<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Iveta.Lavickova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Iveta.Lavickova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Iveta.Lavickova"/>
	<updated>2026-04-21T18:48:32Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71046</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71046"/>
		<updated>2022-04-16T09:37:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Seznam použité literatury */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vymezení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vymezení konfliktů''' (Miller &amp;amp; Dollard)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vymezení konfliktu dle autorů se opírá o '''procesy vývoje a učení,''' jakož i o '''pudově motivační aspekty dynamiky osobnosti'''. Vycházejí při zkoumání konfliktu z rozlišení a specifikace '''tendencí přiblížení a tendenci vyhnutí'''. Obě tyto tendence narůstají s přiblížením se k pozitivnímu cíli, respektive k negativnímu podnětu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''tři typy konfliktů:''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''přitahování - přitahování''' ( + +) - '''konflikt dvou kladných sil''', kdy se člověk musí rozhodnout pouze pro jeden cíl ze dvou možností, přičemž obě jsou stejně přitažlivé (dovolená u moře nebo na horách)&lt;br /&gt;
*'''vyhýbání - vyhýbání''' (- - ) - '''konflikt dvou záporných sil''', je rozhodování mezi dvěma stejně nežádoucími nepříjemnostmi (např. v některých zemích si může odsouzený vybrat mezi několika denním vězením a peněžitým trestem)&lt;br /&gt;
*'''přitahování - vyhýbání''' ( ± ) - jedna situace obsahuje zároveň záporné i kladné motivy, přičemž nelze jeden nebo druhý motiv jednoduše eliminovat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dále dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dělení sociálních konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
*střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
*do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty&lt;br /&gt;
*soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)&lt;br /&gt;
*dysfunkční komunikace&lt;br /&gt;
*nejasná pravidla, standardy, politiky&lt;br /&gt;
*extrémní časový tlak&lt;br /&gt;
*nesplněné očekávání&lt;br /&gt;
*neřešené a potlačované konflikty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dynamika sociálního konfliktu==&lt;br /&gt;
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)&lt;br /&gt;
*'''šíření konfliktu'''&lt;br /&gt;
*'''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)&lt;br /&gt;
*'''řešení konfliktu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Styly řešení konfliktů v interpersonálních konfliktech:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Způsob chování lidí v konfliktu ovlivňuje základní či převažující orientace účastníků: '''na sebe''', na svůj zisk nebo '''na druhé''', na vztahy (dovolit zisk druhému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''emocionální''' - jsou nejčastější (až 75%), obvyklá je agresivní reakce&lt;br /&gt;
*'''neurotické''' - (10%), emoce jsou potlačovány do podvědomí, což může mít za následek nejrůznější psychosomatické nemoci&lt;br /&gt;
*'''neřešené konflikty''' - (10%), časem z nich vznikají také psychosomatická onemocnění, neboť je silně registruje naše podvědomí&lt;br /&gt;
*'''racionální''' - (5%) vyřešené pomocí tzv. principiálního vyjednávání, konstruktivního řešení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; '''deeskalace konfliktů''' a '''techniky překonávající divergenci zájmů'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Deeskalace konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*motivací sporných stran je konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*nastává při &amp;lt;u&amp;gt;bezvýchodné situaci&amp;lt;/u&amp;gt; (kde nelze zvítězit), při &amp;lt;u&amp;gt;katastrofickém vyústění konfliktu&amp;lt;/u&amp;gt; (př. válka) či při předpokladu, že &amp;lt;u&amp;gt;z dohody lze získat více než ztratit&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
*jedna strana musí věřit druhé, že chce konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*důležitý je bezprostřední kontakt a komunikace (ovšem ve vyhrocených situacích tato pravidla nejdou aplikovat! např. na fotbalových zápasech)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Techniky překonávající divergenci zájmů (Sherif, 1966):'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*konflikt lze překonat kooperací soupeřících stran u nadřazených cílů&lt;br /&gt;
*př. spojenectví USA a SSSR ve 2. světové válce proti Německu&lt;br /&gt;
*důležitá podmínka vyřešení konfliktu - dosažení společného cíle (pokud ne -&amp;gt; zhoršení vztahů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;3 další způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;/u&amp;gt;''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Autoritativní řešení konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje&lt;br /&gt;
*autorita může mít formální ale i neformální charakter (př. policie, učitelé, rodiče apod.)&lt;br /&gt;
*řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit&lt;br /&gt;
*rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*vynucená řešení, se kterými jedinec nesouhlasí -&amp;gt; může se jim snažit vyhnout nebo jinak prosadit svá práva&lt;br /&gt;
**'''Rozhodnutí autoritou (resp. silou):''' sporné strany komunikují přímo; strana s větší silou rozhodne konflikt ve svůj prospěch&lt;br /&gt;
**'''Soudní spor:''' konfliktní strany se prostřednictvím soudních zástupců snaží prosadit svá práve&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''2) Alternativní řešení''' '''konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou&lt;br /&gt;
*řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran (př. mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu)&lt;br /&gt;
*produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Model alternativního řešení konfliktů:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**'''Integrace:''' zainteresované strany konfrontují svá stanoviska, kooperativně identifikují vzniklý problém, generují a zvažují alternativní řešení problému a přijímají rozhodnutí; řeší jádro konfliktu, nikoli jeho symptomy&lt;br /&gt;
**'''Akomodace:''' základem je překonávání rozdílů zdůrazňování společných prvků; vrátí problém do výchozího stavu; podpora kooperace mezi stranami; dočasné přerušení konfliktu nikoliv řešení&lt;br /&gt;
**'''Dominance:''' techniky síly, ignoruje potřeby a zájmy druhých; souhlas druhé strany bývá vynucený; rychlost řešení konfliktu je zde pozitivní&lt;br /&gt;
**'''Vyhýbání:''' pasivní ignorování problému nebo jeho aktivní potlačení; pouze dočasné řešení situace&lt;br /&gt;
**'''Kompromis:''' představuje moderovanou koncentraci na své potřeby jakož i na potřeby jiných; ani vítěz, ani poražený; důraz klade na nalezení a akceptaci vhodného řešení než na spokojenost zainteresovaných strach konfliktu; vhodný u skupin se stejnou mocí, ale rozdílnými cíli&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, který situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''3) Intervence třetích stran:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*vhodné u dlouhotrvajících konfliktů, kde neprofituje ani jedna strana&lt;br /&gt;
*základním mechanismem '''mediace''' je zprostředkování dohody za asistence třetí strany; konfliktní strany pomocí trénované osoby – mediátora (zprostředkovatele) směřují k aktivnímu hledání inovativních řešení konfliktní situace&lt;br /&gt;
*'''Techniky:''' ''vytvoření raportu mezi stranami, podpora komunikace a odstranění nedorozumění, separátní jednání'' (odstraňuje emoční výlevy mezi stranami, mediátor komunikuje se stranami zvlášť), ''diskusní techniky'' (problém vyjasňují, přehodnocují) &lt;br /&gt;
**'''Arbitráž:''' arbitr, který má autoritu rozhodnout spor konfliktních stran (př. rodič či soudce); arbitráž je formální pojednání spojené s dokazováním a následným rozhodnutím nezávislého arbitra, který se řídí platným právním řádem&lt;br /&gt;
**'''Facilitace:''' usnadnění; s pomocí facilitátora jsou konfliktní strany konstruktivním způsobem usměrňované k dosažení vzájemné dohody (např. manželská terapie)&lt;br /&gt;
**'''Zmírňování:''' akceptovaná neutrální osoba zprostředkuje komunikaci mezi zúčastněnými stranami (tam, kde strany odmítají osobní jednání)&lt;br /&gt;
**'''Rozhodcovská komise:''' panel odborníků ve sporné oblasti, jejichž úlohou je neformální setkání vyslechnout sporné strany a následně rozhodnout spor&lt;br /&gt;
**'''Ombudsman:''' formálně ustanovená a obecně akceptovaná autorita, která pomáhá ochraňovat práva zúčastněných strach v konfliktních situacích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná)&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;Při výběru strategie vyjednávání&amp;lt;/u&amp;gt; byla prokázána &amp;lt;u&amp;gt;spojitost mezi situačními&amp;lt;/u&amp;gt;, resp. &amp;lt;u&amp;gt;osobnostními charakteristikami&amp;lt;/u&amp;gt; (interakční přístup) &amp;lt;u&amp;gt;vyjednavače&amp;lt;/u&amp;gt;, &amp;lt;u&amp;gt;a výběrem strategie vyjednávání.&amp;lt;/u&amp;gt; Např. pokud vyjednávač disponuje velkou mocí, může použít vyjednávací strategii - změna požadavků druhé strany - pomocí hrozeb. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech. Pokud obě strany použijí stejně strategie vyjednávání, pak jim nezbývá, než se uchýlit k vyjednávání založeném na zájmech. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;3. Výrost, J. &amp;amp; Slaměník, I. (2008). ''Sociální psychologie.'' Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Přednášky Sociální psychologie Mgr. Bc. Tomáše Mrhálka, Ph.D. (PF, JČU).&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71045</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71045"/>
		<updated>2022-04-16T09:36:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Vymezení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vymezení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vymezení konfliktů''' (Miller &amp;amp; Dollard)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vymezení konfliktu dle autorů se opírá o '''procesy vývoje a učení,''' jakož i o '''pudově motivační aspekty dynamiky osobnosti'''. Vycházejí při zkoumání konfliktu z rozlišení a specifikace '''tendencí přiblížení a tendenci vyhnutí'''. Obě tyto tendence narůstají s přiblížením se k pozitivnímu cíli, respektive k negativnímu podnětu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''tři typy konfliktů:''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''přitahování - přitahování''' ( + +) - '''konflikt dvou kladných sil''', kdy se člověk musí rozhodnout pouze pro jeden cíl ze dvou možností, přičemž obě jsou stejně přitažlivé (dovolená u moře nebo na horách)&lt;br /&gt;
* '''vyhýbání - vyhýbání''' (- - ) - '''konflikt dvou záporných sil''', je rozhodování mezi dvěma stejně nežádoucími nepříjemnostmi (např. v některých zemích si může odsouzený vybrat mezi několika denním vězením a peněžitým trestem)&lt;br /&gt;
* '''přitahování - vyhýbání''' ( ± ) - jedna situace obsahuje zároveň záporné i kladné motivy, přičemž nelze jeden nebo druhý motiv jednoduše eliminovat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dále dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dělení sociálních konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
*střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
*do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty&lt;br /&gt;
*soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)&lt;br /&gt;
*dysfunkční komunikace&lt;br /&gt;
*nejasná pravidla, standardy, politiky&lt;br /&gt;
*extrémní časový tlak&lt;br /&gt;
*nesplněné očekávání&lt;br /&gt;
*neřešené a potlačované konflikty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dynamika sociálního konfliktu==&lt;br /&gt;
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)&lt;br /&gt;
*'''šíření konfliktu'''&lt;br /&gt;
*'''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)&lt;br /&gt;
*'''řešení konfliktu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Styly řešení konfliktů v interpersonálních konfliktech:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Způsob chování lidí v konfliktu ovlivňuje základní či převažující orientace účastníků: '''na sebe''', na svůj zisk nebo '''na druhé''', na vztahy (dovolit zisk druhému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''emocionální''' - jsou nejčastější (až 75%), obvyklá je agresivní reakce&lt;br /&gt;
* '''neurotické''' - (10%), emoce jsou potlačovány do podvědomí, což může mít za následek nejrůznější psychosomatické nemoci&lt;br /&gt;
* '''neřešené konflikty''' - (10%), časem z nich vznikají také psychosomatická onemocnění, neboť je silně registruje naše podvědomí&lt;br /&gt;
* '''racionální''' - (5%) vyřešené pomocí tzv. principiálního vyjednávání, konstruktivního řešení  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; '''deeskalace konfliktů''' a '''techniky překonávající divergenci zájmů'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Deeskalace konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*motivací sporných stran je konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*nastává při &amp;lt;u&amp;gt;bezvýchodné situaci&amp;lt;/u&amp;gt; (kde nelze zvítězit), při &amp;lt;u&amp;gt;katastrofickém vyústění konfliktu&amp;lt;/u&amp;gt; (př. válka) či při předpokladu, že &amp;lt;u&amp;gt;z dohody lze získat více než ztratit&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
*jedna strana musí věřit druhé, že chce konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*důležitý je bezprostřední kontakt a komunikace (ovšem ve vyhrocených situacích tato pravidla nejdou aplikovat! např. na fotbalových zápasech)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Techniky překonávající divergenci zájmů (Sherif, 1966):'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*konflikt lze překonat kooperací soupeřících stran u nadřazených cílů&lt;br /&gt;
*př. spojenectví USA a SSSR ve 2. světové válce proti Německu&lt;br /&gt;
*důležitá podmínka vyřešení konfliktu - dosažení společného cíle (pokud ne -&amp;gt; zhoršení vztahů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;3 další způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;/u&amp;gt;''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Autoritativní řešení konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje&lt;br /&gt;
*autorita může mít formální ale i neformální charakter (př. policie, učitelé, rodiče apod.)&lt;br /&gt;
*řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit&lt;br /&gt;
*rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*vynucená řešení, se kterými jedinec nesouhlasí -&amp;gt; může se jim snažit vyhnout nebo jinak prosadit svá práva&lt;br /&gt;
**'''Rozhodnutí autoritou (resp. silou):''' sporné strany komunikují přímo; strana s větší silou rozhodne konflikt ve svůj prospěch&lt;br /&gt;
**'''Soudní spor:''' konfliktní strany se prostřednictvím soudních zástupců snaží prosadit svá práve&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''2) Alternativní řešení''' '''konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou&lt;br /&gt;
*řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran (př. mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu)&lt;br /&gt;
*produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Model alternativního řešení konfliktů:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**'''Integrace:''' zainteresované strany konfrontují svá stanoviska, kooperativně identifikují vzniklý problém, generují a zvažují alternativní řešení problému a přijímají rozhodnutí; řeší jádro konfliktu, nikoli jeho symptomy&lt;br /&gt;
**'''Akomodace:''' základem je překonávání rozdílů zdůrazňování společných prvků; vrátí problém do výchozího stavu; podpora kooperace mezi stranami; dočasné přerušení konfliktu nikoliv řešení&lt;br /&gt;
**'''Dominance:''' techniky síly, ignoruje potřeby a zájmy druhých; souhlas druhé strany bývá vynucený; rychlost řešení konfliktu je zde pozitivní&lt;br /&gt;
**'''Vyhýbání:''' pasivní ignorování problému nebo jeho aktivní potlačení; pouze dočasné řešení situace&lt;br /&gt;
**'''Kompromis:''' představuje moderovanou koncentraci na své potřeby jakož i na potřeby jiných; ani vítěz, ani poražený; důraz klade na nalezení a akceptaci vhodného řešení než na spokojenost zainteresovaných strach konfliktu; vhodný u skupin se stejnou mocí, ale rozdílnými cíli&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, který situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''3) Intervence třetích stran:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*vhodné u dlouhotrvajících konfliktů, kde neprofituje ani jedna strana&lt;br /&gt;
*základním mechanismem '''mediace''' je zprostředkování dohody za asistence třetí strany; konfliktní strany pomocí trénované osoby – mediátora (zprostředkovatele) směřují k aktivnímu hledání inovativních řešení konfliktní situace&lt;br /&gt;
*'''Techniky:''' ''vytvoření raportu mezi stranami, podpora komunikace a odstranění nedorozumění, separátní jednání'' (odstraňuje emoční výlevy mezi stranami, mediátor komunikuje se stranami zvlášť), ''diskusní techniky'' (problém vyjasňují, přehodnocují) &lt;br /&gt;
**'''Arbitráž:''' arbitr, který má autoritu rozhodnout spor konfliktních stran (př. rodič či soudce); arbitráž je formální pojednání spojené s dokazováním a následným rozhodnutím nezávislého arbitra, který se řídí platným právním řádem&lt;br /&gt;
**'''Facilitace:''' usnadnění; s pomocí facilitátora jsou konfliktní strany konstruktivním způsobem usměrňované k dosažení vzájemné dohody (např. manželská terapie)&lt;br /&gt;
**'''Zmírňování:''' akceptovaná neutrální osoba zprostředkuje komunikaci mezi zúčastněnými stranami (tam, kde strany odmítají osobní jednání)&lt;br /&gt;
**'''Rozhodcovská komise:''' panel odborníků ve sporné oblasti, jejichž úlohou je neformální setkání vyslechnout sporné strany a následně rozhodnout spor&lt;br /&gt;
**'''Ombudsman:''' formálně ustanovená a obecně akceptovaná autorita, která pomáhá ochraňovat práva zúčastněných strach v konfliktních situacích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná)&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;Při výběru strategie vyjednávání&amp;lt;/u&amp;gt; byla prokázána &amp;lt;u&amp;gt;spojitost mezi situačními&amp;lt;/u&amp;gt;, resp. &amp;lt;u&amp;gt;osobnostními charakteristikami&amp;lt;/u&amp;gt; (interakční přístup) &amp;lt;u&amp;gt;vyjednavače&amp;lt;/u&amp;gt;, &amp;lt;u&amp;gt;a výběrem strategie vyjednávání.&amp;lt;/u&amp;gt; Např. pokud vyjednávač disponuje velkou mocí, může použít vyjednávací strategii - změna požadavků druhé strany - pomocí hrozeb. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech. Pokud obě strany použijí stejně strategie vyjednávání, pak jim nezbývá, než se uchýlit k vyjednávání založeném na zájmech. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;3. Výrost, J. &amp;amp; Slaměník, I. (2008). ''Sociální psychologie.'' Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Přednášky Sociální psychologie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71044</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71044"/>
		<updated>2022-04-16T09:21:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Vymezení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vymezení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vymezení konfliktů''' (Miller &amp;amp; Dollard)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vymezení konfliktu dle autorů se opírá o '''procesy vývoje a učení,''' jakož i o '''pudově motivační aspekty dynamiky osobnosti'''. Vycházejí při zkoumání konfliktu z rozlišení a specifikace '''tendencí přiblížení a tendenci vyhnutí'''. Obě tyto tendence narůstají s přiblížením se k pozitivnímu cíli, respektive k negativnímu podnětu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''tři typy konfliktů:'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''konflikt přiblížení - vyhýbání'''&lt;br /&gt;
* '''konflikt vyhýbání - vyhýbání'''&lt;br /&gt;
* '''konflikt přiblížení - přiblížení'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dále dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dělení sociálních konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
*střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
*do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty&lt;br /&gt;
*soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)&lt;br /&gt;
*dysfunkční komunikace&lt;br /&gt;
*nejasná pravidla, standardy, politiky&lt;br /&gt;
*extrémní časový tlak&lt;br /&gt;
*nesplněné očekávání&lt;br /&gt;
*neřešené a potlačované konflikty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dynamika sociálního konfliktu==&lt;br /&gt;
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)&lt;br /&gt;
*'''šíření konfliktu'''&lt;br /&gt;
*'''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)&lt;br /&gt;
*'''řešení konfliktu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; '''deeskalace konfliktů''' a '''techniky překonávající divergenci zájmů'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Deeskalace konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*motivací sporných stran je konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*nastává při &amp;lt;u&amp;gt;bezvýchodné situaci&amp;lt;/u&amp;gt; (kde nelze zvítězit), při &amp;lt;u&amp;gt;katastrofickém vyústění konfliktu&amp;lt;/u&amp;gt; (př. válka) či při předpokladu, že &amp;lt;u&amp;gt;z dohody lze získat více než ztratit&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
*jedna strana musí věřit druhé, že chce konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*důležitý je bezprostřední kontakt a komunikace (ovšem ve vyhrocených situacích tato pravidla nejdou aplikovat! např. na fotbalových zápasech)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Techniky překonávající divergenci zájmů (Sherif, 1966):'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*konflikt lze překonat kooperací soupeřících stran u nadřazených cílů&lt;br /&gt;
*př. spojenectví USA a SSSR ve 2. světové válce proti Německu&lt;br /&gt;
*důležitá podmínka vyřešení konfliktu - dosažení společného cíle (pokud ne -&amp;gt; zhoršení vztahů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;3 další způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;/u&amp;gt;''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Autoritativní řešení konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje&lt;br /&gt;
*autorita může mít formální ale i neformální charakter (př. policie, učitelé, rodiče apod.)&lt;br /&gt;
*řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit&lt;br /&gt;
*rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*vynucená řešení, se kterými jedinec nesouhlasí -&amp;gt; může se jim snažit vyhnout nebo jinak prosadit svá práva&lt;br /&gt;
**'''Rozhodnutí autoritou (resp. silou):''' sporné strany komunikují přímo; strana s větší silou rozhodne konflikt ve svůj prospěch&lt;br /&gt;
**'''Soudní spor:''' konfliktní strany se prostřednictvím soudních zástupců snaží prosadit svá práve&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''2) Alternativní řešení''' '''konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou&lt;br /&gt;
*řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran (př. mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu)&lt;br /&gt;
*produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Model alternativního řešení konfliktů:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**'''Integrace:''' zainteresované strany konfrontují svá stanoviska, kooperativně identifikují vzniklý problém, generují a zvažují alternativní řešení problému a přijímají rozhodnutí; řeší jádro konfliktu, nikoli jeho symptomy&lt;br /&gt;
**'''Akomodace:''' základem je překonávání rozdílů zdůrazňování společných prvků; vrátí problém do výchozího stavu; podpora kooperace mezi stranami; dočasné přerušení konfliktu nikoliv řešení&lt;br /&gt;
**'''Dominance:''' techniky síly, ignoruje potřeby a zájmy druhých; souhlas druhé strany bývá vynucený; rychlost řešení konfliktu je zde pozitivní&lt;br /&gt;
**'''Vyhýbání:''' pasivní ignorování problému nebo jeho aktivní potlačení; pouze dočasné řešení situace&lt;br /&gt;
**'''Kompromis:''' představuje moderovanou koncentraci na své potřeby jakož i na potřeby jiných; ani vítěz, ani poražený; důraz klade na nalezení a akceptaci vhodného řešení než na spokojenost zainteresovaných strach konfliktu; vhodný u skupin se stejnou mocí, ale rozdílnými cíli&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, který situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''3) Intervence třetích stran:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*vhodné u dlouhotrvajících konfliktů, kde neprofituje ani jedna strana&lt;br /&gt;
*základním mechanismem '''mediace''' je zprostředkování dohody za asistence třetí strany; konfliktní strany pomocí trénované osoby – mediátora (zprostředkovatele) směřují k aktivnímu hledání inovativních řešení konfliktní situace&lt;br /&gt;
*'''Techniky:''' ''vytvoření raportu mezi stranami, podpora komunikace a odstranění nedorozumění, separátní jednání'' (odstraňuje emoční výlevy mezi stranami, mediátor komunikuje se stranami zvlášť), ''diskusní techniky'' (problém vyjasňují, přehodnocují) &lt;br /&gt;
**'''Arbitráž:''' arbitr, který má autoritu rozhodnout spor konfliktních stran (př. rodič či soudce); arbitráž je formální pojednání spojené s dokazováním a následným rozhodnutím nezávislého arbitra, který se řídí platným právním řádem&lt;br /&gt;
**'''Facilitace:''' usnadnění; s pomocí facilitátora jsou konfliktní strany konstruktivním způsobem usměrňované k dosažení vzájemné dohody (např. manželská terapie)&lt;br /&gt;
**'''Zmírňování:''' akceptovaná neutrální osoba zprostředkuje komunikaci mezi zúčastněnými stranami (tam, kde strany odmítají osobní jednání)&lt;br /&gt;
**'''Rozhodcovská komise:''' panel odborníků ve sporné oblasti, jejichž úlohou je neformální setkání vyslechnout sporné strany a následně rozhodnout spor&lt;br /&gt;
**'''Ombudsman:''' formálně ustanovená a obecně akceptovaná autorita, která pomáhá ochraňovat práva zúčastněných strach v konfliktních situacích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí stran&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná)&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;Při výběru strategie vyjednávání&amp;lt;/u&amp;gt; byla prokázána &amp;lt;u&amp;gt;spojitost mezi situačními&amp;lt;/u&amp;gt;, resp. &amp;lt;u&amp;gt;osobnostními charakteristikami&amp;lt;/u&amp;gt; (interakční přístup) &amp;lt;u&amp;gt;vyjednavače&amp;lt;/u&amp;gt;, &amp;lt;u&amp;gt;a výběrem strategie vyjednávání.&amp;lt;/u&amp;gt; Např. pokud vyjednávač disponuje velkou mocí, může použít vyjednávací strategii - změna požadavků druhé strany - pomocí hrozeb. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech. Pokud obě strany použijí stejně strategie vyjednávání, pak jim nezbývá, než se uchýlit k vyjednávání založeném na zájmech. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;3. Výrost, J. &amp;amp; Slaměník, I. (2008). ''Sociální psychologie.'' Grada.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71043</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71043"/>
		<updated>2022-04-16T09:09:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Vyjednávání */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dělení sociálních konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
*střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
*do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další možné dělení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty&lt;br /&gt;
*soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)&lt;br /&gt;
*dysfunkční komunikace&lt;br /&gt;
*nejasná pravidla, standardy, politiky&lt;br /&gt;
*extrémní časový tlak&lt;br /&gt;
*nesplněné očekávání&lt;br /&gt;
*neřešené a potlačované konflikty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dynamika sociálního konfliktu==&lt;br /&gt;
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)&lt;br /&gt;
*'''šíření konfliktu'''&lt;br /&gt;
*'''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)&lt;br /&gt;
*'''řešení konfliktu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; '''deeskalace konfliktů''' a '''techniky překonávající divergenci zájmů'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Deeskalace konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*motivací sporných stran je konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*nastává při &amp;lt;u&amp;gt;bezvýchodné situaci&amp;lt;/u&amp;gt; (kde nelze zvítězit), při &amp;lt;u&amp;gt;katastrofickém vyústění konfliktu&amp;lt;/u&amp;gt; (př. válka) či při předpokladu, že &amp;lt;u&amp;gt;z dohody lze získat více než ztratit&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
*jedna strana musí věřit druhé, že chce konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*důležitý je bezprostřední kontakt a komunikace (ovšem ve vyhrocených situacích tato pravidla nejdou aplikovat! např. na fotbalových zápasech)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Techniky překonávající divergenci zájmů (Sherif, 1966):'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*konflikt lze překonat kooperací soupeřících stran u nadřazených cílů&lt;br /&gt;
*př. spojenectví USA a SSSR ve 2. světové válce proti Německu&lt;br /&gt;
*důležitá podmínka vyřešení konfliktu - dosažení společného cíle (pokud ne -&amp;gt; zhoršení vztahů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;3 další způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;/u&amp;gt;''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Autoritativní řešení konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje&lt;br /&gt;
*autorita může mít formální ale i neformální charakter (př. policie, učitelé, rodiče apod.)&lt;br /&gt;
*řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit&lt;br /&gt;
*rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*vynucená řešení, se kterými jedinec nesouhlasí -&amp;gt; může se jim snažit vyhnout nebo jinak prosadit svá práva&lt;br /&gt;
**'''Rozhodnutí autoritou (resp. silou):''' sporné strany komunikují přímo; strana s větší silou rozhodne konflikt ve svůj prospěch&lt;br /&gt;
**'''Soudní spor:''' konfliktní strany se prostřednictvím soudních zástupců snaží prosadit svá práve&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''2) Alternativní řešení''' '''konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou&lt;br /&gt;
*řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran (př. mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu)&lt;br /&gt;
*produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Model alternativního řešení konfliktů:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**'''Integrace:''' zainteresované strany konfrontují svá stanoviska, kooperativně identifikují vzniklý problém, generují a zvažují alternativní řešení problému a přijímají rozhodnutí; řeší jádro konfliktu, nikoli jeho symptomy&lt;br /&gt;
**'''Akomodace:''' základem je překonávání rozdílů zdůrazňování společných prvků; vrátí problém do výchozího stavu; podpora kooperace mezi stranami; dočasné přerušení konfliktu nikoliv řešení&lt;br /&gt;
**'''Dominance:''' techniky síly, ignoruje potřeby a zájmy druhých; souhlas druhé strany bývá vynucený; rychlost řešení konfliktu je zde pozitivní&lt;br /&gt;
**'''Vyhýbání:''' pasivní ignorování problému nebo jeho aktivní potlačení; pouze dočasné řešení situace&lt;br /&gt;
**'''Kompromis:''' představuje moderovanou koncentraci na své potřeby jakož i na potřeby jiných; ani vítěz, ani poražený; důraz klade na nalezení a akceptaci vhodného řešení než na spokojenost zainteresovaných strach konfliktu; vhodný u skupin se stejnou mocí, ale rozdílnými cíli&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, který situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''3) Intervence třetích stran:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*vhodné u dlouhotrvajících konfliktů, kde neprofituje ani jedna strana&lt;br /&gt;
*základním mechanismem '''mediace''' je zprostředkování dohody za asistence třetí strany; konfliktní strany pomocí trénované osoby – mediátora (zprostředkovatele) směřují k aktivnímu hledání inovativních řešení konfliktní situace&lt;br /&gt;
*'''Techniky:''' ''vytvoření raportu mezi stranami, podpora komunikace a odstranění nedorozumění, separátní jednání'' (odstraňuje emoční výlevy mezi stranami, mediátor komunikuje se stranami zvlášť), ''diskusní techniky'' (problém vyjasňují, přehodnocují) &lt;br /&gt;
**'''Arbitráž:''' arbitr, který má autoritu rozhodnout spor konfliktních stran (př. rodič či soudce); arbitráž je formální pojednání spojené s dokazováním a následným rozhodnutím nezávislého arbitra, který se řídí platným právním řádem&lt;br /&gt;
**'''Facilitace:''' usnadnění; s pomocí facilitátora jsou konfliktní strany konstruktivním způsobem usměrňované k dosažení vzájemné dohody (např. manželská terapie)&lt;br /&gt;
**'''Zmírňování:''' akceptovaná neutrální osoba zprostředkuje komunikaci mezi zúčastněnými stranami (tam, kde strany odmítají osobní jednání)&lt;br /&gt;
**'''Rozhodcovská komise:''' panel odborníků ve sporné oblasti, jejichž úlohou je neformální setkání vyslechnout sporné strany a následně rozhodnout spor&lt;br /&gt;
**'''Ombudsman:''' formálně ustanovená a obecně akceptovaná autorita, která pomáhá ochraňovat práva zúčastněných strach v konfliktních situacích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí stran&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná)&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;Při výběru strategie vyjednávání&amp;lt;/u&amp;gt; byla prokázána &amp;lt;u&amp;gt;spojitost mezi situačními&amp;lt;/u&amp;gt;, resp. &amp;lt;u&amp;gt;osobnostními charakteristikami&amp;lt;/u&amp;gt; (interakční přístup) &amp;lt;u&amp;gt;vyjednavače&amp;lt;/u&amp;gt;, &amp;lt;u&amp;gt;a výběrem strategie vyjednávání.&amp;lt;/u&amp;gt; Např. pokud vyjednávač disponuje velkou mocí, může použít vyjednávací strategii - změna požadavků druhé strany - pomocí hrozeb. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech. Pokud obě strany použijí stejně strategie vyjednávání, pak jim nezbývá, než se uchýlit k vyjednávání založeném na zájmech. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;3. Výrost, J. &amp;amp; Slaměník, I. (2008). ''Sociální psychologie.'' Grada.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71042</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71042"/>
		<updated>2022-04-16T09:05:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Řešení konfliktů */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dělení sociálních konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
*střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
*do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další možné dělení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty&lt;br /&gt;
*soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)&lt;br /&gt;
*dysfunkční komunikace&lt;br /&gt;
*nejasná pravidla, standardy, politiky&lt;br /&gt;
*extrémní časový tlak&lt;br /&gt;
*nesplněné očekávání&lt;br /&gt;
*neřešené a potlačované konflikty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dynamika sociálního konfliktu==&lt;br /&gt;
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)&lt;br /&gt;
*'''šíření konfliktu'''&lt;br /&gt;
*'''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)&lt;br /&gt;
*'''řešení konfliktu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; '''deeskalace konfliktů''' a '''techniky překonávající divergenci zájmů'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Deeskalace konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*motivací sporných stran je konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*nastává při &amp;lt;u&amp;gt;bezvýchodné situaci&amp;lt;/u&amp;gt; (kde nelze zvítězit), při &amp;lt;u&amp;gt;katastrofickém vyústění konfliktu&amp;lt;/u&amp;gt; (př. válka) či při předpokladu, že &amp;lt;u&amp;gt;z dohody lze získat více než ztratit&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
*jedna strana musí věřit druhé, že chce konflikt ukončit&lt;br /&gt;
*důležitý je bezprostřední kontakt a komunikace (ovšem ve vyhrocených situacích tato pravidla nejdou aplikovat! např. na fotbalových zápasech)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Techniky překonávající divergenci zájmů (Sherif, 1966):'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*konflikt lze překonat kooperací soupeřících stran u nadřazených cílů&lt;br /&gt;
*př. spojenectví USA a SSSR ve 2. světové válce proti Německu&lt;br /&gt;
*důležitá podmínka vyřešení konfliktu - dosažení společného cíle (pokud ne -&amp;gt; zhoršení vztahů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;3 další způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;/u&amp;gt;''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Autoritativní řešení konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje&lt;br /&gt;
* autorita může mít formální ale i neformální charakter (př. policie, učitelé, rodiče apod.)&lt;br /&gt;
* řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit&lt;br /&gt;
* rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
* vynucená řešení, se kterými jedinec nesouhlasí -&amp;gt; může se jim snažit vyhnout nebo jinak prosadit svá práva&lt;br /&gt;
** '''Rozhodnutí autoritou (resp. silou):''' sporné strany komunikují přímo; strana s větší silou rozhodne konflikt ve svůj prospěch&lt;br /&gt;
** '''Soudní spor:''' konfliktní strany se prostřednictvím soudních zástupců snaží prosadit svá práve&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''2) Alternativní řešení''' '''konfliktů:'''&lt;br /&gt;
* poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou&lt;br /&gt;
* řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran (př. mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu)&lt;br /&gt;
* produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Model alternativního řešení konfliktů:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
** '''Integrace:''' zainteresované strany konfrontují svá stanoviska, kooperativně identifikují vzniklý problém, generují a zvažují alternativní řešení problému a přijímají rozhodnutí; řeší jádro konfliktu, nikoli jeho symptomy&lt;br /&gt;
** '''Akomodace:''' základem je překonávání rozdílů zdůrazňování společných prvků; vrátí problém do výchozího stavu; podpora kooperace mezi stranami; dočasné přerušení konfliktu nikoliv řešení&lt;br /&gt;
** '''Dominance:''' techniky síly, ignoruje potřeby a zájmy druhých; souhlas druhé strany bývá vynucený; rychlost řešení konfliktu je zde pozitivní&lt;br /&gt;
** '''Vyhýbání:''' pasivní ignorování problému nebo jeho aktivní potlačení; pouze dočasné řešení situace &lt;br /&gt;
** '''Kompromis:''' představuje moderovanou koncentraci na své potřeby jakož i na potřeby jiných; ani vítěz, ani poražený; důraz klade na nalezení a akceptaci vhodného řešení než na spokojenost zainteresovaných strach konfliktu; vhodný u skupin se stejnou mocí, ale rozdílnými cíli &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, který situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''3) Intervence třetích stran:'''&lt;br /&gt;
* vhodné u dlouhotrvajících konfliktů, kde neprofituje ani jedna strana &lt;br /&gt;
* základním mechanismem '''mediace''' je zprostředkování dohody za asistence třetí strany; konfliktní strany pomocí trénované osoby – mediátora (zprostředkovatele) směřují k aktivnímu hledání inovativních řešení konfliktní situace &lt;br /&gt;
* '''Techniky:''' ''vytvoření raportu mezi stranami, podpora komunikace a odstranění nedorozumění, separátní jednání'' (odstraňuje emoční výlevy mezi stranami, mediátor komunikuje se stranami zvlášť), ''diskusní techniky'' (problém vyjasňují, přehodnocují) &lt;br /&gt;
** '''Arbitráž:''' arbitr, který má autoritu rozhodnout spor konfliktních stran (př. rodič či soudce); arbitráž je formální pojednání spojené s dokazováním a následným rozhodnutím nezávislého arbitra, který se řídí platným právním řádem &lt;br /&gt;
** '''Facilitace:''' usnadnění; s pomocí facilitátora jsou konfliktní strany konstruktivním způsobem usměrňované k dosažení vzájemné dohody (např. manželská terapie) &lt;br /&gt;
** '''Zmírňování:''' akceptovaná neutrální osoba zprostředkuje komunikaci mezi zúčastněnými stranami (tam, kde strany odmítají osobní jednání) &lt;br /&gt;
** '''Rozhodcovská komise:''' panel odborníků ve sporné oblasti, jejichž úlohou je neformální setkání vyslechnout sporné strany a následně rozhodnout spor &lt;br /&gt;
** '''Ombudsman:''' formálně ustanovená a obecně akceptovaná autorita, která pomáhá ochraňovat práva zúčastněných strach v konfliktních situacích &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí stran&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná)&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;Při výběru strategie vyjednávání&amp;lt;/u&amp;gt; byla prokázána &amp;lt;u&amp;gt;spojitost mezi situačními&amp;lt;/u&amp;gt;, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače, &amp;lt;u&amp;gt;a výběrem strategie vyjednávání.&amp;lt;/u&amp;gt; Např. pokud vyjednávač disponuje velkou mocí, může použít vyjednávací strategii - změna požadavků druhé strany - pomocí hrozeb. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech. Pokud obě strany použijí stejně strategie vyjednávání, pak jim nezbývá, než se uchýlit k vyjednávání založeném na zájmech. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt; &lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71041</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71041"/>
		<updated>2022-04-16T08:09:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Řešení konfliktů */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další možné dělení&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
*střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
*do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další možné dělení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty&lt;br /&gt;
*soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)&lt;br /&gt;
*dysfunkční komunikace&lt;br /&gt;
*nejasná pravidla, standardy, politiky&lt;br /&gt;
*extrémní časový tlak&lt;br /&gt;
*nesplněné očekávání&lt;br /&gt;
*neřešené a potlačované konflikty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dynamika sociálního konfliktu==&lt;br /&gt;
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)&lt;br /&gt;
*'''šíření konfliktu'''&lt;br /&gt;
*'''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)&lt;br /&gt;
*'''řešení konfliktu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; '''deeskalace konfliktů''' a '''techniky překonávající divergenci zájmů'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Deeskalace konfliktů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* motivací sporných stran je konflikt ukončit&lt;br /&gt;
* nastává při &amp;lt;u&amp;gt;bezvýchodné situaci&amp;lt;/u&amp;gt; (kde nelze zvítězit), při &amp;lt;u&amp;gt;katastrofickém vyústění konfliktu&amp;lt;/u&amp;gt; (př. válka) či při předpokladu, že &amp;lt;u&amp;gt;z dohody lze získat více než ztratit&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
* jedna strana musí věřit druhé, že chce konflikt ukončit&lt;br /&gt;
* důležitý je bezprostřední kontakt a komunikace (ovšem ve vyhrocených situacích tato pravidla nejdou aplikovat! např. na fotbalových zápasech)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Techniky překonávající divergenci zájmů (Sherif, 1966):'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* konflikt lze překonat kooperací soupeřících stran u nadřazených cílů&lt;br /&gt;
* př. spojenectví USA a SSSR ve 2. světové válce proti Německu&lt;br /&gt;
* důležitá podmínka vyřešení konfliktu - dosažení společného cíle (pokud ne -&amp;gt; zhoršení vztahů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;3 další způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;/u&amp;gt;''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''autoritativní řešení''' - 	jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*'''alternativní řešení''' -  alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou,  řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
*'''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí stran&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt; &lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71040</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71040"/>
		<updated>2022-04-16T07:57:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Vymezení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další možné dělení&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
*střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
*do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další možné dělení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty&lt;br /&gt;
*soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)&lt;br /&gt;
*dysfunkční komunikace&lt;br /&gt;
*nejasná pravidla, standardy, politiky&lt;br /&gt;
*extrémní časový tlak&lt;br /&gt;
*nesplněné očekávání&lt;br /&gt;
*neřešené a potlačované konflikty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dynamika sociálního konfliktu==&lt;br /&gt;
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)&lt;br /&gt;
*'''šíření konfliktu'''&lt;br /&gt;
*'''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)&lt;br /&gt;
*'''řešení konfliktu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; '''deeskalace konfliktů''' a '''techniky překonávající divergenci zájmů'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Deeskalace konfliktů:'''  &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''autoritativní řešení''' - 	jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*'''alternativní řešení''' -  alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou,  řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
*'''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí stran&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt; &lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71039</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71039"/>
		<updated>2022-04-16T07:50:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Vývojový účinek konfliktů */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další možné dělení&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
*malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
*střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
*do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další možné dělení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty&lt;br /&gt;
* soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)&lt;br /&gt;
* dysfunkční komunikace&lt;br /&gt;
* nejasná pravidla, standardy, politiky&lt;br /&gt;
* extrémní časový tlak&lt;br /&gt;
* nesplněné očekávání&lt;br /&gt;
* neřešené a potlačované konflikty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dynamika sociálního konfliktu ==&lt;br /&gt;
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)&lt;br /&gt;
* '''šíření konfliktu'''&lt;br /&gt;
* '''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)&lt;br /&gt;
* '''řešení konfliktu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''autoritativní řešení''' - 	jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*'''alternativní řešení''' -  alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou,  řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
*'''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí stran&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt; &lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71038</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71038"/>
		<updated>2022-04-16T07:21:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Vymezení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;  Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konflikty můžeme dělit na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další možné dělení&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*intrapersonální&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konflikt ve skupině:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* složitější než u interpersonálních konfliktů&lt;br /&gt;
* malé i velké sociální skupiny&lt;br /&gt;
* střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)&lt;br /&gt;
* do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod. &lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;dopady na strukturu skupiny:&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
**změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
**změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle,  aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''autoritativní řešení''' - 	jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*'''alternativní řešení''' -  alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou,  řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
*'''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt; &lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71037</id>
		<title>23. Sběr a zpracování dat v kvalitativních studiích</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71037"/>
		<updated>2022-04-15T15:49:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Kategorizace: */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=='''Sběr dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*metodu sběru dat vybíráme dle toho, co chceme zkoumat (např. pokud chci zkoumat co dělají lidi v soukromí -&amp;gt; interview, dotazník či technika deníku)&lt;br /&gt;
*celý proces získávání dat = tvorba dat (záleží především na samotném výzkumníkovi, jak kvalitní data získá, kolik jich bude atd.)&lt;br /&gt;
*doporučuje se udělat si celkový plán organizace sběru dat v každé fázi výzkumu  -&amp;gt; pro kontrolu, že vše běží, jak má (př. dokumentů zachycující organizační aspekty výzkumu: souhrnný formulář kontaktu, evidenční formulář…)&lt;br /&gt;
*základní metody sběru dat: '''dotazování, pozorování, dokumenty a fyzická data'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Dotazování'''===&lt;br /&gt;
= naslouchání, vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál či testů (různě se mohou kombinovat mezi sebou či s jinými metodami -&amp;gt; př. zúčastněné pozorování lze doplnit neformálním rozhovorem nebo dotazníkem)&lt;br /&gt;
*nejčastější formou je polostrukturované dotazování (úplně strukturované se v kvalitě nedoporučuje)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Některé typy rozhovorů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami (řada pečlivě připravených otevřených otázek)&lt;br /&gt;
*Rozhovor pomocí návodu (seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat)&lt;br /&gt;
*Neformální rozhovor (spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce)&lt;br /&gt;
*Narativní rozhovor (jedinec není konfrontován standardizovanými otázkami, ale povzbuzován k volnému vyprávění)&lt;br /&gt;
*Fenomenologický rozhovor (zaměřený na vyprávění jedince o své historii)&lt;br /&gt;
*Skupinová diskuze, skupinové interview a vyprávění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky a typy otázek'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Na začátku rozhovoru je třeba prolomit případné psychické bariéry a zajistit souhlas se záznamem-&lt;br /&gt;
*Na konci rozhovoru nebo při loučení lze získat důležité informace.&lt;br /&gt;
*Dle Pattona (1990) existuje 6 základních typů otázek týkajících se minulosti, přítomnosti a budoucnosti:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1.     Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování''' (aktivity jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2.     Otázky vztahující se k názorům''' (co si jedinec myslí o světě – cíle, hodnoty, záměry…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3.     Otázky vztahující se k pocitům''' (citové reakce a prožívání jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4.     Otázky vztahující se ke znalostem''' (fakta o případu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''5.     Otázky vztahující se ke vnímání''' (co jedinec viděl či slyšel…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''6.     Otázky demografické a kontextové''' (věk, zaměstnání, plat apod.)  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neexistuje fixní způsob či pravidla řazení otázek, ale '''je vhodné''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*začít s otázkami týkajících se neproblémových skutečností&lt;br /&gt;
*poté se snažíme získávat informace o interpretacích, názorech a pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním&lt;br /&gt;
*i znalosti a dovednosti je třeba zasadit do kontextu příběhu (již by měla být navozená důvěra)&lt;br /&gt;
*nejprve klást otázky na přítomnost a pak až na budoucnost a minulost (otázky na budoucnost mohou být obtížné na zodpovězení…).&lt;br /&gt;
*demografické otázky mohou být pro jedince nudné ale i intimní (nikdy s nimi nezačínat) -&amp;gt; buď se ptát v průběhu nebo až na konci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Otázky by měly být nejlépe otevřené, neutrální, citlivé, srozumitelné a přesné'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Existuje mnoho různých '''typů otázek a taktik při rozhovoru''' např.:&lt;br /&gt;
**Sondážní otázky (slouží pro prohloubení odpovědí v určitém směru; např. ''Co se stalo? Kde se to stalo? Jak k tomu došlo?)''&lt;br /&gt;
**Otázky ústící z nedorozumění (požadování vysvětlení určité odpovědi)&lt;br /&gt;
**Pobídky, aby se jedinec rozpovídal o určitém tématu (např. Hm, to je velmi zajímavé.)&lt;br /&gt;
**Práce s tichem.&lt;br /&gt;
**Tvorba neutrálních otázek.&lt;br /&gt;
**Simulační otázky (př. Předpokládejme, že jsem přítomen/a ve vašem zaměstnání. Co vidím? Co se bude dít?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co nemá otázka obsahovat''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Otázka by se neměla současně ptát na dvě věci zároveň.&lt;br /&gt;
*Otázka nemá navádět k určitému stylu odpovědi. (např. ''Že vás občas pobolívá hlava?'')&lt;br /&gt;
*Otázka by neměla obsahovat nesrozumitelné nebo nespisovné termíny.&lt;br /&gt;
*Otázka nemá obsahovat dvojí zápor. (např. ''Nemyslíte si, že dnes nemají lidé k sobě dostatek porozumění?)''&lt;br /&gt;
*Otázka nemá být formulovaná příliš široce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 13)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Pozorování'''===&lt;br /&gt;
=nejzákladnější a nejstarší typ sběru dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Metoda je využívaná v běžném životě, laikem, lékařem, fyzikem i psychologem atd.&lt;br /&gt;
*Nicméně pozorování výzkumníkem a laikem se značně liší! Zejména co se týče selekce pozornosti. '''Vědecké pozorování je plánovitě selektivní'''.&lt;br /&gt;
*Pozorování je: '''záměrné, plánovité, systematické a řízené'''&lt;br /&gt;
*Je třeba si předem vyjasnit '''CO''' a '''JAK''' chci pozorovat!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobé x dlouhodobé&lt;br /&gt;
*sebepozorování &amp;lt;small&amp;gt;(introspekce, retrospekce)&amp;lt;/small&amp;gt; x pozorování druhých&lt;br /&gt;
*přímé x nepřímé &amp;lt;small&amp;gt;(přímé, smyslové - nejčastěji se jedná o pozorování prostřednictvím primárních zrakových a sluchových vjemů x nepřímé, zprostředkované - např. prostřednictvím mikroskopu, dotazníku  či videozáznamu)&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
*zúčastněné x nezúčastněné&lt;br /&gt;
*skryté x zjevné&lt;br /&gt;
*standardizované x nestandardizované &amp;lt;small&amp;gt;(standardizované - před zahájením pozorování je stanoveno co, jak, jak často, kde a ideálně s jakými předpoklady vývoje budeme pozorovat x nestandardizované - dokonce i výběr souboru pozorovaných objektů se odehrává až v průběhu pozorování a na základě rozhodování pozorovatele)&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
*kvantitativní x kvalitativní&lt;br /&gt;
*v umělých podmínkách x v přirozeným prostředí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zúčastněné pozorování''' patří mezi '''nejdůležitější metody v kvalitativním výzkumu'''. Je díky němu možné popsat, '''co se děje, kdo''' nebo '''co se účastní dění''', '''kdy''' a '''kde''' se věci dějí, '''jak''' se objevují a '''proč'''. Využívá se zejména '''v etnografickém výzkumu''' či '''v případových studiích'''. Vhodné je použít, pokud je nějaký '''jev málo probádaný''', existují '''velké rozdíly mezi pohledy''' '''členů a nečlenů skupiny''' či '''jev není pozorovatelný mimo danou skupinu'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozorování v kvalitativním výzkumu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Popis fyzického  prostředí pozorování''':&lt;br /&gt;
**Měli bychom zaznamenat, v jakém prostředí se pozorování odehrává, ale přitom se ''vyhnout hodnotícím soudům'' (krásný dům, ošklivá třída, sterilní prostředí jak v nemocnici atd.).&lt;br /&gt;
**Použít deskriptivní jazyk.&lt;br /&gt;
**Jak poznáme, že jsme adekvátně prostředí popsali? Dáme přečíst kolegovi a požádáme o vizualizaci přečteného.&lt;br /&gt;
*'''Popis sociální  stránky prostředí:''' &lt;br /&gt;
**Jaké vztahy panují v daném prostředí, jaké jsou skupiny daného společenství.&lt;br /&gt;
**Kdo a jak v dané skupině rozhoduje? Jaké důsledky rozhodnutí má?&lt;br /&gt;
**Jak mezi sebou komunikují členové skupiny?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Popis jednání aktérů:'''&lt;br /&gt;
**Mimika, pantomimika, gestika, řeč, sociální chování (mezilidské vztahy), vztah aktéra k sobě a ostatním aj.&lt;br /&gt;
**Neverbální komunikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Časté chyby při pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého dojmu&lt;br /&gt;
*logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u pozorovaných osob jisté vlastnosti&lt;br /&gt;
