeb, se někdy opakují. Nejvíce náš obor asi změnily počítače, přibylo díky počítačům více specializovaných informačních a knihovnických profesí. Knihovníci naskočili také do procesů učení, kde se více angažují, dnes se angažují například i v hodnocení vědy a výzkumu. Náš obor vždy měl rád scientometrii a bibliometrii.  Např. knihovník akademické knihovny je dnes často partnerem vědeckých oddělení univerzit nebo fakult, také výzkumných center, které se zajímají o evidenci výstupu vědy a výzkumu. Profese se dostává do těch sfér, kam ještě nedávno přístup neměla. Je více sebevědomá, etablovaly se její nové směry a více spolupracuje s jinými profesemi, než jsme si dokázali dříve představit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
UISKu bych přál, aby měl stále studenty, aby byl zájem o obor a aby měl více generací pedagogů, protože to je velmi důležité, mít vyučující různého věku. Moudré, vzdělané pedagogy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Když si vezmu informační cyklus, tak ve všech jeho etapách bude fungovat naše profese i v budoucnu. Některé profese třeba budou malinko potlačeny, upozaděny, jiné se zvýrazní. Dříve hodně pomáhal hledat informace knihovník, nebo rešeršér, dnes si už řada uživatelů sama realizuje rešerši, organizuje si vyhledávání informací, i když to úplně neplatí a platit nebude. To vůbec neznamená, že knihovník nebo informační specialista je zbytečný, protože orientace, navigace v informačních zdrojích je někdy obtížná, a proto je dobré mít takové navigátory ve světě informací, jako jsou knihovníci. Když se člověk věnuje svému oboru, tak se ještě nemůže věnovat všem těm tématům informačního světa. Jsou tu i nové dimenze profese.  Objevila se tu například profese, která tu dříve moc nebyla: Učící knihovník, který vzdělává uživatele a chodí třeba do škol, je to takový ten převzatý zahraniční koncept „teaching librarian“ a ten nabývá na významu v dnešní době těsnějšího propojení učení a světa informací. Bude narůstat i komunitní role knihoven, protože je potřeba někoho, kdo zmírní rozevírající se nůžky ve společnosti, například v souvislosti s digitální, informační propastí. Knihovny jsou úžasně síťově propojené, spolupracují, a to to je velký potenciál pro svobodné řízení společnosti. Funguje taková hezká cechovní sounáležitost. Líbí se mi v mnohém Google, ale kdyby měly technologie naprostou nadvládu, tak opravdu tady může být svět toho typu - Velký bratr tě sleduje. Ale knihovna musí být nezávislá, nemůže stranit, poskytuje veřejné služby. Roli knihoven vidím do budoucna velmi dobře. Pokud by někdo chtěl knihovny rušit, narušit tu celou skvělou síť, tak si myslím, že by byl blázen a narušil by i procesy spojené se svobodným přístupem k informacím. Bude potřeba kvalifikovaného personálu - knihovníků, není to jen o počítačích. Musí tam vždy být ten lidský kontakt k uživateli a čtenáři.  Počítač kontakt s uživatelem zajistí jen v něčem. Vidím informační profesi celkem optimisticky, a to jak v knihovnách, tak v celém informačním sektoru. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29471</id>
		<title>Rozhovor s Radkou Římanovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29471"/>
		<updated>2016-01-13T14:39:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v září 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Petr Holoubetz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dobrý den, mohla byste popsat svou cestu na ÚISK?===&lt;br /&gt;
Cesta na ÚISK byla zvnějšku přímá, jelikož jsem začala studovat knihovnictví ve 14-ti letech, v osmnácti jsem maturovala na střední knihovnické škole. Pak jsem plynule začala pracovat v knihovnách, shodou okolností vždy ve specializovaných odborných knihovnách. Cesta na ÚISK byla iniciovaná ze strany ředitelky NLK, která mi v podstatě ukázala možnost dělat zajímavou práci podmíněnou studiem, takže jsem v relativně pozdním věku začala studovat na ÚISKu. Bylo to ve 34 letech a bylo to kombinované studium. &lt;br /&gt;
Jaký byl váš nejoblíbenější učitel/předmět?&lt;br /&gt;
Asi těžko říct, že nejoblíbenější, možnost setkání se zajímavými lidmi, asi bych  zmínila pana docenta Jiřího Součka, který nám odkryl tajemství SQL,  a také bych mohla zmínit paní dr Drobíkovou, která vlastně nás seznamovala s katalogizací, kterou jsem myslela, že znám, ale objasnila mi nějaké souvislosti, významné bylo setkání s dr. Bratkovou, která vlastně poprvé posunula nějaké to získávání poznatků v oblasti vědeckých postupů, který začíná rešerší a pokračuje dál, celkově jsem měla možnost například v rámci filozofie setkat se s panem Treterou, který nás učil dějiny filozofie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak probíhal studentský život za dob vašeho studia?===&lt;br /&gt;
Bydlela jsem doma a mám štěstí, že jsem bydlela v Praze, co se týče studentského života, tak byl docela intenzivní v tom smyslu, že jsme se docela hodně spřátelili, zažili jsme například výjezdní zasedání s Petrem Bakalářem, jehož cílem bylo získání čtyřech kreditů, zápočet z výběrového předmětu, nějaká Psychologie něčeho. &lt;br /&gt;
Jeho způsob práce s kolektivem byl hodně invazivní, snažil se nutit nás odhalovat nitro a jelikož mám problém, když dlouho nikdo nemluví, tak začít něco říkat aby to nebylo trapné, tak  jsem začala říkat spolužákům spoustu různých podrobností, naštěstí všichni jsme věděli, že jsme tam kvůli zápočtu a pak jsme to zapomněli. &lt;br /&gt;
Takže ten studentský život spočíval v tom, že jsem se potkala s lidmi, které ten obor bavil, získala jsem pár známých a jednu opravdu dobrou kamarádku se kterou jsme jako jediné dvě v rámci toho knihovnického zaměření dokončili studium, jelikož ta úmrtnost v rámci toho ročníku myšleno v tom studentském slova smyslu byla velmi velká. &lt;br /&gt;
To kombinované studium v té době trvalo pět let a v polovině nastupovala postupová zkouška, která byla asi tak na úrovni dnešní bakalářské, ale jejím obsahem byla například katalogizace, kterou tam musel student předvést plus komisionální zkouška ze třech předmětů. Mnoho mých spolužáků na tu zkoušku vůbec nedorazilo anebo po prvním pokusu další studium vzdali. &lt;br /&gt;
Ta zkouška podle mě nedávala smysl, protože to byla další zkouška, která stresovala ty studenty, protože katalogizaci nás zkoušeli v rámci jiného předmětu, takže to bylo opakování něčeho, přesto i tohle  povyhazovalo studenty. Navíc šlo o to, že když jsme dali tu zkoušku tak to neznamenalo nic jiného, že jsme mohli pokračovat dál. To znamenalo, že mnoho mých spolužáků, kteří ze studia vypadli, si následně třeba za dva tři roky dodělávali bakalářské studium, které se otevřelo, s tím, že mohli požádat o uznání některých zkoušek, které udělali. &lt;br /&gt;
Myslím, že v řádném termínu šesti let, jsme školu dodělali v počtu pět lidí z dvaceti. Ale poté se na ÚISKu se objevili další moji spolužáci a pět, či šest z těch dvaceti si to potom dodělávalo později, Takže postupová zkouška smysl nedávala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vzpomínáte na své začátky v knihovně?===&lt;br /&gt;
První knihovna byla knihovna Divadelního ústavu, do dneška to považuji za výbornou školu, knihovna střední velikosti, sedm zaměstnanců, jednoznačně velice smysluplná knihovna. Zajímavá knihovna, divadelnictví je velmi zajímavé, bylo pro mě zajímavé vždycky a vlastně jsem tam dělala všechny typy knihovnických prací. &lt;br /&gt;
Postupně akvizici, katalogizaci, správu časopisů, takže všechno jsem si mohla vyzkoušet v praxi, to byl ten začátek.  Já jsem byla v praxi 26 let a hrozně se snažím, aby ta vazba na tu praxi byla a zároveň, pamatuji na takovou poznámku paní doktorky Černé, která mě zkoušela z Managmentu knihoven, v době, kdy já sama jsem byla v řídící funkci a měla jsem tendenci neustále sdělovat zážitky ze svého pracovního života a ona mě upozornila, že by se mělo opravdu začínat teorií a tím obecným úvodem a na konci můžu říct co se tak zajímavého v praxi děje. A řekla bych, že se snažím i studentům vysvětlit, že to co bezprostředně potkávají ve svém pracovním životě je nutně tou nejsprávnější praxí a zároveň, že je dobré mít nějaký nadhled.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jakou dobu za svou kariéru považujete za nejzajímavější, nejdůležitější?===&lt;br /&gt;
Já jsem na ÚISKu šest let a já bych tu proměnu viděla, když pomineme rok 1989, tak dobu nástupu počítačů, který proměnil obecně obor, tudíž i studium a rozhodně nelze zapomínat, že katedra ÚISK byla první katedra, která měla skutečně vybavenou počítačovou učebnu.&lt;br /&gt;
To bylo dvacet osobních počítačů, na kterých se studenti učili, takže bych řekla kolem toho roku 92 – 95 došlo k výrazným změnám, ale možné je, že je dokážu časem lépe vyhodnotit, třeba někdo řekne, že tou proměnou byla třeba změna, která se udála v souvislosti s nějakou akreditací nového předmětu, nebo naopak založením doktorského studia atd. , ale já bych osobně tedy viděla kolem toho roku 92/94, koneckonců je to i generace zakladatelů časopisu Ikaros apod. &lt;br /&gt;
Mezník oboru byl nástup počítačů a mám takový osobní bonmot, když jsem odcházela na mateřskou dovolenou v roce 88, od psacího stroje a v roce 93 jsem se vracela k počítači a bylo to jinak úplně všechno najednou. &lt;br /&gt;
Jakou roli dnes hraje knihovník v běžném životě?&lt;br /&gt;
Role knihovníka se s počítači změnila, v tom smyslu, že mu ubylo manuální práce, zároveň mu přibylo objemové práce, protože pomocí počítačů se té práce udělá víc, než se to dělalo ručně. Nicméně role knihovníka ve smyslu shromažďování dokumentů a zpřístupňování a pomáhání uživatelům k přístupu k informacím ta je kontinuální ve svých formách se samozřejmě proměňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A jak podle vás společnost vnímá knihovníka?===&lt;br /&gt;
Vnímání knihovníků, je takové oblíbené téma, dá se říct, že jsou země, kde povolání má vyšší prestiž, určitě budeme mluvit o Spojených státech amerických.&lt;br /&gt;
V zemích zejména východního bloku, opravdu jsou to ty země postkomunistické, tam to povolání se zdá, že tu prestiž nemá dostatečnou, nicméně jedna z důležitých věcí, je , že knihovníci by si měli uvědomit, že  jsou opravdu důležití a že opravdu umí unikátní věci a přestat řešit prestiž/ neprestiž. Je úplně zbytečné, je to asi jako řešit jestli je lepší Brno, nebo Praha a zaměřit se na nějakou reálnou podstatu věci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vidíte budoucnost našeho oboru?===&lt;br /&gt;
Budoucnost oboru se bude lišit, bude tady zatím stále společenská objednávka po lidech, kteří dokážou prakticky pracovat v knihovnách. Dostáváme se tam do určité disproporce v požadavcích kladených na knihovníka akademické knihovny, veřejné knihovny a odborné knihovny. &lt;br /&gt;
Když se podívám na ty veřejné knihovny tak je to komunitní funkce, schopnost se zapojovat do života obce, podporovat místní kulturu, tam potřebujeme člověka určitého zaměření a kromě toho ještě pořád toho, který rozumí literatuře a umění obecně.&lt;br /&gt;
V roli akademických knihoven se jedná o intenzivní zapojování do výuky, podpory informační gramotnosti a co se týče těch specializovaných knihoven, což byl tedy předmět mé dizertační práce, tak tam by se měla zintenzivnit práce na ochraně dokumentů a jejich uchování, které by trvalo déle než dva roky, to znamená repozitáře, trvalé repozitáře, které umožní uložit dokument a vyhledat ho i třeba i za deset let, protože deset let stará knížka, lze vyhledat a přečíst je jasné, ale deset let starý elektronický dokument, kde ho najdu? &lt;br /&gt;
Já si myslím, že i to vzdělání by mělo reagovat na tenhle rozdíl a že všeobímající knihovnictví, které vychází z knihovního zákona, je trošku komplikované, protože i osobnost správce digitálního depozitáře by měla mít jiné kompetence, než knihovník v dětské knihovně. Nějaká podstata toho oboru tam je. Ale je tu i druhý aspekt, že nestudujeme jenom knihovnictví, ale i informační vědu, jako vědu , která se snaží rozklíčovat lidem informační problém a tam tedy vidím tu budoucnost, vlastně v neustálém sledování způsobu komunikace, způsobu běhu informací a hledání cesty jak se v nich obecně vyznat a co z nich vyplývá. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších let?===&lt;br /&gt;
Co bych mu popřála? No samozřejmě bych byla ráda aby knihovnictví a informační věda se tady studovaly i za dalších 65 let, přála bych si, aby byl čas se vracet ke kořenům, když se chystaly materiály na výstavu tak mě trošku překvapilo, že mnoho z odborníků, kteří učili v roce 1950 na katedře knihovnictví, ta jména mi vůbec nic neříkají, tak bych byla ráda, aby dokázal uisk pracovat jak se svojí historií a tradicí, tak samozřejmě se otvírat novým výzvám a aby našel správnou cestu a opodtatnění do dalších let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29470</id>
		<title>Rozhovor s Radkou Římanovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29470"/>
		<updated>2016-01-13T14:38:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v září 2015.&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Petr Holoubetz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dobrý den, mohla byste popsat svou cestu na ÚISK?===&lt;br /&gt;
Cesta na ÚISK byla zvnějšku přímá, jelikož jsem začala studovat knihovnictví ve 14-ti letech, v osmnácti jsem maturovala na střední knihovnické škole. Pak jsem plynule začala pracovat v knihovnách, shodou okolností vždy ve specializovaných odborných knihovnách. Cesta na ÚISK byla iniciovaná ze strany ředitelky NLK, která mi v podstatě ukázala možnost dělat zajímavou práci podmíněnou studiem, takže jsem v relativně pozdním věku začala studovat na ÚISKu. Bylo to ve 34 letech a bylo to kombinované studium. &lt;br /&gt;
Jaký byl váš nejoblíbenější učitel/předmět?&lt;br /&gt;
Asi těžko říct, že nejoblíbenější, možnost setkání se zajímavými lidmi, asi bych  zmínila pana docenta Jiřího Součka, který nám odkryl tajemství SQL,  a také bych mohla zmínit paní dr Drobíkovou, která vlastně nás seznamovala s katalogizací, kterou jsem myslela, že znám, ale objasnila mi nějaké souvislosti, významné bylo setkání s dr. Bratkovou, která vlastně poprvé posunula nějaké to získávání poznatků v oblasti vědeckých postupů, který začíná rešerší a pokračuje dál, celkově jsem měla možnost například v rámci filozofie setkat se s panem Treterou, který nás učil dějiny filozofie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak probíhal studentský život za dob vašeho studia?===&lt;br /&gt;
Bydlela jsem doma a mám štěstí, že jsem bydlela v Praze, co se týče studentského života, tak byl docela intenzivní v tom smyslu, že jsme se docela hodně spřátelili, zažili jsme například výjezdní zasedání s Petrem Bakalářem, jehož cílem bylo získání čtyřech kreditů, zápočet z výběrového předmětu, nějaká Psychologie něčeho. &lt;br /&gt;
Jeho způsob práce s kolektivem byl hodně invazivní, snažil se nutit nás odhalovat nitro a jelikož mám problém, když dlouho nikdo nemluví, tak začít něco říkat aby to nebylo trapné, tak  jsem začala říkat spolužákům spoustu různých podrobností, naštěstí všichni jsme věděli, že jsme tam kvůli zápočtu a pak jsme to zapomněli. &lt;br /&gt;
Takže ten studentský život spočíval v tom, že jsem se potkala s lidmi, které ten obor bavil, získala jsem pár známých a jednu opravdu dobrou kamarádku se kterou jsme jako jediné dvě v rámci toho knihovnického zaměření dokončili studium, jelikož ta úmrtnost v rámci toho ročníku myšleno v tom studentském slova smyslu byla velmi velká. &lt;br /&gt;
To kombinované studium v té době trvalo pět let a v polovině nastupovala postupová zkouška, která byla asi tak na úrovni dnešní bakalářské, ale jejím obsahem byla například katalogizace, kterou tam musel student předvést plus komisionální zkouška ze třech předmětů. Mnoho mých spolužáků na tu zkoušku vůbec nedorazilo anebo po prvním pokusu další studium vzdali. &lt;br /&gt;
Ta zkouška podle mě nedávala smysl, protože to byla další zkouška, která stresovala ty studenty, protože katalogizaci nás zkoušeli v rámci jiného předmětu, takže to bylo opakování něčeho, přesto i tohle  povyhazovalo studenty. Navíc šlo o to, že když jsme dali tu zkoušku tak to neznamenalo nic jiného, že jsme mohli pokračovat dál. To znamenalo, že mnoho mých spolužáků, kteří ze studia vypadli, si následně třeba za dva tři roky dodělávali bakalářské studium, které se otevřelo, s tím, že mohli požádat o uznání některých zkoušek, které udělali. &lt;br /&gt;
Myslím, že v řádném termínu šesti let, jsme školu dodělali v počtu pět lidí z dvaceti. Ale poté se na ÚISKu se objevili další moji spolužáci a pět, či šest z těch dvaceti si to potom dodělávalo později, Takže postupová zkouška smysl nedávala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vzpomínáte na své začátky v knihovně?===&lt;br /&gt;
První knihovna byla knihovna Divadelního ústavu, do dneška to považuji za výbornou školu, knihovna střední velikosti, sedm zaměstnanců, jednoznačně velice smysluplná knihovna. Zajímavá knihovna, divadelnictví je velmi zajímavé, bylo pro mě zajímavé vždycky a vlastně jsem tam dělala všechny typy knihovnických prací. &lt;br /&gt;
Postupně akvizici, katalogizaci, správu časopisů, takže všechno jsem si mohla vyzkoušet v praxi, to byl ten začátek.  Já jsem byla v praxi 26 let a hrozně se snažím, aby ta vazba na tu praxi byla a zároveň, pamatuji na takovou poznámku paní doktorky Černé, která mě zkoušela z Managmentu knihoven, v době, kdy já sama jsem byla v řídící funkci a měla jsem tendenci neustále sdělovat zážitky ze svého pracovního života a ona mě upozornila, že by se mělo opravdu začínat teorií a tím obecným úvodem a na konci můžu říct co se tak zajímavého v praxi děje. A řekla bych, že se snažím i studentům vysvětlit, že to co bezprostředně potkávají ve svém pracovním životě je nutně tou nejsprávnější praxí a zároveň, že je dobré mít nějaký nadhled.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jakou dobu za svou kariéru považujete za nejzajímavější, nejdůležitější?===&lt;br /&gt;
Já jsem na ÚISKu šest let a já bych tu proměnu viděla, když pomineme rok 1989, tak dobu nástupu počítačů, který proměnil obecně obor, tudíž i studium a rozhodně nelze zapomínat, že katedra ÚISK byla první katedra, která měla skutečně vybavenou počítačovou učebnu.&lt;br /&gt;
To bylo dvacet osobních počítačů, na kterých se studenti učili, takže bych řekla kolem toho roku 92 – 95 došlo k výrazným změnám, ale možné je, že je dokážu časem lépe vyhodnotit, třeba někdo řekne, že tou proměnou byla třeba změna, která se udála v souvislosti s nějakou akreditací nového předmětu, nebo naopak založením doktorského studia atd. , ale já bych osobně tedy viděla kolem toho roku 92/94, koneckonců je to i generace zakladatelů časopisu Ikaros apod. &lt;br /&gt;
Mezník oboru byl nástup počítačů a mám takový osobní bonmot, když jsem odcházela na mateřskou dovolenou v roce 88, od psacího stroje a v roce 93 jsem se vracela k počítači a bylo to jinak úplně všechno najednou. &lt;br /&gt;
Jakou roli dnes hraje knihovník v běžném životě?&lt;br /&gt;
Role knihovníka se s počítači změnila, v tom smyslu, že mu ubylo manuální práce, zároveň mu přibylo objemové práce, protože pomocí počítačů se té práce udělá víc, než se to dělalo ručně. Nicméně role knihovníka ve smyslu shromažďování dokumentů a zpřístupňování a pomáhání uživatelům k přístupu k informacím ta je kontinuální ve svých formách se samozřejmě proměňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A jak podle vás společnost vnímá knihovníka?===&lt;br /&gt;
Vnímání knihovníků, je takové oblíbené téma, dá se říct, že jsou země, kde povolání má vyšší prestiž, určitě budeme mluvit o Spojených státech amerických.&lt;br /&gt;
V zemích zejména východního bloku, opravdu jsou to ty země postkomunistické, tam to povolání se zdá, že tu prestiž nemá dostatečnou, nicméně jedna z důležitých věcí, je , že knihovníci by si měli uvědomit, že  jsou opravdu důležití a že opravdu umí unikátní věci a přestat řešit prestiž/ neprestiž. Je úplně zbytečné, je to asi jako řešit jestli je lepší Brno, nebo Praha a zaměřit se na nějakou reálnou podstatu věci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vidíte budoucnost našeho oboru?===&lt;br /&gt;
Budoucnost oboru se bude lišit, bude tady zatím stále společenská objednávka po lidech, kteří dokážou prakticky pracovat v knihovnách. Dostáváme se tam do určité disproporce v požadavcích kladených na knihovníka akademické knihovny, veřejné knihovny a odborné knihovny. &lt;br /&gt;
Když se podívám na ty veřejné knihovny tak je to komunitní funkce, schopnost se zapojovat do života obce, podporovat místní kulturu, tam potřebujeme člověka určitého zaměření a kromě toho ještě pořád toho, který rozumí literatuře a umění obecně.&lt;br /&gt;
V roli akademických knihoven se jedná o intenzivní zapojování do výuky, podpory informační gramotnosti a co se týče těch specializovaných knihoven, což byl tedy předmět mé dizertační práce, tak tam by se měla zintenzivnit práce na ochraně dokumentů a jejich uchování, které by trvalo déle než dva roky, to znamená repozitáře, trvalé repozitáře, které umožní uložit dokument a vyhledat ho i třeba i za deset let, protože deset let stará knížka, lze vyhledat a přečíst je jasné, ale deset let starý elektronický dokument, kde ho najdu? &lt;br /&gt;
Já si myslím, že i to vzdělání by mělo reagovat na tenhle rozdíl a že všeobímající knihovnictví, které vychází z knihovního zákona, je trošku komplikované, protože i osobnost správce digitálního depozitáře by měla mít jiné kompetence, než knihovník v dětské knihovně. Nějaká podstata toho oboru tam je. Ale je tu i druhý aspekt, že nestudujeme jenom knihovnictví, ale i informační vědu, jako vědu , která se snaží rozklíčovat lidem informační problém a tam tedy vidím tu budoucnost, vlastně v neustálém sledování způsobu komunikace, způsobu běhu informací a hledání cesty jak se v nich obecně vyznat a co z nich vyplývá. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších let?===&lt;br /&gt;
Co bych mu popřála? No samozřejmě bych byla ráda aby knihovnictví a informační věda se tady studovaly i za dalších 65 let, přála bych si, aby byl čas se vracet ke kořenům, když se chystaly materiály na výstavu tak mě trošku překvapilo, že mnoho z odborníků, kteří učili v roce 1950 na katedře knihovnictví, ta jména mi vůbec nic neříkají, tak bych byla ráda, aby dokázal uisk pracovat jak se svojí historií a tradicí, tak samozřejmě se otvírat novým výzvám a aby našel správnou cestu a opodtatnění do dalších let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29469</id>
		<title>Rozhovor s Radkou Římanovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29469"/>
		<updated>2016-01-13T14:38:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v září 2015.&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Petr Holoubetz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dobrý den, mohla byste popsat svou cestu na ÚISK?===&lt;br /&gt;
Cesta na ÚISK byla zvnějšku přímá, jelikož jsem začala studovat knihovnictví ve 14-ti letech, v osmnácti jsem maturovala na střední knihovnické škole. Pak jsem plynule začala pracovat v knihovnách, shodou okolností vždy ve specializovaných odborných knihovnách. Cesta na ÚISK byla iniciovaná ze strany ředitelky NLK, která mi v podstatě ukázala možnost dělat zajímavou práci podmíněnou studiem, takže jsem v relativně pozdním věku začala studovat na ÚISKu. Bylo to ve 34 letech a bylo to kombinované studium. &lt;br /&gt;
Jaký byl váš nejoblíbenější učitel/předmět?&lt;br /&gt;
Asi těžko říct, že nejoblíbenější, možnost setkání se zajímavými lidmi, asi bych  zmínila pana docenta Jiřího Součka, který nám odkryl tajemství SQL,  a také bych mohla zmínit paní dr Drobíkovou, která vlastně nás seznamovala s katalogizací, kterou jsem myslela, že znám, ale objasnila mi nějaké souvislosti, významné bylo setkání s dr. Bratkovou, která vlastně poprvé posunula nějaké to získávání poznatků v oblasti vědeckých postupů, který začíná rešerší a pokračuje dál, celkově jsem měla možnost například v rámci filozofie setkat se s panem Treterou, který nás učil dějiny filozofie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak probíhal studentský život za dob vašeho studia?===&lt;br /&gt;
Bydlela jsem doma a mám štěstí, že jsem bydlela v Praze, co se týče studentského života, tak byl docela intenzivní v tom smyslu, že jsme se docela hodně spřátelili, zažili jsme například výjezdní zasedání s Petrem Bakalářem, jehož cílem bylo získání čtyřech kreditů, zápočet z výběrového předmětu, nějaká Psychologie něčeho. &lt;br /&gt;
Jeho způsob práce s kolektivem byl hodně invazivní, snažil se nutit nás odhalovat nitro a jelikož mám problém, když dlouho nikdo nemluví, tak začít něco říkat aby to nebylo trapné, tak  jsem začala říkat spolužákům spoustu různých podrobností, naštěstí všichni jsme věděli, že jsme tam kvůli zápočtu a pak jsme to zapomněli. &lt;br /&gt;
Takže ten studentský život spočíval v tom, že jsem se potkala s lidmi, které ten obor bavil, získala jsem pár známých a jednu opravdu dobrou kamarádku se kterou jsme jako jediné dvě v rámci toho knihovnického zaměření dokončili studium, jelikož ta úmrtnost v rámci toho ročníku myšleno v tom studentském slova smyslu byla velmi velká. &lt;br /&gt;
To kombinované studium v té době trvalo pět let a v polovině nastupovala postupová zkouška, která byla asi tak na úrovni dnešní bakalářské, ale jejím obsahem byla například katalogizace, kterou tam musel student předvést plus komisionální zkouška ze třech předmětů. Mnoho mých spolužáků na tu zkoušku vůbec nedorazilo anebo po prvním pokusu další studium vzdali. &lt;br /&gt;
Ta zkouška podle mě nedávala smysl, protože to byla další zkouška, která stresovala ty studenty, protože katalogizaci nás zkoušeli v rámci jiného předmětu, takže to bylo opakování něčeho, přesto i tohle  povyhazovalo studenty. Navíc šlo o to, že když jsme dali tu zkoušku tak to neznamenalo nic jiného, že jsme mohli pokračovat dál. To znamenalo, že mnoho mých spolužáků, kteří ze studia vypadli, si následně třeba za dva tři roky dodělávali bakalářské studium, které se otevřelo, s tím, že mohli požádat o uznání některých zkoušek, které udělali. &lt;br /&gt;
Myslím, že v řádném termínu šesti let, jsme školu dodělali v počtu pět lidí z dvaceti. Ale poté se na ÚISKu se objevili další moji spolužáci a pět, či šest z těch dvaceti si to potom dodělávalo později, Takže postupová zkouška smysl nedávala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vzpomínáte na své začátky v knihovně?===&lt;br /&gt;
První knihovna byla knihovna Divadelního ústavu, do dneška to považuji za výbornou školu, knihovna střední velikosti, sedm zaměstnanců, jednoznačně velice smysluplná knihovna. Zajímavá knihovna, divadelnictví je velmi zajímavé, bylo pro mě zajímavé vždycky a vlastně jsem tam dělala všechny typy knihovnických prací. &lt;br /&gt;
Postupně akvizici, katalogizaci, správu časopisů, takže všechno jsem si mohla vyzkoušet v praxi, to byl ten začátek.  Já jsem byla v praxi 26 let a hrozně se snažím, aby ta vazba na tu praxi byla a zároveň, pamatuji na takovou poznámku paní doktorky Černé, která mě zkoušela z Managmentu knihoven, v době, kdy já sama jsem byla v řídící funkci a měla jsem tendenci neustále sdělovat zážitky ze svého pracovního života a ona mě upozornila, že by se mělo opravdu začínat teorií a tím obecným úvodem a na konci můžu říct co se tak zajímavého v praxi děje. A řekla bych, že se snažím i studentům vysvětlit, že to co bezprostředně potkávají ve svém pracovním životě je nutně tou nejsprávnější praxí a zároveň, že je dobré mít nějaký nadhled.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jakou dobu za svou kariéru považujete za nejzajímavější, nejdůležitější?===&lt;br /&gt;
Já jsem na ÚISKu šest let a já bych tu proměnu viděla, když pomineme rok 1989, tak dobu nástupu počítačů, který proměnil obecně obor, tudíž i studium a rozhodně nelze zapomínat, že katedra ÚISK byla první katedra, která měla skutečně vybavenou počítačovou učebnu.&lt;br /&gt;
To bylo dvacet osobních počítačů, na kterých se studenti učili, takže bych řekla kolem toho roku 92 – 95 došlo k výrazným změnám, ale možné je, že je dokážu časem lépe vyhodnotit, třeba někdo řekne, že tou proměnou byla třeba změna, která se udála v souvislosti s nějakou akreditací nového předmětu, nebo naopak založením doktorského studia atd. , ale já bych osobně tedy viděla kolem toho roku 92/94, koneckonců je to i generace zakladatelů časopisu Ikaros apod. &lt;br /&gt;
Mezník oboru byl nástup počítačů a mám takový osobní bonmot, když jsem odcházela na mateřskou dovolenou v roce 88, od psacího stroje a v roce 93 jsem se vracela k počítači a bylo to jinak úplně všechno najednou. &lt;br /&gt;
Jakou roli dnes hraje knihovník v běžném životě?&lt;br /&gt;
Role knihovníka se s počítači změnila, v tom smyslu, že mu ubylo manuální práce, zároveň mu přibylo objemové práce, protože pomocí počítačů se té práce udělá víc, než se to dělalo ručně. Nicméně role knihovníka ve smyslu shromažďování dokumentů a zpřístupňování a pomáhání uživatelům k přístupu k informacím ta je kontinuální ve svých formách se samozřejmě proměňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A jak podle vás společnost vnímá knihovníka?===&lt;br /&gt;
Vnímání knihovníků, je takové oblíbené téma, dá se říct, že jsou země, kde povolání má vyšší prestiž, určitě budeme mluvit o Spojených státech amerických.&lt;br /&gt;
V zemích zejména východního bloku, opravdu jsou to ty země postkomunistické, tam to povolání se zdá, že tu prestiž nemá dostatečnou, nicméně jedna z důležitých věcí, je , že knihovníci by si měli uvědomit, že  jsou opravdu důležití a že opravdu umí unikátní věci a přestat řešit prestiž/ neprestiž. Je úplně zbytečné, je to asi jako řešit jestli je lepší Brno, nebo Praha a zaměřit se na nějakou reálnou podstatu věci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vidíte budoucnost našeho oboru?===&lt;br /&gt;
Budoucnost oboru se bude lišit, bude tady zatím stále společenská objednávka po lidech, kteří dokážou prakticky pracovat v knihovnách. Dostáváme se tam do určité disproporce v požadavcích kladených na knihovníka akademické knihovny, veřejné knihovny a odborné knihovny. &lt;br /&gt;
Když se podívám na ty veřejné knihovny tak je to komunitní funkce, schopnost se zapojovat do života obce, podporovat místní kulturu, tam potřebujeme člověka určitého zaměření a kromě toho ještě pořád toho, který rozumí literatuře a umění obecně.&lt;br /&gt;
V roli akademických knihoven se jedná o intenzivní zapojování do výuky, podpory informační gramotnosti a co se týče těch specializovaných knihoven, což byl tedy předmět mé dizertační práce, tak tam by se měla zintenzivnit práce na ochraně dokumentů a jejich uchování, které by trvalo déle než dva roky, to znamená repozitáře, trvalé repozitáře, které umožní uložit dokument a vyhledat ho i třeba i za deset let, protože deset let stará knížka, lze vyhledat a přečíst je jasné, ale deset let starý elektronický dokument, kde ho najdu? &lt;br /&gt;
Já si myslím, že i to vzdělání by mělo reagovat na tenhle rozdíl a že všeobímající knihovnictví, které vychází z knihovního zákona, je trošku komplikované, protože i osobnost správce digitálního depozitáře by měla mít jiné kompetence, než knihovník v dětské knihovně. Nějaká podstata toho oboru tam je. Ale je tu i druhý aspekt, že nestudujeme jenom knihovnictví, ale i informační vědu, jako vědu , která se snaží rozklíčovat lidem informační problém a tam tedy vidím tu budoucnost, vlastně v neustálém sledování způsobu komunikace, způsobu běhu informací a hledání cesty jak se v nich obecně vyznat a co z nich vyplývá. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších let?===&lt;br /&gt;
Co bych mu popřála? No samozřejmě bych byla ráda aby knihovnictví a informační věda se tady studovaly i za dalších 65 let, přála bych si, aby byl čas se vracet ke kořenům, když se chystaly materiály na výstavu tak mě trošku překvapilo, že mnoho z odborníků, kteří učili v roce 1950 na katedře knihovnictví, ta jména mi vůbec nic neříkají, tak bych byla ráda, aby dokázal uisk pracovat jak se svojí historií a tradicí, tak samozřejmě se otvírat novým výzvám a aby našel správnou cestu a opodtatnění do dalších let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29468</id>
		<title>Rozhovor s Radkou Římanovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29468"/>
		<updated>2016-01-13T14:38:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v září 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Petr Holoubetz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dobrý den, mohla byste popsat svou cestu na ÚISK?===&lt;br /&gt;
Cesta na ÚISK byla zvnějšku přímá, jelikož jsem začala studovat knihovnictví ve 14-ti letech, v osmnácti jsem maturovala na střední knihovnické škole. Pak jsem plynule začala pracovat v knihovnách, shodou okolností vždy ve specializovaných odborných knihovnách. Cesta na ÚISK byla iniciovaná ze strany ředitelky NLK, která mi v podstatě ukázala možnost dělat zajímavou práci podmíněnou studiem, takže jsem v relativně pozdním věku začala studovat na ÚISKu. Bylo to ve 34 letech a bylo to kombinované studium. &lt;br /&gt;
Jaký byl váš nejoblíbenější učitel/předmět?&lt;br /&gt;
Asi těžko říct, že nejoblíbenější, možnost setkání se zajímavými lidmi, asi bych  zmínila pana docenta Jiřího Součka, který nám odkryl tajemství SQL,  a také bych mohla zmínit paní dr Drobíkovou, která vlastně nás seznamovala s katalogizací, kterou jsem myslela, že znám, ale objasnila mi nějaké souvislosti, významné bylo setkání s dr. Bratkovou, která vlastně poprvé posunula nějaké to získávání poznatků v oblasti vědeckých postupů, který začíná rešerší a pokračuje dál, celkově jsem měla možnost například v rámci filozofie setkat se s panem Treterou, který nás učil dějiny filozofie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak probíhal studentský život za dob vašeho studia?===&lt;br /&gt;
Bydlela jsem doma a mám štěstí, že jsem bydlela v Praze, co se týče studentského života, tak byl docela intenzivní v tom smyslu, že jsme se docela hodně spřátelili, zažili jsme například výjezdní zasedání s Petrem Bakalářem, jehož cílem bylo získání čtyřech kreditů, zápočet z výběrového předmětu, nějaká Psychologie něčeho. &lt;br /&gt;
Jeho způsob práce s kolektivem byl hodně invazivní, snažil se nutit nás odhalovat nitro a jelikož mám problém, když dlouho nikdo nemluví, tak začít něco říkat aby to nebylo trapné, tak  jsem začala říkat spolužákům spoustu různých podrobností, naštěstí všichni jsme věděli, že jsme tam kvůli zápočtu a pak jsme to zapomněli. &lt;br /&gt;
Takže ten studentský život spočíval v tom, že jsem se potkala s lidmi, které ten obor bavil, získala jsem pár známých a jednu opravdu dobrou kamarádku se kterou jsme jako jediné dvě v rámci toho knihovnického zaměření dokončili studium, jelikož ta úmrtnost v rámci toho ročníku myšleno v tom studentském slova smyslu byla velmi velká. &lt;br /&gt;
To kombinované studium v té době trvalo pět let a v polovině nastupovala postupová zkouška, která byla asi tak na úrovni dnešní bakalářské, ale jejím obsahem byla například katalogizace, kterou tam musel student předvést plus komisionální zkouška ze třech předmětů. Mnoho mých spolužáků na tu zkoušku vůbec nedorazilo anebo po prvním pokusu další studium vzdali. &lt;br /&gt;