*předsudky – např. děti z určitých společenských vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti&lt;br /&gt;
*stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými projevy se např. domníváme, že má stejné vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické&lt;br /&gt;
*tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a vážná tvář znamená inteligenci&lt;br /&gt;
*figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám sympatickými a hodnotíme kladně&lt;br /&gt;
*aktuální psychický stav&lt;br /&gt;
*tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost nebo nedostatečná erudice pozorovatele&lt;br /&gt;
*projekce – připisování vlastních negativních charakteristik jiným osobám&lt;br /&gt;
*shovívavost pozorovatele – celkově mírnější pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Záznam dat z pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zaznamenat můžeme např'''. frekvenci''' a '''čas trvání''' výskytu určité jednotky chování&lt;br /&gt;
*'''formulář''' různých podob a '''terénní poznámky''', jsou častými formami záznamu z pozorování&lt;br /&gt;
*'''Terénní poznámky''':&lt;br /&gt;
**co výzkumník viděl, slyšel, zažil či o čem uvažoval během sběru dat&lt;br /&gt;
**'''popisné''' (portréty jedinců, rekonstrukce dialogů apod.) x '''reflektující poznámky''' (reflexe etických problémů, metody apod.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 11)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Dokumenty a fyzická data'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mohou být '''jediným datovým podkladem studie''' nebo mohou '''doplňovat data''' získaná z pozorování a rozhovoru&lt;br /&gt;
*'''dokumenty''' -&amp;gt; data, která vznikla v minulosti a byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než je aktuální výzkum&lt;br /&gt;
*rozlišujeme osobní dokumenty, úřední dokumenty, archivní data, virtuální data apod. &lt;br /&gt;
**'''Osobní dokumenty''' (dopisy, deníky, rodinné fotografie či videonahrávky určené k soukromým účelům)&lt;br /&gt;
**'''Úřední dokumenty''' (výroční zprávy, zápisy ze schůzí, dokumenty práce studenta apod.)&lt;br /&gt;
**'''Archivní data''' (záznamy o počtu zaměstnanců ve firmě, rozpočty firmy atd.; kvantitativní statistická podoba)&lt;br /&gt;
*Metoda '''analýza stop a výsledků činností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Zpracování dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Příprava a uspořádání dat&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
'''Transkripce dat''' je proces převodu mluveného projevu z rozhovoru do písemné podoby (první krok před analýzou dat)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Doslovná transkripce''' (časově velmi náročná procedura, ostatní typy transkripcí vychází z této)&lt;br /&gt;
*'''Komentovaná transkripce''' (př. pomocí zvláštních znaků se označují nápadné příznaky promluvy – smích, pomlky apod.)&lt;br /&gt;
*'''Shrnující protokol''' (nezachovává celý text, jistý způsob shrnutí již při rozhovoru, předpoklad, že jsou v textu zbytečné informace)&lt;br /&gt;
*'''Selektivní protokol''' (zahrnutí jenom některých informací týkajících se určitých věcí, zbytek informací je vypuštěn, předběžné úvahy -&amp;gt; kritéria, co bude zaznamenáno)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zobrazení dat''' slouží k názorné organizaci a sloučení informací; zobrazení dat lze pomocí tabulek, blokových schémat a grafů; tyto tabulky, schémata a grafy jsou velmi zásadní pro uspořádání dat, která jsou v kvalitativní analýze značně rozsáhlá a postrádají strukturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Redukce dat''' při analýze dat (ovšem pozor na to, aby se nepozměnil kontext dat!)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Analýza dat&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza dat v kvalitativním výzkumu je založená především na hledání vzájemných souvislostí, pravidelností, konzistencí za určitých podmínek…&lt;br /&gt;
*Přístupy se mohou různě prolínat co se týče různých výzkumných designů (případová studie, etnografická studie, biografický design či zakotvená teorie)&lt;br /&gt;
*Velmi závisí na samotném výzkumníkovy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;big&amp;gt;Některé přístupy analýzy dat vzhledem k designu studie:&amp;lt;/big&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Případová studie:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Nemusí vycházet z nějakého zvláštního přístupu&lt;br /&gt;
*Může využít '''postupy z etnografického přístupu''' či '''z metod zakotvené teorie'''&lt;br /&gt;
*'''Analýza dat může probíhat souběžně se sběrem dat'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Možný postup analýzy dat u případové studie dle Milese a Hubermana (1994): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''uchování a organizace dat''' -&amp;gt; '''segmentace''' (rozdělení dat do analytických jednotek) -&amp;gt; '''kódování''' -&amp;gt; '''poznámkování''' (něco, co nás napadlo během sběru dat či analýze dat) -&amp;gt; '''identifikace vztahů mezi kategoriemi''' -&amp;gt; '''zobrazení pomocí přehledových grafů a tabulek''' -&amp;gt; '''průběžný souhrn''' (pokus o shrnutí, co se dosud odhalilo a co je nutné ještě dál analyzovat) -&amp;gt; '''miniatury''' (ilustrace poznatků pomocí vyprávěných miniatur, cílený popis série událostí, př. popis jednoho dne studenta)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Etnografická studie:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Při analýze dat se nepostupuje dle přesných algoritmů&lt;br /&gt;
*Pro adekvátní vyhodnocení etnografických dat -&amp;gt; induktivní analýza dat a příprava etnografické narativní zprávy&lt;br /&gt;
*Uplatňují se různé strategie (např. '''ze zakotvené teorie''')&lt;br /&gt;
*Při vývoji a ověřování hypotéz se používá '''analytická indukce'''&lt;br /&gt;
*Zvláštní strategie analýzy je '''použití metafor''' (např. Co mi připomíná tato situace?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Biografický design:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Používá se např. '''narativní analýza'''&lt;br /&gt;
*Je možné kombinovat techniky narativní analýzy s jinými analytickými technikami.&lt;br /&gt;
*'''&amp;lt;u&amp;gt;Narativní analýza:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
*Nejde primárně o zachycení toho, o čem respondenti vypovídají, ale JAK o tom vypovídají a následné interpretování proč tak činí.&lt;br /&gt;
*Zabýváme se strukturou vyprávění, například:&lt;br /&gt;
**Žánr vyprávění&lt;br /&gt;
**Používané metafory a metonymie&lt;br /&gt;
**Archetypy, které se v příběhu objevují&lt;br /&gt;
**Zápletka – jak je v příběhu organizovaná&lt;br /&gt;
*Zde je potřeba mít znalost lingvistiky, literární teorie, sémiotiky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Zakotvená teorie&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Velmi živý a tvůrčí výzkumný nástroj- dokáže integrovat kvalitativní data získaná různými metodami,&lt;br /&gt;
*Jde o teorii, která je odvozena na základě systematického shromažďování údajů, aniž dopředu předjímáme, označujeme&lt;br /&gt;
*Důležitá je shoda pozorovaných skutečností, srozumitelnost vystavěné teorie na základě empiricky získaných dat, obecnost- schopnost vypovídat o podobných jevech a kontrola- konfrontace teorie se zjištěnými daty&lt;br /&gt;
*První fáze zakotvené teorie (otevřené kódování) se hojně používá při kvalitativní analýze dat (výzkumník nemusí nutně pokračovat v zakotvené teorii)&lt;br /&gt;
*Jedná se o proces procházející třemi stádii:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Otevřené kódování''': kódy – kategorie, subkategorie  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Axiální kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Axiální kódování je souborem postupů, ve kterém jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány a jsou vytvořeny vztahy mezi kategoriemi a subkategoriemi podle '''paradigmatického modelu''' (umožňuje systematické přemýšlení o datech):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY =&amp;gt; (B) JEV =&amp;gt; (C) KONTEXT =&amp;gt; (D) INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY =&amp;gt; (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE =&amp;gt; (F) NÁSLEDKY.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A) Hypotetické uvádění subkategorií do vztahů k jiné kategorii (např. kategorie ''bolest'' souvisí s kategorií ''potlačení bolesti'' prostřednictvím subkategorie ''následky strategie zvládání bolesti''), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
B) Ověřování takto navržených hypotéz návratem ke zdrojovým údajům, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C) Upřesňování vlastností jejich charakterizací na dimenzionálních škálách (např. porovnáváním rozdílů ve zvládání bolesti mezi lidmi s intenzivními dlouhotrvajícími bolestmi a lidmi se slabšími krátkodobými bolestmi), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
D) Počáteční zkoumání variability jevů s cílem nacházet opakování, pravidelnosti (téměř vždy, když…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Selektivní kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Výběr klíčové kategorie, kolem které je organizován analytický příběh. Všechny ostatní kategorie jsou vztaženy ke kategorii centrální.&lt;br /&gt;
*Obvykle opustíme paradigmatický model a vytvoříme nový, více kauzální model, který ukazuje na dynamiku jevu. Podle takového modelu můžeme vytvořit analytický příběh (resp. jeho kostru), který potom slovně zformulujeme. To je výsledná teorie.&lt;br /&gt;
*Selektivní kódování je proces zavedení a ověřování nebo upřesňování tzv. '''''centrální kategorie''''', která vysvětluje všechny ostatní kategorie užité výzkumem a je v průběhu kódování systematicky uváděna do zdůvodněných vztahů k ostatním kategoriím.&lt;br /&gt;
*Vztahy jsou v průběhu selektivního kódování upřesňovány, přičemž mohou být dále rozpracovány a dokonaleji formulovány ty kategorie, u kterých se ukázaly nepřesnosti anebo nesoulad s celkem zakotvené teorie.&lt;br /&gt;
*Centrální kategorie se stává klíčovým pojmem, který vystihuje celý příběh výzkumu a obsahuje jeho pointu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Centrální kategorie'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Je '''jádrem příběhu''' – organizuje seskupování všech ostatních kategorií&lt;br /&gt;
*Kategorie jsou uváděny do vztahů podle charakteristik svých vlastností (dimenzí) v souladu s objevenými pravidelnostmi&lt;br /&gt;
*Výklad opřený o centrální kategorii má umožnit nejenom lépe porozumět jednání aktérů v určitých typech situací, ale také podpořit jeho praktické zvládání: hermeneutický koncept smyslu (porozumění, dorozumění, aplikace).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Podmínky selektivního kódování'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Mít představu o '''základní osnově (kostře)''' výzkumného narativu – příběhu, který vypráví o obsahu výzkumu,&lt;br /&gt;
*Stanovit a '''vysvětlit vazby centrální kategorie ke všem dalším kategoriím''' podle obecného rámce (paradigmatu) daného výzkumu,&lt;br /&gt;
*Stanovit a vysvětlit '''souvztažnost mezi kategoriemi''' (strukturu či síť kategorií) prostřednictvím jejich obsahu, vlastností a dimenzí,&lt;br /&gt;
*Rekurzivně '''ověřovat všechny vztahy''' podle faktografie ze zdrojových textů,&lt;br /&gt;
*'''Doplnit anebo upřesnit kategorie''', je-li to nutné k integraci a hlubšímu objasnění výzkumného narativu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;big&amp;gt;Obecnější analytické strategie:&amp;lt;/big&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
'''Analytická indukce'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jedna z obecných strategií&lt;br /&gt;
*Hrubé stanovení '''výzkumné otázky''' pokračuje hledáním '''hypotetického vysvětlení''' daného problému a pokračuje '''prověřováním na dalších případech'''&lt;br /&gt;
*Opakované případy ospravedlňují přijetí obecného pravidla&lt;br /&gt;
*Analýza deviantních případů- kontrolní postup k zajištění pravdivosti teorie /úpravy hypotéz na základě inkonzistentních případů/&lt;br /&gt;
*Cílem je zvýšit pravděpodobnost nalezení univerzálních a kauzálních vztahů. Výzkumník má formulovat tvrzení, které platí pro všechny případy analyzovaného problému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konstantní komparace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neustálé '''hledání podobností a rozdílů''' na všech rovinách práce s daty.&lt;br /&gt;
*Je možné začít uvnitř jednoho rozhovoru, pokračovat ve více rozhovorech od jedné osoby a navázat porovnáním více osob.&lt;br /&gt;
*Zjistíme tak konzistenci případů, začneme vytvářet jejich typologii a vidíme podmínky ke vzniku různých typů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Analytické vzorkování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Systematické přesouvání pozornosti z dimenze zkoumání '''CO''' (je v realitě popisováno) na '''JAK''' (konstruuje realitu a svou identitu), takže jde o dva po sobě jdoucí '''procesy kódování stejného materiálu.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kvalitativním výzkumu se přístupy k analýze dat velmi mísí a nemají přesný rámec.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejčastěji se využívá '''otevřené kódování''' (ze zakotvené teorie) a '''kategorizace dat'''.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;u&amp;gt;Kódování:&amp;lt;/u&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
3 možnosti kódování: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''a) a priory, obsahově specifické schéma''': předem vytvořené třídění, na základě důkladné znalosti problematiky &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''b) a priory, neobsahově specifické schéma''': typologie dle zdravé úvahy či odvozením od zákl. rámce prováděné studie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''c) zakotvená a posteriori induktivně, kontextově vázané schéma:''' zpětně posuzuje, pročišťuje data&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základem analýzy dat je: otevřené kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Text je rozdělen na '''JEDNOTKY''' (= segmenty, významový celek různé velikosti)&lt;br /&gt;
**Jednotkou může být slovo, sekvence slov, věta, odstavec&lt;br /&gt;
**Jednotka je určena významem, ne formálně&lt;br /&gt;
*Každé takto vzniklé jednotce přidělíme '''KÓD'''&lt;br /&gt;
**KÓD je „nálepka“, která co nejvíce odpovídá povaze datového fragmentu ve vztahu ke zvolené výzkumné otázce.&lt;br /&gt;
**Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, bude mít jistě jiné kódy.&lt;br /&gt;
**Při volbě kódu si klademe otázku, o čem daná část textu vypovídá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Čtyři způsoby tvorby kódu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1)''' vytvořím si '''nový kód''', který dobře charakterizuje danou oblast&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) použiji kód''', který jsem již jednou uvedl/a&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) in vivo kód''' znamená, že použiji za kód výraz respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4)''' mám '''seznam kódů''', ze kterého vybírám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jako kódy používáme zkratkovité vyjádření významu&lt;br /&gt;
*Správné „nálepky“&lt;br /&gt;
*''Příklad:'' Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, má jiné kódy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Běžné chyby v kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Přílišná reproduktivnost''' (vybírají se klíčová slova, in vivo termíny)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Příliš dlouhé úseky jedním kódem''' – ztráta informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Nepřesné vystižení sdělovaného významu''' (nepřiléhavá „nálepka“)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;u&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;Kategorizace:&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/u&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Následuje po kódování&lt;br /&gt;
*Kódy seskupujeme podle podobnosti nebo jiné vnitřní souvislosti, takže vytváříme systematické '''KATEGORIE''' (na principu hierarchizace).&lt;br /&gt;
*S čím je potřeba počítat? Protože se jedná o zárodečné stádium budoucí teorie či analytického příběhu, mnohokrát dojde k přeskupování a přepracovávání.&lt;br /&gt;
*Co dál po kategoriích? Konkrétní techniky:&lt;br /&gt;
**„Vyložení karet“&lt;br /&gt;
**Tematické kódování&lt;br /&gt;
**Kontrastování&lt;br /&gt;
**Zakotvená teorie&lt;br /&gt;
**Narativní analýza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konkrétní pokročilé metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''A) TECHNIKA „VYLOŽENÍ KARET“'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jedná se o „prosté převyprávění“ získaných kategorií z otevřeného kódování, přičemž mohou být zařazeny jen ty kategorie, jež souvisejí s výzkumnou otázkou, všechny zahrnuté kategorie spolu musejí souviset&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''B) TÉMATICKÉ KÓDOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Uděláme si kategorizace kódů na úrovni jednotlivých případů. Systém kategorií je uveden pro každý případ zvlášť.&lt;br /&gt;
*Zaměřujeme se na kategorie, které jsou mezi jednotlivými případy shodné nebo kategorie, které je možné sloučit do „nad-řazené“ kategorie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C) TECHNIKA KONTRASTOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Volba '''polárních případů''' – případy, které jsou nejodlišnější.&lt;br /&gt;
*Na konci máme dvě sady vlastností, které jsou polární – jde tedy o '''škály.'''&lt;br /&gt;
*Do prostoru těchto škál umisťujeme další případy.&lt;br /&gt;
*Pokud další případ není možné zařadit do polarit, uděláme analýzu tzv. negativních případů. To znamená, že určíme, na které případy neplatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Interpretace dat:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyústění analýzy dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Všechny výše uvedené techniky směřují k '''vytvoření kostry smysluplného analytického příběhu'''.&lt;br /&gt;
*Tedy vyjmenovat všechny proměnné a ukázat vztahy mezi nimi.&lt;br /&gt;
*To je základ pro výzkumnou zprávu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rozlišujeme dvě roviny interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Primární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paralelní s procesem analýzy dat, držíme se na rovině dat, vychází z dat z terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Sekundární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paralelní s procesem psaní zprávy, vychází z naší analýzy, jdeme více ZA data ('''o čem''' naše data vypovídají, '''co''' námi vynalezená schémata a tabulky znamenají, '''proč''' k popsaným jevům dochází).&lt;br /&gt;
*Vysvětlujeme, co jsme objevili, používáme dostupnou literaturu a jiné výzkumy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Chyby''' při vytváření kostry příběhu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''''Odpoutání se od výzkumné otázky''''' (informace o jiných skutečnostech, které nebyly nalezeny v datech),&lt;br /&gt;
*'''''Malá informační hloubka''''' (nic nového, lze vytvořit i bez výzkumu),&lt;br /&gt;
*'''''Přílišná obecnost termínů''''' (přejaté termíny ze stávajících teorií),&lt;br /&gt;
*'''''Rozvleklost''''' (upovídanost, normativní zaměření výzkumníka, neozřejmění vztahů mezi jmenovanými proměnnými).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje:===&lt;br /&gt;
Ferjenčík, J. (2010). ''Úvod do metodologie psychologického výzkumu.'' Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hendl, J. (2008). ''Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky metodologie doc. Mgr. Aleny Nohavové, Ph.D. (katedra psychologie, Pedagogická fakulta, Jihočeská Univerzita)''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71036</id>
		<title>23. Sběr a zpracování dat v kvalitativních studiích</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71036"/>
		<updated>2022-04-15T15:44:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Obecnější analytické strategie: */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=='''Sběr dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*metodu sběru dat vybíráme dle toho, co chceme zkoumat (např. pokud chci zkoumat co dělají lidi v soukromí -&amp;gt; interview, dotazník či technika deníku)&lt;br /&gt;
*celý proces získávání dat = tvorba dat (záleží především na samotném výzkumníkovi, jak kvalitní data získá, kolik jich bude atd.)&lt;br /&gt;
*doporučuje se udělat si celkový plán organizace sběru dat v každé fázi výzkumu  -&amp;gt; pro kontrolu, že vše běží, jak má (př. dokumentů zachycující organizační aspekty výzkumu: souhrnný formulář kontaktu, evidenční formulář…)&lt;br /&gt;
*základní metody sběru dat: '''dotazování, pozorování, dokumenty a fyzická data'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Dotazování'''===&lt;br /&gt;
= naslouchání, vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál či testů (různě se mohou kombinovat mezi sebou či s jinými metodami -&amp;gt; př. zúčastněné pozorování lze doplnit neformálním rozhovorem nebo dotazníkem)&lt;br /&gt;
*nejčastější formou je polostrukturované dotazování (úplně strukturované se v kvalitě nedoporučuje)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Některé typy rozhovorů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami (řada pečlivě připravených otevřených otázek)&lt;br /&gt;
*Rozhovor pomocí návodu (seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat)&lt;br /&gt;
*Neformální rozhovor (spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce)&lt;br /&gt;
*Narativní rozhovor (jedinec není konfrontován standardizovanými otázkami, ale povzbuzován k volnému vyprávění)&lt;br /&gt;
*Fenomenologický rozhovor (zaměřený na vyprávění jedince o své historii)&lt;br /&gt;
*Skupinová diskuze, skupinové interview a vyprávění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky a typy otázek'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Na začátku rozhovoru je třeba prolomit případné psychické bariéry a zajistit souhlas se záznamem-&lt;br /&gt;
*Na konci rozhovoru nebo při loučení lze získat důležité informace.&lt;br /&gt;
*Dle Pattona (1990) existuje 6 základních typů otázek týkajících se minulosti, přítomnosti a budoucnosti:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1.     Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování''' (aktivity jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2.     Otázky vztahující se k názorům''' (co si jedinec myslí o světě – cíle, hodnoty, záměry…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3.     Otázky vztahující se k pocitům''' (citové reakce a prožívání jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4.     Otázky vztahující se ke znalostem''' (fakta o případu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''5.     Otázky vztahující se ke vnímání''' (co jedinec viděl či slyšel…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''6.     Otázky demografické a kontextové''' (věk, zaměstnání, plat apod.)  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neexistuje fixní způsob či pravidla řazení otázek, ale '''je vhodné''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*začít s otázkami týkajících se neproblémových skutečností&lt;br /&gt;
*poté se snažíme získávat informace o interpretacích, názorech a pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním&lt;br /&gt;
*i znalosti a dovednosti je třeba zasadit do kontextu příběhu (již by měla být navozená důvěra)&lt;br /&gt;
*nejprve klást otázky na přítomnost a pak až na budoucnost a minulost (otázky na budoucnost mohou být obtížné na zodpovězení…).&lt;br /&gt;
*demografické otázky mohou být pro jedince nudné ale i intimní (nikdy s nimi nezačínat) -&amp;gt; buď se ptát v průběhu nebo až na konci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Otázky by měly být nejlépe otevřené, neutrální, citlivé, srozumitelné a přesné'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Existuje mnoho různých '''typů otázek a taktik při rozhovoru''' např.:&lt;br /&gt;
**Sondážní otázky (slouží pro prohloubení odpovědí v určitém směru; např. ''Co se stalo? Kde se to stalo? Jak k tomu došlo?)''&lt;br /&gt;
**Otázky ústící z nedorozumění (požadování vysvětlení určité odpovědi)&lt;br /&gt;
**Pobídky, aby se jedinec rozpovídal o určitém tématu (např. Hm, to je velmi zajímavé.)&lt;br /&gt;
**Práce s tichem.&lt;br /&gt;
**Tvorba neutrálních otázek.&lt;br /&gt;
**Simulační otázky (př. Předpokládejme, že jsem přítomen/a ve vašem zaměstnání. Co vidím? Co se bude dít?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co nemá otázka obsahovat''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Otázka by se neměla současně ptát na dvě věci zároveň.&lt;br /&gt;
*Otázka nemá navádět k určitému stylu odpovědi. (např. ''Že vás občas pobolívá hlava?'')&lt;br /&gt;
*Otázka by neměla obsahovat nesrozumitelné nebo nespisovné termíny.&lt;br /&gt;
*Otázka nemá obsahovat dvojí zápor. (např. ''Nemyslíte si, že dnes nemají lidé k sobě dostatek porozumění?)''&lt;br /&gt;
*Otázka nemá být formulovaná příliš široce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 13)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Pozorování'''===&lt;br /&gt;
=nejzákladnější a nejstarší typ sběru dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Metoda je využívaná v běžném životě, laikem, lékařem, fyzikem i psychologem atd.&lt;br /&gt;
*Nicméně pozorování výzkumníkem a laikem se značně liší! Zejména co se týče selekce pozornosti. '''Vědecké pozorování je plánovitě selektivní'''.&lt;br /&gt;
*Pozorování je: '''záměrné, plánovité, systematické a řízené'''&lt;br /&gt;
*Je třeba si předem vyjasnit '''CO''' a '''JAK''' chci pozorovat!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobé x dlouhodobé&lt;br /&gt;
*sebepozorování &amp;lt;small&amp;gt;(introspekce, retrospekce)&amp;lt;/small&amp;gt; x pozorování druhých&lt;br /&gt;
*přímé x nepřímé &amp;lt;small&amp;gt;(přímé, smyslové - nejčastěji se jedná o pozorování prostřednictvím primárních zrakových a sluchových vjemů x nepřímé, zprostředkované - např. prostřednictvím mikroskopu, dotazníku  či videozáznamu)&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
*zúčastněné x nezúčastněné&lt;br /&gt;
*skryté x zjevné&lt;br /&gt;
*standardizované x nestandardizované &amp;lt;small&amp;gt;(standardizované - před zahájením pozorování je stanoveno co, jak, jak často, kde a ideálně s jakými předpoklady vývoje budeme pozorovat x nestandardizované - dokonce i výběr souboru pozorovaných objektů se odehrává až v průběhu pozorování a na základě rozhodování pozorovatele)&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
*kvantitativní x kvalitativní&lt;br /&gt;
*v umělých podmínkách x v přirozeným prostředí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zúčastněné pozorování''' patří mezi '''nejdůležitější metody v kvalitativním výzkumu'''. Je díky němu možné popsat, '''co se děje, kdo''' nebo '''co se účastní dění''', '''kdy''' a '''kde''' se věci dějí, '''jak''' se objevují a '''proč'''. Využívá se zejména '''v etnografickém výzkumu''' či '''v případových studiích'''. Vhodné je použít, pokud je nějaký '''jev málo probádaný''', existují '''velké rozdíly mezi pohledy''' '''členů a nečlenů skupiny''' či '''jev není pozorovatelný mimo danou skupinu'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozorování v kvalitativním výzkumu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Popis fyzického  prostředí pozorování''':&lt;br /&gt;
**Měli bychom zaznamenat, v jakém prostředí se pozorování odehrává, ale přitom se ''vyhnout hodnotícím soudům'' (krásný dům, ošklivá třída, sterilní prostředí jak v nemocnici atd.).&lt;br /&gt;
**Použít deskriptivní jazyk.&lt;br /&gt;
**Jak poznáme, že jsme adekvátně prostředí popsali? Dáme přečíst kolegovi a požádáme o vizualizaci přečteného.&lt;br /&gt;
*'''Popis sociální  stránky prostředí:''' &lt;br /&gt;
**Jaké vztahy panují v daném prostředí, jaké jsou skupiny daného společenství.&lt;br /&gt;
**Kdo a jak v dané skupině rozhoduje? Jaké důsledky rozhodnutí má?&lt;br /&gt;
**Jak mezi sebou komunikují členové skupiny?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Popis jednání aktérů:'''&lt;br /&gt;
**Mimika, pantomimika, gestika, řeč, sociální chování (mezilidské vztahy), vztah aktéra k sobě a ostatním aj.&lt;br /&gt;
**Neverbální komunikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Časté chyby při pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého dojmu&lt;br /&gt;
*logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u pozorovaných osob jisté vlastnosti&lt;br /&gt;
*předsudky – např. děti z určitých společenských vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti&lt;br /&gt;
*stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými projevy se např. domníváme, že má stejné vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické&lt;br /&gt;
*tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a vážná tvář znamená inteligenci&lt;br /&gt;
*figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám sympatickými a hodnotíme kladně&lt;br /&gt;
*aktuální psychický stav&lt;br /&gt;
*tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost nebo nedostatečná erudice pozorovatele&lt;br /&gt;
*projekce – připisování vlastních negativních charakteristik jiným osobám&lt;br /&gt;
*shovívavost pozorovatele – celkově mírnější pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Záznam dat z pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zaznamenat můžeme např'''. frekvenci''' a '''čas trvání''' výskytu určité jednotky chování&lt;br /&gt;
*'''formulář''' různých podob a '''terénní poznámky''', jsou častými formami záznamu z pozorování&lt;br /&gt;
*'''Terénní poznámky''':&lt;br /&gt;
**co výzkumník viděl, slyšel, zažil či o čem uvažoval během sběru dat&lt;br /&gt;
**'''popisné''' (portréty jedinců, rekonstrukce dialogů apod.) x '''reflektující poznámky''' (reflexe etických problémů, metody apod.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 11)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Dokumenty a fyzická data'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mohou být '''jediným datovým podkladem studie''' nebo mohou '''doplňovat data''' získaná z pozorování a rozhovoru&lt;br /&gt;
*'''dokumenty''' -&amp;gt; data, která vznikla v minulosti a byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než je aktuální výzkum&lt;br /&gt;
*rozlišujeme osobní dokumenty, úřední dokumenty, archivní data, virtuální data apod. &lt;br /&gt;
**'''Osobní dokumenty''' (dopisy, deníky, rodinné fotografie či videonahrávky určené k soukromým účelům)&lt;br /&gt;
**'''Úřední dokumenty''' (výroční zprávy, zápisy ze schůzí, dokumenty práce studenta apod.)&lt;br /&gt;
**'''Archivní data''' (záznamy o počtu zaměstnanců ve firmě, rozpočty firmy atd.; kvantitativní statistická podoba)&lt;br /&gt;
*Metoda '''analýza stop a výsledků činností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Zpracování dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Příprava a uspořádání dat&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
'''Transkripce dat''' je proces převodu mluveného projevu z rozhovoru do písemné podoby (první krok před analýzou dat)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Doslovná transkripce''' (časově velmi náročná procedura, ostatní typy transkripcí vychází z této)&lt;br /&gt;
*'''Komentovaná transkripce''' (př. pomocí zvláštních znaků se označují nápadné příznaky promluvy – smích, pomlky apod.)&lt;br /&gt;
*'''Shrnující protokol''' (nezachovává celý text, jistý způsob shrnutí již při rozhovoru, předpoklad, že jsou v textu zbytečné informace)&lt;br /&gt;
*'''Selektivní protokol''' (zahrnutí jenom některých informací týkajících se určitých věcí, zbytek informací je vypuštěn, předběžné úvahy -&amp;gt; kritéria, co bude zaznamenáno)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zobrazení dat''' slouží k názorné organizaci a sloučení informací; zobrazení dat lze pomocí tabulek, blokových schémat a grafů; tyto tabulky, schémata a grafy jsou velmi zásadní pro uspořádání dat, která jsou v kvalitativní analýze značně rozsáhlá a postrádají strukturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Redukce dat''' při analýze dat (ovšem pozor na to, aby se nepozměnil kontext dat!)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Analýza dat&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza dat v kvalitativním výzkumu je založená především na hledání vzájemných souvislostí, pravidelností, konzistencí za určitých podmínek…&lt;br /&gt;
*Přístupy se mohou různě prolínat co se týče různých výzkumných designů (případová studie, etnografická studie, biografický design či zakotvená teorie)&lt;br /&gt;
*Velmi závisí na samotném výzkumníkovy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;big&amp;gt;Některé přístupy analýzy dat vzhledem k designu studie:&amp;lt;/big&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Případová studie:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Nemusí vycházet z nějakého zvláštního přístupu&lt;br /&gt;
*Může využít '''postupy z etnografického přístupu''' či '''z metod zakotvené teorie'''&lt;br /&gt;
*'''Analýza dat může probíhat souběžně se sběrem dat'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Možný postup analýzy dat u případové studie dle Milese a Hubermana (1994): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''uchování a organizace dat''' -&amp;gt; '''segmentace''' (rozdělení dat do analytických jednotek) -&amp;gt; '''kódování''' -&amp;gt; '''poznámkování''' (něco, co nás napadlo během sběru dat či analýze dat) -&amp;gt; '''identifikace vztahů mezi kategoriemi''' -&amp;gt; '''zobrazení pomocí přehledových grafů a tabulek''' -&amp;gt; '''průběžný souhrn''' (pokus o shrnutí, co se dosud odhalilo a co je nutné ještě dál analyzovat) -&amp;gt; '''miniatury''' (ilustrace poznatků pomocí vyprávěných miniatur, cílený popis série událostí, př. popis jednoho dne studenta)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Etnografická studie:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Při analýze dat se nepostupuje dle přesných algoritmů&lt;br /&gt;
*Pro adekvátní vyhodnocení etnografických dat -&amp;gt; induktivní analýza dat a příprava etnografické narativní zprávy&lt;br /&gt;
*Uplatňují se různé strategie (např. '''ze zakotvené teorie''')&lt;br /&gt;
*Při vývoji a ověřování hypotéz se používá '''analytická indukce'''&lt;br /&gt;
*Zvláštní strategie analýzy je '''použití metafor''' (např. Co mi připomíná tato situace?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Biografický design:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Používá se např. '''narativní analýza'''&lt;br /&gt;
*Je možné kombinovat techniky narativní analýzy s jinými analytickými technikami.&lt;br /&gt;
*'''&amp;lt;u&amp;gt;Narativní analýza:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
*Nejde primárně o zachycení toho, o čem respondenti vypovídají, ale JAK o tom vypovídají a následné interpretování proč tak činí.&lt;br /&gt;
*Zabýváme se strukturou vyprávění, například:&lt;br /&gt;
**Žánr vyprávění&lt;br /&gt;
**Používané metafory a metonymie&lt;br /&gt;
**Archetypy, které se v příběhu objevují&lt;br /&gt;
**Zápletka – jak je v příběhu organizovaná&lt;br /&gt;
*Zde je potřeba mít znalost lingvistiky, literární teorie, sémiotiky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Zakotvená teorie&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Velmi živý a tvůrčí výzkumný nástroj- dokáže integrovat kvalitativní data získaná různými metodami,&lt;br /&gt;
*Jde o teorii, která je odvozena na základě systematického shromažďování údajů, aniž dopředu předjímáme, označujeme&lt;br /&gt;
*Důležitá je shoda pozorovaných skutečností, srozumitelnost vystavěné teorie na základě empiricky získaných dat, obecnost- schopnost vypovídat o podobných jevech a kontrola- konfrontace teorie se zjištěnými daty&lt;br /&gt;
*První fáze zakotvené teorie (otevřené kódování) se hojně používá při kvalitativní analýze dat (výzkumník nemusí nutně pokračovat v zakotvené teorii)&lt;br /&gt;
*Jedná se o proces procházející třemi stádii:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Otevřené kódování''': kódy – kategorie, subkategorie  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Axiální kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Axiální kódování je souborem postupů, ve kterém jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány a jsou vytvořeny vztahy mezi kategoriemi a subkategoriemi podle '''paradigmatického modelu''' (umožňuje systematické přemýšlení o datech):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY =&amp;gt; (B) JEV =&amp;gt; (C) KONTEXT =&amp;gt; (D) INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY =&amp;gt; (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE =&amp;gt; (F) NÁSLEDKY.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A) Hypotetické uvádění subkategorií do vztahů k jiné kategorii (např. kategorie ''bolest'' souvisí s kategorií ''potlačení bolesti'' prostřednictvím subkategorie ''následky strategie zvládání bolesti''), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
B) Ověřování takto navržených hypotéz návratem ke zdrojovým údajům, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C) Upřesňování vlastností jejich charakterizací na dimenzionálních škálách (např. porovnáváním rozdílů ve zvládání bolesti mezi lidmi s intenzivními dlouhotrvajícími bolestmi a lidmi se slabšími krátkodobými bolestmi), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
D) Počáteční zkoumání variability jevů s cílem nacházet opakování, pravidelnosti (téměř vždy, když…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Selektivní kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Výběr klíčové kategorie, kolem které je organizován analytický příběh. Všechny ostatní kategorie jsou vztaženy ke kategorii centrální.&lt;br /&gt;
*Obvykle opustíme paradigmatický model a vytvoříme nový, více kauzální model, který ukazuje na dynamiku jevu. Podle takového modelu můžeme vytvořit analytický příběh (resp. jeho kostru), který potom slovně zformulujeme. To je výsledná teorie.&lt;br /&gt;
*Selektivní kódování je proces zavedení a ověřování nebo upřesňování tzv. '''''centrální kategorie''''', která vysvětluje všechny ostatní kategorie užité výzkumem a je v průběhu kódování systematicky uváděna do zdůvodněných vztahů k ostatním kategoriím.&lt;br /&gt;
*Vztahy jsou v průběhu selektivního kódování upřesňovány, přičemž mohou být dále rozpracovány a dokonaleji formulovány ty kategorie, u kterých se ukázaly nepřesnosti anebo nesoulad s celkem zakotvené teorie.&lt;br /&gt;
*Centrální kategorie se stává klíčovým pojmem, který vystihuje celý příběh výzkumu a obsahuje jeho pointu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Centrální kategorie'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Je '''jádrem příběhu''' – organizuje seskupování všech ostatních kategorií&lt;br /&gt;
*Kategorie jsou uváděny do vztahů podle charakteristik svých vlastností (dimenzí) v souladu s objevenými pravidelnostmi&lt;br /&gt;
*Výklad opřený o centrální kategorii má umožnit nejenom lépe porozumět jednání aktérů v určitých typech situací, ale také podpořit jeho praktické zvládání: hermeneutický koncept smyslu (porozumění, dorozumění, aplikace).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Podmínky selektivního kódování'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Mít představu o '''základní osnově (kostře)''' výzkumného narativu – příběhu, který vypráví o obsahu výzkumu,&lt;br /&gt;
*Stanovit a '''vysvětlit vazby centrální kategorie ke všem dalším kategoriím''' podle obecného rámce (paradigmatu) daného výzkumu,&lt;br /&gt;
*Stanovit a vysvětlit '''souvztažnost mezi kategoriemi''' (strukturu či síť kategorií) prostřednictvím jejich obsahu, vlastností a dimenzí,&lt;br /&gt;
*Rekurzivně '''ověřovat všechny vztahy''' podle faktografie ze zdrojových textů,&lt;br /&gt;
*'''Doplnit anebo upřesnit kategorie''', je-li to nutné k integraci a hlubšímu objasnění výzkumného narativu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;big&amp;gt;Obecnější analytické strategie:&amp;lt;/big&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
'''Analytická indukce'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jedna z obecných strategií&lt;br /&gt;
*Hrubé stanovení '''výzkumné otázky''' pokračuje hledáním '''hypotetického vysvětlení''' daného problému a pokračuje '''prověřováním na dalších případech'''&lt;br /&gt;
*Opakované případy ospravedlňují přijetí obecného pravidla&lt;br /&gt;
*Analýza deviantních případů- kontrolní postup k zajištění pravdivosti teorie /úpravy hypotéz na základě inkonzistentních případů/&lt;br /&gt;
*Cílem je zvýšit pravděpodobnost nalezení univerzálních a kauzálních vztahů. Výzkumník má formulovat tvrzení, které platí pro všechny případy analyzovaného problému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konstantní komparace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neustálé '''hledání podobností a rozdílů''' na všech rovinách práce s daty.&lt;br /&gt;
*Je možné začít uvnitř jednoho rozhovoru, pokračovat ve více rozhovorech od jedné osoby a navázat porovnáním více osob.&lt;br /&gt;
*Zjistíme tak konzistenci případů, začneme vytvářet jejich typologii a vidíme podmínky ke vzniku různých typů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Analytické vzorkování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Systematické přesouvání pozornosti z dimenze zkoumání '''CO''' (je v realitě popisováno) na '''JAK''' (konstruuje realitu a svou identitu), takže jde o dva po sobě jdoucí '''procesy kódování stejného materiálu.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kvalitativním výzkumu se přístupy k analýze dat velmi mísí a nemají přesný rámec.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejčastěji se využívá '''otevřené kódování''' (ze zakotvené teorie) a '''kategorizace dat'''.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;u&amp;gt;Kódování:&amp;lt;/u&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
3 možnosti kódování: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''a) a priory, obsahově specifické schéma''': předem vytvořené třídění, na základě důkladné znalosti problematiky &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''b) a priory, neobsahově specifické schéma''': typologie dle zdravé úvahy či odvozením od zákl. rámce prováděné studie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''c) zakotvená a posteriori induktivně, kontextově vázané schéma:''' zpětně posuzuje, pročišťuje data&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základem analýzy dat je: otevřené kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Text je rozdělen na '''JEDNOTKY''' (= segmenty, významový celek různé velikosti)&lt;br /&gt;
**Jednotkou může být slovo, sekvence slov, věta, odstavec&lt;br /&gt;
**Jednotka je určena významem, ne formálně&lt;br /&gt;
*Každé takto vzniklé jednotce přidělíme '''KÓD'''&lt;br /&gt;
**KÓD je „nálepka“, která co nejvíce odpovídá povaze datového fragmentu ve vztahu ke zvolené výzkumné otázce.&lt;br /&gt;
**Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, bude mít jistě jiné kódy.&lt;br /&gt;
**Při volbě kódu si klademe otázku, o čem daná část textu vypovídá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Čtyři způsoby tvorby kódu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1)''' vytvořím si '''nový kód''', který dobře charakterizuje danou oblast&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) použiji kód''', který jsem již jednou uvedl/a&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) in vivo kód''' znamená, že použiji za kód výraz respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4)''' mám '''seznam kódů''', ze kterého vybírám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jako kódy používáme zkratkovité vyjádření významu&lt;br /&gt;
*Správné „nálepky“&lt;br /&gt;
*''Příklad:'' Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, má jiné kódy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Běžné chyby v kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Přílišná reproduktivnost''' (vybírají se klíčová slova, in vivo termíny)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Příliš dlouhé úseky jedním kódem''' – ztráta informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Nepřesné vystižení sdělovaného významu''' (nepřiléhavá „nálepka“)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;u&amp;gt;Kategorizace:&amp;lt;/u&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Následuje po kódování&lt;br /&gt;
*Kódy seskupujeme podle podobnosti nebo jiné vnitřní souvislosti, takže vytváříme systematické '''KATEGORIE''' (na principu hierarchizace).&lt;br /&gt;
*S čím je potřeba počítat? Protože se jedná o zárodečné stádium budoucí teorie či analytického příběhu, mnohokrát dojde k přeskupování a přepracovávání.&lt;br /&gt;
*Co dál po kategoriích? Konkrétní techniky:&lt;br /&gt;
**„Vyložení karet“&lt;br /&gt;
**Tematické kódování&lt;br /&gt;
**Kontrastování&lt;br /&gt;
**Zakotvená teorie&lt;br /&gt;
**Narativní analýza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konkrétní pokročilé metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''A) TECHNIKA „VYLOŽENÍ KARET“'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jedná se o „prosté převyprávění“ získaných kategorií z otevřeného kódování, přičemž mohou být zařazeny jen ty kategorie, jež souvisejí s výzkumnou otázkou, všechny zahrnuté kategorie spolu musejí souviset&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''B) TÉMATICKÉ KÓDOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Uděláme si kategorizace kódů na úrovni jednotlivých případů. Systém kategorií je uveden pro každý případ zvlášť.&lt;br /&gt;
*Zaměřujeme se na kategorie, které jsou mezi jednotlivými případy shodné nebo kategorie, které je možné sloučit do „nad-řazené“ kategorie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C) TECHNIKA KONTRASTOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Volba '''polárních případů''' – případy, které jsou nejodlišnější.&lt;br /&gt;
*Na konci máme dvě sady vlastností, které jsou polární – jde tedy o '''škály.'''&lt;br /&gt;
*Do prostoru těchto škál umisťujeme další případy.&lt;br /&gt;
*Pokud další případ není možné zařadit do polarit, uděláme analýzu tzv. negativních případů. To znamená, že určíme, na které případy neplatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Interpretace dat:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyústění analýzy dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Všechny výše uvedené techniky směřují k '''vytvoření kostry smysluplného analytického příběhu'''.&lt;br /&gt;
*Tedy vyjmenovat všechny proměnné a ukázat vztahy mezi nimi.&lt;br /&gt;
*To je základ pro výzkumnou zprávu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rozlišujeme dvě roviny interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Primární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paralelní s procesem analýzy dat, držíme se na rovině dat, vychází z dat z terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Sekundární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paralelní s procesem psaní zprávy, vychází z naší analýzy, jdeme více ZA data ('''o čem''' naše data vypovídají, '''co''' námi vynalezená schémata a tabulky znamenají, '''proč''' k popsaným jevům dochází).&lt;br /&gt;
*Vysvětlujeme, co jsme objevili, používáme dostupnou literaturu a jiné výzkumy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Chyby''' při vytváření kostry příběhu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''''Odpoutání se od výzkumné otázky''''' (informace o jiných skutečnostech, které nebyly nalezeny v datech),&lt;br /&gt;
*'''''Malá informační hloubka''''' (nic nového, lze vytvořit i bez výzkumu),&lt;br /&gt;
*'''''Přílišná obecnost termínů''''' (přejaté termíny ze stávajících teorií),&lt;br /&gt;
*'''''Rozvleklost''''' (upovídanost, normativní zaměření výzkumníka, neozřejmění vztahů mezi jmenovanými proměnnými).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje:===&lt;br /&gt;
Ferjenčík, J. (2010). ''Úvod do metodologie psychologického výzkumu.'' Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hendl, J. (2008). ''Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky metodologie doc. Mgr. Aleny Nohavové, Ph.D. (katedra psychologie, Pedagogická fakulta, Jihočeská Univerzita)''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71035</id>
		<title>23. Sběr a zpracování dat v kvalitativních studiích</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71035"/>
		<updated>2022-04-15T15:43:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Obecnější analytické strategie: */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=='''Sběr dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*metodu sběru dat vybíráme dle toho, co chceme zkoumat (např. pokud chci zkoumat co dělají lidi v soukromí -&amp;gt; interview, dotazník či technika deníku)&lt;br /&gt;
*celý proces získávání dat = tvorba dat (záleží především na samotném výzkumníkovi, jak kvalitní data získá, kolik jich bude atd.)&lt;br /&gt;
*doporučuje se udělat si celkový plán organizace sběru dat v každé fázi výzkumu  -&amp;gt; pro kontrolu, že vše běží, jak má (př. dokumentů zachycující organizační aspekty výzkumu: souhrnný formulář kontaktu, evidenční formulář…)&lt;br /&gt;
*základní metody sběru dat: '''dotazování, pozorování, dokumenty a fyzická data'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Dotazování'''===&lt;br /&gt;
= naslouchání, vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál či testů (různě se mohou kombinovat mezi sebou či s jinými metodami -&amp;gt; př. zúčastněné pozorování lze doplnit neformálním rozhovorem nebo dotazníkem)&lt;br /&gt;
*nejčastější formou je polostrukturované dotazování (úplně strukturované se v kvalitě nedoporučuje)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Některé typy rozhovorů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami (řada pečlivě připravených otevřených otázek)&lt;br /&gt;
*Rozhovor pomocí návodu (seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat)&lt;br /&gt;
*Neformální rozhovor (spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce)&lt;br /&gt;
*Narativní rozhovor (jedinec není konfrontován standardizovanými otázkami, ale povzbuzován k volnému vyprávění)&lt;br /&gt;
*Fenomenologický rozhovor (zaměřený na vyprávění jedince o své historii)&lt;br /&gt;
*Skupinová diskuze, skupinové interview a vyprávění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky a typy otázek'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Na začátku rozhovoru je třeba prolomit případné psychické bariéry a zajistit souhlas se záznamem-&lt;br /&gt;
*Na konci rozhovoru nebo při loučení lze získat důležité informace.&lt;br /&gt;
*Dle Pattona (1990) existuje 6 základních typů otázek týkajících se minulosti, přítomnosti a budoucnosti:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1.     Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování''' (aktivity jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2.     Otázky vztahující se k názorům''' (co si jedinec myslí o světě – cíle, hodnoty, záměry…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3.     Otázky vztahující se k pocitům''' (citové reakce a prožívání jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4.     Otázky vztahující se ke znalostem''' (fakta o případu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''5.     Otázky vztahující se ke vnímání''' (co jedinec viděl či slyšel…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''6.     Otázky demografické a kontextové''' (věk, zaměstnání, plat apod.)  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neexistuje fixní způsob či pravidla řazení otázek, ale '''je vhodné''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*začít s otázkami týkajících se neproblémových skutečností&lt;br /&gt;
*poté se snažíme získávat informace o interpretacích, názorech a pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním&lt;br /&gt;
*i znalosti a dovednosti je třeba zasadit do kontextu příběhu (již by měla být navozená důvěra)&lt;br /&gt;
*nejprve klást otázky na přítomnost a pak až na budoucnost a minulost (otázky na budoucnost mohou být obtížné na zodpovězení…).&lt;br /&gt;
*demografické otázky mohou být pro jedince nudné ale i intimní (nikdy s nimi nezačínat) -&amp;gt; buď se ptát v průběhu nebo až na konci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Otázky by měly být nejlépe otevřené, neutrální, citlivé, srozumitelné a přesné'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Existuje mnoho různých '''typů otázek a taktik při rozhovoru''' např.:&lt;br /&gt;
**Sondážní otázky (slouží pro prohloubení odpovědí v určitém směru; např. ''Co se stalo? Kde se to stalo? Jak k tomu došlo?)''&lt;br /&gt;
**Otázky ústící z nedorozumění (požadování vysvětlení určité odpovědi)&lt;br /&gt;
**Pobídky, aby se jedinec rozpovídal o určitém tématu (např. Hm, to je velmi zajímavé.)&lt;br /&gt;
**Práce s tichem.&lt;br /&gt;
**Tvorba neutrálních otázek.&lt;br /&gt;
**Simulační otázky (př. Předpokládejme, že jsem přítomen/a ve vašem zaměstnání. Co vidím? Co se bude dít?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co nemá otázka obsahovat''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Otázka by se neměla současně ptát na dvě věci zároveň.&lt;br /&gt;
*Otázka nemá navádět k určitému stylu odpovědi. (např. ''Že vás občas pobolívá hlava?'')&lt;br /&gt;
*Otázka by neměla obsahovat nesrozumitelné nebo nespisovné termíny.&lt;br /&gt;
*Otázka nemá obsahovat dvojí zápor. (např. ''Nemyslíte si, že dnes nemají lidé k sobě dostatek porozumění?)''&lt;br /&gt;
*Otázka nemá být formulovaná příliš široce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 13)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Pozorování'''===&lt;br /&gt;
=nejzákladnější a nejstarší typ sběru dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Metoda je využívaná v běžném životě, laikem, lékařem, fyzikem i psychologem atd.&lt;br /&gt;
*Nicméně pozorování výzkumníkem a laikem se značně liší! Zejména co se týče selekce pozornosti. '''Vědecké pozorování je plánovitě selektivní'''.&lt;br /&gt;
*Pozorování je: '''záměrné, plánovité, systematické a řízené'''&lt;br /&gt;
*Je třeba si předem vyjasnit '''CO''' a '''JAK''' chci pozorovat!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobé x dlouhodobé&lt;br /&gt;
*sebepozorování &amp;lt;small&amp;gt;(introspekce, retrospekce)&amp;lt;/small&amp;gt; x pozorování druhých&lt;br /&gt;
*přímé x nepřímé &amp;lt;small&amp;gt;(přímé, smyslové - nejčastěji se jedná o pozorování prostřednictvím primárních zrakových a sluchových vjemů x nepřímé, zprostředkované - např. prostřednictvím mikroskopu, dotazníku  či videozáznamu)&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
*zúčastněné x nezúčastněné&lt;br /&gt;
*skryté x zjevné&lt;br /&gt;
*standardizované x nestandardizované &amp;lt;small&amp;gt;(standardizované - před zahájením pozorování je stanoveno co, jak, jak často, kde a ideálně s jakými předpoklady vývoje budeme pozorovat x nestandardizované - dokonce i výběr souboru pozorovaných objektů se odehrává až v průběhu pozorování a na základě rozhodování pozorovatele)&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
*kvantitativní x kvalitativní&lt;br /&gt;
*v umělých podmínkách x v přirozeným prostředí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zúčastněné pozorování''' patří mezi '''nejdůležitější metody v kvalitativním výzkumu'''. Je díky němu možné popsat, '''co se děje, kdo''' nebo '''co se účastní dění''', '''kdy''' a '''kde''' se věci dějí, '''jak''' se objevují a '''proč'''. Využívá se zejména '''v etnografickém výzkumu''' či '''v případových studiích'''. Vhodné je použít, pokud je nějaký '''jev málo probádaný''', existují '''velké rozdíly mezi pohledy''' '''členů a nečlenů skupiny''' či '''jev není pozorovatelný mimo danou skupinu'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozorování v kvalitativním výzkumu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Popis fyzického  prostředí pozorování''':&lt;br /&gt;
**Měli bychom zaznamenat, v jakém prostředí se pozorování odehrává, ale přitom se ''vyhnout hodnotícím soudům'' (krásný dům, ošklivá třída, sterilní prostředí jak v nemocnici atd.).&lt;br /&gt;
**Použít deskriptivní jazyk.&lt;br /&gt;
**Jak poznáme, že jsme adekvátně prostředí popsali? Dáme přečíst kolegovi a požádáme o vizualizaci přečteného.&lt;br /&gt;
*'''Popis sociální  stránky prostředí:''' &lt;br /&gt;
**Jaké vztahy panují v daném prostředí, jaké jsou skupiny daného společenství.&lt;br /&gt;
**Kdo a jak v dané skupině rozhoduje? Jaké důsledky rozhodnutí má?&lt;br /&gt;
**Jak mezi sebou komunikují členové skupiny?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Popis jednání aktérů:'''&lt;br /&gt;
**Mimika, pantomimika, gestika, řeč, sociální chování (mezilidské vztahy), vztah aktéra k sobě a ostatním aj.&lt;br /&gt;
**Neverbální komunikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Časté chyby při pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého dojmu&lt;br /&gt;
*logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u pozorovaných osob jisté vlastnosti&lt;br /&gt;
*předsudky – např. děti z určitých společenských vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti&lt;br /&gt;
*stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými projevy se např. domníváme, že má stejné vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické&lt;br /&gt;
*tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a vážná tvář znamená inteligenci&lt;br /&gt;
*figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám sympatickými a hodnotíme kladně&lt;br /&gt;
*aktuální psychický stav&lt;br /&gt;
*tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost nebo nedostatečná erudice pozorovatele&lt;br /&gt;
*projekce – připisování vlastních negativních charakteristik jiným osobám&lt;br /&gt;
*shovívavost pozorovatele – celkově mírnější pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Záznam dat z pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zaznamenat můžeme např'''. frekvenci''' a '''čas trvání''' výskytu určité jednotky chování&lt;br /&gt;
*'''formulář''' různých podob a '''terénní poznámky''', jsou častými formami záznamu z pozorování&lt;br /&gt;
*'''Terénní poznámky''':&lt;br /&gt;
**co výzkumník viděl, slyšel, zažil či o čem uvažoval během sběru dat&lt;br /&gt;
**'''popisné''' (portréty jedinců, rekonstrukce dialogů apod.) x '''reflektující poznámky''' (reflexe etických problémů, metody apod.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 11)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Dokumenty a fyzická data'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mohou být '''jediným datovým podkladem studie''' nebo mohou '''doplňovat data''' získaná z pozorování a rozhovoru&lt;br /&gt;
*'''dokumenty''' -&amp;gt; data, která vznikla v minulosti a byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než je aktuální výzkum&lt;br /&gt;
*rozlišujeme osobní dokumenty, úřední dokumenty, archivní data, virtuální data apod. &lt;br /&gt;
**'''Osobní dokumenty''' (dopisy, deníky, rodinné fotografie či videonahrávky určené k soukromým účelům)&lt;br /&gt;
**'''Úřední dokumenty''' (výroční zprávy, zápisy ze schůzí, dokumenty práce studenta apod.)&lt;br /&gt;
**'''Archivní data''' (záznamy o počtu zaměstnanců ve firmě, rozpočty firmy atd.; kvantitativní statistická podoba)&lt;br /&gt;
*Metoda '''analýza stop a výsledků činností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Zpracování dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Příprava a uspořádání dat&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
'''Transkripce dat''' je proces převodu mluveného projevu z rozhovoru do písemné podoby (první krok před analýzou dat)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Doslovná transkripce''' (časově velmi náročná procedura, ostatní typy transkripcí vychází z této)&lt;br /&gt;
*'''Komentovaná transkripce''' (př. pomocí zvláštních znaků se označují nápadné příznaky promluvy – smích, pomlky apod.)&lt;br /&gt;
*'''Shrnující protokol''' (nezachovává celý text, jistý způsob shrnutí již při rozhovoru, předpoklad, že jsou v textu zbytečné informace)&lt;br /&gt;
*'''Selektivní protokol''' (zahrnutí jenom některých informací týkajících se určitých věcí, zbytek informací je vypuštěn, předběžné úvahy -&amp;gt; kritéria, co bude zaznamenáno)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zobrazení dat''' slouží k názorné organizaci a sloučení informací; zobrazení dat lze pomocí tabulek, blokových schémat a grafů; tyto tabulky, schémata a grafy jsou velmi zásadní pro uspořádání dat, která jsou v kvalitativní analýze značně rozsáhlá a postrádají strukturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Redukce dat''' při analýze dat (ovšem pozor na to, aby se nepozměnil kontext dat!)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Analýza dat&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza dat v kvalitativním výzkumu je založená především na hledání vzájemných souvislostí, pravidelností, konzistencí za určitých podmínek…&lt;br /&gt;
*Přístupy se mohou různě prolínat co se týče různých výzkumných designů (případová studie, etnografická studie, biografický design či zakotvená teorie)&lt;br /&gt;
*Velmi závisí na samotném výzkumníkovy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;big&amp;gt;Některé přístupy analýzy dat vzhledem k designu studie:&amp;lt;/big&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Případová studie:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Nemusí vycházet z nějakého zvláštního přístupu&lt;br /&gt;
*Může využít '''postupy z etnografického přístupu''' či '''z metod zakotvené teorie'''&lt;br /&gt;
*'''Analýza dat může probíhat souběžně se sběrem dat'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Možný postup analýzy dat u případové studie dle Milese a Hubermana (1994): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''uchování a organizace dat''' -&amp;gt; '''segmentace''' (rozdělení dat do analytických jednotek) -&amp;gt; '''kódování''' -&amp;gt; '''poznámkování''' (něco, co nás napadlo během sběru dat či analýze dat) -&amp;gt; '''identifikace vztahů mezi kategoriemi''' -&amp;gt; '''zobrazení pomocí přehledových grafů a tabulek''' -&amp;gt; '''průběžný souhrn''' (pokus o shrnutí, co se dosud odhalilo a co je nutné ještě dál analyzovat) -&amp;gt; '''miniatury''' (ilustrace poznatků pomocí vyprávěných miniatur, cílený popis série událostí, př. popis jednoho dne studenta)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Etnografická studie:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Při analýze dat se nepostupuje dle přesných algoritmů&lt;br /&gt;
*Pro adekvátní vyhodnocení etnografických dat -&amp;gt; induktivní analýza dat a příprava etnografické narativní zprávy&lt;br /&gt;
*Uplatňují se různé strategie (např. '''ze zakotvené teorie''')&lt;br /&gt;
*Při vývoji a ověřování hypotéz se používá '''analytická indukce'''&lt;br /&gt;
*Zvláštní strategie analýzy je '''použití metafor''' (např. Co mi připomíná tato situace?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Biografický design:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Používá se např. '''narativní analýza'''&lt;br /&gt;
*Je možné kombinovat techniky narativní analýzy s jinými analytickými technikami.&lt;br /&gt;
*'''&amp;lt;u&amp;gt;Narativní analýza:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
*Nejde primárně o zachycení toho, o čem respondenti vypovídají, ale JAK o tom vypovídají a následné interpretování proč tak činí.&lt;br /&gt;
*Zabýváme se strukturou vyprávění, například:&lt;br /&gt;
**Žánr vyprávění&lt;br /&gt;
**Používané metafory a metonymie&lt;br /&gt;
**Archetypy, které se v příběhu objevují&lt;br /&gt;
**Zápletka – jak je v příběhu organizovaná&lt;br /&gt;
*Zde je potřeba mít znalost lingvistiky, literární teorie, sémiotiky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Zakotvená teorie&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Velmi živý a tvůrčí výzkumný nástroj- dokáže integrovat kvalitativní data získaná různými metodami,&lt;br /&gt;
*Jde o teorii, která je odvozena na základě systematického shromažďování údajů, aniž dopředu předjímáme, označujeme&lt;br /&gt;
*Důležitá je shoda pozorovaných skutečností, srozumitelnost vystavěné teorie na základě empiricky získaných dat, obecnost- schopnost vypovídat o podobných jevech a kontrola- konfrontace teorie se zjištěnými daty&lt;br /&gt;
*První fáze zakotvené teorie (otevřené kódování) se hojně používá při kvalitativní analýze dat (výzkumník nemusí nutně pokračovat v zakotvené teorii)&lt;br /&gt;
*Jedná se o proces procházející třemi stádii:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Otevřené kódování''': kódy – kategorie, subkategorie  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Axiální kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Axiální kódování je souborem postupů, ve kterém jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány a jsou vytvořeny vztahy mezi kategoriemi a subkategoriemi podle '''paradigmatického modelu''' (umožňuje systematické přemýšlení o datech):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY =&amp;gt; (B) JEV =&amp;gt; (C) KONTEXT =&amp;gt; (D) INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY =&amp;gt; (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE =&amp;gt; (F) NÁSLEDKY.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A) Hypotetické uvádění subkategorií do vztahů k jiné kategorii (např. kategorie ''bolest'' souvisí s kategorií ''potlačení bolesti'' prostřednictvím subkategorie ''následky strategie zvládání bolesti''), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
B) Ověřování takto navržených hypotéz návratem ke zdrojovým údajům, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C) Upřesňování vlastností jejich charakterizací na dimenzionálních škálách (např. porovnáváním rozdílů ve zvládání bolesti mezi lidmi s intenzivními dlouhotrvajícími bolestmi a lidmi se slabšími krátkodobými bolestmi), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
D) Počáteční zkoumání variability jevů s cílem nacházet opakování, pravidelnosti (téměř vždy, když…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Selektivní kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Výběr klíčové kategorie, kolem které je organizován analytický příběh. Všechny ostatní kategorie jsou vztaženy ke kategorii centrální.&lt;br /&gt;
*Obvykle opustíme paradigmatický model a vytvoříme nový, více kauzální model, který ukazuje na dynamiku jevu. Podle takového modelu můžeme vytvořit analytický příběh (resp. jeho kostru), který potom slovně zformulujeme. To je výsledná teorie.&lt;br /&gt;
*Selektivní kódování je proces zavedení a ověřování nebo upřesňování tzv. '''''centrální kategorie''''', která vysvětluje všechny ostatní kategorie užité výzkumem a je v průběhu kódování systematicky uváděna do zdůvodněných vztahů k ostatním kategoriím.&lt;br /&gt;
*Vztahy jsou v průběhu selektivního kódování upřesňovány, přičemž mohou být dále rozpracovány a dokonaleji formulovány ty kategorie, u kterých se ukázaly nepřesnosti anebo nesoulad s celkem zakotvené teorie.&lt;br /&gt;
*Centrální kategorie se stává klíčovým pojmem, který vystihuje celý příběh výzkumu a obsahuje jeho pointu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Centrální kategorie'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Je '''jádrem příběhu''' – organizuje seskupování všech ostatních kategorií&lt;br /&gt;
*Kategorie jsou uváděny do vztahů podle charakteristik svých vlastností (dimenzí) v souladu s objevenými pravidelnostmi&lt;br /&gt;
*Výklad opřený o centrální kategorii má umožnit nejenom lépe porozumět jednání aktérů v určitých typech situací, ale také podpořit jeho praktické zvládání: hermeneutický koncept smyslu (porozumění, dorozumění, aplikace).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Podmínky selektivního kódování'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Mít představu o '''základní osnově (kostře)''' výzkumného narativu – příběhu, který vypráví o obsahu výzkumu,&lt;br /&gt;
*Stanovit a '''vysvětlit vazby centrální kategorie ke všem dalším kategoriím''' podle obecného rámce (paradigmatu) daného výzkumu,&lt;br /&gt;
*Stanovit a vysvětlit '''souvztažnost mezi kategoriemi''' (strukturu či síť kategorií) prostřednictvím jejich obsahu, vlastností a dimenzí,&lt;br /&gt;
*Rekurzivně '''ověřovat všechny vztahy''' podle faktografie ze zdrojových textů,&lt;br /&gt;
*'''Doplnit anebo upřesnit kategorie''', je-li to nutné k integraci a hlubšímu objasnění výzkumného narativu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''&amp;lt;big&amp;gt;Obecnější analytické strategie:&amp;lt;/big&amp;gt;'''====&lt;br /&gt;
'''Analytická indukce'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jedna z obecných strategií&lt;br /&gt;
*Hrubé stanovení '''výzkumné otázky''' pokračuje hledáním '''hypotetického vysvětlení''' daného problému a pokračuje '''prověřováním na dalších případech'''&lt;br /&gt;
*Opakované případy ospravedlňují přijetí obecného pravidla&lt;br /&gt;
*Analýza deviantních případů- kontrolní postup k zajištění pravdivosti teorie /úpravy hypotéz na základě inkonzistentních případů/&lt;br /&gt;
*Cílem je zvýšit pravděpodobnost nalezení univerzálních a kauzálních vztahů. Výzkumník má formulovat tvrzení, které platí pro všechny případy analyzovaného problému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konstantní komparace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neustálé '''hledání podobností a rozdílů''' na všech rovinách práce s daty.&lt;br /&gt;
*Je možné začít uvnitř jednoho rozhovoru, pokračovat ve více rozhovorech od jedné osoby a navázat porovnáním více osob.&lt;br /&gt;
*Zjistíme tak konzistenci případů, začneme vytvářet jejich typologii a vidíme podmínky ke vzniku různých typů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Analytické vzorkování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Systematické přesouvání pozornosti z dimenze zkoumání '''CO''' (je v realitě popisováno) na '''JAK''' (konstruuje realitu a svou identitu), takže jde o dva po sobě jdoucí '''procesy kódování stejného materiálu.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kvalitativním výzkumu se přístupy k analýze dat velmi mísí a nemají přesný rámec.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejčastěji se využívá '''otevřené kódování''' (ze zakotvené teorie) a '''kategorizace dat'''.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== '''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;u&amp;gt;Kódování:&amp;lt;/u&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;''' ====&lt;br /&gt;
3 možnosti kódování: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''a) a priory, obsahově specifické schéma''': předem vytvořené třídění, na základě důkladné znalosti problematiky &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''b) a priory, neobsahově specifické schéma''': typologie dle zdravé úvahy či odvozením od zákl. rámce prováděné studie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''c) zakotvená a posteriori induktivně, kontextově vázané schéma:''' zpětně posuzuje, pročišťuje data&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základem analýzy dat je: otevřené kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Text je rozdělen na '''JEDNOTKY''' (= segmenty, významový celek různé velikosti)&lt;br /&gt;
**Jednotkou může být slovo, sekvence slov, věta, odstavec&lt;br /&gt;
**Jednotka je určena významem, ne formálně&lt;br /&gt;
*Každé takto vzniklé jednotce přidělíme '''KÓD'''&lt;br /&gt;
**KÓD je „nálepka“, která co nejvíce odpovídá povaze datového fragmentu ve vztahu ke zvolené výzkumné otázce.&lt;br /&gt;
**Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, bude mít jistě jiné kódy.&lt;br /&gt;
**Při volbě kódu si klademe otázku, o čem daná část textu vypovídá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Čtyři způsoby tvorby kódu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1)''' vytvořím si '''nový kód''', který dobře charakterizuje danou oblast&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) použiji kód''', který jsem již jednou uvedl/a&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) in vivo kód''' znamená, že použiji za kód výraz respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4)''' mám '''seznam kódů''', ze kterého vybírám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jako kódy používáme zkratkovité vyjádření významu&lt;br /&gt;
*Správné „nálepky“&lt;br /&gt;
*''Příklad:'' Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, má jiné kódy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Běžné chyby v kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Přílišná reproduktivnost''' (vybírají se klíčová slova, in vivo termíny)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Příliš dlouhé úseky jedním kódem''' – ztráta informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Nepřesné vystižení sdělovaného významu''' (nepřiléhavá „nálepka“)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== '''&amp;lt;u&amp;gt;Kategorizace:&amp;lt;/u&amp;gt;''' ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Následuje po kódování&lt;br /&gt;
*Kódy seskupujeme podle podobnosti nebo jiné vnitřní souvislosti, takže vytváříme systematické '''KATEGORIE''' (na principu hierarchizace).&lt;br /&gt;
*S čím je potřeba počítat? Protože se jedná o zárodečné stádium budoucí teorie či analytického příběhu, mnohokrát dojde k přeskupování a přepracovávání.&lt;br /&gt;
*Co dál po kategoriích? Konkrétní techniky:&lt;br /&gt;
**„Vyložení karet“&lt;br /&gt;
**Tematické kódování&lt;br /&gt;
**Kontrastování&lt;br /&gt;
**Zakotvená teorie&lt;br /&gt;
**Narativní analýza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konkrétní pokročilé metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''A) TECHNIKA „VYLOŽENÍ KARET“'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jedná se o „prosté převyprávění“ získaných kategorií z otevřeného kódování, přičemž mohou být zařazeny jen ty kategorie, jež souvisejí s výzkumnou otázkou, všechny zahrnuté kategorie spolu musejí souviset &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''B) TÉMATICKÉ KÓDOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Uděláme si kategorizace kódů na úrovni jednotlivých případů. Systém kategorií je uveden pro každý případ zvlášť. &lt;br /&gt;
* Zaměřujeme se na kategorie, které jsou mezi jednotlivými případy shodné nebo kategorie, které je možné sloučit do „nad-řazené“ kategorie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C) TECHNIKA KONTRASTOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Volba '''polárních případů''' – případy, které jsou nejodlišnější. &lt;br /&gt;
* Na konci máme dvě sady vlastností, které jsou polární – jde tedy o '''škály.'''&lt;br /&gt;
* Do prostoru těchto škál umisťujeme další případy.&lt;br /&gt;
* Pokud další případ není možné zařadit do polarit, uděláme analýzu tzv. negativních případů. To znamená, že určíme, na které případy neplatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Interpretace dat:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyústění analýzy dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Všechny výše uvedené techniky směřují k '''vytvoření kostry smysluplného analytického příběhu'''. &lt;br /&gt;
* Tedy vyjmenovat všechny proměnné a ukázat vztahy mezi nimi. &lt;br /&gt;
* To je základ pro výzkumnou zprávu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rozlišujeme dvě roviny interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Primární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Paralelní s procesem analýzy dat, držíme se na rovině dat, vychází z dat z terénu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Sekundární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Paralelní s procesem psaní zprávy, vychází z naší analýzy, jdeme více ZA data ('''o čem''' naše data vypovídají, '''co''' námi vynalezená schémata a tabulky znamenají, '''proč''' k popsaným jevům dochází). &lt;br /&gt;
* Vysvětlujeme, co jsme objevili, používáme dostupnou literaturu a jiné výzkumy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Chyby''' při vytváření kostry příběhu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''''Odpoutání se od výzkumné otázky''''' (informace o jiných skutečnostech, které nebyly nalezeny v datech),&lt;br /&gt;
* '''''Malá informační hloubka''''' (nic nového, lze vytvořit i bez výzkumu),&lt;br /&gt;
* '''''Přílišná obecnost termínů''''' (přejaté termíny ze stávajících teorií),&lt;br /&gt;
* '''''Rozvleklost''''' (upovídanost, normativní zaměření výzkumníka, neozřejmění vztahů mezi jmenovanými proměnnými).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje:===&lt;br /&gt;
Ferjenčík, J. (2010). ''Úvod do metodologie psychologického výzkumu.'' Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hendl, J. (2008). ''Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky metodologie doc. Mgr. Aleny Nohavové, Ph.D. (katedra psychologie, Pedagogická fakulta, Jihočeská Univerzita)''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71034</id>
		<title>23. Sběr a zpracování dat v kvalitativních studiích</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71034"/>
		<updated>2022-04-15T15:37:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Dotazování */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=='''Sběr dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*metodu sběru dat vybíráme dle toho, co chceme zkoumat (např. pokud chci zkoumat co dělají lidi v soukromí -&amp;gt; interview, dotazník či technika deníku)&lt;br /&gt;
*celý proces získávání dat = tvorba dat (záleží především na samotném výzkumníkovi, jak kvalitní data získá, kolik jich bude atd.)&lt;br /&gt;
*doporučuje se udělat si celkový plán organizace sběru dat v každé fázi výzkumu  -&amp;gt; pro kontrolu, že vše běží, jak má (př. dokumentů zachycující organizační aspekty výzkumu: souhrnný formulář kontaktu, evidenční formulář…)&lt;br /&gt;
*základní metody sběru dat: '''dotazování, pozorování, dokumenty a fyzická data'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Dotazování'''===&lt;br /&gt;
= naslouchání, vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál či testů (různě se mohou kombinovat mezi sebou či s jinými metodami -&amp;gt; př. zúčastněné pozorování lze doplnit neformálním rozhovorem nebo dotazníkem)&lt;br /&gt;
*nejčastější formou je polostrukturované dotazování (úplně strukturované se v kvalitě nedoporučuje)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Některé typy rozhovorů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami (řada pečlivě připravených otevřených otázek)&lt;br /&gt;
*Rozhovor pomocí návodu (seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat)&lt;br /&gt;
*Neformální rozhovor (spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce)&lt;br /&gt;
*Narativní rozhovor (jedinec není konfrontován standardizovanými otázkami, ale povzbuzován k volnému vyprávění)&lt;br /&gt;
*Fenomenologický rozhovor (zaměřený na vyprávění jedince o své historii)&lt;br /&gt;
*Skupinová diskuze, skupinové interview a vyprávění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky a typy otázek'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Na začátku rozhovoru je třeba prolomit případné psychické bariéry a zajistit souhlas se záznamem-&lt;br /&gt;
*Na konci rozhovoru nebo při loučení lze získat důležité informace.&lt;br /&gt;
*Dle Pattona (1990) existuje 6 základních typů otázek týkajících se minulosti, přítomnosti a budoucnosti:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1.     Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování''' (aktivity jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2.     Otázky vztahující se k názorům''' (co si jedinec myslí o světě – cíle, hodnoty, záměry…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3.     Otázky vztahující se k pocitům''' (citové reakce a prožívání jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4.     Otázky vztahující se ke znalostem''' (fakta o případu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''5.     Otázky vztahující se ke vnímání''' (co jedinec viděl či slyšel…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''6.     Otázky demografické a kontextové''' (věk, zaměstnání, plat apod.)  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neexistuje fixní způsob či pravidla řazení otázek, ale '''je vhodné''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*začít s otázkami týkajících se neproblémových skutečností&lt;br /&gt;
*poté se snažíme získávat informace o interpretacích, názorech a pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním&lt;br /&gt;
*i znalosti a dovednosti je třeba zasadit do kontextu příběhu (již by měla být navozená důvěra)&lt;br /&gt;
*nejprve klást otázky na přítomnost a pak až na budoucnost a minulost (otázky na budoucnost mohou být obtížné na zodpovězení…).&lt;br /&gt;
*demografické otázky mohou být pro jedince nudné ale i intimní (nikdy s nimi nezačínat) -&amp;gt; buď se ptát v průběhu nebo až na konci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Otázky by měly být nejlépe otevřené, neutrální, citlivé, srozumitelné a přesné'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Existuje mnoho různých '''typů otázek a taktik při rozhovoru''' např.:&lt;br /&gt;
**Sondážní otázky (slouží pro prohloubení odpovědí v určitém směru; např. ''Co se stalo? Kde se to stalo? Jak k tomu došlo?)''&lt;br /&gt;
**Otázky ústící z nedorozumění (požadování vysvětlení určité odpovědi)&lt;br /&gt;
**Pobídky, aby se jedinec rozpovídal o určitém tématu (např. Hm, to je velmi zajímavé.)&lt;br /&gt;
**Práce s tichem.&lt;br /&gt;
**Tvorba neutrálních otázek.&lt;br /&gt;
**Simulační otázky (př. Předpokládejme, že jsem přítomen/a ve vašem zaměstnání. Co vidím? Co se bude dít?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co nemá otázka obsahovat''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Otázka by se neměla současně ptát na dvě věci zároveň. &lt;br /&gt;
* Otázka nemá navádět k určitému stylu odpovědi. (např. ''Že vás občas pobolívá hlava?'')&lt;br /&gt;
* Otázka by neměla obsahovat nesrozumitelné nebo nespisovné termíny.&lt;br /&gt;
* Otázka nemá obsahovat dvojí zápor. (např. ''Nemyslíte si, že dnes nemají lidé k sobě dostatek porozumění?)''&lt;br /&gt;
* Otázka nemá být formulovaná příliš široce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 13)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Pozorování'''===&lt;br /&gt;
=nejzákladnější a nejstarší typ sběru dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Metoda je využívaná v běžném životě, laikem, lékařem, fyzikem i psychologem atd. &lt;br /&gt;
* Nicméně pozorování výzkumníkem a laikem se značně liší! Zejména co se týče selekce pozornosti. '''Vědecké pozorování je plánovitě selektivní'''.&lt;br /&gt;
* Pozorování je: '''záměrné, plánovité, systematické a řízené'''&lt;br /&gt;
* Je třeba si předem vyjasnit '''CO''' a '''JAK''' chci pozorovat!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobé x dlouhodobé&lt;br /&gt;
*sebepozorování &amp;lt;small&amp;gt;(introspekce, retrospekce)&amp;lt;/small&amp;gt; x pozorování druhých&lt;br /&gt;
*přímé x nepřímé &amp;lt;small&amp;gt;(přímé, smyslové - nejčastěji se jedná o pozorování prostřednictvím primárních zrakových a sluchových vjemů x nepřímé, zprostředkované - např. prostřednictvím mikroskopu, dotazníku  či videozáznamu)&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
*zúčastněné x nezúčastněné&lt;br /&gt;
*skryté x zjevné&lt;br /&gt;
*standardizované x nestandardizované &amp;lt;small&amp;gt;(standardizované - před zahájením pozorování je stanoveno co, jak, jak často, kde a ideálně s jakými předpoklady vývoje budeme pozorovat x nestandardizované - dokonce i výběr souboru pozorovaných objektů se odehrává až v průběhu pozorování a na základě rozhodování pozorovatele)&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
*kvantitativní x kvalitativní&lt;br /&gt;
*v umělých podmínkách x v přirozeným prostředí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zúčastněné pozorování''' patří mezi '''nejdůležitější metody v kvalitativním výzkumu'''. Je díky němu možné popsat, '''co se děje, kdo''' nebo '''co se účastní dění''', '''kdy''' a '''kde''' se věci dějí, '''jak''' se objevují a '''proč'''. Využívá se zejména '''v etnografickém výzkumu''' či '''v případových studiích'''. Vhodné je použít, pokud je nějaký '''jev málo probádaný''', existují '''velké rozdíly mezi pohledy''' '''členů a nečlenů skupiny''' či '''jev není pozorovatelný mimo danou skupinu'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozorování v kvalitativním výzkumu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Popis fyzického  prostředí pozorování''':&lt;br /&gt;
**Měli bychom zaznamenat, v jakém prostředí se pozorování odehrává, ale přitom se ''vyhnout hodnotícím soudům'' (krásný dům, ošklivá třída, sterilní prostředí jak v nemocnici atd.).&lt;br /&gt;
**Použít deskriptivní jazyk.&lt;br /&gt;
**Jak poznáme, že jsme adekvátně prostředí popsali? Dáme přečíst kolegovi a požádáme o vizualizaci přečteného.&lt;br /&gt;
*'''Popis sociální  stránky prostředí:''' &lt;br /&gt;
**Jaké vztahy panují v daném prostředí, jaké jsou skupiny daného společenství.&lt;br /&gt;
**Kdo a jak v dané skupině rozhoduje? Jaké důsledky rozhodnutí má?&lt;br /&gt;
**Jak mezi sebou komunikují členové skupiny?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Popis jednání aktérů:'''&lt;br /&gt;
** Mimika, pantomimika, gestika, řeč, sociální chování (mezilidské vztahy), vztah aktéra k sobě a ostatním aj. &lt;br /&gt;
** Neverbální komunikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Časté chyby při pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého dojmu&lt;br /&gt;
* logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u pozorovaných osob jisté vlastnosti&lt;br /&gt;
* předsudky – např. děti z určitých společenských vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti&lt;br /&gt;
* stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými projevy se např. domníváme, že má stejné vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické&lt;br /&gt;
* tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a vážná tvář znamená inteligenci&lt;br /&gt;
* figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám sympatickými a hodnotíme kladně&lt;br /&gt;
* aktuální psychický stav&lt;br /&gt;
* tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost nebo nedostatečná erudice pozorovatele&lt;br /&gt;
* projekce – připisování vlastních negativních charakteristik jiným osobám&lt;br /&gt;
* shovívavost pozorovatele – celkově mírnější pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Záznam dat z pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zaznamenat můžeme např'''. frekvenci''' a '''čas trvání''' výskytu určité jednotky chování&lt;br /&gt;
* '''formulář''' různých podob a '''terénní poznámky''', jsou častými formami záznamu z pozorování&lt;br /&gt;
* '''Terénní poznámky''':&lt;br /&gt;
** co výzkumník viděl, slyšel, zažil či o čem uvažoval během sběru dat &lt;br /&gt;
** '''popisné''' (portréty jedinců, rekonstrukce dialogů apod.) x '''reflektující poznámky''' (reflexe etických problémů, metody apod.) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 11)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''Dokumenty a fyzická data'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mohou být '''jediným datovým podkladem studie''' nebo mohou '''doplňovat data''' získaná z pozorování a rozhovoru&lt;br /&gt;
*'''dokumenty''' -&amp;gt; data, která vznikla v minulosti a byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než je aktuální výzkum&lt;br /&gt;
*rozlišujeme osobní dokumenty, úřední dokumenty, archivní data, virtuální data apod. &lt;br /&gt;
**'''Osobní dokumenty''' (dopisy, deníky, rodinné fotografie či videonahrávky určené k soukromým účelům)&lt;br /&gt;
**'''Úřední dokumenty''' (výroční zprávy, zápisy ze schůzí, dokumenty práce studenta apod.)&lt;br /&gt;
**'''Archivní data''' (záznamy o počtu zaměstnanců ve firmě, rozpočty firmy atd.; kvantitativní statistická podoba)&lt;br /&gt;
*Metoda '''analýza stop a výsledků činností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Zpracování dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''&amp;lt;u&amp;gt;Příprava a uspořádání dat&amp;lt;/u&amp;gt;''' ===&lt;br /&gt;
'''Transkripce dat''' je proces převodu mluveného projevu z rozhovoru do písemné podoby (první krok před analýzou dat)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Doslovná transkripce''' (časově velmi náročná procedura, ostatní typy transkripcí vychází z této)&lt;br /&gt;
* '''Komentovaná transkripce''' (př. pomocí zvláštních znaků se označují nápadné příznaky promluvy – smích, pomlky apod.)&lt;br /&gt;
* '''Shrnující protokol''' (nezachovává celý text, jistý způsob shrnutí již při rozhovoru, předpoklad, že jsou v textu zbytečné informace)&lt;br /&gt;
* '''Selektivní protokol''' (zahrnutí jenom některých informací týkajících se určitých věcí, zbytek informací je vypuštěn, předběžné úvahy -&amp;gt; kritéria, co bude zaznamenáno)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zobrazení dat''' slouží k názorné organizaci a sloučení informací; zobrazení dat lze pomocí tabulek, blokových schémat a grafů; tyto tabulky, schémata a grafy jsou velmi zásadní pro uspořádání dat, která jsou v kvalitativní analýze značně rozsáhlá a postrádají strukturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Redukce dat''' při analýze dat (ovšem pozor na to, aby se nepozměnil kontext dat!)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''&amp;lt;u&amp;gt;Analýza dat&amp;lt;/u&amp;gt;''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Analýza dat v kvalitativním výzkumu je založená především na hledání vzájemných souvislostí, pravidelností, konzistencí za určitých podmínek…&lt;br /&gt;
* Přístupy se mohou různě prolínat co se týče různých výzkumných designů (případová studie, etnografická studie, biografický design či zakotvená teorie)&lt;br /&gt;
* Velmi závisí na samotném výzkumníkovy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== '''&amp;lt;big&amp;gt;Některé přístupy analýzy dat vzhledem k designu studie:&amp;lt;/big&amp;gt;''' ====&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Případová studie:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Nemusí vycházet z nějakého zvláštního přístupu&lt;br /&gt;
* Může využít '''postupy z etnografického přístupu''' či '''z metod zakotvené teorie'''&lt;br /&gt;
* '''Analýza dat může probíhat souběžně se sběrem dat'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Možný postup analýzy dat u případové studie dle Milese a Hubermana (1994): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''uchování a organizace dat''' -&amp;gt; '''segmentace''' (rozdělení dat do analytických jednotek) -&amp;gt; '''kódování''' -&amp;gt; '''poznámkování''' (něco, co nás napadlo během sběru dat či analýze dat) -&amp;gt; '''identifikace vztahů mezi kategoriemi''' -&amp;gt; '''zobrazení pomocí přehledových grafů a tabulek''' -&amp;gt; '''průběžný souhrn''' (pokus o shrnutí, co se dosud odhalilo a co je nutné ještě dál analyzovat) -&amp;gt; '''miniatury''' (ilustrace poznatků pomocí vyprávěných miniatur, cílený popis série událostí, př. popis jednoho dne studenta)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Etnografická studie:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Při analýze dat se nepostupuje dle přesných algoritmů&lt;br /&gt;
* Pro adekvátní vyhodnocení etnografických dat -&amp;gt; induktivní analýza dat a příprava etnografické narativní zprávy&lt;br /&gt;
* Uplatňují se různé strategie (např. '''ze zakotvené teorie''')&lt;br /&gt;
* Při vývoji a ověřování hypotéz se používá '''analytická indukce'''&lt;br /&gt;
* Zvláštní strategie analýzy je '''použití metafor''' (např. Co mi připomíná tato situace?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Biografický design:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Používá se např. '''narativní analýza'''&lt;br /&gt;
* Je možné kombinovat techniky narativní analýzy s jinými analytickými technikami.&lt;br /&gt;
* '''&amp;lt;u&amp;gt;Narativní analýza:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
* Nejde primárně o zachycení toho, o čem respondenti vypovídají, ale JAK o tom vypovídají a následné interpretování proč tak činí. &lt;br /&gt;
* Zabýváme se strukturou vyprávění, například:&lt;br /&gt;
** Žánr vyprávění&lt;br /&gt;
** Používané metafory a metonymie&lt;br /&gt;
** Archetypy, které se v příběhu objevují&lt;br /&gt;
** Zápletka – jak je v příběhu organizovaná&lt;br /&gt;
* Zde je potřeba mít znalost lingvistiky, literární teorie, sémiotiky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Zakotvená teorie&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Velmi živý a tvůrčí výzkumný nástroj- dokáže integrovat kvalitativní data získaná různými metodami, &lt;br /&gt;
* Jde o teorii, která je odvozena na základě systematického shromažďování údajů, aniž dopředu předjímáme, označujeme &lt;br /&gt;
* Důležitá je shoda pozorovaných skutečností, srozumitelnost vystavěné teorie na základě empiricky získaných dat, obecnost- schopnost vypovídat o podobných jevech a kontrola- konfrontace teorie se zjištěnými daty &lt;br /&gt;
* První fáze zakotvené teorie (otevřené kódování) se hojně používá při kvalitativní analýze dat (výzkumník nemusí nutně pokračovat v zakotvené teorii) &lt;br /&gt;
* Jedná se o proces procházející třemi stádii: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Otevřené kódování''': kódy – kategorie, subkategorie  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Axiální kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Axiální kódování je souborem postupů, ve kterém jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány a jsou vytvořeny vztahy mezi kategoriemi a subkategoriemi podle '''paradigmatického modelu''' (umožňuje systematické přemýšlení o datech): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY =&amp;gt; (B) JEV =&amp;gt; (C) KONTEXT =&amp;gt; (D) INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY =&amp;gt; (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE =&amp;gt; (F) NÁSLEDKY.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A) Hypotetické uvádění subkategorií do vztahů k jiné kategorii (např. kategorie ''bolest'' souvisí s kategorií ''potlačení bolesti'' prostřednictvím subkategorie ''následky strategie zvládání bolesti''), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
B) Ověřování takto navržených hypotéz návratem ke zdrojovým údajům, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C) Upřesňování vlastností jejich charakterizací na dimenzionálních škálách (např. porovnáváním rozdílů ve zvládání bolesti mezi lidmi s intenzivními dlouhotrvajícími bolestmi a lidmi se slabšími krátkodobými bolestmi), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
D) Počáteční zkoumání variability jevů s cílem nacházet opakování, pravidelnosti (téměř vždy, když…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Selektivní kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výběr klíčové kategorie, kolem které je organizován analytický příběh. Všechny ostatní kategorie jsou vztaženy ke kategorii centrální. &lt;br /&gt;
* Obvykle opustíme paradigmatický model a vytvoříme nový, více kauzální model, který ukazuje na dynamiku jevu. Podle takového modelu můžeme vytvořit analytický příběh (resp. jeho kostru), který potom slovně zformulujeme. To je výsledná teorie.&lt;br /&gt;
* Selektivní kódování je proces zavedení a ověřování nebo upřesňování tzv. '''''centrální kategorie''''', která vysvětluje všechny ostatní kategorie užité výzkumem a je v průběhu kódování systematicky uváděna do zdůvodněných vztahů k ostatním kategoriím. &lt;br /&gt;
* Vztahy jsou v průběhu selektivního kódování upřesňovány, přičemž mohou být dále rozpracovány a dokonaleji formulovány ty kategorie, u kterých se ukázaly nepřesnosti anebo nesoulad s celkem zakotvené teorie. &lt;br /&gt;
* Centrální kategorie se stává klíčovým pojmem, který vystihuje celý příběh výzkumu a obsahuje jeho pointu.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Centrální kategorie'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Je '''jádrem příběhu''' – organizuje seskupování všech ostatních kategorií &lt;br /&gt;
* Kategorie jsou uváděny do vztahů podle charakteristik svých vlastností (dimenzí) v souladu s objevenými pravidelnostmi&lt;br /&gt;
* Výklad opřený o centrální kategorii má umožnit nejenom lépe porozumět jednání aktérů v určitých typech situací, ale také podpořit jeho praktické zvládání: hermeneutický koncept smyslu (porozumění, dorozumění, aplikace). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Podmínky selektivního kódování'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Mít představu o '''základní osnově (kostře)''' výzkumného narativu – příběhu, který vypráví o obsahu výzkumu, &lt;br /&gt;
* Stanovit a '''vysvětlit vazby centrální kategorie ke všem dalším kategoriím''' podle obecného rámce (paradigmatu) daného výzkumu, &lt;br /&gt;
* Stanovit a vysvětlit '''souvztažnost mezi kategoriemi''' (strukturu či síť kategorií) prostřednictvím jejich obsahu, vlastností a dimenzí, &lt;br /&gt;
* Rekurzivně '''ověřovat všechny vztahy''' podle faktografie ze zdrojových textů, &lt;br /&gt;
* '''Doplnit anebo upřesnit kategorie''', je-li to nutné k integraci a hlubšímu objasnění výzkumného narativu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== '''&amp;lt;big&amp;gt;Obecnější analytické strategie:&amp;lt;/big&amp;gt;''' ====&lt;br /&gt;
'''Analytická indukce'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jedna z obecných strategií &lt;br /&gt;
* Hrubé stanovení '''výzkumné otázky''' pokračuje hledáním '''hypotetického vysvětlení''' daného problému a pokračuje '''prověřováním na dalších případech'''&lt;br /&gt;
* Opakované případy ospravedlňují přijetí obecného pravidla &lt;br /&gt;
* Analýza deviantních případů- kontrolní postup k zajištění pravdivosti teorie /úpravy hypotéz na základě inkonzistentních případů/ &lt;br /&gt;
* Cílem je zvýšit pravděpodobnost nalezení univerzálních a kauzálních vztahů. Výzkumník má formulovat tvrzení, které platí pro všechny případy analyzovaného problému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konstantní komparace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neustálé '''hledání podobností a rozdílů''' na všech rovinách práce s daty. &lt;br /&gt;
* Je možné začít uvnitř jednoho rozhovoru, pokračovat ve více rozhovorech od jedné osoby a navázat porovnáním více osob. &lt;br /&gt;
* Zjistíme tak konzistenci případů, začneme vytvářet jejich typologii a vidíme podmínky ke vzniku různých typů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Analytické vzorkování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Systematické přesouvání pozornosti z dimenze zkoumání '''CO''' (je v realitě popisováno) na '''JAK''' (konstruuje realitu a svou identitu), takže jde o dva po sobě jdoucí '''procesy kódování stejného materiálu.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kvalitativním výzkumu se přístupy k analýze dat velmi mísí a nemají přesný rámec.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejčastěji se využívá '''otevřené kódování''' (ze zakotvené teorie) a '''kategorizace dat'''.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 možnosti kódování: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''a) a priory, obsahově specifické schéma''': předem vytvořené třídění, na základě důkladné znalosti problematiky &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''b) a priory, neobsahově specifické schéma''': typologie dle zdravé úvahy či odvozením od zákl. rámce prováděné studie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''c) zakotvená a posteriori induktivně, kontextově vázané schéma:''' zpětně posuzuje, pročišťuje data&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základem analýzy dat je: otevřené kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Text je rozdělen na '''JEDNOTKY''' (= segmenty, významový celek různé velikosti)&lt;br /&gt;
** Jednotkou může být slovo, sekvence slov, věta, odstavec&lt;br /&gt;
** Jednotka je určena významem, ne formálně&lt;br /&gt;
* Každé takto vzniklé jednotce přidělíme '''KÓD'''&lt;br /&gt;
** KÓD je „nálepka“, která co nejvíce odpovídá povaze datového fragmentu ve vztahu ke zvolené výzkumné otázce. &lt;br /&gt;
** Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, bude mít jistě jiné kódy.&lt;br /&gt;
** Při volbě kódu si klademe otázku, o čem daná část textu vypovídá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Čtyři způsoby tvorby kódu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1)''' vytvořím si '''nový kód''', který dobře charakterizuje danou oblast&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) použiji kód''', který jsem již jednou uvedl/a&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) in vivo kód''' znamená, že použiji za kód výraz respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4)''' mám '''seznam kódů''', ze kterého vybírám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jako kódy používáme zkratkovité vyjádření významu&lt;br /&gt;
* Správné „nálepky“ &lt;br /&gt;
* ''Příklad:'' Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, má jiné kódy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Běžné chyby v kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Přílišná reproduktivnost''' (vybírají se klíčová slova, in vivo termíny)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Příliš dlouhé úseky jedním kódem''' – ztráta informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Nepřesné vystižení sdělovaného významu''' (nepřiléhavá „nálepka“)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kategorizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Následuje po kódování&lt;br /&gt;
* Kódy seskupujeme podle podobnosti nebo jiné vnitřní souvislosti, takže vytváříme systematické '''KATEGORIE''' (na principu hierarchizace). &lt;br /&gt;
* S čím je potřeba počítat? Protože se jedná o zárodečné stádium budoucí teorie či analytického příběhu, mnohokrát dojde k přeskupování a přepracovávání. &lt;br /&gt;
* Co dál po kategoriích? Konkrétní techniky:&lt;br /&gt;
** „Vyložení karet“ &lt;br /&gt;
** Tematické kódování&lt;br /&gt;
** Kontrastování&lt;br /&gt;
** Zakotvená teorie&lt;br /&gt;
** Narativní analýza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konkrétní pokročilé metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''A) TECHNIKA „VYLOŽENÍ KARET“'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jedná se o „prosté převyprávění“ získaných kategorií z otevřeného kódování, přičemž mohou být zařazeny jen ty kategorie, jež souvisejí s výzkumnou otázkou, všechny zahrnuté kategorie spolu musejí souviset &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''B) TÉMATICKÉ KÓDOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Uděláme si kategorizace kódů na úrovni jednotlivých případů. Systém kategorií je uveden pro každý případ zvlášť. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zaměřujeme se na kategorie, které jsou mezi jednotlivými případy shodné nebo kategorie, které je možné sloučit do „nad-řazené“ kategorie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C) TECHNIKA KONTRASTOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Volba '''polárních případů''' – případy, které jsou nejodlišnější. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Na konci máme dvě sady vlastností, které jsou polární – jde tedy o '''škály.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Do prostoru těchto škál umisťujeme další případy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pokud další případ není možné zařadit do polarit, uděláme analýzu tzv. negativních případů. To znamená, že určíme, na které případy neplatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyústění analýzy dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Všechny výše uvedené techniky směřují k '''vytvoření kostry smysluplného analytického příběhu'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Tedy vyjmenovat všechny proměnné a ukázat vztahy mezi nimi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   To je základ pro výzkumnou zprávu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rozlišujeme dvě roviny interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Primární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Paralelní s procesem analýzy dat, držíme se na rovině dat, vychází z dat z terénu,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Sekundární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Paralelní s procesem psaní zprávy, vychází z naší analýzy, jdeme více ZA data ('''o čem''' naše data vypovídají, '''co''' námi vynalezená schémata a tabulky znamenají, '''proč''' k popsaným jevům dochází). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Vysvětlujeme, co jsme objevili, používáme dostupnou literaturu a jiné výzkumy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Chyby''' při vytváření kostry příběhu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Odpoutání se od výzkumné otázky''''' (informace o jiných skutečnostech, které nebyly nalezeny v datech),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Malá informační hloubka''''' (nic nového, lze vytvořit i bez výzkumu),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Přílišná obecnost termínů''''' (přejaté termíny ze stávajících teorií),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Rozvleklost''''' (upovídanost, normativní zaměření výzkumníka, neozřejmění vztahů mezi jmenovanými proměnnými).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje:===&lt;br /&gt;
Ferjenčík, J. (2010). ''Úvod do metodologie psychologického výzkumu.'' Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hendl, J. (2008). ''Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky metodologie doc. Mgr. Aleny Nohavové, Ph.D. (katedra psychologie, Pedagogická fakulta, Jihočeská Univerzita)''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71033</id>
		<title>23. Sběr a zpracování dat v kvalitativních studiích</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71033"/>
		<updated>2022-04-15T13:31:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Sběr dat v kvalitativních studiích */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=='''Sběr dat v kvalitativních studiích'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* metodu sběru dat vybíráme dle toho, co chceme zkoumat (např. pokud chci zkoumat co dělají lidi v soukromí -&amp;gt; interview, dotazník či technika deníku)&lt;br /&gt;
* celý proces získávání dat = tvorba dat (záleží především na samotném výzkumníkovi, jak kvalitní data získá, kolik jich bude atd.)&lt;br /&gt;
* doporučuje se udělat si celkový plán organizace sběru dat v každé fázi výzkumu  -&amp;gt; pro kontrolu, že vše běží, jak má (př. dokumentů zachycující organizační aspekty výzkumu: souhrnný formulář kontaktu, evidenční formulář…)&lt;br /&gt;
* základní metody sběru dat: '''dotazování, pozorování, dokumenty a fyzická data'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Dotazování''' ===&lt;br /&gt;
= naslouchání, vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál či testů (různě se mohou kombinovat mezi sebou či s jinými metodami -&amp;gt; př. zúčastněné pozorování lze doplnit neformálním rozhovorem nebo dotazníkem)&lt;br /&gt;
* nejčastější formou je polostrukturované dotazování (úplně strukturované se v kvalitě nedoporučuje) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Některé typy rozhovorů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami (řada pečlivě připravených otevřených otázek)&lt;br /&gt;
* Rozhovor pomocí návodu (seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat)&lt;br /&gt;
* Neformální rozhovor (spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce)&lt;br /&gt;
* Narativní rozhovor (jedinec není konfrontován standardizovanými otázkami, ale povzbuzován k volnému vyprávění)&lt;br /&gt;
* Fenomenologický rozhovor (zaměřený na vyprávění jedince o své historii)&lt;br /&gt;
* Skupinová diskuze, skupinové interview a vyprávění &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky a typy otázek'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Na začátku rozhovoru je třeba prolomit případné psychické bariéry a zajistit souhlas se záznamem-&lt;br /&gt;
* Na konci rozhovoru nebo při loučení lze získat důležité informace. &lt;br /&gt;
* Dle Pattona (1990) existuje 6 základních typů otázek týkajících se minulosti, přítomnosti a budoucnosti: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1.     Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování''' (aktivity jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2.     Otázky vztahující se k názorům''' (co si jedinec myslí o světě – cíle, hodnoty, záměry…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3.     Otázky vztahující se k pocitům''' (citové reakce a prožívání jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4.     Otázky vztahující se ke znalostem''' (fakta o případu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''5.     Otázky vztahující se ke vnímání''' (co jedinec viděl či slyšel…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''6.     Otázky demografické a kontextové''' (věk, zaměstnání, plat apod.)  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neexistuje fixní způsob či pravidla řazení otázek, ale '''je vhodné''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* začít s otázkami týkajících se neproblémových skutečností&lt;br /&gt;
* poté se snažíme získávat informace o interpretacích, názorech a pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním&lt;br /&gt;
* i znalosti a dovednosti je třeba zasadit do kontextu příběhu (již by měla být navozená důvěra)&lt;br /&gt;
* nejprve klást otázky na přítomnost a pak až na budoucnost a minulost (otázky na budoucnost mohou být obtížné na zodpovězení…).&lt;br /&gt;
* demografické otázky mohou být pro jedince nudné ale i intimní (nikdy s nimi nezačínat) -&amp;gt; buď se ptát v průběhu nebo až na konci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Otázky by měly být nejlépe otevřené, neutrální, citlivé, srozumitelné a přesné'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Existuje mnoho různých '''typů otázek a taktik při rozhovoru''' např.:&lt;br /&gt;
** Sondážní otázky (slouží pro prohloubení odpovědí v určitém směru; např. ''Co se stalo? Kde se to stalo? Jak k tomu došlo?)''&lt;br /&gt;
** Otázky ústící z nedorozumění (požadování vysvětlení určité odpovědi)&lt;br /&gt;
** Pobídky, aby se jedinec rozpovídal o určitém tématu (např. Hm, to je velmi zajímavé.)&lt;br /&gt;
** Práce s tichem.&lt;br /&gt;
** Tvorba neutrálních otázek.&lt;br /&gt;
** Simulační otázky (př. Předpokládejme, že jsem přítomen/a ve vašem zaměstnání. Co vidím? Co se bude dít?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Co nemá otázka obsahovat''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka by se neměla současně ptát na dvě věci zároveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka nemá navádět k určitému stylu odpovědi. (např. ''Že vás občas pobolívá hlava?'')&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka by neměla obsahovat nesrozumitelné nebo nespisovné termíny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka nemá obsahovat dvojí zápor. (např. ''Nemyslíte si, že dnes nemají lidé k sobě dostatek porozumění?)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka nemá být formulovaná příliš široce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 13)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Pozorování''' ===&lt;br /&gt;
=nejzákladnější a nejstarší typ sběru dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Metoda je využívaná v běžném životě, laikem, lékařem, fyzikem i psychologem atd. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Nicméně pozorování výzkumníkem a laikem se značně liší! Zejména co se týče selekce pozornosti. '''Vědecké pozorování je plánovitě selektivní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pozorování je: '''záměrné, plánovité, systematické a řízené'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Je třeba si předem vyjasnit '''CO''' a '''JAK''' chci pozorovat!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobé     x dlouhodobé&lt;br /&gt;
*sebepozorování     (introspekce, retrospekce) x     pozorování druhých&lt;br /&gt;
*přímé     x nepřímé (přímé, smyslové - nejčastěji se     jedná o pozorování prostřednictvím primárních zrakových a sluchových vjemů     x nepřímé, zprostředkované - např. prostřednictvím mikroskopu, dotazníku     či videozáznamu)&lt;br /&gt;
*zúčastněné     x nezúčastněné&lt;br /&gt;
*skryté     x zjevné&lt;br /&gt;
*standardizované     x nestandardizované (standardizované - před     zahájením pozorování je stanoveno co, jak, jak často, kde a ideálně s     jakými předpoklady vývoje budeme pozorovat x nestandardizované - dokonce i     výběr souboru pozorovaných objektů se odehrává až v průběhu pozorování a na     základě rozhodování pozorovatele)&lt;br /&gt;
*kvantitativní     x kvalitativní&lt;br /&gt;
*v umělých     podmínkách x v přirozeným prostředí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zúčastněné pozorování''' patří mezi '''nejdůležitější metody v kvalitativním výzkumu'''. Je díky němu možné popsat, '''co se děje, kdo''' nebo '''co se účastní dění''', '''kdy''' a '''kde''' se věci dějí, '''jak''' se objevují a '''proč'''. Využívá se zejména '''v etnografickém výzkumu''' či '''v případových studiích'''. Vhodné je použít, pokud je nějaký '''jev málo probádaný''', existují '''velké rozdíly mezi pohledy''' '''členů a nečlenů skupiny''' či '''jev není pozorovatelný mimo danou skupinu'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozorování v kvalitativním výzkumu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Popis fyzického     prostředí pozorování''':&lt;br /&gt;
**Měli bychom zaznamenat, v jakém      prostředí se pozorování odehrává, ale přitom se ''vyhnout hodnotícím      soudům'' (krásný dům, ošklivá třída, sterilní prostředí jak v nemocnici      atd.).&lt;br /&gt;
**Použít deskriptivní      jazyk.&lt;br /&gt;
**Jak poznáme, že jsme      adekvátně prostředí popsali? Dáme přečíst kolegovi a požádáme o      vizualizaci přečteného.&lt;br /&gt;
*'''Popis sociální     stránky prostředí:''' &lt;br /&gt;