Ta zkouška podle mě nedávala smysl, protože to byla další zkouška, která stresovala ty studenty, protože katalogizaci nás zkoušeli v rámci jiného předmětu, takže to bylo opakování něčeho, přesto i tohle  povyhazovalo studenty. Navíc šlo o to, že když jsme dali tu zkoušku tak to neznamenalo nic jiného, že jsme mohli pokračovat dál. To znamenalo, že mnoho mých spolužáků, kteří ze studia vypadli, si následně třeba za dva tři roky dodělávali bakalářské studium, které se otevřelo, s tím, že mohli požádat o uznání některých zkoušek, které udělali. &lt;br /&gt;
Myslím, že v řádném termínu šesti let, jsme školu dodělali v počtu pět lidí z dvaceti. Ale poté se na ÚISKu se objevili další moji spolužáci a pět, či šest z těch dvaceti si to potom dodělávalo později, Takže postupová zkouška smysl nedávala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vzpomínáte na své začátky v knihovně?===&lt;br /&gt;
První knihovna byla knihovna Divadelního ústavu, do dneška to považuji za výbornou školu, knihovna střední velikosti, sedm zaměstnanců, jednoznačně velice smysluplná knihovna. Zajímavá knihovna, divadelnictví je velmi zajímavé, bylo pro mě zajímavé vždycky a vlastně jsem tam dělala všechny typy knihovnických prací. &lt;br /&gt;
Postupně akvizici, katalogizaci, správu časopisů, takže všechno jsem si mohla vyzkoušet v praxi, to byl ten začátek.  Já jsem byla v praxi 26 let a hrozně se snažím, aby ta vazba na tu praxi byla a zároveň, pamatuji na takovou poznámku paní doktorky Černé, která mě zkoušela z Managmentu knihoven, v době, kdy já sama jsem byla v řídící funkci a měla jsem tendenci neustále sdělovat zážitky ze svého pracovního života a ona mě upozornila, že by se mělo opravdu začínat teorií a tím obecným úvodem a na konci můžu říct co se tak zajímavého v praxi děje. A řekla bych, že se snažím i studentům vysvětlit, že to co bezprostředně potkávají ve svém pracovním životě je nutně tou nejsprávnější praxí a zároveň, že je dobré mít nějaký nadhled.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jakou dobu za svou kariéru považujete za nejzajímavější, nejdůležitější?===&lt;br /&gt;
Já jsem na ÚISKu šest let a já bych tu proměnu viděla, když pomineme rok 1989, tak dobu nástupu počítačů, který proměnil obecně obor, tudíž i studium a rozhodně nelze zapomínat, že katedra ÚISK byla první katedra, která měla skutečně vybavenou počítačovou učebnu.&lt;br /&gt;
To bylo dvacet osobních počítačů, na kterých se studenti učili, takže bych řekla kolem toho roku 92 – 95 došlo k výrazným změnám, ale možné je, že je dokážu časem lépe vyhodnotit, třeba někdo řekne, že tou proměnou byla třeba změna, která se udála v souvislosti s nějakou akreditací nového předmětu, nebo naopak založením doktorského studia atd. , ale já bych osobně tedy viděla kolem toho roku 92/94, koneckonců je to i generace zakladatelů časopisu Ikaros apod. &lt;br /&gt;
Mezník oboru byl nástup počítačů a mám takový osobní bonmot, když jsem odcházela na mateřskou dovolenou v roce 88, od psacího stroje a v roce 93 jsem se vracela k počítači a bylo to jinak úplně všechno najednou. &lt;br /&gt;
Jakou roli dnes hraje knihovník v běžném životě?&lt;br /&gt;
Role knihovníka se s počítači změnila, v tom smyslu, že mu ubylo manuální práce, zároveň mu přibylo objemové práce, protože pomocí počítačů se té práce udělá víc, než se to dělalo ručně. Nicméně role knihovníka ve smyslu shromažďování dokumentů a zpřístupňování a pomáhání uživatelům k přístupu k informacím ta je kontinuální ve svých formách se samozřejmě proměňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A jak podle vás společnost vnímá knihovníka?===&lt;br /&gt;
Vnímání knihovníků, je takové oblíbené téma, dá se říct, že jsou země, kde povolání má vyšší prestiž, určitě budeme mluvit o Spojených státech amerických.&lt;br /&gt;
V zemích zejména východního bloku, opravdu jsou to ty země postkomunistické, tam to povolání se zdá, že tu prestiž nemá dostatečnou, nicméně jedna z důležitých věcí, je , že knihovníci by si měli uvědomit, že  jsou opravdu důležití a že opravdu umí unikátní věci a přestat řešit prestiž/ neprestiž. Je úplně zbytečné, je to asi jako řešit jestli je lepší Brno, nebo Praha a zaměřit se na nějakou reálnou podstatu věci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vidíte budoucnost našeho oboru?===&lt;br /&gt;
Budoucnost oboru se bude lišit, bude tady zatím stále společenská objednávka po lidech, kteří dokážou prakticky pracovat v knihovnách. Dostáváme se tam do určité disproporce v požadavcích kladených na knihovníka akademické knihovny, veřejné knihovny a odborné knihovny. &lt;br /&gt;
Když se podívám na ty veřejné knihovny tak je to komunitní funkce, schopnost se zapojovat do života obce, podporovat místní kulturu, tam potřebujeme člověka určitého zaměření a kromě toho ještě pořád toho, který rozumí literatuře a umění obecně.&lt;br /&gt;
V roli akademických knihoven se jedná o intenzivní zapojování do výuky, podpory informační gramotnosti a co se týče těch specializovaných knihoven, což byl tedy předmět mé dizertační práce, tak tam by se měla zintenzivnit práce na ochraně dokumentů a jejich uchování, které by trvalo déle než dva roky, to znamená repozitáře, trvalé repozitáře, které umožní uložit dokument a vyhledat ho i třeba i za deset let, protože deset let stará knížka, lze vyhledat a přečíst je jasné, ale deset let starý elektronický dokument, kde ho najdu? &lt;br /&gt;
Já si myslím, že i to vzdělání by mělo reagovat na tenhle rozdíl a že všeobímající knihovnictví, které vychází z knihovního zákona, je trošku komplikované, protože i osobnost správce digitálního depozitáře by měla mít jiné kompetence, než knihovník v dětské knihovně. Nějaká podstata toho oboru tam je. Ale je tu i druhý aspekt, že nestudujeme jenom knihovnictví, ale i informační vědu, jako vědu , která se snaží rozklíčovat lidem informační problém a tam tedy vidím tu budoucnost, vlastně v neustálém sledování způsobu komunikace, způsobu běhu informací a hledání cesty jak se v nich obecně vyznat a co z nich vyplývá. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších let?===&lt;br /&gt;
Co bych mu popřála? No samozřejmě bych byla ráda aby knihovnictví a informační věda se tady studovaly i za dalších 65 let, přála bych si, aby byl čas se vracet ke kořenům, když se chystaly materiály na výstavu tak mě trošku překvapilo, že mnoho z odborníků, kteří učili v roce 1950 na katedře knihovnictví, ta jména mi vůbec nic neříkají, tak bych byla ráda, aby dokázal uisk pracovat jak se svojí historií a tradicí, tak samozřejmě se otvírat novým výzvám a aby našel správnou cestu a opodtatnění do dalších let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29467</id>
		<title>Rozhovor s Radkou Římanovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Radkou_%C5%98%C3%ADmanovou&amp;diff=29467"/>
		<updated>2016-01-13T14:37:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v září 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Petr Holoubetz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dobrý den, mohla byste popsat svou cestu na ÚISK?===&lt;br /&gt;
Cesta na ÚISK byla zvnějšku přímá, jelikož jsem začala studovat knihovnictví ve 14-ti letech, v osmnácti jsem maturovala na střední knihovnické škole. Pak jsem plynule začala pracovat v knihovnách, shodou okolností vždy ve specializovaných odborných knihovnách. Cesta na ÚISK byla iniciovaná ze strany ředitelky NLK, která mi v podstatě ukázala možnost dělat zajímavou práci podmíněnou studiem, takže jsem v relativně pozdním věku začala studovat na ÚISKu. Bylo to ve 34 letech a bylo to kombinované studium. &lt;br /&gt;
Jaký byl váš nejoblíbenější učitel/předmět?&lt;br /&gt;
Asi těžko říct, že nejoblíbenější, možnost setkání se zajímavými lidmi, asi bych  zmínila pana docenta Jiřího Součka, který nám odkryl tajemství SQL,  a také bych mohla zmínit paní dr Drobíkovou, která vlastně nás seznamovala s katalogizací, kterou jsem myslela, že znám, ale objasnila mi nějaké souvislosti, významné bylo setkání s dr. Bratkovou, která vlastně poprvé posunula nějaké to získávání poznatků v oblasti vědeckých postupů, který začíná rešerší a pokračuje dál, celkově jsem měla možnost například v rámci filozofie setkat se s panem Treterou, který nás učil dějiny filozofie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak probíhal studentský život za dob vašeho studia?===&lt;br /&gt;
Bydlela jsem doma a mám štěstí, že jsem bydlela v Praze, co se týče studentského života, tak byl docela intenzivní v tom smyslu, že jsme se docela hodně spřátelili, zažili jsme například výjezdní zasedání s Petrem Bakalářem, jehož cílem bylo získání čtyřech kreditů, zápočet z výběrového předmětu, nějaká Psychologie něčeho. &lt;br /&gt;
Jeho způsob práce s kolektivem byl hodně invazivní, snažil se nutit nás odhalovat nitro a jelikož mám problém, když dlouho nikdo nemluví, tak začít něco říkat aby to nebylo trapné, tak  jsem začala říkat spolužákům spoustu různých podrobností, naštěstí všichni jsme věděli, že jsme tam kvůli zápočtu a pak jsme to zapomněli. &lt;br /&gt;
Takže ten studentský život spočíval v tom, že jsem se potkala s lidmi, které ten obor bavil, získala jsem pár známých a jednu opravdu dobrou kamarádku se kterou jsme jako jediné dvě v rámci toho knihovnického zaměření dokončili studium, jelikož ta úmrtnost v rámci toho ročníku myšleno v tom studentském slova smyslu byla velmi velká. &lt;br /&gt;
To kombinované studium v té době trvalo pět let a v polovině nastupovala postupová zkouška, která byla asi tak na úrovni dnešní bakalářské, ale jejím obsahem byla například katalogizace, kterou tam musel student předvést plus komisionální zkouška ze třech předmětů. Mnoho mých spolužáků na tu zkoušku vůbec nedorazilo anebo po prvním pokusu další studium vzdali. &lt;br /&gt;
Ta zkouška podle mě nedávala smysl, protože to byla další zkouška, která stresovala ty studenty, protože katalogizaci nás zkoušeli v rámci jiného předmětu, takže to bylo opakování něčeho, přesto i tohle  povyhazovalo studenty. Navíc šlo o to, že když jsme dali tu zkoušku tak to neznamenalo nic jiného, že jsme mohli pokračovat dál. To znamenalo, že mnoho mých spolužáků, kteří ze studia vypadli, si následně třeba za dva tři roky dodělávali bakalářské studium, které se otevřelo, s tím, že mohli požádat o uznání některých zkoušek, které udělali. &lt;br /&gt;
Myslím, že v řádném termínu šesti let, jsme školu dodělali v počtu pět lidí z dvaceti. Ale poté se na ÚISKu se objevili další moji spolužáci a pět, či šest z těch dvaceti si to potom dodělávalo později, Takže postupová zkouška smysl nedávala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vzpomínáte na své začátky v knihovně?===&lt;br /&gt;
První knihovna byla knihovna Divadelního ústavu, do dneška to považuji za výbornou školu, knihovna střední velikosti, sedm zaměstnanců, jednoznačně velice smysluplná knihovna. Zajímavá knihovna, divadelnictví je velmi zajímavé, bylo pro mě zajímavé vždycky a vlastně jsem tam dělala všechny typy knihovnických prací. &lt;br /&gt;
Postupně akvizici, katalogizaci, správu časopisů, takže všechno jsem si mohla vyzkoušet v praxi, to byl ten začátek.  Já jsem byla v praxi 26 let a hrozně se snažím, aby ta vazba na tu praxi byla a zároveň, pamatuji na takovou poznámku paní doktorky Černé, která mě zkoušela z Managmentu knihoven, v době, kdy já sama jsem byla v řídící funkci a měla jsem tendenci neustále sdělovat zážitky ze svého pracovního života a ona mě upozornila, že by se mělo opravdu začínat teorií a tím obecným úvodem a na konci můžu říct co se tak zajímavého v praxi děje. A řekla bych, že se snažím i studentům vysvětlit, že to co bezprostředně potkávají ve svém pracovním životě je nutně tou nejsprávnější praxí a zároveň, že je dobré mít nějaký nadhled.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jakou dobu za svou kariéru považujete za nejzajímavější, nejdůležitější?===&lt;br /&gt;
Já jsem na ÚISKu šest let a já bych tu proměnu viděla, když pomineme rok 1989, tak dobu nástupu počítačů, který proměnil obecně obor, tudíž i studium a rozhodně nelze zapomínat, že katedra ÚISK byla první katedra, která měla skutečně vybavenou počítačovou učebnu.&lt;br /&gt;
To bylo dvacet osobních počítačů, na kterých se studenti učili, takže bych řekla kolem toho roku 92 – 95 došlo k výrazným změnám, ale možné je, že je dokážu časem lépe vyhodnotit, třeba někdo řekne, že tou proměnou byla třeba změna, která se udála v souvislosti s nějakou akreditací nového předmětu, nebo naopak založením doktorského studia atd. , ale já bych osobně tedy viděla kolem toho roku 92/94, koneckonců je to i generace zakladatelů časopisu Ikaros apod. &lt;br /&gt;
Mezník oboru byl nástup počítačů a mám takový osobní bonmot, když jsem odcházela na mateřskou dovolenou v roce 88, od psacího stroje a v roce 93 jsem se vracela k počítači a bylo to jinak úplně všechno najednou. &lt;br /&gt;
Jakou roli dnes hraje knihovník v běžném životě?&lt;br /&gt;
Role knihovníka se s počítači změnila, v tom smyslu, že mu ubylo manuální práce, zároveň mu přibylo objemové práce, protože pomocí počítačů se té práce udělá víc, než se to dělalo ručně. Nicméně role knihovníka ve smyslu shromažďování dokumentů a zpřístupňování a pomáhání uživatelům k přístupu k informacím ta je kontinuální ve svých formách se samozřejmě proměňuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A jak podle vás společnost vnímá knihovníka?===&lt;br /&gt;
Vnímání knihovníků, je takové oblíbené téma, dá se říct, že jsou země, kde povolání má vyšší prestiž, určitě budeme mluvit o Spojených státech amerických.&lt;br /&gt;
V zemích zejména východního bloku, opravdu jsou to ty země postkomunistické, tam to povolání se zdá, že tu prestiž nemá dostatečnou, nicméně jedna z důležitých věcí, je , že knihovníci by si měli uvědomit, že  jsou opravdu důležití a že opravdu umí unikátní věci a přestat řešit prestiž/ neprestiž. Je úplně zbytečné, je to asi jako řešit jestli je lepší Brno, nebo Praha a zaměřit se na nějakou reálnou podstatu věci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak vidíte budoucnost našeho oboru?===&lt;br /&gt;
Budoucnost oboru se bude lišit, bude tady zatím stále společenská objednávka po lidech, kteří dokážou prakticky pracovat v knihovnách. Dostáváme se tam do určité disproporce v požadavcích kladených na knihovníka akademické knihovny, veřejné knihovny a odborné knihovny. &lt;br /&gt;
Když se podívám na ty veřejné knihovny tak je to komunitní funkce, schopnost se zapojovat do života obce, podporovat místní kulturu, tam potřebujeme člověka určitého zaměření a kromě toho ještě pořád toho, který rozumí literatuře a umění obecně.&lt;br /&gt;
V roli akademických knihoven se jedná o intenzivní zapojování do výuky, podpory informační gramotnosti a co se týče těch specializovaných knihoven, což byl tedy předmět mé dizertační práce, tak tam by se měla zintenzivnit práce na ochraně dokumentů a jejich uchování, které by trvalo déle než dva roky, to znamená repozitáře, trvalé repozitáře, které umožní uložit dokument a vyhledat ho i třeba i za deset let, protože deset let stará knížka, lze vyhledat a přečíst je jasné, ale deset let starý elektronický dokument, kde ho najdu? &lt;br /&gt;
Já si myslím, že i to vzdělání by mělo reagovat na tenhle rozdíl a že všeobímající knihovnictví, které vychází z knihovního zákona, je trošku komplikované, protože i osobnost správce digitálního depozitáře by měla mít jiné kompetence, než knihovník v dětské knihovně. Nějaká podstata toho oboru tam je. Ale je tu i druhý aspekt, že nestudujeme jenom knihovnictví, ale i informační vědu, jako vědu , která se snaží rozklíčovat lidem informační problém a tam tedy vidím tu budoucnost, vlastně v neustálém sledování způsobu komunikace, způsobu běhu informací a hledání cesty jak se v nich obecně vyznat a co z nich vyplývá. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších let?===&lt;br /&gt;
Co bych mu popřála? No samozřejmě bych byla ráda aby knihovnictví a informační věda se tady studovaly i za dalších 65 let, přála bych si, aby byl čas se vracet ke kořenům, když se chystaly materiály na výstavu tak mě trošku překvapilo, že mnoho z odborníků, kteří učili v roce 1950 na katedře knihovnictví, ta jména mi vůbec nic neříkají, tak bych byla ráda, aby dokázal uisk pracovat jak se svojí historií a tradicí, tak samozřejmě se otvírat novým výzvám a aby našel správnou cestu a opodtatnění do dalších let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Olgou_Skolkovou&amp;diff=29466</id>
		<title>Rozhovor s Olgou Skolkovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Olgou_Skolkovou&amp;diff=29466"/>
		<updated>2016-01-13T14:36:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Dana Neumannová, Hana Hettenbergerová, Soňa Garmash a David Richter&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Narodila jsem se 4.11.1932 v Praze.&lt;br /&gt;
===Jak jste stala knihovnicí? Co (případně kdo) mělo největší vliv na vaše rozhodnutí?===&lt;br /&gt;
Vliv měl především můj otec, protože byl významný knihovník, navíc měl vztah k tomuto oboru. Poprvé jsem viděla knihovnu v pěti letech, od té doby jsem neuvažovala o ničem jiném.&lt;br /&gt;
===Volila byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Dnes nevím, tenkrát to bylo něco úplně jiného, nyní je to velmi technologicky náročné, určitě bych váhala. Můj syn volil nakonec jiný obor, ale moje vnučka se v oboru taktéž realizovala. Uvidíme jak pravnučka Mája. (úsměv)&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k UISKu?===&lt;br /&gt;
Upřímně? Žádný. Dnes jsou to úplně jiní lidé, dnes tam nikoho moc neznám, snad jestli se tam vyskytuje Lída Vášová, ale jinak z těch původních vyučujících tam nikdo nezůstal. Tím myslím tedy ty čistě pracovní vztahy z oficiálního hlediska, osobní kontakty nějakou dobu přetrvávaly, ale dnes již ne.&lt;br /&gt;
===Když jste studovala, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Studovala jsem v letech 1951 až 1956, byli jsme první ročník, který končil vysokoškolské vzdělání. Nejdříve to bylo dvouleté jednooborové studium, jmenovalo se to lektorát, poté z nás udělali pětileté studium.&lt;br /&gt;
Na lektorátu byli tři lidé, vedoucí osobností byl docent Drtina, taky doktor Kábrt a pan Cejpek. Dále se tam vyskytovali externisté, třeba nás na jeden semestr učil i ředitel Technické knihovny, na Dějiny písma a tisku nás učil Dr. Horák z Akademie věd.&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Již v prvním roce existoval Spolek posluchačů filosofie, ten byl za rok zrušen, nebyl asi úplně politicky vhodný. Pak jsme byli v ROH, v této organizaci se platily příspěvky a byly plenárky. Ten méně oficiální život byl celkem živý, bylo nás asi patnáct, měli jsme studijní kluby. Bavili jsme se stejně jako dnešní mládež, účastnili jsme se Majálesů, chodili jsme do Stromovky a tak dále. (usměv)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měla jste možnost vycestovat do zahraničí?===&lt;br /&gt;
Myslím, že se mohlo jet do Bulharska, Rumunska,... jezdili k nám Němci a my k nim, ale vždycky muselo být pozvání, zejména do Sovětského svazu.&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Největší zlom byl, když z dvouletého studia udělali pětileté. Další menší zlomy byly, když se zaváděly různé selekční jazyky, ale jinak k žádným velkým zlomům a otřesům nedošlo.&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1958 a rok 1960 – jaká témata a trendy pro něj byli charakteristické?===&lt;br /&gt;
Nic zvláštního pro toto období nebylo charakteristické. Počítače a mechanizace nebyly příliš pokročilé, tedy pokud nepočítáme děrné štítky.&lt;br /&gt;
===Jaké byly významné události a milníky zmíněné doby?===&lt;br /&gt;
Doba byla relativně klidná, k žádným otřesům relevantním k našemu oboru nedošlo. Snad jen zavedení kompaktních regálů bylo podstatnější novinkou, k té došlo začátkem 60. let.&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Osobní zkušenosti nemám, ale pokud bych vycházela z televizních inscenací a tehdejších filmů, řekla bych, že byl knihovník považován spíš za někoho kdo akorát utíral na knížkách prach, a na to přeci vysokou školu nepotřeboval.&lt;br /&gt;
===Co byste popřáli UISK do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Sice k němu v současné době nemám úplně osobní vztah, ale z profesního hlediska samozřejmě přeji úspěchy, a aby se věnoval například problematice vzdělávací role knihoven. Také mu přeju mnoho úspěšných studentských exkurzí.&lt;br /&gt;
===Kam se podle Vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Podle mě bude tento obor velmi technizovaný, ale do budoucnosti je těžké nahlédnout. Je otázka jak bude třeba za deset let samotná postava knihovníka důležitá pro návštěvníky knihoven, tedy nakolik to bude stále důležitá a nenahraditelná autorita, či jenom obdoba „ajťáka“, který bude obklopen počítači a nebude mít kontakt vůbec s nikým, natož s návštěvníky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Mari%C3%AD_K%C3%B6nigovou&amp;diff=29465</id>
		<title>Rozhovor s Marií Königovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Mari%C3%AD_K%C3%B6nigovou&amp;diff=29465"/>
		<updated>2016-01-13T14:35:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Lucie Šafářová, Veronika Nováková, Alžběta Lutzová, Petr Matička&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Narodila jsem se 6. 8.1941 v Praze, ale první roky jsem prožila s dvěma staršími bratry v Průhonicích. Když šel druhý bratr do školy, přestěhovali jsme se do Prahy, bydlely jsme v „Kaprovce“. Nejvíce do mého života ale vstoupily právě Průhonice. Protože tam byl dědeček. Můj dědeček byl lékař. Dělal vše - zuby, porody, všichni ho znali. Byl to nejen úžasný lékař, ale i laskavý člověk, ale vedl orchestr, byl hudebně nadaný. Bydlel v ulici s Antonínem Dvořákem a dědeček mu nosil do Stavovského divadla noty nebo housle, když je zapomněl. Průhonice mě poznamenaly na celý život. V tom domě byla láska. Byla to taková záchrana, vždy když se něco dělo, odjeli jsme do Průhonic. Ale v centru Prahy jsem byla taky šťastná. Například jsme mohli chodit všude pěšky. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stala knihovnicí? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Já jsem se k tomu dostala obloukem. Chtěla jsem studovat medicínu po vzoru dědečka. Já jsem maturovala v roce 1950. To je nejhorší rok v historii téhle republiky. Takže tam bylo vyloučeno, že by mě někdo přijal na medicínu. Tatínek byl v té době ve vyšetřovací vazbě, což byl naprosto neprávem. No a brácha byl u PTP (pomocný technický prapor), toho vyhodili z vysoké školy, takže bylo nemožné, abych šla studovat medicínu, což byl nabitý obor. Pak jsem dostala infekční žloutenku. Druhou alternativou, kterou bych byla ráda dělala, bylo Sportovní lékařství, což neexistovalo. Řekli mi, že buď medicína, nebo tělocvik. Kvůli žloutence jsem ale zase nemohla cvičit celý rok. Takže jsem šla dělat do autoklubu, tam jsem pracovala dva roky, připravovala jsem řidičáky, bylo to dobré prostředí. V září pak na matematicko-fyzikální fakultě vypsali doplňkové zkoušky na přijetí. Tak jsem si řekla, že tam mají málo studentů, když vypisovali termín v září. Protože každý se bojí té matiky a fyziky. Tak jsem si dala přihlášku na Matfyz a oni mě samozřejmě přijali. Vůbec jim nevadilo, že mám nějaký špatný politický profil. Tak jsem matfyz vystudovala. Protože na předchozí škole jsem měla skvělou češtinářku, která do nás nakopala tu literaturu a gramatiku tak úžasně, že jsem s tím vystačila celý život. A tak mě napadlo, že by mě zajímalo aplikovat ty kvantitativní statistické metody s jazykem. Tenkrát už se snažilo počítačově zpracovávat nějaké texty, bylo to naprosto v začátcích. Tak jsem začala pracovat v Ústavu pro jazyk český, tam jsem byla jediný matematik a byla jsem tam proto, abych jim pomohla, jak oni by měli postupovat při zpracování textů. To mi dávalo takový základ, češtinu jsem milovala, to se hodilo, že se matematická statistika v tom uplatnilo. Dělaly se třeba frekvenční slovníky, všechno hlavoručně, velmi nimravá práce. Tam mě to moc bavilo, v té době se mi narodily dvě děti. Posléze jsem se dostala do ÚFTEI – ústav technických a ekonomických informací. To bylo takovéto zaměření vyhledávání informací, zejména knižních informací. Takže tam jsem mohla uplatnit ty statistické metody, tam si mi taky moc líbilo. Tam jsem byla pět let a ty poslední tři roky jsem už začala externě učit na FF. Obor, který tam byl jediný. Matematické metody v jazykovědném oboru. Tam jsem učila pouze jeden předmět tři roky a posléze, když kolega pan doktor Wiesenberg odešel do důchodu, tak mě pan profesor Kábrt, který vedl katedru vědeckých informací a knihovnictví nabídl, abych tam šla na celý úvazek. A tam jsem zůstala léta letoucí. Až do odchodu do důchodu. Sem chodili studenti, kteří si mysleli, že nebudou mít matematiku, no a oni hned v prvním ročníku v pondělí v 7 hodin měli ty matematické metody, takže to byla docela darda pro ně . Takže takto jsem se dostala k tomuto oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volila byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Já myslím, že ano, protože, tam je v tom ten moment, který je legrační. Já jsem si říkala, no tak to je senzační, když budu učit na vysoké škole, odučím si, co je třeba a zbytek budu mít volno. Budu mít prázdniny. No a já ty prázdniny nikdy neměla. Protože posléze jsem dělala proděkanku, 6 let. To bylo úplně nejšílenější. Protože všechny ty přijímačky, odvolání. Bylo to těsně po konci minulého režimu. Třeba psychologie měla 8 tisíc přihlášek. Programy nebyly odzkoušeny, aby nám to klapalo. Dělalo se více vrstev těch přijímaček. Myslela jsem, že po komunistickém režimu bude nejvíce zájem o angličtinu, ale nebylo tomu tak.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Nejen že jsme měli hezké budovy, nové v Jinonicích, protože jsme měli v těch předchozích v Celetné hrozně malé prostory. Sem jsme mohli navézt také novou techniku. To je takové místo, které já pokládám za místo, kde mi bylo dobře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studovala, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
No já si myslím, že se struktura změnila hodně. Zaměřilo se to více na techniku. To je asi to, co tyhle obory potřebovaly. Protože bylo nutné, aby to studenti znali, uměli to používat. Takový ten přeryv z knihovnictví. Dřív, když se u přijímaček ptalo, proč si vybrali tento obor, tak kluci říkali, aby nemuseli na vojnu a holky zase, protože rády čtou. A zase ta představa, že knihovník sedí a čte si knížku. To je jako s těmi prázdninami, taky to tak není. No, takže zvrat byl veliký. A zaplať pán bůh za to.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Tak já jsem hlavně bydlela doma. Takže na kolej jsem chodila na návštěvy. Já jsem byla zaměřená na ten sport a tak jsem se přihlásila, že budu dělat lyžařskou cvičitelku. Takže mě pak vzali a jezdila jsem na hory. Takže jsme si vždycky snažili udělat zkoušky v předtermínu, a pak jsme byli třeba 14 dní na horách, takže to bylo výborný. Měli jsme také marxistické – leninistické přednášky povinně. Měli jsme povinnou ruštinu. Chodila jsem také na dobrý kroužek – společně jsme si počítali příklady a tak. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měla jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
No to ne, to bylo absolutně vyloučené.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Tak jeden z nich byl průnik těch technických přístupů, začalo se pracovat s výpočetní technikou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1948 a rok 1950 - jaká témata a trendy pro tuto dobu byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
V té době jsem byla ještě na gymplu, všechno bylo poznamenané komunistickým režimem. Když jsem maturovala, tak byl také proces s Miladou Horákovou. Bylo to velmi napjaté období. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Navštěvovala jste v roce 1948, 1950 knihovnu? Jak jste vnímala roli knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Velice ráda jsem chodila do pedagogické knihovny. Beletrii jsem měla doma, takže jsem si půjčovala spíše odbornou. A tam byli velice milí. Velmi se mi to líbilo. Všechno se vyhledávalo pomocí lístků, ale byl tam milý personál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
No tak já jsem tu byla velice spokojená.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Já ten vývoj asi neodhadnu, to spíše odhadne někdo mladší. Já bych řekla, že je to teď nasměrováno dobře. Získáváte i ty technické dovednosti, ale i tu oblast knihovnickou. Celý svět se se dále technizuje, možná někdy až příliš odlidšťuje. Lidé tolik nepřichází do styku s životním zaměřením. Asi těžko se student po absolvování tří let studia umí rozhodnout, co bude posléze dělat. Já třeba žasnu, kolik vystuduje ekonomů. Vysoká škola ekonomická má obrovské studijní přírůstky, ale že budou všichni dělat management, to není možné, že. Oni potřebují také někoho, kdo bude rozumět i dalším specializacím, takže tam asi nějaký změny určitě budou, ale jestli v našem oboru, to nevím. To já už neodhadnu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29464</id>
		<title>Rozhovor s Janem Hutařem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Janem_Huta%C5%99em&amp;diff=29464"/>
		<updated>2016-01-13T14:33:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 7.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autor rozhovoru: Filip Šír&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 79, tedy 1979 a narodil jsem se v Kadani. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že v Chomutově tehdy byla uzavřená porodnice.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Jsem původně archivář. Po ukončení studia archivnictví v Olomouci, které bylo bakalářské, jsem hledal vhodné pokračování, tedy magisterský program. Knihovnictví se mi jevilo jako vhodné, ale když na to vzpomínám, byl jsem naivní. Knihovnictví bylo odlišné, naskakovat do magisterského studia se spolužáky co za sebou měly knihovnického bakaláře bylo náročné. Ale nakonec mi to přišlo jako velká výhoda, znalosti ze dvou oborů, s tím má člověk vždy více šancí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Těžká otázka, už jsem o tom několikrát uvažoval. Ano i ne. Knihovníkem nebo archivářem bych chtěl být znovu, to ano, ale zaměřil bych se trošku více na IT. Lidé z oboru, kteří umí programovat jsou na roztrhání a stále budou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Kladný ;-) S UISKem mě pojí nejen studentská léta, ale několik let jsem tam působil v opačné roli, tedy za katedrou. Z toho období mi zůstala spousta známých. Je třeba zmínit,že na studentská léta vzpomínám také, ne vše bylo přínosné, ale UISK mi potřebný základ dal. V současné době ale už konkrétní dění na UISKu,  přiznám se, sleduji jen velmi zprostředkovaně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Výuka probíhala, jak to říci, normálně. Mobily začínaly, o tabletech se nám ani nezdálo. Vzpomínám si, že na konci studia nám na koleje zavedli internet. To znamená, že na Internet se chodilo ve škole, před nebo po vyučování. Po Praze byly v různých budovách počítačové učebny, kam bylo potřeba jít, když člověk něco potřeboval zjistit, nebo jen napsat email. Tedy chodilo se více do knihovny, člověk strávil více času s tištěnou knihou v ruce, práce se zdroji byla taková &amp;quot;tradičnější&amp;quot;. Měli jsme k dispozici databáze, ale stále to bylo něco nového, za čím bylo potřeba někam dojít.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Ten je asi stále stejný ne? Chtěl bych si to myslet. Náš byl z mého dnešního pohledu opravdu klidný, tedy aspoň ten můj. Když se na to dívám zpětně, měl člověk spoustu volného času a &amp;quot;žádné&amp;quot; starosti. Tehdy jsme to ale samozřejmě viděli naprosto opačně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Nemůžu srovnávat se současností, nemám přehled o náplni studia v posledních letech. Ale za mého studia mi přišlo vše relativně stabilní. Na UISKu se učily věci, které byly nové, jinde nedostupné, nebylo nutno nic měnit. Až později, když jsem stál za učitelským stolem, vznikaly nové předměty, které reagovaly na aktuální poptávku. UISK byl za mého studia skvělý v tom, že se učily tzv. výběrové přednášky, které často dělali lidé z praxe a byly dostupné pro všechny zájemce. Takže skladba se měnila, bylo to k dobru věci, ale jádro zůstávalo stejné, což ničemu nevadilo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Já mám pocit že boom Erasmu nás minul jen těsně. UISK v době našeho studia budoval kontakty, ale vyjet na Erasmus nebylo tak běžné jako dnes. I tak jsem měl štěstí, že jsem strávil 6 měsíců na stáži ve Florencii, v knihovně European University Institute. Jel jsem tam tehdy jako první zástupce východní Evropy a UISKu a studenti z UISKu tam jezdí dodnes. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Napadá mě několik věcí - Internet, cokoliv digitálního (knihy, dokumenty) a potřeba toto nové, digitální, uchovat a ochránit. Nejsou to etapy, ale knihovnictví jako takové ovlivnily a ovlivňují velkou mírou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Já bych chtěl věřit, že se zlepšovala. Ale nejspíše mám pokřivený pohled, protože jsem členem knihovnické komunity. Reálně bych řekl, že postavení knihovníka se v české společnosti příliš nezměnilo. Role se měnila, protože se mění prostředí samotné. Knihovníci dneška jsou jiní, než knihovníci před deseti lety, automatizace, Internet, jiná očekávání uživatelů, nové typy dokumentů a s nimi spojené starosti roli samozřejmě změnily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Aby z něj během těch dalších 65 let i poté stále vycházeli studenti, kteří nejen naleznou uplatnění, ale budou schopni posunout obor i společnost o kus dál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
První věc, která mě napadá je uživatel knihoven. Předpokládal bych, že obor bude muset reagovat na vývoj technologií, na které bude uživatel zvyklý. A to se dá předpovídat těžko. Jádro knihovnické práce ale zůstane stále stejné - tedy popsat, najít, dát do souvislostí a poskytnout informace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Helenou_Landovou&amp;diff=29463</id>
		<title>Rozhovor s Helenou Landovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Helenou_Landovou&amp;diff=29463"/>
		<updated>2016-01-13T14:31:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: studenti ÚISK 2. ročníku bakalářského studia&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dobrý den, mohla byste se nám představit? Odkud pocházíte? Kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Dobrý den, jmenuji se Helena Landová, jsem z Chebu a jsem přímo z knihovnické rodiny. Oba moje rodiče byli knihovníci v okresní knihovně v Chebu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Celá generace byla knihovnická nebo jenom rodiče?===&lt;br /&gt;
Mojí rodiče byli knihovníci, já jsem také vystudovala knihovnictví a celý život se tomu věnuji. Moje dcera je třetí knihovnická generace v naší rodině. Když jsem přišla na studia do Prahy, tak jsem se v prvním ročníku seznámila se svým budoucím manželem, a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jeho maminka pracuje v Základní knihovně Akademie věd.&lt;br /&gt;