**Jaké vztahy panují v      daném prostředí, jaké jsou skupiny daného společenství.&lt;br /&gt;
**Kdo a jak v dané      skupině rozhoduje? Jaké důsledky rozhodnutí má?&lt;br /&gt;
**Jak mezi sebou      komunikují členové skupiny?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Popis jednání aktérů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mimika, pantomimika, gestika, řeč, sociální chování (mezilidské vztahy), vztah aktéra k sobě a ostatním aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Neverbální komunikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Časté chyby při pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého dojmu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u pozorovaných osob jisté vlastnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        předsudky – např. děti z určitých společenských vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými projevy se např. domníváme, že má stejné vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a vážná tvář znamená inteligenci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám sympatickými a hodnotíme kladně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        aktuální psychický stav&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost nebo nedostatečná erudice pozorovatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        projekce – připisování vlastních negativních charakteristik jiným osobám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        shovívavost pozorovatele – celkově mírnější pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Záznam dat z pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        zaznamenat můžeme např'''. frekvenci''' a '''čas trvání''' výskytu určité jednotky chování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''formulář''' různých podob a '''terénní poznámky''', jsou častými formami záznamu z pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Terénní poznámky''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  co výzkumník viděl, slyšel, zažil či o čem uvažoval během sběru dat &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''popisné''' (portréty jedinců, rekonstrukce dialogů apod.) x '''reflektující poznámky''' (reflexe etických problémů, metody apod.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 11)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Dokumenty a fyzická data''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mohou být '''jediným datovým podkladem studie''' nebo mohou '''doplňovat data''' získaná z pozorování a rozhovoru&lt;br /&gt;
* '''dokumenty''' -&amp;gt; data, která vznikla v minulosti a byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než je aktuální výzkum&lt;br /&gt;
* rozlišujeme osobní dokumenty, úřední dokumenty, archivní data, virtuální data apod. &lt;br /&gt;
** '''Osobní dokumenty''' (dopisy, deníky, rodinné fotografie či videonahrávky určené k soukromým účelům)&lt;br /&gt;
** '''Úřední dokumenty''' (výroční zprávy, zápisy ze schůzí, dokumenty práce studenta apod.)&lt;br /&gt;
** '''Archivní data''' (záznamy o počtu zaměstnanců ve firmě, rozpočty firmy atd.; kvantitativní statistická podoba)&lt;br /&gt;
* Metoda '''analýza stop a výsledků činností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Zpracování dat v kvalitativních studiích''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příprava a uspořádání dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Transkripce dat''' je proces převodu mluveného projevu z rozhovoru do písemné podoby (první krok před analýzou dat)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Doslovná transkripce''' (časově velmi náročná procedura, ostatní typy transkripcí vychází z této)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Komentovaná transkripce''' (př. pomocí zvláštních znaků se označují nápadné příznaky promluvy – smích, pomlky apod.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Shrnující protokol''' (nezachovává celý text, jistý způsob shrnutí již při rozhovoru, předpoklad, že jsou v textu zbytečné informace)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Selektivní protokol''' (zahrnutí jenom některých informací týkajících se určitých věcí, zbytek informací je vypuštěn, předběžné úvahy -&amp;gt; kritéria, co bude zaznamenáno)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Zobrazení dat''' slouží k názorné organizaci a sloučení informací; zobrazení dat lze pomocí tabulek, blokových schémat a grafů; tyto tabulky, schémata a grafy jsou velmi zásadní pro uspořádání dat, která jsou v kvalitativní analýze značně rozsáhlá a postrádají strukturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Redukce dat''' při analýze dat (ovšem pozor na to, aby se nepozměnil kontext dat!)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Analýza dat &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Analýza dat v kvalitativním výzkumu je založená především na hledání vzájemných souvislostí, pravidelností, konzistencí za určitých podmínek…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Přístupy se mohou různě prolínat co se týče různých výzkumných designů (případová studie, etnografická studie, biografický design či zakotvená teorie)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Velmi závisí na samotném výzkumníkovy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Některé přístupy analýzy dat vzhledem k designu studie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Případová studie:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Nemusí vycházet z nějakého zvláštního přístupu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Může využít '''postupy z etnografického přístupu''' či '''z metod zakotvené teorie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Analýza dat může probíhat souběžně se sběrem dat'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Možný postup analýzy dat u případové studie dle Milese a Hubermana (1994): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''uchování a organizace dat''' -&amp;gt; '''segmentace''' (rozdělení dat do analytických jednotek) -&amp;gt; '''kódování''' -&amp;gt; '''poznámkování''' (něco, co nás napadlo během sběru dat či analýze dat) -&amp;gt; '''identifikace vztahů mezi kategoriemi''' -&amp;gt; '''zobrazení pomocí přehledových grafů a tabulek''' -&amp;gt; '''průběžný souhrn''' (pokus o shrnutí, co se dosud odhalilo a co je nutné ještě dál analyzovat) -&amp;gt; '''miniatury''' (ilustrace poznatků pomocí vyprávěných miniatur, cílený popis série událostí, př. popis jednoho dne studenta)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Etnografická studie:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Při analýze dat se nepostupuje dle přesných algoritmů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pro adekvátní vyhodnocení etnografických dat -&amp;gt; induktivní analýza dat a příprava etnografické narativní zprávy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Uplatňují se různé strategie (např. '''ze zakotvené teorie''')&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Při vývoji a ověřování hypotéz se používá '''analytická indukce'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zvláštní strategie analýzy je '''použití metafor''' (např. Co mi připomíná tato situace?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Biografický design:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Používá se např. '''narativní analýza'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Je možné kombinovat techniky narativní analýzy s jinými analytickými technikami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Nejde primárně o zachycení toho, o čem respondenti vypovídají, ale JAK o tom vypovídají a následné interpretování proč tak činí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zabýváme se strukturou vyprávění, například:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Žánr vyprávění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Používané metafory a metonymie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Archetypy, které se v příběhu objevují&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Zápletka – jak je v příběhu organizovaná&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zde je potřeba mít znalost lingvistiky, literární teorie, sémiotiky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zakotvená teorie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Velmi živý a tvůrčí výzkumný nástroj- dokáže integrovat kvalitativní data získaná různými metodami, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jde o teorii, která je odvozena na základě systematického shromažďování údajů, aniž dopředu předjímáme, označujeme &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Důležitá je shoda pozorovaných skutečností, srozumitelnost vystavěné teorie na základě empiricky získaných dat, obecnost- schopnost vypovídat o podobných jevech a kontrola- konfrontace teorie se zjištěnými daty &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        První fáze zakotvené teorie (otevřené kódování) se hojně používá při kvalitativní analýze dat (výzkumník nemusí nutně pokračovat v zakotvené teorii) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jedná se o proces procházející třemi stádii: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Otevřené kódování''': kódy – kategorie, subkategorie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Axiální kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Axiální kódování je souborem postupů, ve kterém jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány a jsou vytvořeny vztahy mezi kategoriemi a subkategoriemi podle '''paradigmatického modelu''' (umožňuje systematické přemýšlení o datech): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY =&amp;gt; (B) JEV =&amp;gt; (C) KONTEXT =&amp;gt; (D) INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY =&amp;gt; (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE =&amp;gt; (F) NÁSLEDKY.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A) Hypotetické uvádění subkategorií do vztahů k jiné kategorii (např. kategorie ''bolest'' souvisí s kategorií ''potlačení bolesti'' prostřednictvím subkategorie ''následky strategie zvládání bolesti''), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
B) Ověřování takto navržených hypotéz návratem ke zdrojovým údajům, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C) Upřesňování vlastností jejich charakterizací na dimenzionálních škálách (např. porovnáváním rozdílů ve zvládání bolesti mezi lidmi s intenzivními dlouhotrvajícími bolestmi a lidmi se slabšími krátkodobými bolestmi), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
D) Počáteční zkoumání variability jevů s cílem nacházet opakování, pravidelnosti (téměř vždy, když…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Selektivní kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       Výběr klíčové kategorie, kolem které je organizován analytický příběh. Všechny ostatní kategorie jsou vztaženy ke kategorii centrální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       Obvykle opustíme paradigmatický model a vytvoříme nový, více kauzální model, který ukazuje na dynamiku jevu. Podle takového modelu můžeme vytvořit analytický příběh (resp. jeho kostru), který potom slovně zformulujeme. To je výsledná teorie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       Selektivní kódování je proces zavedení a ověřování nebo upřesňování tzv. '''''centrální kategorie''''', která vysvětluje všechny ostatní kategorie užité výzkumem a je v průběhu kódování systematicky uváděna do zdůvodněných vztahů k ostatním kategoriím. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Vztahy jsou v průběhu selektivního kódování upřesňovány, přičemž mohou být dále rozpracovány a dokonaleji formulovány ty kategorie, u kterých se ukázaly nepřesnosti anebo nesoulad s celkem zakotvené teorie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Centrální kategorie se stává klíčovým pojmem, který vystihuje celý příběh výzkumu a obsahuje jeho pointu.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Centrální kategorie'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Je '''jádrem příběhu''' – organizuje seskupování všech ostatních kategorií &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Kategorie jsou uváděny do vztahů podle charakteristik svých vlastností (dimenzí) v souladu s objevenými pravidelnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Výklad opřený o centrální kategorii má umožnit nejenom lépe porozumět jednání aktérů v určitých typech situací, ale také podpořit jeho praktické zvládání: hermeneutický koncept smyslu (porozumění, dorozumění, aplikace). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Podmínky selektivního kódování'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Mít představu o '''základní osnově (kostře)''' výzkumného narativu – příběhu, který vypráví o obsahu výzkumu, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Stanovit a '''vysvětlit vazby centrální kategorie ke všem dalším kategoriím''' podle obecného rámce (paradigmatu) daného výzkumu, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Stanovit a vysvětlit '''souvztažnost mezi kategoriemi''' (strukturu či síť kategorií) prostřednictvím jejich obsahu, vlastností a dimenzí, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Rekurzivně '''ověřovat všechny vztahy''' podle faktografie ze zdrojových textů, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   '''Doplnit anebo upřesnit kategorie''', je-li to nutné k integraci a hlubšímu objasnění výzkumného narativu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Obecnější analytické strategie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''Analytická indukce'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Jedna z obecných strategií &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Hrubé stanovení '''výzkumné otázky''' pokračuje hledáním '''hypotetického vysvětlení''' daného problému a pokračuje '''prověřováním na dalších případech''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Opakované případy ospravedlňují přijetí obecného pravidla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Analýza deviantních případů- kontrolní postup k zajištění pravdivosti teorie /úpravy hypotéz na základě inkonzistentních případů/ &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       Cílem je zvýšit pravděpodobnost nalezení univerzálních a kauzálních vztahů. Výzkumník má formulovat tvrzení, které platí pro všechny případy analyzovaného problému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''Konstantní komparace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Neustálé '''hledání podobností a rozdílů''' na všech rovinách práce s daty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Je možné začít uvnitř jednoho rozhovoru, pokračovat ve více rozhovorech od jedné osoby a navázat porovnáním více osob. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Zjistíme tak konzistenci případů, začneme vytvářet jejich typologii a vidíme podmínky ke vzniku různých typů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       ''' Analytické vzorkování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Systematické přesouvání pozornosti z dimenze zkoumání '''CO''' (je v realitě popisováno) na '''JAK''' (konstruuje realitu a svou identitu), takže jde o dva po sobě jdoucí '''procesy kódování stejného materiálu.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kvalitativním výzkumu se přístupy k analýze dat velmi mísí a nemají přesný rámec.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejčastěji se využívá '''otevřené kódování''' (ze zakotvené teorie) a '''kategorizace dat'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 možnosti kódování: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''a) a priory, obsahově specifické schéma''': předem vytvořené třídění, na základě důkladné znalosti problematiky &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''b) a priory, neobsahově specifické schéma''': typologie dle zdravé úvahy či odvozením od zákl. rámce prováděné studie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''c) zakotvená a posteriori induktivně, kontextově vázané schéma:''' zpětně posuzuje, pročišťuje data&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Základem analýzy dat je: otevřené kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Text je rozdělen na '''JEDNOTKY''' (= segmenty, významový celek různé velikosti)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Jednotkou může být slovo, sekvence slov, věta, odstavec&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Jednotka je určena významem, ne formálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Každé takto vzniklé jednotce přidělíme '''KÓD'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   KÓD je „nálepka“, která co nejvíce odpovídá povaze datového fragmentu ve vztahu ke zvolené výzkumné otázce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, bude mít jistě jiné kódy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Při volbě kódu si klademe otázku, o čem daná část textu vypovídá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Čtyři způsoby tvorby kódu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1)''' vytvořím si '''nový kód''', který dobře charakterizuje danou oblast&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) použiji kód''', který jsem již jednou uvedl/a&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) in vivo kód''' znamená, že použiji za kód výraz respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4)''' mám '''seznam kódů''', ze kterého vybírám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jako kódy používáme zkratkovité vyjádření významu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Správné „nálepky“ &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        ''Příklad:'' Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, má jiné kódy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Běžné chyby v kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Přílišná reproduktivnost''' (vybírají se klíčová slova, in vivo termíny)&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
'''2) Příliš dlouhé úseky jedním kódem''' – ztráta informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Nepřesné vystižení sdělovaného významu''' (nepřiléhavá „nálepka“)&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
'''Kategorizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Následuje po kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Kódy seskupujeme podle podobnosti nebo jiné vnitřní souvislosti, takže vytváříme systematické '''KATEGORIE''' (na principu hierarchizace). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        S čím je potřeba počítat? Protože se jedná o zárodečné stádium budoucí teorie či analytického příběhu, mnohokrát dojde k přeskupování a přepracovávání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Co dál po kategoriích? Konkrétní techniky:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   „Vyložení karet“ &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Tematické kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Kontrastování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Zakotvená teorie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Narativní analýza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konkrétní pokročilé metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''A) TECHNIKA „VYLOŽENÍ KARET“'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jedná se o „prosté převyprávění“ získaných kategorií z otevřeného kódování, přičemž mohou být zařazeny jen ty kategorie, jež souvisejí s výzkumnou otázkou, všechny zahrnuté kategorie spolu musejí souviset &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''B) TÉMATICKÉ KÓDOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Uděláme si kategorizace kódů na úrovni jednotlivých případů. Systém kategorií je uveden pro každý případ zvlášť. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zaměřujeme se na kategorie, které jsou mezi jednotlivými případy shodné nebo kategorie, které je možné sloučit do „nad-řazené“ kategorie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C) TECHNIKA KONTRASTOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Volba '''polárních případů''' – případy, které jsou nejodlišnější. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Na konci máme dvě sady vlastností, které jsou polární – jde tedy o '''škály.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Do prostoru těchto škál umisťujeme další případy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pokud další případ není možné zařadit do polarit, uděláme analýzu tzv. negativních případů. To znamená, že určíme, na které případy neplatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyústění analýzy dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Všechny výše uvedené techniky směřují k '''vytvoření kostry smysluplného analytického příběhu'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Tedy vyjmenovat všechny proměnné a ukázat vztahy mezi nimi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   To je základ pro výzkumnou zprávu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rozlišujeme dvě roviny interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Primární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Paralelní s procesem analýzy dat, držíme se na rovině dat, vychází z dat z terénu,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Sekundární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Paralelní s procesem psaní zprávy, vychází z naší analýzy, jdeme více ZA data ('''o čem''' naše data vypovídají, '''co''' námi vynalezená schémata a tabulky znamenají, '''proč''' k popsaným jevům dochází). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Vysvětlujeme, co jsme objevili, používáme dostupnou literaturu a jiné výzkumy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Chyby''' při vytváření kostry příběhu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Odpoutání se od výzkumné otázky''''' (informace o jiných skutečnostech, které nebyly nalezeny v datech),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Malá informační hloubka''''' (nic nového, lze vytvořit i bez výzkumu),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Přílišná obecnost termínů''''' (přejaté termíny ze stávajících teorií),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Rozvleklost''''' (upovídanost, normativní zaměření výzkumníka, neozřejmění vztahů mezi jmenovanými proměnnými).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje:===&lt;br /&gt;
Ferjenčík, J. (2010). ''Úvod do metodologie psychologického výzkumu.'' Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hendl, J. (2008). ''Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky metodologie doc. Mgr. Aleny Nohavové, Ph.D. (katedra psychologie, Pedagogická fakulta, Jihočeská Univerzita)''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71032</id>
		<title>23. Sběr a zpracování dat v kvalitativních studiích</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=23._Sb%C4%9Br_a_zpracov%C3%A1n%C3%AD_dat_v_kvalitativn%C3%ADch_studi%C3%ADch&amp;diff=71032"/>
		<updated>2022-04-15T13:24:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: Založena nová stránka s textem „== Sběr dat v kvalitativních studiích == ×      Metodu sběru dat vybíráme dle toho, co chceme zkoumat (např. pokud chci zkoumat co dělají lidi…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Sběr dat v kvalitativních studiích ==&lt;br /&gt;
×      Metodu sběru dat vybíráme dle toho, co chceme zkoumat (např. pokud chci zkoumat co dělají lidi v soukromí -&amp;gt; interview, dotazník či technika deníku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        celý proces získávání dat = tvorba dat (záleží především na samotném výzkumníkovi, jak kvalitní data získá, kolik jich bude atd.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        doporučuje se udělat si celkový plán organizace sběru dat v každé fázi výzkumu  -&amp;gt; pro kontrolu, že vše běží, jak má (př. dokumentů zachycující organizační aspekty výzkumu: souhrnný formulář kontaktu, evidenční formulář…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        základní metody sběru dat: '''dotazování, pozorování, dokumenty a fyzická data''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dotazování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= naslouchání, vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        zahrnuje různé typy rozhovorů, dotazníků, škál či testů (různě se mohou kombinovat mezi sebou či s jinými metodami -&amp;gt; př. zúčastněné pozorování lze doplnit neformálním rozhovorem nebo dotazníkem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        nejčastější formou je polostrukturované dotazování (úplně strukturované se v kvalitě nedoporučuje) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Některé typy rozhovorů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami (řada pečlivě připravených otevřených otázek)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Rozhovor pomocí návodu (seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neformální rozhovor (spontánní generování otázek v přirozeném průběhu interakce)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Narativní rozhovor (jedinec není konfrontován standardizovanými otázkami, ale povzbuzován k volnému vyprávění)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Fenomenologický rozhovor (zaměřený na vyprávění jedince o své historii)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Skupinová diskuze, skupinové interview a vyprávění &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky a typy otázek'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Na začátku rozhovoru je třeba prolomit případné psychické bariéry a zajistit souhlas se záznamem-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Na konci rozhovoru nebo při loučení lze získat důležité informace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Dle Pattona (1990) existuje 6 základních typů otázek týkajících se minulosti, přítomnosti a budoucnosti: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1.     Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování''' (aktivity jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2.     Otázky vztahující se k názorům''' (co si jedinec myslí o světě – cíle, hodnoty, záměry…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3.     Otázky vztahující se k pocitům''' (citové reakce a prožívání jedince)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4.     Otázky vztahující se ke znalostem''' (fakta o případu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''5.     Otázky vztahující se ke vnímání''' (co jedinec viděl či slyšel…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''6.     Otázky demografické a kontextové''' (věk, zaměstnání, plat apod.) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neexistuje fixní způsob či pravidla řazení otázek, ale '''je vhodné''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  začít s otázkami týkajících se neproblémových skutečností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  poté se snažíme získávat informace o interpretacích, názorech a pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  i znalosti a dovednosti je třeba zasadit do kontextu příběhu (již by měla být navozená důvěra)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   nejprve klást otázky na přítomnost a pak až na budoucnost a minulost (otázky na budoucnost mohou být obtížné na zodpovězení…).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  demografické otázky mohou být pro jedince nudné ale i intimní (nikdy s nimi nezačínat) -&amp;gt; buď se ptát v průběhu nebo až na konci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Otázky by měly být nejlépe otevřené, neutrální, citlivé, srozumitelné a přesné'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Existuje mnoho různých '''typů otázek a taktik při rozhovoru''' např.:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Sondážní otázky (slouží pro prohloubení odpovědí v určitém směru; např. ''Co se stalo? Kde se to stalo? Jak k tomu došlo?)'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázky ústící z nedorozumění (požadování vysvětlení určité odpovědi)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pobídky, aby se jedinec rozpovídal o určitém tématu (např. Hm, to je velmi zajímavé.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Práce s tichem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tvorba neutrálních otázek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Simulační otázky (př. Předpokládejme, že jsem přítomen/a ve vašem zaměstnání. Co vidím? Co se bude dít?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Co nemá otázka obsahovat''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka by se neměla současně ptát na dvě věci zároveň.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka nemá navádět k určitému stylu odpovědi. (např. ''Že vás občas pobolívá hlava?'')&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka by neměla obsahovat nesrozumitelné nebo nespisovné termíny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka nemá obsahovat dvojí zápor. (např. ''Nemyslíte si, že dnes nemají lidé k sobě dostatek porozumění?)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Otázka nemá být formulovaná příliš široce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 13)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=nejzákladnější a nejstarší typ sběru dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Metoda je využívaná v běžném životě, laikem, lékařem, fyzikem i psychologem atd. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Nicméně pozorování výzkumníkem a laikem se značně liší! Zejména co se týče selekce pozornosti. '''Vědecké pozorování je plánovitě selektivní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pozorování je: '''záměrné, plánovité, systematické a řízené'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Je třeba si předem vyjasnit '''CO''' a '''JAK''' chci pozorovat!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* krátkodobé     x dlouhodobé&lt;br /&gt;
* sebepozorování     (introspekce, retrospekce) x     pozorování druhých&lt;br /&gt;
* přímé     x nepřímé (přímé, smyslové - nejčastěji se     jedná o pozorování prostřednictvím primárních zrakových a sluchových vjemů     x nepřímé, zprostředkované - např. prostřednictvím mikroskopu, dotazníku     či videozáznamu)&lt;br /&gt;
* zúčastněné     x nezúčastněné&lt;br /&gt;
* skryté     x zjevné&lt;br /&gt;
* standardizované     x nestandardizované (standardizované - před     zahájením pozorování je stanoveno co, jak, jak často, kde a ideálně s     jakými předpoklady vývoje budeme pozorovat x nestandardizované - dokonce i     výběr souboru pozorovaných objektů se odehrává až v průběhu pozorování a na     základě rozhodování pozorovatele) &lt;br /&gt;
* kvantitativní     x kvalitativní&lt;br /&gt;
* v umělých     podmínkách x v přirozeným prostředí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zúčastněné pozorování''' patří mezi '''nejdůležitější metody v kvalitativním výzkumu'''. Je díky němu možné popsat, '''co se děje, kdo''' nebo '''co se účastní dění''', '''kdy''' a '''kde''' se věci dějí, '''jak''' se objevují a '''proč'''. Využívá se zejména '''v etnografickém výzkumu''' či '''v případových studiích'''. Vhodné je použít, pokud je nějaký '''jev málo probádaný''', existují '''velké rozdíly mezi pohledy''' '''členů a nečlenů skupiny''' či '''jev není pozorovatelný mimo danou skupinu'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozorování v kvalitativním výzkumu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Popis fyzického     prostředí pozorování''':&lt;br /&gt;
** Měli bychom zaznamenat, v jakém      prostředí se pozorování odehrává, ale přitom se ''vyhnout hodnotícím      soudům'' (krásný dům, ošklivá třída, sterilní prostředí jak v nemocnici      atd.).&lt;br /&gt;
** Použít deskriptivní      jazyk.&lt;br /&gt;
** Jak poznáme, že jsme      adekvátně prostředí popsali? Dáme přečíst kolegovi a požádáme o      vizualizaci přečteného. &lt;br /&gt;
* '''Popis sociální     stránky prostředí:''' &lt;br /&gt;
** Jaké vztahy panují v      daném prostředí, jaké jsou skupiny daného společenství.&lt;br /&gt;
** Kdo a jak v dané      skupině rozhoduje? Jaké důsledky rozhodnutí má? &lt;br /&gt;
** Jak mezi sebou      komunikují členové skupiny?&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Popis jednání aktérů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mimika, pantomimika, gestika, řeč, sociální chování (mezilidské vztahy), vztah aktéra k sobě a ostatním aj. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Neverbální komunikace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Časté chyby při pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého dojmu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u pozorovaných osob jisté vlastnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        předsudky – např. děti z určitých společenských vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými projevy se např. domníváme, že má stejné vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a vážná tvář znamená inteligenci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám sympatickými a hodnotíme kladně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        aktuální psychický stav&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost nebo nedostatečná erudice pozorovatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        projekce – připisování vlastních negativních charakteristik jiným osobám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        shovívavost pozorovatele – celkově mírnější pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Záznam dat z pozorování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        zaznamenat můžeme např'''. frekvenci''' a '''čas trvání''' výskytu určité jednotky chování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''formulář''' různých podob a '''terénní poznámky''', jsou častými formami záznamu z pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Terénní poznámky''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  co výzkumník viděl, slyšel, zažil či o čem uvažoval během sběru dat &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''popisné''' (portréty jedinců, rekonstrukce dialogů apod.) x '''reflektující poznámky''' (reflexe etických problémů, metody apod.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(více viz otázka č. 11)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty a fyzická data&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        mohou být '''jediným datovým podkladem studie''' nebo mohou '''doplňovat data''' získaná z pozorování a rozhovoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''dokumenty''' -&amp;gt; data, která vznikla v minulosti a byla pořízena někým jiným než výzkumníkem a pro jiný účel, než je aktuální výzkum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        rozlišujeme osobní dokumenty, úřední dokumenty, archivní data, virtuální data apod. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Osobní dokumenty''' (dopisy, deníky, rodinné fotografie či videonahrávky určené k soukromým účelům)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Úřední dokumenty''' (výroční zprávy, zápisy ze schůzí, dokumenty práce studenta apod.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Archivní data''' (záznamy o počtu zaměstnanců ve firmě, rozpočty firmy atd.; kvantitativní statistická podoba)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Metoda '''analýza stop a výsledků činností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování dat v kvalitativních studiích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příprava a uspořádání dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Transkripce dat''' je proces převodu mluveného projevu z rozhovoru do písemné podoby (první krok před analýzou dat)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Doslovná transkripce''' (časově velmi náročná procedura, ostatní typy transkripcí vychází z této)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Komentovaná transkripce''' (př. pomocí zvláštních znaků se označují nápadné příznaky promluvy – smích, pomlky apod.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Shrnující protokol''' (nezachovává celý text, jistý způsob shrnutí již při rozhovoru, předpoklad, že jsou v textu zbytečné informace)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Selektivní protokol''' (zahrnutí jenom některých informací týkajících se určitých věcí, zbytek informací je vypuštěn, předběžné úvahy -&amp;gt; kritéria, co bude zaznamenáno)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Zobrazení dat''' slouží k názorné organizaci a sloučení informací; zobrazení dat lze pomocí tabulek, blokových schémat a grafů; tyto tabulky, schémata a grafy jsou velmi zásadní pro uspořádání dat, která jsou v kvalitativní analýze značně rozsáhlá a postrádají strukturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Redukce dat''' při analýze dat (ovšem pozor na to, aby se nepozměnil kontext dat!)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Analýza dat &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Analýza dat v kvalitativním výzkumu je založená především na hledání vzájemných souvislostí, pravidelností, konzistencí za určitých podmínek…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Přístupy se mohou různě prolínat co se týče různých výzkumných designů (případová studie, etnografická studie, biografický design či zakotvená teorie)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Velmi závisí na samotném výzkumníkovy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Některé přístupy analýzy dat vzhledem k designu studie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Případová studie:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Nemusí vycházet z nějakého zvláštního přístupu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Může využít '''postupy z etnografického přístupu''' či '''z metod zakotvené teorie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Analýza dat může probíhat souběžně se sběrem dat'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Možný postup analýzy dat u případové studie dle Milese a Hubermana (1994): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''uchování a organizace dat''' -&amp;gt; '''segmentace''' (rozdělení dat do analytických jednotek) -&amp;gt; '''kódování''' -&amp;gt; '''poznámkování''' (něco, co nás napadlo během sběru dat či analýze dat) -&amp;gt; '''identifikace vztahů mezi kategoriemi''' -&amp;gt; '''zobrazení pomocí přehledových grafů a tabulek''' -&amp;gt; '''průběžný souhrn''' (pokus o shrnutí, co se dosud odhalilo a co je nutné ještě dál analyzovat) -&amp;gt; '''miniatury''' (ilustrace poznatků pomocí vyprávěných miniatur, cílený popis série událostí, př. popis jednoho dne studenta)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Etnografická studie:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Při analýze dat se nepostupuje dle přesných algoritmů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pro adekvátní vyhodnocení etnografických dat -&amp;gt; induktivní analýza dat a příprava etnografické narativní zprávy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Uplatňují se různé strategie (např. '''ze zakotvené teorie''')&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Při vývoji a ověřování hypotéz se používá '''analytická indukce'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zvláštní strategie analýzy je '''použití metafor''' (např. Co mi připomíná tato situace?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Biografický design:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Používá se např. '''narativní analýza'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Je možné kombinovat techniky narativní analýzy s jinými analytickými technikami.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Nejde primárně o zachycení toho, o čem respondenti vypovídají, ale JAK o tom vypovídají a následné interpretování proč tak činí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zabýváme se strukturou vyprávění, například:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Žánr vyprávění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Používané metafory a metonymie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Archetypy, které se v příběhu objevují&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Zápletka – jak je v příběhu organizovaná&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zde je potřeba mít znalost lingvistiky, literární teorie, sémiotiky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zakotvená teorie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Velmi živý a tvůrčí výzkumný nástroj- dokáže integrovat kvalitativní data získaná různými metodami, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jde o teorii, která je odvozena na základě systematického shromažďování údajů, aniž dopředu předjímáme, označujeme &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Důležitá je shoda pozorovaných skutečností, srozumitelnost vystavěné teorie na základě empiricky získaných dat, obecnost- schopnost vypovídat o podobných jevech a kontrola- konfrontace teorie se zjištěnými daty &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        První fáze zakotvené teorie (otevřené kódování) se hojně používá při kvalitativní analýze dat (výzkumník nemusí nutně pokračovat v zakotvené teorii) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jedná se o proces procházející třemi stádii: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Otevřené kódování''': kódy – kategorie, subkategorie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Axiální kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Axiální kódování je souborem postupů, ve kterém jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány a jsou vytvořeny vztahy mezi kategoriemi a subkategoriemi podle '''paradigmatického modelu''' (umožňuje systematické přemýšlení o datech): &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY =&amp;gt; (B) JEV =&amp;gt; (C) KONTEXT =&amp;gt; (D) INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY =&amp;gt; (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE =&amp;gt; (F) NÁSLEDKY.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A) Hypotetické uvádění subkategorií do vztahů k jiné kategorii (např. kategorie ''bolest'' souvisí s kategorií ''potlačení bolesti'' prostřednictvím subkategorie ''následky strategie zvládání bolesti''), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
B) Ověřování takto navržených hypotéz návratem ke zdrojovým údajům, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C) Upřesňování vlastností jejich charakterizací na dimenzionálních škálách (např. porovnáváním rozdílů ve zvládání bolesti mezi lidmi s intenzivními dlouhotrvajícími bolestmi a lidmi se slabšími krátkodobými bolestmi), &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
D) Počáteční zkoumání variability jevů s cílem nacházet opakování, pravidelnosti (téměř vždy, když…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Selektivní kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       Výběr klíčové kategorie, kolem které je organizován analytický příběh. Všechny ostatní kategorie jsou vztaženy ke kategorii centrální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       Obvykle opustíme paradigmatický model a vytvoříme nový, více kauzální model, který ukazuje na dynamiku jevu. Podle takového modelu můžeme vytvořit analytický příběh (resp. jeho kostru), který potom slovně zformulujeme. To je výsledná teorie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       Selektivní kódování je proces zavedení a ověřování nebo upřesňování tzv. '''''centrální kategorie''''', která vysvětluje všechny ostatní kategorie užité výzkumem a je v průběhu kódování systematicky uváděna do zdůvodněných vztahů k ostatním kategoriím. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Vztahy jsou v průběhu selektivního kódování upřesňovány, přičemž mohou být dále rozpracovány a dokonaleji formulovány ty kategorie, u kterých se ukázaly nepřesnosti anebo nesoulad s celkem zakotvené teorie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Centrální kategorie se stává klíčovým pojmem, který vystihuje celý příběh výzkumu a obsahuje jeho pointu.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Centrální kategorie'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Je '''jádrem příběhu''' – organizuje seskupování všech ostatních kategorií &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Kategorie jsou uváděny do vztahů podle charakteristik svých vlastností (dimenzí) v souladu s objevenými pravidelnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Výklad opřený o centrální kategorii má umožnit nejenom lépe porozumět jednání aktérů v určitých typech situací, ale také podpořit jeho praktické zvládání: hermeneutický koncept smyslu (porozumění, dorozumění, aplikace). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Podmínky selektivního kódování'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Mít představu o '''základní osnově (kostře)''' výzkumného narativu – příběhu, který vypráví o obsahu výzkumu, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Stanovit a '''vysvětlit vazby centrální kategorie ke všem dalším kategoriím''' podle obecného rámce (paradigmatu) daného výzkumu, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Stanovit a vysvětlit '''souvztažnost mezi kategoriemi''' (strukturu či síť kategorií) prostřednictvím jejich obsahu, vlastností a dimenzí, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Rekurzivně '''ověřovat všechny vztahy''' podle faktografie ze zdrojových textů, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   '''Doplnit anebo upřesnit kategorie''', je-li to nutné k integraci a hlubšímu objasnění výzkumného narativu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Obecnější analytické strategie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''Analytická indukce'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Jedna z obecných strategií &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Hrubé stanovení '''výzkumné otázky''' pokračuje hledáním '''hypotetického vysvětlení''' daného problému a pokračuje '''prověřováním na dalších případech''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Opakované případy ospravedlňují přijetí obecného pravidla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Analýza deviantních případů- kontrolní postup k zajištění pravdivosti teorie /úpravy hypotéz na základě inkonzistentních případů/ &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       Cílem je zvýšit pravděpodobnost nalezení univerzálních a kauzálních vztahů. Výzkumník má formulovat tvrzení, které platí pro všechny případy analyzovaného problému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''Konstantní komparace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Neustálé '''hledání podobností a rozdílů''' na všech rovinách práce s daty. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Je možné začít uvnitř jednoho rozhovoru, pokračovat ve více rozhovorech od jedné osoby a navázat porovnáním více osob. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Zjistíme tak konzistenci případů, začneme vytvářet jejich typologii a vidíme podmínky ke vzniku různých typů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       ''' Analytické vzorkování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Systematické přesouvání pozornosti z dimenze zkoumání '''CO''' (je v realitě popisováno) na '''JAK''' (konstruuje realitu a svou identitu), takže jde o dva po sobě jdoucí '''procesy kódování stejného materiálu.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V kvalitativním výzkumu se přístupy k analýze dat velmi mísí a nemají přesný rámec.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejčastěji se využívá '''otevřené kódování''' (ze zakotvené teorie) a '''kategorizace dat'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 možnosti kódování: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''a) a priory, obsahově specifické schéma''': předem vytvořené třídění, na základě důkladné znalosti problematiky &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''b) a priory, neobsahově specifické schéma''': typologie dle zdravé úvahy či odvozením od zákl. rámce prováděné studie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''c) zakotvená a posteriori induktivně, kontextově vázané schéma:''' zpětně posuzuje, pročišťuje data&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Základem analýzy dat je: otevřené kódování'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Text je rozdělen na '''JEDNOTKY''' (= segmenty, významový celek různé velikosti)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Jednotkou může být slovo, sekvence slov, věta, odstavec&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Jednotka je určena významem, ne formálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Každé takto vzniklé jednotce přidělíme '''KÓD'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   KÓD je „nálepka“, která co nejvíce odpovídá povaze datového fragmentu ve vztahu ke zvolené výzkumné otázce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, bude mít jistě jiné kódy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Při volbě kódu si klademe otázku, o čem daná část textu vypovídá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Čtyři způsoby tvorby kódu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1)''' vytvořím si '''nový kód''', který dobře charakterizuje danou oblast&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) použiji kód''', který jsem již jednou uvedl/a&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) in vivo kód''' znamená, že použiji za kód výraz respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4)''' mám '''seznam kódů''', ze kterého vybírám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jako kódy používáme zkratkovité vyjádření významu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Správné „nálepky“ &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        ''Příklad:'' Pokud si jiný výzkumník vezme stejná data, ale položí si jinou výzkumnou otázku, má jiné kódy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Běžné chyby v kódování:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Přílišná reproduktivnost''' (vybírají se klíčová slova, in vivo termíny)&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
'''2) Příliš dlouhé úseky jedním kódem''' – ztráta informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Nepřesné vystižení sdělovaného významu''' (nepřiléhavá „nálepka“)&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
'''Kategorizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Následuje po kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Kódy seskupujeme podle podobnosti nebo jiné vnitřní souvislosti, takže vytváříme systematické '''KATEGORIE''' (na principu hierarchizace). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        S čím je potřeba počítat? Protože se jedná o zárodečné stádium budoucí teorie či analytického příběhu, mnohokrát dojde k přeskupování a přepracovávání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Co dál po kategoriích? Konkrétní techniky:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   „Vyložení karet“ &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Tematické kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Kontrastování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Zakotvená teorie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Narativní analýza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Konkrétní pokročilé metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''A) TECHNIKA „VYLOŽENÍ KARET“'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Jedná se o „prosté převyprávění“ získaných kategorií z otevřeného kódování, přičemž mohou být zařazeny jen ty kategorie, jež souvisejí s výzkumnou otázkou, všechny zahrnuté kategorie spolu musejí souviset &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''B) TÉMATICKÉ KÓDOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Uděláme si kategorizace kódů na úrovni jednotlivých případů. Systém kategorií je uveden pro každý případ zvlášť. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zaměřujeme se na kategorie, které jsou mezi jednotlivými případy shodné nebo kategorie, které je možné sloučit do „nad-řazené“ kategorie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C) TECHNIKA KONTRASTOVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Volba '''polárních případů''' – případy, které jsou nejodlišnější. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Na konci máme dvě sady vlastností, které jsou polární – jde tedy o '''škály.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Do prostoru těchto škál umisťujeme další případy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pokud další případ není možné zařadit do polarit, uděláme analýzu tzv. negativních případů. To znamená, že určíme, na které případy neplatí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyústění analýzy dat:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Všechny výše uvedené techniky směřují k '''vytvoření kostry smysluplného analytického příběhu'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Tedy vyjmenovat všechny proměnné a ukázat vztahy mezi nimi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   To je základ pro výzkumnou zprávu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rozlišujeme dvě roviny interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Primární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Paralelní s procesem analýzy dat, držíme se na rovině dat, vychází z dat z terénu,&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Sekundární interpretace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Paralelní s procesem psaní zprávy, vychází z naší analýzy, jdeme více ZA data ('''o čem''' naše data vypovídají, '''co''' námi vynalezená schémata a tabulky znamenají, '''proč''' k popsaným jevům dochází). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o   Vysvětlujeme, co jsme objevili, používáme dostupnou literaturu a jiné výzkumy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Chyby''' při vytváření kostry příběhu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Odpoutání se od výzkumné otázky''''' (informace o jiných skutečnostech, které nebyly nalezeny v datech),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Malá informační hloubka''''' (nic nového, lze vytvořit i bez výzkumu),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Přílišná obecnost termínů''''' (přejaté termíny ze stávajících teorií),&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
·       '''''Rozvleklost''''' (upovídanost, normativní zaměření výzkumníka, neozřejmění vztahů mezi jmenovanými proměnnými).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje: ===&lt;br /&gt;
Ferjenčík, J. (2010). ''Úvod do metodologie psychologického výzkumu.'' Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hendl, J. (2008). ''Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky metodologie doc. Mgr. Aleny Nohavové, Ph.D. (katedra psychologie, Pedagogická fakulta, Jihočeská Univerzita)''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71031</id>
		<title>13. Psychologická diagnostika kognitivních funkcí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71031"/>
		<updated>2022-04-15T13:02:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Testy pozornosti */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle (Svobody et al., 2013) mezi výkonové metody.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy inteligence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jednodimenzionální&lt;br /&gt;
*komplexní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí (a jejich kombinace)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Pozornost&lt;br /&gt;
*Paměť&lt;br /&gt;
*Technické schopnosti&lt;br /&gt;
*Matematické a verbální schopnosti&lt;br /&gt;
*Umělecké schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy organicity'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy vědomostí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika kognitivních funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= kognitivní neboli poznávací funkce:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Pozornost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Paměť&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Exekutivní funkce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Prostorová orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy pozornosti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozornost''' = zaměřenost vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Koncentrace, kapacita, vigilita, selektivita, distribuce, oscilace, stabilita…&lt;br /&gt;
*Podmínkou je lucidita (bdělost, jasnost, ostrost vědomí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Příklady poruch pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hyperprosexie – zvýšená pozornost k jednomu objektu…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hypoprosexie – snížená pozornost ve všech složkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aprosexie – neschopnost soustředění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poruchy vědomí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kolaps (mdloba), osobní, místní, časová, situační dezorientace&lt;br /&gt;
*Špatná koncentrace (roztržitost), která se může projevit např. při extrémním prožitku emocí, zastřeného vědomí, somnolence, narkolepsie, v deliriu, obnubilace, depresonalizace, atd...&lt;br /&gt;
*U dětí např. ADD či spojené s hyperaktivitou ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST POZORNOSTI D2-R===&lt;br /&gt;
'''Využití:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Psychologie práce a organizace&lt;br /&gt;
*Psychologie dopravy a sportu&lt;br /&gt;
*Klinická a lékařská psychologie, farmakologie&lt;br /&gt;
*Pedagogická psychologie&lt;br /&gt;
*Poradenství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předmět sledování:''' pozornost, soustředění, úsilí, mentální rychlost, rychlost vnímání, rychlost zpracování, odolnost k zátěži (časový tlak)…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verze:''' tužka-papír, počítačová administrace a vyhodnocení v rámci HTS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původně vyvinutý v Německu pro hodnocení řidičské výkonnosti (pozornost, soustředěnost a rychlost vnímání se zdály být nejpodstatnějšími proměnnými odlišující dobré a špatné řidiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Použitelný u dospělých i u dětí – normy od 9 do 60 let&lt;br /&gt;
*Normy pro jednotlivá věková pásma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Celkem 13 znaků – d nebo p, s 1, 2, 3 nebo 4 čárkami (rozšíření oproti původní verzi – efekt stropu)&lt;br /&gt;
*Vyhledávání všech písmen d s 2 čárkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyhodnocení:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*První a poslední řádek se do hodnocení nezapočítává (optimalizace podmínek pro výkon)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skóry:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*rychlost práce&lt;br /&gt;
*chyba opomenutí (nezaškrtnutí správné položky)&lt;br /&gt;
*chyba záměny (zaškrtnutí nesprávné položky)&lt;br /&gt;
*procento chyb (přesnost) -&amp;gt; čím menší procento, tím přesnější výkon&lt;br /&gt;
*výkon soustředění&lt;br /&gt;
*křivka soustředění – kolísání výkonu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kvantita vs kvalita= motivace vs sebekontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Význam jednotlivých skórů v testu&lt;br /&gt;
*Vzhledem k normám&lt;br /&gt;
*Grafické vyjádření&lt;br /&gt;
*Vzhledem k charakteristikám osobnosti („typologie“)&lt;br /&gt;
*Poznámky – pozorování, rekce ze strany respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===BOURDONOVA METODA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*škrtací test, diskriminace tvaru (3 z 8)&lt;br /&gt;
*úmyslně koncentrovaná pozornost, přesnost percepce, psychomotorické tempo&lt;br /&gt;
*analýza pracovních a osobnostních charakteristik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : +   silná vůle, dobrá pozornost a schopnost koncentrace, dostatek sebevědomí, přizpůsobivost, sebedisciplína…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : -   svědomitost, pečlivost, trpělivost, smysl pro povinnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : +     impulzivita, pracovní elán, nadšení, vysoké sebevědomí a sebejistota, povrchnost, lehkomyslnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : -     neschopnost mobilizace vůle, nevyrovnanost, nepořádnost, nejistota, tréma, lhostejnost, nízký intelekt, psychopatologie…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===SČÍTACÍ ZKOUŠKA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dlouhodobé sčítání jednomístných čísel&lt;br /&gt;
*senzomotorická činnost s individuálními zvláštnostmi&lt;br /&gt;
*Interpretace: celkový výkon, přesnost, hodnota maxima a minima, pořadová čísla intervalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST KONCENTRACE POZORNOSTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*korekturní test, porovnání dvou paralelních sloupců&lt;br /&gt;
*psychomotorické tempo, správnost výkonu, chyby, osobnostní rysy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy paměti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměťové obsahy jsou přirozeným výstupem učení&lt;br /&gt;
*Učení = proces získávání nových informací&lt;br /&gt;
*Paměť = udržování naučeného materiálu pro pozdější vybavení (vizuální, akustická, sémantická)&lt;br /&gt;
*Vštěpování – uchování – zapomínání – vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy paměti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Senzorická – informace ze smyslů, vědomá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Krátkodobá soustava (pracovní, operativní) – vědomá, dočasná (1 – 2 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dlouhodobá – trvalejší až celoživotní, uchováno v nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces transformace informací na mentální reprezentace = kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces přesouvání uskladněných informací do vědomí = vybavování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Dlouhodobá paměť:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Implicitní, procedurální – projevuje se změnou chování v důsledku zkušenosti (bez účasti vědomí), nemusíme si uvědomovat události, které vedly ke změně chování&lt;br /&gt;
*Naučené způsoby chování (řízení auta), jsou po získání praxe, prováděny automaticky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Explicitní, deklarativní''' – schopnost uskladňovat a vybavovat si specifické informace a znalosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Sémantická''' – ukládá obecná fakta a pojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4) Epizodická''' – zahrnuje vzpomínky, které jsou spojené s určitou situací nebo kontextem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co je zkoumáno?'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměť jako celek&lt;br /&gt;
*Dílčí, specifické schopnosti&lt;br /&gt;
*Forma výkonových testů&lt;br /&gt;
*Forma sebeposouzení (např. některé dotazníky, inventáře + klinické metody)&lt;br /&gt;
*Odchylky (psychopatologie)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===PAMĚŤOVÝ TEST LGT – 3===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subtesty (plán města, slovíčka, předměty, telefonní čísla, firemní značky, stavba)&lt;br /&gt;
*údaje, se kterými se člověk setkává v běžném životě&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===ŠKÁLA AKTUÁLNÍ PAMĚTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*reálné situace, zkušenost s vlastní pamětí, sebepoznání&lt;br /&gt;
*př. „Zdá se mi, že se moje paměť léty zhoršuje.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===WESCHLEROVA PAMĚŤOVÁ ŠKÁLA===&lt;br /&gt;
a) původní verze: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobá, dlouhodobá paměť&lt;br /&gt;
*11 subtestů + výsledný profil&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace a orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Logická paměť I (A, B)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tváře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Verbální párové asociace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Obrázky rodiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznamy slov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vizuální reprodukce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Uspořádávání písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Prostorový rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mentální kontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Číselný rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Reprodukce II (logická paměť, tváře, párové asociace, obrázky…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b) Weschlerova zkrácená paměťová škála:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Škála měří deklarativní epizodickou paměť'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Měření procesů kódování a vybavování informací (neumožňuje tyto procesy rozlišovat)&lt;br /&gt;
*Test neumožňuje hodnocení specifických poruch učení, ale může být nástrojem k identifikaci specifických procesů spojených se špatným školním prospěchem (!motivace!) ad plná verze WMS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Účel:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*orientační míra celkového fungování paměti tam, kde komplexní vyšetření paměti není nutné či možné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití testu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Identifikace a diagnostika narušených paměťových funkcí&lt;br /&gt;
*Identifikace demencí a jiných degenerativních onemocnění&lt;br /&gt;
*Hodnocení stupně narušení paměti&lt;br /&gt;
*Srovnání narušení zrakové a sluchové složky paměti&lt;br /&gt;
*Vytvoření profilu silných a slabých stránek za účelem plánování léčby nebo vzdělávání&lt;br /&gt;
*Plná X Zkrácená verze = vzhledem k zakázce psychologického vyšetření, otázky, podrobnosti, čas v rámci celého vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kriteriální validita''' – hodnocení neurotických poruch a poruch souvisejících s demencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, traumatické poškození mozku, roztroušená skleróza, epilepsie, alkoholismus&lt;br /&gt;
*Neuropsychiatrické poruchy – schizofrenie atd.&lt;br /&gt;
*Souvislost s dalšími měřítky exekutivních funkcí, motorické rychlosti a obratnosti, prostorového zpracování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace''' (znevýhodnění – úsudek psychologa + poznámky, stopky, mp3):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Logická paměť I&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny I&lt;br /&gt;
*Pauza 25 min&lt;br /&gt;
*Logická paměť II&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vztah k demografickým údajům (věk, pohlaví, vzdělání&lt;br /&gt;
*Vztah ke kontextu vyšetření, zakázce, anamnéze&lt;br /&gt;
*Výkon v jednotlivých subtestech, okamžité a oddálené vybavení&lt;br /&gt;
*Souhrnné skóry – MQ (průměr 100, odchylka 15) – odhad aktuálního fungování paměti vyšetřované osoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Další testy kognitivních a exekutivních funkcí'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST CESTY''' – spojování čísel, písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''GRASSIHO TEST ORGANICITY''' (kopírování předloh 3D)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''WISCONSINSKÝ TEST TŘÍDĚNÍ KARET''' (principy (barvy, tvary, počet)) -&amp;gt; exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''HANOISKÁ VĚŽ -&amp;gt;''' exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''REY – OSTERRIETHOVA KOMPLEXNÍ FIGURA''' (kopie, reprodukce) -&amp;gt; paměť, exekutivní fce, vizuomotorika…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''NEUROPSYCHOLOGICKÉ BATERIE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''LURIA-NEBRASKA NEUROPSYCHOLOGICAL TEST'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neuropsychologické metody v klinické praxi (Testcentrum)&lt;br /&gt;
*Test pozornosti d2, Bentonův vizuální retenční test, VOSP – Baterie testů vizuálního vnímání předmětů a prostoru, Test kognitivního odhadu, Rorschachův test a Zulligerův tabulový test&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST KOGNITIVNÍHO ODHADU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Testy pro zjištění organicity'''==&lt;br /&gt;
==='''BENDER – GESTALT TEST'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*9 figur, překreslování&lt;br /&gt;
*stoupající obtížnost, percepce a senzomotorická koordinace&lt;br /&gt;
*'''skórování''' – perseverace, rotace, převrácení, nadbytečné čáry, vynechání částí, porušení tvaru, chybný kontakt&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''VIZUÁLNĚ RETENČNÍ TEST BENTONŮV'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zraková percepce, vizuální paměť, vizuálně-konstrukční dovednosti (kazuistický příklad)&lt;br /&gt;
*alternativní metody administrace (obkreslování, pauzy)&lt;br /&gt;
*deset obrazců&lt;br /&gt;
*'''ukazatel poškození''' – úroveň výkonu (počet chyb…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''KOMPLEXNÍ TESTY INTELIGENCE'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*viz níže&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Psychologická diagnostika inteligence'''==&lt;br /&gt;
= standardizované metody vyšetření rozumových schopností a aktuální mentální úrovně jedince&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       nespočet pojetí inteligence (např. Cattel, Spearman, Binet…)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Spearman – „g“ faktor'''&lt;br /&gt;
**vrozená všeobecná rozumová schopnost, poměrně konstantní po celý život, jen nepodstatně ovlivněna externími vlivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Cattel – fluidní vs.     krystalická inteligence'''&lt;br /&gt;
**Fluidní – kulturou a vzděláním neovlivněná inteligence, její podstatou je hlavně schopnost nacházet a vyvozovat vztahy&lt;br /&gt;
**Krystalická – schopnosti získané poznáním a kontaktem s vnějším prostředím&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace inteligence:                      '''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Genialita&amp;lt;/u&amp;gt;: 141 a více&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Vysoký nadprůměr:&amp;lt;/u&amp;gt; 131 - 140&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Zvýšený nadprůměr&amp;lt;/u&amp;gt;: 121 - 130&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Lehký nadprůměr&amp;lt;/u&amp;gt;: 111 - 120&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Průměr:&amp;lt;/u&amp;gt; 90 - 110&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Podprůměr&amp;lt;/u&amp;gt;: 80 - 90    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace mentální retardace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Lehká mentální retardace&amp;lt;/u&amp;gt;: 50 – 69&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Středně těžká mentální retardace&amp;lt;/u&amp;gt;: 35 – 49&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Těžká mentální retardace:&amp;lt;/u&amp;gt; 20 – 34&lt;br /&gt;
*&amp;lt;u&amp;gt;Hluboká mentální retardace&amp;lt;/u&amp;gt;: pod 20&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nejpoužívanější vyjádření úrovně inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*IQ kvocient (W.Stern)&lt;br /&gt;
*IQ = mentální věk /chronologický věk x 100&lt;br /&gt;
*Deviační IQ (odchylka od prům. výkonu dle věku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nevýhody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*hodnocena zejména „analytická“ inteligence&lt;br /&gt;
*opomíjeny úkoly hodnotící kreativitu a praktické uvažování&lt;br /&gt;
*opomíjena intra-a interpersonální inteligence (emoční kvocient -EQ, testy sociální inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Jednodimenzionální testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====RAVENOVY PROGRESIVNÍ MATICE====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Homogenní názorová zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce (percepce, pozornost, myšlení)&lt;br /&gt;
*Nonverbální test používaný individuálně i skupinově&lt;br /&gt;
*Standardní (pro 6-65 let), pokročilé (pro nadané dospělé), barevné (pro děti, starší osoby)&lt;br /&gt;
*Závislý spíše na vrozených dispozicích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====KOHSOVY KOSTKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza dané skutečnosti na složky a následná syntéza v celek&lt;br /&gt;
*Individuální performační test, nezávislý na verbálních schopnostech a školním vzdělání&lt;br /&gt;
*Sestavování různě složitých vzorců podle předlohy z různobarevných kostek&lt;br /&gt;
*Měřen čas úspěšného sestavení předlohy, počítány pohyby, pozorování testovaného, schopnost analýzy, následné syntézy, kvalita a rychlost vizuální/prostorové percepce, prostorová představivost&lt;br /&gt;
*Posouzení přístupu k úkolu i orientační posouzení kvality jemné motoriky&lt;br /&gt;
*Přitažlivý a motivující test, vhodný pro diagnostiku dětí a mentálně podprůměrných dospělých, nelze-li použít verbálních zkoušek&lt;br /&gt;
*Administrace (několik druhů instrukce dle úrovně porozumění řeči)&lt;br /&gt;
*Vyhodnocení (čas a počet pohybů)&lt;br /&gt;
*Standardizace (děti, dospělí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====D 48 DOMINO====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neverbální zkouška obecné inteligence&lt;br /&gt;
*Standardizace (podle kulturní úrovně zkoumaných osob – negramotný, píše a čte, stupně vzdělání…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====BOMAT – BOCHUMSKÝ MATICOVÝ TEST====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neverbální test, '''podobný Ravenu,''' zřídka používaný&lt;br /&gt;
*'''+''' transparentnost testu – seznámení s principy řešení (zácvik, náměty v instrukcích) - Testové úlohy podobné praktickým situacím, kdy principy řešení jsou známy, jde o vhodnou volbu&lt;br /&gt;
*Standardizace (pouze pro VŠ)&lt;br /&gt;
*Adaptivní testování&lt;br /&gt;
*Zjišťování úrovně analytických a integrativních operací, které se účastní na komplexních procesech myšlení:&lt;br /&gt;
**zjišťování interindividuálních rozdílů&lt;br /&gt;
**predikce kritérií ve vztahu k IQ&lt;br /&gt;
**screeningové účely&lt;br /&gt;
**diskriminační schopnost u skupiny osob s vyššími intelektovými schopnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====VÍDEŇSKÝ MATICOVÝ TEST====&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*neverbální inteligence, „g“ faktor&lt;br /&gt;
*náročnější náhrada Ravenova testu (konstrukce i čas)&lt;br /&gt;
*v klinické praxi – mentální deteriorace a psychopatologie&lt;br /&gt;
*Pracuje se schopnostmi usuzovat, odhalovat vzájemné souvislosti a vyvozovat vztahy, které se považují za základní dimenze faktoru obecné inteligence&lt;br /&gt;
*'''''Měří stupeň individuálních schopností dospívat k logickým závěrům při práci s abstraktními symboly'''''&lt;br /&gt;
*24 položek&lt;br /&gt;
*Matice 3x3 s chybějícím obrázkem ve 3. řadě, výběr 1 z 8 řešení&lt;br /&gt;
*Standardizované normy pro věk 18 – 53 let (vytvořené převážně na mužské populaci, rozdělené podle věkových pásem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Počítačová verze (HTS) -&amp;gt; Počítačová verze poskytuje i další ukazatele:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Časy řešení jednotlivých úloh&lt;br /&gt;
*Počet „návštěv“ u jednotlivých položek&lt;br /&gt;
*Kontrolování, opravy řešení&lt;br /&gt;
*Tyto údaje slouží jako podklad pro hypotézu o probandově chování v průběhu testu, jeho motivovanosti, o přesvědčení o správnosti volených řešení apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další testy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
TIP – test intelektového potenciálu (Říčan)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C.F.2A (Cattell)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
UNESCO – NvT&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Komplexní testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====TEST STRUKTURY INTELIGENCE I-S-T 2000 R====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Škála verbální inteligence''' (schopnost zacházet při usuzování s řečovým materiálem)&lt;br /&gt;
*'''Škála numerické inteligence''' (počtářské schopnosti a schopnost nacházet mezi čísly logické vztahy)&lt;br /&gt;
*'''Škála figurální inteligence''' (schopnost zacházet s tvarově-obrazným materiálem (vícerozměrným), schopnost nacházet mezi obrazci souvislosti)&lt;br /&gt;
*'''Celková úroveň poznávacích schopností''' (Inteligence (měřená testem I-S-T 2000 R))&lt;br /&gt;
*'''Škála paměti''' (schopnost aktivního a soustředěného zapamatování informací a jejich znovupoznání v krátkém časovém intervalu (verbální i figurální úlohy))&lt;br /&gt;
*'''Celková škála znalostí''' (stěžejní složky vědomostí, které člověk získal v průběhu svého života v daném kulturním prostředí (verbální, numerické a figurálně kódované znalosti))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace krystalizované inteligence''' (znalosti/gc) (schopnost osvojit si ve své kultuře rozsáhlé vědomosti (společenské instituce-vzdělávací zařízení…))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace fluidní inteligence''' (usuzování/gf) - schopnost formálního, induktivního i deduktivního myšlení, schopnost nacházet vztahy mezi podněty či informacemi (překračují schopnosti osvojené, případně vyžadované ve vzdělávacích institucích)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vztahy – příklady:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf  = gc – jedinec si osvojil vhodné odezvy na problémové situace v míře, v níž měl k tomu potřebné gf&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;gt; gc – jedinci, kteří neprošli vzdělání úměrným své gf, nebo se jim nedostává kulturou ceněných dovedností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;lt; gc – nedostatek gf – osvojení prostředků k řešení různých problémů, které přesahují míru gf potřebnou k jejich účinnému použití (ztráta gf – stáří, demence, organické poškození)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====WESCHSLERŮV INTELIGENČNÍ TEST PRO DOSPĚLÉ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Wechsler žák Spearmana a Pearsona&lt;br /&gt;
*Několik verzí (1. Wechsler – Bellevue  (W-B) – I.1939, II.1946), WAIS-III (verze pro dospělé), WISC-III (verze pro děti)&lt;br /&gt;
*'''Weschlerova teorie inteligence:'''&lt;br /&gt;
**„inteligence je víc než součet dílčích schopností“&lt;br /&gt;
**vychází z teorie „g“ faktoru&lt;br /&gt;
**subtesty jsou pouze „způsoby zjišťování“ inteligence (oproti různým „druhům inteligence“), jsou to „měřítka inteligence“&lt;br /&gt;
**nezáleží na jednotlivých schopnostech, ale na způsobu jejich konfigurace&lt;br /&gt;
**v jednání hrají roli i jiné faktory než inteligence, zejména „motivace“&lt;br /&gt;
**inteligentní jednání vyžaduje určitou úroveň schopností, ale nadbytek některých může relativně málo přispívat k efektivnosti jednání jako celku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*14 subtestů (původně WAIS-R, 11 subtestů), hledání symbolů (z WISC III), matrice, řazení písmen a čísel (nové položky)&lt;br /&gt;
*Záznamový arch (administrace, stopky)&lt;br /&gt;
*Doplňující otázky&lt;br /&gt;
*Pozorování a poznámky (Jak se chová osoba před testem? Říká něco? Např. To nezvládnu… -&amp;gt; malé sebevědomí, podceňování)&lt;br /&gt;
*Rozhovor&lt;br /&gt;
*Důraz na přímou interakci s testovanou osobou&lt;br /&gt;
*Ne vždy musím začínat od 1. položky (závisí na věku a inteligenci člověka… můžu začít něčím lehčím pro zahřátí, ale určitě ne tím nejjednodušším- ztráta času =&amp;gt; adaptivní testování)&lt;br /&gt;
*Pozor na nějaké handicapy! (zraková, sluchová, tělesná, řečová postižení), nebo kulturní rozdíl&lt;br /&gt;
*Držící subtesty (nenáchylné k demenci – krystalická i.) x nedržící subtesty&lt;br /&gt;
*Pro výpočet tradičních IQ skórů administrujeme 11 subtestů (60 – 90 min)&lt;br /&gt;
*Pro výpočet tradičních IQ skórů včetně indexových skórů administrujeme 13 subtestů (65 – 95 min)&lt;br /&gt;
*Administrace 14 subtestů (+ 10 – 15 min)&lt;br /&gt;
*16 – 89 let&lt;br /&gt;
*Standardizace&lt;br /&gt;
*Převod hrubých skórů subtestů na vážené skóry pro jednotlivé věkové skupiny&lt;br /&gt;
*Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro vervální, performační a celou škálu&lt;br /&gt;
*Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro jednotlivé indexy&lt;br /&gt;
*Dodržování standardních postupů&lt;br /&gt;
*Doba administrace + zacházení se stopkami&lt;br /&gt;
*Vnější podmínky, soubor pomůcek, prostorové uspořádání…vyzkoušet, záznam (zorné pole)&lt;br /&gt;
*Informace o vyšetřované osobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Jak jednat při administraci:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Navázání a udržení vztahu&lt;br /&gt;
*Vysvětlit účel a povahu vyšetření&lt;br /&gt;
*Seznámit s tím, co bude následovat&lt;br /&gt;
*Nevyvolávat úzkost, jde o zjištění, co Vám jde dobře a co je pro Vás obtížnější (x inteligence)&lt;br /&gt;
*Dotazy…vysvětlete mi to blíže…ještě něco…rozumíte zadání…&lt;br /&gt;
*Vnímavost ke klientovi – strach, únava, sebepodceňování…povzbudit, zařadit pauzu, rozhovor&lt;br /&gt;
*Ano, bylo to těžké, teď zkusíme něco jiného…já chci vědět, jak si s tím poradíte vy sám/sama…&lt;br /&gt;
*Neposkytovat informaci o tom, zda uspěl v úkolech či ne&lt;br /&gt;
*Vyšetřování osob s tělesným nebo řečovým postižením – seznámit se s povahou jeho postižení (přizpůsobit testování)&lt;br /&gt;
*Opakované testování (zvážit k povaze zakázky)&lt;br /&gt;
*Použití zkrácených verzí nebo rozdělení testu&lt;br /&gt;
*Administrace jednotlivých subtestů&lt;br /&gt;
*Měření času – bonusy za rychlé časy&lt;br /&gt;
*Zácvik a posunutý začátek, administrace v opačném pořadí, než splní podmínku (2 body po sobě následujících položkách)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Subškály:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Doplňování obrázků''' (Co je na daném obrázku     špatně? Chybí tam něco?)&lt;br /&gt;
#'''Slovník''' (vysvětlení pojmu, např. Co     je snídaně? Jak přesněji to vysvětlím, tolik se dá bodů – 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Symboly-kódování''' (Doplňování symbolů dle     předlohy. 2/L 1/v)&lt;br /&gt;
#'''Podobnosti''' (Co mají dané dvě slova     společného? Např. žlutá a zelená -&amp;gt; barva, chvála a trest -&amp;gt;     prostředky výchovy, hodnocení…, opět 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Kostky'''(sešítek předloh, podle     kterých se staví z kostek ten samý tvar, potřeba stopek- bonusy za     rychlost)&lt;br /&gt;
#'''Počty''' (jednoduché slovní úlohy     zpaměti)&lt;br /&gt;
#'''Matrice''' (něco podobného jako je Raven     – několik obrazců- pochopení logického principu- doplnění z možností, co     tam patří)&lt;br /&gt;
#'''Opakování čísel''' (dopředu i pozadu)&lt;br /&gt;
#'''Informace''' (znalosti, orientace)&lt;br /&gt;
#'''Řazení obrázků''' (vyskládání kartiček s     obrázky – sestavení příběhu)&lt;br /&gt;
#'''Porozumění''' (otázky na běžné situace v     životě, např. Na co lidé používají peníze? 0-2b.)&lt;br /&gt;
#'''Hledání symbolů''' (detekce pozornosti, 2     symboly, které se hledají v daném řádku)&lt;br /&gt;
#'''Řazení písmen a čísel''' (administrátor přečte řadu     písmen a čísel- seřaď to sestupně, např. 5E3Z9-&amp;gt;359EZ)&lt;br /&gt;
#'''Skládání objektů''' (skládačky, něco jako puzzle,     např. tělo, doplňkový subtest, nezapočítává se do tradičních IQ skórů ani     do indexových skórů, může nahradit některý subtest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Výstupy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''CIQ''' – celkový inteligenční kvocient (Srovnání s vrstevníky dané věkové skupiny, nicméně jeho význam klesá s narůstající variabilitou mezi jednotlivými subtesty či indexovými skóry (raději percentily?)&lt;br /&gt;
*'''VIQ''' – verbální inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
*'''PIQ''' – performační inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INDEXOVÉ  SKÓRY:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Verbální porozumění''' (slovník, podobnosti, informace) -&amp;gt; schopnost pracovat s abstraktními sémantickými informacemi, všeobecná informovanost…&lt;br /&gt;
*'''Pracovní paměť''' (počty, opakování čísel, řazení písmen a čísel) -&amp;gt; schopnost koncentrace (pozornost), uchovat informace v bezprostřední paměti a manipulovat s nimi, schopnost řazení v rámci pracovní paměti, manipulace s čísly, kognitivní flexibilita…&lt;br /&gt;
*'''Percepční uspořádání''' (doplňování obrázků, kostky, matrice) -&amp;gt; kvalita neverbálního kontaktu s prostředím, schopnost integrovat podněty s odpovídajícími motorickými reakcemi, kapacita řešit konkrétní situace, zpracovávat adekvátně vizuálně-prostorové informace…&lt;br /&gt;
*'''Rychlost zpracování informací''' (symboly-kódování, hledání symbolů) -&amp;gt; rychlost zpracování informací, schopnost plánování a organizace, motorická kontrola, motivace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Indexové skóry odvozeny z faktorové analýzy a postihují jednotlivé schopnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Nejen inteligence!!!'''&lt;br /&gt;
*'''Využití:''' klinická, personální, sportovní, dopravní, letecká, neuropsychologie&lt;br /&gt;
**Základní software&lt;br /&gt;
**Výběr testů s dostupnými manuály v pdf (možnost vyhodnocení testů forma tužka-papír)&lt;br /&gt;
**Výběr jazykové verze&lt;br /&gt;
**Automatizované výsledné zprávy&lt;br /&gt;
**Databáze testovaných osob&lt;br /&gt;
**Export a import dat&lt;br /&gt;
**Individuální tvorba norem&lt;br /&gt;
**Generátory testů – tvorba vlastních testových metod&lt;br /&gt;
**Ranking modul – možnost přímo porovnávat výsledky testovaných osob mezi sebou&lt;br /&gt;
**'''Periferní zařízení:'''&lt;br /&gt;
***led panely (periferní vnímání)&lt;br /&gt;
***reakční panel&lt;br /&gt;
***panel pro testování jemné motoriky (MLS)&lt;br /&gt;
***standardní pedály, analogové pedály&lt;br /&gt;
***„flicker tube“ (objektivní dg CNS, fr. splývání)&lt;br /&gt;
***světelné pero&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Součástí systému je:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Inteligenční testy – baterie&lt;br /&gt;
*Speciální testy inteligence&lt;br /&gt;
*Testy speciálních schopností&lt;br /&gt;
*Osobnostní dotazníky&lt;br /&gt;
*Speciální testy osobnosti&lt;br /&gt;
*Objektivní testy osobnosti&lt;br /&gt;
*Testy postojů a zájmů&lt;br /&gt;
*Klinické metody&lt;br /&gt;
*Generátory testů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Zdroje:====&lt;br /&gt;
Svoboda M., Humpolíček, P. &amp;amp; Šnorek, V. (2013). ''Psychodiagnostika dospělých''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky Diagnostiky dospělých PhDr. Markéty Niederlové, Ph.D. (FF, UK)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednášky Základy psychodiagnostiky Mgr. et. Mgr. Bc. Sylvie Štindlové, Ph.D. (PF, JČU)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Vypracované otázky ke SZZK Psychologická diagnostika''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71030</id>
		<title>13. Psychologická diagnostika kognitivních funkcí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71030"/>
		<updated>2022-04-15T13:01:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Psychologická diagnostika inteligence */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle () mezi výkonové metody.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy inteligence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jednodimenzionální&lt;br /&gt;
*komplexní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí (a jejich kombinace)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Pozornost&lt;br /&gt;
*Paměť&lt;br /&gt;
*Technické schopnosti&lt;br /&gt;
*Matematické a verbální schopnosti&lt;br /&gt;
*Umělecké schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy organicity'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy vědomostí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika kognitivních funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= kognitivní neboli poznávací funkce:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Pozornost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Paměť&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Exekutivní funkce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Prostorová orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy pozornosti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozornost''' = zaměřenost vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Koncentrace, kapacita, vigilita, selektivita, distribuce, oscilace, stabilita…&lt;br /&gt;
*Podmínkou je lucidita (bdělost, jasnost, ostrost vědomí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Příklady poruch pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hyperprosexie – zvýšená pozornost k jednomu objektu…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hypoprosexie – snížená pozornost ve všech složkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aprosexie – neschopnost soustředění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poruchy vědomí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kolaps (mdloba), osobní, místní, časová, situační dezorientace&lt;br /&gt;
*Špatná koncentrace (roztržitost), která se může projevit např. při extrémním prožitku emocí, zastřeného vědomí, somnolence, narkolepsie, v deliriu, obnubilace, depresonalizace, atd...&lt;br /&gt;
*U dětí např. ADD či spojené s hyperaktivitou ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST POZORNOSTI D2-R===&lt;br /&gt;
'''Využití:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Psychologie práce a organizace&lt;br /&gt;
*Psychologie dopravy a sportu&lt;br /&gt;
*Klinická a lékařská psychologie, farmakologie&lt;br /&gt;
*Pedagogická psychologie&lt;br /&gt;
*Poradenství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předmět sledování:''' pozornost, soustředění, úsilí, mentální rychlost, rychlost vnímání, rychlost zpracování, odolnost k zátěži (časový tlak)…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verze:''' tužka-papír, počítačová administrace a vyhodnocení v rámci HTS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původně vyvinutý v Německu pro hodnocení řidičské výkonnosti (pozornost, soustředěnost a rychlost vnímání se zdály být nejpodstatnějšími proměnnými odlišující dobré a špatné řidiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Použitelný u dospělých i u dětí – normy od 9 do 60 let&lt;br /&gt;
*Normy pro jednotlivá věková pásma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Celkem 13 znaků – d nebo p, s 1, 2, 3 nebo 4 čárkami (rozšíření oproti původní verzi – efekt stropu)&lt;br /&gt;
*Vyhledávání všech písmen d s 2 čárkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyhodnocení:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*První a poslední řádek se do hodnocení nezapočítává (optimalizace podmínek pro výkon)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skóry:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*rychlost práce&lt;br /&gt;
*chyba opomenutí (nezaškrtnutí správné položky)&lt;br /&gt;
*chyba záměny (zaškrtnutí nesprávné položky)&lt;br /&gt;
*procento chyb (přesnost) -&amp;gt; čím menší procento, tím přesnější výkon&lt;br /&gt;
*výkon soustředění&lt;br /&gt;
*křivka soustředění – kolísání výkonu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kvantita vs kvalita= motivace vs sebekontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Význam jednotlivých skórů v testu&lt;br /&gt;
*Vzhledem k normám&lt;br /&gt;
*Grafické vyjádření&lt;br /&gt;
*Vzhledem k charakteristikám osobnosti („typologie“)&lt;br /&gt;
*Poznámky – pozorování, rekce ze strany respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===BOURDONOVA METODA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*škrtací test, diskriminace tvaru (3 z 8)&lt;br /&gt;
*úmyslně koncentrovaná pozornost, přesnost percepce, psychomotorické tempo&lt;br /&gt;
*analýza pracovních a osobnostních charakteristik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : +   silná vůle, dobrá pozornost a schopnost koncentrace, dostatek sebevědomí, přizpůsobivost, sebedisciplína…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : -   svědomitost, pečlivost, trpělivost, smysl pro povinnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : +     impulzivita, pracovní elán, nadšení, vysoké sebevědomí a sebejistota, povrchnost, lehkomyslnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : -     neschopnost mobilizace vůle, nevyrovnanost, nepořádnost, nejistota, tréma, lhostejnost, nízký intelekt, psychopatologie…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===SČÍTACÍ ZKOUŠKA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dlouhodobé sčítání jednomístných čísel&lt;br /&gt;
*senzomotorická činnost s individuálními zvláštnostmi&lt;br /&gt;
*Interpretace: celkový výkon, přesnost, hodnota maxima a minima, pořadová čísla intervalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST KONCENTRACE POZORNOSTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*korekturní test, porovnání dvou paralelních sloupců&lt;br /&gt;
*psychomotorické tempo, správnost výkonu, chyby, osobnostní rysy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy paměti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměťové obsahy jsou přirozeným výstupem učení&lt;br /&gt;
*Učení = proces získávání nových informací&lt;br /&gt;
*Paměť = udržování naučeného materiálu pro pozdější vybavení (vizuální, akustická, sémantická)&lt;br /&gt;
*Vštěpování – uchování – zapomínání – vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy paměti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Senzorická – informace ze smyslů, vědomá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Krátkodobá soustava (pracovní, operativní) – vědomá, dočasná (1 – 2 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dlouhodobá – trvalejší až celoživotní, uchováno v nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces transformace informací na mentální reprezentace = kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces přesouvání uskladněných informací do vědomí = vybavování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Dlouhodobá paměť:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Implicitní, procedurální – projevuje se změnou chování v důsledku zkušenosti (bez účasti vědomí), nemusíme si uvědomovat události, které vedly ke změně chování&lt;br /&gt;
*Naučené způsoby chování (řízení auta), jsou po získání praxe, prováděny automaticky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Explicitní, deklarativní''' – schopnost uskladňovat a vybavovat si specifické informace a znalosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Sémantická''' – ukládá obecná fakta a pojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4) Epizodická''' – zahrnuje vzpomínky, které jsou spojené s určitou situací nebo kontextem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co je zkoumáno?'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměť jako celek&lt;br /&gt;
*Dílčí, specifické schopnosti&lt;br /&gt;
*Forma výkonových testů&lt;br /&gt;
*Forma sebeposouzení (např. některé dotazníky, inventáře + klinické metody)&lt;br /&gt;
*Odchylky (psychopatologie)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===PAMĚŤOVÝ TEST LGT – 3===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subtesty (plán města, slovíčka, předměty, telefonní čísla, firemní značky, stavba)&lt;br /&gt;
*údaje, se kterými se člověk setkává v běžném životě&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===ŠKÁLA AKTUÁLNÍ PAMĚTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*reálné situace, zkušenost s vlastní pamětí, sebepoznání&lt;br /&gt;
*př. „Zdá se mi, že se moje paměť léty zhoršuje.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===WESCHLEROVA PAMĚŤOVÁ ŠKÁLA===&lt;br /&gt;
a) původní verze: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobá, dlouhodobá paměť&lt;br /&gt;
*11 subtestů + výsledný profil&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace a orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Logická paměť I (A, B)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tváře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Verbální párové asociace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Obrázky rodiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznamy slov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vizuální reprodukce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Uspořádávání písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Prostorový rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mentální kontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Číselný rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Reprodukce II (logická paměť, tváře, párové asociace, obrázky…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b) Weschlerova zkrácená paměťová škála:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Škála měří deklarativní epizodickou paměť'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Měření procesů kódování a vybavování informací (neumožňuje tyto procesy rozlišovat)&lt;br /&gt;
*Test neumožňuje hodnocení specifických poruch učení, ale může být nástrojem k identifikaci specifických procesů spojených se špatným školním prospěchem (!motivace!) ad plná verze WMS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Účel:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*orientační míra celkového fungování paměti tam, kde komplexní vyšetření paměti není nutné či možné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití testu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Identifikace a diagnostika narušených paměťových funkcí&lt;br /&gt;
*Identifikace demencí a jiných degenerativních onemocnění&lt;br /&gt;
*Hodnocení stupně narušení paměti&lt;br /&gt;
*Srovnání narušení zrakové a sluchové složky paměti&lt;br /&gt;
*Vytvoření profilu silných a slabých stránek za účelem plánování léčby nebo vzdělávání&lt;br /&gt;
*Plná X Zkrácená verze = vzhledem k zakázce psychologického vyšetření, otázky, podrobnosti, čas v rámci celého vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kriteriální validita''' – hodnocení neurotických poruch a poruch souvisejících s demencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, traumatické poškození mozku, roztroušená skleróza, epilepsie, alkoholismus&lt;br /&gt;
*Neuropsychiatrické poruchy – schizofrenie atd.&lt;br /&gt;
*Souvislost s dalšími měřítky exekutivních funkcí, motorické rychlosti a obratnosti, prostorového zpracování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace''' (znevýhodnění – úsudek psychologa + poznámky, stopky, mp3):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Logická paměť I&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny I&lt;br /&gt;
*Pauza 25 min&lt;br /&gt;
*Logická paměť II&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vztah k demografickým údajům (věk, pohlaví, vzdělání&lt;br /&gt;
*Vztah ke kontextu vyšetření, zakázce, anamnéze&lt;br /&gt;
*Výkon v jednotlivých subtestech, okamžité a oddálené vybavení&lt;br /&gt;
*Souhrnné skóry – MQ (průměr 100, odchylka 15) – odhad aktuálního fungování paměti vyšetřované osoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Další testy kognitivních a exekutivních funkcí'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST CESTY''' – spojování čísel, písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''GRASSIHO TEST ORGANICITY''' (kopírování předloh 3D)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''WISCONSINSKÝ TEST TŘÍDĚNÍ KARET''' (principy (barvy, tvary, počet)) -&amp;gt; exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''HANOISKÁ VĚŽ -&amp;gt;''' exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''REY – OSTERRIETHOVA KOMPLEXNÍ FIGURA''' (kopie, reprodukce) -&amp;gt; paměť, exekutivní fce, vizuomotorika…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''NEUROPSYCHOLOGICKÉ BATERIE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''LURIA-NEBRASKA NEUROPSYCHOLOGICAL TEST'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neuropsychologické metody v klinické praxi (Testcentrum)&lt;br /&gt;
*Test pozornosti d2, Bentonův vizuální retenční test, VOSP – Baterie testů vizuálního vnímání předmětů a prostoru, Test kognitivního odhadu, Rorschachův test a Zulligerův tabulový test&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST KOGNITIVNÍHO ODHADU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Testy pro zjištění organicity'''==&lt;br /&gt;
==='''BENDER – GESTALT TEST'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*9 figur, překreslování&lt;br /&gt;
*stoupající obtížnost, percepce a senzomotorická koordinace&lt;br /&gt;
*'''skórování''' – perseverace, rotace, převrácení, nadbytečné čáry, vynechání částí, porušení tvaru, chybný kontakt&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''VIZUÁLNĚ RETENČNÍ TEST BENTONŮV'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zraková percepce, vizuální paměť, vizuálně-konstrukční dovednosti (kazuistický příklad)&lt;br /&gt;
*alternativní metody administrace (obkreslování, pauzy)&lt;br /&gt;
*deset obrazců&lt;br /&gt;
*'''ukazatel poškození''' – úroveň výkonu (počet chyb…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''KOMPLEXNÍ TESTY INTELIGENCE'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*viz níže&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Psychologická diagnostika inteligence'''==&lt;br /&gt;
= standardizované metody vyšetření rozumových schopností a aktuální mentální úrovně jedince&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       nespočet pojetí inteligence (např. Cattel, Spearman, Binet…)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Spearman – „g“ faktor'''&lt;br /&gt;
**vrozená všeobecná rozumová schopnost, poměrně konstantní po celý život, jen nepodstatně ovlivněna externími vlivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Cattel – fluidní vs.     krystalická inteligence'''&lt;br /&gt;
**Fluidní – kulturou a vzděláním neovlivněná inteligence, její podstatou je hlavně schopnost nacházet a vyvozovat vztahy&lt;br /&gt;
**Krystalická – schopnosti získané poznáním a kontaktem s vnějším prostředím&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace inteligence:                      '''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Genialita&amp;lt;/u&amp;gt;: 141 a více&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Vysoký nadprůměr:&amp;lt;/u&amp;gt; 131 - 140&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Zvýšený nadprůměr&amp;lt;/u&amp;gt;: 121 - 130&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Lehký nadprůměr&amp;lt;/u&amp;gt;: 111 - 120&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Průměr:&amp;lt;/u&amp;gt; 90 - 110&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Podprůměr&amp;lt;/u&amp;gt;: 80 - 90    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace mentální retardace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Lehká mentální retardace&amp;lt;/u&amp;gt;: 50 – 69&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Středně těžká mentální retardace&amp;lt;/u&amp;gt;: 35 – 49&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Těžká mentální retardace:&amp;lt;/u&amp;gt; 20 – 34&lt;br /&gt;
* &amp;lt;u&amp;gt;Hluboká mentální retardace&amp;lt;/u&amp;gt;: pod 20&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nejpoužívanější vyjádření úrovně inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*IQ kvocient (W.Stern)&lt;br /&gt;
*IQ = mentální věk /chronologický věk x 100&lt;br /&gt;
*Deviační IQ (odchylka od prům. výkonu dle věku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nevýhody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*hodnocena zejména „analytická“ inteligence&lt;br /&gt;
*opomíjeny úkoly hodnotící kreativitu a praktické uvažování&lt;br /&gt;
*opomíjena intra-a interpersonální inteligence (emoční kvocient -EQ, testy sociální inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Jednodimenzionální testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====RAVENOVY PROGRESIVNÍ MATICE====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Homogenní názorová zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce (percepce, pozornost, myšlení)&lt;br /&gt;
*Nonverbální test používaný individuálně i skupinově&lt;br /&gt;
*Standardní (pro 6-65 let), pokročilé (pro nadané dospělé), barevné (pro děti, starší osoby)&lt;br /&gt;
*Závislý spíše na vrozených dispozicích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====KOHSOVY KOSTKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza dané skutečnosti na složky a následná syntéza v celek&lt;br /&gt;
*Individuální performační test, nezávislý na verbálních schopnostech a školním vzdělání&lt;br /&gt;
*Sestavování různě složitých vzorců podle předlohy z různobarevných kostek&lt;br /&gt;
*Měřen čas úspěšného sestavení předlohy, počítány pohyby, pozorování testovaného, schopnost analýzy, následné syntézy, kvalita a rychlost vizuální/prostorové percepce, prostorová představivost&lt;br /&gt;
*Posouzení přístupu k úkolu i orientační posouzení kvality jemné motoriky&lt;br /&gt;
*Přitažlivý a motivující test, vhodný pro diagnostiku dětí a mentálně podprůměrných dospělých, nelze-li použít verbálních zkoušek&lt;br /&gt;
*Administrace (několik druhů instrukce dle úrovně porozumění řeči)&lt;br /&gt;
*Vyhodnocení (čas a počet pohybů)&lt;br /&gt;
*Standardizace (děti, dospělí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====D 48 DOMINO====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neverbální zkouška obecné inteligence&lt;br /&gt;
*Standardizace (podle kulturní úrovně zkoumaných osob – negramotný, píše a čte, stupně vzdělání…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====BOMAT – BOCHUMSKÝ MATICOVÝ TEST====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neverbální test, '''podobný Ravenu,''' zřídka používaný&lt;br /&gt;
*'''+''' transparentnost testu – seznámení s principy řešení (zácvik, náměty v instrukcích) - Testové úlohy podobné praktickým situacím, kdy principy řešení jsou známy, jde o vhodnou volbu&lt;br /&gt;
*Standardizace (pouze pro VŠ)&lt;br /&gt;
*Adaptivní testování&lt;br /&gt;
*Zjišťování úrovně analytických a integrativních operací, které se účastní na komplexních procesech myšlení:&lt;br /&gt;
**zjišťování interindividuálních rozdílů&lt;br /&gt;
**predikce kritérií ve vztahu k IQ&lt;br /&gt;
**screeningové účely&lt;br /&gt;
**diskriminační schopnost u skupiny osob s vyššími intelektovými schopnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====VÍDEŇSKÝ MATICOVÝ TEST====&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*neverbální inteligence, „g“ faktor&lt;br /&gt;
*náročnější náhrada Ravenova testu (konstrukce i čas)&lt;br /&gt;
*v klinické praxi – mentální deteriorace a psychopatologie&lt;br /&gt;
*Pracuje se schopnostmi usuzovat, odhalovat vzájemné souvislosti a vyvozovat vztahy, které se považují za základní dimenze faktoru obecné inteligence&lt;br /&gt;
*'''''Měří stupeň individuálních schopností dospívat k logickým závěrům při práci s abstraktními symboly'''''&lt;br /&gt;
*24 položek&lt;br /&gt;
*Matice 3x3 s chybějícím obrázkem ve 3. řadě, výběr 1 z 8 řešení&lt;br /&gt;
*Standardizované normy pro věk 18 – 53 let (vytvořené převážně na mužské populaci, rozdělené podle věkových pásem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Počítačová verze (HTS) -&amp;gt; Počítačová verze poskytuje i další ukazatele:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Časy řešení jednotlivých úloh&lt;br /&gt;
*Počet „návštěv“ u jednotlivých položek&lt;br /&gt;
*Kontrolování, opravy řešení&lt;br /&gt;
*Tyto údaje slouží jako podklad pro hypotézu o probandově chování v průběhu testu, jeho motivovanosti, o přesvědčení o správnosti volených řešení apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další testy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
TIP – test intelektového potenciálu (Říčan)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C.F.2A (Cattell)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
UNESCO – NvT&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Komplexní testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====TEST STRUKTURY INTELIGENCE I-S-T 2000 R====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Škála verbální inteligence''' (schopnost zacházet při usuzování s řečovým materiálem)&lt;br /&gt;
*'''Škála numerické inteligence''' (počtářské schopnosti a schopnost nacházet mezi čísly logické vztahy)&lt;br /&gt;
*'''Škála figurální inteligence''' (schopnost zacházet s tvarově-obrazným materiálem (vícerozměrným), schopnost nacházet mezi obrazci souvislosti)&lt;br /&gt;
*'''Celková úroveň poznávacích schopností''' (Inteligence (měřená testem I-S-T 2000 R))&lt;br /&gt;
*'''Škála paměti''' (schopnost aktivního a soustředěného zapamatování informací a jejich znovupoznání v krátkém časovém intervalu (verbální i figurální úlohy))&lt;br /&gt;
*'''Celková škála znalostí''' (stěžejní složky vědomostí, které člověk získal v průběhu svého života v daném kulturním prostředí (verbální, numerické a figurálně kódované znalosti))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace krystalizované inteligence''' (znalosti/gc) (schopnost osvojit si ve své kultuře rozsáhlé vědomosti (společenské instituce-vzdělávací zařízení…))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace fluidní inteligence''' (usuzování/gf) - schopnost formálního, induktivního i deduktivního myšlení, schopnost nacházet vztahy mezi podněty či informacemi (překračují schopnosti osvojené, případně vyžadované ve vzdělávacích institucích)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vztahy – příklady:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf  = gc – jedinec si osvojil vhodné odezvy na problémové situace v míře, v níž měl k tomu potřebné gf&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;gt; gc – jedinci, kteří neprošli vzdělání úměrným své gf, nebo se jim nedostává kulturou ceněných dovedností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;lt; gc – nedostatek gf – osvojení prostředků k řešení různých problémů, které přesahují míru gf potřebnou k jejich účinnému použití (ztráta gf – stáří, demence, organické poškození)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====WESCHSLERŮV INTELIGENČNÍ TEST PRO DOSPĚLÉ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Wechsler žák Spearmana a Pearsona&lt;br /&gt;
*Několik verzí (1. Wechsler – Bellevue  (W-B) – I.1939, II.1946), WAIS-III (verze pro dospělé), WISC-III (verze pro děti)&lt;br /&gt;
*'''Weschlerova teorie inteligence:'''&lt;br /&gt;
**„inteligence je víc než součet dílčích schopností“&lt;br /&gt;
**vychází z teorie „g“ faktoru&lt;br /&gt;
**subtesty jsou pouze „způsoby zjišťování“ inteligence (oproti různým „druhům inteligence“), jsou to „měřítka inteligence“&lt;br /&gt;
**nezáleží na jednotlivých schopnostech, ale na způsobu jejich konfigurace&lt;br /&gt;
**v jednání hrají roli i jiné faktory než inteligence, zejména „motivace“&lt;br /&gt;
**inteligentní jednání vyžaduje určitou úroveň schopností, ale nadbytek některých může relativně málo přispívat k efektivnosti jednání jako celku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*14 subtestů (původně WAIS-R, 11 subtestů), hledání symbolů (z WISC III), matrice, řazení písmen a čísel (nové položky)&lt;br /&gt;
*Záznamový arch (administrace, stopky)&lt;br /&gt;
*Doplňující otázky&lt;br /&gt;
*Pozorování a poznámky (Jak se chová osoba před testem? Říká něco? Např. To nezvládnu… -&amp;gt; malé sebevědomí, podceňování)&lt;br /&gt;
*Rozhovor&lt;br /&gt;
*Důraz na přímou interakci s testovanou osobou&lt;br /&gt;
*Ne vždy musím začínat od 1. položky (závisí na věku a inteligenci člověka… můžu začít něčím lehčím pro zahřátí, ale určitě ne tím nejjednodušším- ztráta času =&amp;gt; adaptivní testování)&lt;br /&gt;
*Pozor na nějaké handicapy! (zraková, sluchová, tělesná, řečová postižení), nebo kulturní rozdíl&lt;br /&gt;
*Držící subtesty (nenáchylné k demenci – krystalická i.) x nedržící subtesty&lt;br /&gt;
*Pro výpočet tradičních IQ skórů administrujeme 11 subtestů (60 – 90 min)&lt;br /&gt;
*Pro výpočet tradičních IQ skórů včetně indexových skórů administrujeme 13 subtestů (65 – 95 min)&lt;br /&gt;
*Administrace 14 subtestů (+ 10 – 15 min)&lt;br /&gt;
*16 – 89 let&lt;br /&gt;
*Standardizace&lt;br /&gt;
*Převod hrubých skórů subtestů na vážené skóry pro jednotlivé věkové skupiny&lt;br /&gt;
*Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro vervální, performační a celou škálu&lt;br /&gt;
*Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro jednotlivé indexy&lt;br /&gt;
*Dodržování standardních postupů&lt;br /&gt;
*Doba administrace + zacházení se stopkami&lt;br /&gt;
*Vnější podmínky, soubor pomůcek, prostorové uspořádání…vyzkoušet, záznam (zorné pole)&lt;br /&gt;
*Informace o vyšetřované osobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Jak jednat při administraci:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Navázání a udržení vztahu&lt;br /&gt;
*Vysvětlit účel a povahu vyšetření&lt;br /&gt;
*Seznámit s tím, co bude následovat&lt;br /&gt;
*Nevyvolávat úzkost, jde o zjištění, co Vám jde dobře a co je pro Vás obtížnější (x inteligence)&lt;br /&gt;
*Dotazy…vysvětlete mi to blíže…ještě něco…rozumíte zadání…&lt;br /&gt;
*Vnímavost ke klientovi – strach, únava, sebepodceňování…povzbudit, zařadit pauzu, rozhovor&lt;br /&gt;
*Ano, bylo to těžké, teď zkusíme něco jiného…já chci vědět, jak si s tím poradíte vy sám/sama…&lt;br /&gt;
*Neposkytovat informaci o tom, zda uspěl v úkolech či ne&lt;br /&gt;
*Vyšetřování osob s tělesným nebo řečovým postižením – seznámit se s povahou jeho postižení (přizpůsobit testování)&lt;br /&gt;
*Opakované testování (zvážit k povaze zakázky)&lt;br /&gt;
*Použití zkrácených verzí nebo rozdělení testu&lt;br /&gt;
*Administrace jednotlivých subtestů&lt;br /&gt;
*Měření času – bonusy za rychlé časy&lt;br /&gt;
*Zácvik a posunutý začátek, administrace v opačném pořadí, než splní podmínku (2 body po sobě následujících položkách)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Subškály:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Doplňování obrázků''' (Co je na daném obrázku     špatně? Chybí tam něco?)&lt;br /&gt;
#'''Slovník''' (vysvětlení pojmu, např. Co     je snídaně? Jak přesněji to vysvětlím, tolik se dá bodů – 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Symboly-kódování''' (Doplňování symbolů dle     předlohy. 2/L 1/v)&lt;br /&gt;
#'''Podobnosti''' (Co mají dané dvě slova     společného? Např. žlutá a zelená -&amp;gt; barva, chvála a trest -&amp;gt;     prostředky výchovy, hodnocení…, opět 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Kostky'''(sešítek předloh, podle     kterých se staví z kostek ten samý tvar, potřeba stopek- bonusy za     rychlost)&lt;br /&gt;