Maturovala jsem v roce 1972 a poté udělala přijímací zkoušky tehdy ještě na Fakultu osvěty a novinářství. Knihovnický obor vzápětí přešel na fakultu filozofickou. Katedra knihovnictví a vědeckých informací (KKVI) byla v Celetné ulici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Takže si myslíte, že Vás ovlivnila rodina?===&lt;br /&gt;
Ano, zcela určitě. Moji rodiče pracovali v knihovně už od roku 1947, a tak jako se někteří&lt;br /&gt;
herci chlubí, že se narodili přímo v divadle, tak já můžu říct, že jsem vyrůstala doslova v knihovně. Pamatuji se, že když jsem jako malé dítě čekala na rodiče až půjdou domů a byla jsem unavená, ukládali mě mezi regály s knihami. Takže opravdu jsem nemohla byt ničím jiným. Chtěla jsem jít už po základní škole na střední knihovnickou školu v Praze, ale maminka mě nechtěla pustit, takže jsem si napřed udělala gymnázium a pak jsem tady pět let studovala.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zvolila byste si tento obor znovu?===&lt;br /&gt;
Jednoznačně, práci v knihovně považuji za krásné povolání, zejména pro ženy, ale dneska se tam najde řada pozic i pro muže. Je to krásná práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Čím vším jste si prošla v knihovnické praxi?===&lt;br /&gt;
Moc jsem toho neprošla, protože jsem taková duše věrná. Po promoci jsem začínala v knihovně Akademii věd na Národní třídě, pak dostal manžel učitelské místo na Agronomické fakultě v Budějovicích, a tak jsme se z Prahy odstěhovali. Když jsem po mateřské dovolené hledala práci, tak se objevila unikátní možnost vybudovat úplně novou knihovnu. Do Českých Budějovic se tehdy začalo přesouvat několik přírodovědných ústavů Akademie věd a postupně tam vzniklo centrum biologického výzkumu, které tam působí dodnes. A protože s ústavy bylo třeba přestěhovat i jejich knihovny, dostala jsem spolu s novým místem i úžasný úkol: udělat z těch malých ústavních knihoven dobře vybavenou knihovnu společnou. To byla jedinečná šance, sice jsem toho ještě moc neuměla, praxi jsem měla jen krátkou, zato odvahu a chuť jsem měla velkou. Tu knihovnu jsme spolu s několika málo kolegyněmi zakládali takzvaně na zelené louce. Nikdo nám do toho nemluvil, což bylo na jednu stranu příjemné, na druhou stranu jsme věděly, že i případné chyby budou jen na nás. Společná knihovna biologických pracovišť tam existuje dodnes, i když se mezitím&lt;br /&gt;
několikrát přestěhovala. Pracovala jsem v ní 27 let, byly to krásné roky, vědečtí pracovníci potřebují knihy a časopisy ke své každodenní práci a dobré informační služby umí ocenit. Po založení Jihočeské univerzity v roce 1991 se naše knihovna stala i fakultní knihovnou nově vzniklé Biologické fakulty. Styl práce se potom hodně změnil, nechodili k nám už jen vědci, ale knihovna ožila studenty, kteří potřebovali jiný přístup, jiný druh služeb. I když takové spojení bylo ve své době dost ojedinělé, u nás se velmi osvědčilo a existuje vlastně dodnes. Jen je biologická knihovna propojená s novou Akademickou knihovnou, kterou Jihočeská univerzita postavila v roce 2009. A protože jsem v tom slučování měla praxi, nabídla mi univerzita, abych toto společné pracoviště vedla. A tak jsem po mnoha letech poprvé změnila zaměstnavatele a už 5 let si užívám moderně vybavenou budovu Akademické knihovny.&lt;br /&gt;
Pokud jde o knihovnickou práci, tak jsem prošla úplně vším, od několikerého stěhování knih, jejich zpracování, zavádění automatizace, nástup elektronických knih a časopisů …Vlastně všechno, co jsem mohla z knihovnictví ochutnat, tak jsem si zkusila, a proto můžu z vlastní zkušenosti říct, že je to práce zajímavá, která vás nutí stále se něco učit, a také užitečná, protože vidíte, že i díky vám se třeba právě vědcům a studentům jejich práce nebo studium daří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A jak to vypadalo na ÚISK?===&lt;br /&gt;
ÚISK se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací - KKVI. Byla rozdělená na dvě větve, jednak knihovnictví a pak moderní směr vědecké informace. Já jsem studovala tradiční knihovnictví, v ročníku nás bylo asi 80. Žili jsme docela obyčejným studentským životem, i když doba nebyla příliš veselá – studovala jsem v letech 1972 – 1977 – ale mladý člověk to tak nevidí. I když politické poměry se projevily i na fakultě a katedře. Někteří přednášející nás po prvním ročníku nuceně opustili, ale přesto na ně dodnes vzpomínám. Například dr. Neradová, dr. Nakonečný, dr. Jauris a někteří další. S některými jsem se ale bohužel úplně minula, především s budoucím ředitelem ÚISK profesorem Cejpkem. Pokud jde o knihovnické předměty, tak jsme měli štěstí na odborníky, jako byli tehdejší vedoucí katedry docent Jiří Kábrt, dr. Vodičková, autorita na poli katalogizace, dr. Benešová-Mertová, docenti Straka a Kovář a řada externistů, kteří do našeho studia přinášeli zajímavý pohled z praxe.&lt;br /&gt;
Samozřejmě jsme museli absolvovat i několik politických předmětů, jako dějiny dělnického hnutí, vědecký komunismus, politická ekonomie, ale věděli jsme, že bez toho to nejde, tím museli tehdy projít studenti všech oborů na vysokých školách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byly vaše oblíbené předměty?===&lt;br /&gt;
Moje oblíbené předměty byly dějiny literatury, české i světové, mimo jiné nás jeden rok učil&lt;br /&gt;
spisovatel Jiří Marek, autor kriminálních příběhů Panoptikum města pražského. Z knihovnických to byla třeba bibliografie s docentem Kábrtem. Byly i předměty, které byly zajímavé, ale mně moc nešly. Například dějiny knihtisku s docentem Horákem, velikým odborníkem v této oblasti. Pokud jde o technické disciplíny, seznámili jsme.se např. se základy reprografických a tiskařských technik, což se mi v budoucnu moc hodilo. Osobní počítače samozřejmě ještě nebyly, učili jsme se pracovat s děrnými štítky a na počítač – velký sálový – jsme se chodili dívat do Michelské pekárny. První osobní počítač jsem dostala až o&lt;br /&gt;
mnoho let později a práci s ním jsem se musela učit takzvaně za pochodu. Naštěstí jsme se na katedře kromě teoretických předmětů naučili i mnoha užitečným dovednostem, mimo jiné jak si opatřit potřebné informace. Vždyť už známý bonmot praví, že knihovník nemusí nic vědět, ale musí vědět kde to najít. V průběhu studia jsme procvičovali právě schopnost si informace najít. V budoucích letech mi to pomohlo držet krok se vším, co do našeho oboru postupně přicházelo, a že toho bylo hodně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Takže obor byl progresivní v závislosti na praxi, resp. moderně stavěný?===&lt;br /&gt;
Myslím, že ano. Nevím, jaké to bylo v dalších letech, ale za nás bylo studium velmi dobře koncipované, trvalo celých pět let a o jeho absolventy byl velký zájem i mimo obor právě pro schopnost s informacemi pracovat, vyhledávat, třídit, hodnotit. Většina mých kolegů ale zůstala oboru věrná a pracují celá léta v nejrůznějších typech knihoven, veřejných, muzejních,&lt;br /&gt;
vysokoškolských, řada z nich na vedoucích pozicích. Dodnes se s některými potkávám na různých knihovnických akcích a vždycky se rádi vidíme.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měli jste během studia nějaké kontakty se zahraničím?===&lt;br /&gt;
Bohužel ne, to je jediná věc, o kterou bylo naše studium ochuzené. V tomto směru byla doba mého studia velmi nepříznivá. Chodili jsme ale každý rok na praxi do různých typů knihoven a snažili se naučit se něco alespoň tam.&lt;br /&gt;
-Sledovali jste aspoň v předmětech nějakou zahraniční praxi?&lt;br /&gt;
-Informace o vývoji oboru ve světě jsme mohli získat ze zahraničních odborných časopisů,&lt;br /&gt;
těch ale docházelo např. do Národní knihovny jen málo a přístup k nim byl omezený&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A kdybyste měla určit nějaké vývojové etapy nebo mezníky v tomto oboru, které by to byly?===&lt;br /&gt;
Tak určitě velkým mezníkem byly osobní počítače, se kterými jsem se potkala až v praxi. Začínali jsme s počítači TNS, které se vyráběli ve Slušovicích. TNS počítače neměly ještě harddisk, měly 2 sloty, kam se vkládaly velké 8-palcové diskety. Když je dneska ukazuju studentům, tak se srdečně smějí. Dalším mezníkem byl nástup automatizovaných systémů, které zvládaly celou knihovnickou agendu od akvizice, katalogizace, půjčování knih, upomínání, vyřazování. Obrovskou změnou bylo, když se knihovní katalogy začaly stěhovat na internet a čtenářům se tak otevřely knihovní fondy prakticky kdekoliv na světě. Převratným zlomem, zejména v oblasti výzkumu byly elektronické databáze, nejdříve na disketách, pak na CD-ROM a teď už řadu let na internetu. A právě proto, že jsem prošla všechny etapy získávání informací, tak říkám, že právě ta současná je splněný knihovnický sen. Když dneska někdo potřebuje získat informaci o něčem, udělá si rešerši, zjistí, co k jeho tématu bylo publikováno a rovnou z té databáze může získat text potřebného článku. To co&lt;br /&gt;
ještě před pár lety trvalo v nejlepším případě dny, ale spíše týdny, dneska jde zvládnout během pár minut. Náš obor se za léta mé praxe změnil – alespoň po technické stránce – obrovsky. Veřejně dostupné katalogy knihoven, možnost knížky na dálku hledat, rezervovat,&lt;br /&gt;
prodlužovat. Na internetu tisíce časopisů a knih na dosah, možnost přístupu k databázím ověřených vědeckých informací a celá řada dalších technických zázraků Jsem ráda, že jsem byla u toho, že jsem zažila přechod od od těch tradičních knihovnických forem práce až k tomu dnešnímu stavu, který je v oblasti získávání informací téměř ideální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pamatujete si nějaká klíčová témata té doby, nebo co se řešilo během vašeho studia?===&lt;br /&gt;
Do doby mého studia spadají začátky automatizace zpracování informací u nás, takže jsme se dozvídali o zahraničních databázových centrech, magnetopáskových službách, děrných štítcích. Ale byly to opravdu jen začátky, já jsem navíc studovala tradiční knihovnictví,&lt;br /&gt;
technické věci se učili především kolegové z informatické větve. Ale výpočetní technice jsem stejně v budoucnosti neunikla, navíc rozvoj v této oblasti nabral po mém nástupu do praxe nebývalou rychlost, a mi nezbylo nic jiného, než znalosti postupně dohánět .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měnila se podle vašeho názoru nějak role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Samozřejmě se změnila. Ještě tak do poloviny 90. let se bez knihovny a knihovníka třeba vědečtí pracovníci nebo studenti na vysoké škole neobešli. Prakticky všechny informační zdroje byly pouze v knihovně. Časopisy, vědecké monografie, učebnice, skripta. S rozvojem výpočetní techniky a hlavně s nástupem internetu se začaly informace postupně přesouvat tam. Dnes např. takový vědecký pracovník, zejména v některých oborech, už vůbec do knihovny nemusí dorazit. Všechno má dostupné ze své pracovny. Ale jak jsem sama zažila ve své praxi, knihovníci a knihovny mají stále co dělat. Když se na Jihočeské univerzitě plánovala stavba nové knihovny, ozývaly se hlasy, že je to úplný nesmysl stavět budovu pro knihovnu, když je všechno na internetu. Praxe ukázala, že knihovna je třeba pro univerzitu stále velmi důležitým místem, což u nás potvrzují stovky návštěvníků denně. Ukazuje se, že elektronická kniha je možná dobrá na dovolenou, ale z tištěné se přeci jen lépe učí, že databáze plné informací jsou sice snadno dostupné, ale někdo musí uživatele naučit s nimi pracovat, a licence na elektronické časopisy musí někdo pro univerzitu zařídit.&lt;br /&gt;
Jsem přesvědčena, že knihovny jen tak nezaniknou a knihovníci tím pádem také ne, jen si&lt;br /&gt;
musí osvojit různé další dovednosti. Musí být tak trochu manažery projektů, schopnými učiteli a asistenty svých uživatelů v cestě za informacemi připravenými poradit s nejrůznějšími problémy, a to třeba i v cizím jazyce. A k tomu stále ještě i klasickými knihovníky, protože někdo kvalifikovaný musí knihy nakoupit a do těch báječných on-line katalogů zpracovat a jiný třeba sehnat starou knihu nebo článek odněkud ze světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A kam se podle vás bude ten obor vyvíjet dál?===&lt;br /&gt;
Abych vám řekla pravdu, přesně nevím. Ale jsem přesvědčena, že třeba na vysoké škole, kde pracuji já, se ještě dlouho bez dobře vybavené a fungující knihovny a bez vzdělaných knihovníků určitě neobejdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste nakonec popřála UISK do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Studentům přeju, aby se jim na ÚISK líbilo tak jako se líbilo nám na naší katedře, aby neměli nouzi o dobré učitele a aby po absolvování našli uplatnění v tomhle krásném oboru. Vyučujícím pak, aby neměli nouzi o studenty a aby dál vychovávali absolventy, kteří budou vítáni ve všech knihovnách. A hlavně ÚISK přeju, aby tady byl i za 65 let., i když třeba s jiným názvem a v jiné podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29462</id>
		<title>Rozhovor s Antonínem Jeřábkem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29462"/>
		<updated>2016-01-13T14:30:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 5.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autorky rozhovoru: Alena Kratochvílová, Ivana Doležalová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 1946, těsně poválečný ročník a narodil jsem se v Praze. Mohl bych pamatovat i „vítězný únor“, komunistický převrat, ale to jsem byl ještě moc malý. Až později si toho pamatuji víc.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Byl jsem první ročník, který už absolvoval 9letou povinnou školu. V letech 1962 až 1966 jsem studoval střední průmyslovou školu strojnickou, což byl omyl, ale já nevěděl kam jít. A vlastně díky tomu studiu na průmyslovce jsem se dostal oklikou ke knihovnictví, protože technika mě vůbec nezajímala a vytěsnilo mě to k humanitním oborům. Tady jsem trochu něco psal, básničky, povídky, založil jsem třídní časopis, který se pak stal školním časopisem a pátral jsem, kde by se dalo studovat psaní, literatura. &lt;br /&gt;
Na Filozofickou fakultu jsem si netroufal, ale existovala Fakulta osvěty a novinářství při Univerzitě Karlově, tak jsem si tam podal přihlášku. Naštěstí na novinářství mě nevzali, protože v té době být novinářem znamenalo být členem komunistické strany. Jako druhé jsem měl knihovnictví.&lt;br /&gt;
Od malička jsem četl, matka také byla vášnivá čtenářka, takže jsem byl ponořený v knihách. A tak bylo samo sebou, že jsem se vrhl na knihovnictví, což bylo v roce 1966. Ten obor jsem studoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Po svých zkušenostech a letech praxe bych si toto povolání vybral znovu, i když v prvních letech jsem byl studiem spíše zklamaný, že je moc „hnidopišské“ a není v tom oboru nic vzletného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===K organizaci fakulty===&lt;br /&gt;
Katedru knihovnictví a vědeckých informací zakládal Jaroslav Drtina, s nímž jsem se bohužel osobně nesetkal, protože on zemřel o prázdninách v roce 1967. Po něm nastoupil Jiří Kábrt, který zůstal šéfem katedry až do roku 1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Žádný, protože UISK je novodobá záležitost, tenkrát to byla katedra knihovnictví a vědeckých informací, ale vědecké informace se prosazovaly víc a víc na úkor knihovnictví, takže někdy po 68´ byla katedra přejmenována na katedru vědeckých informací a knihovnictví. Říkalo se tomu posměšně „KVIK“. A i fakulta se přejmenovala na Fakultu sociálních věd a publicistiky. &lt;br /&gt;
UISK jsem tedy nezažil, i když navazuje na katedru, kterou jsem studoval. Tato katedra v roce 1968 přešla pod filozofickou fakultu. Dál se ale chodilo do Celetné 20, protože zdaleka ještě nebyla postavená budova v Jinonicích, kam se pak celý obor přestěhoval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Vždy na začátku roku jsme si do indexu museli zapsat, jaké předměty budeme studovat. Ta výuka se skládala jednak ze společného základu, který měly všechny obory společný – marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie, sociologie, pochopitelně všechno marxistické. Dokonce jsme měli i statistiku. Ten vlastní obor se skládal z knihovnictví, bibliografie a vědeckých informací. A pak jsme měli tělocvik a prázdninovou praxi. &lt;br /&gt;
Přednášky byly dobrovolné. Maximálně jsme mohli za semestr skládat 5 zkoušek. Jazyky se nepočítaly, povinně jsme měli ruštinu a pak byly 2 světové jazyky – angličtina, němčina, francouzština, španělština – byly povinné, ale mohli jsme si vybrat, které 2 z těch 4 budeme mít, takže dohromady byly zkoušky ze 3 jazyků. &lt;br /&gt;
Část z nás absolvovala výuku tak, že jsme si utvořili studijní skupinu ze 4 lidí, a střídali jsme se na jednotlivých přednáškách, abychom nemuseli chodit všichni na všechno. Zapisovali jsme si, kopírovali a dávali si to navzájem ke studiu. Skripta v té době nebyla. Jediné co bylo, říkalo se tomu „Červená bibliografie“. Červená kniha sepsaná pod redakcí profesora Drtiny, kde byl vývoj oboru nejen u nás, ale v dalších socialistických zemích, ale z toho se celkem učit nedalo. A pak byly teze ke studiu knihovnictví, vždycky ke každému předmětu pár vět, co obsahuje, tak z toho se taky učit nedalo a my se učili z přednášek.&lt;br /&gt;
Na všechny semináře se také chodit nemuselo, povinná byla padesátiprocentní účast. Když tam člověk vůbec nechodil, tak by asi nějaké problémy měl. Měli jsme dva opravné termíny na zkoušky a pak už děkanský termín, což mě nepostihlo.&lt;br /&gt;
V ročníku nás bylo 25, z toho pouze 5 bylo chlapců, ostatní dívky, čili silně feminizovaný obor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předměty===&lt;br /&gt;
Předměty byly orientované na tradiční knihovnictví – tak například úvod do studia, ten přednášel Jiří Cejpek, a hlavním bodem toho předmětu byl knihovnický zákon z roku 1959, ten už dávno neplatí.  Na něm jen pro zajímavost spolupracoval tehdy S. K. Neumann, byl poslancem a měl na starosti humanitní obory. V zimním semestru 1966 jsme měli Úvod do studia jako jedinou zkoušku, všichni z toho byli zelený strachy, co nás bude čekat, ale pak jsme si zvykli. Myslím, že dneska už jsou studenti otrlejší, už se tolik zkoušek nebojí. Zkouškové období trvalo měsíc, v lednu a v červnu. Mohly se dělat předtermíny. &lt;br /&gt;
Studium bylo v podstatě dvouoborové. Kromě vlastního knihovnictví a vědeckých informací si každý musel vybrat ještě další obor – buď literárněvědný směr, přírodovědný nebo technický, ale každý rok se nevypisovaly všechny. Když jsem nastoupil, tak se otvíral technický a přírodovědný, a protože jsem si tu techniku tak znechutil, tak jsem si vybral směr přírodovědný. Tam jsme dělali šílené zkoušky - z genetiky, z antropologie, ze zoologie, z botaniky. A chudáci přednášející taky pořádně nevěděli, co nám mají přednášet. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli třeba katalogizaci, kterou přednášela Hana Vodičková. Knihovnickou techniku, tu přednášel Jiří Kábrt, tam jsme se učili, jak se staví třeba knížky na regálech, že základní stavění je formátové, aby byly všechny knihy v jedné rovině. &lt;br /&gt;
Obecná bibliografie, z té byla velká zkouška. Pak jsme měli knihovědu, to byl významný předmět, tu přednášel Jaromír Jedlička a po něm František Horák. Pak základy a metody studijní a odborné práce, to byl jenom zápočet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Byly i ty oborové předměty nějak zatížené ideologií doby?===&lt;br /&gt;
My jsme naštěstí vpadli do konce šedesátých let, kdy už se to nebralo tak strašně ideologicky jako v těch padesátých letech. Dokonce jsme ani neskládali povinnou zkoušku z marxistické filozofie. Nám tehdy přednášel dějiny filozofie Karel Mácha, který později v sedmdesátých letech emigroval do Německa. Sice byla vypsaná zkouška z marxistické filozofie u Luisy Kořínkové, která byla dost kovaná komunistka, ale netroufla si v tom roce 1968 po nás chtít zkoušku z marxistické filozofie, takže jsme dělali zkoušku u Máchy z dějin filozofie, a takto jsme marxáku unikli. &lt;br /&gt;
Dalším předmětem byla klasifikace, teorie třídění s náznaky pronikání počítačů do oboru. O tom píše teď v Ikaru Rudolf Vlasák. To je zajímavé si přečíst, jak pomalu a nenápadně se postupně počítače a technika zaváděly do oboru knihovnictví. My když jsme studovali, tak nebylo ani vidu, ani slechu po nějakých počítačích. Sice jsme byli např. na exkurzi na Ministerstvu průmyslu, kde měli sálový počítač…to byla obrovská místnost a v ní magnetopáskové počítače, které byly víceméně ve zkušebním provozu, ale aby se něco takového převedlo do knihovnictví, tak o tom nikdo neměl žádnou představu. &lt;br /&gt;
Pak z těch důležitých zkoušek byly dějiny knihoven, to přednášel Jiří Cejpek. A pak klasifikace, MDT, předmětová hesla. Některé předměty se v průběhu studia škrtaly, my jsme sice měli např. vypsanou sémantiku, ale k té vůbec nedošlo a neměli jsme z ní ani zkoušku, ani zápočet. &lt;br /&gt;
Abyste měli představu, jak nás učili ty počítače. Tak jsme měli dva takové předměty, které se k počítačům jakoby alespoň blížily - mechanizace a automatizace. V nich se učilo o psacích strojích – že to byla taková mechanizace, že se nemuselo psát rukou. &lt;br /&gt;
A pak jsme měli předmět programování a projektování, to nám přednášela Anna Vejsová, ona byla sochařka, a ani nevím, jakým způsobem se dostala k programování a projektování. Měla sebou prospekty zahraničních firem, kde už se programovalo, tak nám o tom něco řekla, ale my jsme neměli představu o tom, jak se to dá využít v praxi a v knihovnictví. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli Ivana Wiesenbergra, který zavedl do oboru vědecké informace, takže jsme měli předmět teorie a metodika vědeckých informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký předmět, popřípadě vyučujícího jste měl nejraději?===&lt;br /&gt;
Přednášky Ivana Wiesenbergra pro nás byly zajímavé, nesouviselo to přímo s knihovnictvím, bylo to něco nového – teorie informace a vůbec informatika.  &lt;br /&gt;
Výborně, velmi čtivě psal své knihy o dějinách knihoven Jiří Cejpek, ale jeho přednášky byly poněkud nudné, tak to byla taková disproporce.&lt;br /&gt;
Mě nejvíc bavily okrajové předměty, filozofie,  sociální psychologie, kterou přednášel Milan Nakonečný, ten pořád píše nové a nové knihy, fantasticky vzdělaný člověk.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Diplomová práce===&lt;br /&gt;
Naše studium trvalo 4 a půl roku, a poslední letní semestr už jsme se mohli věnovat diplomové práci – moje téma bylo profil četby maturantů – výzkum četby. To byla šílená myšlenka, protože to obnášelo obcházet v maturitním roce maturanty a ukrást jim hodinu češtiny. Dal jsem si za úkol, že obejdu asi deset škol, tak to jsem nestihl, obešel jsem jich asi 7 a učitelé mě vyháněli. Udělal jsem formulář, kam maturanti psali, co přečetli v poslední době z beletrie, prózy, poezie a odborné literatury. Takto, když jsem to pak spočítal, jsem shromáždil 20 000 dat, 20 000 knížek, které oni přečetli. A pak jsem to musel zpracovat, no bylo to hrozné. Nakonec jsem to obhájil, ale v tom tématu jsem se spletl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Je důležité říct, že to spadá do období let Pražského jara.  V roce 1968 byl zrušen ČSM – Československý svaz mládeže, ve kterém jsme my studenti byli automaticky, když jsme v tom 66´ nastoupili do školy. Dostali jsme legitimaci, platili příspěvky. ČSM se v roce 1968 zrušilo. Hodně se diskutovalo o politických poměrech v té době, všichni studenti byli pro (podporovali reformy Pražského jara). A pak přijeli tanky v srpnu 68´.&lt;br /&gt;
V listopadu pak byla studentská okupační stávka. Studenti obsadili fakultu v Celetné ulici a přes noc tam přespali na protest proti půl milionu vojáků, kteří byli na území republiky. Byla to taková iluze studentů, že se tím něco zvrátí.  Lidé nás velmi podporovali, nosili nám jídlo, drželi nám palce, ale nic to nebylo platné. &lt;br /&gt;
V tom roce 1968 se děkanem stal filozof Karel Mácha, ale jen asi na půl roku. Pak následovaly čistky, i Jiří Cejpek musel odejít, Jiří Kábrt se ale udržel. Také Jaroslav Skolek, který přednášel bibliografii, musel odejít, zkrátka takto se to proselo. Ti, co zůstali na svých místech, museli souhlasit se vstupem vojsk.&lt;br /&gt;
Studentský život byl celkem prostý, já ale o něm moc přehled nemám, protože do hospod, kde se vedl, jsem nechodil. A nejezdil jsem se studenty ani po knihovnách, když se pořádaly výlety mimo Prahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pořádaly se plesy nebo majálesy?===&lt;br /&gt;
To se pořádalo. Už od roku 1965, když přijel do Prahy Allen Ginsberg, a stal se králem majálesu. Pak byl ale vyhoštěný. V majálesech se pokračovalo, ale po okupaci byly velice rychle utnuty. Takže tolik můj studentský život, no byl ubohý.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Skladba předmětů se vlastně nijak moc neměnila, protože nebylo na co reagovat. Počítače, to byla ještě vzdálená budoucnost. I když vymýšlelo se, jak obor knihovnictví oživit, a co tam naimplantovat, aby to šlo s duchem doby. Tak se zavedl předmět knihovnická statistika. My jsme měli základy statistiky jako mimoooborový předmět a tenkrát přišel z Národní (tehdy tedy Státní) knihovny Mirko Velinský a dostal za úkol ten předmět zavést, ale nevěděl, co by tam vlastně měl přednášet. A já jsem si přepisoval přednášky ze statistiky na stroji, tudíž byly velice přehledné, takže on si to ode mě půjčil, aby něco z toho použil pak pro své přednášky. Tak to bylo spíš takové legrační, než že by se nějak zásadně ten obor měnil v průběhu našeho studia. &lt;br /&gt;
Jak jsem říkal, tak jsme unikli zkoušce z marxistické filozofie, která se pak nekompromisně vyžadovala. Ti, kteří měli velice dobrou diplomku, tak si mohli udělat doktorát, ale jenom, když udělali zkoušku z marxistické filozofie. To je asi na týden zavřeli do posluchárny Ústavu marxismu a leninismu v Celetné ulici, kde je doučovali a zkouška z toho byla podmínkou, že si mohli udělat doktorát z filozofie.&lt;br /&gt;
Jinak my ostatní jsme byli absolventi oboru knihovnictví, neměli jsme žádný titul. Nemám ho vlastně dodnes, protože po revoluci byla možnost přihlásit se o titul magistr, ale já se k tomu nepřihlásil, mě to připadalo trochu jako podvod a pod úroveň, nicméně mě všude píšou magistr, takže  jsem takový nechtěný magistr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Cestovat do zahraničí bylo vyloučeno. Akorát jednou spolužáci vycestovali do Polska, ale já jak jsem s nimi nechodil do té hospody, tak jsem ani do toho Polska s nimi nejel. Mohli jsme maximálně do Polska, NDR, Bulharska a Rumunska (tam ale neměli moc vyspělé knihovnictví, takže tam se ani moc nepořádaly studijní cesty). &lt;br /&gt;
Kontakty se zahraničím tak vlastně nebyly. V průběhu Pražského jara se cestovat mohlo, otevřely se hranice, a kdo mohl a stihl to za ten půl rok vycestovat, tak vycestoval. Dokonce Karel Mácha měl tehdy možnost přednášet v zahraničí. Pak se vrátil, stal se děkanem a nakonec po čistkách skončil v Inženýrsko-průmyslových stavbách jako referent – z děkana, poklesl na referenta v IPSu. &lt;br /&gt;
Pamatuju si takovou perličku, že Jiří Kábrt, šéf katedry vyjel do Ghany, a tam přednášel, což pro nás bylo dost šokující. &lt;br /&gt;
Naopak po srpnu 1968 se stal ministrem školství šílený doktor Hrbek, který vydal takový oběžník, který musel každý, kdo chtěl pokračovat ve studiu, vyplnit, a tam se vyplňovaly kontakty se západem. Musely se vyplnit adresy, s kým jsme si dopisovali, s kým jsme mluvili, a kdo to nevyplnil, tak mu hrozilo vyhození ze školy. Tak to už byl rok 70´, 71´. Normalizace se velice rychle ujala. A i když byli všichni proti, tak šéf katedry novinářství – Hladký vydal takový manifest pro novináře „Slovo do vlastních řad“, kde se přihlásil k okupaci a předjímal, že stejně s tím nikdo nehne, že vojska tu budou na věčné časy. A novináři, aby mohli fungovat, tak s tím museli souhlasit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Historická etapa bylo asi přejmenování katedry knihovnictví na „KVIK“. Název Katedra vědeckých informací a knihovnictví zůstala až do UISKu. Tam se asi pomalu kolem roku 68´začalo předjímat pronikání výpočetní techniky do knihovnictví.  &lt;br /&gt;
Hned po studiích, tedy v roce 1971 jsem nastoupil do Státní technické knihovny. Ta byla v té době 6. úsekem Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, Státní technická knihovna tedy nebyla samostatná. A tady už se automatizace začala pomalu zavádět, už měli k dispozici jeden počítač. Pracoval jsem v oddělení jmenné katalogizace, kde se psaly katalogizační lístky. Pochopitelně tehdy byly lístkové katalogy, žádné databáze online neexistovaly. Byl jmenný, předmětový a systematický katalog. Jmenný podle autorů, eventuelně podle názvu knížek, předmětový podle předmětových hesel a systematický podle MDT. &lt;br /&gt;
Tady jsem byl od roku 1971 až do roku 1986. Ze jmenného popisu jsem přešel do oddělení bibliografie. Tenkrát se všechny bibliografie dělaly ručně, vytahovaly se lístky z dokumentačních kartoték. Vždycky na začátku roku se stanovil plán technických bibliografií, třeba témata jako požární bezpečnost staveb, nebo moderní konstruování, pak se to vytisklo a vydalo a rozeslalo do knihoven, protože nevím, který šílenec by si to koupil. &lt;br /&gt;
A tady mě vlastně zastihl počátek systému ISSN. Mezinárodní centrum, které se zabývalo registrací seriálů, sídlilo v Paříži. A bylo potřeba tento systém ISSN uvést do provozu i v Československu. Připadlo to do oddělení bibliografie. &lt;br /&gt;
Osmimístné číslo ISSN, které jednoznačně identifikuje titul seriálu, přidělila koncem 60. let centrálně Kongresová knihovna celosvětově. Teprve potom vzniklo Mezinárodní centrum v Paříži atd. My jsme se stali účastníky tohoto systému v roce 1973/74, ale prostřednictvím regionálního centra v Moskvě. Žádný ze socialistických států nesměl mít přímý kontakt s Paříží. Toto regionální centrum se jmenovalo Automatizovaný systém registrace periodických publikací, protože Rusové nesnášeli termín seriál, to zavánělo západem, takže ani ten systém se tak nesměl jmenovat. Každá ze zemí dostala blok čísel a měla za úkol číslovat tituly seriálů. V té době se to týkalo časopisů, ročenek a edic technických publikací. &lt;br /&gt;
V roce 1986 jsem přešel do Státní knihovny, kde jsem měl za úkol zavést celostátně systém ISBN, tj. standardního číslování knih. Problém byl v tom, že mezinárodní agentura pro ISBN sídlila v tehdejším Západním Berlíně ve Státní knihovně – styky se západem byly velice špatné a se Západním Berlínem ještě horší, takže to byl jeden problém. Vůbec nebyla ochota se jich zeptat, jak ten systém zavést. Druhý problém byl, že byla rozdělena ministerstva kultury – české a slovenské, a ty nebyly schopné se dohodnout, kdo by se měl starat o Československo, jestli Státní knihovna nebo Matica slovenská v Martině. Nakonec se přeci jen rozhodlo, že to bude mít na starosti Státní knihovna, a že si z Berlína vyžádáme materiály. &lt;br /&gt;
Podmínkou zavedení systému ISBN bylo vytvoření české státní normy, zjištění vydavatelské produkce a počtu vydavatelů v zemi a vypracování příručky uživatele systému. Česká státní norma (ČSN) se ale nemohla převést z ISO z mezinárodní normy, ale musela se převést přes normu RVHP (tj. Rady vzájemné hospodářské pomoci pro socialistické státy). To se povedlo, normu jsme zpracovali, příručku napsali. V roce 87´ dokonce přijel šéf mezinárodní agentury, a přivezl vytištěné bloky čísel. Funguje to tak, že vydavatelé podle své produkce dostanou určitý blok čísel a číslují si knihy, které vydávají sami. Ti nejmenší dostanou 10 čísel a největší 100 000. &lt;br /&gt;
V roce 1988 svolala mezinárodní agentura zasedání pro východoevropské země do Lipska. Rok nato bylo zasedání v Západním Berlíně - a to byl obrovský zážitek, protože Berlín byl rozdělený. Přijeli jsme vlakem do východního Berlína, metrem jsme se dostali až k Berlínské zdi, a tam jsme museli vystoupit, projít přísnou kontrolou přes východoněmecké po zuby ozbrojené celníky, prošli jsme do Západního Berlína a rázem jsme se ocitli v jiném světě.&lt;br /&gt;
ISBN se tedy podařilo zavést, tím způsobem, že ve Státní knihovně byla tzv. skupinová agentura pro Československo a národní agentura pro Českou republiku a na Slovensku národní agentura pro Slovenskou republiku. Tak to zůstalo až do rozdělení země v roce 1993. Československo dostalo k dispozici 10 a půl milionu čísel, a když jsme se dělili, tak nám zůstalo 7 a půl milionu, Slovákům 3 miliony čísel. Proporcionálně podle počtu vydavatelů a produkce – Slováci měli třetinovou produkci knih a třetinu vydavatelů. Pak byla skupinová agentura zrušená a teď existuje Národní agentura pro ISBN v ČR a Slovenská národní agentura sídlící ve Slovenské národní knihovně, ta se osamostatnila od Matice slovenské.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1968 a rok 1970 - jaká témata a trendy pro něj byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Velké naděje, velké zklamání. Nicméně z našeho ročníku dostudovali všichni, aniž by museli dělat nějakou úlitbu, aniž by museli veřejně souhlasit s pobytem vojsk. U novinářů to bylo horší.&lt;br /&gt;
Rok 70´. Proč myslíte zrovna rok 70´? Ještě doznívalo Pražské jaro, protože vlastně začátek normalizace přišel s koncem Dubčeka. Dubček byl zbaven funkce prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 69´, a nastoupil Husák, ale něco ještě to jakžtakž přetrvávalo. Zásadní obrat nastal až v roce 1971 s Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti, kdy kdo mohl, tak byl vyhozen ze své funkce. Takže zlomový byl spíše rok 71´, když už tak spíš duben 69´, kdy nastoupil Husák.&lt;br /&gt;
Charakteristické bylo utahování šroubů, kdy chvíli to vypadalo, že něco se zachová, ale nakonec se z Pražského jara nezachovalo nic.&lt;br /&gt;
Byl ještě v té době na fakultě, na studiích, takže jak to probíhalo v praxi v knihovnách, přesně nemůžu říct. Vyřazovaly se tam knihy, ale to až po roce 1971, kdy vyšel seznam knih, který měl na svědomí již zmiňovaný Hrbek, ministr školství – vydal rozsáhlý soupis autorů, přičemž od některých se vyřazovalo všechno – Masaryk, Beneš, Kundera, všichni emigranti. Veškerá nemarxistická literatura se dávala do zvláštních fondů, které byly ve Státní knihovně. Knížky se nepálily, ale nikdo k nim nesměl. Možná někdo z ÚV KSČ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Knihovník byl vždycky podceňovaný, nejméně placený, to mělo ale tu výhodu, že v knihovnách pracovali většinou lidé, kteří k tomu oboru měli vztah a nekoukali na peníze.&lt;br /&gt;
Co pamatuju, když už se mohlo mluvit o penězích pro knihovníky, tak kdo mohl, se staral o to, aby knihovníci dostali přidáno. Dnes myslím, už ty snahy celkem pominuly, jednak to odboráře, kteří si to vzali za úkol, už unavilo, a jednak se to vzhledem k archivářům a galeristům a těm souměřitelným oborům celkem vyrovnalo, že už nejsou rozdíly tak do očí bijící. Ale vždycky, když se mluví o institucích, které jsou přímo řízeny Ministerstvem kultury, tak se zmiňuje Česká filharmonie, Národní galerie, Národní divadlo a další a Národní knihovna až na posledním místě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Tak asi dalších 65 let. Ten obor nezanikne, i když už se to třeba nebude přednášet na UISKu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