#'''Počty''' (jednoduché slovní úlohy     zpaměti)&lt;br /&gt;
#'''Matrice''' (něco podobného jako je Raven     – několik obrazců- pochopení logického principu- doplnění z možností, co     tam patří)&lt;br /&gt;
#'''Opakování čísel''' (dopředu i pozadu)&lt;br /&gt;
#'''Informace''' (znalosti, orientace)&lt;br /&gt;
#'''Řazení obrázků''' (vyskládání kartiček s     obrázky – sestavení příběhu)&lt;br /&gt;
#'''Porozumění''' (otázky na běžné situace v     životě, např. Na co lidé používají peníze? 0-2b.)&lt;br /&gt;
#'''Hledání symbolů''' (detekce pozornosti, 2     symboly, které se hledají v daném řádku)&lt;br /&gt;
#'''Řazení písmen a čísel''' (administrátor přečte řadu     písmen a čísel- seřaď to sestupně, např. 5E3Z9-&amp;gt;359EZ)&lt;br /&gt;
#'''Skládání objektů''' (skládačky, něco jako puzzle,     např. tělo, doplňkový subtest, nezapočítává se do tradičních IQ skórů ani     do indexových skórů, může nahradit některý subtest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Výstupy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''CIQ''' – celkový inteligenční kvocient (Srovnání s vrstevníky dané věkové skupiny, nicméně jeho význam klesá s narůstající variabilitou mezi jednotlivými subtesty či indexovými skóry (raději percentily?)&lt;br /&gt;
*'''VIQ''' – verbální inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
*'''PIQ''' – performační inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INDEXOVÉ  SKÓRY:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Verbální porozumění''' (slovník, podobnosti, informace) -&amp;gt; schopnost pracovat s abstraktními sémantickými informacemi, všeobecná informovanost…&lt;br /&gt;
*'''Pracovní paměť''' (počty, opakování čísel, řazení písmen a čísel) -&amp;gt; schopnost koncentrace (pozornost), uchovat informace v bezprostřední paměti a manipulovat s nimi, schopnost řazení v rámci pracovní paměti, manipulace s čísly, kognitivní flexibilita…&lt;br /&gt;
*'''Percepční uspořádání''' (doplňování obrázků, kostky, matrice) -&amp;gt; kvalita neverbálního kontaktu s prostředím, schopnost integrovat podněty s odpovídajícími motorickými reakcemi, kapacita řešit konkrétní situace, zpracovávat adekvátně vizuálně-prostorové informace…&lt;br /&gt;
*'''Rychlost zpracování informací''' (symboly-kódování, hledání symbolů) -&amp;gt; rychlost zpracování informací, schopnost plánování a organizace, motorická kontrola, motivace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Indexové skóry odvozeny z faktorové analýzy a postihují jednotlivé schopnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Nejen inteligence!!!'''&lt;br /&gt;
*'''Využití:''' klinická, personální, sportovní, dopravní, letecká, neuropsychologie&lt;br /&gt;
**Základní software&lt;br /&gt;
**Výběr testů s dostupnými manuály v pdf (možnost vyhodnocení testů forma tužka-papír)&lt;br /&gt;
**Výběr jazykové verze&lt;br /&gt;
**Automatizované výsledné zprávy&lt;br /&gt;
**Databáze testovaných osob&lt;br /&gt;
**Export a import dat&lt;br /&gt;
**Individuální tvorba norem&lt;br /&gt;
**Generátory testů – tvorba vlastních testových metod&lt;br /&gt;
**Ranking modul – možnost přímo porovnávat výsledky testovaných osob mezi sebou&lt;br /&gt;
**'''Periferní zařízení:'''&lt;br /&gt;
***led panely (periferní vnímání)&lt;br /&gt;
***reakční panel&lt;br /&gt;
***panel pro testování jemné motoriky (MLS)&lt;br /&gt;
***standardní pedály, analogové pedály&lt;br /&gt;
***„flicker tube“ (objektivní dg CNS, fr. splývání)&lt;br /&gt;
***světelné pero&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Součástí systému je:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Inteligenční testy – baterie&lt;br /&gt;
*Speciální testy inteligence&lt;br /&gt;
*Testy speciálních schopností&lt;br /&gt;
*Osobnostní dotazníky&lt;br /&gt;
*Speciální testy osobnosti&lt;br /&gt;
*Objektivní testy osobnosti&lt;br /&gt;
*Testy postojů a zájmů&lt;br /&gt;
*Klinické metody&lt;br /&gt;
*Generátory testů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Zdroje:====&lt;br /&gt;
Svoboda M., Humpolíček, P. &amp;amp; Šnorek, V. (2013). ''Psychodiagnostika dospělých''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky Diagnostiky dospělých PhDr. Markéty Niederlové, Ph.D. (FF, UK)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednášky Základy psychodiagnostiky Mgr. et. Mgr. Bc. Sylvie Štindlové, Ph.D. (PF, JČU)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Vypracované otázky ke SZZK Psychologická diagnostika''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71029</id>
		<title>13. Psychologická diagnostika kognitivních funkcí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71029"/>
		<updated>2022-04-15T12:51:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle () mezi výkonové metody.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy inteligence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jednodimenzionální&lt;br /&gt;
*komplexní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí (a jejich kombinace)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Pozornost&lt;br /&gt;
*Paměť&lt;br /&gt;
*Technické schopnosti&lt;br /&gt;
*Matematické a verbální schopnosti&lt;br /&gt;
*Umělecké schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy organicity'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy vědomostí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika kognitivních funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= kognitivní neboli poznávací funkce:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Pozornost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Paměť&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Exekutivní funkce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Prostorová orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy pozornosti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozornost''' = zaměřenost vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Koncentrace, kapacita, vigilita, selektivita, distribuce, oscilace, stabilita…&lt;br /&gt;
*Podmínkou je lucidita (bdělost, jasnost, ostrost vědomí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Příklady poruch pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hyperprosexie – zvýšená pozornost k jednomu objektu…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hypoprosexie – snížená pozornost ve všech složkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aprosexie – neschopnost soustředění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poruchy vědomí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kolaps (mdloba), osobní, místní, časová, situační dezorientace&lt;br /&gt;
*Špatná koncentrace (roztržitost), která se může projevit např. při extrémním prožitku emocí, zastřeného vědomí, somnolence, narkolepsie, v deliriu, obnubilace, depresonalizace, atd...&lt;br /&gt;
*U dětí např. ADD či spojené s hyperaktivitou ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST POZORNOSTI D2-R===&lt;br /&gt;
'''Využití:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Psychologie práce a organizace&lt;br /&gt;
*Psychologie dopravy a sportu&lt;br /&gt;
*Klinická a lékařská psychologie, farmakologie&lt;br /&gt;
*Pedagogická psychologie&lt;br /&gt;
*Poradenství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předmět sledování:''' pozornost, soustředění, úsilí, mentální rychlost, rychlost vnímání, rychlost zpracování, odolnost k zátěži (časový tlak)…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verze:''' tužka-papír, počítačová administrace a vyhodnocení v rámci HTS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původně vyvinutý v Německu pro hodnocení řidičské výkonnosti (pozornost, soustředěnost a rychlost vnímání se zdály být nejpodstatnějšími proměnnými odlišující dobré a špatné řidiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Použitelný u dospělých i u dětí – normy od 9 do 60 let&lt;br /&gt;
*Normy pro jednotlivá věková pásma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Celkem 13 znaků – d nebo p, s 1, 2, 3 nebo 4 čárkami (rozšíření oproti původní verzi – efekt stropu)&lt;br /&gt;
*Vyhledávání všech písmen d s 2 čárkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyhodnocení:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*První a poslední řádek se do hodnocení nezapočítává (optimalizace podmínek pro výkon)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skóry:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*rychlost práce&lt;br /&gt;
*chyba opomenutí (nezaškrtnutí správné položky)&lt;br /&gt;
*chyba záměny (zaškrtnutí nesprávné položky)&lt;br /&gt;
*procento chyb (přesnost) -&amp;gt; čím menší procento, tím přesnější výkon&lt;br /&gt;
*výkon soustředění&lt;br /&gt;
*křivka soustředění – kolísání výkonu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kvantita vs kvalita= motivace vs sebekontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Význam jednotlivých skórů v testu&lt;br /&gt;
*Vzhledem k normám&lt;br /&gt;
*Grafické vyjádření&lt;br /&gt;
*Vzhledem k charakteristikám osobnosti („typologie“)&lt;br /&gt;
*Poznámky – pozorování, rekce ze strany respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===BOURDONOVA METODA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*škrtací test, diskriminace tvaru (3 z 8)&lt;br /&gt;
*úmyslně koncentrovaná pozornost, přesnost percepce, psychomotorické tempo&lt;br /&gt;
*analýza pracovních a osobnostních charakteristik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : +   silná vůle, dobrá pozornost a schopnost koncentrace, dostatek sebevědomí, přizpůsobivost, sebedisciplína…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : -   svědomitost, pečlivost, trpělivost, smysl pro povinnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : +     impulzivita, pracovní elán, nadšení, vysoké sebevědomí a sebejistota, povrchnost, lehkomyslnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : -     neschopnost mobilizace vůle, nevyrovnanost, nepořádnost, nejistota, tréma, lhostejnost, nízký intelekt, psychopatologie…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===SČÍTACÍ ZKOUŠKA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dlouhodobé sčítání jednomístných čísel&lt;br /&gt;
*senzomotorická činnost s individuálními zvláštnostmi&lt;br /&gt;
*Interpretace: celkový výkon, přesnost, hodnota maxima a minima, pořadová čísla intervalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST KONCENTRACE POZORNOSTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*korekturní test, porovnání dvou paralelních sloupců&lt;br /&gt;
*psychomotorické tempo, správnost výkonu, chyby, osobnostní rysy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy paměti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměťové obsahy jsou přirozeným výstupem učení&lt;br /&gt;
*Učení = proces získávání nových informací&lt;br /&gt;
*Paměť = udržování naučeného materiálu pro pozdější vybavení (vizuální, akustická, sémantická)&lt;br /&gt;
*Vštěpování – uchování – zapomínání – vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy paměti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Senzorická – informace ze smyslů, vědomá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Krátkodobá soustava (pracovní, operativní) – vědomá, dočasná (1 – 2 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dlouhodobá – trvalejší až celoživotní, uchováno v nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces transformace informací na mentální reprezentace = kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces přesouvání uskladněných informací do vědomí = vybavování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Dlouhodobá paměť:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Implicitní, procedurální – projevuje se změnou chování v důsledku zkušenosti (bez účasti vědomí), nemusíme si uvědomovat události, které vedly ke změně chování&lt;br /&gt;
*Naučené způsoby chování (řízení auta), jsou po získání praxe, prováděny automaticky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Explicitní, deklarativní''' – schopnost uskladňovat a vybavovat si specifické informace a znalosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Sémantická''' – ukládá obecná fakta a pojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4) Epizodická''' – zahrnuje vzpomínky, které jsou spojené s určitou situací nebo kontextem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co je zkoumáno?'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměť jako celek&lt;br /&gt;
*Dílčí, specifické schopnosti&lt;br /&gt;
*Forma výkonových testů&lt;br /&gt;
*Forma sebeposouzení (např. některé dotazníky, inventáře + klinické metody)&lt;br /&gt;
*Odchylky (psychopatologie)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===PAMĚŤOVÝ TEST LGT – 3===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subtesty (plán města, slovíčka, předměty, telefonní čísla, firemní značky, stavba)&lt;br /&gt;
*údaje, se kterými se člověk setkává v běžném životě&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===ŠKÁLA AKTUÁLNÍ PAMĚTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*reálné situace, zkušenost s vlastní pamětí, sebepoznání&lt;br /&gt;
*př. „Zdá se mi, že se moje paměť léty zhoršuje.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===WESCHLEROVA PAMĚŤOVÁ ŠKÁLA===&lt;br /&gt;
a) původní verze: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobá, dlouhodobá paměť&lt;br /&gt;
*11 subtestů + výsledný profil&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace a orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Logická paměť I (A, B)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tváře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Verbální párové asociace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Obrázky rodiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznamy slov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vizuální reprodukce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Uspořádávání písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Prostorový rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mentální kontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Číselný rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Reprodukce II (logická paměť, tváře, párové asociace, obrázky…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b) Weschlerova zkrácená paměťová škála:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Škála měří deklarativní epizodickou paměť'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Měření procesů kódování a vybavování informací (neumožňuje tyto procesy rozlišovat)&lt;br /&gt;
*Test neumožňuje hodnocení specifických poruch učení, ale může být nástrojem k identifikaci specifických procesů spojených se špatným školním prospěchem (!motivace!) ad plná verze WMS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Účel:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*orientační míra celkového fungování paměti tam, kde komplexní vyšetření paměti není nutné či možné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití testu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Identifikace a diagnostika narušených paměťových funkcí&lt;br /&gt;
*Identifikace demencí a jiných degenerativních onemocnění&lt;br /&gt;
*Hodnocení stupně narušení paměti&lt;br /&gt;
*Srovnání narušení zrakové a sluchové složky paměti&lt;br /&gt;
*Vytvoření profilu silných a slabých stránek za účelem plánování léčby nebo vzdělávání&lt;br /&gt;
*Plná X Zkrácená verze = vzhledem k zakázce psychologického vyšetření, otázky, podrobnosti, čas v rámci celého vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kriteriální validita''' – hodnocení neurotických poruch a poruch souvisejících s demencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, traumatické poškození mozku, roztroušená skleróza, epilepsie, alkoholismus&lt;br /&gt;
*Neuropsychiatrické poruchy – schizofrenie atd.&lt;br /&gt;
*Souvislost s dalšími měřítky exekutivních funkcí, motorické rychlosti a obratnosti, prostorového zpracování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace''' (znevýhodnění – úsudek psychologa + poznámky, stopky, mp3):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Logická paměť I&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny I&lt;br /&gt;
*Pauza 25 min&lt;br /&gt;
*Logická paměť II&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vztah k demografickým údajům (věk, pohlaví, vzdělání&lt;br /&gt;
*Vztah ke kontextu vyšetření, zakázce, anamnéze&lt;br /&gt;
*Výkon v jednotlivých subtestech, okamžité a oddálené vybavení&lt;br /&gt;
*Souhrnné skóry – MQ (průměr 100, odchylka 15) – odhad aktuálního fungování paměti vyšetřované osoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Další testy kognitivních a exekutivních funkcí'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST CESTY''' – spojování čísel, písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''GRASSIHO TEST ORGANICITY''' (kopírování předloh 3D)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''WISCONSINSKÝ TEST TŘÍDĚNÍ KARET''' (principy (barvy, tvary, počet)) -&amp;gt; exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''HANOISKÁ VĚŽ -&amp;gt;''' exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''REY – OSTERRIETHOVA KOMPLEXNÍ FIGURA''' (kopie, reprodukce) -&amp;gt; paměť, exekutivní fce, vizuomotorika…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''NEUROPSYCHOLOGICKÉ BATERIE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''LURIA-NEBRASKA NEUROPSYCHOLOGICAL TEST'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neuropsychologické metody v klinické praxi (Testcentrum)&lt;br /&gt;
*Test pozornosti d2, Bentonův vizuální retenční test, VOSP – Baterie testů vizuálního vnímání předmětů a prostoru, Test kognitivního odhadu, Rorschachův test a Zulligerův tabulový test&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST KOGNITIVNÍHO ODHADU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Testy pro zjištění organicity'''==&lt;br /&gt;
==='''BENDER – GESTALT TEST'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*9 figur, překreslování&lt;br /&gt;
*stoupající obtížnost, percepce a senzomotorická koordinace&lt;br /&gt;
*'''skórování''' – perseverace, rotace, převrácení, nadbytečné čáry, vynechání částí, porušení tvaru, chybný kontakt&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''VIZUÁLNĚ RETENČNÍ TEST BENTONŮV'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zraková percepce, vizuální paměť, vizuálně-konstrukční dovednosti (kazuistický příklad)&lt;br /&gt;
*alternativní metody administrace (obkreslování, pauzy)&lt;br /&gt;
*deset obrazců&lt;br /&gt;
*'''ukazatel poškození''' – úroveň výkonu (počet chyb…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''KOMPLEXNÍ TESTY INTELIGENCE'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*viz níže&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Psychologická diagnostika inteligence'''==&lt;br /&gt;
= standardizované metody vyšetření rozumových schopností a aktuální mentální úrovně jedince&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       nespočet pojetí inteligence (např. Cattel, Spearman, Binet…)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Spearman – „g“ faktor'''&lt;br /&gt;
**vrozená všeobecná rozumová schopnost, poměrně konstantní po celý život, jen nepodstatně ovlivněna externími vlivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Cattel – fluidní vs.     krystalická inteligence'''&lt;br /&gt;
**Fluidní – kulturou a vzděláním neovlivněná inteligence, její podstatou je hlavně schopnost nacházet a vyvozovat vztahy&lt;br /&gt;
**Krystalická – schopnosti získané poznáním a kontaktem s vnějším prostředím&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace inteligence:                      Klasifikace mentální retardace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nejpoužívanější vyjádření úrovně inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*IQ kvocient (W.Stern)&lt;br /&gt;
*IQ = mentální věk /chronologický věk x 100&lt;br /&gt;
*Deviační IQ (odchylka od prům. výkonu dle věku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nevýhody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*hodnocena zejména „analytická“ inteligence&lt;br /&gt;
*opomíjeny úkoly hodnotící kreativitu a praktické uvažování&lt;br /&gt;
*opomíjena intra-a interpersonální inteligence (emoční kvocient -EQ, testy sociální inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Jednodimenzionální testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====RAVENOVY PROGRESIVNÍ MATICE====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Homogenní názorová zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce (percepce, pozornost, myšlení)&lt;br /&gt;
*Nonverbální test používaný individuálně i skupinově&lt;br /&gt;
*Standardní (pro 6-65 let), pokročilé (pro nadané dospělé), barevné (pro děti, starší osoby)&lt;br /&gt;
*Závislý spíše na vrozených dispozicích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====KOHSOVY KOSTKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza dané skutečnosti na složky a následná syntéza v celek&lt;br /&gt;
*Individuální performační test, nezávislý na verbálních schopnostech a školním vzdělání&lt;br /&gt;
*Sestavování různě složitých vzorců podle předlohy z různobarevných kostek&lt;br /&gt;
*Měřen čas úspěšného sestavení předlohy, počítány pohyby, pozorování testovaného, schopnost analýzy, následné syntézy, kvalita a rychlost vizuální/prostorové percepce, prostorová představivost&lt;br /&gt;
*Posouzení přístupu k úkolu i orientační posouzení kvality jemné motoriky&lt;br /&gt;
*Přitažlivý a motivující test, vhodný pro diagnostiku dětí a mentálně podprůměrných dospělých, nelze-li použít verbálních zkoušek&lt;br /&gt;
*Administrace (několik druhů instrukce dle úrovně porozumění řeči)&lt;br /&gt;
*Vyhodnocení (čas a počet pohybů)&lt;br /&gt;
*Standardizace (děti, dospělí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====D 48 DOMINO====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neverbální zkouška obecné inteligence&lt;br /&gt;
*Standardizace (podle kulturní úrovně zkoumaných osob – negramotný, píše a čte, stupně vzdělání…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====BOMAT – BOCHUMSKÝ MATICOVÝ TEST====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neverbální test, '''podobný Ravenu,''' zřídka používaný&lt;br /&gt;
*'''+''' transparentnost testu – seznámení s principy řešení (zácvik, náměty v instrukcích) - Testové úlohy podobné praktickým situacím, kdy principy řešení jsou známy, jde o vhodnou volbu&lt;br /&gt;
*Standardizace (pouze pro VŠ)&lt;br /&gt;
*Adaptivní testování&lt;br /&gt;
*Zjišťování úrovně analytických a integrativních operací, které se účastní na komplexních procesech myšlení:&lt;br /&gt;
**zjišťování interindividuálních rozdílů&lt;br /&gt;
**predikce kritérií ve vztahu k IQ&lt;br /&gt;
**screeningové účely&lt;br /&gt;
**diskriminační schopnost u skupiny osob s vyššími intelektovými schopnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====VÍDEŇSKÝ MATICOVÝ TEST====&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*neverbální inteligence, „g“ faktor&lt;br /&gt;
*náročnější náhrada Ravenova testu (konstrukce i čas)&lt;br /&gt;
*v klinické praxi – mentální deteriorace a psychopatologie&lt;br /&gt;
*Pracuje se schopnostmi usuzovat, odhalovat vzájemné souvislosti a vyvozovat vztahy, které se považují za základní dimenze faktoru obecné inteligence&lt;br /&gt;
*'''''Měří stupeň individuálních schopností dospívat k logickým závěrům při práci s abstraktními symboly'''''&lt;br /&gt;
*24 položek&lt;br /&gt;
*Matice 3x3 s chybějícím obrázkem ve 3. řadě, výběr 1 z 8 řešení&lt;br /&gt;
*Standardizované normy pro věk 18 – 53 let (vytvořené převážně na mužské populaci, rozdělené podle věkových pásem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Počítačová verze (HTS) -&amp;gt; Počítačová verze poskytuje i další ukazatele:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Časy řešení jednotlivých úloh&lt;br /&gt;
*Počet „návštěv“ u jednotlivých položek&lt;br /&gt;
*Kontrolování, opravy řešení&lt;br /&gt;
*Tyto údaje slouží jako podklad pro hypotézu o probandově chování v průběhu testu, jeho motivovanosti, o přesvědčení o správnosti volených řešení apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další testy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
TIP – test intelektového potenciálu (Říčan)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C.F.2A (Cattell)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
UNESCO – NvT&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Komplexní testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====TEST STRUKTURY INTELIGENCE I-S-T 2000 R====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Škála verbální inteligence''' (schopnost zacházet při usuzování s řečovým materiálem)&lt;br /&gt;
*'''Škála numerické inteligence''' (počtářské schopnosti a schopnost nacházet mezi čísly logické vztahy)&lt;br /&gt;
*'''Škála figurální inteligence''' (schopnost zacházet s tvarově-obrazným materiálem (vícerozměrným), schopnost nacházet mezi obrazci souvislosti)&lt;br /&gt;
*'''Celková úroveň poznávacích schopností''' (Inteligence (měřená testem I-S-T 2000 R))&lt;br /&gt;
*'''Škála paměti''' (schopnost aktivního a soustředěného zapamatování informací a jejich znovupoznání v krátkém časovém intervalu (verbální i figurální úlohy))&lt;br /&gt;
*'''Celková škála znalostí''' (stěžejní složky vědomostí, které člověk získal v průběhu svého života v daném kulturním prostředí (verbální, numerické a figurálně kódované znalosti))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace krystalizované inteligence''' (znalosti/gc) (schopnost osvojit si ve své kultuře rozsáhlé vědomosti (společenské instituce-vzdělávací zařízení…))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace fluidní inteligence''' (usuzování/gf) - schopnost formálního, induktivního i deduktivního myšlení, schopnost nacházet vztahy mezi podněty či informacemi (překračují schopnosti osvojené, případně vyžadované ve vzdělávacích institucích)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vztahy – příklady:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf  = gc – jedinec si osvojil vhodné odezvy na problémové situace v míře, v níž měl k tomu potřebné gf&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;gt; gc – jedinci, kteří neprošli vzdělání úměrným své gf, nebo se jim nedostává kulturou ceněných dovedností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;lt; gc – nedostatek gf – osvojení prostředků k řešení různých problémů, které přesahují míru gf potřebnou k jejich účinnému použití (ztráta gf – stáří, demence, organické poškození)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====WESCHSLERŮV INTELIGENČNÍ TEST PRO DOSPĚLÉ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Wechsler žák Spearmana a Pearsona&lt;br /&gt;
*Několik verzí (1. Wechsler – Bellevue  (W-B) – I.1939, II.1946), WAIS-III (verze pro dospělé), WISC-III (verze pro děti)&lt;br /&gt;
*'''Weschlerova teorie inteligence:'''&lt;br /&gt;
**„inteligence je víc než součet dílčích schopností“&lt;br /&gt;
**vychází z teorie „g“ faktoru&lt;br /&gt;
**subtesty jsou pouze „způsoby zjišťování“ inteligence (oproti různým „druhům inteligence“), jsou to „měřítka inteligence“&lt;br /&gt;
**nezáleží na jednotlivých schopnostech, ale na způsobu jejich konfigurace&lt;br /&gt;
**v jednání hrají roli i jiné faktory než inteligence, zejména „motivace“&lt;br /&gt;
**inteligentní jednání vyžaduje určitou úroveň schopností, ale nadbytek některých může relativně málo přispívat k efektivnosti jednání jako celku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*14 subtestů (původně WAIS-R, 11 subtestů), hledání symbolů (z WISC III), matrice, řazení písmen a čísel (nové položky)&lt;br /&gt;
*Záznamový arch (administrace, stopky)&lt;br /&gt;
*Doplňující otázky&lt;br /&gt;
*Pozorování a poznámky (Jak se chová osoba před testem? Říká něco? Např. To nezvládnu… -&amp;gt; malé sebevědomí, podceňování)&lt;br /&gt;
*Rozhovor&lt;br /&gt;
*Důraz na přímou interakci s testovanou osobou&lt;br /&gt;
*Ne vždy musím začínat od 1. položky (závisí na věku a inteligenci člověka… můžu začít něčím lehčím pro zahřátí, ale určitě ne tím nejjednodušším- ztráta času =&amp;gt; adaptivní testování)&lt;br /&gt;
*Pozor na nějaké handicapy! (zraková, sluchová, tělesná, řečová postižení), nebo kulturní rozdíl&lt;br /&gt;
*Držící subtesty (nenáchylné k demenci – krystalická i.) x nedržící subtesty&lt;br /&gt;
*Pro výpočet tradičních IQ skórů administrujeme 11 subtestů (60 – 90 min)&lt;br /&gt;
*Pro výpočet tradičních IQ skórů včetně indexových skórů administrujeme 13 subtestů (65 – 95 min)&lt;br /&gt;
*Administrace 14 subtestů (+ 10 – 15 min)&lt;br /&gt;
*16 – 89 let&lt;br /&gt;
*Standardizace&lt;br /&gt;
*Převod hrubých skórů subtestů na vážené skóry pro jednotlivé věkové skupiny&lt;br /&gt;
*Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro vervální, performační a celou škálu&lt;br /&gt;
*Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro jednotlivé indexy&lt;br /&gt;
*Dodržování standardních postupů&lt;br /&gt;
*Doba administrace + zacházení se stopkami&lt;br /&gt;
*Vnější podmínky, soubor pomůcek, prostorové uspořádání…vyzkoušet, záznam (zorné pole)&lt;br /&gt;
*Informace o vyšetřované osobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Jak jednat při administraci:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Navázání a udržení vztahu&lt;br /&gt;
*Vysvětlit účel a povahu vyšetření&lt;br /&gt;
*Seznámit s tím, co bude následovat&lt;br /&gt;
*Nevyvolávat úzkost, jde o zjištění, co Vám jde dobře a co je pro Vás obtížnější (x inteligence)&lt;br /&gt;
*Dotazy…vysvětlete mi to blíže…ještě něco…rozumíte zadání…&lt;br /&gt;
*Vnímavost ke klientovi – strach, únava, sebepodceňování…povzbudit, zařadit pauzu, rozhovor&lt;br /&gt;
*Ano, bylo to těžké, teď zkusíme něco jiného…já chci vědět, jak si s tím poradíte vy sám/sama…&lt;br /&gt;
*Neposkytovat informaci o tom, zda uspěl v úkolech či ne&lt;br /&gt;
*Vyšetřování osob s tělesným nebo řečovým postižením – seznámit se s povahou jeho postižení (přizpůsobit testování)&lt;br /&gt;
*Opakované testování (zvážit k povaze zakázky)&lt;br /&gt;
*Použití zkrácených verzí nebo rozdělení testu&lt;br /&gt;
*Administrace jednotlivých subtestů&lt;br /&gt;
*Měření času – bonusy za rychlé časy&lt;br /&gt;
*Zácvik a posunutý začátek, administrace v opačném pořadí, než splní podmínku (2 body po sobě následujících položkách)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Subškály:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Doplňování obrázků''' (Co je na daném obrázku     špatně? Chybí tam něco?)&lt;br /&gt;
#'''Slovník''' (vysvětlení pojmu, např. Co     je snídaně? Jak přesněji to vysvětlím, tolik se dá bodů – 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Symboly-kódování''' (Doplňování symbolů dle     předlohy. 2/L 1/v)&lt;br /&gt;
#'''Podobnosti''' (Co mají dané dvě slova     společného? Např. žlutá a zelená -&amp;gt; barva, chvála a trest -&amp;gt;     prostředky výchovy, hodnocení…, opět 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Kostky'''(sešítek předloh, podle     kterých se staví z kostek ten samý tvar, potřeba stopek- bonusy za     rychlost)&lt;br /&gt;
#'''Počty''' (jednoduché slovní úlohy     zpaměti)&lt;br /&gt;
#'''Matrice''' (něco podobného jako je Raven     – několik obrazců- pochopení logického principu- doplnění z možností, co     tam patří)&lt;br /&gt;
#'''Opakování čísel''' (dopředu i pozadu)&lt;br /&gt;
#'''Informace''' (znalosti, orientace)&lt;br /&gt;
#'''Řazení obrázků''' (vyskládání kartiček s     obrázky – sestavení příběhu)&lt;br /&gt;
#'''Porozumění''' (otázky na běžné situace v     životě, např. Na co lidé používají peníze? 0-2b.)&lt;br /&gt;
#'''Hledání symbolů''' (detekce pozornosti, 2     symboly, které se hledají v daném řádku)&lt;br /&gt;
#'''Řazení písmen a čísel''' (administrátor přečte řadu     písmen a čísel- seřaď to sestupně, např. 5E3Z9-&amp;gt;359EZ)&lt;br /&gt;
#'''Skládání objektů''' (skládačky, něco jako puzzle,     např. tělo, doplňkový subtest, nezapočítává se do tradičních IQ skórů ani     do indexových skórů, může nahradit některý subtest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Výstupy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''CIQ''' – celkový inteligenční kvocient (Srovnání s vrstevníky dané věkové skupiny, nicméně jeho význam klesá s narůstající variabilitou mezi jednotlivými subtesty či indexovými skóry (raději percentily?)&lt;br /&gt;
*'''VIQ''' – verbální inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
*'''PIQ''' – performační inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INDEXOVÉ  SKÓRY:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Verbální porozumění''' (slovník, podobnosti, informace) -&amp;gt; schopnost pracovat s abstraktními sémantickými informacemi, všeobecná informovanost…&lt;br /&gt;
*'''Pracovní paměť''' (počty, opakování čísel, řazení písmen a čísel) -&amp;gt; schopnost koncentrace (pozornost), uchovat informace v bezprostřední paměti a manipulovat s nimi, schopnost řazení v rámci pracovní paměti, manipulace s čísly, kognitivní flexibilita…&lt;br /&gt;
*'''Percepční uspořádání''' (doplňování obrázků, kostky, matrice) -&amp;gt; kvalita neverbálního kontaktu s prostředím, schopnost integrovat podněty s odpovídajícími motorickými reakcemi, kapacita řešit konkrétní situace, zpracovávat adekvátně vizuálně-prostorové informace…&lt;br /&gt;
*'''Rychlost zpracování informací''' (symboly-kódování, hledání symbolů) -&amp;gt; rychlost zpracování informací, schopnost plánování a organizace, motorická kontrola, motivace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Indexové skóry odvozeny z faktorové analýzy a postihují jednotlivé schopnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Nejen inteligence!!!'''&lt;br /&gt;
*'''Využití:''' klinická, personální, sportovní, dopravní, letecká, neuropsychologie&lt;br /&gt;
**Základní software&lt;br /&gt;
**Výběr testů s dostupnými manuály v pdf (možnost vyhodnocení testů forma tužka-papír)&lt;br /&gt;
**Výběr jazykové verze&lt;br /&gt;
**Automatizované výsledné zprávy&lt;br /&gt;
**Databáze testovaných osob&lt;br /&gt;
**Export a import dat&lt;br /&gt;
**Individuální tvorba norem&lt;br /&gt;
**Generátory testů – tvorba vlastních testových metod&lt;br /&gt;
**Ranking modul – možnost přímo porovnávat výsledky testovaných osob mezi sebou&lt;br /&gt;
**'''Periferní zařízení:'''&lt;br /&gt;
***led panely (periferní vnímání)&lt;br /&gt;
***reakční panel&lt;br /&gt;
***panel pro testování jemné motoriky (MLS)&lt;br /&gt;
***standardní pedály, analogové pedály&lt;br /&gt;
***„flicker tube“ (objektivní dg CNS, fr. splývání)&lt;br /&gt;
***světelné pero&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Součástí systému je:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Inteligenční testy – baterie&lt;br /&gt;
*Speciální testy inteligence&lt;br /&gt;
*Testy speciálních schopností&lt;br /&gt;
*Osobnostní dotazníky&lt;br /&gt;
*Speciální testy osobnosti&lt;br /&gt;
*Objektivní testy osobnosti&lt;br /&gt;
*Testy postojů a zájmů&lt;br /&gt;
*Klinické metody&lt;br /&gt;
*Generátory testů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Zdroje: ====&lt;br /&gt;
Svoboda M., Humpolíček, P. &amp;amp; Šnorek, V. (2013). ''Psychodiagnostika dospělých''. Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Přednášky Diagnostiky dospělých PhDr. Markéty Niederlové, Ph.D. (FF, UK)''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednášky Základy psychodiagnostiky Mgr. et. Mgr. Bc. Sylvie Štindlové, Ph.D. (PF, JČU)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Vypracované otázky ke SZZK Psychologická diagnostika''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71028</id>
		<title>13. Psychologická diagnostika kognitivních funkcí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71028"/>
		<updated>2022-04-15T12:30:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle () mezi výkonové metody.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy inteligence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jednodimenzionální&lt;br /&gt;
*komplexní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí (a jejich kombinace)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Pozornost&lt;br /&gt;
*Paměť&lt;br /&gt;
*Technické schopnosti&lt;br /&gt;
*Matematické a verbální schopnosti&lt;br /&gt;
*Umělecké schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy organicity'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy vědomostí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika kognitivních funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= kognitivní neboli poznávací funkce:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Pozornost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Paměť&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Exekutivní funkce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Prostorová orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy pozornosti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozornost''' = zaměřenost vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Koncentrace, kapacita, vigilita, selektivita, distribuce, oscilace, stabilita…&lt;br /&gt;
*Podmínkou je lucidita (bdělost, jasnost, ostrost vědomí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Příklady poruch pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hyperprosexie – zvýšená pozornost k jednomu objektu…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hypoprosexie – snížená pozornost ve všech složkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aprosexie – neschopnost soustředění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poruchy vědomí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kolaps (mdloba), osobní, místní, časová, situační dezorientace&lt;br /&gt;
*Špatná koncentrace (roztržitost), která se může projevit např. při extrémním prožitku emocí, zastřeného vědomí, somnolence, narkolepsie, v deliriu, obnubilace, depresonalizace, atd...&lt;br /&gt;
*U dětí např. ADD či spojené s hyperaktivitou ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST POZORNOSTI D2-R===&lt;br /&gt;
'''Využití:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Psychologie práce a organizace&lt;br /&gt;
*Psychologie dopravy a sportu&lt;br /&gt;
*Klinická a lékařská psychologie, farmakologie&lt;br /&gt;
*Pedagogická psychologie&lt;br /&gt;
*Poradenství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předmět sledování:''' pozornost, soustředění, úsilí, mentální rychlost, rychlost vnímání, rychlost zpracování, odolnost k zátěži (časový tlak)…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verze:''' tužka-papír, počítačová administrace a vyhodnocení v rámci HTS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původně vyvinutý v Německu pro hodnocení řidičské výkonnosti (pozornost, soustředěnost a rychlost vnímání se zdály být nejpodstatnějšími proměnnými odlišující dobré a špatné řidiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Použitelný u dospělých i u dětí – normy od 9 do 60 let&lt;br /&gt;
*Normy pro jednotlivá věková pásma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Celkem 13 znaků – d nebo p, s 1, 2, 3 nebo 4 čárkami (rozšíření oproti původní verzi – efekt stropu)&lt;br /&gt;
*Vyhledávání všech písmen d s 2 čárkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyhodnocení:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*První a poslední řádek se do hodnocení nezapočítává (optimalizace podmínek pro výkon)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skóry:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*rychlost práce&lt;br /&gt;
*chyba opomenutí (nezaškrtnutí správné položky)&lt;br /&gt;
*chyba záměny (zaškrtnutí nesprávné položky)&lt;br /&gt;
*procento chyb (přesnost) -&amp;gt; čím menší procento, tím přesnější výkon&lt;br /&gt;
*výkon soustředění&lt;br /&gt;
*křivka soustředění – kolísání výkonu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kvantita vs kvalita= motivace vs sebekontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Význam jednotlivých skórů v testu&lt;br /&gt;
*Vzhledem k normám&lt;br /&gt;
*Grafické vyjádření&lt;br /&gt;
*Vzhledem k charakteristikám osobnosti („typologie“)&lt;br /&gt;
*Poznámky – pozorování, rekce ze strany respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===BOURDONOVA METODA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*škrtací test, diskriminace tvaru (3 z 8)&lt;br /&gt;
*úmyslně koncentrovaná pozornost, přesnost percepce, psychomotorické tempo&lt;br /&gt;
*analýza pracovních a osobnostních charakteristik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : +   silná vůle, dobrá pozornost a schopnost koncentrace, dostatek sebevědomí, přizpůsobivost, sebedisciplína…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : -   svědomitost, pečlivost, trpělivost, smysl pro povinnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : +     impulzivita, pracovní elán, nadšení, vysoké sebevědomí a sebejistota, povrchnost, lehkomyslnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : -     neschopnost mobilizace vůle, nevyrovnanost, nepořádnost, nejistota, tréma, lhostejnost, nízký intelekt, psychopatologie…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===SČÍTACÍ ZKOUŠKA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dlouhodobé sčítání jednomístných čísel&lt;br /&gt;
*senzomotorická činnost s individuálními zvláštnostmi&lt;br /&gt;
*Interpretace: celkový výkon, přesnost, hodnota maxima a minima, pořadová čísla intervalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST KONCENTRACE POZORNOSTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*korekturní test, porovnání dvou paralelních sloupců&lt;br /&gt;
*psychomotorické tempo, správnost výkonu, chyby, osobnostní rysy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy paměti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměťové obsahy jsou přirozeným výstupem učení&lt;br /&gt;
*Učení = proces získávání nových informací&lt;br /&gt;
*Paměť = udržování naučeného materiálu pro pozdější vybavení (vizuální, akustická, sémantická)&lt;br /&gt;
*Vštěpování – uchování – zapomínání – vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy paměti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Senzorická – informace ze smyslů, vědomá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Krátkodobá soustava (pracovní, operativní) – vědomá, dočasná (1 – 2 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dlouhodobá – trvalejší až celoživotní, uchováno v nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces transformace informací na mentální reprezentace = kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces přesouvání uskladněných informací do vědomí = vybavování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Dlouhodobá paměť:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Implicitní, procedurální – projevuje se změnou chování v důsledku zkušenosti (bez účasti vědomí), nemusíme si uvědomovat události, které vedly ke změně chování&lt;br /&gt;
*Naučené způsoby chování (řízení auta), jsou po získání praxe, prováděny automaticky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Explicitní, deklarativní''' – schopnost uskladňovat a vybavovat si specifické informace a znalosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Sémantická''' – ukládá obecná fakta a pojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4) Epizodická''' – zahrnuje vzpomínky, které jsou spojené s určitou situací nebo kontextem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co je zkoumáno?'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměť jako celek&lt;br /&gt;
*Dílčí, specifické schopnosti&lt;br /&gt;
*Forma výkonových testů&lt;br /&gt;
*Forma sebeposouzení (např. některé dotazníky, inventáře + klinické metody)&lt;br /&gt;
*Odchylky (psychopatologie)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===PAMĚŤOVÝ TEST LGT – 3===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subtesty (plán města, slovíčka, předměty, telefonní čísla, firemní značky, stavba)&lt;br /&gt;
*údaje, se kterými se člověk setkává v běžném životě&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===ŠKÁLA AKTUÁLNÍ PAMĚTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*reálné situace, zkušenost s vlastní pamětí, sebepoznání&lt;br /&gt;
*př. „Zdá se mi, že se moje paměť léty zhoršuje.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===WESCHLEROVA PAMĚŤOVÁ ŠKÁLA===&lt;br /&gt;
a) původní verze: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobá, dlouhodobá paměť&lt;br /&gt;
*11 subtestů + výsledný profil&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace a orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Logická paměť I (A, B)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tváře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Verbální párové asociace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Obrázky rodiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznamy slov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vizuální reprodukce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Uspořádávání písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Prostorový rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mentální kontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Číselný rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Reprodukce II (logická paměť, tváře, párové asociace, obrázky…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b) Weschlerova zkrácená paměťová škála:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Škála měří deklarativní epizodickou paměť'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Měření procesů kódování a vybavování informací (neumožňuje tyto procesy rozlišovat)&lt;br /&gt;
*Test neumožňuje hodnocení specifických poruch učení, ale může být nástrojem k identifikaci specifických procesů spojených se špatným školním prospěchem (!motivace!) ad plná verze WMS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Účel:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*orientační míra celkového fungování paměti tam, kde komplexní vyšetření paměti není nutné či možné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití testu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Identifikace a diagnostika narušených paměťových funkcí&lt;br /&gt;
*Identifikace demencí a jiných degenerativních onemocnění&lt;br /&gt;
*Hodnocení stupně narušení paměti&lt;br /&gt;
*Srovnání narušení zrakové a sluchové složky paměti&lt;br /&gt;
*Vytvoření profilu silných a slabých stránek za účelem plánování léčby nebo vzdělávání&lt;br /&gt;
*Plná X Zkrácená verze = vzhledem k zakázce psychologického vyšetření, otázky, podrobnosti, čas v rámci celého vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kriteriální validita''' – hodnocení neurotických poruch a poruch souvisejících s demencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, traumatické poškození mozku, roztroušená skleróza, epilepsie, alkoholismus&lt;br /&gt;
*Neuropsychiatrické poruchy – schizofrenie atd.&lt;br /&gt;
*Souvislost s dalšími měřítky exekutivních funkcí, motorické rychlosti a obratnosti, prostorového zpracování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace''' (znevýhodnění – úsudek psychologa + poznámky, stopky, mp3):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Logická paměť I&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny I&lt;br /&gt;
*Pauza 25 min&lt;br /&gt;
*Logická paměť II&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vztah k demografickým údajům (věk, pohlaví, vzdělání&lt;br /&gt;
*Vztah ke kontextu vyšetření, zakázce, anamnéze&lt;br /&gt;
*Výkon v jednotlivých subtestech, okamžité a oddálené vybavení&lt;br /&gt;
*Souhrnné skóry – MQ (průměr 100, odchylka 15) – odhad aktuálního fungování paměti vyšetřované osoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Další testy kognitivních a exekutivních funkcí'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST CESTY''' – spojování čísel, písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''GRASSIHO TEST ORGANICITY''' (kopírování předloh 3D)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''WISCONSINSKÝ TEST TŘÍDĚNÍ KARET''' (principy (barvy, tvary, počet)) -&amp;gt; exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''HANOISKÁ VĚŽ -&amp;gt;''' exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''REY – OSTERRIETHOVA KOMPLEXNÍ FIGURA''' (kopie, reprodukce) -&amp;gt; paměť, exekutivní fce, vizuomotorika…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''NEUROPSYCHOLOGICKÉ BATERIE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''LURIA-NEBRASKA NEUROPSYCHOLOGICAL TEST'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neuropsychologické metody v klinické praxi (Testcentrum)&lt;br /&gt;
*Test pozornosti d2, Bentonův vizuální retenční test, VOSP – Baterie testů vizuálního vnímání předmětů a prostoru, Test kognitivního odhadu, Rorschachův test a Zulligerův tabulový test&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST KOGNITIVNÍHO ODHADU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Testy pro zjištění organicity'''==&lt;br /&gt;
==='''BENDER – GESTALT TEST'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*9 figur, překreslování&lt;br /&gt;
*stoupající obtížnost, percepce a senzomotorická koordinace&lt;br /&gt;
*'''skórování''' – perseverace, rotace, převrácení, nadbytečné čáry, vynechání částí, porušení tvaru, chybný kontakt&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''VIZUÁLNĚ RETENČNÍ TEST BENTONŮV'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zraková percepce, vizuální paměť, vizuálně-konstrukční dovednosti (kazuistický příklad)&lt;br /&gt;
*alternativní metody administrace (obkreslování, pauzy)&lt;br /&gt;
*deset obrazců&lt;br /&gt;
*'''ukazatel poškození''' – úroveň výkonu (počet chyb…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''KOMPLEXNÍ TESTY INTELIGENCE'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*viz níže&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Psychologická diagnostika inteligence'''==&lt;br /&gt;
= standardizované metody vyšetření rozumových schopností a aktuální mentální úrovně jedince&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       nespočet pojetí inteligence (např. Cattel, Spearman, Binet…)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Spearman – „g“ faktor'''&lt;br /&gt;
**vrozená všeobecná rozumová schopnost, poměrně konstantní po celý život, jen nepodstatně ovlivněna externími vlivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Cattel – fluidní vs.     krystalická inteligence'''&lt;br /&gt;
**Fluidní – kulturou a vzděláním neovlivněná inteligence, její podstatou je hlavně schopnost nacházet a vyvozovat vztahy&lt;br /&gt;
**Krystalická – schopnosti získané poznáním a kontaktem s vnějším prostředím&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace inteligence:                      Klasifikace mentální retardace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nejpoužívanější vyjádření úrovně inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*IQ kvocient (W.Stern)&lt;br /&gt;
*IQ = mentální věk /chronologický věk x 100&lt;br /&gt;
*Deviační IQ (odchylka od prům. výkonu dle věku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nevýhody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*hodnocena zejména „analytická“ inteligence&lt;br /&gt;
*opomíjeny úkoly hodnotící kreativitu a praktické uvažování&lt;br /&gt;
*opomíjena intra-a interpersonální inteligence (emoční kvocient -EQ, testy sociální inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Jednodimenzionální testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====RAVENOVY PROGRESIVNÍ MATICE====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Homogenní názorová zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce (percepce, pozornost, myšlení)&lt;br /&gt;
*Nonverbální test používaný individuálně i skupinově&lt;br /&gt;
*Standardní (pro 6-65 let), pokročilé (pro nadané dospělé), barevné (pro děti, starší osoby)&lt;br /&gt;
*Závislý spíše na vrozených dispozicích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====KOHSOVY KOSTKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza dané skutečnosti na složky a následná syntéza v celek&lt;br /&gt;
*Individuální performační test, nezávislý na verbálních schopnostech a školním vzdělání&lt;br /&gt;
*Sestavování různě složitých vzorců podle předlohy z různobarevných kostek&lt;br /&gt;
*Měřen čas úspěšného sestavení předlohy, počítány pohyby, pozorování testovaného, schopnost analýzy, následné syntézy, kvalita a rychlost vizuální/prostorové percepce, prostorová představivost&lt;br /&gt;
*Posouzení přístupu k úkolu i orientační posouzení kvality jemné motoriky&lt;br /&gt;
*Přitažlivý a motivující test, vhodný pro diagnostiku dětí a mentálně podprůměrných dospělých, nelze-li použít verbálních zkoušek&lt;br /&gt;
*Administrace (několik druhů instrukce dle úrovně porozumění řeči)&lt;br /&gt;
*Vyhodnocení (čas a počet pohybů)&lt;br /&gt;
*Standardizace (děti, dospělí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====D 48 DOMINO====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neverbální zkouška obecné inteligence&lt;br /&gt;
*Standardizace (podle kulturní úrovně zkoumaných osob – negramotný, píše a čte, stupně vzdělání…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====BOMAT – BOCHUMSKÝ MATICOVÝ TEST====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neverbální test, '''podobný Ravenu,''' zřídka používaný&lt;br /&gt;
*'''+''' transparentnost testu – seznámení s principy řešení (zácvik, náměty v instrukcích) - Testové úlohy podobné praktickým situacím, kdy principy řešení jsou známy, jde o vhodnou volbu&lt;br /&gt;
*Standardizace (pouze pro VŠ)&lt;br /&gt;
*Adaptivní testování&lt;br /&gt;
*Zjišťování úrovně analytických a integrativních operací, které se účastní na komplexních procesech myšlení:&lt;br /&gt;
**zjišťování interindividuálních rozdílů&lt;br /&gt;
**predikce kritérií ve vztahu k IQ&lt;br /&gt;
**screeningové účely&lt;br /&gt;
**diskriminační schopnost u skupiny osob s vyššími intelektovými schopnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====VÍDEŇSKÝ MATICOVÝ TEST====&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*neverbální inteligence, „g“ faktor&lt;br /&gt;
*náročnější náhrada Ravenova testu (konstrukce i čas)&lt;br /&gt;
*v klinické praxi – mentální deteriorace a psychopatologie&lt;br /&gt;
*Pracuje se schopnostmi usuzovat, odhalovat vzájemné souvislosti a vyvozovat vztahy, které se považují za základní dimenze faktoru obecné inteligence&lt;br /&gt;
*'''''Měří stupeň individuálních schopností dospívat k logickým závěrům při práci s abstraktními symboly'''''&lt;br /&gt;
*24 položek&lt;br /&gt;
*Matice 3x3 s chybějícím obrázkem ve 3. řadě, výběr 1 z 8 řešení&lt;br /&gt;
*Standardizované normy pro věk 18 – 53 let (vytvořené převážně na mužské populaci, rozdělené podle věkových pásem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Počítačová verze (HTS) -&amp;gt; Počítačová verze poskytuje i další ukazatele:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Časy řešení jednotlivých úloh&lt;br /&gt;
*Počet „návštěv“ u jednotlivých položek&lt;br /&gt;
*Kontrolování, opravy řešení&lt;br /&gt;
*Tyto údaje slouží jako podklad pro hypotézu o probandově chování v průběhu testu, jeho motivovanosti, o přesvědčení o správnosti volených řešení apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další testy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
TIP – test intelektového potenciálu (Říčan)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C.F.2A (Cattell)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
UNESCO – NvT&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Komplexní testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====TEST STRUKTURY INTELIGENCE I-S-T 2000 R====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Škála verbální inteligence''' (schopnost zacházet při usuzování s řečovým materiálem)&lt;br /&gt;
*'''Škála numerické inteligence''' (počtářské schopnosti a schopnost nacházet mezi čísly logické vztahy)&lt;br /&gt;
*'''Škála figurální inteligence''' (schopnost zacházet s tvarově-obrazným materiálem (vícerozměrným), schopnost nacházet mezi obrazci souvislosti)&lt;br /&gt;
*'''Celková úroveň poznávacích schopností''' (Inteligence (měřená testem I-S-T 2000 R))&lt;br /&gt;
*'''Škála paměti''' (schopnost aktivního a soustředěného zapamatování informací a jejich znovupoznání v krátkém časovém intervalu (verbální i figurální úlohy))&lt;br /&gt;
*'''Celková škála znalostí''' (stěžejní složky vědomostí, které člověk získal v průběhu svého života v daném kulturním prostředí (verbální, numerické a figurálně kódované znalosti))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace krystalizované inteligence''' (znalosti/gc) (schopnost osvojit si ve své kultuře rozsáhlé vědomosti (společenské instituce-vzdělávací zařízení…))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace fluidní inteligence''' (usuzování/gf) - schopnost formálního, induktivního i deduktivního myšlení, schopnost nacházet vztahy mezi podněty či informacemi (překračují schopnosti osvojené, případně vyžadované ve vzdělávacích institucích)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vztahy – příklady:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf  = gc – jedinec si osvojil vhodné odezvy na problémové situace v míře, v níž měl k tomu potřebné gf&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;gt; gc – jedinci, kteří neprošli vzdělání úměrným své gf, nebo se jim nedostává kulturou ceněných dovedností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;lt; gc – nedostatek gf – osvojení prostředků k řešení různých problémů, které přesahují míru gf potřebnou k jejich účinnému použití (ztráta gf – stáří, demence, organické poškození)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====WESCHSLERŮV INTELIGENČNÍ TEST PRO DOSPĚLÉ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Wechsler žák Spearmana a Pearsona&lt;br /&gt;