otěšily jste mě, že říkáte, že se stále přednášejí dějiny knihoven a knihověda, já myslel, že to už úplně pominulo, že na oltář počítačům se daly klasické knihovny tištěných a o ty se vy už vůbec nezajímáte. Tištěná kniha přežila 500 let a jsem při vší úctě k internetu zvědavý, co s ním bude za 500 let. A nechtěl bych se toho dožít. &lt;br /&gt;
Ono to bude směřovat k čím dál větší propojenosti k obřím databázím paměťových institucí. Mám obavy o autorská práva čehokoli, jak hudby, tak knih, že ke všemu bude volný přístup. Chudák přeci Čapek, čím by se živil, kdyby všechny jeho knížky byly hned volně k dispozici. Nějaké meze asi budou, že autorská práva se budou dodržovat, ale knihovníci s tím asi nic moc nenadělají. &lt;br /&gt;
Teď se mění i zákon o povinném výtisku, zatím totiž nepamatoval na online publikace. Už je ale připravená novela zákona, že vydavatelé budou povinni posílat online povinný výtisk Národní knihovně, která jej bude archivovat v jediném možném archivním formátu PDF A. V současné době probíhá pilotní projekt, který má připravit cestu zasílání online povinných výtisků. A vydavatelé se tomu samozřejmě brání, protože se bojí, že jakmile ten online výtisk pošlou do knihovny, tak jej hackeři napadnou a všechny knížky, které sem budou poslané jako povinný výtisk, budou zveřejněné. Takže na tom to vázne a nevím, kam to dospěje. Hrozba, že všichni budou mít dostupné všechno, je velká. Ale já, jako zkostnatělý knihovník, nedám na tradiční knížky dopustit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29461</id>
		<title>Rozhovor s Antonínem Jeřábkem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29461"/>
		<updated>2016-01-13T14:29:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 5.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autorky rozhovoru: Alena Kratochvílová, Ivana Doležalová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 1946, těsně poválečný ročník a narodil jsem se v Praze. Mohl bych pamatovat i „vítězný únor“, komunistický převrat, ale to jsem byl ještě moc malý. Až později si toho pamatuji víc.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Byl jsem první ročník, který už absolvoval 9letou povinnou školu. V letech 1962 až 1966 jsem studoval střední průmyslovou školu strojnickou, což byl omyl, ale já nevěděl kam jít. A vlastně díky tomu studiu na průmyslovce jsem se dostal oklikou ke knihovnictví, protože technika mě vůbec nezajímala a vytěsnilo mě to k humanitním oborům. Tady jsem trochu něco psal, básničky, povídky, založil jsem třídní časopis, který se pak stal školním časopisem a pátral jsem, kde by se dalo studovat psaní, literatura. &lt;br /&gt;
Na Filozofickou fakultu jsem si netroufal, ale existovala Fakulta osvěty a novinářství při Univerzitě Karlově, tak jsem si tam podal přihlášku. Naštěstí na novinářství mě nevzali, protože v té době být novinářem znamenalo být členem komunistické strany. Jako druhé jsem měl knihovnictví.&lt;br /&gt;
Od malička jsem četl, matka také byla vášnivá čtenářka, takže jsem byl ponořený v knihách. A tak bylo samo sebou, že jsem se vrhl na knihovnictví, což bylo v roce 1966. Ten obor jsem studoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Po svých zkušenostech a letech praxe bych si toto povolání vybral znovu, i když v prvních letech jsem byl studiem spíše zklamaný, že je moc „hnidopišské“ a není v tom oboru nic vzletného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===K organizaci fakulty===&lt;br /&gt;
Katedru knihovnictví a vědeckých informací zakládal Jaroslav Drtina, s nímž jsem se bohužel osobně nesetkal, protože on zemřel o prázdninách v roce 1967. Po něm nastoupil Jiří Kábrt, který zůstal šéfem katedry až do roku 1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Žádný, protože UISK je novodobá záležitost, tenkrát to byla katedra knihovnictví a vědeckých informací, ale vědecké informace se prosazovaly víc a víc na úkor knihovnictví, takže někdy po 68´ byla katedra přejmenována na katedru vědeckých informací a knihovnictví. Říkalo se tomu posměšně „KVIK“. A i fakulta se přejmenovala na Fakultu sociálních věd a publicistiky. &lt;br /&gt;
UISK jsem tedy nezažil, i když navazuje na katedru, kterou jsem studoval. Tato katedra v roce 1968 přešla pod filozofickou fakultu. Dál se ale chodilo do Celetné 20, protože zdaleka ještě nebyla postavená budova v Jinonicích, kam se pak celý obor přestěhoval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Vždy na začátku roku jsme si do indexu museli zapsat, jaké předměty budeme studovat. Ta výuka se skládala jednak ze společného základu, který měly všechny obory společný – marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie, sociologie, pochopitelně všechno marxistické. Dokonce jsme měli i statistiku. Ten vlastní obor se skládal z knihovnictví, bibliografie a vědeckých informací. A pak jsme měli tělocvik a prázdninovou praxi. &lt;br /&gt;
Přednášky byly dobrovolné. Maximálně jsme mohli za semestr skládat 5 zkoušek. Jazyky se nepočítaly, povinně jsme měli ruštinu a pak byly 2 světové jazyky – angličtina, němčina, francouzština, španělština – byly povinné, ale mohli jsme si vybrat, které 2 z těch 4 budeme mít, takže dohromady byly zkoušky ze 3 jazyků. &lt;br /&gt;
Část z nás absolvovala výuku tak, že jsme si utvořili studijní skupinu ze 4 lidí, a střídali jsme se na jednotlivých přednáškách, abychom nemuseli chodit všichni na všechno. Zapisovali jsme si, kopírovali a dávali si to navzájem ke studiu. Skripta v té době nebyla. Jediné co bylo, říkalo se tomu „Červená bibliografie“. Červená kniha sepsaná pod redakcí profesora Drtiny, kde byl vývoj oboru nejen u nás, ale v dalších socialistických zemích, ale z toho se celkem učit nedalo. A pak byly teze ke studiu knihovnictví, vždycky ke každému předmětu pár vět, co obsahuje, tak z toho se taky učit nedalo a my se učili z přednášek.&lt;br /&gt;
Na všechny semináře se také chodit nemuselo, povinná byla padesátiprocentní účast. Když tam člověk vůbec nechodil, tak by asi nějaké problémy měl. Měli jsme dva opravné termíny na zkoušky a pak už děkanský termín, což mě nepostihlo.&lt;br /&gt;
V ročníku nás bylo 25, z toho pouze 5 bylo chlapců, ostatní dívky, čili silně feminizovaný obor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předměty===&lt;br /&gt;
Předměty byly orientované na tradiční knihovnictví – tak například úvod do studia, ten přednášel Jiří Cejpek, a hlavním bodem toho předmětu byl knihovnický zákon z roku 1959, ten už dávno neplatí.  Na něm jen pro zajímavost spolupracoval tehdy S. K. Neumann, byl poslancem a měl na starosti humanitní obory. V zimním semestru 1966 jsme měli Úvod do studia jako jedinou zkoušku, všichni z toho byli zelený strachy, co nás bude čekat, ale pak jsme si zvykli. Myslím, že dneska už jsou studenti otrlejší, už se tolik zkoušek nebojí. Zkouškové období trvalo měsíc, v lednu a v červnu. Mohly se dělat předtermíny. &lt;br /&gt;
Studium bylo v podstatě dvouoborové. Kromě vlastního knihovnictví a vědeckých informací si každý musel vybrat ještě další obor – buď literárněvědný směr, přírodovědný nebo technický, ale každý rok se nevypisovaly všechny. Když jsem nastoupil, tak se otvíral technický a přírodovědný, a protože jsem si tu techniku tak znechutil, tak jsem si vybral směr přírodovědný. Tam jsme dělali šílené zkoušky - z genetiky, z antropologie, ze zoologie, z botaniky. A chudáci přednášející taky pořádně nevěděli, co nám mají přednášet. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli třeba katalogizaci, kterou přednášela Hana Vodičková. Knihovnickou techniku, tu přednášel Jiří Kábrt, tam jsme se učili, jak se staví třeba knížky na regálech, že základní stavění je formátové, aby byly všechny knihy v jedné rovině. &lt;br /&gt;
Obecná bibliografie, z té byla velká zkouška. Pak jsme měli knihovědu, to byl významný předmět, tu přednášel Jaromír Jedlička a po něm František Horák. Pak základy a metody studijní a odborné práce, to byl jenom zápočet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Byly i ty oborové předměty nějak zatížené ideologií doby?===&lt;br /&gt;
My jsme naštěstí vpadli do konce šedesátých let, kdy už se to nebralo tak strašně ideologicky jako v těch padesátých letech. Dokonce jsme ani neskládali povinnou zkoušku z marxistické filozofie. Nám tehdy přednášel dějiny filozofie Karel Mácha, který později v sedmdesátých letech emigroval do Německa. Sice byla vypsaná zkouška z marxistické filozofie u Luisy Kořínkové, která byla dost kovaná komunistka, ale netroufla si v tom roce 1968 po nás chtít zkoušku z marxistické filozofie, takže jsme dělali zkoušku u Máchy z dějin filozofie, a takto jsme marxáku unikli. &lt;br /&gt;
Dalším předmětem byla klasifikace, teorie třídění s náznaky pronikání počítačů do oboru. O tom píše teď v Ikaru Rudolf Vlasák. To je zajímavé si přečíst, jak pomalu a nenápadně se postupně počítače a technika zaváděly do oboru knihovnictví. My když jsme studovali, tak nebylo ani vidu, ani slechu po nějakých počítačích. Sice jsme byli např. na exkurzi na Ministerstvu průmyslu, kde měli sálový počítač…to byla obrovská místnost a v ní magnetopáskové počítače, které byly víceméně ve zkušebním provozu, ale aby se něco takového převedlo do knihovnictví, tak o tom nikdo neměl žádnou představu. &lt;br /&gt;
Pak z těch důležitých zkoušek byly dějiny knihoven, to přednášel Jiří Cejpek. A pak klasifikace, MDT, předmětová hesla. Některé předměty se v průběhu studia škrtaly, my jsme sice měli např. vypsanou sémantiku, ale k té vůbec nedošlo a neměli jsme z ní ani zkoušku, ani zápočet. &lt;br /&gt;
Abyste měli představu, jak nás učili ty počítače. Tak jsme měli dva takové předměty, které se k počítačům jakoby alespoň blížily - mechanizace a automatizace. V nich se učilo o psacích strojích – že to byla taková mechanizace, že se nemuselo psát rukou. &lt;br /&gt;
A pak jsme měli předmět programování a projektování, to nám přednášela Anna Vejsová, ona byla sochařka, a ani nevím, jakým způsobem se dostala k programování a projektování. Měla sebou prospekty zahraničních firem, kde už se programovalo, tak nám o tom něco řekla, ale my jsme neměli představu o tom, jak se to dá využít v praxi a v knihovnictví. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli Ivana Wiesenbergra, který zavedl do oboru vědecké informace, takže jsme měli předmět teorie a metodika vědeckých informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký předmět, popřípadě vyučujícího jste měl nejraději?===&lt;br /&gt;
Přednášky Ivana Wiesenbergra pro nás byly zajímavé, nesouviselo to přímo s knihovnictvím, bylo to něco nového – teorie informace a vůbec informatika.  &lt;br /&gt;
Výborně, velmi čtivě psal své knihy o dějinách knihoven Jiří Cejpek, ale jeho přednášky byly poněkud nudné, tak to byla taková disproporce.&lt;br /&gt;
Mě nejvíc bavily okrajové předměty, filozofie,  sociální psychologie, kterou přednášel Milan Nakonečný, ten pořád píše nové a nové knihy, fantasticky vzdělaný člověk.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Diplomová práce===&lt;br /&gt;
Naše studium trvalo 4 a půl roku, a poslední letní semestr už jsme se mohli věnovat diplomové práci – moje téma bylo profil četby maturantů – výzkum četby. To byla šílená myšlenka, protože to obnášelo obcházet v maturitním roce maturanty a ukrást jim hodinu češtiny. Dal jsem si za úkol, že obejdu asi deset škol, tak to jsem nestihl, obešel jsem jich asi 7 a učitelé mě vyháněli. Udělal jsem formulář, kam maturanti psali, co přečetli v poslední době z beletrie, prózy, poezie a odborné literatury. Takto, když jsem to pak spočítal, jsem shromáždil 20 000 dat, 20 000 knížek, které oni přečetli. A pak jsem to musel zpracovat, no bylo to hrozné. Nakonec jsem to obhájil, ale v tom tématu jsem se spletl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Je důležité říct, že to spadá do období let Pražského jara.  V roce 1968 byl zrušen ČSM – Československý svaz mládeže, ve kterém jsme my studenti byli automaticky, když jsme v tom 66´ nastoupili do školy. Dostali jsme legitimaci, platili příspěvky. ČSM se v roce 1968 zrušilo. Hodně se diskutovalo o politických poměrech v té době, všichni studenti byli pro (podporovali reformy Pražského jara). A pak přijeli tanky v srpnu 68´.&lt;br /&gt;
V listopadu pak byla studentská okupační stávka. Studenti obsadili fakultu v Celetné ulici a přes noc tam přespali na protest proti půl milionu vojáků, kteří byli na území republiky. Byla to taková iluze studentů, že se tím něco zvrátí.  Lidé nás velmi podporovali, nosili nám jídlo, drželi nám palce, ale nic to nebylo platné. &lt;br /&gt;
V tom roce 1968 se děkanem stal filozof Karel Mácha, ale jen asi na půl roku. Pak následovaly čistky, i Jiří Cejpek musel odejít, Jiří Kábrt se ale udržel. Také Jaroslav Skolek, který přednášel bibliografii, musel odejít, zkrátka takto se to proselo. Ti, co zůstali na svých místech, museli souhlasit se vstupem vojsk.&lt;br /&gt;
Studentský život byl celkem prostý, já ale o něm moc přehled nemám, protože do hospod, kde se vedl, jsem nechodil. A nejezdil jsem se studenty ani po knihovnách, když se pořádaly výlety mimo Prahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pořádaly se plesy nebo majálesy?===&lt;br /&gt;
To se pořádalo. Už od roku 1965, když přijel do Prahy Allen Ginsberg, a stal se králem majálesu. Pak byl ale vyhoštěný. V majálesech se pokračovalo, ale po okupaci byly velice rychle utnuty. Takže tolik můj studentský život, no byl ubohý.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Skladba předmětů se vlastně nijak moc neměnila, protože nebylo na co reagovat. Počítače, to byla ještě vzdálená budoucnost. I když vymýšlelo se, jak obor knihovnictví oživit, a co tam naimplantovat, aby to šlo s duchem doby. Tak se zavedl předmět knihovnická statistika. My jsme měli základy statistiky jako mimoooborový předmět a tenkrát přišel z Národní (tehdy tedy Státní) knihovny Mirko Velinský a dostal za úkol ten předmět zavést, ale nevěděl, co by tam vlastně měl přednášet. A já jsem si přepisoval přednášky ze statistiky na stroji, tudíž byly velice přehledné, takže on si to ode mě půjčil, aby něco z toho použil pak pro své přednášky. Tak to bylo spíš takové legrační, než že by se nějak zásadně ten obor měnil v průběhu našeho studia. &lt;br /&gt;
Jak jsem říkal, tak jsme unikli zkoušce z marxistické filozofie, která se pak nekompromisně vyžadovala. Ti, kteří měli velice dobrou diplomku, tak si mohli udělat doktorát, ale jenom, když udělali zkoušku z marxistické filozofie. To je asi na týden zavřeli do posluchárny Ústavu marxismu a leninismu v Celetné ulici, kde je doučovali a zkouška z toho byla podmínkou, že si mohli udělat doktorát z filozofie.&lt;br /&gt;
Jinak my ostatní jsme byli absolventi oboru knihovnictví, neměli jsme žádný titul. Nemám ho vlastně dodnes, protože po revoluci byla možnost přihlásit se o titul magistr, ale já se k tomu nepřihlásil, mě to připadalo trochu jako podvod a pod úroveň, nicméně mě všude píšou magistr, takže  jsem takový nechtěný magistr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Cestovat do zahraničí bylo vyloučeno. Akorát jednou spolužáci vycestovali do Polska, ale já jak jsem s nimi nechodil do té hospody, tak jsem ani do toho Polska s nimi nejel. Mohli jsme maximálně do Polska, NDR, Bulharska a Rumunska (tam ale neměli moc vyspělé knihovnictví, takže tam se ani moc nepořádaly studijní cesty). &lt;br /&gt;
Kontakty se zahraničím tak vlastně nebyly. V průběhu Pražského jara se cestovat mohlo, otevřely se hranice, a kdo mohl a stihl to za ten půl rok vycestovat, tak vycestoval. Dokonce Karel Mácha měl tehdy možnost přednášet v zahraničí. Pak se vrátil, stal se děkanem a nakonec po čistkách skončil v Inženýrsko-průmyslových stavbách jako referent – z děkana, poklesl na referenta v IPSu. &lt;br /&gt;
Pamatuju si takovou perličku, že Jiří Kábrt, šéf katedry vyjel do Ghany, a tam přednášel, což pro nás bylo dost šokující. &lt;br /&gt;
Naopak po srpnu 1968 se stal ministrem školství šílený doktor Hrbek, který vydal takový oběžník, který musel každý, kdo chtěl pokračovat ve studiu, vyplnit, a tam se vyplňovaly kontakty se západem. Musely se vyplnit adresy, s kým jsme si dopisovali, s kým jsme mluvili, a kdo to nevyplnil, tak mu hrozilo vyhození ze školy. Tak to už byl rok 70´, 71´. Normalizace se velice rychle ujala. A i když byli všichni proti, tak šéf katedry novinářství – Hladký vydal takový manifest pro novináře „Slovo do vlastních řad“, kde se přihlásil k okupaci a předjímal, že stejně s tím nikdo nehne, že vojska tu budou na věčné časy. A novináři, aby mohli fungovat, tak s tím museli souhlasit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Historická etapa bylo asi přejmenování katedry knihovnictví na „KVIK“. Název Katedra vědeckých informací a knihovnictví zůstala až do UISKu. Tam se asi pomalu kolem roku 68´začalo předjímat pronikání výpočetní techniky do knihovnictví.  &lt;br /&gt;
Hned po studiích, tedy v roce 1971 jsem nastoupil do Státní technické knihovny. Ta byla v té době 6. úsekem Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, Státní technická knihovna tedy nebyla samostatná. A tady už se automatizace začala pomalu zavádět, už měli k dispozici jeden počítač. Pracoval jsem v oddělení jmenné katalogizace, kde se psaly katalogizační lístky. Pochopitelně tehdy byly lístkové katalogy, žádné databáze online neexistovaly. Byl jmenný, předmětový a systematický katalog. Jmenný podle autorů, eventuelně podle názvu knížek, předmětový podle předmětových hesel a systematický podle MDT. &lt;br /&gt;
Tady jsem byl od roku 1971 až do roku 1986. Ze jmenného popisu jsem přešel do oddělení bibliografie. Tenkrát se všechny bibliografie dělaly ručně, vytahovaly se lístky z dokumentačních kartoték. Vždycky na začátku roku se stanovil plán technických bibliografií, třeba témata jako požární bezpečnost staveb, nebo moderní konstruování, pak se to vytisklo a vydalo a rozeslalo do knihoven, protože nevím, který šílenec by si to koupil. &lt;br /&gt;
A tady mě vlastně zastihl počátek systému ISSN. Mezinárodní centrum, které se zabývalo registrací seriálů, sídlilo v Paříži. A bylo potřeba tento systém ISSN uvést do provozu i v Československu. Připadlo to do oddělení bibliografie. &lt;br /&gt;
Osmimístné číslo ISSN, které jednoznačně identifikuje titul seriálu, přidělila koncem 60. let centrálně Kongresová knihovna celosvětově. Teprve potom vzniklo Mezinárodní centrum v Paříži atd. My jsme se stali účastníky tohoto systému v roce 1973/74, ale prostřednictvím regionálního centra v Moskvě. Žádný ze socialistických států nesměl mít přímý kontakt s Paříží. Toto regionální centrum se jmenovalo Automatizovaný systém registrace periodických publikací, protože Rusové nesnášeli termín seriál, to zavánělo západem, takže ani ten systém se tak nesměl jmenovat. Každá ze zemí dostala blok čísel a měla za úkol číslovat tituly seriálů. V té době se to týkalo časopisů, ročenek a edic technických publikací. &lt;br /&gt;
V roce 1986 jsem přešel do Státní knihovny, kde jsem měl za úkol zavést celostátně systém ISBN, tj. standardního číslování knih. Problém byl v tom, že mezinárodní agentura pro ISBN sídlila v tehdejším Západním Berlíně ve Státní knihovně – styky se západem byly velice špatné a se Západním Berlínem ještě horší, takže to byl jeden problém. Vůbec nebyla ochota se jich zeptat, jak ten systém zavést. Druhý problém byl, že byla rozdělena ministerstva kultury – české a slovenské, a ty nebyly schopné se dohodnout, kdo by se měl starat o Československo, jestli Státní knihovna nebo Matica slovenská v Martině. Nakonec se přeci jen rozhodlo, že to bude mít na starosti Státní knihovna, a že si z Berlína vyžádáme materiály. &lt;br /&gt;
Podmínkou zavedení systému ISBN bylo vytvoření české státní normy, zjištění vydavatelské produkce a počtu vydavatelů v zemi a vypracování příručky uživatele systému. Česká státní norma (ČSN) se ale nemohla převést z ISO z mezinárodní normy, ale musela se převést přes normu RVHP (tj. Rady vzájemné hospodářské pomoci pro socialistické státy). To se povedlo, normu jsme zpracovali, příručku napsali. V roce 87´ dokonce přijel šéf mezinárodní agentury, a přivezl vytištěné bloky čísel. Funguje to tak, že vydavatelé podle své produkce dostanou určitý blok čísel a číslují si knihy, které vydávají sami. Ti nejmenší dostanou 10 čísel a největší 100 000. &lt;br /&gt;
V roce 1988 svolala mezinárodní agentura zasedání pro východoevropské země do Lipska. Rok nato bylo zasedání v Západním Berlíně - a to byl obrovský zážitek, protože Berlín byl rozdělený. Přijeli jsme vlakem do východního Berlína, metrem jsme se dostali až k Berlínské zdi, a tam jsme museli vystoupit, projít přísnou kontrolou přes východoněmecké po zuby ozbrojené celníky, prošli jsme do Západního Berlína a rázem jsme se ocitli v jiném světě.&lt;br /&gt;
ISBN se tedy podařilo zavést, tím způsobem, že ve Státní knihovně byla tzv. skupinová agentura pro Československo a národní agentura pro Českou republiku a na Slovensku národní agentura pro Slovenskou republiku. Tak to zůstalo až do rozdělení země v roce 1993. Československo dostalo k dispozici 10 a půl milionu čísel, a když jsme se dělili, tak nám zůstalo 7 a půl milionu, Slovákům 3 miliony čísel. Proporcionálně podle počtu vydavatelů a produkce – Slováci měli třetinovou produkci knih a třetinu vydavatelů. Pak byla skupinová agentura zrušená a teď existuje Národní agentura pro ISBN v ČR a Slovenská národní agentura sídlící ve Slovenské národní knihovně, ta se osamostatnila od Matice slovenské.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1968 a rok 1970 - jaká témata a trendy pro něj byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Velké naděje, velké zklamání. Nicméně z našeho ročníku dostudovali všichni, aniž by museli dělat nějakou úlitbu, aniž by museli veřejně souhlasit s pobytem vojsk. U novinářů to bylo horší.&lt;br /&gt;
Rok 70´. Proč myslíte zrovna rok 70´? Ještě doznívalo Pražské jaro, protože vlastně začátek normalizace přišel s koncem Dubčeka. Dubček byl zbaven funkce prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 69´, a nastoupil Husák, ale něco ještě to jakžtakž přetrvávalo. Zásadní obrat nastal až v roce 1971 s Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti, kdy kdo mohl, tak byl vyhozen ze své funkce. Takže zlomový byl spíše rok 71´, když už tak spíš duben 69´, kdy nastoupil Husák.&lt;br /&gt;
Charakteristické bylo utahování šroubů, kdy chvíli to vypadalo, že něco se zachová, ale nakonec se z Pražského jara nezachovalo nic.&lt;br /&gt;
Byl ještě v té době na fakultě, na studiích, takže jak to probíhalo v praxi v knihovnách, přesně nemůžu říct. Vyřazovaly se tam knihy, ale to až po roce 1971, kdy vyšel seznam knih, který měl na svědomí již zmiňovaný Hrbek, ministr školství – vydal rozsáhlý soupis autorů, přičemž od některých se vyřazovalo všechno – Masaryk, Beneš, Kundera, všichni emigranti. Veškerá nemarxistická literatura se dávala do zvláštních fondů, které byly ve Státní knihovně. Knížky se nepálily, ale nikdo k nim nesměl. Možná někdo z ÚV KSČ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Knihovník byl vždycky podceňovaný, nejméně placený, to mělo ale tu výhodu, že v knihovnách pracovali většinou lidé, kteří k tomu oboru měli vztah a nekoukali na peníze.&lt;br /&gt;
Co pamatuju, když už se mohlo mluvit o penězích pro knihovníky, tak kdo mohl, se staral o to, aby knihovníci dostali přidáno. Dnes myslím, už ty snahy celkem pominuly, jednak to odboráře, kteří si to vzali za úkol, už unavilo, a jednak se to vzhledem k archivářům a galeristům a těm souměřitelným oborům celkem vyrovnalo, že už nejsou rozdíly tak do očí bijící. Ale vždycky, když se mluví o institucích, které jsou přímo řízeny Ministerstvem kultury, tak se zmiňuje Česká filharmonie, Národní galerie, Národní divadlo a další a Národní knihovna až na posledním místě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Tak asi dalších 65 let. Ten obor nezanikne, i když už se to třeba nebude přednášet na UISKu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
otěšily jste mě, že říkáte, že se stále přednášejí dějiny knihoven a knihověda, já myslel, že to už úplně pominulo, že na oltář počítačům se daly klasické knihovny tištěných a o ty se vy už vůbec nezajímáte. Tištěná kniha přežila 500 let a jsem při vší úctě k internetu zvědavý, co s ním bude za 500 let. A nechtěl bych se toho dožít. &lt;br /&gt;
Ono to bude směřovat k čím dál větší propojenosti k obřím databázím paměťových institucí. Mám obavy o autorská práva čehokoli, jak hudby, tak knih, že ke všemu bude volný přístup. Chudák přeci Čapek, čím by se živil, kdyby všechny jeho knížky byly hned volně k dispozici. Nějaké meze asi budou, že autorská práva se budou dodržovat, ale knihovníci s tím asi nic moc nenadělají. &lt;br /&gt;
Teď se mění i zákon o povinném výtisku, zatím totiž nepamatoval na online publikace. Už je ale připravená novela zákona, že vydavatelé budou povinni posílat online povinný výtisk Národní knihovně, která jej bude archivovat v jediném možném archivním formátu PDF A. V současné době probíhá pilotní projekt, který má připravit cestu zasílání online povinných výtisků. A vydavatelé se tomu samozřejmě brání, protože se bojí, že jakmile ten online výtisk pošlou do knihovny, tak jej hackeři napadnou a všechny knížky, které sem budou poslané jako povinný výtisk, budou zveřejněné. Takže na tom to vázne a nevím, kam to dospěje. Hrozba, že všichni budou mít dostupné všechno, je velká. Ale já, jako zkostnatělý knihovník, nedám na tradiční knížky dopustit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29460</id>
		<title>Rozhovor s Antonínem Jeřábkem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29460"/>
		<updated>2016-01-13T14:29:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 5.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autorky rozhovoru: Alena Kratochvílová, Ivana Doležalová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 1946, těsně poválečný ročník a narodil jsem se v Praze. Mohl bych pamatovat i „vítězný únor“, komunistický převrat, ale to jsem byl ještě moc malý. Až později si toho pamatuji víc.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Byl jsem první ročník, který už absolvoval 9letou povinnou školu. V letech 1962 až 1966 jsem studoval střední průmyslovou školu strojnickou, což byl omyl, ale já nevěděl kam jít. A vlastně díky tomu studiu na průmyslovce jsem se dostal oklikou ke knihovnictví, protože technika mě vůbec nezajímala a vytěsnilo mě to k humanitním oborům. Tady jsem trochu něco psal, básničky, povídky, založil jsem třídní časopis, který se pak stal školním časopisem a pátral jsem, kde by se dalo studovat psaní, literatura. &lt;br /&gt;
Na Filozofickou fakultu jsem si netroufal, ale existovala Fakulta osvěty a novinářství při Univerzitě Karlově, tak jsem si tam podal přihlášku. Naštěstí na novinářství mě nevzali, protože v té době být novinářem znamenalo být členem komunistické strany. Jako druhé jsem měl knihovnictví.&lt;br /&gt;
Od malička jsem četl, matka také byla vášnivá čtenářka, takže jsem byl ponořený v knihách. A tak bylo samo sebou, že jsem se vrhl na knihovnictví, což bylo v roce 1966. Ten obor jsem studoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Po svých zkušenostech a letech praxe bych si toto povolání vybral znovu, i když v prvních letech jsem byl studiem spíše zklamaný, že je moc „hnidopišské“ a není v tom oboru nic vzletného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===K organizaci fakulty===&lt;br /&gt;
Katedru knihovnictví a vědeckých informací zakládal Jaroslav Drtina, s nímž jsem se bohužel osobně nesetkal, protože on zemřel o prázdninách v roce 1967. Po něm nastoupil Jiří Kábrt, který zůstal šéfem katedry až do roku 1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Žádný, protože UISK je novodobá záležitost, tenkrát to byla katedra knihovnictví a vědeckých informací, ale vědecké informace se prosazovaly víc a víc na úkor knihovnictví, takže někdy po 68´ byla katedra přejmenována na katedru vědeckých informací a knihovnictví. Říkalo se tomu posměšně „KVIK“. A i fakulta se přejmenovala na Fakultu sociálních věd a publicistiky. &lt;br /&gt;
UISK jsem tedy nezažil, i když navazuje na katedru, kterou jsem studoval. Tato katedra v roce 1968 přešla pod filozofickou fakultu. Dál se ale chodilo do Celetné 20, protože zdaleka ještě nebyla postavená budova v Jinonicích, kam se pak celý obor přestěhoval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Vždy na začátku roku jsme si do indexu museli zapsat, jaké předměty budeme studovat. Ta výuka se skládala jednak ze společného základu, který měly všechny obory společný – marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie, sociologie, pochopitelně všechno marxistické. Dokonce jsme měli i statistiku. Ten vlastní obor se skládal z knihovnictví, bibliografie a vědeckých informací. A pak jsme měli tělocvik a prázdninovou praxi. &lt;br /&gt;
Přednášky byly dobrovolné. Maximálně jsme mohli za semestr skládat 5 zkoušek. Jazyky se nepočítaly, povinně jsme měli ruštinu a pak byly 2 světové jazyky – angličtina, němčina, francouzština, španělština – byly povinné, ale mohli jsme si vybrat, které 2 z těch 4 budeme mít, takže dohromady byly zkoušky ze 3 jazyků. &lt;br /&gt;
Část z nás absolvovala výuku tak, že jsme si utvořili studijní skupinu ze 4 lidí, a střídali jsme se na jednotlivých přednáškách, abychom nemuseli chodit všichni na všechno. Zapisovali jsme si, kopírovali a dávali si to navzájem ke studiu. Skripta v té době nebyla. Jediné co bylo, říkalo se tomu „Červená bibliografie“. Červená kniha sepsaná pod redakcí profesora Drtiny, kde byl vývoj oboru nejen u nás, ale v dalších socialistických zemích, ale z toho se celkem učit nedalo. A pak byly teze ke studiu knihovnictví, vždycky ke každému předmětu pár vět, co obsahuje, tak z toho se taky učit nedalo a my se učili z přednášek.&lt;br /&gt;
Na všechny semináře se také chodit nemuselo, povinná byla padesátiprocentní účast. Když tam člověk vůbec nechodil, tak by asi nějaké problémy měl. Měli jsme dva opravné termíny na zkoušky a pak už děkanský termín, což mě nepostihlo.&lt;br /&gt;
V ročníku nás bylo 25, z toho pouze 5 bylo chlapců, ostatní dívky, čili silně feminizovaný obor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předměty===&lt;br /&gt;
Předměty byly orientované na tradiční knihovnictví – tak například úvod do studia, ten přednášel Jiří Cejpek, a hlavním bodem toho předmětu byl knihovnický zákon z roku 1959, ten už dávno neplatí.  Na něm jen pro zajímavost spolupracoval tehdy S. K. Neumann, byl poslancem a měl na starosti humanitní obory. V zimním semestru 1966 jsme měli Úvod do studia jako jedinou zkoušku, všichni z toho byli zelený strachy, co nás bude čekat, ale pak jsme si zvykli. Myslím, že dneska už jsou studenti otrlejší, už se tolik zkoušek nebojí. Zkouškové období trvalo měsíc, v lednu a v červnu. Mohly se dělat předtermíny. &lt;br /&gt;
Studium bylo v podstatě dvouoborové. Kromě vlastního knihovnictví a vědeckých informací si každý musel vybrat ještě další obor – buď literárněvědný směr, přírodovědný nebo technický, ale každý rok se nevypisovaly všechny. Když jsem nastoupil, tak se otvíral technický a přírodovědný, a protože jsem si tu techniku tak znechutil, tak jsem si vybral směr přírodovědný. Tam jsme dělali šílené zkoušky - z genetiky, z antropologie, ze zoologie, z botaniky. A chudáci přednášející taky pořádně nevěděli, co nám mají přednášet. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli třeba katalogizaci, kterou přednášela Hana Vodičková. Knihovnickou techniku, tu přednášel Jiří Kábrt, tam jsme se učili, jak se staví třeba knížky na regálech, že základní stavění je formátové, aby byly všechny knihy v jedné rovině. &lt;br /&gt;
Obecná bibliografie, z té byla velká zkouška. Pak jsme měli knihovědu, to byl významný předmět, tu přednášel Jaromír Jedlička a po něm František Horák. Pak základy a metody studijní a odborné práce, to byl jenom zápočet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Byly i ty oborové předměty nějak zatížené ideologií doby?===&lt;br /&gt;
My jsme naštěstí vpadli do konce šedesátých let, kdy už se to nebralo tak strašně ideologicky jako v těch padesátých letech. Dokonce jsme ani neskládali povinnou zkoušku z marxistické filozofie. Nám tehdy přednášel dějiny filozofie Karel Mácha, který později v sedmdesátých letech emigroval do Německa. Sice byla vypsaná zkouška z marxistické filozofie u Luisy Kořínkové, která byla dost kovaná komunistka, ale netroufla si v tom roce 1968 po nás chtít zkoušku z marxistické filozofie, takže jsme dělali zkoušku u Máchy z dějin filozofie, a takto jsme marxáku unikli. &lt;br /&gt;
Dalším předmětem byla klasifikace, teorie třídění s náznaky pronikání počítačů do oboru. O tom píše teď v Ikaru Rudolf Vlasák. To je zajímavé si přečíst, jak pomalu a nenápadně se postupně počítače a technika zaváděly do oboru knihovnictví. My když jsme studovali, tak nebylo ani vidu, ani slechu po nějakých počítačích. Sice jsme byli např. na exkurzi na Ministerstvu průmyslu, kde měli sálový počítač…to byla obrovská místnost a v ní magnetopáskové počítače, které byly víceméně ve zkušebním provozu, ale aby se něco takového převedlo do knihovnictví, tak o tom nikdo neměl žádnou představu. &lt;br /&gt;
Pak z těch důležitých zkoušek byly dějiny knihoven, to přednášel Jiří Cejpek. A pak klasifikace, MDT, předmětová hesla. Některé předměty se v průběhu studia škrtaly, my jsme sice měli např. vypsanou sémantiku, ale k té vůbec nedošlo a neměli jsme z ní ani zkoušku, ani zápočet. &lt;br /&gt;
Abyste měli představu, jak nás učili ty počítače. Tak jsme měli dva takové předměty, které se k počítačům jakoby alespoň blížily - mechanizace a automatizace. V nich se učilo o psacích strojích – že to byla taková mechanizace, že se nemuselo psát rukou. &lt;br /&gt;
A pak jsme měli předmět programování a projektování, to nám přednášela Anna Vejsová, ona byla sochařka, a ani nevím, jakým způsobem se dostala k programování a projektování. Měla sebou prospekty zahraničních firem, kde už se programovalo, tak nám o tom něco řekla, ale my jsme neměli představu o tom, jak se to dá využít v praxi a v knihovnictví. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli Ivana Wiesenbergra, který zavedl do oboru vědecké informace, takže jsme měli předmět teorie a metodika vědeckých informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký předmět, popřípadě vyučujícího jste měl nejraději?===&lt;br /&gt;
Přednášky Ivana Wiesenbergra pro nás byly zajímavé, nesouviselo to přímo s knihovnictvím, bylo to něco nového – teorie informace a vůbec informatika.  &lt;br /&gt;
Výborně, velmi čtivě psal své knihy o dějinách knihoven Jiří Cejpek, ale jeho přednášky byly poněkud nudné, tak to byla taková disproporce.&lt;br /&gt;
Mě nejvíc bavily okrajové předměty, filozofie,  sociální psychologie, kterou přednášel Milan Nakonečný, ten pořád píše nové a nové knihy, fantasticky vzdělaný člověk.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Diplomová práce===&lt;br /&gt;
Naše studium trvalo 4 a půl roku, a poslední letní semestr už jsme se mohli věnovat diplomové práci – moje téma bylo profil četby maturantů – výzkum četby. To byla šílená myšlenka, protože to obnášelo obcházet v maturitním roce maturanty a ukrást jim hodinu češtiny. Dal jsem si za úkol, že obejdu asi deset škol, tak to jsem nestihl, obešel jsem jich asi 7 a učitelé mě vyháněli. Udělal jsem formulář, kam maturanti psali, co přečetli v poslední době z beletrie, prózy, poezie a odborné literatury. Takto, když jsem to pak spočítal, jsem shromáždil 20 000 dat, 20 000 knížek, které oni přečetli. A pak jsem to musel zpracovat, no bylo to hrozné. Nakonec jsem to obhájil, ale v tom tématu jsem se spletl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Je důležité říct, že to spadá do období let Pražského jara.  V roce 1968 byl zrušen ČSM – Československý svaz mládeže, ve kterém jsme my studenti byli automaticky, když jsme v tom 66´ nastoupili do školy. Dostali jsme legitimaci, platili příspěvky. ČSM se v roce 1968 zrušilo. Hodně se diskutovalo o politických poměrech v té době, všichni studenti byli pro (podporovali reformy Pražského jara). A pak přijeli tanky v srpnu 68´.&lt;br /&gt;
V listopadu pak byla studentská okupační stávka. Studenti obsadili fakultu v Celetné ulici a přes noc tam přespali na protest proti půl milionu vojáků, kteří byli na území republiky. Byla to taková iluze studentů, že se tím něco zvrátí.  Lidé nás velmi podporovali, nosili nám jídlo, drželi nám palce, ale nic to nebylo platné. &lt;br /&gt;
V tom roce 1968 se děkanem stal filozof Karel Mácha, ale jen asi na půl roku. Pak následovaly čistky, i Jiří Cejpek musel odejít, Jiří Kábrt se ale udržel. Také Jaroslav Skolek, který přednášel bibliografii, musel odejít, zkrátka takto se to proselo. Ti, co zůstali na svých místech, museli souhlasit se vstupem vojsk.&lt;br /&gt;
Studentský život byl celkem prostý, já ale o něm moc přehled nemám, protože do hospod, kde se vedl, jsem nechodil. A nejezdil jsem se studenty ani po knihovnách, když se pořádaly výlety mimo Prahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pořádaly se plesy nebo majálesy?===&lt;br /&gt;
To se pořádalo. Už od roku 1965, když přijel do Prahy Allen Ginsberg, a stal se králem majálesu. Pak byl ale vyhoštěný. V majálesech se pokračovalo, ale po okupaci byly velice rychle utnuty. Takže tolik můj studentský život, no byl ubohý.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Skladba předmětů se vlastně nijak moc neměnila, protože nebylo na co reagovat. Počítače, to byla ještě vzdálená budoucnost. I když vymýšlelo se, jak obor knihovnictví oživit, a co tam naimplantovat, aby to šlo s duchem doby. Tak se zavedl předmět knihovnická statistika. My jsme měli základy statistiky jako mimoooborový předmět a tenkrát přišel z Národní (tehdy tedy Státní) knihovny Mirko Velinský a dostal za úkol ten předmět zavést, ale nevěděl, co by tam vlastně měl přednášet. A já jsem si přepisoval přednášky ze statistiky na stroji, tudíž byly velice přehledné, takže on si to ode mě půjčil, aby něco z toho použil pak pro své přednášky. Tak to bylo spíš takové legrační, než že by se nějak zásadně ten obor měnil v průběhu našeho studia. &lt;br /&gt;
Jak jsem říkal, tak jsme unikli zkoušce z marxistické filozofie, která se pak nekompromisně vyžadovala. Ti, kteří měli velice dobrou diplomku, tak si mohli udělat doktorát, ale jenom, když udělali zkoušku z marxistické filozofie. To je asi na týden zavřeli do posluchárny Ústavu marxismu a leninismu v Celetné ulici, kde je doučovali a zkouška z toho byla podmínkou, že si mohli udělat doktorát z filozofie.&lt;br /&gt;
Jinak my ostatní jsme byli absolventi oboru knihovnictví, neměli jsme žádný titul. Nemám ho vlastně dodnes, protože po revoluci byla možnost přihlásit se o titul magistr, ale já se k tomu nepřihlásil, mě to připadalo trochu jako podvod a pod úroveň, nicméně mě všude píšou magistr, takže  jsem takový nechtěný magistr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Cestovat do zahraničí bylo vyloučeno. Akorát jednou spolužáci vycestovali do Polska, ale já jak jsem s nimi nechodil do té hospody, tak jsem ani do toho Polska s nimi nejel. Mohli jsme maximálně do Polska, NDR, Bulharska a Rumunska (tam ale neměli moc vyspělé knihovnictví, takže tam se ani moc nepořádaly studijní cesty). &lt;br /&gt;
Kontakty se zahraničím tak vlastně nebyly. V průběhu Pražského jara se cestovat mohlo, otevřely se hranice, a kdo mohl a stihl to za ten půl rok vycestovat, tak vycestoval. Dokonce Karel Mácha měl tehdy možnost přednášet v zahraničí. Pak se vrátil, stal se děkanem a nakonec po čistkách skončil v Inženýrsko-průmyslových stavbách jako referent – z děkana, poklesl na referenta v IPSu. &lt;br /&gt;
Pamatuju si takovou perličku, že Jiří Kábrt, šéf katedry vyjel do Ghany, a tam přednášel, což pro nás bylo dost šokující. &lt;br /&gt;
Naopak po srpnu 1968 se stal ministrem školství šílený doktor Hrbek, který vydal takový oběžník, který musel každý, kdo chtěl pokračovat ve studiu, vyplnit, a tam se vyplňovaly kontakty se západem. Musely se vyplnit adresy, s kým jsme si dopisovali, s kým jsme mluvili, a kdo to nevyplnil, tak mu hrozilo vyhození ze školy. Tak to už byl rok 70´, 71´. Normalizace se velice rychle ujala. A i když byli všichni proti, tak šéf katedry novinářství – Hladký vydal takový manifest pro novináře „Slovo do vlastních řad“, kde se přihlásil k okupaci a předjímal, že stejně s tím nikdo nehne, že vojska tu budou na věčné časy. A novináři, aby mohli fungovat, tak s tím museli souhlasit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Historická etapa bylo asi přejmenování katedry knihovnictví na „KVIK“. Název Katedra vědeckých informací a knihovnictví zůstala až do UISKu. Tam se asi pomalu kolem roku 68´začalo předjímat pronikání výpočetní techniky do knihovnictví.  &lt;br /&gt;
Hned po studiích, tedy v roce 1971 jsem nastoupil do Státní technické knihovny. Ta byla v té době 6. úsekem Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, Státní technická knihovna tedy nebyla samostatná. A tady už se automatizace začala pomalu zavádět, už měli k dispozici jeden počítač. Pracoval jsem v oddělení jmenné katalogizace, kde se psaly katalogizační lístky. Pochopitelně tehdy byly lístkové katalogy, žádné databáze online neexistovaly. Byl jmenný, předmětový a systematický katalog. Jmenný podle autorů, eventuelně podle názvu knížek, předmětový podle předmětových hesel a systematický podle MDT. &lt;br /&gt;
Tady jsem byl od roku 1971 až do roku 1986. Ze jmenného popisu jsem přešel do oddělení bibliografie. Tenkrát se všechny bibliografie dělaly ručně, vytahovaly se lístky z dokumentačních kartoték. Vždycky na začátku roku se stanovil plán technických bibliografií, třeba témata jako požární bezpečnost staveb, nebo moderní konstruování, pak se to vytisklo a vydalo a rozeslalo do knihoven, protože nevím, který šílenec by si to koupil. &lt;br /&gt;
A tady mě vlastně zastihl počátek systému ISSN. Mezinárodní centrum, které se zabývalo registrací seriálů, sídlilo v Paříži. A bylo potřeba tento systém ISSN uvést do provozu i v Československu. Připadlo to do oddělení bibliografie. &lt;br /&gt;
Osmimístné číslo ISSN, které jednoznačně identifikuje titul seriálu, přidělila koncem 60. let centrálně Kongresová knihovna celosvětově. Teprve potom vzniklo Mezinárodní centrum v Paříži atd. My jsme se stali účastníky tohoto systému v roce 1973/74, ale prostřednictvím regionálního centra v Moskvě. Žádný ze socialistických států nesměl mít přímý kontakt s Paříží. Toto regionální centrum se jmenovalo Automatizovaný systém registrace periodických publikací, protože Rusové nesnášeli termín seriál, to zavánělo západem, takže ani ten systém se tak nesměl jmenovat. Každá ze zemí dostala blok čísel a měla za úkol číslovat tituly seriálů. V té době se to týkalo časopisů, ročenek a edic technických publikací. &lt;br /&gt;
V roce 1986 jsem přešel do Státní knihovny, kde jsem měl za úkol zavést celostátně systém ISBN, tj. standardního číslování knih. Problém byl v tom, že mezinárodní agentura pro ISBN sídlila v tehdejším Západním Berlíně ve Státní knihovně – styky se západem byly velice špatné a se Západním Berlínem ještě horší, takže to byl jeden problém. Vůbec nebyla ochota se jich zeptat, jak ten systém zavést. Druhý problém byl, že byla rozdělena ministerstva kultury – české a slovenské, a ty nebyly schopné se dohodnout, kdo by se měl starat o Československo, jestli Státní knihovna nebo Matica slovenská v Martině. Nakonec se přeci jen rozhodlo, že to bude mít na starosti Státní knihovna, a že si z Berlína vyžádáme materiály. &lt;br /&gt;
Podmínkou zavedení systému ISBN bylo vytvoření české státní normy, zjištění vydavatelské produkce a počtu vydavatelů v zemi a vypracování příručky uživatele systému. Česká státní norma (ČSN) se ale nemohla převést z ISO z mezinárodní normy, ale musela se převést přes normu RVHP (tj. Rady vzájemné hospodářské pomoci pro socialistické státy). To se povedlo, normu jsme zpracovali, příručku napsali. V roce 87´ dokonce přijel šéf mezinárodní agentury, a přivezl vytištěné bloky čísel. Funguje to tak, že vydavatelé podle své produkce dostanou určitý blok čísel a číslují si knihy, které vydávají sami. Ti nejmenší dostanou 10 čísel a největší 100 000. &lt;br /&gt;
V roce 1988 svolala mezinárodní agentura zasedání pro východoevropské země do Lipska. Rok nato bylo zasedání v Západním Berlíně - a to byl obrovský zážitek, protože Berlín byl rozdělený. Přijeli jsme vlakem do východního Berlína, metrem jsme se dostali až k Berlínské zdi, a tam jsme museli vystoupit, projít přísnou kontrolou přes východoněmecké po zuby ozbrojené celníky, prošli jsme do Západního Berlína a rázem jsme se ocitli v jiném světě.&lt;br /&gt;
ISBN se tedy podařilo zavést, tím způsobem, že ve Státní knihovně byla tzv. skupinová agentura pro Československo a národní agentura pro Českou republiku a na Slovensku národní agentura pro Slovenskou republiku. Tak to zůstalo až do rozdělení země v roce 1993. Československo dostalo k dispozici 10 a půl milionu čísel, a když jsme se dělili, tak nám zůstalo 7 a půl milionu, Slovákům 3 miliony čísel. Proporcionálně podle počtu vydavatelů a produkce – Slováci měli třetinovou produkci knih a třetinu vydavatelů. Pak byla skupinová agentura zrušená a teď existuje Národní agentura pro ISBN v ČR a Slovenská národní agentura sídlící ve Slovenské národní knihovně, ta se osamostatnila od Matice slovenské.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1968 a rok 1970 - jaká témata a trendy pro něj byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Velké naděje, velké zklamání. Nicméně z našeho ročníku dostudovali všichni, aniž by museli dělat nějakou úlitbu, aniž by museli veřejně souhlasit s pobytem vojsk. U novinářů to bylo horší.&lt;br /&gt;
Rok 70´. Proč myslíte zrovna rok 70´? Ještě doznívalo Pražské jaro, protože vlastně začátek normalizace přišel s koncem Dubčeka. Dubček byl zbaven funkce prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 69´, a nastoupil Husák, ale něco ještě to jakžtakž přetrvávalo. Zásadní obrat nastal až v roce 1971 s Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti, kdy kdo mohl, tak byl vyhozen ze své funkce. Takže zlomový byl spíše rok 71´, když už tak spíš duben 69´, kdy nastoupil Husák.&lt;br /&gt;
Charakteristické bylo utahování šroubů, kdy chvíli to vypadalo, že něco se zachová, ale nakonec se z Pražského jara nezachovalo nic.&lt;br /&gt;
Byl ještě v té době na fakultě, na studiích, takže jak to probíhalo v praxi v knihovnách, přesně nemůžu říct. Vyřazovaly se tam knihy, ale to až po roce 1971, kdy vyšel seznam knih, který měl na svědomí již zmiňovaný Hrbek, ministr školství – vydal rozsáhlý soupis autorů, přičemž od některých se vyřazovalo všechno – Masaryk, Beneš, Kundera, všichni emigranti. Veškerá nemarxistická literatura se dávala do zvláštních fondů, které byly ve Státní knihovně. Knížky se nepálily, ale nikdo k nim nesměl. Možná někdo z ÚV KSČ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Knihovník byl vždycky podceňovaný, nejméně placený, to mělo ale tu výhodu, že v knihovnách pracovali většinou lidé, kteří k tomu oboru měli vztah a nekoukali na peníze.&lt;br /&gt;
Co pamatuju, když už se mohlo mluvit o penězích pro knihovníky, tak kdo mohl, se staral o to, aby knihovníci dostali přidáno. Dnes myslím, už ty snahy celkem pominuly, jednak to odboráře, kteří si to vzali za úkol, už unavilo, a jednak se to vzhledem k archivářům a galeristům a těm souměřitelným oborům celkem vyrovnalo, že už nejsou rozdíly tak do očí bijící. Ale vždycky, když se mluví o institucích, které jsou přímo řízeny Ministerstvem kultury, tak se zmiňuje Česká filharmonie, Národní galerie, Národní divadlo a další a Národní knihovna až na posledním místě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Tak asi dalších 65 let. Ten obor nezanikne, i když už se to třeba nebude přednášet na UISKu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
otěšily jste mě, že říkáte, že se stále přednášejí dějiny knihoven a knihověda, já myslel, že to už úplně pominulo, že na oltář počítačům se daly klasické knihovny tištěných a o ty se vy už vůbec nezajímáte. Tištěná kniha přežila 500 let a jsem při vší úctě k internetu zvědavý, co s ním bude za 500 let. A nechtěl bych se toho dožít. &lt;br /&gt;
Ono to bude směřovat k čím dál větší propojenosti k obřím databázím paměťových institucí. Mám obavy o autorská práva čehokoli, jak hudby, tak knih, že ke všemu bude volný přístup. Chudák přeci Čapek, čím by se živil, kdyby všechny jeho knížky byly hned volně k dispozici. Nějaké meze asi budou, že autorská práva se budou dodržovat, ale knihovníci s tím asi nic moc nenadělají. &lt;br /&gt;
Teď se mění i zákon o povinném výtisku, zatím totiž nepamatoval na online publikace. Už je ale připravená novela zákona, že vydavatelé budou povinni posílat online povinný výtisk Národní knihovně, která jej bude archivovat v jediném možném archivním formátu PDF A. V současné době probíhá pilotní projekt, který má připravit cestu zasílání online povinných výtisků. A vydavatelé se tomu samozřejmě brání, protože se bojí, že jakmile ten online výtisk pošlou do knihovny, tak jej hackeři napadnou a všechny knížky, které sem budou poslané jako povinný výtisk, budou zveřejněné. Takže na tom to vázne a nevím, kam to dospěje. Hrozba, že všichni budou mít dostupné všechno, je velká. Ale já, jako zkostnatělý knihovník, nedám na tradiční knížky dopustit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29459</id>
		<title>Rozhovor s Antonínem Jeřábkem</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Anton%C3%ADnem_Je%C5%99%C3%A1bkem&amp;diff=29459"/>
		<updated>2016-01-13T14:28:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen 5.5.2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autorky rozhovoru: Alena Kratochvílová, Ivana Doležalová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodil?===&lt;br /&gt;
Jsem ročník 1946, těsně poválečný ročník a narodil jsem se v Praze. Mohl bych pamatovat i „vítězný únor“, komunistický převrat, ale to jsem byl ještě moc malý. Až později si toho pamatuji víc.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Byl jsem první ročník, který už absolvoval 9letou povinnou školu. V letech 1962 až 1966 jsem studoval střední průmyslovou školu strojnickou, což byl omyl, ale já nevěděl kam jít. A vlastně díky tomu studiu na průmyslovce jsem se dostal oklikou ke knihovnictví, protože technika mě vůbec nezajímala a vytěsnilo mě to k humanitním oborům. Tady jsem trochu něco psal, básničky, povídky, založil jsem třídní časopis, který se pak stal školním časopisem a pátral jsem, kde by se dalo studovat psaní, literatura. &lt;br /&gt;
Na Filozofickou fakultu jsem si netroufal, ale existovala Fakulta osvěty a novinářství při Univerzitě Karlově, tak jsem si tam podal přihlášku. Naštěstí na novinářství mě nevzali, protože v té době být novinářem znamenalo být členem komunistické strany. Jako druhé jsem měl knihovnictví.&lt;br /&gt;
Od malička jsem četl, matka také byla vášnivá čtenářka, takže jsem byl ponořený v knihách. A tak bylo samo sebou, že jsem se vrhl na knihovnictví, což bylo v roce 1966. Ten obor jsem studoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volil byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Po svých zkušenostech a letech praxe bych si toto povolání vybral znovu, i když v prvních letech jsem byl studiem spíše zklamaný, že je moc „hnidopišské“ a není v tom oboru nic vzletného.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===K organizaci fakulty===&lt;br /&gt;
Katedru knihovnictví a vědeckých informací zakládal Jaroslav Drtina, s nímž jsem se bohužel osobně nesetkal, protože on zemřel o prázdninách v roce 1967. Po něm nastoupil Jiří Kábrt, který zůstal šéfem katedry až do roku 1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Žádný, protože UISK je novodobá záležitost, tenkrát to byla katedra knihovnictví a vědeckých informací, ale vědecké informace se prosazovaly víc a víc na úkor knihovnictví, takže někdy po 68´ byla katedra přejmenována na katedru vědeckých informací a knihovnictví. Říkalo se tomu posměšně „KVIK“. A i fakulta se přejmenovala na Fakultu sociálních věd a publicistiky. &lt;br /&gt;
UISK jsem tedy nezažil, i když navazuje na katedru, kterou jsem studoval. Tato katedra v roce 1968 přešla pod filozofickou fakultu. Dál se ale chodilo do Celetné 20, protože zdaleka ještě nebyla postavená budova v Jinonicích, kam se pak celý obor přestěhoval.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studoval, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Vždy na začátku roku jsme si do indexu museli zapsat, jaké předměty budeme studovat. Ta výuka se skládala jednak ze společného základu, který měly všechny obory společný – marxistická filozofie, politická ekonomie, psychologie, sociologie, pochopitelně všechno marxistické. Dokonce jsme měli i statistiku. Ten vlastní obor se skládal z knihovnictví, bibliografie a vědeckých informací. A pak jsme měli tělocvik a prázdninovou praxi. &lt;br /&gt;
Přednášky byly dobrovolné. Maximálně jsme mohli za semestr skládat 5 zkoušek. Jazyky se nepočítaly, povinně jsme měli ruštinu a pak byly 2 světové jazyky – angličtina, němčina, francouzština, španělština – byly povinné, ale mohli jsme si vybrat, které 2 z těch 4 budeme mít, takže dohromady byly zkoušky ze 3 jazyků. &lt;br /&gt;
Část z nás absolvovala výuku tak, že jsme si utvořili studijní skupinu ze 4 lidí, a střídali jsme se na jednotlivých přednáškách, abychom nemuseli chodit všichni na všechno. Zapisovali jsme si, kopírovali a dávali si to navzájem ke studiu. Skripta v té době nebyla. Jediné co bylo, říkalo se tomu „Červená bibliografie“. Červená kniha sepsaná pod redakcí profesora Drtiny, kde byl vývoj oboru nejen u nás, ale v dalších socialistických zemích, ale z toho se celkem učit nedalo. A pak byly teze ke studiu knihovnictví, vždycky ke každému předmětu pár vět, co obsahuje, tak z toho se taky učit nedalo a my se učili z přednášek.&lt;br /&gt;
Na všechny semináře se také chodit nemuselo, povinná byla padesátiprocentní účast. Když tam člověk vůbec nechodil, tak by asi nějaké problémy měl. Měli jsme dva opravné termíny na zkoušky a pak už děkanský termín, což mě nepostihlo.&lt;br /&gt;
V ročníku nás bylo 25, z toho pouze 5 bylo chlapců, ostatní dívky, čili silně feminizovaný obor.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předměty===&lt;br /&gt;
Předměty byly orientované na tradiční knihovnictví – tak například úvod do studia, ten přednášel Jiří Cejpek, a hlavním bodem toho předmětu byl knihovnický zákon z roku 1959, ten už dávno neplatí.  Na něm jen pro zajímavost spolupracoval tehdy S. K. Neumann, byl poslancem a měl na starosti humanitní obory. V zimním semestru 1966 jsme měli Úvod do studia jako jedinou zkoušku, všichni z toho byli zelený strachy, co nás bude čekat, ale pak jsme si zvykli. Myslím, že dneska už jsou studenti otrlejší, už se tolik zkoušek nebojí. Zkouškové období trvalo měsíc, v lednu a v červnu. Mohly se dělat předtermíny. &lt;br /&gt;
Studium bylo v podstatě dvouoborové. Kromě vlastního knihovnictví a vědeckých informací si každý musel vybrat ještě další obor – buď literárněvědný směr, přírodovědný nebo technický, ale každý rok se nevypisovaly všechny. Když jsem nastoupil, tak se otvíral technický a přírodovědný, a protože jsem si tu techniku tak znechutil, tak jsem si vybral směr přírodovědný. Tam jsme dělali šílené zkoušky - z genetiky, z antropologie, ze zoologie, z botaniky. A chudáci přednášející taky pořádně nevěděli, co nám mají přednášet. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli třeba katalogizaci, kterou přednášela Hana Vodičková. Knihovnickou techniku, tu přednášel Jiří Kábrt, tam jsme se učili, jak se staví třeba knížky na regálech, že základní stavění je formátové, aby byly všechny knihy v jedné rovině. &lt;br /&gt;
Obecná bibliografie, z té byla velká zkouška. Pak jsme měli knihovědu, to byl významný předmět, tu přednášel Jaromír Jedlička a po něm František Horák. Pak základy a metody studijní a odborné práce, to byl jenom zápočet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Byly i ty oborové předměty nějak zatížené ideologií doby?===&lt;br /&gt;
My jsme naštěstí vpadli do konce šedesátých let, kdy už se to nebralo tak strašně ideologicky jako v těch padesátých letech. Dokonce jsme ani neskládali povinnou zkoušku z marxistické filozofie. Nám tehdy přednášel dějiny filozofie Karel Mácha, který později v sedmdesátých letech emigroval do Německa. Sice byla vypsaná zkouška z marxistické filozofie u Luisy Kořínkové, která byla dost kovaná komunistka, ale netroufla si v tom roce 1968 po nás chtít zkoušku z marxistické filozofie, takže jsme dělali zkoušku u Máchy z dějin filozofie, a takto jsme marxáku unikli. &lt;br /&gt;
Dalším předmětem byla klasifikace, teorie třídění s náznaky pronikání počítačů do oboru. O tom píše teď v Ikaru Rudolf Vlasák. To je zajímavé si přečíst, jak pomalu a nenápadně se postupně počítače a technika zaváděly do oboru knihovnictví. My když jsme studovali, tak nebylo ani vidu, ani slechu po nějakých počítačích. Sice jsme byli např. na exkurzi na Ministerstvu průmyslu, kde měli sálový počítač…to byla obrovská místnost a v ní magnetopáskové počítače, které byly víceméně ve zkušebním provozu, ale aby se něco takového převedlo do knihovnictví, tak o tom nikdo neměl žádnou představu. &lt;br /&gt;
Pak z těch důležitých zkoušek byly dějiny knihoven, to přednášel Jiří Cejpek. A pak klasifikace, MDT, předmětová hesla. Některé předměty se v průběhu studia škrtaly, my jsme sice měli např. vypsanou sémantiku, ale k té vůbec nedošlo a neměli jsme z ní ani zkoušku, ani zápočet. &lt;br /&gt;
Abyste měli představu, jak nás učili ty počítače. Tak jsme měli dva takové předměty, které se k počítačům jakoby alespoň blížily - mechanizace a automatizace. V nich se učilo o psacích strojích – že to byla taková mechanizace, že se nemuselo psát rukou. &lt;br /&gt;
A pak jsme měli předmět programování a projektování, to nám přednášela Anna Vejsová, ona byla sochařka, a ani nevím, jakým způsobem se dostala k programování a projektování. Měla sebou prospekty zahraničních firem, kde už se programovalo, tak nám o tom něco řekla, ale my jsme neměli představu o tom, jak se to dá využít v praxi a v knihovnictví. &lt;br /&gt;
Pak jsme měli Ivana Wiesenbergra, který zavedl do oboru vědecké informace, takže jsme měli předmět teorie a metodika vědeckých informací.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký předmět, popřípadě vyučujícího jste měl nejraději?===&lt;br /&gt;
Přednášky Ivana Wiesenbergra pro nás byly zajímavé, nesouviselo to přímo s knihovnictvím, bylo to něco nového – teorie informace a vůbec informatika.  &lt;br /&gt;
Výborně, velmi čtivě psal své knihy o dějinách knihoven Jiří Cejpek, ale jeho přednášky byly poněkud nudné, tak to byla taková disproporce.&lt;br /&gt;
Mě nejvíc bavily okrajové předměty, filozofie,  sociální psychologie, kterou přednášel Milan Nakonečný, ten pořád píše nové a nové knihy, fantasticky vzdělaný člověk.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Diplomová práce===&lt;br /&gt;
Naše studium trvalo 4 a půl roku, a poslední letní semestr už jsme se mohli věnovat diplomové práci – moje téma bylo profil četby maturantů – výzkum četby. To byla šílená myšlenka, protože to obnášelo obcházet v maturitním roce maturanty a ukrást jim hodinu češtiny. Dal jsem si za úkol, že obejdu asi deset škol, tak to jsem nestihl, obešel jsem jich asi 7 a učitelé mě vyháněli. Udělal jsem formulář, kam maturanti psali, co přečetli v poslední době z beletrie, prózy, poezie a odborné literatury. Takto, když jsem to pak spočítal, jsem shromáždil 20 000 dat, 20 000 knížek, které oni přečetli. A pak jsem to musel zpracovat, no bylo to hrozné. Nakonec jsem to obhájil, ale v tom tématu jsem se spletl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Je důležité říct, že to spadá do období let Pražského jara.  V roce 1968 byl zrušen ČSM – Československý svaz mládeže, ve kterém jsme my studenti byli automaticky, když jsme v tom 66´ nastoupili do školy. Dostali jsme legitimaci, platili příspěvky. ČSM se v roce 1968 zrušilo. Hodně se diskutovalo o politických poměrech v té době, všichni studenti byli pro (podporovali reformy Pražského jara). A pak přijeli tanky v srpnu 68´.&lt;br /&gt;
V listopadu pak byla studentská okupační stávka. Studenti obsadili fakultu v Celetné ulici a přes noc tam přespali na protest proti půl milionu vojáků, kteří byli na území republiky. Byla to taková iluze studentů, že se tím něco zvrátí.  Lidé nás velmi podporovali, nosili nám jídlo, drželi nám palce, ale nic to nebylo platné. &lt;br /&gt;
V tom roce 1968 se děkanem stal filozof Karel Mácha, ale jen asi na půl roku. Pak následovaly čistky, i Jiří Cejpek musel odejít, Jiří Kábrt se ale udržel. Také Jaroslav Skolek, který přednášel bibliografii, musel odejít, zkrátka takto se to proselo. Ti, co zůstali na svých místech, museli souhlasit se vstupem vojsk.&lt;br /&gt;
Studentský život byl celkem prostý, já ale o něm moc přehled nemám, protože do hospod, kde se vedl, jsem nechodil. A nejezdil jsem se studenty ani po knihovnách, když se pořádaly výlety mimo Prahu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pořádaly se plesy nebo majálesy?===&lt;br /&gt;
To se pořádalo. Už od roku 1965, když přijel do Prahy Allen Ginsberg, a stal se králem majálesu. Pak byl ale vyhoštěný. V majálesech se pokračovalo, ale po okupaci byly velice rychle utnuty. Takže tolik můj studentský život, no byl ubohý.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
Skladba předmětů se vlastně nijak moc neměnila, protože nebylo na co reagovat. Počítače, to byla ještě vzdálená budoucnost. I když vymýšlelo se, jak obor knihovnictví oživit, a co tam naimplantovat, aby to šlo s duchem doby. Tak se zavedl předmět knihovnická statistika. My jsme měli základy statistiky jako mimoooborový předmět a tenkrát přišel z Národní (tehdy tedy Státní) knihovny Mirko Velinský a dostal za úkol ten předmět zavést, ale nevěděl, co by tam vlastně měl přednášet. A já jsem si přepisoval přednášky ze statistiky na stroji, tudíž byly velice přehledné, takže on si to ode mě půjčil, aby něco z toho použil pak pro své přednášky. Tak to bylo spíš takové legrační, než že by se nějak zásadně ten obor měnil v průběhu našeho studia. &lt;br /&gt;
Jak jsem říkal, tak jsme unikli zkoušce z marxistické filozofie, která se pak nekompromisně vyžadovala. Ti, kteří měli velice dobrou diplomku, tak si mohli udělat doktorát, ale jenom, když udělali zkoušku z marxistické filozofie. To je asi na týden zavřeli do posluchárny Ústavu marxismu a leninismu v Celetné ulici, kde je doučovali a zkouška z toho byla podmínkou, že si mohli udělat doktorát z filozofie.&lt;br /&gt;
Jinak my ostatní jsme byli absolventi oboru knihovnictví, neměli jsme žádný titul. Nemám ho vlastně dodnes, protože po revoluci byla možnost přihlásit se o titul magistr, ale já se k tomu nepřihlásil, mě to připadalo trochu jako podvod a pod úroveň, nicméně mě všude píšou magistr, takže  jsem takový nechtěný magistr.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měl jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Cestovat do zahraničí bylo vyloučeno. Akorát jednou spolužáci vycestovali do Polska, ale já jak jsem s nimi nechodil do té hospody, tak jsem ani do toho Polska s nimi nejel. Mohli jsme maximálně do Polska, NDR, Bulharska a Rumunska (tam ale neměli moc vyspělé knihovnictví, takže tam se ani moc nepořádaly studijní cesty). &lt;br /&gt;
Kontakty se zahraničím tak vlastně nebyly. V průběhu Pražského jara se cestovat mohlo, otevřely se hranice, a kdo mohl a stihl to za ten půl rok vycestovat, tak vycestoval. Dokonce Karel Mácha měl tehdy možnost přednášet v zahraničí. Pak se vrátil, stal se děkanem a nakonec po čistkách skončil v Inženýrsko-průmyslových stavbách jako referent – z děkana, poklesl na referenta v IPSu. &lt;br /&gt;
Pamatuju si takovou perličku, že Jiří Kábrt, šéf katedry vyjel do Ghany, a tam přednášel, což pro nás bylo dost šokující. &lt;br /&gt;
Naopak po srpnu 1968 se stal ministrem školství šílený doktor Hrbek, který vydal takový oběžník, který musel každý, kdo chtěl pokračovat ve studiu, vyplnit, a tam se vyplňovaly kontakty se západem. Musely se vyplnit adresy, s kým jsme si dopisovali, s kým jsme mluvili, a kdo to nevyplnil, tak mu hrozilo vyhození ze školy. Tak to už byl rok 70´, 71´. Normalizace se velice rychle ujala. A i když byli všichni proti, tak šéf katedry novinářství – Hladký vydal takový manifest pro novináře „Slovo do vlastních řad“, kde se přihlásil k okupaci a předjímal, že stejně s tím nikdo nehne, že vojska tu budou na věčné časy. A novináři, aby mohli fungovat, tak s tím museli souhlasit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovil významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měl možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Historická etapa bylo asi přejmenování katedry knihovnictví na „KVIK“. Název Katedra vědeckých informací a knihovnictví zůstala až do UISKu. Tam se asi pomalu kolem roku 68´začalo předjímat pronikání výpočetní techniky do knihovnictví.  &lt;br /&gt;
Hned po studiích, tedy v roce 1971 jsem nastoupil do Státní technické knihovny. Ta byla v té době 6. úsekem Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, Státní technická knihovna tedy nebyla samostatná. A tady už se automatizace začala pomalu zavádět, už měli k dispozici jeden počítač. Pracoval jsem v oddělení jmenné katalogizace, kde se psaly katalogizační lístky. Pochopitelně tehdy byly lístkové katalogy, žádné databáze online neexistovaly. Byl jmenný, předmětový a systematický katalog. Jmenný podle autorů, eventuelně podle názvu knížek, předmětový podle předmětových hesel a systematický podle MDT. &lt;br /&gt;
Tady jsem byl od roku 1971 až do roku 1986. Ze jmenného popisu jsem přešel do oddělení bibliografie. Tenkrát se všechny bibliografie dělaly ručně, vytahovaly se lístky z dokumentačních kartoték. Vždycky na začátku roku se stanovil plán technických bibliografií, třeba témata jako požární bezpečnost staveb, nebo moderní konstruování, pak se to vytisklo a vydalo a rozeslalo do knihoven, protože nevím, který šílenec by si to koupil. &lt;br /&gt;
A tady mě vlastně zastihl počátek systému ISSN. Mezinárodní centrum, které se zabývalo registrací seriálů, sídlilo v Paříži. A bylo potřeba tento systém ISSN uvést do provozu i v Československu. Připadlo to do oddělení bibliografie. &lt;br /&gt;
Osmimístné číslo ISSN, které jednoznačně identifikuje titul seriálu, přidělila koncem 60. let centrálně Kongresová knihovna celosvětově. Teprve potom vzniklo Mezinárodní centrum v Paříži atd. My jsme se stali účastníky tohoto systému v roce 1973/74, ale prostřednictvím regionálního centra v Moskvě. Žádný ze socialistických států nesměl mít přímý kontakt s Paříží. Toto regionální centrum se jmenovalo Automatizovaný systém registrace periodických publikací, protože Rusové nesnášeli termín seriál, to zavánělo západem, takže ani ten systém se tak nesměl jmenovat. Každá ze zemí dostala blok čísel a měla za úkol číslovat tituly seriálů. V té době se to týkalo časopisů, ročenek a edic technických publikací. &lt;br /&gt;
V roce 1986 jsem přešel do Státní knihovny, kde jsem měl za úkol zavést celostátně systém ISBN, tj. standardního číslování knih. Problém byl v tom, že mezinárodní agentura pro ISBN sídlila v tehdejším Západním Berlíně ve Státní knihovně – styky se západem byly velice špatné a se Západním Berlínem ještě horší, takže to byl jeden problém. Vůbec nebyla ochota se jich zeptat, jak ten systém zavést. Druhý problém byl, že byla rozdělena ministerstva kultury – české a slovenské, a ty nebyly schopné se dohodnout, kdo by se měl starat o Československo, jestli Státní knihovna nebo Matica slovenská v Martině. Nakonec se přeci jen rozhodlo, že to bude mít na starosti Státní knihovna, a že si z Berlína vyžádáme materiály. &lt;br /&gt;
Podmínkou zavedení systému ISBN bylo vytvoření české státní normy, zjištění vydavatelské produkce a počtu vydavatelů v zemi a vypracování příručky uživatele systému. Česká státní norma (ČSN) se ale nemohla převést z ISO z mezinárodní normy, ale musela se převést přes normu RVHP (tj. Rady vzájemné hospodářské pomoci pro socialistické státy). To se povedlo, normu jsme zpracovali, příručku napsali. V roce 87´ dokonce přijel šéf mezinárodní agentury, a přivezl vytištěné bloky čísel. Funguje to tak, že vydavatelé podle své produkce dostanou určitý blok čísel a číslují si knihy, které vydávají sami. Ti nejmenší dostanou 10 čísel a největší 100 000. &lt;br /&gt;
V roce 1988 svolala mezinárodní agentura zasedání pro východoevropské země do Lipska. Rok nato bylo zasedání v Západním Berlíně - a to byl obrovský zážitek, protože Berlín byl rozdělený. Přijeli jsme vlakem do východního Berlína, metrem jsme se dostali až k Berlínské zdi, a tam jsme museli vystoupit, projít přísnou kontrolou přes východoněmecké po zuby ozbrojené celníky, prošli jsme do Západního Berlína a rázem jsme se ocitli v jiném světě.&lt;br /&gt;
ISBN se tedy podařilo zavést, tím způsobem, že ve Státní knihovně byla tzv. skupinová agentura pro Československo a národní agentura pro Českou republiku a na Slovensku národní agentura pro Slovenskou republiku. Tak to zůstalo až do rozdělení země v roce 1993. Československo dostalo k dispozici 10 a půl milionu čísel, a když jsme se dělili, tak nám zůstalo 7 a půl milionu, Slovákům 3 miliony čísel. Proporcionálně podle počtu vydavatelů a produkce – Slováci měli třetinovou produkci knih a třetinu vydavatelů. Pak byla skupinová agentura zrušená a teď existuje Národní agentura pro ISBN v ČR a Slovenská národní agentura sídlící ve Slovenské národní knihovně, ta se osamostatnila od Matice slovenské.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1968 a rok 1970 - jaká témata a trendy pro něj byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Velké naděje, velké zklamání. Nicméně z našeho ročníku dostudovali všichni, aniž by museli dělat nějakou úlitbu, aniž by museli veřejně souhlasit s pobytem vojsk. U novinářů to bylo horší.&lt;br /&gt;
Rok 70´. Proč myslíte zrovna rok 70´? Ještě doznívalo Pražské jaro, protože vlastně začátek normalizace přišel s koncem Dubčeka. Dubček byl zbaven funkce prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 69´, a nastoupil Husák, ale něco ještě to jakžtakž přetrvávalo. Zásadní obrat nastal až v roce 1971 s Poučením z krizového vývoje ve straně a společnosti, kdy kdo mohl, tak byl vyhozen ze své funkce. Takže zlomový byl spíše rok 71´, když už tak spíš duben 69´, kdy nastoupil Husák.&lt;br /&gt;
Charakteristické bylo utahování šroubů, kdy chvíli to vypadalo, že něco se zachová, ale nakonec se z Pražského jara nezachovalo nic.&lt;br /&gt;