*Několik verzí (1. Wechsler – Bellevue  (W-B) – I.1939, II.1946), WAIS-III (verze pro dospělé), WISC-III (verze pro děti)&lt;br /&gt;
*'''Weschlerova teorie inteligence:'''&lt;br /&gt;
**„inteligence je víc než součet dílčích schopností“&lt;br /&gt;
**vychází z teorie „g“ faktoru&lt;br /&gt;
**subtesty jsou pouze „způsoby zjišťování“ inteligence (oproti různým „druhům inteligence“), jsou to „měřítka inteligence“&lt;br /&gt;
**nezáleží na jednotlivých schopnostech, ale na způsobu jejich konfigurace&lt;br /&gt;
**v jednání hrají roli i jiné faktory než inteligence, zejména „motivace“&lt;br /&gt;
**inteligentní jednání vyžaduje určitou úroveň schopností, ale nadbytek některých může relativně málo přispívat k efektivnosti jednání jako celku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*14 subtestů (původně WAIS-R, 11 subtestů), hledání symbolů (z WISC III), matrice, řazení písmen a čísel (nové položky)&lt;br /&gt;
*Záznamový arch (administrace, stopky)&lt;br /&gt;
*Doplňující otázky&lt;br /&gt;
*Pozorování a poznámky (Jak se chová osoba před testem? Říká něco? Např. To nezvládnu… -&amp;gt; malé sebevědomí, podceňování)&lt;br /&gt;
*Rozhovor&lt;br /&gt;
*Důraz na přímou interakci s testovanou osobou&lt;br /&gt;
*Ne vždy musím začínat od 1. položky (závisí na věku a inteligenci člověka… můžu začít něčím lehčím pro zahřátí, ale určitě ne tím nejjednodušším- ztráta času =&amp;gt; adaptivní testování)&lt;br /&gt;
*Pozor na nějaké handicapy! (zraková, sluchová, tělesná, řečová postižení), nebo kulturní rozdíl&lt;br /&gt;
*Držící subtesty (nenáchylné k demenci – krystalická i.) x nedržící subtesty&lt;br /&gt;
*Pro výpočet tradičních IQ skórů administrujeme 11 subtestů (60 – 90 min)&lt;br /&gt;
*Pro výpočet tradičních IQ skórů včetně indexových skórů administrujeme 13 subtestů (65 – 95 min)&lt;br /&gt;
*Administrace 14 subtestů (+ 10 – 15 min)&lt;br /&gt;
*16 – 89 let&lt;br /&gt;
*Standardizace&lt;br /&gt;
*Převod hrubých skórů subtestů na vážené skóry pro jednotlivé věkové skupiny&lt;br /&gt;
*Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro vervální, performační a celou škálu&lt;br /&gt;
*Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro jednotlivé indexy&lt;br /&gt;
*Dodržování standardních postupů&lt;br /&gt;
*Doba administrace + zacházení se stopkami&lt;br /&gt;
*Vnější podmínky, soubor pomůcek, prostorové uspořádání…vyzkoušet, záznam (zorné pole)&lt;br /&gt;
*Informace o vyšetřované osobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Jak jednat při administraci:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Navázání a udržení vztahu&lt;br /&gt;
*Vysvětlit účel a povahu vyšetření&lt;br /&gt;
*Seznámit s tím, co bude následovat&lt;br /&gt;
*Nevyvolávat úzkost, jde o zjištění, co Vám jde dobře a co je pro Vás obtížnější (x inteligence)&lt;br /&gt;
*Dotazy…vysvětlete mi to blíže…ještě něco…rozumíte zadání…&lt;br /&gt;
*Vnímavost ke klientovi – strach, únava, sebepodceňování…povzbudit, zařadit pauzu, rozhovor&lt;br /&gt;
*Ano, bylo to těžké, teď zkusíme něco jiného…já chci vědět, jak si s tím poradíte vy sám/sama…&lt;br /&gt;
*Neposkytovat informaci o tom, zda uspěl v úkolech či ne&lt;br /&gt;
*Vyšetřování osob s tělesným nebo řečovým postižením – seznámit se s povahou jeho postižení (přizpůsobit testování)&lt;br /&gt;
*Opakované testování (zvážit k povaze zakázky)&lt;br /&gt;
*Použití zkrácených verzí nebo rozdělení testu&lt;br /&gt;
*Administrace jednotlivých subtestů&lt;br /&gt;
*Měření času – bonusy za rychlé časy&lt;br /&gt;
*Zácvik a posunutý začátek, administrace v opačném pořadí, než splní podmínku (2 body po sobě následujících položkách)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Subškály:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Doplňování obrázků''' (Co je na daném obrázku     špatně? Chybí tam něco?)&lt;br /&gt;
#'''Slovník''' (vysvětlení pojmu, např. Co     je snídaně? Jak přesněji to vysvětlím, tolik se dá bodů – 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Symboly-kódování''' (Doplňování symbolů dle     předlohy. 2/L 1/v)&lt;br /&gt;
#'''Podobnosti''' (Co mají dané dvě slova     společného? Např. žlutá a zelená -&amp;gt; barva, chvála a trest -&amp;gt;     prostředky výchovy, hodnocení…, opět 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Kostky'''(sešítek předloh, podle     kterých se staví z kostek ten samý tvar, potřeba stopek- bonusy za     rychlost)&lt;br /&gt;
#'''Počty''' (jednoduché slovní úlohy     zpaměti)&lt;br /&gt;
#'''Matrice''' (něco podobného jako je Raven     – několik obrazců- pochopení logického principu- doplnění z možností, co     tam patří)&lt;br /&gt;
#'''Opakování čísel''' (dopředu i pozadu)&lt;br /&gt;
#'''Informace''' (znalosti, orientace)&lt;br /&gt;
#'''Řazení obrázků''' (vyskládání kartiček s     obrázky – sestavení příběhu)&lt;br /&gt;
#'''Porozumění''' (otázky na běžné situace v     životě, např. Na co lidé používají peníze? 0-2b.)&lt;br /&gt;
#'''Hledání symbolů''' (detekce pozornosti, 2     symboly, které se hledají v daném řádku)&lt;br /&gt;
#'''Řazení písmen a čísel''' (administrátor přečte řadu     písmen a čísel- seřaď to sestupně, např. 5E3Z9-&amp;gt;359EZ)&lt;br /&gt;
#'''Skládání objektů''' (skládačky, něco jako puzzle,     např. tělo, doplňkový subtest, nezapočítává se do tradičních IQ skórů ani     do indexových skórů, může nahradit některý subtest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Výstupy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''CIQ''' – celkový inteligenční kvocient (Srovnání s vrstevníky dané věkové skupiny, nicméně jeho význam klesá s narůstající variabilitou mezi jednotlivými subtesty či indexovými skóry (raději percentily?)&lt;br /&gt;
*'''VIQ''' – verbální inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
*'''PIQ''' – performační inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INDEXOVÉ  SKÓRY:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Verbální porozumění''' (slovník, podobnosti, informace) -&amp;gt; schopnost pracovat s abstraktními sémantickými informacemi, všeobecná informovanost…&lt;br /&gt;
*'''Pracovní paměť''' (počty, opakování čísel, řazení písmen a čísel) -&amp;gt; schopnost koncentrace (pozornost), uchovat informace v bezprostřední paměti a manipulovat s nimi, schopnost řazení v rámci pracovní paměti, manipulace s čísly, kognitivní flexibilita…&lt;br /&gt;
*'''Percepční uspořádání''' (doplňování obrázků, kostky, matrice) -&amp;gt; kvalita neverbálního kontaktu s prostředím, schopnost integrovat podněty s odpovídajícími motorickými reakcemi, kapacita řešit konkrétní situace, zpracovávat adekvátně vizuálně-prostorové informace…&lt;br /&gt;
*'''Rychlost zpracování informací''' (symboly-kódování, hledání symbolů) -&amp;gt; rychlost zpracování informací, schopnost plánování a organizace, motorická kontrola, motivace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Indexové skóry odvozeny z faktorové analýzy a postihují jednotlivé schopnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Nejen inteligence!!!'''&lt;br /&gt;
*'''Využití:''' klinická, personální, sportovní, dopravní, letecká, neuropsychologie&lt;br /&gt;
**Základní software&lt;br /&gt;
**Výběr testů s dostupnými manuály v pdf (možnost vyhodnocení testů forma tužka-papír)&lt;br /&gt;
**Výběr jazykové verze&lt;br /&gt;
**Automatizované výsledné zprávy&lt;br /&gt;
**Databáze testovaných osob&lt;br /&gt;
**Export a import dat&lt;br /&gt;
**Individuální tvorba norem&lt;br /&gt;
**Generátory testů – tvorba vlastních testových metod&lt;br /&gt;
**Ranking modul – možnost přímo porovnávat výsledky testovaných osob mezi sebou&lt;br /&gt;
**'''Periferní zařízení:'''&lt;br /&gt;
***led panely (periferní vnímání)&lt;br /&gt;
***reakční panel&lt;br /&gt;
***panel pro testování jemné motoriky (MLS)&lt;br /&gt;
***standardní pedály, analogové pedály&lt;br /&gt;
***„flicker tube“ (objektivní dg CNS, fr. splývání)&lt;br /&gt;
***světelné pero&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Součástí systému je:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Inteligenční testy – baterie&lt;br /&gt;
*Speciální testy inteligence&lt;br /&gt;
*Testy speciálních schopností&lt;br /&gt;
*Osobnostní dotazníky&lt;br /&gt;
*Speciální testy osobnosti&lt;br /&gt;
*Objektivní testy osobnosti&lt;br /&gt;
*Testy postojů a zájmů&lt;br /&gt;
*Klinické metody&lt;br /&gt;
*Generátory testů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71027</id>
		<title>13. Psychologická diagnostika kognitivních funkcí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71027"/>
		<updated>2022-04-15T12:29:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* KOHSOVY KOSTKY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle () mezi výkonové metody.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy inteligence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jednodimenzionální&lt;br /&gt;
*komplexní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí (a jejich kombinace)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Pozornost&lt;br /&gt;
*Paměť&lt;br /&gt;
*Technické schopnosti&lt;br /&gt;
*Matematické a verbální schopnosti&lt;br /&gt;
*Umělecké schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy organicity'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy vědomostí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika kognitivních funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= kognitivní neboli poznávací funkce:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Pozornost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Paměť&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Exekutivní funkce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Prostorová orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy pozornosti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozornost''' = zaměřenost vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Koncentrace, kapacita, vigilita, selektivita, distribuce, oscilace, stabilita…&lt;br /&gt;
*Podmínkou je lucidita (bdělost, jasnost, ostrost vědomí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Příklady poruch pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hyperprosexie – zvýšená pozornost k jednomu objektu…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hypoprosexie – snížená pozornost ve všech složkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aprosexie – neschopnost soustředění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poruchy vědomí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kolaps (mdloba), osobní, místní, časová, situační dezorientace&lt;br /&gt;
*Špatná koncentrace (roztržitost), která se může projevit např. při extrémním prožitku emocí, zastřeného vědomí, somnolence, narkolepsie, v deliriu, obnubilace, depresonalizace, atd...&lt;br /&gt;
*U dětí např. ADD či spojené s hyperaktivitou ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST POZORNOSTI D2-R===&lt;br /&gt;
'''Využití:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Psychologie práce a organizace&lt;br /&gt;
*Psychologie dopravy a sportu&lt;br /&gt;
*Klinická a lékařská psychologie, farmakologie&lt;br /&gt;
*Pedagogická psychologie&lt;br /&gt;
*Poradenství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předmět sledování:''' pozornost, soustředění, úsilí, mentální rychlost, rychlost vnímání, rychlost zpracování, odolnost k zátěži (časový tlak)…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verze:''' tužka-papír, počítačová administrace a vyhodnocení v rámci HTS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původně vyvinutý v Německu pro hodnocení řidičské výkonnosti (pozornost, soustředěnost a rychlost vnímání se zdály být nejpodstatnějšími proměnnými odlišující dobré a špatné řidiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Použitelný u dospělých i u dětí – normy od 9 do 60 let&lt;br /&gt;
*Normy pro jednotlivá věková pásma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Celkem 13 znaků – d nebo p, s 1, 2, 3 nebo 4 čárkami (rozšíření oproti původní verzi – efekt stropu)&lt;br /&gt;
*Vyhledávání všech písmen d s 2 čárkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyhodnocení:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*První a poslední řádek se do hodnocení nezapočítává (optimalizace podmínek pro výkon)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skóry:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*rychlost práce&lt;br /&gt;
*chyba opomenutí (nezaškrtnutí správné položky)&lt;br /&gt;
*chyba záměny (zaškrtnutí nesprávné položky)&lt;br /&gt;
*procento chyb (přesnost) -&amp;gt; čím menší procento, tím přesnější výkon&lt;br /&gt;
*výkon soustředění&lt;br /&gt;
*křivka soustředění – kolísání výkonu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kvantita vs kvalita= motivace vs sebekontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Význam jednotlivých skórů v testu&lt;br /&gt;
*Vzhledem k normám&lt;br /&gt;
*Grafické vyjádření&lt;br /&gt;
*Vzhledem k charakteristikám osobnosti („typologie“)&lt;br /&gt;
*Poznámky – pozorování, rekce ze strany respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===BOURDONOVA METODA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*škrtací test, diskriminace tvaru (3 z 8)&lt;br /&gt;
*úmyslně koncentrovaná pozornost, přesnost percepce, psychomotorické tempo&lt;br /&gt;
*analýza pracovních a osobnostních charakteristik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : +   silná vůle, dobrá pozornost a schopnost koncentrace, dostatek sebevědomí, přizpůsobivost, sebedisciplína…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : -   svědomitost, pečlivost, trpělivost, smysl pro povinnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : +     impulzivita, pracovní elán, nadšení, vysoké sebevědomí a sebejistota, povrchnost, lehkomyslnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : -     neschopnost mobilizace vůle, nevyrovnanost, nepořádnost, nejistota, tréma, lhostejnost, nízký intelekt, psychopatologie…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===SČÍTACÍ ZKOUŠKA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dlouhodobé sčítání jednomístných čísel&lt;br /&gt;
*senzomotorická činnost s individuálními zvláštnostmi&lt;br /&gt;
*Interpretace: celkový výkon, přesnost, hodnota maxima a minima, pořadová čísla intervalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST KONCENTRACE POZORNOSTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*korekturní test, porovnání dvou paralelních sloupců&lt;br /&gt;
*psychomotorické tempo, správnost výkonu, chyby, osobnostní rysy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy paměti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměťové obsahy jsou přirozeným výstupem učení&lt;br /&gt;
*Učení = proces získávání nových informací&lt;br /&gt;
*Paměť = udržování naučeného materiálu pro pozdější vybavení (vizuální, akustická, sémantická)&lt;br /&gt;
*Vštěpování – uchování – zapomínání – vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy paměti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Senzorická – informace ze smyslů, vědomá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Krátkodobá soustava (pracovní, operativní) – vědomá, dočasná (1 – 2 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dlouhodobá – trvalejší až celoživotní, uchováno v nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces transformace informací na mentální reprezentace = kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces přesouvání uskladněných informací do vědomí = vybavování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Dlouhodobá paměť:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Implicitní, procedurální – projevuje se změnou chování v důsledku zkušenosti (bez účasti vědomí), nemusíme si uvědomovat události, které vedly ke změně chování&lt;br /&gt;
*Naučené způsoby chování (řízení auta), jsou po získání praxe, prováděny automaticky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Explicitní, deklarativní''' – schopnost uskladňovat a vybavovat si specifické informace a znalosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Sémantická''' – ukládá obecná fakta a pojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4) Epizodická''' – zahrnuje vzpomínky, které jsou spojené s určitou situací nebo kontextem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co je zkoumáno?'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměť jako celek&lt;br /&gt;
*Dílčí, specifické schopnosti&lt;br /&gt;
*Forma výkonových testů&lt;br /&gt;
*Forma sebeposouzení (např. některé dotazníky, inventáře + klinické metody)&lt;br /&gt;
*Odchylky (psychopatologie)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===PAMĚŤOVÝ TEST LGT – 3===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subtesty (plán města, slovíčka, předměty, telefonní čísla, firemní značky, stavba)&lt;br /&gt;
*údaje, se kterými se člověk setkává v běžném životě&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===ŠKÁLA AKTUÁLNÍ PAMĚTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*reálné situace, zkušenost s vlastní pamětí, sebepoznání&lt;br /&gt;
*př. „Zdá se mi, že se moje paměť léty zhoršuje.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===WESCHLEROVA PAMĚŤOVÁ ŠKÁLA===&lt;br /&gt;
a) původní verze: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobá, dlouhodobá paměť&lt;br /&gt;
*11 subtestů + výsledný profil&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace a orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Logická paměť I (A, B)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tváře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Verbální párové asociace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Obrázky rodiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznamy slov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vizuální reprodukce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Uspořádávání písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Prostorový rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mentální kontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Číselný rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Reprodukce II (logická paměť, tváře, párové asociace, obrázky…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b) Weschlerova zkrácená paměťová škála:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Škála měří deklarativní epizodickou paměť'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Měření procesů kódování a vybavování informací (neumožňuje tyto procesy rozlišovat)&lt;br /&gt;
*Test neumožňuje hodnocení specifických poruch učení, ale může být nástrojem k identifikaci specifických procesů spojených se špatným školním prospěchem (!motivace!) ad plná verze WMS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Účel:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*orientační míra celkového fungování paměti tam, kde komplexní vyšetření paměti není nutné či možné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití testu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Identifikace a diagnostika narušených paměťových funkcí&lt;br /&gt;
*Identifikace demencí a jiných degenerativních onemocnění&lt;br /&gt;
*Hodnocení stupně narušení paměti&lt;br /&gt;
*Srovnání narušení zrakové a sluchové složky paměti&lt;br /&gt;
*Vytvoření profilu silných a slabých stránek za účelem plánování léčby nebo vzdělávání&lt;br /&gt;
*Plná X Zkrácená verze = vzhledem k zakázce psychologického vyšetření, otázky, podrobnosti, čas v rámci celého vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kriteriální validita''' – hodnocení neurotických poruch a poruch souvisejících s demencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, traumatické poškození mozku, roztroušená skleróza, epilepsie, alkoholismus&lt;br /&gt;
*Neuropsychiatrické poruchy – schizofrenie atd.&lt;br /&gt;
*Souvislost s dalšími měřítky exekutivních funkcí, motorické rychlosti a obratnosti, prostorového zpracování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace''' (znevýhodnění – úsudek psychologa + poznámky, stopky, mp3):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Logická paměť I&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny I&lt;br /&gt;
*Pauza 25 min&lt;br /&gt;
*Logická paměť II&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vztah k demografickým údajům (věk, pohlaví, vzdělání&lt;br /&gt;
*Vztah ke kontextu vyšetření, zakázce, anamnéze&lt;br /&gt;
*Výkon v jednotlivých subtestech, okamžité a oddálené vybavení&lt;br /&gt;
*Souhrnné skóry – MQ (průměr 100, odchylka 15) – odhad aktuálního fungování paměti vyšetřované osoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Další testy kognitivních a exekutivních funkcí'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST CESTY''' – spojování čísel, písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''GRASSIHO TEST ORGANICITY''' (kopírování předloh 3D)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''WISCONSINSKÝ TEST TŘÍDĚNÍ KARET''' (principy (barvy, tvary, počet)) -&amp;gt; exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''HANOISKÁ VĚŽ -&amp;gt;''' exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''REY – OSTERRIETHOVA KOMPLEXNÍ FIGURA''' (kopie, reprodukce) -&amp;gt; paměť, exekutivní fce, vizuomotorika…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''NEUROPSYCHOLOGICKÉ BATERIE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''LURIA-NEBRASKA NEUROPSYCHOLOGICAL TEST'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neuropsychologické metody v klinické praxi (Testcentrum)&lt;br /&gt;
*Test pozornosti d2, Bentonův vizuální retenční test, VOSP – Baterie testů vizuálního vnímání předmětů a prostoru, Test kognitivního odhadu, Rorschachův test a Zulligerův tabulový test&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST KOGNITIVNÍHO ODHADU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Testy pro zjištění organicity'''==&lt;br /&gt;
==='''BENDER – GESTALT TEST'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*9 figur, překreslování&lt;br /&gt;
*stoupající obtížnost, percepce a senzomotorická koordinace&lt;br /&gt;
*'''skórování''' – perseverace, rotace, převrácení, nadbytečné čáry, vynechání částí, porušení tvaru, chybný kontakt&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''VIZUÁLNĚ RETENČNÍ TEST BENTONŮV'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zraková percepce, vizuální paměť, vizuálně-konstrukční dovednosti (kazuistický příklad)&lt;br /&gt;
*alternativní metody administrace (obkreslování, pauzy)&lt;br /&gt;
*deset obrazců&lt;br /&gt;
*'''ukazatel poškození''' – úroveň výkonu (počet chyb…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''KOMPLEXNÍ TESTY INTELIGENCE'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*viz níže&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Psychologická diagnostika inteligence'''==&lt;br /&gt;
= standardizované metody vyšetření rozumových schopností a aktuální mentální úrovně jedince&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       nespočet pojetí inteligence (např. Cattel, Spearman, Binet…)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Spearman – „g“ faktor'''&lt;br /&gt;
**vrozená všeobecná rozumová schopnost, poměrně konstantní po celý život, jen nepodstatně ovlivněna externími vlivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Cattel – fluidní vs.     krystalická inteligence'''&lt;br /&gt;
**Fluidní – kulturou a vzděláním neovlivněná inteligence, její podstatou je hlavně schopnost nacházet a vyvozovat vztahy&lt;br /&gt;
**Krystalická – schopnosti získané poznáním a kontaktem s vnějším prostředím&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace inteligence:                      Klasifikace mentální retardace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nejpoužívanější vyjádření úrovně inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*IQ kvocient (W.Stern)&lt;br /&gt;
*IQ = mentální věk /chronologický věk x 100&lt;br /&gt;
*Deviační IQ (odchylka od prům. výkonu dle věku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nevýhody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*hodnocena zejména „analytická“ inteligence&lt;br /&gt;
*opomíjeny úkoly hodnotící kreativitu a praktické uvažování&lt;br /&gt;
*opomíjena intra-a interpersonální inteligence (emoční kvocient -EQ, testy sociální inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''&amp;lt;u&amp;gt;Jednodimenzionální testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====RAVENOVY PROGRESIVNÍ MATICE====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Homogenní názorová zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce (percepce, pozornost, myšlení)&lt;br /&gt;
*Nonverbální test používaný individuálně i skupinově&lt;br /&gt;
*Standardní (pro 6-65 let), pokročilé (pro nadané dospělé), barevné (pro děti, starší osoby)&lt;br /&gt;
*Závislý spíše na vrozených dispozicích&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====KOHSOVY KOSTKY====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza dané skutečnosti na složky a následná syntéza v celek&lt;br /&gt;
*Individuální performační test, nezávislý na verbálních schopnostech a školním vzdělání&lt;br /&gt;
*Sestavování různě složitých vzorců podle předlohy z různobarevných kostek&lt;br /&gt;
*Měřen čas úspěšného sestavení předlohy, počítány pohyby, pozorování testovaného, schopnost analýzy, následné syntézy, kvalita a rychlost vizuální/prostorové percepce, prostorová představivost&lt;br /&gt;
*Posouzení přístupu k úkolu i orientační posouzení kvality jemné motoriky&lt;br /&gt;
*Přitažlivý a motivující test, vhodný pro diagnostiku dětí a mentálně podprůměrných dospělých, nelze-li použít verbálních zkoušek&lt;br /&gt;
*Administrace (několik druhů instrukce dle úrovně porozumění řeči)&lt;br /&gt;
*Vyhodnocení (čas a počet pohybů)&lt;br /&gt;
*Standardizace (děti, dospělí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== D 48 DOMINO ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neverbální zkouška obecné inteligence&lt;br /&gt;
* Standardizace (podle kulturní úrovně zkoumaných osob – negramotný, píše a čte, stupně vzdělání…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== BOMAT – BOCHUMSKÝ MATICOVÝ TEST ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neverbální test, '''podobný Ravenu,''' zřídka používaný&lt;br /&gt;
* '''+''' transparentnost testu – seznámení s principy řešení (zácvik, náměty v instrukcích) - Testové úlohy podobné praktickým situacím, kdy principy řešení jsou známy, jde o vhodnou volbu&lt;br /&gt;
* Standardizace (pouze pro VŠ)&lt;br /&gt;
* Adaptivní testování&lt;br /&gt;
* Zjišťování úrovně analytických a integrativních operací, které se účastní na komplexních procesech myšlení:&lt;br /&gt;
** zjišťování interindividuálních rozdílů&lt;br /&gt;
** predikce kritérií ve vztahu k IQ&lt;br /&gt;
** screeningové účely&lt;br /&gt;
** diskriminační schopnost u skupiny osob s vyššími intelektovými schopnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== VÍDEŇSKÝ MATICOVÝ TEST ====&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* neverbální inteligence, „g“ faktor&lt;br /&gt;
* náročnější náhrada Ravenova testu (konstrukce i čas)&lt;br /&gt;
* v klinické praxi – mentální deteriorace a psychopatologie &lt;br /&gt;
* Pracuje se schopnostmi usuzovat, odhalovat vzájemné souvislosti a vyvozovat vztahy, které se považují za základní dimenze faktoru obecné inteligence&lt;br /&gt;
* '''''Měří stupeň individuálních schopností dospívat k logickým závěrům při práci s abstraktními symboly'''''&lt;br /&gt;
* 24 položek &lt;br /&gt;
* Matice 3x3 s chybějícím obrázkem ve 3. řadě, výběr 1 z 8 řešení&lt;br /&gt;
* Standardizované normy pro věk 18 – 53 let (vytvořené převážně na mužské populaci, rozdělené podle věkových pásem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Počítačová verze (HTS) -&amp;gt; Počítačová verze poskytuje i další ukazatele:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Časy řešení jednotlivých úloh&lt;br /&gt;
* Počet „návštěv“ u jednotlivých položek&lt;br /&gt;
* Kontrolování, opravy řešení&lt;br /&gt;
* Tyto údaje slouží jako podklad pro hypotézu o probandově chování v průběhu testu, jeho motivovanosti, o přesvědčení o správnosti volených řešení apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další testy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
TIP – test intelektového potenciálu (Říčan)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
C.F.2A (Cattell)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
UNESCO – NvT&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''&amp;lt;u&amp;gt;Komplexní testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== TEST STRUKTURY INTELIGENCE I-S-T 2000 R ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Škála verbální inteligence''' (schopnost zacházet při usuzování s řečovým materiálem)&lt;br /&gt;
*'''Škála numerické inteligence''' (počtářské schopnosti a schopnost nacházet mezi čísly logické vztahy)&lt;br /&gt;
*'''Škála figurální inteligence''' (schopnost zacházet s tvarově-obrazným materiálem (vícerozměrným), schopnost nacházet mezi obrazci souvislosti)&lt;br /&gt;
*'''Celková úroveň poznávacích schopností''' (Inteligence (měřená testem I-S-T 2000 R))&lt;br /&gt;
*'''Škála paměti''' (schopnost aktivního a soustředěného zapamatování informací a jejich znovupoznání v krátkém časovém intervalu (verbální i figurální úlohy))&lt;br /&gt;
*'''Celková škála znalostí''' (stěžejní složky vědomostí, které člověk získal v průběhu svého života v daném kulturním prostředí (verbální, numerické a figurálně kódované znalosti))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace krystalizované inteligence''' (znalosti/gc) (schopnost osvojit si ve své kultuře rozsáhlé vědomosti (společenské instituce-vzdělávací zařízení…))&lt;br /&gt;
*'''Interpretace fluidní inteligence''' (usuzování/gf) - schopnost formálního, induktivního i deduktivního myšlení, schopnost nacházet vztahy mezi podněty či informacemi (překračují schopnosti osvojené, případně vyžadované ve vzdělávacích institucích)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vztahy – příklady:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf  = gc – jedinec si osvojil vhodné odezvy na problémové situace v míře, v níž měl k tomu potřebné gf&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;gt; gc – jedinci, kteří neprošli vzdělání úměrným své gf, nebo se jim nedostává kulturou ceněných dovedností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;lt; gc – nedostatek gf – osvojení prostředků k řešení různých problémů, které přesahují míru gf potřebnou k jejich účinnému použití (ztráta gf – stáří, demence, organické poškození)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== WESCHSLERŮV INTELIGENČNÍ TEST PRO DOSPĚLÉ ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Wechsler žák Spearmana a Pearsona&lt;br /&gt;
* Několik verzí (1. Wechsler – Bellevue  (W-B) – I.1939, II.1946), WAIS-III (verze pro dospělé), WISC-III (verze pro děti)&lt;br /&gt;
* '''Weschlerova teorie inteligence:'''&lt;br /&gt;
** „inteligence je víc než součet dílčích schopností“&lt;br /&gt;
** vychází z teorie „g“ faktoru&lt;br /&gt;
** subtesty jsou pouze „způsoby zjišťování“ inteligence (oproti různým „druhům inteligence“), jsou to „měřítka inteligence“&lt;br /&gt;
** nezáleží na jednotlivých schopnostech, ale na způsobu jejich konfigurace&lt;br /&gt;
** v jednání hrají roli i jiné faktory než inteligence, zejména „motivace“&lt;br /&gt;
** inteligentní jednání vyžaduje určitou úroveň schopností, ale nadbytek některých může relativně málo přispívat k efektivnosti jednání jako celku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 14 subtestů (původně WAIS-R, 11 subtestů), hledání symbolů (z WISC III), matrice, řazení písmen a čísel (nové položky)&lt;br /&gt;
* Záznamový arch (administrace, stopky)&lt;br /&gt;
* Doplňující otázky&lt;br /&gt;
* Pozorování a poznámky (Jak se chová osoba před testem? Říká něco? Např. To nezvládnu… -&amp;gt; malé sebevědomí, podceňování)&lt;br /&gt;
* Rozhovor&lt;br /&gt;
* Důraz na přímou interakci s testovanou osobou&lt;br /&gt;
* Ne vždy musím začínat od 1. položky (závisí na věku a inteligenci člověka… můžu začít něčím lehčím pro zahřátí, ale určitě ne tím nejjednodušším- ztráta času =&amp;gt; adaptivní testování)&lt;br /&gt;
* Pozor na nějaké handicapy! (zraková, sluchová, tělesná, řečová postižení), nebo kulturní rozdíl&lt;br /&gt;
* Držící subtesty (nenáchylné k demenci – krystalická i.) x nedržící subtesty&lt;br /&gt;
* Pro výpočet tradičních IQ skórů administrujeme 11 subtestů (60 – 90 min)&lt;br /&gt;
* Pro výpočet tradičních IQ skórů včetně indexových skórů administrujeme 13 subtestů (65 – 95 min)&lt;br /&gt;
* Administrace 14 subtestů (+ 10 – 15 min)&lt;br /&gt;
* 16 – 89 let&lt;br /&gt;
* Standardizace&lt;br /&gt;
* Převod hrubých skórů subtestů na vážené skóry pro jednotlivé věkové skupiny&lt;br /&gt;
* Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro vervální, performační a celou škálu&lt;br /&gt;
* Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro jednotlivé indexy&lt;br /&gt;
* Dodržování standardních postupů&lt;br /&gt;
* Doba administrace + zacházení se stopkami&lt;br /&gt;
* Vnější podmínky, soubor pomůcek, prostorové uspořádání…vyzkoušet, záznam (zorné pole)&lt;br /&gt;
* Informace o vyšetřované osobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Jak jednat při administraci:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Navázání a udržení vztahu&lt;br /&gt;
* Vysvětlit účel a povahu vyšetření&lt;br /&gt;
* Seznámit s tím, co bude následovat&lt;br /&gt;
* Nevyvolávat úzkost, jde o zjištění, co Vám jde dobře a co je pro Vás obtížnější (x inteligence)&lt;br /&gt;
* Dotazy…vysvětlete mi to blíže…ještě něco…rozumíte zadání…&lt;br /&gt;
* Vnímavost ke klientovi – strach, únava, sebepodceňování…povzbudit, zařadit pauzu, rozhovor&lt;br /&gt;
* Ano, bylo to těžké, teď zkusíme něco jiného…já chci vědět, jak si s tím poradíte vy sám/sama…&lt;br /&gt;
* Neposkytovat informaci o tom, zda uspěl v úkolech či ne&lt;br /&gt;
* Vyšetřování osob s tělesným nebo řečovým postižením – seznámit se s povahou jeho postižení (přizpůsobit testování)&lt;br /&gt;
* Opakované testování (zvážit k povaze zakázky)&lt;br /&gt;
* Použití zkrácených verzí nebo rozdělení testu&lt;br /&gt;
* Administrace jednotlivých subtestů &lt;br /&gt;
* Měření času – bonusy za rychlé časy&lt;br /&gt;
* Zácvik a posunutý začátek, administrace v opačném pořadí, než splní podmínku (2 body po sobě následujících položkách)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Subškály:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Doplňování obrázků''' (Co je na daném obrázku     špatně? Chybí tam něco?)&lt;br /&gt;
#'''Slovník''' (vysvětlení pojmu, např. Co     je snídaně? Jak přesněji to vysvětlím, tolik se dá bodů – 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Symboly-kódování''' (Doplňování symbolů dle     předlohy. 2/L 1/v)&lt;br /&gt;
#'''Podobnosti''' (Co mají dané dvě slova     společného? Např. žlutá a zelená -&amp;gt; barva, chvála a trest -&amp;gt;     prostředky výchovy, hodnocení…, opět 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Kostky'''(sešítek předloh, podle     kterých se staví z kostek ten samý tvar, potřeba stopek- bonusy za     rychlost)&lt;br /&gt;
#'''Počty''' (jednoduché slovní úlohy     zpaměti)&lt;br /&gt;
#'''Matrice''' (něco podobného jako je Raven     – několik obrazců- pochopení logického principu- doplnění z možností, co     tam patří)&lt;br /&gt;
#'''Opakování čísel''' (dopředu i pozadu)&lt;br /&gt;
#'''Informace''' (znalosti, orientace)&lt;br /&gt;
#'''Řazení obrázků''' (vyskládání kartiček s     obrázky – sestavení příběhu)&lt;br /&gt;
#'''Porozumění''' (otázky na běžné situace v     životě, např. Na co lidé používají peníze? 0-2b.)&lt;br /&gt;
#'''Hledání symbolů''' (detekce pozornosti, 2     symboly, které se hledají v daném řádku)&lt;br /&gt;
#'''Řazení písmen a čísel''' (administrátor přečte řadu     písmen a čísel- seřaď to sestupně, např. 5E3Z9-&amp;gt;359EZ)&lt;br /&gt;
#'''Skládání objektů''' (skládačky, něco jako puzzle,     např. tělo, doplňkový subtest, nezapočítává se do tradičních IQ skórů ani     do indexových skórů, může nahradit některý subtest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Výstupy:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''CIQ''' – celkový inteligenční kvocient (Srovnání s vrstevníky dané věkové skupiny, nicméně jeho význam klesá s narůstající variabilitou mezi jednotlivými subtesty či indexovými skóry (raději percentily?)&lt;br /&gt;
* '''VIQ''' – verbální inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
* '''PIQ''' – performační inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INDEXOVÉ  SKÓRY:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální porozumění''' (slovník, podobnosti, informace) -&amp;gt; schopnost pracovat s abstraktními sémantickými informacemi, všeobecná informovanost…&lt;br /&gt;
* '''Pracovní paměť''' (počty, opakování čísel, řazení písmen a čísel) -&amp;gt; schopnost koncentrace (pozornost), uchovat informace v bezprostřední paměti a manipulovat s nimi, schopnost řazení v rámci pracovní paměti, manipulace s čísly, kognitivní flexibilita…&lt;br /&gt;
* '''Percepční uspořádání''' (doplňování obrázků, kostky, matrice) -&amp;gt; kvalita neverbálního kontaktu s prostředím, schopnost integrovat podněty s odpovídajícími motorickými reakcemi, kapacita řešit konkrétní situace, zpracovávat adekvátně vizuálně-prostorové informace…&lt;br /&gt;
* '''Rychlost zpracování informací''' (symboly-kódování, hledání symbolů) -&amp;gt; rychlost zpracování informací, schopnost plánování a organizace, motorická kontrola, motivace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Indexové skóry odvozeny z faktorové analýzy a postihují jednotlivé schopnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nejen inteligence!!!'''&lt;br /&gt;
* '''Využití:''' klinická, personální, sportovní, dopravní, letecká, neuropsychologie&lt;br /&gt;
** Základní software&lt;br /&gt;
** Výběr testů s dostupnými manuály v pdf (možnost vyhodnocení testů forma tužka-papír)&lt;br /&gt;
** Výběr jazykové verze&lt;br /&gt;
** Automatizované výsledné zprávy&lt;br /&gt;
** Databáze testovaných osob&lt;br /&gt;
** Export a import dat&lt;br /&gt;
** Individuální tvorba norem&lt;br /&gt;
** Generátory testů – tvorba vlastních testových metod&lt;br /&gt;
** Ranking modul – možnost přímo porovnávat výsledky testovaných osob mezi sebou&lt;br /&gt;
** '''Periferní zařízení:'''&lt;br /&gt;
*** led panely (periferní vnímání)&lt;br /&gt;
*** reakční panel&lt;br /&gt;
*** panel pro testování jemné motoriky (MLS)&lt;br /&gt;
*** standardní pedály, analogové pedály&lt;br /&gt;
*** „flicker tube“ (objektivní dg CNS, fr. splývání)&lt;br /&gt;
*** světelné pero&lt;br /&gt;
* '''Inteligenční testy – baterie'''&lt;br /&gt;
* '''Speciální testy inteligence'''&lt;br /&gt;
* '''Testy speciálních schopností'''&lt;br /&gt;
* '''Osobnostní dotazníky'''&lt;br /&gt;
* '''Speciální testy osobnosti'''&lt;br /&gt;
* '''Objektivní testy osobnosti'''&lt;br /&gt;
* '''Testy postojů a zájmů'''&lt;br /&gt;
* '''Klinické metody'''&lt;br /&gt;
* '''Generátory testů'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71026</id>
		<title>13. Psychologická diagnostika kognitivních funkcí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71026"/>
		<updated>2022-04-15T12:13:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Testy pozornosti */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle () mezi výkonové metody.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy inteligence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jednodimenzionální&lt;br /&gt;
*komplexní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí (a jejich kombinace)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Pozornost&lt;br /&gt;
*Paměť&lt;br /&gt;
*Technické schopnosti&lt;br /&gt;
*Matematické a verbální schopnosti&lt;br /&gt;
*Umělecké schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy organicity'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy vědomostí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika kognitivních funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= kognitivní neboli poznávací funkce:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Pozornost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Paměť&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Exekutivní funkce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Prostorová orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy pozornosti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozornost''' = zaměřenost vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Koncentrace, kapacita, vigilita, selektivita, distribuce, oscilace, stabilita…&lt;br /&gt;
*Podmínkou je lucidita (bdělost, jasnost, ostrost vědomí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Příklady poruch pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hyperprosexie – zvýšená pozornost k jednomu objektu…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hypoprosexie – snížená pozornost ve všech složkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aprosexie – neschopnost soustředění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poruchy vědomí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kolaps (mdloba), osobní, místní, časová, situační dezorientace&lt;br /&gt;
*Špatná koncentrace (roztržitost), která se může projevit např. při extrémním prožitku emocí, zastřeného vědomí, somnolence, narkolepsie, v deliriu, obnubilace, depresonalizace, atd...&lt;br /&gt;
*U dětí např. ADD či spojené s hyperaktivitou ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST POZORNOSTI D2-R===&lt;br /&gt;
'''Využití:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Psychologie práce a organizace&lt;br /&gt;
*Psychologie dopravy a sportu&lt;br /&gt;
*Klinická a lékařská psychologie, farmakologie&lt;br /&gt;
*Pedagogická psychologie&lt;br /&gt;
*Poradenství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předmět sledování:''' pozornost, soustředění, úsilí, mentální rychlost, rychlost vnímání, rychlost zpracování, odolnost k zátěži (časový tlak)…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verze:''' tužka-papír, počítačová administrace a vyhodnocení v rámci HTS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původně vyvinutý v Německu pro hodnocení řidičské výkonnosti (pozornost, soustředěnost a rychlost vnímání se zdály být nejpodstatnějšími proměnnými odlišující dobré a špatné řidiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Použitelný u dospělých i u dětí – normy od 9 do 60 let&lt;br /&gt;
*Normy pro jednotlivá věková pásma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Celkem 13 znaků – d nebo p, s 1, 2, 3 nebo 4 čárkami (rozšíření oproti původní verzi – efekt stropu)&lt;br /&gt;
*Vyhledávání všech písmen d s 2 čárkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyhodnocení:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*První a poslední řádek se do hodnocení nezapočítává (optimalizace podmínek pro výkon)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skóry:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*rychlost práce&lt;br /&gt;
*chyba opomenutí (nezaškrtnutí správné položky)&lt;br /&gt;
*chyba záměny (zaškrtnutí nesprávné položky)&lt;br /&gt;
*procento chyb (přesnost) -&amp;gt; čím menší procento, tím přesnější výkon&lt;br /&gt;
*výkon soustředění&lt;br /&gt;
*křivka soustředění – kolísání výkonu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kvantita vs kvalita= motivace vs sebekontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Význam jednotlivých skórů v testu&lt;br /&gt;
*Vzhledem k normám&lt;br /&gt;
*Grafické vyjádření&lt;br /&gt;
*Vzhledem k charakteristikám osobnosti („typologie“)&lt;br /&gt;
*Poznámky – pozorování, rekce ze strany respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===BOURDONOVA METODA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*škrtací test, diskriminace tvaru (3 z 8)&lt;br /&gt;
*úmyslně koncentrovaná pozornost, přesnost percepce, psychomotorické tempo&lt;br /&gt;
*analýza pracovních a osobnostních charakteristik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : +   silná vůle, dobrá pozornost a schopnost koncentrace, dostatek sebevědomí, přizpůsobivost, sebedisciplína…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : -   svědomitost, pečlivost, trpělivost, smysl pro povinnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : +     impulzivita, pracovní elán, nadšení, vysoké sebevědomí a sebejistota, povrchnost, lehkomyslnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : -     neschopnost mobilizace vůle, nevyrovnanost, nepořádnost, nejistota, tréma, lhostejnost, nízký intelekt, psychopatologie…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===SČÍTACÍ ZKOUŠKA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dlouhodobé sčítání jednomístných čísel&lt;br /&gt;
*senzomotorická činnost s individuálními zvláštnostmi&lt;br /&gt;
*Interpretace: celkový výkon, přesnost, hodnota maxima a minima, pořadová čísla intervalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEST KONCENTRACE POZORNOSTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*korekturní test, porovnání dvou paralelních sloupců&lt;br /&gt;
*psychomotorické tempo, správnost výkonu, chyby, osobnostní rysy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy paměti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměťové obsahy jsou přirozeným výstupem učení&lt;br /&gt;
*Učení = proces získávání nových informací&lt;br /&gt;
*Paměť = udržování naučeného materiálu pro pozdější vybavení (vizuální, akustická, sémantická)&lt;br /&gt;
*Vštěpování – uchování – zapomínání – vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy paměti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Senzorická – informace ze smyslů, vědomá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Krátkodobá soustava (pracovní, operativní) – vědomá, dočasná (1 – 2 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dlouhodobá – trvalejší až celoživotní, uchováno v nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces transformace informací na mentální reprezentace = kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces přesouvání uskladněných informací do vědomí = vybavování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Dlouhodobá paměť:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Implicitní, procedurální – projevuje se změnou chování v důsledku zkušenosti (bez účasti vědomí), nemusíme si uvědomovat události, které vedly ke změně chování&lt;br /&gt;
*Naučené způsoby chování (řízení auta), jsou po získání praxe, prováděny automaticky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Explicitní, deklarativní''' – schopnost uskladňovat a vybavovat si specifické informace a znalosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Sémantická''' – ukládá obecná fakta a pojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4) Epizodická''' – zahrnuje vzpomínky, které jsou spojené s určitou situací nebo kontextem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co je zkoumáno?'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměť jako celek&lt;br /&gt;
*Dílčí, specifické schopnosti&lt;br /&gt;
*Forma výkonových testů&lt;br /&gt;
*Forma sebeposouzení (např. některé dotazníky, inventáře + klinické metody)&lt;br /&gt;
*Odchylky (psychopatologie)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===PAMĚŤOVÝ TEST LGT – 3===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subtesty (plán města, slovíčka, předměty, telefonní čísla, firemní značky, stavba)&lt;br /&gt;
*údaje, se kterými se člověk setkává v běžném životě&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===ŠKÁLA AKTUÁLNÍ PAMĚTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*reálné situace, zkušenost s vlastní pamětí, sebepoznání&lt;br /&gt;
*př. „Zdá se mi, že se moje paměť léty zhoršuje.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===WESCHLEROVA PAMĚŤOVÁ ŠKÁLA===&lt;br /&gt;
a) původní verze: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobá, dlouhodobá paměť&lt;br /&gt;
*11 subtestů + výsledný profil&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace a orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Logická paměť I (A, B)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tváře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Verbální párové asociace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Obrázky rodiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznamy slov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vizuální reprodukce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Uspořádávání písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Prostorový rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mentální kontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Číselný rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Reprodukce II (logická paměť, tváře, párové asociace, obrázky…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b) Weschlerova zkrácená paměťová škála:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Škála měří deklarativní epizodickou paměť'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Měření procesů kódování a vybavování informací (neumožňuje tyto procesy rozlišovat)&lt;br /&gt;
*Test neumožňuje hodnocení specifických poruch učení, ale může být nástrojem k identifikaci specifických procesů spojených se špatným školním prospěchem (!motivace!) ad plná verze WMS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Účel:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*orientační míra celkového fungování paměti tam, kde komplexní vyšetření paměti není nutné či možné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití testu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Identifikace a diagnostika narušených paměťových funkcí&lt;br /&gt;
*Identifikace demencí a jiných degenerativních onemocnění&lt;br /&gt;
*Hodnocení stupně narušení paměti&lt;br /&gt;
*Srovnání narušení zrakové a sluchové složky paměti&lt;br /&gt;
*Vytvoření profilu silných a slabých stránek za účelem plánování léčby nebo vzdělávání&lt;br /&gt;
*Plná X Zkrácená verze = vzhledem k zakázce psychologického vyšetření, otázky, podrobnosti, čas v rámci celého vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kriteriální validita''' – hodnocení neurotických poruch a poruch souvisejících s demencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, traumatické poškození mozku, roztroušená skleróza, epilepsie, alkoholismus&lt;br /&gt;
*Neuropsychiatrické poruchy – schizofrenie atd.&lt;br /&gt;
*Souvislost s dalšími měřítky exekutivních funkcí, motorické rychlosti a obratnosti, prostorového zpracování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace''' (znevýhodnění – úsudek psychologa + poznámky, stopky, mp3):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Logická paměť I&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny I&lt;br /&gt;
*Pauza 25 min&lt;br /&gt;
*Logická paměť II&lt;br /&gt;
*Obrázky rodiny II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vztah k demografickým údajům (věk, pohlaví, vzdělání&lt;br /&gt;
*Vztah ke kontextu vyšetření, zakázce, anamnéze&lt;br /&gt;
*Výkon v jednotlivých subtestech, okamžité a oddálené vybavení&lt;br /&gt;
*Souhrnné skóry – MQ (průměr 100, odchylka 15) – odhad aktuálního fungování paměti vyšetřované osoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Další testy kognitivních a exekutivních funkcí'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST CESTY''' – spojování čísel, písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''GRASSIHO TEST ORGANICITY''' (kopírování předloh 3D)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''WISCONSINSKÝ TEST TŘÍDĚNÍ KARET''' (principy (barvy, tvary, počet)) -&amp;gt; exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''HANOISKÁ VĚŽ -&amp;gt;''' exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''REY – OSTERRIETHOVA KOMPLEXNÍ FIGURA''' (kopie, reprodukce) -&amp;gt; paměť, exekutivní fce, vizuomotorika…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''NEUROPSYCHOLOGICKÉ BATERIE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''LURIA-NEBRASKA NEUROPSYCHOLOGICAL TEST'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Neuropsychologické metody v klinické praxi (Testcentrum)&lt;br /&gt;
*Test pozornosti d2, Bentonův vizuální retenční test, VOSP – Baterie testů vizuálního vnímání předmětů a prostoru, Test kognitivního odhadu, Rorschachův test a Zulligerův tabulový test&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST KOGNITIVNÍHO ODHADU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Testy pro zjištění organicity'''==&lt;br /&gt;
==='''BENDER – GESTALT TEST'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*9 figur, překreslování&lt;br /&gt;
*stoupající obtížnost, percepce a senzomotorická koordinace&lt;br /&gt;
*'''skórování''' – perseverace, rotace, převrácení, nadbytečné čáry, vynechání částí, porušení tvaru, chybný kontakt&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''VIZUÁLNĚ RETENČNÍ TEST BENTONŮV'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zraková percepce, vizuální paměť, vizuálně-konstrukční dovednosti (kazuistický příklad)&lt;br /&gt;
*alternativní metody administrace (obkreslování, pauzy)&lt;br /&gt;
*deset obrazců&lt;br /&gt;
*'''ukazatel poškození''' – úroveň výkonu (počet chyb…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==='''KOMPLEXNÍ TESTY INTELIGENCE'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* viz níže&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Psychologická diagnostika inteligence'''==&lt;br /&gt;
= standardizované metody vyšetření rozumových schopností a aktuální mentální úrovně jedince&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       nespočet pojetí inteligence (např. Cattel, Spearman, Binet…)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Spearman – „g“ faktor'''&lt;br /&gt;
**vrozená všeobecná rozumová schopnost, poměrně konstantní po celý život, jen nepodstatně ovlivněna externími vlivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Cattel – fluidní vs.     krystalická inteligence'''&lt;br /&gt;
**Fluidní – kulturou a vzděláním neovlivněná inteligence, její podstatou je hlavně schopnost nacházet a vyvozovat vztahy&lt;br /&gt;
**Krystalická – schopnosti získané poznáním a kontaktem s vnějším prostředím&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace inteligence:                      Klasifikace mentální retardace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nejpoužívanější vyjádření úrovně inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*IQ kvocient (W.Stern)&lt;br /&gt;
*IQ = mentální věk /chronologický věk x 100&lt;br /&gt;
*Deviační IQ (odchylka od prům. výkonu dle věku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nevýhody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*hodnocena zejména „analytická“ inteligence&lt;br /&gt;
*opomíjeny úkoly hodnotící kreativitu a praktické uvažování&lt;br /&gt;
*opomíjena intra-a interpersonální inteligence (emoční kvocient -EQ, testy sociální inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''&amp;lt;u&amp;gt;Jednodimenzionální testy inteligence&amp;lt;/u&amp;gt;''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== RAVENOVY PROGRESIVNÍ MATICE ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Homogenní názorová zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce (percepce, pozornost, myšlení)&lt;br /&gt;
* Nonverbální test používaný individuálně i skupinově&lt;br /&gt;
* Standardní (pro 6-65 let), pokročilé (pro nadané dospělé), barevné (pro děti, starší osoby)&lt;br /&gt;
* Závislý spíše na vrozených dispozicích &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== KOHSOVY KOSTKY ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Analýza dané skutečnosti na složky a následná syntéza v celek&lt;br /&gt;
* Individuální performační test, nezávislý na verbálních schopnostech a školním vzdělání&lt;br /&gt;
* Sestavování různě složitých vzorců podle předlohy z různobarevných kostek&lt;br /&gt;
* Měřen čas úspěšného sestavení předlohy, počítány pohyby, pozorování testovaného, schopnost analýzy, následné syntézy, kvalita a rychlost vizuální/prostorové percepce, prostorová představivost&lt;br /&gt;
* Posouzení přístupu k úkolu i orientační posouzení kvality jemné motoriky&lt;br /&gt;
* Přitažlivý a motivující test, vhodný pro diagnostiku dětí a mentálně podprůměrných dospělých, nelze-li použít verbálních zkoušek&lt;br /&gt;
* Administrace (několik druhů instrukce dle úrovně porozumění řeči)&lt;br /&gt;
* Vyhodnocení (čas a počet pohybů)&lt;br /&gt;