Byl ještě v té době na fakultě, na studiích, takže jak to probíhalo v praxi v knihovnách, přesně nemůžu říct. Vyřazovaly se tam knihy, ale to až po roce 1971, kdy vyšel seznam knih, který měl na svědomí již zmiňovaný Hrbek, ministr školství – vydal rozsáhlý soupis autorů, přičemž od některých se vyřazovalo všechno – Masaryk, Beneš, Kundera, všichni emigranti. Veškerá nemarxistická literatura se dávala do zvláštních fondů, které byly ve Státní knihovně. Knížky se nepálily, ale nikdo k nim nesměl. Možná někdo z ÚV KSČ.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Knihovník byl vždycky podceňovaný, nejméně placený, to mělo ale tu výhodu, že v knihovnách pracovali většinou lidé, kteří k tomu oboru měli vztah a nekoukali na peníze.&lt;br /&gt;
Co pamatuju, když už se mohlo mluvit o penězích pro knihovníky, tak kdo mohl, se staral o to, aby knihovníci dostali přidáno. Dnes myslím, už ty snahy celkem pominuly, jednak to odboráře, kteří si to vzali za úkol, už unavilo, a jednak se to vzhledem k archivářům a galeristům a těm souměřitelným oborům celkem vyrovnalo, že už nejsou rozdíly tak do očí bijící. Ale vždycky, když se mluví o institucích, které jsou přímo řízeny Ministerstvem kultury, tak se zmiňuje Česká filharmonie, Národní galerie, Národní divadlo a další a Národní knihovna až na posledním místě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřál ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Tak asi dalších 65 let. Ten obor nezanikne, i když už se to třeba nebude přednášet na UISKu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
otěšily jste mě, že říkáte, že se stále přednášejí dějiny knihoven a knihověda, já myslel, že to už úplně pominulo, že na oltář počítačům se daly klasické knihovny tištěných a o ty se vy už vůbec nezajímáte. Tištěná kniha přežila 500 let a jsem při vší úctě k internetu zvědavý, co s ním bude za 500 let. A nechtěl bych se toho dožít. &lt;br /&gt;
Ono to bude směřovat k čím dál větší propojenosti k obřím databázím paměťových institucí. Mám obavy o autorská práva čehokoli, jak hudby, tak knih, že ke všemu bude volný přístup. Chudák přeci Čapek, čím by se živil, kdyby všechny jeho knížky byly hned volně k dispozici. Nějaké meze asi budou, že autorská práva se budou dodržovat, ale knihovníci s tím asi nic moc nenadělají. &lt;br /&gt;
Teď se mění i zákon o povinném výtisku, zatím totiž nepamatoval na online publikace. Už je ale připravená novela zákona, že vydavatelé budou povinni posílat online povinný výtisk Národní knihovně, která jej bude archivovat v jediném možném archivním formátu PDF A. V současné době probíhá pilotní projekt, který má připravit cestu zasílání online povinných výtisků. A vydavatelé se tomu samozřejmě brání, protože se bojí, že jakmile ten online výtisk pošlou do knihovny, tak jej hackeři napadnou a všechny knížky, které sem budou poslané jako povinný výtisk, budou zveřejněné. Takže na tom to vázne a nevím, kam to dospěje. Hrozba, že všichni budou mít dostupné všechno, je velká. Ale já, jako zkostnatělý knihovník, nedám na tradiční knížky dopustit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29458</id>
		<title>Rozhovor s Annou Stöcklovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29458"/>
		<updated>2016-01-13T14:26:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Klára Jirásková, Marek Pitaš&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Roku 1947 v Černovicích u Tábora.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Na fakultu jsem nastoupila v roce 1967 a to nedobrovolně. Bylo to rozhodnutí mých rodičů. Nebylo možno o tom vůbec diskutovat. Původně jsem se hlásila na žurnalistiku, ale tam mě nevzali. Nastoupila jsem na jeden rok na brigádu do knihovny Národního muzea. Můj strýc Konstantin Jelínek byl ředitelem Parlamentní knihovny, nechal mě zaměstnat v knihovně NM. Nastoupila jsem na ION - Institut osvěty a novinářství poté to byla FON - Fakulta osvěty a novinářství dále Fakulta sociálních věd a publicistiky až nakonec Filozofická fakulta. Obor se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací. Teprve od roku 1968 se učily vědecké informace s nástupem guru oboru Ivana Wiesenberga. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volila byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Jenom knihovník. Je to jedno z nejhezčích povolání. Ale chtěla bych změnit dnešní odosobnění uživatelů, kteří jsou vnímáni jako masa, nikoliv jednotlivci. Pedagog je též dobré povolání, mladí Vás nabíjejí energií, musíte stále studovat a máte prázdniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Ale dobrý (smích), stále ještě kladný. Na fakultu (Katedra knihovnických a vědeckých informací) jsem nastoupila na inzerát, protože jsem po narození syna potřebovala prázdniny. Když jsem se doc. Kováře zeptala, pro koho je vypsána ona pozice, odpověděl: “Pro Vás!”. Hned po nástupu mi bylo sděleno, že bych si měla podat přihlášku do KSČ. Naštěstí do toho přišla revoluce v roce 1989. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studovala, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Studium mě nebavilo, začátky byly kruté. Museli jsme se učit telefonní seznamy zpaměti. Pak se objevil pan Mikuláš a počítače, cca 3 roč. a to studium mě začalo bavit. Bavilo mě také MDT. Popsala jsem v diplomce historii MDT, byla také vytištěna. Po studiu jsem nastoupila do knihovny v IKEMu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Vůbec jsem nechodila na přednášky a všechny poznámky jsem měla od kolegy Jeřábka. My jsme měli velkou volnost, nikdo nás nekontroloval, docházka se nepsala. Jen zkoušky. Těch bylo minimálně 5 za semestr. Neexistovalo, že by někdo přerušil studium nebo by ho dokonce zanechal. Dopoledne jsem četla beletrii, pak oběd v menze a pak do kina nebo rovnou na pivo (smích).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
V revolučním období se za změny ve skladbě předmětů výrazně zasadili studenti. Po roce 1989 se upustilo od ideologických předmětů, zavedly se počítače, začaly celorepublikové semináře automatizace. Zrušila se povinná ruština. Ale i nadále byly dva jazyky. Do výuky byly zařazeny rešerše. Snižoval se počet hodin a zkoušek, přibylo zápočtů. Prosazovala jsem knihovnictví jako takové. Učila se akvizice, zpracování, organizace a služby zvlášť. Ochranu dokumentů jsem zavedla až já. Také jsem prosadila, ať studenti mají logiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měla jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Možnost vycestovat nebyla vůbec žádná. Nejezdilo se ani na Východ. Nikam. Vycestovali jsme až po revoluci hned v 90 letech do Londýna, to byla první naše velká cesta za hranice. Byli jsme pozváni, skoro vše nám hradili. Následovaly exkurze do Německa, Švýcarska. Vše nám zařizovali čeští emigranti-knihovníci. Měli velkou chuť ukázat krajanům, jak to funguje jinde a proto i jezdili k nám do Česka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Masové rozšíření mikropočítačů a jejich připojení na internet je největší zlom. Nastartovalo to veškeré změny v oboru, které se od té doby dějí ve velké rychlosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1989 a rok 1990 - jaká témata a trendy pro tuto dobu byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Studenti vystoupili s požadavkem, že se budou bavit jen s nekomunisty. Jeden z mála nekomunistů (já) skoro nic nevěděl (smích). Byla jsem tam nová a dost zmatená. Studenti si vyžádali doc. Vlasáka a prof. Cejpka, který byl ze strany v roce 1968 vyhozen. Prof. Cejpek začal organizovat nový výukový program. Studenti požadovali méně hodin. Celý program jsme předělali. Přestaly se učit předměty spojené s marxismem atd. Vedení katedry samo odešlo (Kábrt a Kovář). Novým šéfem se stal prof. Cejpek. Otevřelo se znovu téma počítačů. S nástupem internetu na školách (rok 90/91) se začala učit i automatizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Od těch co lezli po regálech (smích) až po perfektní osobní služby. Knihovník není jen to řemeslo. Knihovník musí umět všechno. Musí být komunikativní, musí se umět zeptat a zejména mu nesmí být cizí práce na počítači a orientace na internetu. Dříve role knihovníka na vesnici byla velmi vážená. Dnes prestiž knihovníka záleží na osobnosti toho daného člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Peníze (smích), aby nemuseli žádat o granty a mohli se věnovat  zlepšování oboru a aby měli dobré studenty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Knihovnictví se bude nadále učit a rozvíjet. Na katedře jsou velice schopní lidé. Co se asi změní, je informační věda. Tento obor se nerozvíjí, nepracuje se na něm. Je trend směřovat “informace” k Novým médiím. Otázkou je situace na celé fakultě (finanční). Ideálně bych kladla důraz na služby, chybí psychologie (sociální psychologie) a pedagogika. Umírnila bych knihovědu. V podstatě si netroufám říci, jakým směrem se obor bude vyvíjet, hodně to závisí na rozvoji informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29457</id>
		<title>Rozhovor s Annou Stöcklovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29457"/>
		<updated>2016-01-13T14:25:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Klára Jirásková, Marek Pitaš&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Roku 1947 v Černovicích u Tábora.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Na fakultu jsem nastoupila v roce 1967 a to nedobrovolně. Bylo to rozhodnutí mých rodičů. Nebylo možno o tom vůbec diskutovat. Původně jsem se hlásila na žurnalistiku, ale tam mě nevzali. Nastoupila jsem na jeden rok na brigádu do knihovny Národního muzea. Můj strýc Konstantin Jelínek byl ředitelem Parlamentní knihovny, nechal mě zaměstnat v knihovně NM. Nastoupila jsem na ION - Institut osvěty a novinářství poté to byla FON - Fakulta osvěty a novinářství dále Fakulta sociálních věd a publicistiky až nakonec Filozofická fakulta. Obor se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací. Teprve od roku 1968 se učily vědecké informace s nástupem guru oboru Ivana Wiesenberga. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volila byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Jenom knihovník. Je to jedno z nejhezčích povolání. Ale chtěla bych změnit dnešní odosobnění uživatelů, kteří jsou vnímáni jako masa, nikoliv jednotlivci. Pedagog je též dobré povolání, mladí Vás nabíjejí energií, musíte stále studovat a máte prázdniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Ale dobrý (smích), stále ještě kladný. Na fakultu (Katedra knihovnických a vědeckých informací) jsem nastoupila na inzerát, protože jsem po narození syna potřebovala prázdniny. Když jsem se doc. Kováře zeptala, pro koho je vypsána ona pozice, odpověděl: “Pro Vás!”. Hned po nástupu mi bylo sděleno, že bych si měla podat přihlášku do KSČ. Naštěstí do toho přišla revoluce v roce 1989. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studovala, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Studium mě nebavilo, začátky byly kruté. Museli jsme se učit telefonní seznamy zpaměti. Pak se objevil pan Mikuláš a počítače, cca 3 roč. a to studium mě začalo bavit. Bavilo mě také MDT. Popsala jsem v diplomce historii MDT, byla také vytištěna. Po studiu jsem nastoupila do knihovny v IKEMu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Vůbec jsem nechodila na přednášky a všechny poznámky jsem měla od kolegy Jeřábka. My jsme měli velkou volnost, nikdo nás nekontroloval, docházka se nepsala. Jen zkoušky. Těch bylo minimálně 5 za semestr. Neexistovalo, že by někdo přerušil studium nebo by ho dokonce zanechal. Dopoledne jsem četla beletrii, pak oběd v menze a pak do kina nebo rovnou na pivo (smích).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
V revolučním období se za změny ve skladbě předmětů výrazně zasadili studenti. Po roce 1989 se upustilo od ideologických předmětů, zavedly se počítače, začaly celorepublikové semináře automatizace. Zrušila se povinná ruština. Ale i nadále byly dva jazyky. Do výuky byly zařazeny rešerše. Snižoval se počet hodin a zkoušek, přibylo zápočtů. Prosazovala jsem knihovnictví jako takové. Učila se akvizice, zpracování, organizace a služby zvlášť. Ochranu dokumentů jsem zavedla až já. Také jsem prosadila, ať studenti mají logiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měla jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Možnost vycestovat nebyla vůbec žádná. Nejezdilo se ani na Východ. Nikam. Vycestovali jsme až po revoluci hned v 90 letech do Londýna, to byla první naše velká cesta za hranice. Byli jsme pozváni, skoro vše nám hradili. Následovaly exkurze do Německa, Švýcarska. Vše nám zařizovali čeští emigranti-knihovníci. Měli velkou chuť ukázat krajanům, jak to funguje jinde a proto i jezdili k nám do Česka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Masové rozšíření mikropočítačů a jejich připojení na internet je největší zlom. Nastartovalo to veškeré změny v oboru, které se od té doby dějí ve velké rychlosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1989 a rok 1990 - jaká témata a trendy pro tuto dobu byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Studenti vystoupili s požadavkem, že se budou bavit jen s nekomunisty. Jeden z mála nekomunistů (já) skoro nic nevěděl (smích). Byla jsem tam nová a dost zmatená. Studenti si vyžádali doc. Vlasáka a prof. Cejpka, který byl ze strany v roce 1968 vyhozen. Prof. Cejpek začal organizovat nový výukový program. Studenti požadovali méně hodin. Celý program jsme předělali. Přestaly se učit předměty spojené s marxismem atd. Vedení katedry samo odešlo (Kábrt a Kovář). Novým šéfem se stal prof. Cejpek. Otevřelo se znovu téma počítačů. S nástupem internetu na školách (rok 90/91) se začala učit i automatizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Od těch co lezli po regálech (smích) až po perfektní osobní služby. Knihovník není jen to řemeslo. Knihovník musí umět všechno. Musí být komunikativní, musí se umět zeptat a zejména mu nesmí být cizí práce na počítači a orientace na internetu. Dříve role knihovníka na vesnici byla velmi vážená. Dnes prestiž knihovníka záleží na osobnosti toho daného člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Peníze (smích), aby nemuseli žádat o granty a mohli se věnovat  zlepšování oboru a aby měli dobré studenty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Knihovnictví se bude nadále učit a rozvíjet. Na katedře jsou velice schopní lidé. Co se asi změní, je informační věda. Tento obor se nerozvíjí, nepracuje se na něm. Je trend směřovat “informace” k Novým médiím. Otázkou je situace na celé fakultě (finanční). Ideálně bych kladla důraz na služby, chybí psychologie (sociální psychologie) a pedagogika. Umírnila bych knihovědu. V podstatě si netroufám říci, jakým směrem se obor bude vyvíjet, hodně to závisí na rozvoji informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29456</id>
		<title>Rozhovor s Annou Stöcklovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29456"/>
		<updated>2016-01-13T14:23:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Klára Jirásková, Marek Pitaš&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Roku 1947 v Černovicích u Tábora.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Na fakultu jsem nastoupila v roce 1967 a to nedobrovolně. Bylo to rozhodnutí mých rodičů. Nebylo možno o tom vůbec diskutovat. Původně jsem se hlásila na žurnalistiku, ale tam mě nevzali. Nastoupila jsem na jeden rok na brigádu do knihovny Národního muzea. Můj strýc Konstantin Jelínek byl ředitelem Parlamentní knihovny, nechal mě zaměstnat v knihovně NM. Nastoupila jsem na ION - Institut osvěty a novinářství poté to byla FON - Fakulta osvěty a novinářství dále Fakulta sociálních věd a publicistiky až nakonec Filozofická fakulta. Obor se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací. Teprve od roku 1968 se učily vědecké informace s nástupem guru oboru Ivana Wiesenberga. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volila byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Jenom knihovník. Je to jedno z nejhezčích povolání. Ale chtěla bych změnit dnešní odosobnění uživatelů, kteří jsou vnímáni jako masa, nikoliv jednotlivci. Pedagog je též dobré povolání, mladí Vás nabíjejí energií, musíte stále studovat a máte prázdniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Ale dobrý (smích), stále ještě kladný. Na fakultu (Katedra knihovnických a vědeckých informací) jsem nastoupila na inzerát, protože jsem po narození syna potřebovala prázdniny. Když jsem se doc. Kováře zeptala, pro koho je vypsána ona pozice, odpověděl: “Pro Vás!”. Hned po nástupu mi bylo sděleno, že bych si měla podat přihlášku do KSČ. Naštěstí do toho přišla revoluce v roce 1989. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studovala, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Studium mě nebavilo, začátky byly kruté. Museli jsme se učit telefonní seznamy zpaměti. Pak se objevil pan Mikuláš a počítače, cca 3 roč. a to studium mě začalo bavit. Bavilo mě také MDT. Popsala jsem v diplomce historii MDT, byla také vytištěna. Po studiu jsem nastoupila do knihovny v IKEMu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Vůbec jsem nechodila na přednášky a všechny poznámky jsem měla od kolegy Jeřábka. My jsme měli velkou volnost, nikdo nás nekontroloval, docházka se nepsala. Jen zkoušky. Těch bylo minimálně 5 za semestr. Neexistovalo, že by někdo přerušil studium nebo by ho dokonce zanechal. Dopoledne jsem četla beletrii, pak oběd v menze a pak do kina nebo rovnou na pivo (smích).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
V revolučním období se za změny ve skladbě předmětů výrazně zasadili studenti. Po roce 1989 se upustilo od ideologických předmětů, zavedly se počítače, začaly celorepublikové semináře automatizace. Zrušila se povinná ruština. Ale i nadále byly dva jazyky. Do výuky byly zařazeny rešerše. Snižoval se počet hodin a zkoušek, přibylo zápočtů. Prosazovala jsem knihovnictví jako takové. Učila se akvizice, zpracování, organizace a služby zvlášť. Ochranu dokumentů jsem zavedla až já. Také jsem prosadila, ať studenti mají logiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měla jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Možnost vycestovat nebyla vůbec žádná. Nejezdilo se ani na Východ. Nikam. Vycestovali jsme až po revoluci hned v 90 letech do Londýna, to byla první naše velká cesta za hranice. Byli jsme pozváni, skoro vše nám hradili. Následovaly exkurze do Německa, Švýcarska. Vše nám zařizovali čeští emigranti-knihovníci. Měli velkou chuť ukázat krajanům, jak to funguje jinde a proto i jezdili k nám do Česka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Masové rozšíření mikropočítačů a jejich připojení na internet je největší zlom. Nastartovalo to veškeré změny v oboru, které se od té doby dějí ve velké rychlosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1989 a rok 1990 - jaká témata a trendy pro tuto dobu byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Studenti vystoupili s požadavkem, že se budou bavit jen s nekomunisty. Jeden z mála nekomunistů (já) skoro nic nevěděl (smích). Byla jsem tam nová a dost zmatená. Studenti si vyžádali doc. Vlasáka a prof. Cejpka, který byl ze strany v roce 1968 vyhozen. Prof. Cejpek začal organizovat nový výukový program. Studenti požadovali méně hodin. Celý program jsme předělali. Přestaly se učit předměty spojené s marxismem atd. Vedení katedry samo odešlo (Kábrt a Kovář). Novým šéfem se stal prof. Cejpek. Otevřelo se znovu téma počítačů. S nástupem internetu na školách (rok 90/91) se začala učit i automatizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Od těch co lezli po regálech (smích) až po perfektní osobní služby. Knihovník není jen to řemeslo. Knihovník musí umět všechno. Musí být komunikativní, musí se umět zeptat a zejména mu nesmí být cizí práce na počítači a orientace na internetu. Dříve role knihovníka na vesnici byla velmi vážená. Dnes prestiž knihovníka záleží na osobnosti toho daného člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Peníze (smích), aby nemuseli žádat o granty a mohli se věnovat  zlepšování oboru a aby měli dobré studenty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Knihovnictví se bude nadále učit a rozvíjet. Na katedře jsou velice schopní lidé. Co se asi změní, je informační věda. Tento obor se nerozvíjí, nepracuje se na něm. Je trend směřovat “informace” k Novým médiím. Otázkou je situace na celé fakultě (finanční). Ideálně bych kladla důraz na služby, chybí psychologie (sociální psychologie) a pedagogika. Umírnila bych knihovědu. V podstatě si netroufám říci, jakým směrem se obor bude vyvíjet, hodně to závisí na rozvoji informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29455</id>
		<title>Rozhovor s Annou Stöcklovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29455"/>
		<updated>2016-01-13T14:23:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Rozhovor byl pořízen v březnu 2015.&lt;br /&gt;
Autoři rozhovoru: Klára Jirásková, Marek Pitaš&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Roku 1947 v Černovicích u Tábora.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Na fakultu jsem nastoupila v roce 1967 a to nedobrovolně. Bylo to rozhodnutí mých rodičů. Nebylo možno o tom vůbec diskutovat. Původně jsem se hlásila na žurnalistiku, ale tam mě nevzali. Nastoupila jsem na jeden rok na brigádu do knihovny Národního muzea. Můj strýc Konstantin Jelínek byl ředitelem Parlamentní knihovny, nechal mě zaměstnat v knihovně NM. Nastoupila jsem na ION - Institut osvěty a novinářství poté to byla FON - Fakulta osvěty a novinářství dále Fakulta sociálních věd a publicistiky až nakonec Filozofická fakulta. Obor se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací. Teprve od roku 1968 se učily vědecké informace s nástupem guru oboru Ivana Wiesenberga. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volila byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Jenom knihovník. Je to jedno z nejhezčích povolání. Ale chtěla bych změnit dnešní odosobnění uživatelů, kteří jsou vnímáni jako masa, nikoliv jednotlivci. Pedagog je též dobré povolání, mladí Vás nabíjejí energií, musíte stále studovat a máte prázdniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Ale dobrý (smích), stále ještě kladný. Na fakultu (Katedra knihovnických a vědeckých informací) jsem nastoupila na inzerát, protože jsem po narození syna potřebovala prázdniny. Když jsem se doc. Kováře zeptala, pro koho je vypsána ona pozice, odpověděl: “Pro Vás!”. Hned po nástupu mi bylo sděleno, že bych si měla podat přihlášku do KSČ. Naštěstí do toho přišla revoluce v roce 1989. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studovala, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Studium mě nebavilo, začátky byly kruté. Museli jsme se učit telefonní seznamy zpaměti. Pak se objevil pan Mikuláš a počítače, cca 3 roč. a to studium mě začalo bavit. Bavilo mě také MDT. Popsala jsem v diplomce historii MDT, byla také vytištěna. Po studiu jsem nastoupila do knihovny v IKEMu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Vůbec jsem nechodila na přednášky a všechny poznámky jsem měla od kolegy Jeřábka. My jsme měli velkou volnost, nikdo nás nekontroloval, docházka se nepsala. Jen zkoušky. Těch bylo minimálně 5 za semestr. Neexistovalo, že by někdo přerušil studium nebo by ho dokonce zanechal. Dopoledne jsem četla beletrii, pak oběd v menze a pak do kina nebo rovnou na pivo (smích).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
V revolučním období se za změny ve skladbě předmětů výrazně zasadili studenti. Po roce 1989 se upustilo od ideologických předmětů, zavedly se počítače, začaly celorepublikové semináře automatizace. Zrušila se povinná ruština. Ale i nadále byly dva jazyky. Do výuky byly zařazeny rešerše. Snižoval se počet hodin a zkoušek, přibylo zápočtů. Prosazovala jsem knihovnictví jako takové. Učila se akvizice, zpracování, organizace a služby zvlášť. Ochranu dokumentů jsem zavedla až já. Také jsem prosadila, ať studenti mají logiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měla jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Možnost vycestovat nebyla vůbec žádná. Nejezdilo se ani na Východ. Nikam. Vycestovali jsme až po revoluci hned v 90 letech do Londýna, to byla první naše velká cesta za hranice. Byli jsme pozváni, skoro vše nám hradili. Následovaly exkurze do Německa, Švýcarska. Vše nám zařizovali čeští emigranti-knihovníci. Měli velkou chuť ukázat krajanům, jak to funguje jinde a proto i jezdili k nám do Česka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Masové rozšíření mikropočítačů a jejich připojení na internet je největší zlom. Nastartovalo to veškeré změny v oboru, které se od té doby dějí ve velké rychlosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1989 a rok 1990 - jaká témata a trendy pro tuto dobu byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Studenti vystoupili s požadavkem, že se budou bavit jen s nekomunisty. Jeden z mála nekomunistů (já) skoro nic nevěděl (smích). Byla jsem tam nová a dost zmatená. Studenti si vyžádali doc. Vlasáka a prof. Cejpka, který byl ze strany v roce 1968 vyhozen. Prof. Cejpek začal organizovat nový výukový program. Studenti požadovali méně hodin. Celý program jsme předělali. Přestaly se učit předměty spojené s marxismem atd. Vedení katedry samo odešlo (Kábrt a Kovář). Novým šéfem se stal prof. Cejpek. Otevřelo se znovu téma počítačů. S nástupem internetu na školách (rok 90/91) se začala učit i automatizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Od těch co lezli po regálech (smích) až po perfektní osobní služby. Knihovník není jen to řemeslo. Knihovník musí umět všechno. Musí být komunikativní, musí se umět zeptat a zejména mu nesmí být cizí práce na počítači a orientace na internetu. Dříve role knihovníka na vesnici byla velmi vážená. Dnes prestiž knihovníka záleží na osobnosti toho daného člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Peníze (smích), aby nemuseli žádat o granty a mohli se věnovat  zlepšování oboru a aby měli dobré studenty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Knihovnictví se bude nadále učit a rozvíjet. Na katedře jsou velice schopní lidé. Co se asi změní, je informační věda. Tento obor se nerozvíjí, nepracuje se na něm. Je trend směřovat “informace” k Novým médiím. Otázkou je situace na celé fakultě (finanční). Ideálně bych kladla důraz na služby, chybí psychologie (sociální psychologie) a pedagogika. Umírnila bych knihovědu. V podstatě si netroufám říci, jakým směrem se obor bude vyvíjet, hodně to závisí na rozvoji informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK&amp;diff=29454</id>
		<title>Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK&amp;diff=29454"/>
		<updated>2016-01-13T14:07:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1948‒1968]]===&lt;br /&gt;
Historie předchůdců dnešního Ústavu informační vědy a knihovnictví v letech 1948‒1968 se vyznačovala prvotní výstavbou oboru knihovnictví ve vysokoškolském prostředí a jeho ovlivněním státní ideologií. Na prvním Lektorátu knihovnictví, který vznikl v roce 1950, se realizovalo dvouleté studium, které bylo o tři roky později na Katedře knihovnictví a novinářství rozšířeno na standardních pět let studia. Tehdejším ředitelem byl PhDr. Jaroslav Drtina. Katedra se v v roce 1967 přejmenovala na Katedru knihovnictví a vědeckých informací. V téže době přešla pod patronaci PhDr. Jiřího Kábrta. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 1948 až 1950 a 1958 až 1960. O roce 1968 je detailněji pojednáno v článku Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968-1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968‒1989]]===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1973 se dosavadní Katedra knihovnictví a vědeckých informací přejmenovala na Katedru vědeckých informací a knihovnictví a přečkala s tímto názvem celé normalizační období. V té době katedru vedl PhDr. Jiří Kábrt, kterého roku 1989 vystřídal doc. Jiří Cejpek.&lt;br /&gt;
Při zpracovávání tohoto tématu byl kladen hlavní důraz na roky 1968 a 1970.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1989-2000]]===&lt;br /&gt;
Roku 1989 PhDr. Jiřího Kábrta ve vedení ústavu vystřídal doc. Jiří Cejpek, za jehož působení roku 1993 došlo k dosud poslední úpravě ve změně názvu na Ústav informačních studií a knihovnictví. Rok nato byl do funkce zvolen doc. PhDr. Rudolf Vlasák, který ve funkci setrval osm let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 2000-2015]]===&lt;br /&gt;
Po roce 2000 již Ústav informačních studií a knihovnictví nezastihly žádné významnější přeměny, vyjma těch personálních. Ve funkci ředitele působil po doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi od roku 2002 PhDr. Richard Papík, Ph.D., kterého o deset let později vystřídala PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D..&lt;br /&gt;
Nové tisíciletí přineslo do knihovnického a informačního oboru mnoho změn a úprav. Ty se dotkly jak knihoven jako takových, tak i samotného procesu výuky budoucích knihovníků a informačních specialistů. Vývoj spočíval především ve větší orientaci na informační technologie a databáze. V roce 2006 byl otevřen nový obor Studium nových médií. Důležitou změnou bylo také přesídlení ÚISKU z Celetné ulice do Jinonic. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 2000 a 2010 až 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rozhovory s osobnostmi ÚISK===&lt;br /&gt;
Rozhovory s významnými osobnostmi historie ÚISK a oboru knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Annou Stöcklovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Antonínem Jeřábkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Helenou Landovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Janem Hutařem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Marií Königovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Olgou Skolkovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Radkou Římanovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Richardem Papíkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Rudolfem Vlasákem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Vítem Richterem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor se Štěpánkou Žižkovou]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK&amp;diff=29453</id>
		<title>Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK&amp;diff=29453"/>
		<updated>2016-01-13T14:06:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1948‒1968]]===&lt;br /&gt;
Historie předchůdců dnešního Ústavu informační vědy a knihovnictví v letech 1948‒1968 se vyznačovala prvotní výstavbou oboru knihovnictví ve vysokoškolském prostředí a jeho ovlivněním státní ideologií. Na prvním Lektorátu knihovnictví, který vznikl v roce 1950, se realizovalo dvouleté studium, které bylo o tři roky později na Katedře knihovnictví a novinářství rozšířeno na standardních pět let studia. Tehdejším ředitelem byl PhDr. Jaroslav Drtina. Katedra se v v roce 1967 přejmenovala na Katedru knihovnictví a vědeckých informací. V téže době přešla pod patronaci PhDr. Jiřího Kábrta. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 1948 až 1950 a 1958 až 1960. O roce 1968 je detailněji pojednáno v článku Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968-1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968‒1989]]===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1973 se dosavadní Katedra knihovnictví a vědeckých informací přejmenovala na Katedru vědeckých informací a knihovnictví a přečkala s tímto názvem celé normalizační období. V té době katedru vedl PhDr. Jiří Kábrt, kterého roku 1989 vystřídal doc. Jiří Cejpek.&lt;br /&gt;
Při zpracovávání tohoto tématu byl kladen hlavní důraz na roky 1968 a 1970.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1989-2000]]===&lt;br /&gt;
Roku 1989 PhDr. Jiřího Kábrta ve vedení ústavu vystřídal doc. Jiří Cejpek, za jehož působení roku 1993 došlo k dosud poslední úpravě ve změně názvu na Ústav informačních studií a knihovnictví. Rok nato byl do funkce zvolen doc. PhDr. Rudolf Vlasák, který ve funkci setrval osm let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 2000-2015]]===&lt;br /&gt;
Po roce 2000 již Ústav informačních studií a knihovnictví nezastihly žádné významnější přeměny, vyjma těch personálních. Ve funkci ředitele působil po doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi od roku 2002 PhDr. Richard Papík, Ph.D., kterého o deset let později vystřídala PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D..&lt;br /&gt;
Nové tisíciletí přineslo do knihovnického a informačního oboru mnoho změn a úprav. Ty se dotkly jak knihoven jako takových, tak i samotného procesu výuky budoucích knihovníků a informačních specialistů. Vývoj spočíval především ve větší orientaci na informační technologie a databáze. V roce 2006 byl otevřen nový obor Studium nových médií. Důležitou změnou bylo také přesídlení ÚISKU z Celetné ulice do Jinonic. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 2000 a 2010 až 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rozhovory s osobnostmi ÚISK===&lt;br /&gt;
Rozhovory s deseti osobnostmi historie ÚISK a oboru knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Annou Stöcklovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Antonínem Jeřábkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Helenou Landovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Janem Hutařem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Marií Königovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Olgou Skolkovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Radkou Římanovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Richardem Papíkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Rudolfem Vlasákem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Vítem Richterem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor se Štěpánkou Žižkovou]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Helenou_Landovou&amp;diff=29451</id>
		<title>Rozhovor s Helenou Landovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Helenou_Landovou&amp;diff=29451"/>
		<updated>2016-01-13T14:04:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: Založena nová stránka s textem „===Dobrý den, mohla byste se nám představit? Odkud pocházíte? Kde jste se narodila?=== Dobrý den, jmenuji se Helena Landová, jsem z Chebu a jsem př…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;===Dobrý den, mohla byste se nám představit? Odkud pocházíte? Kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Dobrý den, jmenuji se Helena Landová, jsem z Chebu a jsem přímo z knihovnické rodiny. Oba moje rodiče byli knihovníci v okresní knihovně v Chebu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Celá generace byla knihovnická nebo jenom rodiče?===&lt;br /&gt;
Mojí rodiče byli knihovníci, já jsem také vystudovala knihovnictví a celý život se tomu věnuji. Moje dcera je třetí knihovnická generace v naší rodině. Když jsem přišla na studia do Prahy, tak jsem se v prvním ročníku seznámila se svým budoucím manželem, a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jeho maminka pracuje v Základní knihovně Akademie věd.&lt;br /&gt;
Maturovala jsem v roce 1972 a poté udělala přijímací zkoušky tehdy ještě na Fakultu osvěty a novinářství. Knihovnický obor vzápětí přešel na fakultu filozofickou. Katedra knihovnictví a vědeckých informací (KKVI) byla v Celetné ulici.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Takže si myslíte, že Vás ovlivnila rodina?===&lt;br /&gt;
Ano, zcela určitě. Moji rodiče pracovali v knihovně už od roku 1947, a tak jako se někteří&lt;br /&gt;
herci chlubí, že se narodili přímo v divadle, tak já můžu říct, že jsem vyrůstala doslova v knihovně. Pamatuji se, že když jsem jako malé dítě čekala na rodiče až půjdou domů a byla jsem unavená, ukládali mě mezi regály s knihami. Takže opravdu jsem nemohla byt ničím jiným. Chtěla jsem jít už po základní škole na střední knihovnickou školu v Praze, ale maminka mě nechtěla pustit, takže jsem si napřed udělala gymnázium a pak jsem tady pět let studovala.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zvolila byste si tento obor znovu?===&lt;br /&gt;
Jednoznačně, práci v knihovně považuji za krásné povolání, zejména pro ženy, ale dneska se tam najde řada pozic i pro muže. Je to krásná práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Čím vším jste si prošla v knihovnické praxi?===&lt;br /&gt;
Moc jsem toho neprošla, protože jsem taková duše věrná. Po promoci jsem začínala v knihovně Akademii věd na Národní třídě, pak dostal manžel učitelské místo na Agronomické fakultě v Budějovicích, a tak jsme se z Prahy odstěhovali. Když jsem po mateřské dovolené hledala práci, tak se objevila unikátní možnost vybudovat úplně novou knihovnu. Do Českých Budějovic se tehdy začalo přesouvat několik přírodovědných ústavů Akademie věd a postupně tam vzniklo centrum biologického výzkumu, které tam působí dodnes. A protože s ústavy bylo třeba přestěhovat i jejich knihovny, dostala jsem spolu s novým místem i úžasný úkol: udělat z těch malých ústavních knihoven dobře vybavenou knihovnu společnou. To byla jedinečná šance, sice jsem toho ještě moc neuměla, praxi jsem měla jen krátkou, zato odvahu a chuť jsem měla velkou. Tu knihovnu jsme spolu s několika málo kolegyněmi zakládali takzvaně na zelené louce. Nikdo nám do toho nemluvil, což bylo na jednu stranu příjemné, na druhou stranu jsme věděly, že i případné chyby budou jen na nás. Společná knihovna biologických pracovišť tam existuje dodnes, i když se mezitím&lt;br /&gt;
několikrát přestěhovala. Pracovala jsem v ní 27 let, byly to krásné roky, vědečtí pracovníci potřebují knihy a časopisy ke své každodenní práci a dobré informační služby umí ocenit. Po založení Jihočeské univerzity v roce 1991 se naše knihovna stala i fakultní knihovnou nově vzniklé Biologické fakulty. Styl práce se potom hodně změnil, nechodili k nám už jen vědci, ale knihovna ožila studenty, kteří potřebovali jiný přístup, jiný druh služeb. I když takové spojení bylo ve své době dost ojedinělé, u nás se velmi osvědčilo a existuje vlastně dodnes. Jen je biologická knihovna propojená s novou Akademickou knihovnou, kterou Jihočeská univerzita postavila v roce 2009. A protože jsem v tom slučování měla praxi, nabídla mi univerzita, abych toto společné pracoviště vedla. A tak jsem po mnoha letech poprvé změnila zaměstnavatele a už 5 let si užívám moderně vybavenou budovu Akademické knihovny.&lt;br /&gt;
Pokud jde o knihovnickou práci, tak jsem prošla úplně vším, od několikerého stěhování knih, jejich zpracování, zavádění automatizace, nástup elektronických knih a časopisů …Vlastně všechno, co jsem mohla z knihovnictví ochutnat, tak jsem si zkusila, a proto můžu z vlastní zkušenosti říct, že je to práce zajímavá, která vás nutí stále se něco učit, a také užitečná, protože vidíte, že i díky vám se třeba právě vědcům a studentům jejich práce nebo studium daří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A jak to vypadalo na ÚISK?===&lt;br /&gt;
ÚISK se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací - KKVI. Byla rozdělená na dvě větve, jednak knihovnictví a pak moderní směr vědecké informace. Já jsem studovala tradiční knihovnictví, v ročníku nás bylo asi 80. Žili jsme docela obyčejným studentským životem, i když doba nebyla příliš veselá – studovala jsem v letech 1972 – 1977 – ale mladý člověk to tak nevidí. I když politické poměry se projevily i na fakultě a katedře. Někteří přednášející nás po prvním ročníku nuceně opustili, ale přesto na ně dodnes vzpomínám. Například dr. Neradová, dr. Nakonečný, dr. Jauris a někteří další. S některými jsem se ale bohužel úplně minula, především s budoucím ředitelem ÚISK profesorem Cejpkem. Pokud jde o knihovnické předměty, tak jsme měli štěstí na odborníky, jako byli tehdejší vedoucí katedry docent Jiří Kábrt, dr. Vodičková, autorita na poli katalogizace, dr. Benešová-Mertová, docenti Straka a Kovář a řada externistů, kteří do našeho studia přinášeli zajímavý pohled z praxe.&lt;br /&gt;
Samozřejmě jsme museli absolvovat i několik politických předmětů, jako dějiny dělnického hnutí, vědecký komunismus, politická ekonomie, ale věděli jsme, že bez toho to nejde, tím museli tehdy projít studenti všech oborů na vysokých školách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byly vaše oblíbené předměty?===&lt;br /&gt;
Moje oblíbené předměty byly dějiny literatury, české i světové, mimo jiné nás jeden rok učil&lt;br /&gt;
spisovatel Jiří Marek, autor kriminálních příběhů Panoptikum města pražského. Z knihovnických to byla třeba bibliografie s docentem Kábrtem. Byly i předměty, které byly zajímavé, ale mně moc nešly. Například dějiny knihtisku s docentem Horákem, velikým odborníkem v této oblasti. Pokud jde o technické disciplíny, seznámili jsme.se např. se základy reprografických a tiskařských technik, což se mi v budoucnu moc hodilo. Osobní počítače samozřejmě ještě nebyly, učili jsme se pracovat s děrnými štítky a na počítač – velký sálový – jsme se chodili dívat do Michelské pekárny. První osobní počítač jsem dostala až o&lt;br /&gt;
mnoho let později a práci s ním jsem se musela učit takzvaně za pochodu. Naštěstí jsme se na katedře kromě teoretických předmětů naučili i mnoha užitečným dovednostem, mimo jiné jak si opatřit potřebné informace. Vždyť už známý bonmot praví, že knihovník nemusí nic vědět, ale musí vědět kde to najít. V průběhu studia jsme procvičovali právě schopnost si informace najít. V budoucích letech mi to pomohlo držet krok se vším, co do našeho oboru postupně přicházelo, a že toho bylo hodně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Takže obor byl progresivní v závislosti na praxi, resp. moderně stavěný?===&lt;br /&gt;
Myslím, že ano. Nevím, jaké to bylo v dalších letech, ale za nás bylo studium velmi dobře koncipované, trvalo celých pět let a o jeho absolventy byl velký zájem i mimo obor právě pro schopnost s informacemi pracovat, vyhledávat, třídit, hodnotit. Většina mých kolegů ale zůstala oboru věrná a pracují celá léta v nejrůznějších typech knihoven, veřejných, muzejních,&lt;br /&gt;
vysokoškolských, řada z nich na vedoucích pozicích. Dodnes se s některými potkávám na různých knihovnických akcích a vždycky se rádi vidíme.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měli jste během studia nějaké kontakty se zahraničím?===&lt;br /&gt;
Bohužel ne, to je jediná věc, o kterou bylo naše studium ochuzené. V tomto směru byla doba mého studia velmi nepříznivá. Chodili jsme ale každý rok na praxi do různých typů knihoven a snažili se naučit se něco alespoň tam.&lt;br /&gt;
-Sledovali jste aspoň v předmětech nějakou zahraniční praxi?&lt;br /&gt;
-Informace o vývoji oboru ve světě jsme mohli získat ze zahraničních odborných časopisů,&lt;br /&gt;
těch ale docházelo např. do Národní knihovny jen málo a přístup k nim byl omezený&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A kdybyste měla určit nějaké vývojové etapy nebo mezníky v tomto oboru, které by to byly?===&lt;br /&gt;
Tak určitě velkým mezníkem byly osobní počítače, se kterými jsem se potkala až v praxi. Začínali jsme s počítači TNS, které se vyráběli ve Slušovicích. TNS počítače neměly ještě harddisk, měly 2 sloty, kam se vkládaly velké 8-palcové diskety. Když je dneska ukazuju studentům, tak se srdečně smějí. Dalším mezníkem byl nástup automatizovaných systémů, které zvládaly celou knihovnickou agendu od akvizice, katalogizace, půjčování knih, upomínání, vyřazování. Obrovskou změnou bylo, když se knihovní katalogy začaly stěhovat na internet a čtenářům se tak otevřely knihovní fondy prakticky kdekoliv na světě. Převratným zlomem, zejména v oblasti výzkumu byly elektronické databáze, nejdříve na disketách, pak na CD-ROM a teď už řadu let na internetu. A právě proto, že jsem prošla všechny etapy získávání informací, tak říkám, že právě ta současná je splněný knihovnický sen. Když dneska někdo potřebuje získat informaci o něčem, udělá si rešerši, zjistí, co k jeho tématu bylo publikováno a rovnou z té databáze může získat text potřebného článku. To co&lt;br /&gt;
ještě před pár lety trvalo v nejlepším případě dny, ale spíše týdny, dneska jde zvládnout během pár minut. Náš obor se za léta mé praxe změnil – alespoň po technické stránce – obrovsky. Veřejně dostupné katalogy knihoven, možnost knížky na dálku hledat, rezervovat,&lt;br /&gt;
prodlužovat. Na internetu tisíce časopisů a knih na dosah, možnost přístupu k databázím ověřených vědeckých informací a celá řada dalších technických zázraků Jsem ráda, že jsem byla u toho, že jsem zažila přechod od od těch tradičních knihovnických forem práce až k tomu dnešnímu stavu, který je v oblasti získávání informací téměř ideální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pamatujete si nějaká klíčová témata té doby, nebo co se řešilo během vašeho studia?===&lt;br /&gt;
Do doby mého studia spadají začátky automatizace zpracování informací u nás, takže jsme se dozvídali o zahraničních databázových centrech, magnetopáskových službách, děrných štítcích. Ale byly to opravdu jen začátky, já jsem navíc studovala tradiční knihovnictví,&lt;br /&gt;
technické věci se učili především kolegové z informatické větve. Ale výpočetní technice jsem stejně v budoucnosti neunikla, navíc rozvoj v této oblasti nabral po mém nástupu do praxe nebývalou rychlost, a mi nezbylo nic jiného, než znalosti postupně dohánět .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měnila se podle vašeho názoru nějak role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Samozřejmě se změnila. Ještě tak do poloviny 90. let se bez knihovny a knihovníka třeba vědečtí pracovníci nebo studenti na vysoké škole neobešli. Prakticky všechny informační zdroje byly pouze v knihovně. Časopisy, vědecké monografie, učebnice, skripta. S rozvojem výpočetní techniky a hlavně s nástupem internetu se začaly informace postupně přesouvat tam. Dnes např. takový vědecký pracovník, zejména v některých oborech, už vůbec do knihovny nemusí dorazit. Všechno má dostupné ze své pracovny. Ale jak jsem sama zažila ve své praxi, knihovníci a knihovny mají stále co dělat. Když se na Jihočeské univerzitě plánovala stavba nové knihovny, ozývaly se hlasy, že je to úplný nesmysl stavět budovu pro knihovnu, když je všechno na internetu. Praxe ukázala, že knihovna je třeba pro univerzitu stále velmi důležitým místem, což u nás potvrzují stovky návštěvníků denně. Ukazuje se, že elektronická kniha je možná dobrá na dovolenou, ale z tištěné se přeci jen lépe učí, že databáze plné informací jsou sice snadno dostupné, ale někdo musí uživatele naučit s nimi pracovat, a licence na elektronické časopisy musí někdo pro univerzitu zařídit.&lt;br /&gt;
Jsem přesvědčena, že knihovny jen tak nezaniknou a knihovníci tím pádem také ne, jen si&lt;br /&gt;
musí osvojit různé další dovednosti. Musí být tak trochu manažery projektů, schopnými učiteli a asistenty svých uživatelů v cestě za informacemi připravenými poradit s nejrůznějšími problémy, a to třeba i v cizím jazyce. A k tomu stále ještě i klasickými knihovníky, protože někdo kvalifikovaný musí knihy nakoupit a do těch báječných on-line katalogů zpracovat a jiný třeba sehnat starou knihu nebo článek odněkud ze světa.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===A kam se podle vás bude ten obor vyvíjet dál?===&lt;br /&gt;
Abych vám řekla pravdu, přesně nevím. Ale jsem přesvědčena, že třeba na vysoké škole, kde pracuji já, se ještě dlouho bez dobře vybavené a fungující knihovny a bez vzdělaných knihovníků určitě neobejdou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste nakonec popřála UISK do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Studentům přeju, aby se jim na ÚISK líbilo tak jako se líbilo nám na naší katedře, aby neměli nouzi o dobré učitele a aby po absolvování našli uplatnění v tomhle krásném oboru. Vyučujícím pak, aby neměli nouzi o studenty a aby dál vychovávali absolventy, kteří budou vítáni ve všech knihovnách. A hlavně ÚISK přeju, aby tady byl i za 65 let., i když třeba s jiným názvem a v jiné podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Autoři rozhovoru==&lt;br /&gt;
studenti ÚISK 2. ročníku bakalářského studia&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29447</id>
		<title>Rozhovor s Annou Stöcklovou</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozhovor_s_Annou_St%C3%B6cklovou&amp;diff=29447"/>
		<updated>2016-01-13T13:58:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;===Prozradíte nám, kdy a kde jste se narodila?===&lt;br /&gt;
Roku 1947 v Černovicích u Tábora.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===Jak jste stal knihovníkem? Kdo vás v tomto rozhodnutí ovlivnil?===&lt;br /&gt;
Na fakultu jsem nastoupila v roce 1967 a to nedobrovolně. Bylo to rozhodnutí mých rodičů. Nebylo možno o tom vůbec diskutovat. Původně jsem se hlásila na žurnalistiku, ale tam mě nevzali. Nastoupila jsem na jeden rok na brigádu do knihovny Národního muzea. Můj strýc Konstantin Jelínek byl ředitelem Parlamentní knihovny, nechal mě zaměstnat v knihovně NM. Nastoupila jsem na ION - Institut osvěty a novinářství poté to byla FON - Fakulta osvěty a novinářství dále Fakulta sociálních věd a publicistiky až nakonec Filozofická fakulta. Obor se jmenoval Katedra knihovnictví a vědeckých informací. Teprve od roku 1968 se učily vědecké informace s nástupem guru oboru Ivana Wiesenberga. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Volila byste toto povolání znovu?===&lt;br /&gt;
Jenom knihovník. Je to jedno z nejhezčích povolání. Ale chtěla bych změnit dnešní odosobnění uživatelů, kteří jsou vnímáni jako masa, nikoliv jednotlivci. Pedagog je též dobré povolání, mladí Vás nabíjejí energií, musíte stále studovat a máte prázdniny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký je váš vztah k ÚISKu?===&lt;br /&gt;
Ale dobrý (smích), stále ještě kladný. Na fakultu (Katedra knihovnických a vědeckých informací) jsem nastoupila na inzerát, protože jsem po narození syna potřebovala prázdniny. Když jsem se doc. Kováře zeptala, pro koho je vypsána ona pozice, odpověděl: “Pro Vás!”. Hned po nástupu mi bylo sděleno, že bych si měla podat přihlášku do KSČ. Naštěstí do toho přišla revoluce v roce 1989. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Když jste studovala, jak probíhala výuka?===&lt;br /&gt;
Studium mě nebavilo, začátky byly kruté. Museli jsme se učit telefonní seznamy zpaměti. Pak se objevil pan Mikuláš a počítače, cca 3 roč. a to studium mě začalo bavit. Bavilo mě také MDT. Popsala jsem v diplomce historii MDT, byla také vytištěna. Po studiu jsem nastoupila do knihovny v IKEMu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaký byl společný studentský život?===&lt;br /&gt;
Vůbec jsem nechodila na přednášky a všechny poznámky jsem měla od kolegy Jeřábka. My jsme měli velkou volnost, nikdo nás nekontroloval, docházka se nepsala. Jen zkoušky. Těch bylo minimálně 5 za semestr. Neexistovalo, že by někdo přerušil studium nebo by ho dokonce zanechal. Dopoledne jsem četla beletrii, pak oběd v menze a pak do kina nebo rovnou na pivo (smích).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se měnila skladba předmětů v průběhu studia nebo v porovnání se současnou dobou?===&lt;br /&gt;
V revolučním období se za změny ve skladbě předmětů výrazně zasadili studenti. Po roce 1989 se upustilo od ideologických předmětů, zavedly se počítače, začaly celorepublikové semináře automatizace. Zrušila se povinná ruština. Ale i nadále byly dva jazyky. Do výuky byly zařazeny rešerše. Snižoval se počet hodin a zkoušek, přibylo zápočtů. Prosazovala jsem knihovnictví jako takové. Učila se akvizice, zpracování, organizace a služby zvlášť. Ochranu dokumentů jsem zavedla až já. Také jsem prosadila, ať studenti mají logiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Měla jste možnost vycestovat do zahraničí, kontakty na zahraničí?===&lt;br /&gt;
Možnost vycestovat nebyla vůbec žádná. Nejezdilo se ani na Východ. Nikam. Vycestovali jsme až po revoluci hned v 90 letech do Londýna, to byla první naše velká cesta za hranice. Byli jsme pozváni, skoro vše nám hradili. Následovaly exkurze do Německa, Švýcarska. Vše nám zařizovali čeští emigranti-knihovníci. Měli velkou chuť ukázat krajanům, jak to funguje jinde a proto i jezdili k nám do Česka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jaké byste stanovila významné historické etapy ve vývoji oboru, které jste měla možnost zažít, účastnit se jich?===&lt;br /&gt;
Masové rozšíření mikropočítačů a jejich připojení na internet je největší zlom. Nastartovalo to veškeré změny v oboru, které se od té doby dějí ve velké rychlosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zajímá nás zejména rok 1989 a rok 1990 - jaká témata a trendy pro tuto dobu byly charakteristické?===&lt;br /&gt;
Studenti vystoupili s požadavkem, že se budou bavit jen s nekomunisty. Jeden z mála nekomunistů (já) skoro nic nevěděl (smích). Byla jsem tam nová a dost zmatená. Studenti si vyžádali doc. Vlasáka a prof. Cejpka, který byl ze strany v roce 1968 vyhozen. Prof. Cejpek začal organizovat nový výukový program. Studenti požadovali méně hodin. Celý program jsme předělali. Přestaly se učit předměty spojené s marxismem atd. Vedení katedry samo odešlo (Kábrt a Kovář). Novým šéfem se stal prof. Cejpek. Otevřelo se znovu téma počítačů. S nástupem internetu na školách (rok 90/91) se začala učit i automatizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jak se v průběhu let měnila role knihovníka ve společnosti?===&lt;br /&gt;
Od těch co lezli po regálech (smích) až po perfektní osobní služby. Knihovník není jen to řemeslo. Knihovník musí umět všechno. Musí být komunikativní, musí se umět zeptat a zejména mu nesmí být cizí práce na počítači a orientace na internetu. Dříve role knihovníka na vesnici byla velmi vážená. Dnes prestiž knihovníka záleží na osobnosti toho daného člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Co byste popřála ÚISKu do dalších 65 let?===&lt;br /&gt;
Peníze (smích), aby nemuseli žádat o granty a mohli se věnovat  zlepšování oboru a aby měli dobré studenty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kam se podle vašeho názoru bude obor v budoucích letech vyvíjet?===&lt;br /&gt;
Knihovnictví se bude nadále učit a rozvíjet. Na katedře jsou velice schopní lidé. Co se asi změní, je informační věda. Tento obor se nerozvíjí, nepracuje se na něm. Je trend směřovat “informace” k Novým médiím. Otázkou je situace na celé fakultě (finanční). Ideálně bych kladla důraz na služby, chybí psychologie (sociální psychologie) a pedagogika. Umírnila bych knihovědu. V podstatě si netroufám říci, jakým směrem se obor bude vyvíjet, hodně to závisí na rozvoji informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Autoři rozhovoru==&lt;br /&gt;
Klára Jirásková a Marek Pitaš&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Rozhovory s osobnostmi ÚISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK&amp;diff=29425</id>
		<title>Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK&amp;diff=29425"/>
		<updated>2016-01-13T11:59:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: /* Rozhovory s osobnostmi ÚISK */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1948‒1968]]===&lt;br /&gt;
Historie předchůdců dnešního Ústavu informační vědy a knihovnictví v letech 1948‒1968 se vyznačovala prvotní výstavbou oboru knihovnictví ve vysokoškolském prostředí a jeho ovlivněním státní ideologií. Na prvním Lektorátu knihovnictví, který vznikl v roce 1950, se realizovalo dvouleté studium, které bylo o tři roky později na Katedře knihovnictví a novinářství rozšířeno na standardních pět let studia. Tehdejším ředitelem byl PhDr. Jaroslav Drtina. Katedra se v v roce 1967 přejmenovala na Katedru knihovnictví a vědeckých informací. V téže době přešla pod patronaci PhDr. Jiřího Kábrta. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 1948 až 1950 a 1958 až 1960. O roce 1968 je detailněji pojednáno v článku Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968-1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968‒1989]]===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1973 se dosavadní Katedra knihovnictví a vědeckých informací přejmenovala na Katedru vědeckých informací a knihovnictví a přečkala s tímto názvem celé normalizační období. V té době katedru vedl PhDr. Jiří Kábrt, kterého roku 1989 vystřídal doc. Jiří Cejpek.&lt;br /&gt;
Při zpracovávání tohoto tématu byl kladen hlavní důraz na roky 1968 a 1970.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1989-2000]]===&lt;br /&gt;
Roku 1989 PhDr. Jiřího Kábrta ve vedení ústavu vystřídal doc. Jiří Cejpek, za jehož působení roku 1993 došlo k dosud poslední úpravě ve změně názvu na Ústav informačních studií a knihovnictví. Rok nato byl do funkce zvolen doc. PhDr. Rudolf Vlasák, který ve funkci setrval osm let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 2000-2015]]===&lt;br /&gt;
Po roce 2000 již Ústav informačních studií a knihovnictví nezastihly žádné významnější přeměny, vyjma těch personálních. Ve funkci ředitele působil po doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi od roku 2002 PhDr. Richard Papík, Ph.D., kterého o deset let později vystřídala PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D..&lt;br /&gt;
Nové tisíciletí přineslo do knihovnického a informačního oboru mnoho změn a úprav. Ty se dotkly jak knihoven jako takových, tak i samotného procesu výuky budoucích knihovníků a informačních specialistů. Vývoj spočíval především ve větší orientaci na informační technologie a databáze. V roce 2006 byl otevřen nový obor Studium nových médií. Důležitou změnou bylo také přesídlení ÚISKU z Celetné ulice do Jinonic. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 2000 a 2010 až 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rozhovory s osobnostmi ÚISK===&lt;br /&gt;
Rozhovory s deseti osobnostmi historie ÚISK a oboru knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Annou Stöcklovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Antonínem Jeřábkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Janem Hutařem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Marií Königovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Olgou Skolkovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Radkou Římanovou]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Richardem Papíkem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Rudolfem Vlasákem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Vítem Richterem]]&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor se Štěpánkou Žižkovou]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK&amp;diff=29424</id>
		<title>Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9Astavu_informa%C4%8Dn%C3%ADch_studi%C3%AD_a_knihovnictv%C3%AD_UK&amp;diff=29424"/>
		<updated>2016-01-13T11:51:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: první verze&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1948‒1968]]===&lt;br /&gt;
Historie předchůdců dnešního Ústavu informační vědy a knihovnictví v letech 1948‒1968 se vyznačovala prvotní výstavbou oboru knihovnictví ve vysokoškolském prostředí a jeho ovlivněním státní ideologií. Na prvním Lektorátu knihovnictví, který vznikl v roce 1950, se realizovalo dvouleté studium, které bylo o tři roky později na Katedře knihovnictví a novinářství rozšířeno na standardních pět let studia. Tehdejším ředitelem byl PhDr. Jaroslav Drtina. Katedra se v v roce 1967 přejmenovala na Katedru knihovnictví a vědeckých informací. V téže době přešla pod patronaci PhDr. Jiřího Kábrta. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 1948 až 1950 a 1958 až 1960. O roce 1968 je detailněji pojednáno v článku Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968-1989.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1968‒1989]]===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1973 se dosavadní Katedra knihovnictví a vědeckých informací přejmenovala na Katedru vědeckých informací a knihovnictví a přečkala s tímto názvem celé normalizační období. V té době katedru vedl PhDr. Jiří Kábrt, kterého roku 1989 vystřídal doc. Jiří Cejpek.&lt;br /&gt;
Při zpracovávání tohoto tématu byl kladen hlavní důraz na roky 1968 a 1970.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 1989-2000]]===&lt;br /&gt;
Roku 1989 PhDr. Jiřího Kábrta ve vedení ústavu vystřídal doc. Jiří Cejpek, za jehož působení roku 1993 došlo k dosud poslední úpravě ve změně názvu na Ústav informačních studií a knihovnictví. Rok nato byl do funkce zvolen doc. PhDr. Rudolf Vlasák, který ve funkci setrval osm let.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Historie ÚISK a knihovnictví v letech 2000-2015]]===&lt;br /&gt;
Po roce 2000 již Ústav informačních studií a knihovnictví nezastihly žádné významnější přeměny, vyjma těch personálních. Ve funkci ředitele působil po doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi od roku 2002 PhDr. Richard Papík, Ph.D., kterého o deset let později vystřídala PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D..&lt;br /&gt;
Nové tisíciletí přineslo do knihovnického a informačního oboru mnoho změn a úprav. Ty se dotkly jak knihoven jako takových, tak i samotného procesu výuky budoucích knihovníků a informačních specialistů. Vývoj spočíval především ve větší orientaci na informační technologie a databáze. V roce 2006 byl otevřen nový obor Studium nových médií. Důležitou změnou bylo také přesídlení ÚISKU z Celetné ulice do Jinonic. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 2000 a 2010 až 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[http://Kategorie:Rozhovory_s_osobnostmi_%C3%9AISK Rozhovory s osobnostmi ÚISK]===&lt;br /&gt;
Rozhovory s deseti osobnostmi historie ÚISK a oboru knihovnictví.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_2000-2015&amp;diff=29423</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 2000-2015</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_2000-2015&amp;diff=29423"/>
		<updated>2016-01-13T11:48:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Po roce 2000 již '''Ústav informačních studií a knihovnictví''' nezastihly žádné významnější přeměny, vyjma těch personálních. Ve funkci ředitele působil po '''[[Rudolf Vlasák|doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi]]''' od roku 2002 '''[[Richard Papík|PhDr. Richard Papík, Ph.D.]]''', kterého o deset let později vystřídala '''[[Barbora Drobíková|PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D.]]'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nové tisíciletí přineslo do knihovnického a informačního oboru mnoho změn a úprav. Ty se dotkly jak knihoven jako takových, tak i samotného procesu výuky budoucích knihovníků a informačních specialistů. Vývoj spočíval především ve větší orientaci na informační technologie a databáze. V roce 2006 byl otevřen nový obor Studium nových médií. Důležitou změnou bylo také přesídlení ÚISKU z Celetné ulice do Jinonic. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 2000 a 2010 až 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 2000‒2015 ==&lt;br /&gt;
Počátek nového tisíciletí je spojen s významným milníkem v podobě vstupu do Evropské unie, jejímž členem se Česka republika stala v roce 2002. Členství v EU znamenal nové příležitosti pro Českou republiku v podobě volného pohybu osob, zboží a služeb, zjednodušení cestování apod. Společně s ekonomickým růstem pokračoval i růst životní úrovně. V rovině politické se začaly projevovat první problémy se stabilitou vlád, které se v následujících letech ještě prohloubily v souvislosti s příchodem celosvětového hospodářského úpadku. Od roku 2006 žádná vláda nevydržela celé funkční období, což mělo samozřejmě dopad na stabilitu a stav země. V současné době ekonomická deprese snad definitivně odezněla a hospodářství přešlo do mírného růstu.  Došlo i k určitě stabilizaci na politické scéně a lze doufat, že tento trend bude pokračovat i nadále. Bohužel nelze mluvit o stabilizaci společnosti, ve které čím dál více rezonují zahraničně-politické problémy a na jejich základě dochází i k radikalizaci určitých společenských skupin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 2000 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vysokoškolská výuka ===&lt;br /&gt;
Od tohoto roku se kladl ještě větší důraz na informační technologie už ve fázi studia oboru. Vysokoškolská výuka byla významně transformována. Bylo nutné přestat čerpat informace jen z klasických informačních zdrojů s relativně zastaralými informacemi. Těmto potřebám odpovídaly hlavně databáze, jejichž používání se mělo v následujících letech ještě více rozšířit. A právě databáze (dříve CD-ROM, dnes spíše počítačové sítě a internet) se staly jedním ze základních kamenů studia knihovnictví a informačních studií.&lt;br /&gt;
Se zdroji informací (a informacích o nich) přímo souvisí jejich správné používání. Studium již není jen čtení textů od vyučujících, ale samostatné hledání relevantních a užitečných informací a jejich následné využití. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Změnila se celková orientace studia knihovnictví.  Ač rozdělení na knihovědu a informační zaměření dodnes stále existuje, bylo to právě období kolem roku 2000, které obě větve oboru více spojilo. Velký rozmach informačních technologií a jeho důležitost pro obor si vyžadoval změnu v přístupu ke studiu. Studenti knihovědného zaměření se museli naučit novým postupům a v lecčem dohnat své kolegy v informačním zaměření, kteří se novými technologiemi zabývali prvotně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro Ústav informačních studií a knihovnictví (dříve katedry vědeckých informací a knihovnictví) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze byl rok 2000 přelomovým. Celý ústav se 27. června přestěhoval ze svého dlouholetého sídla v Celetné ulici č. 20 v Praze 1 do nových prostor, které Univerzita Karlova získala v Praze 5 – Jinonicích. Kromě ÚISK se do Jinonic přestěhovaly za FF UK Ústav politologie a Katedra sociální práce, dále vybrané ústavy Fakulty sociálních věd UK, Centrum pro otázky životního prostředí a také nově zřízená (od 1. 8. 2000) Fakulta humanitních studií UK. Pro všechny tyto obory byla zřízena i společná centrální knihovna, taktéž v Jinonicích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysokoškolské vzdělání v tomto období bylo možné hned na třech školách, Karlově Univerzitě v Praze (UISK), Slezské univerzitě v Opavě a Masarykově Univerzitě v Brně (KISK). Všechny obory byly do jisté míry ovlivněny návrhy vypracovanými mezinárodní komisí  “Vzdělávání pro 21. století” již v roce 1993 na půdě UNESCO. Ty následně posloužily jako inspirace k českému Národnímu programu rozvoje vzdělávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výuce, i když nikoliv té vysokoškolské, byl věnován i sedmý ročník pravidelného semináře CASLIN, který se konal v Luhačovicích. Tématem bylo celoživotní vzdělávání knihovníků, zvyšování a prohlubování jejich kvalifikace. Výsledkem semináře potom byly zejména body, které by knihovnická obec chtěla a potřebovala zformulovat. Například nutnost utvořit koncepci celoživotního vzdělávání, zásady kariérního řádu, kvalitativní standardy pro jednotlivé typy vzdělávacích aktivit - a prosadit je do praxe českých knihoven. Řešila se také nutnost vnitrooborové spolupráce i kooperace se školami, intenzivnější vzdělávání v poli ICT a jeho efektivního využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Akce a události ===&lt;br /&gt;
Pro bývalé studenty ÚISKu bylo v listopadu 2000 zorganizováno setkání při příležitosti 50. výročí založení ústavu. Asi 200 účastníků se sešlo v nových jinonických prostorách, které si každý mohl detailně prohlédnout. Atmosféra byla uvolněná a neformální.&lt;br /&gt;
Tématem, o kterém se alespoň okrajově mluvilo na většině knihovnických akcích v tomto roce, se stal nový knihovnický zákon. Příkladem může být 8. ročník konference Knihovny současnosti konané v Seči u Chrudimi, kam se dostavili i zástupci Ministerstva kultury ČR, tehdejší náměstek Ilja Racek a ředitelka odboru literatury a knihoven Eva Kantůrková.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konference INFORUM se v tomto roce věnovala hlavně problematice propagace informačních služeb, vztahů s okolím a marketingu v knihovnách a informačních centrech. Svůj příspěvek přidala i Aline Soules, a to na téma rostoucího významu marketingu knihovních zdrojů a služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Témata týkající se oblasti kultury informačního věku a rozvoji informační společnosti, byly řešeny na mezinárodním informatickém sympoziu INFOS 2000, konaném ve Staré Lesné na Slovensku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po 251 letech se potom pro veřejnost znovu otevřela Astronomická věž v pražském Klementinu a spolu s ní i Barokní sál Národní knihovny ČR. Po rekonstrukci se můžou návštěvníci opět kochat interiérem zdobeným freskami od Jana Hiebla, ale hlavně regály se starými tisky hlavně z oborů teologie a filozofie. Barokní sál byl do té doby přístupný jen s povolením ředitele knihovny, nebo při dnech otevřených dveří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Legislativa ===&lt;br /&gt;
Dne 1. prosince 2000 nabyl účinnosti zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů. Z knihovnického hlediska je obzvlášť zajímavý čl. 5 odst. 3 písm. n) stanovující, že členské státy mohou poskytnout výjimky z práv podle čl. 2 (rozmnožování) a 3 (sdělování veřejnosti) v případě užití díla sdělováním veřejnosti (včetně “making available”) pro účely výzkumu nebo soukromého studia individuální osobě jednoúčelovým terminálem umístěným v budově zařízení jako jsou veřejně přístupné knihovny, vzdělávací zařízení, muzea anebo archivy, které nejsou určeny pro přímý nebo nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch bez ohledu k nákupním nebo licenčním podmínkám vztahujícím se k jejich sbírkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 2001 Parlament ČR schválil dlouho diskutovaný návrh nového zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2002. Stávající zákon z roku 1959 už neodpovídal současné realitě a také ani nekorespondoval se současným právním řádem. To pak způsobovalo nedorozumění a problémy, které se s přibývajícími novými zákony jen vršily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nový zákon neupravoval pouze existenci a podobu knihoven, ale zasáhl i do jejich služeb. Směřoval tedy k situaci, kdy budou veřejné a knihovnické informační služby k dispozici všem občanům státu pokud možno ve stejném rozsahu a kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační zdroje pro vědu a výzkum ===&lt;br /&gt;
Ministerstvo školství vyhlásilo na období 2000-2003 program Informační zdroje pro vědu a výzkum, díky kterému prakticky ze dne na den zmizela informační bariéra, která po dlouhá desetiletí bránila širokému přístupu k aktuálním odborným informacím a výrazně tak omezovala možnosti rozvoje vědy i kvalitu vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem programu bylo, aby vědecký či výzkumný pracovník nebo uživatel výsledků výzkumu a vývoje měl možnost získat v daném oboru na jednom místě veškeré dostupné informace. Jednotlivé projekty programu musí zajistit pro příslušnou skupinu oborů získávání, zpřístupňování a poskytování informací, informačních zdrojů (databází, periodik, elektronických i klasických dokumentů) a komplexních služeb s využitím moderní technické a technologické infrastruktury. Jak zmínil v rozhovoru doc. Richard Papík, do knihoven se dostaly systémy jako ProQuest, nastal masivní nástup online služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Roky 2010‒2015 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volba nové ředitelky ===&lt;br /&gt;
Jedním z důležitých milníků v tomto období pro ÚISK bylo jmenování nové ředitelky. Po interním výběrovém řízení byla v roce 2012 vybrána PhDr. Barbora Drobíková Ph.D. Byla zvolena na dobu tří let, tudíž letos její mandát vyprší a není jisté, jestli bude o pozici usilovat znovu. Paní doktorka ke kandidatuře připravila dokument zvaný Koncepce rozvoje UISK do roku 2017. Sama autorka v rozhovoru pro časopis Čtenář popsala, z čeho při jeho sestavování vycházela.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Připravila jsem si SWOT (pozn. redakce Strength, Weaknesses, Opportunities, Threats – silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby) analýzu aktuální situace, která na ÚISK je. Nevycházela jsem z předchozích koncepcí. Zvolila jsem popis současného stavu, z něhož potom nová koncepce vznikla. Zmapovala jsem si počet studentů, počet uchazečů, vyučované obory, udělala jsem si srovnání se zahraničím. Podstatná část práce se týkala stabilizace doktorského studia, kterému letos končí akreditace. Bylo tedy nutné připravit reakreditační spis, dohodnout nová pravidla, měnilo se složení oborové rady pro doktorské studium, jejíž skladba má svá pravidla. Ladili jsme kreditní systém, který funguje v rámci FF. Snažím se o vytyčení vědecko-výzkumných aktivit na ÚISK, částečně zde chybělo definování toho, které obory jsou našimi „srdečními“, které výzkumně rozvíjíme. Je to například již zmíněná bibliometrie a scientometrie. Následuje ještě třeba čtenářství v širokém slova smyslu, kde se rýsují výzkumné aktivity a skupina lidí, kteří se tím chtějí zabývat, nebo teoretické aspekty informační vědy. Dílčí výzkumy se vedou i v dalších oblastech, nerada bych někoho opomenula.“&amp;lt;ref&amp;gt;ŠIMKOVÁ, Lenka. ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D.: ředitelkou ÚISK FF UK v Praze. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 2013, roč. 65, č. 6. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/6-2013/rozhovor-s-phdr-barborou-drobikovou-ph-d-reditelkou-uisk-ff-uk-v-praze-113-1482.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celá koncepce je k dispozici na stránkách ÚISKu: [http://uisk.ff.cuni.cz/dwn/1003/16631cs_CZ_koncepce_uisk_web.pdf uisk.ff.cuni.cz/dwn/1003/16631cs_CZ_koncepce_uisk_web.pdf]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Aktualizace bakalářského programu ===&lt;br /&gt;
V rozhovoru je zmiňována i aktualizace bakalářského programu, která reagovala na trendy ve vývoji informačních technologií, informační vědy a odborné praxe. V zimním semestru akademického roku 2013/2014 se zahájila modernizace a aktualizace osnov a výuky bakalářského programu Informační studia a knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt byl pod názvem Modernizace bakalářského programu Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze podpořen Operačním programem Praha - Adaptabilita (OPPA) v délce trvání dvaceti měsíců. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Došlo k aktualizaci osnov u šesti předmětů, které tvoří povinné jádro u tohoto bakalářského programu. Dále vznikly dva nové povinně volitelné předměty Lektorské a prezentační dovednosti a Informační a knihovnické služby. Aktualizované předměty se navíc dočkaly nové e-learningové podpory v podobně nové verze systému Moodle (2.3).   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Významné osobnosti na ÚISK ===&lt;br /&gt;
V březnu 2014 se konala velmi podnětná návštěva profesorky Maji Žumer z Univerzity V Ljubljani. Během čtyřdenní návštěvy probíhala setkání pedagogů ÚISK s prof. Žumer formou plodných diskuzí, které napomohly k aktualizaci předmětů a konzultaci znalostí oblasti profesního zájmu pedagogů. Prof. Žumer také přednesla přednášku na téma RDA modelů v rámci tradičních Jinonických informačních pondělků pro studenty bakalářského studia, ale i ostatních programů ÚISK a odbornou veřejnost.&amp;lt;ref&amp;gt;VORLÍČKOVÁ, Blanka. Průběh projektu inovace bakalářského programu na ÚISK FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 5 [cit. 2015-04-29]. urn:nbn:cz:ik-14229. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Druhým zahraničním odborníkem byla prof. Jela Steinerová z Bratislavské univerzity, která během své neméně podnětné dvoudenní návštěvy poskytla pedagogům konzultace ohledně metodologie a didaktiky informační vědy a jejich vlastních předmětů.&amp;lt;ref&amp;gt;VORLÍČKOVÁ, Blanka. Průběh projektu inovace bakalářského programu na ÚISK FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 5 [cit. 2015-04-29]. urn:nbn:cz:ik-14229. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od roku 2007 až do současnosti nabízí ÚISK bakalářský program a obor Informační studia a knihovnictví. V navazujícím magisterském studiu je program Informační studia a knihovnictví, v rámci něhož nabízí dva obory – Informační studia a knihovnictví a Studia nových médií. Informační studia a knihovnictví jako obor potom ještě v navazujícím studiu rozlišují tři zaměření – informační, knihovnické a knihovědné. Studia nových médií jako obor už žádné další specializace nemají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Studia nových médií ===&lt;br /&gt;
Studia nových médií je nejnovější obor, který vznikl na ÚISKu teprve v akademickém roce 2006/2007. Obor se připravoval již od roku 2005 a spolupracoval na něm tým interních a externích expertů vycházejících z informačních studií a knihovnictví. Za vznikem oboru stojí jména jako Denisa Kera, Daniel Říha a Petra Jedličková, která sestavila obdobnou koncepci jako doktorka Drobíková s názvem Řekl někdo nová média?&amp;lt;ref&amp;gt;JEDLIČKOVÁ, Petra. Řekl někdo nová média?. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 1 [cit. 2015-04-28]. urn:nbn:cz:ik-13347. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13347&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
V roce 2008 se stal vedoucím oboru Josef Šlerka a je jím až do současnosti. Tento obor je rok od roku populárnější a pro akademický rok 2015/2016 se stal druhým nejžádanějším oborem v rámci magisterského programu na FF UK. Více studentů se hlásí jen na psychologii.&lt;br /&gt;
''„Novými médii se myslí ta nejnovější, právě vznikající média včetně sociálních sítí, ale ne jenom. Pro obor Studia nových médií je proto charakteristický neustálý souboj s časem, permanentní pohyb na kraji. Učebnice v tomto oboru zastarávají neuvěřitelně rychle. Student prochází koncepcemi filozofickými, sociologickými, estetickými, ale i právnickými, politologickými a přitom nesmí ztrácet ze zřetele nová média jako taková.“''&amp;lt;ref&amp;gt;ŠIMKOVÁ, Lenka. ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D.: ředitelkou ÚISK FF UK v Praze. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 2013, roč. 65, č. 6. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/6-2013/rozhovor-s-phdr-barborou-drobikovou-ph-d-reditelkou-uisk-ff-uk-v-praze-113-1482.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Asi nejvýznamnější projektem, na kterém se StuNoMe v současné době podílí ve spolupráci s Matematicko-fyzikální fakultou a Ústavem pro soudobé dějiny je výuková hra Československo 38-89. Československo 38-89 je série výukových simulací, které kombinují prvky komiksu a počítačových her. Simulace vychází z autentických vzpomínek pamětníků, využívá prvky počítačových her a interaktivního komiksu. Hráč se pohybuje v současnosti, nejde tedy o hrátky s alternativní minulostí. Volí si, na co a jak se zeptá, podle toho se mu dostává od pamětníků různých odpovědí a interpretací vzpomínek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Stáže v zahraničí ===&lt;br /&gt;
Výše zmíněna aktualizace bakalářského programu, pokračovala v roce 2014. Další část se zaměřovala na vyučující, kteří měli možnost čerpat novou inspiraci a metody vyučování díky velkému množství nově zakoupení literatury a řady školení, kterými prošli. Vybraní pedagogové se účastnili několika zahraničních stáží na akademické půdě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První stáž, jejímž účelem bylo navázání zahraničních kontaktů a seznámení se s koncepcí a obsahem tamějšího studia, se konala v první polovině roku 2014. První destinací byla Università degli studi di Roma Tor Vergata v Římě. V řijnu následovala stáž do dánské Královské školy pro knihovní a informační vědy v Kodani (The Royal School of Library and Information Science, dále RSLIS). Třetí a poslední zahraniční cesta realizovaná z prostředků projektu se uskutečnila v prosinci téhož roku, tentokrát do slovinské Univerzity v Lublani. Tamější Katedra knihovnictví, informační vědy a knihovědy (Oddelek za bibliotekarstvo, informacijsko znanost in knjigarstvo, Filozofska fakulteta, Univerza v Ljubljani). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jinonické informační pondělky ===&lt;br /&gt;
Od letního semestru akademického roku 2010/2011 se každé pondělí konají přednášky v cyklu s názvem Jinonické informační pondělky. Jedná se o cyklus, kdy si vybraná kapacita v oboru připraví přednášku na předem domluvené téma. Celkem se konalo již 127 přednášek, které navštívily i osobnosti ze zahraničí, např. Alenka Sauperl, Barbara Wildemuth, Richard Sapon-White, Diane H. Sonnenwald a mnoho dalších. Velkou výhodou těchto zajímavých přednášek je, že většina prezentací by měla být dostupná ze stránek ÚISKu (http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=14925) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Radkou Římanovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Janem Hutařem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu 2000 ===&lt;br /&gt;
*HOUŠKOVÁ, Zlata. CASLIN 2000. Knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2000, č. 4 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004177.html&lt;br /&gt;
*HARTMANOVÁ, Dagmar. NOVÝ AUTORSKÝ ZÁKON - 1. část. Knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2000, 5-6 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0005-6/0005-6227.html&lt;br /&gt;
*VOJTÁŠEK, Filip. Absolventi ÚISK FF UK slavili 50. výročí jeho založení. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 10 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10650. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10650&lt;br /&gt;
*ŠŤASTNÁ, Petra. Zpráva z 8. ročníku Knihoven současnosti. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10612. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10612&lt;br /&gt;
*KAREN, Vladimír. INFORUM 2000 z pohledu organizátorů. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10607. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10607&lt;br /&gt;
*CELBOVÁ, Iva. Návrh knihovnického zákona - o nás bez nás. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10596. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10596&lt;br /&gt;
*JEDLIČKOVÁ, Petra. Inforum 2000. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 6 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-12446. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12446&lt;br /&gt;
*VOJTÁŠEK, Filip. Barokní sál a Astronomická věž v Klementinu se otevřely veřejnosti. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 6 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10590. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10590&lt;br /&gt;
*VYORÁLKOVÁ. INFOS 2000. Národní knihovna: časopis pro otázky knihovnické teorie a praxe [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 1990-2004, roč. 11, č. 4 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z:http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004175.html&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Historie 2000‒2015 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, Knihovnictví &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_2000-2015&amp;diff=29413</id>
		<title>Historie ÚISK a knihovnictví v letech 2000-2015</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historie_%C3%9AISK_a_knihovnictv%C3%AD_v_letech_2000-2015&amp;diff=29413"/>
		<updated>2016-01-12T23:02:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Hana.Hettenbergerova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Po roce 2000 již '''Ústav informačních studií a knihovnictví''' nezastihly žádné významnější přeměny, vyjma těch personálních. Ve funkci ředitele působil po '''[[Rudolf Vlasák|doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi]]''' od roku 2002 '''[[Richard Papík|PhDr. Richard Papík, Ph.D.]]''', kterého o deset let později vystřídala '''[[Barbora Drobíková|PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D.]]'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nové tisíciletí přineslo do knihovnického a informačního oboru mnoho změn a úprav. Ty se dotkly jak knihoven jako takových, tak i samotného procesu výuky budoucích knihovníků a informačních specialistů. Vývoj spočíval především ve větší orientaci na informační technologie a databáze. V roce 2006 byl otevřen nový obor Studium nových médií. Důležitou změnou bylo také přesídlení ÚISKU z Celetné ulice do Jinonic. Při zpracovávání tématu byl kladen hlavní důraz zejména na roky 2000 a 2010 až 2015.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Politické a kulturní pozadí let 2000‒2015 ==&lt;br /&gt;
Počátek nového tisíciletí je spojen s významným milníkem v podobě vstupu do Evropské unie, jejímž členem se Česka republika stala v roce 2002. Členství v EU znamenal nové příležitosti pro Českou republiku v podobě volného pohybu osob, zboží a služeb, zjednodušení cestování apod. Společně s ekonomickým růstem pokračoval i růst životní úrovně. V rovině politické se začaly projevovat první problémy se stabilitou vlád, které se v následujících letech ještě prohloubily v souvislosti s příchodem celosvětového hospodářského úpadku. Od roku 2006 žádná vláda nevydržela celé funkční období, což mělo samozřejmě dopad na stabilitu a stav země. V současné době ekonomická deprese snad definitivně odezněla a hospodářství přešlo do mírného růstu.  Došlo i k určitě stabilizaci na politické scéně a lze doufat, že tento trend bude pokračovat i nadále. Bohužel nelze mluvit o stabilizaci společnosti, ve které čím dál více rezonují zahraničně-politické problémy a na jejich základě dochází i k radikalizaci určitých společenských skupin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rok 2000 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vysokoškolská výuka ===&lt;br /&gt;
Od tohoto roku se kladl ještě větší důraz na informační technologie už ve fázi studia oboru. Vysokoškolská výuka byla významně transformována. Bylo nutné přestat čerpat informace jen z klasických informačních zdrojů s relativně zastaralými informacemi. Těmto potřebám odpovídaly hlavně databáze, jejichž používání se mělo v následujících letech ještě více rozšířit. A právě databáze (dříve CD-ROM, dnes spíše počítačové sítě a internet) se staly jedním ze základních kamenů studia knihovnictví a informačních studií.&lt;br /&gt;
Se zdroji informací (a informacích o nich) přímo souvisí jejich správné používání. Studium již není jen čtení textů od vyučujících, ale samostatné hledání relevantních a užitečných informací a jejich následné využití. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Změnila se celková orientace studia knihovnictví.  Ač rozdělení na knihovědu a informační zaměření dodnes stále existuje, bylo to právě období kolem roku 2000, které obě větve oboru více spojilo. Velký rozmach informačních technologií a jeho důležitost pro obor si vyžadoval změnu v přístupu ke studiu. Studenti knihovědného zaměření se museli naučit novým postupům a v lecčem dohnat své kolegy v informačním zaměření, kteří se novými technologiemi zabývali prvotně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro Ústav informačních studií a knihovnictví (dříve katedry vědeckých informací a knihovnictví) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze byl rok 2000 přelomovým. Celý ústav se 27. června přestěhoval ze svého dlouholetého sídla v Celetné ulici č. 20 v Praze 1 do nových prostor, které Univerzita Karlova získala v Praze 5 – Jinonicích (viz.obr.1). Kromě ÚISK se do Jinonic přestěhovaly za FF UK Ústav politologie a Katedra sociální práce, dále vybrané ústavy Fakulty sociálních věd UK, Centrum pro otázky životního prostředí a také nově zřízená (od 1. 8. 2000) Fakulta humanitních studií UK. Pro všechny tyto obory byla zřízena i společná centrální knihovna, taktéž v Jinonicích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysokoškolské vzdělání v tomto období bylo možné hned na třech školách, Karlově Univerzitě v Praze (UISK), Slezské univerzitě v Opavě a Masarykově Univerzitě v Brně (KISK). Všechny obory byly do jisté míry ovlivněny návrhy vypracovanými mezinárodní komisí  “Vzdělávání pro 21. století” již v roce 1993 na půdě UNESCO. Ty následně posloužily jako inspirace k českému Národnímu programu rozvoje vzdělávání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výuce, i když nikoliv té vysokoškolské, byl věnován i sedmý ročník pravidelného semináře CASLIN, který se konal v Luhačovicích. Tématem bylo celoživotní vzdělávání knihovníků, zvyšování a prohlubování jejich kvalifikace. Výsledkem semináře potom byly zejména body, které by knihovnická obec chtěla a potřebovala zformulovat. Například nutnost utvořit koncepci celoživotního vzdělávání, zásady kariérního řádu, kvalitativní standardy pro jednotlivé typy vzdělávacích aktivit - a prosadit je do praxe českých knihoven. Řešila se také nutnost vnitrooborové spolupráce i kooperace se školami, intenzivnější vzdělávání v poli ICT a jeho efektivního využívání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Akce a události ===&lt;br /&gt;
Pro bývalé studenty ÚISKu bylo v listopadu 2000 zorganizováno setkání při příležitosti 50. výročí založení ústavu. Asi 200 účastníků se sešlo v nových jinonických prostorách, které si každý mohl detailně prohlédnout. Atmosféra byla uvolněná a neformální.&lt;br /&gt;
Tématem, o kterém se alespoň okrajově mluvilo na většině knihovnických akcích v tomto roce, se stal nový knihovnický zákon. Příkladem může být 8. ročník konference Knihovny současnosti konané v Seči u Chrudimi, kam se dostavili i zástupci Ministerstva kultury ČR, tehdejší náměstek Ilja Racek a ředitelka odboru literatury a knihoven Eva Kantůrková.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konference INFORUM se v tomto roce věnovala hlavně problematice propagace informačních služeb, vztahů s okolím a marketingu v knihovnách a informačních centrech. Svůj příspěvek přidala i Aline Soules, a to na téma rostoucího významu marketingu knihovních zdrojů a služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Témata týkající se oblasti kultury informačního věku a rozvoji informační společnosti, byly řešeny na mezinárodním informatickém sympoziu INFOS 2000, konaném ve Staré Lesné na Slovensku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po 251 letech se potom pro veřejnost znovu otevřela Astronomická věž v pražském Klementinu a spolu s ní i Barokní sál Národní knihovny ČR (viz.obr.2 a obr.3). Po rekonstrukci se můžou návštěvníci opět kochat interiérem zdobeným freskami od Jana Hiebla, ale hlavně regály se starými tisky hlavně z oborů teologie a filozofie. Barokní sál byl do té doby přístupný jen s povolením ředitele knihovny, nebo při dnech otevřených dveří.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Legislativa ===&lt;br /&gt;
Dne 1. prosince 2000 nabyl účinnosti zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů. Z knihovnického hlediska je obzvlášť zajímavý čl. 5 odst. 3 písm. n) stanovující, že členské státy mohou poskytnout výjimky z práv podle čl. 2 (rozmnožování) a 3 (sdělování veřejnosti) v případě užití díla sdělováním veřejnosti (včetně “making available”) pro účely výzkumu nebo soukromého studia individuální osobě jednoúčelovým terminálem umístěným v budově zařízení jako jsou veřejně přístupné knihovny, vzdělávací zařízení, muzea anebo archivy, které nejsou určeny pro přímý nebo nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch bez ohledu k nákupním nebo licenčním podmínkám vztahujícím se k jejich sbírkám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 2001 Parlament ČR schválil dlouho diskutovaný návrh nového zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2002. Stávající zákon z roku 1959 už neodpovídal současné realitě a také ani nekorespondoval se současným právním řádem. To pak způsobovalo nedorozumění a problémy, které se s přibývajícími novými zákony jen vršily.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nový zákon neupravoval pouze existenci a podobu knihoven, ale zasáhl i do jejich služeb. Směřoval tedy k situaci, kdy budou veřejné a knihovnické informační služby k dispozici všem občanům státu pokud možno ve stejném rozsahu a kvalitě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informační zdroje pro vědu a výzkum ===&lt;br /&gt;
Ministerstvo školství vyhlásilo na období 2000-2003 program Informační zdroje pro vědu a výzkum, díky kterému prakticky ze dne na den zmizela informační bariéra, která po dlouhá desetiletí bránila širokému přístupu k aktuálním odborným informacím a výrazně tak omezovala možnosti rozvoje vědy i kvalitu vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem programu bylo, aby vědecký či výzkumný pracovník nebo uživatel výsledků výzkumu a vývoje měl možnost získat v daném oboru na jednom místě veškeré dostupné informace. Jednotlivé projekty programu musí zajistit pro příslušnou skupinu oborů získávání, zpřístupňování a poskytování informací, informačních zdrojů (databází, periodik, elektronických i klasických dokumentů) a komplexních služeb s využitím moderní technické a technologické infrastruktury. Jak zmínil v rozhovoru doc. Richard Papík, do knihoven se dostaly systémy jako ProQuest, nastal masivní nástup online služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Roky 2010‒2015 v knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volba nové ředitelky ===&lt;br /&gt;
Jedním z důležitých milníků v tomto období pro ÚISK bylo jmenování nové ředitelky. Po interním výběrovém řízení byla v roce 2012 vybrána PhDr. Barbora Drobíková Ph.D. Byla zvolena na dobu tří let, tudíž letos její mandát vyprší a není jisté, jestli bude o pozici usilovat znovu. Paní doktorka ke kandidatuře připravila dokument zvaný Koncepce rozvoje UISK do roku 2017. Sama autorka v rozhovoru pro časopis Čtenář popsala, z čeho při jeho sestavování vycházela.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Připravila jsem si SWOT (pozn. redakce Strength, Weaknesses, Opportunities, Threats – silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby) analýzu aktuální situace, která na ÚISK je. Nevycházela jsem z předchozích koncepcí. Zvolila jsem popis současného stavu, z něhož potom nová koncepce vznikla. Zmapovala jsem si počet studentů, počet uchazečů, vyučované obory, udělala jsem si srovnání se zahraničím. Podstatná část práce se týkala stabilizace doktorského studia, kterému letos končí akreditace. Bylo tedy nutné připravit reakreditační spis, dohodnout nová pravidla, měnilo se složení oborové rady pro doktorské studium, jejíž skladba má svá pravidla. Ladili jsme kreditní systém, který funguje v rámci FF. Snažím se o vytyčení vědecko-výzkumných aktivit na ÚISK, částečně zde chybělo definování toho, které obory jsou našimi „srdečními“, které výzkumně rozvíjíme. Je to například již zmíněná bibliometrie a scientometrie. Následuje ještě třeba čtenářství v širokém slova smyslu, kde se rýsují výzkumné aktivity a skupina lidí, kteří se tím chtějí zabývat, nebo teoretické aspekty informační vědy. Dílčí výzkumy se vedou i v dalších oblastech, nerada bych někoho opomenula.“&amp;lt;ref&amp;gt;ŠIMKOVÁ, Lenka. ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D.: ředitelkou ÚISK FF UK v Praze. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 2013, roč. 65, č. 6. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/6-2013/rozhovor-s-phdr-barborou-drobikovou-ph-d-reditelkou-uisk-ff-uk-v-praze-113-1482.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celá koncepce je k dispozici na stránkách ÚISKu: [http://uisk.ff.cuni.cz/dwn/1003/16631cs_CZ_koncepce_uisk_web.pdf uisk.ff.cuni.cz/dwn/1003/16631cs_CZ_koncepce_uisk_web.pdf]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Aktualizace bakalářského programu ===&lt;br /&gt;
V rozhovoru je zmiňována i aktualizace bakalářského programu, která reagovala na trendy ve vývoji informačních technologií, informační vědy a odborné praxe. V zimním semestru akademického roku 2013/2014 se zahájila modernizace a aktualizace osnov a výuky bakalářského programu Informační studia a knihovnictví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt byl pod názvem Modernizace bakalářského programu Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze podpořen Operačním programem Praha - Adaptabilita (OPPA) v délce trvání dvaceti měsíců. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Došlo k aktualizaci osnov u šesti předmětů, které tvoří povinné jádro u tohoto bakalářského programu. Dále vznikly dva nové povinně volitelné předměty Lektorské a prezentační dovednosti a Informační a knihovnické služby. Aktualizované předměty se navíc dočkaly nové e-learningové podpory v podobně nové verze systému Moodle (2.3).   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Významné osobnosti na ÚISK ===&lt;br /&gt;
V březnu 2014 se konala velmi podnětná návštěva profesorky Maji Žumer z Univerzity V Ljubljani. Během čtyřdenní návštěvy probíhala setkání pedagogů ÚISK s prof. Žumer formou plodných diskuzí, které napomohly k aktualizaci předmětů a konzultaci znalostí oblasti profesního zájmu pedagogů. Prof. Žumer také přednesla přednášku na téma RDA modelů v rámci tradičních Jinonických informačních pondělků pro studenty bakalářského studia, ale i ostatních programů ÚISK a odbornou veřejnost.&amp;lt;ref&amp;gt;VORLÍČKOVÁ, Blanka. Průběh projektu inovace bakalářského programu na ÚISK FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 5 [cit. 2015-04-29]. urn:nbn:cz:ik-14229. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Druhým zahraničním odborníkem byla prof. Jela Steinerová z Bratislavské univerzity, která během své neméně podnětné dvoudenní návštěvy poskytla pedagogům konzultace ohledně metodologie a didaktiky informační vědy a jejich vlastních předmětů.&amp;lt;ref&amp;gt;VORLÍČKOVÁ, Blanka. Průběh projektu inovace bakalářského programu na ÚISK FF UK v Praze. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 5 [cit. 2015-04-29]. urn:nbn:cz:ik-14229. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14229&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od roku 2007 až do současnosti nabízí ÚISK bakalářský program a obor Informační studia a knihovnictví. V navazujícím magisterském studiu je program Informační studia a knihovnictví, v rámci něhož nabízí dva obory – Informační studia a knihovnictví a Studia nových médií. Informační studia a knihovnictví jako obor potom ještě v navazujícím studiu rozlišují tři zaměření – informační, knihovnické a knihovědné. Studia nových médií jako obor už žádné další specializace nemají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Studia nových médií ===&lt;br /&gt;
Studia nových médií je nejnovější obor, který vznikl na ÚISKu teprve v akademickém roce 2006/2007. Obor se připravoval již od roku 2005 a spolupracoval na něm tým interních a externích expertů vycházejících z informačních studií a knihovnictví. Za vznikem oboru stojí jména jako Denisa Kera, Daniel Říha a Petra Jedličková, která sestavila obdobnou koncepci jako doktorka Drobíková s názvem Řekl někdo nová média?&amp;lt;ref&amp;gt;JEDLIČKOVÁ, Petra. Řekl někdo nová média?. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 1 [cit. 2015-04-28]. urn:nbn:cz:ik-13347. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13347&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
V roce 2008 se stal vedoucím oboru Josef Šlerka a je jím až do současnosti. Tento obor je rok od roku populárnější a pro akademický rok 2015/2016 se stal druhým nejžádanějším oborem v rámci magisterského programu na FF UK. Více studentů se hlásí jen na psychologii.&lt;br /&gt;
''„Novými médii se myslí ta nejnovější, právě vznikající média včetně sociálních sítí, ale ne jenom. Pro obor Studia nových médií je proto charakteristický neustálý souboj s časem, permanentní pohyb na kraji. Učebnice v tomto oboru zastarávají neuvěřitelně rychle. Student prochází koncepcemi filozofickými, sociologickými, estetickými, ale i právnickými, politologickými a přitom nesmí ztrácet ze zřetele nová média jako taková.“''&amp;lt;ref&amp;gt;ŠIMKOVÁ, Lenka. ROZHOVOR s PhDr. BARBOROU DROBÍKOVOU, Ph.D.: ředitelkou ÚISK FF UK v Praze. Čtenář: Měsíčník pro práci s knihou. Praha: A.L.L. Production, 2013, roč. 65, č. 6. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2013-roc-65/6-2013/rozhovor-s-phdr-barborou-drobikovou-ph-d-reditelkou-uisk-ff-uk-v-praze-113-1482.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Asi nejvýznamnější projektem, na kterém se StuNoMe v současné době podílí ve spolupráci s Matematicko-fyzikální fakultou a Ústavem pro soudobé dějiny je výuková hra Československo 38-89. Československo 38-89 je série výukových simulací, které kombinují prvky komiksu a počítačových her. Simulace vychází z autentických vzpomínek pamětníků, využívá prvky počítačových her a interaktivního komiksu. Hráč se pohybuje v současnosti, nejde tedy o hrátky s alternativní minulostí. Volí si, na co a jak se zeptá, podle toho se mu dostává od pamětníků různých odpovědí a interpretací vzpomínek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Stáže v zahraničí ===&lt;br /&gt;
Výše zmíněna aktualizace bakalářského programu, pokračovala v roce 2014. Další část se zaměřovala na vyučující, kteří měli možnost čerpat novou inspiraci a metody vyučování díky velkému množství nově zakoupení literatury a řady školení, kterými prošli. Vybraní pedagogové se účastnili několika zahraničních stáží na akademické půdě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První stáž, jejímž účelem bylo navázání zahraničních kontaktů a seznámení se s koncepcí a obsahem tamějšího studia, se konala v první polovině roku 2014. První destinací byla Università degli studi di Roma Tor Vergata v Římě. V řijnu následovala stáž do dánské Královské školy pro knihovní a informační vědy v Kodani (The Royal School of Library and Information Science, dále RSLIS). Třetí a poslední zahraniční cesta realizovaná z prostředků projektu se uskutečnila v prosinci téhož roku, tentokrát do slovinské Univerzity v Lublani. Tamější Katedra knihovnictví, informační vědy a knihovědy (Oddelek za bibliotekarstvo, informacijsko znanost in knjigarstvo, Filozofska fakulteta, Univerza v Ljubljani). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Jinonické informační pondělky ===&lt;br /&gt;
Od letního semestru akademického roku 2010/2011 se každé pondělí konají přednášky v cyklu s názvem Jinonické informační pondělky. Jedná se o cyklus, kdy si vybraná kapacita v oboru připraví přednášku na předem domluvené téma. Celkem se konalo již 127 přednášek, které navštívily i osobnosti ze zahraničí, např. Alenka Sauperl, Barbara Wildemuth, Richard Sapon-White, Diane H. Sonnenwald a mnoho dalších. Velkou výhodou těchto zajímavých přednášek je, že většina prezentací by měla být dostupná ze stránek ÚISKu (http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=14925) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Rozhovory s osobnostmi historie ÚISK ==&lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Radkou Římanovou]] &lt;br /&gt;
* [[Rozhovor s Janem Hutařem]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu 2000 ===&lt;br /&gt;
*HOUŠKOVÁ, Zlata. CASLIN 2000. Knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2000, č. 4 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004177.html&lt;br /&gt;
*HARTMANOVÁ, Dagmar. NOVÝ AUTORSKÝ ZÁKON - 1. část. Knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2000, 5-6 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0005-6/0005-6227.html&lt;br /&gt;
*VOJTÁŠEK, Filip. Absolventi ÚISK FF UK slavili 50. výročí jeho založení. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 10 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10650. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10650&lt;br /&gt;
*ŠŤASTNÁ, Petra. Zpráva z 8. ročníku Knihoven současnosti. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10612. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10612&lt;br /&gt;
*KAREN, Vladimír. INFORUM 2000 z pohledu organizátorů. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10607. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10607&lt;br /&gt;
*CELBOVÁ, Iva. Návrh knihovnického zákona - o nás bez nás. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10596. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10596&lt;br /&gt;
*JEDLIČKOVÁ, Petra. Inforum 2000. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 6 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-12446. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12446&lt;br /&gt;
*VOJTÁŠEK, Filip. Barokní sál a Astronomická věž v Klementinu se otevřely veřejnosti. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 6 [cit. 2015-04-30]. urn:nbn:cz:ik-10590. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10590&lt;br /&gt;
*VYORÁLKOVÁ. INFOS 2000. Národní knihovna: časopis pro otázky knihovnické teorie a praxe [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 1990-2004, roč. 11, č. 4 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z:http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004175.html&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura v oddílu Historie 2000‒2015 ===&lt;br /&gt;
*ČAPKA, František. Dějiny zemi Koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-7277-469-2&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví, Knihovnictví &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Historie Ústavu informačních studií a knihovnictví UK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Hana.Hettenbergerova</name></author>
		
	</entry>
</feed>