* Standardizace (děti, dospělí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.    D 48 DOMINO:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neverbální zkouška obecné inteligence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardizace (podle kulturní úrovně zkoumaných osob – negramotný, píše a čte, stupně vzdělání…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4.    BOMAT – BOCHUMSKÝ MATICOVÝ TEST:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neverbální test, '''podobný Ravenu,''' zřídka používaný&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''+''' transparentnost testu – seznámení s principy řešení (zácvik, náměty v instrukcích) - Testové úlohy podobné praktickým situacím, kdy principy řešení jsou známy, jde o vhodnou volbu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        standardizace (pouze pro VŠ)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Adaptivní testování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zjišťování úrovně analytických a integrativních operací, které se účastní na komplexních procesech myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  zjišťování interindividuálních rozdílů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  predikce kritérií ve vztahu k IQ&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  screeningové účely&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  diskriminační schopnost u skupiny osob s vyššími intelektovými schopnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5.    VÍDEŇSKÝ MATICOVÝ TEST:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  neverbální inteligence, „g“ faktor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  náročnější náhrada Ravenova testu (konstrukce i čas)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  v klinické praxi – mentální deteriorace a psychopatologie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pracuje se schopnostmi usuzovat, odhalovat vzájemné souvislosti a vyvozovat vztahy, které se považují za základní dimenze faktoru obecné inteligence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''''Měří stupeň individuálních schopností dospívat k logickým závěrům při práci s abstraktními symboly''''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        24 položek &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Matice 3x3 s chybějícím obrázkem ve 3. řadě, výběr 1 z 8 řešení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardizované normy pro věk 18 – 53 let (vytvořené převážně na mužské populaci, rozdělené podle věkových pásem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Počítačová verze (HTS) -&amp;gt; Počítačová verze poskytuje i další ukazatele:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Časy řešení jednotlivých úloh&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Počet „návštěv“ u jednotlivých položek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Kontrolování, opravy řešení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tyto údaje slouží jako podklad pro hypotézu o probandově chování v průběhu testu, jeho motivovanosti, o přesvědčení o správnosti volených řešení apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další testy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TIP – test intelektového potenciálu (Říčan)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C.F.2A (Cattell)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''UNESCO – NvT'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Komplexní testy inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1.    TEST STRUKTURY INTELIGENCE I-S-T 2000 R&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Škála verbální inteligence (schopnost zacházet při     usuzování s řečovým materiálem)&lt;br /&gt;
*Škála numerické inteligence (počtářské schopnosti a     schopnost nacházet mezi čísly logické vztahy)&lt;br /&gt;
*Škála figurální inteligence (schopnost zacházet s     tvarově-obrazným materiálem (vícerozměrným), schopnost nacházet mezi     obrazci souvislosti)&lt;br /&gt;
*Celková úroveň poznávacích     schopností     (Inteligence (měřená testem I-S-T 2000 R))&lt;br /&gt;
*Škála paměti (schopnost aktivního a     soustředěného zapamatování informací a jejich znovupoznání v krátkém časovém     intervalu (verbální i figurální úlohy))&lt;br /&gt;
*Celková škála znalostí (stěžejní složky vědomostí,     které člověk získal v průběhu svého života v daném kulturním prostředí     (verbální, numerické a figurálně kódované znalosti))&lt;br /&gt;
*Interpretace krystalizované     inteligence     (znalosti/gc) (schopnost osvojit si ve své kultuře rozsáhlé vědomosti     (společenské instituce-vzdělávací zařízení…))&lt;br /&gt;
*Interpretace fluidní     inteligence     (usuzování/gf) - schopnost formálního, induktivního i deduktivního     myšlení, schopnost nacházet vztahy mezi podněty či informacemi (překračují     schopnosti osvojené, případně vyžadované ve vzdělávacích institucích)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztahy – příklady:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf  = gc – jedinec si osvojil vhodné odezvy na problémové situace v míře, v níž měl k tomu potřebné gf&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;gt; gc – jedinci, kteří neprošli vzdělání úměrným své gf, nebo se jim nedostává kulturou ceněných dovedností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;lt; gc – nedostatek gf – osvojení prostředků k řešení různých problémů, které přesahují míru gf potřebnou k jejich účinnému použití (ztráta gf – stáří, demence, organické poškození)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2.    WESCHSLERŮV INTELIGENČNÍ TEST PRO DOSPĚLÉ&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Wechsler žák Spearmana a Pearsona&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Několik verzí (1. Wechsler – Bellevue  (W-B) – I.1939, II.1946), WAIS-III (verze pro dospělé), WISC-III (verze pro děti)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Weschlerova teorie inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  „inteligence je víc než součet dílčích schopností“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  vychází z teorie „g“ faktoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  subtesty jsou pouze „způsoby zjišťování“ inteligence (oproti různým „druhům inteligence“), jsou to „měřítka inteligence“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  nezáleží na jednotlivých schopnostech, ale na způsobu jejich konfigurace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  v jednání hrají roli i jiné faktory než inteligence, zejména „motivace“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  inteligentní jednání vyžaduje určitou úroveň schopností, ale nadbytek některých může relativně málo přispívat k efektivnosti jednání jako celku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  14 subtestů (původně WAIS-R, 11 subtestů), hledání symbolů (z WISC III), matrice, řazení písmen a čísel (nové položky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Záznamový arch (administrace, stopky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Doplňující otázky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pozorování a poznámky (Jak se chová osoba před testem? Říká něco? Např. To nezvládnu… -&amp;gt; malé sebevědomí, podceňování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Rozhovor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Důraz na přímou interakci s testovanou osobou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ne vždy musím začínat od 1. položky (závisí na věku a inteligenci člověka… můžu začít něčím lehčím pro zahřátí, ale určitě ne tím nejjednodušším- ztráta času =&amp;gt; adaptivní testování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pozor na nějaké handicapy! (zraková, sluchová, tělesná, řečová postižení), nebo kulturní rozdíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Držící subtesty (nenáchylné k demenci – krystalická i.) x nedržící subtesty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pro výpočet tradičních IQ skórů administrujeme 11 subtestů (60 – 90 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pro výpočet tradičních IQ skórů včetně indexových skórů administrujeme 13 subtestů (65 – 95 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Administrace 14 subtestů (+ 10 – 15 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  16 – 89 let&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Standardizace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod hrubých skórů subtestů na vážené skóry pro jednotlivé věkové skupiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro vervální, performační a celou škálu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro jednotlivé indexy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dodržování standardních postupů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Doba administrace + zacházení se stopkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vnější podmínky, soubor pomůcek, prostorové uspořádání…vyzkoušet, záznam (zorné pole)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace o vyšetřované osobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak jednat při administraci:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Navázání a udržení vztahu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vysvětlit účel a povahu vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznámit s tím, co bude následovat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Nevyvolávat úzkost, jde o zjištění, co Vám jde dobře a co je pro Vás obtížnější (x inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dotazy…vysvětlete mi to blíže…ještě něco…rozumíte zadání…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vnímavost ke klientovi – strach, únava, sebepodceňování…povzbudit, zařadit pauzu, rozhovor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ano, bylo to těžké, teď zkusíme něco jiného…já chci vědět, jak si s tím poradíte vy sám/sama…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Neposkytovat informaci o tom, zda uspěl v úkolech či ne&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vyšetřování osob s tělesným nebo řečovým postižením – seznámit se s povahou jeho postižení (přizpůsobit testování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Opakované testování (zvážit k povaze zakázky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Použití zkrácených verzí nebo rozdělení testu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Administrace jednotlivých subtestů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Měření času – bonusy za rychlé časy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Zácvik a posunutý začátek, administrace v opačném pořadí, než splní podmínku (2 body po sobě následujících položkách)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Subškály:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Doplňování obrázků''' (Co je na daném obrázku     špatně? Chybí tam něco?)&lt;br /&gt;
#'''Slovník''' (vysvětlení pojmu, např. Co     je snídaně? Jak přesněji to vysvětlím, tolik se dá bodů – 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Symboly-kódování''' (Doplňování symbolů dle     předlohy. 2/L 1/v)&lt;br /&gt;
#'''Podobnosti''' (Co mají dané dvě slova     společného? Např. žlutá a zelená -&amp;gt; barva, chvála a trest -&amp;gt;     prostředky výchovy, hodnocení…, opět 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Kostky'''(sešítek předloh, podle     kterých se staví z kostek ten samý tvar, potřeba stopek- bonusy za     rychlost)&lt;br /&gt;
#'''Počty''' (jednoduché slovní úlohy     zpaměti)&lt;br /&gt;
#'''Matrice''' (něco podobného jako je Raven     – několik obrazců- pochopení logického principu- doplnění z možností, co     tam patří)&lt;br /&gt;
#'''Opakování čísel''' (dopředu i pozadu)&lt;br /&gt;
#'''Informace''' (znalosti, orientace)&lt;br /&gt;
#'''Řazení obrázků''' (vyskládání kartiček s     obrázky – sestavení příběhu)&lt;br /&gt;
#'''Porozumění''' (otázky na běžné situace v     životě, např. Na co lidé používají peníze? 0-2b.)&lt;br /&gt;
#'''Hledání symbolů''' (detekce pozornosti, 2     symboly, které se hledají v daném řádku)&lt;br /&gt;
#'''Řazení písmen a čísel''' (administrátor přečte řadu     písmen a čísel- seřaď to sestupně, např. 5E3Z9-&amp;gt;359EZ)&lt;br /&gt;
#'''Skládání objektů''' (skládačky, něco jako puzzle,     např. tělo, doplňkový subtest, nezapočítává se do tradičních IQ skórů ani     do indexových skórů, může nahradit některý subtest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Výstupy:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''CIQ''' – celkový inteligenční kvocient (Srovnání s vrstevníky dané věkové skupiny, nicméně jeho význam klesá s narůstající variabilitou mezi jednotlivými subtesty či indexovými skóry (raději percentily?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''VIQ''' – verbální inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''PIQ''' – performační inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INDEXOVÉ  SKÓRY:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální porozumění''' (slovník, podobnosti, informace) -&amp;gt; schopnost pracovat s abstraktními sémantickými informacemi, všeobecná informovanost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pracovní paměť''' (počty, opakování čísel, řazení písmen a čísel) -&amp;gt; schopnost koncentrace (pozornost), uchovat informace v bezprostřední paměti a manipulovat s nimi, schopnost řazení v rámci pracovní paměti, manipulace s čísly, kognitivní flexibilita…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Percepční uspořádání''' (doplňování obrázků, kostky, matrice) -&amp;gt; kvalita neverbálního kontaktu s prostředím, schopnost integrovat podněty s odpovídajícími motorickými reakcemi, kapacita řešit konkrétní situace, zpracovávat adekvátně vizuálně-prostorové informace…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rychlost zpracování informací''' (symboly-kódování, hledání symbolů) -&amp;gt; rychlost zpracování informací, schopnost plánování a organizace, motorická kontrola, motivace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Indexové skóry odvozeny z faktorové analýzy a postihují jednotlivé schopnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.    VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Nejen inteligence!!!'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Využití:''' klinická, personální, sportovní, dopravní, letecká, neuropsychologie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Základní software&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Výběr testů s dostupnými manuály v pdf (možnost vyhodnocení testů forma tužka-papír)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Výběr jazykové verze&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Automatizované výsledné zprávy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Databáze testovaných osob&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Export a import dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Individuální tvorba norem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Generátory testů – tvorba vlastních testových metod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ranking modul – možnost přímo porovnávat výsledky testovaných osob mezi sebou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Periferní zařízení:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  led panely (periferní vnímání)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  reakční panel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  panel pro testování jemné motoriky (MLS)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  standardní pedály, analogové pedály&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  „flicker tube“ (objektivní dg CNS, fr. splývání)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  světelné pero&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Inteligenční testy – baterie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Speciální testy inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Testy speciálních schopností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Osobnostní dotazníky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Speciální testy osobnosti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Objektivní testy osobnosti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Testy postojů a zájmů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Klinické metody'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Generátory testů'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71025</id>
		<title>13. Psychologická diagnostika kognitivních funkcí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71025"/>
		<updated>2022-04-15T12:10:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Testy pozornosti */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle () mezi výkonové metody.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy inteligence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jednodimenzionální&lt;br /&gt;
*komplexní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí (a jejich kombinace)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Pozornost&lt;br /&gt;
*Paměť&lt;br /&gt;
*Technické schopnosti&lt;br /&gt;
*Matematické a verbální schopnosti&lt;br /&gt;
*Umělecké schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy organicity'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy vědomostí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika kognitivních funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= kognitivní neboli poznávací funkce:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Pozornost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Paměť&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Exekutivní funkce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Prostorová orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy pozornosti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozornost''' = zaměřenost vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Koncentrace, kapacita, vigilita, selektivita, distribuce, oscilace, stabilita…&lt;br /&gt;
*Podmínkou je lucidita (bdělost, jasnost, ostrost vědomí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Příklady poruch pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hyperprosexie – zvýšená pozornost k jednomu objektu…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hypoprosexie – snížená pozornost ve všech složkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aprosexie – neschopnost soustředění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poruchy vědomí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Kolaps (mdloba), osobní, místní, časová, situační dezorientace&lt;br /&gt;
*Špatná koncentrace (roztržitost), která se může projevit např. při extrémním prožitku emocí, zastřeného vědomí, somnolence, narkolepsie, v deliriu, obnubilace, depresonalizace, atd...&lt;br /&gt;
*U dětí např. ADD či spojené s hyperaktivitou ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== TEST POZORNOSTI D2-R ===&lt;br /&gt;
'''Využití:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Psychologie práce a organizace&lt;br /&gt;
*Psychologie dopravy a sportu&lt;br /&gt;
*Klinická a lékařská psychologie, farmakologie&lt;br /&gt;
*Pedagogická psychologie&lt;br /&gt;
*Poradenství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předmět sledování:''' pozornost, soustředění, úsilí, mentální rychlost, rychlost vnímání, rychlost zpracování, odolnost k zátěži (časový tlak)…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verze:''' tužka-papír, počítačová administrace a vyhodnocení v rámci HTS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původně vyvinutý v Německu pro hodnocení řidičské výkonnosti (pozornost, soustředěnost a rychlost vnímání se zdály být nejpodstatnějšími proměnnými odlišující dobré a špatné řidiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Použitelný u dospělých i u dětí – normy od 9 do 60 let&lt;br /&gt;
*Normy pro jednotlivá věková pásma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Celkem 13 znaků – d nebo p, s 1, 2, 3 nebo 4 čárkami (rozšíření oproti původní verzi – efekt stropu)&lt;br /&gt;
*Vyhledávání všech písmen d s 2 čárkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyhodnocení:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* První a poslední řádek se do hodnocení nezapočítává (optimalizace podmínek pro výkon)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skóry:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* rychlost práce&lt;br /&gt;
* chyba opomenutí (nezaškrtnutí správné položky)&lt;br /&gt;
* chyba záměny (zaškrtnutí nesprávné položky)&lt;br /&gt;
* procento chyb (přesnost) -&amp;gt; čím menší procento, tím přesnější výkon&lt;br /&gt;
* výkon soustředění &lt;br /&gt;
* křivka soustředění – kolísání výkonu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kvantita vs kvalita= motivace vs sebekontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Význam jednotlivých skórů v testu&lt;br /&gt;
*Vzhledem k normám&lt;br /&gt;
*Grafické vyjádření&lt;br /&gt;
*Vzhledem k charakteristikám osobnosti („typologie“)&lt;br /&gt;
*Poznámky – pozorování, rekce ze strany respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== BOURDONOVA METODA ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*škrtací test, diskriminace tvaru (3 z 8)&lt;br /&gt;
*úmyslně koncentrovaná pozornost, přesnost percepce, psychomotorické tempo&lt;br /&gt;
*analýza pracovních a osobnostních charakteristik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : +   silná vůle, dobrá pozornost a schopnost koncentrace, dostatek sebevědomí, přizpůsobivost, sebedisciplína…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : -   svědomitost, pečlivost, trpělivost, smysl pro povinnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : +     impulzivita, pracovní elán, nadšení, vysoké sebevědomí a sebejistota, povrchnost, lehkomyslnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : -     neschopnost mobilizace vůle, nevyrovnanost, nepořádnost, nejistota, tréma, lhostejnost, nízký intelekt, psychopatologie…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== SČÍTACÍ ZKOUŠKA ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dlouhodobé sčítání jednomístných čísel&lt;br /&gt;
*senzomotorická činnost s individuálními zvláštnostmi&lt;br /&gt;
*Interpretace: celkový výkon, přesnost, hodnota maxima a minima, pořadová čísla intervalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== TEST KONCENTRACE POZORNOSTI ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*korekturní test, porovnání dvou paralelních sloupců&lt;br /&gt;
*psychomotorické tempo, správnost výkonu, chyby, osobnostní rysy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Testy paměti==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Paměťové obsahy jsou přirozeným výstupem učení&lt;br /&gt;
*Učení = proces získávání nových informací&lt;br /&gt;
*Paměť = udržování naučeného materiálu pro pozdější vybavení (vizuální, akustická, sémantická)&lt;br /&gt;
*Vštěpování – uchování – zapomínání – vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy paměti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Senzorická – informace ze smyslů, vědomá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Krátkodobá soustava (pracovní, operativní) – vědomá, dočasná (1 – 2 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dlouhodobá – trvalejší až celoživotní, uchováno v nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces transformace informací na mentální reprezentace = kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces přesouvání uskladněných informací do vědomí = vybavování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Dlouhodobá paměť:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Implicitní, procedurální – projevuje se změnou chování v důsledku zkušenosti (bez účasti vědomí), nemusíme si uvědomovat události, které vedly ke změně chování&lt;br /&gt;
*Naučené způsoby chování (řízení auta), jsou po získání praxe, prováděny automaticky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Explicitní, deklarativní''' – schopnost uskladňovat a vybavovat si specifické informace a znalosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Sémantická''' – ukládá obecná fakta a pojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4) Epizodická''' – zahrnuje vzpomínky, které jsou spojené s určitou situací nebo kontextem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co je zkoumáno?'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Paměť jako celek&lt;br /&gt;
* Dílčí, specifické schopnosti&lt;br /&gt;
* Forma výkonových testů&lt;br /&gt;
* Forma sebeposouzení (např. některé dotazníky, inventáře + klinické metody)&lt;br /&gt;
* Odchylky (psychopatologie)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===PAMĚŤOVÝ TEST LGT – 3===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subtesty (plán města, slovíčka, předměty, telefonní čísla, firemní značky, stavba)&lt;br /&gt;
*údaje, se kterými se člověk setkává v běžném životě&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===ŠKÁLA AKTUÁLNÍ PAMĚTI===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*reálné situace, zkušenost s vlastní pamětí, sebepoznání&lt;br /&gt;
*př. „Zdá se mi, že se moje paměť léty zhoršuje.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===WESCHLEROVA PAMĚŤOVÁ ŠKÁLA===&lt;br /&gt;
a) původní verze: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobá, dlouhodobá paměť&lt;br /&gt;
*11 subtestů + výsledný profil&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace a orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Logická paměť I (A, B)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tváře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Verbální párové asociace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Obrázky rodiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznamy slov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vizuální reprodukce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Uspořádávání písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Prostorový rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mentální kontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Číselný rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Reprodukce II (logická paměť, tváře, párové asociace, obrázky…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b) Weschlerova zkrácená paměťová škála:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Škála měří deklarativní epizodickou paměť'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Měření procesů kódování a vybavování informací (neumožňuje tyto procesy rozlišovat)&lt;br /&gt;
*Test neumožňuje hodnocení specifických poruch učení, ale může být nástrojem k identifikaci specifických procesů spojených se špatným školním prospěchem (!motivace!) ad plná verze WMS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Účel:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* orientační míra celkového fungování paměti tam, kde komplexní vyšetření paměti není nutné či možné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití testu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Identifikace a diagnostika narušených paměťových funkcí&lt;br /&gt;
* Identifikace demencí a jiných degenerativních onemocnění&lt;br /&gt;
* Hodnocení stupně narušení paměti&lt;br /&gt;
* Srovnání narušení zrakové a sluchové složky paměti&lt;br /&gt;
* Vytvoření profilu silných a slabých stránek za účelem plánování léčby nebo vzdělávání&lt;br /&gt;
* Plná X Zkrácená verze = vzhledem k zakázce psychologického vyšetření, otázky, podrobnosti, čas v rámci celého vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kriteriální validita''' – hodnocení neurotických poruch a poruch souvisejících s demencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, traumatické poškození mozku, roztroušená skleróza, epilepsie, alkoholismus&lt;br /&gt;
* Neuropsychiatrické poruchy – schizofrenie atd. &lt;br /&gt;
* Souvislost s dalšími měřítky exekutivních funkcí, motorické rychlosti a obratnosti, prostorového zpracování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace''' (znevýhodnění – úsudek psychologa + poznámky, stopky, mp3):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Logická paměť I&lt;br /&gt;
* Obrázky rodiny I&lt;br /&gt;
* Pauza 25 min&lt;br /&gt;
* Logická paměť II&lt;br /&gt;
* Obrázky rodiny II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Vztah k demografickým údajům (věk, pohlaví, vzdělání&lt;br /&gt;
* Vztah ke kontextu vyšetření, zakázce, anamnéze&lt;br /&gt;
* Výkon v jednotlivých subtestech, okamžité a oddálené vybavení&lt;br /&gt;
* Souhrnné skóry – MQ (průměr 100, odchylka 15) – odhad aktuálního fungování paměti vyšetřované osoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Další testy kognitivních a exekutivních funkcí''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST CESTY''' – spojování čísel, písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''GRASSIHO TEST ORGANICITY''' (kopírování předloh 3D)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''WISCONSINSKÝ TEST TŘÍDĚNÍ KARET''' (principy (barvy, tvary, počet)) -&amp;gt; exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''HANOISKÁ VĚŽ -&amp;gt;''' exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''REY – OSTERRIETHOVA KOMPLEXNÍ FIGURA''' (kopie, reprodukce) -&amp;gt; paměť, exekutivní fce, vizuomotorika…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''NEUROPSYCHOLOGICKÉ BATERIE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''LURIA-NEBRASKA NEUROPSYCHOLOGICAL TEST'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neuropsychologické metody v klinické praxi (Testcentrum)&lt;br /&gt;
* Test pozornosti d2, Bentonův vizuální retenční test, VOSP – Baterie testů vizuálního vnímání předmětů a prostoru, Test kognitivního odhadu, Rorschachův test a Zulligerův tabulový test&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST KOGNITIVNÍHO ODHADU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Testy pro zjištění organicity''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''BENDER – GESTALT TEST''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 9 figur, překreslování&lt;br /&gt;
* stoupající obtížnost, percepce a senzomotorická koordinace&lt;br /&gt;
* '''skórování''' – perseverace, rotace, převrácení, nadbytečné čáry, vynechání částí, porušení tvaru, chybný kontakt&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''VIZUÁLNĚ RETENČNÍ TEST BENTONŮV''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zraková percepce, vizuální paměť, vizuálně-konstrukční dovednosti (kazuistický příklad)&lt;br /&gt;
* alternativní metody administrace (obkreslování, pauzy)&lt;br /&gt;
* deset obrazců&lt;br /&gt;
* '''ukazatel poškození''' – úroveň výkonu (počet chyb…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''KOMPLEXNÍ TESTY INTELIGENCE''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Psychologická diagnostika inteligence''' ==&lt;br /&gt;
= standardizované metody vyšetření rozumových schopností a aktuální mentální úrovně jedince&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       nespočet pojetí inteligence (např. Cattel, Spearman, Binet…)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Spearman – „g“ faktor'''&lt;br /&gt;
** vrozená všeobecná rozumová schopnost, poměrně konstantní po celý život, jen nepodstatně ovlivněna externími vlivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Cattel – fluidní vs.     krystalická inteligence'''&lt;br /&gt;
** Fluidní – kulturou a vzděláním neovlivněná inteligence, její podstatou je hlavně schopnost nacházet a vyvozovat vztahy&lt;br /&gt;
** Krystalická – schopnosti získané poznáním a kontaktem s vnějším prostředím&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace inteligence:                      Klasifikace mentální retardace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nejpoužívanější vyjádření úrovně inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* IQ kvocient (W.Stern)&lt;br /&gt;
* IQ = mentální věk /chronologický věk x 100&lt;br /&gt;
* Deviační IQ (odchylka od prům. výkonu dle věku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nevýhody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* hodnocena zejména „analytická“ inteligence&lt;br /&gt;
* opomíjeny úkoly hodnotící kreativitu a praktické uvažování &lt;br /&gt;
* opomíjena intra-a interpersonální inteligence (emoční kvocient -EQ, testy sociální inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Jednodimenzionální testy inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1.    RAVENOVY PROGRESIVNÍ MATICE&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Homogenní názorová zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce (percepce, pozornost, myšlení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Nonverbální test používaný individuálně i skupinově&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardní (pro 6-65 let), pokročilé (pro nadané dospělé), barevné (pro děti, starší osoby)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Závislý spíše na vrozených dispozicích &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2.    KOHSOVY KOSTKY:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Analýza dané skutečnosti na složky a následná syntéza v celek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Individuální performační test, nezávislý na verbálních schopnostech a školním vzdělání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Sestavování různě složitých vzorců podle předlohy z různobarevných kostek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Měřen čas úspěšného sestavení předlohy, počítány pohyby, pozorování testovaného, schopnost analýzy, následné syntézy, kvalita a rychlost vizuální/prostorové percepce, prostorová představivost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Posouzení přístupu k úkolu i orientační posouzení kvality jemné motoriky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Přitažlivý a motivující test, vhodný pro diagnostiku dětí a mentálně podprůměrných dospělých, nelze-li použít verbálních zkoušek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Administrace (několik druhů instrukce dle úrovně porozumění řeči)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Vyhodnocení (čas a počet pohybů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardizace (děti, dospělí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.    D 48 DOMINO:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neverbální zkouška obecné inteligence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardizace (podle kulturní úrovně zkoumaných osob – negramotný, píše a čte, stupně vzdělání…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4.    BOMAT – BOCHUMSKÝ MATICOVÝ TEST:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neverbální test, '''podobný Ravenu,''' zřídka používaný&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''+''' transparentnost testu – seznámení s principy řešení (zácvik, náměty v instrukcích) - Testové úlohy podobné praktickým situacím, kdy principy řešení jsou známy, jde o vhodnou volbu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        standardizace (pouze pro VŠ)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Adaptivní testování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zjišťování úrovně analytických a integrativních operací, které se účastní na komplexních procesech myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  zjišťování interindividuálních rozdílů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  predikce kritérií ve vztahu k IQ&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  screeningové účely&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  diskriminační schopnost u skupiny osob s vyššími intelektovými schopnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5.    VÍDEŇSKÝ MATICOVÝ TEST:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  neverbální inteligence, „g“ faktor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  náročnější náhrada Ravenova testu (konstrukce i čas)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  v klinické praxi – mentální deteriorace a psychopatologie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pracuje se schopnostmi usuzovat, odhalovat vzájemné souvislosti a vyvozovat vztahy, které se považují za základní dimenze faktoru obecné inteligence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''''Měří stupeň individuálních schopností dospívat k logickým závěrům při práci s abstraktními symboly''''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        24 položek &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Matice 3x3 s chybějícím obrázkem ve 3. řadě, výběr 1 z 8 řešení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardizované normy pro věk 18 – 53 let (vytvořené převážně na mužské populaci, rozdělené podle věkových pásem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Počítačová verze (HTS) -&amp;gt; Počítačová verze poskytuje i další ukazatele:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Časy řešení jednotlivých úloh&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Počet „návštěv“ u jednotlivých položek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Kontrolování, opravy řešení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tyto údaje slouží jako podklad pro hypotézu o probandově chování v průběhu testu, jeho motivovanosti, o přesvědčení o správnosti volených řešení apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další testy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TIP – test intelektového potenciálu (Říčan)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C.F.2A (Cattell)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''UNESCO – NvT'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Komplexní testy inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1.    TEST STRUKTURY INTELIGENCE I-S-T 2000 R&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Škála verbální inteligence (schopnost zacházet při     usuzování s řečovým materiálem)&lt;br /&gt;
*Škála numerické inteligence (počtářské schopnosti a     schopnost nacházet mezi čísly logické vztahy)&lt;br /&gt;
*Škála figurální inteligence (schopnost zacházet s     tvarově-obrazným materiálem (vícerozměrným), schopnost nacházet mezi     obrazci souvislosti)&lt;br /&gt;
*Celková úroveň poznávacích     schopností     (Inteligence (měřená testem I-S-T 2000 R))&lt;br /&gt;
*Škála paměti (schopnost aktivního a     soustředěného zapamatování informací a jejich znovupoznání v krátkém časovém     intervalu (verbální i figurální úlohy))&lt;br /&gt;
*Celková škála znalostí (stěžejní složky vědomostí,     které člověk získal v průběhu svého života v daném kulturním prostředí     (verbální, numerické a figurálně kódované znalosti))&lt;br /&gt;
*Interpretace krystalizované     inteligence     (znalosti/gc) (schopnost osvojit si ve své kultuře rozsáhlé vědomosti     (společenské instituce-vzdělávací zařízení…))&lt;br /&gt;
*Interpretace fluidní     inteligence     (usuzování/gf) - schopnost formálního, induktivního i deduktivního     myšlení, schopnost nacházet vztahy mezi podněty či informacemi (překračují     schopnosti osvojené, případně vyžadované ve vzdělávacích institucích)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztahy – příklady:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf  = gc – jedinec si osvojil vhodné odezvy na problémové situace v míře, v níž měl k tomu potřebné gf&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;gt; gc – jedinci, kteří neprošli vzdělání úměrným své gf, nebo se jim nedostává kulturou ceněných dovedností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;lt; gc – nedostatek gf – osvojení prostředků k řešení různých problémů, které přesahují míru gf potřebnou k jejich účinnému použití (ztráta gf – stáří, demence, organické poškození)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2.    WESCHSLERŮV INTELIGENČNÍ TEST PRO DOSPĚLÉ&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Wechsler žák Spearmana a Pearsona&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Několik verzí (1. Wechsler – Bellevue  (W-B) – I.1939, II.1946), WAIS-III (verze pro dospělé), WISC-III (verze pro děti)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Weschlerova teorie inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  „inteligence je víc než součet dílčích schopností“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  vychází z teorie „g“ faktoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  subtesty jsou pouze „způsoby zjišťování“ inteligence (oproti různým „druhům inteligence“), jsou to „měřítka inteligence“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  nezáleží na jednotlivých schopnostech, ale na způsobu jejich konfigurace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  v jednání hrají roli i jiné faktory než inteligence, zejména „motivace“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  inteligentní jednání vyžaduje určitou úroveň schopností, ale nadbytek některých může relativně málo přispívat k efektivnosti jednání jako celku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  14 subtestů (původně WAIS-R, 11 subtestů), hledání symbolů (z WISC III), matrice, řazení písmen a čísel (nové položky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Záznamový arch (administrace, stopky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Doplňující otázky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pozorování a poznámky (Jak se chová osoba před testem? Říká něco? Např. To nezvládnu… -&amp;gt; malé sebevědomí, podceňování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Rozhovor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Důraz na přímou interakci s testovanou osobou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ne vždy musím začínat od 1. položky (závisí na věku a inteligenci člověka… můžu začít něčím lehčím pro zahřátí, ale určitě ne tím nejjednodušším- ztráta času =&amp;gt; adaptivní testování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pozor na nějaké handicapy! (zraková, sluchová, tělesná, řečová postižení), nebo kulturní rozdíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Držící subtesty (nenáchylné k demenci – krystalická i.) x nedržící subtesty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pro výpočet tradičních IQ skórů administrujeme 11 subtestů (60 – 90 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pro výpočet tradičních IQ skórů včetně indexových skórů administrujeme 13 subtestů (65 – 95 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Administrace 14 subtestů (+ 10 – 15 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  16 – 89 let&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Standardizace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod hrubých skórů subtestů na vážené skóry pro jednotlivé věkové skupiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro vervální, performační a celou škálu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro jednotlivé indexy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dodržování standardních postupů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Doba administrace + zacházení se stopkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vnější podmínky, soubor pomůcek, prostorové uspořádání…vyzkoušet, záznam (zorné pole)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace o vyšetřované osobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak jednat při administraci:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Navázání a udržení vztahu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vysvětlit účel a povahu vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznámit s tím, co bude následovat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Nevyvolávat úzkost, jde o zjištění, co Vám jde dobře a co je pro Vás obtížnější (x inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dotazy…vysvětlete mi to blíže…ještě něco…rozumíte zadání…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vnímavost ke klientovi – strach, únava, sebepodceňování…povzbudit, zařadit pauzu, rozhovor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ano, bylo to těžké, teď zkusíme něco jiného…já chci vědět, jak si s tím poradíte vy sám/sama…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Neposkytovat informaci o tom, zda uspěl v úkolech či ne&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vyšetřování osob s tělesným nebo řečovým postižením – seznámit se s povahou jeho postižení (přizpůsobit testování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Opakované testování (zvážit k povaze zakázky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Použití zkrácených verzí nebo rozdělení testu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Administrace jednotlivých subtestů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Měření času – bonusy za rychlé časy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Zácvik a posunutý začátek, administrace v opačném pořadí, než splní podmínku (2 body po sobě následujících položkách)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Subškály:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Doplňování obrázků''' (Co je na daném obrázku     špatně? Chybí tam něco?)&lt;br /&gt;
#'''Slovník''' (vysvětlení pojmu, např. Co     je snídaně? Jak přesněji to vysvětlím, tolik se dá bodů – 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Symboly-kódování''' (Doplňování symbolů dle     předlohy. 2/L 1/v)&lt;br /&gt;
#'''Podobnosti''' (Co mají dané dvě slova     společného? Např. žlutá a zelená -&amp;gt; barva, chvála a trest -&amp;gt;     prostředky výchovy, hodnocení…, opět 0-2body)&lt;br /&gt;
#'''Kostky'''(sešítek předloh, podle     kterých se staví z kostek ten samý tvar, potřeba stopek- bonusy za     rychlost)&lt;br /&gt;
#'''Počty''' (jednoduché slovní úlohy     zpaměti)&lt;br /&gt;
#'''Matrice''' (něco podobného jako je Raven     – několik obrazců- pochopení logického principu- doplnění z možností, co     tam patří)&lt;br /&gt;
#'''Opakování čísel''' (dopředu i pozadu)&lt;br /&gt;
#'''Informace''' (znalosti, orientace)&lt;br /&gt;
#'''Řazení obrázků''' (vyskládání kartiček s     obrázky – sestavení příběhu)&lt;br /&gt;
#'''Porozumění''' (otázky na běžné situace v     životě, např. Na co lidé používají peníze? 0-2b.)&lt;br /&gt;
#'''Hledání symbolů''' (detekce pozornosti, 2     symboly, které se hledají v daném řádku)&lt;br /&gt;
#'''Řazení písmen a čísel''' (administrátor přečte řadu     písmen a čísel- seřaď to sestupně, např. 5E3Z9-&amp;gt;359EZ)&lt;br /&gt;
#'''Skládání objektů''' (skládačky, něco jako puzzle,     např. tělo, doplňkový subtest, nezapočítává se do tradičních IQ skórů ani     do indexových skórů, může nahradit některý subtest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Výstupy:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''CIQ''' – celkový inteligenční kvocient (Srovnání s vrstevníky dané věkové skupiny, nicméně jeho význam klesá s narůstající variabilitou mezi jednotlivými subtesty či indexovými skóry (raději percentily?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''VIQ''' – verbální inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''PIQ''' – performační inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INDEXOVÉ  SKÓRY:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální porozumění''' (slovník, podobnosti, informace) -&amp;gt; schopnost pracovat s abstraktními sémantickými informacemi, všeobecná informovanost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pracovní paměť''' (počty, opakování čísel, řazení písmen a čísel) -&amp;gt; schopnost koncentrace (pozornost), uchovat informace v bezprostřední paměti a manipulovat s nimi, schopnost řazení v rámci pracovní paměti, manipulace s čísly, kognitivní flexibilita…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Percepční uspořádání''' (doplňování obrázků, kostky, matrice) -&amp;gt; kvalita neverbálního kontaktu s prostředím, schopnost integrovat podněty s odpovídajícími motorickými reakcemi, kapacita řešit konkrétní situace, zpracovávat adekvátně vizuálně-prostorové informace…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rychlost zpracování informací''' (symboly-kódování, hledání symbolů) -&amp;gt; rychlost zpracování informací, schopnost plánování a organizace, motorická kontrola, motivace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Indexové skóry odvozeny z faktorové analýzy a postihují jednotlivé schopnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.    VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Nejen inteligence!!!'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Využití:''' klinická, personální, sportovní, dopravní, letecká, neuropsychologie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Základní software&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Výběr testů s dostupnými manuály v pdf (možnost vyhodnocení testů forma tužka-papír)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Výběr jazykové verze&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Automatizované výsledné zprávy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Databáze testovaných osob&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Export a import dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Individuální tvorba norem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Generátory testů – tvorba vlastních testových metod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ranking modul – možnost přímo porovnávat výsledky testovaných osob mezi sebou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Periferní zařízení:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  led panely (periferní vnímání)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  reakční panel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  panel pro testování jemné motoriky (MLS)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  standardní pedály, analogové pedály&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  „flicker tube“ (objektivní dg CNS, fr. splývání)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  světelné pero&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Inteligenční testy – baterie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Speciální testy inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Testy speciálních schopností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Osobnostní dotazníky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Speciální testy osobnosti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Objektivní testy osobnosti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Testy postojů a zájmů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Klinické metody'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Generátory testů'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71024</id>
		<title>13. Psychologická diagnostika kognitivních funkcí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=13._Psychologick%C3%A1_diagnostika_kognitivn%C3%ADch_funkc%C3%AD&amp;diff=71024"/>
		<updated>2022-04-15T10:44:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: Založena nová stránka s textem „'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle () mezi výkonové metody.'''   '''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Psychologickou diagnostiku kognitivních funkcí a inteligence můžeme řadit dle () mezi výkonové metody.''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;u&amp;gt;Dělení výkonových metod:&amp;lt;/u&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy inteligence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Jednodimenzionální&lt;br /&gt;
* komplexní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy speciálních schopností a jednotlivých psychických funkcí (a jejich kombinace)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pozornost&lt;br /&gt;
* Paměť&lt;br /&gt;
* Technické schopnosti&lt;br /&gt;
* Matematické a verbální schopnosti&lt;br /&gt;
* Umělecké schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy organicity'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  '''Testy vědomostí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika kognitivních funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= kognitivní neboli poznávací funkce:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Pozornost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Paměť&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Exekutivní funkce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Prostorová orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       Řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Testy pozornosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pozornost''' = zaměřenost vědomí na určitý podnět, objekt, děj či cíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Koncentrace, kapacita, vigilita, selektivita, distribuce, oscilace, stabilita…&lt;br /&gt;
* Podmínkou je lucidita (bdělost, jasnost, ostrost vědomí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Příklady poruch pozornosti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hyperprosexie – zvýšená pozornost k jednomu objektu…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hypoprosexie – snížená pozornost ve všech složkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Aprosexie – neschopnost soustředění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poruchy vědomí:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kolaps (mdloba), osobní, místní, časová, situační dezorientace&lt;br /&gt;
* Špatná koncentrace (roztržitost), která se může projevit např. při extrémním prožitku emocí, zastřeného vědomí, somnolence, narkolepsie, v deliriu, obnubilace, depresonalizace, atd...&lt;br /&gt;
* U dětí např. ADD či spojené s hyperaktivitou ADHD (attention deficit hyperaktivity disorder)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
TEST POZORNOSTI D2-R&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Psychologie práce a organizace&lt;br /&gt;
* Psychologie dopravy a sportu&lt;br /&gt;
* Klinická a lékařská psychologie, farmakologie&lt;br /&gt;
* Pedagogická psychologie &lt;br /&gt;
* Poradenství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předmět sledování:''' pozornost, soustředění, úsilí, mentální rychlost, rychlost vnímání, rychlost zpracování, odolnost k zátěži (časový tlak)…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verze:''' tužka-papír, počítačová administrace a vyhodnocení v rámci HTS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původně vyvinutý v Německu pro hodnocení řidičské výkonnosti (pozornost, soustředěnost a rychlost vnímání se zdály být nejpodstatnějšími proměnnými odlišující dobré a špatné řidiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Použitelný u dospělých i u dětí – normy od 9 do 60 let&lt;br /&gt;
* Normy pro jednotlivá věková pásma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Celkem 13 znaků – d nebo p, s 1, 2, 3 nebo 4 čárkami (rozšíření oproti původní verzi – efekt stropu)&lt;br /&gt;
* Vyhledávání všech písmen d s 2 čárkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyhodnocení:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První a poslední řádek se do hodnocení nezapočítává (optimalizace podmínek pro výkon)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skóry:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  rychlost práce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  chyba opomenutí (nezaškrtnutí správné položky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  chyba záměny (zaškrtnutí nesprávné položky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  procento chyb (přesnost) -&amp;gt; čím menší procento, tím přesnější výkon&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  výkon soustředění (&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  křivka soustředění – kolísání výkonu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-      Kvantita vs kvalita= motivace vs sebekontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Význam jednotlivých skórů v testu&lt;br /&gt;
* Vzhledem k normám&lt;br /&gt;
* Grafické vyjádření&lt;br /&gt;
* Vzhledem k charakteristikám osobnosti („typologie“)&lt;br /&gt;
* Poznámky – pozorování, rekce ze strany respondenta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
BOURDONOVA METODA&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* škrtací test, diskriminace tvaru (3 z 8)&lt;br /&gt;
* úmyslně koncentrovaná pozornost, přesnost percepce, psychomotorické tempo&lt;br /&gt;
* analýza pracovních a osobnostních charakteristik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : +   silná vůle, dobrá pozornost a schopnost koncentrace, dostatek sebevědomí, přizpůsobivost, sebedisciplína…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
+ : -   svědomitost, pečlivost, trpělivost, smysl pro povinnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : +     impulzivita, pracovní elán, nadšení, vysoké sebevědomí a sebejistota, povrchnost, lehkomyslnost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- : -     neschopnost mobilizace vůle, nevyrovnanost, nepořádnost, nejistota, tréma, lhostejnost, nízký intelekt, psychopatologie…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
SČÍTACÍ ZKOUŠKA&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dlouhodobé sčítání jednomístných čísel&lt;br /&gt;
* senzomotorická činnost s individuálními zvláštnostmi &lt;br /&gt;
* Interpretace: celkový výkon, přesnost, hodnota maxima a minima, pořadová čísla intervalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
TEST KONCENTRACE POZORNOSTI&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* korekturní test, porovnání dvou paralelních sloupců&lt;br /&gt;
* psychomotorické tempo, správnost výkonu, chyby, osobnostní rysy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Testy paměti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Paměťové obsahy jsou přirozeným výstupem učení&lt;br /&gt;
* Učení = proces získávání nových informací&lt;br /&gt;
* Paměť = udržování naučeného materiálu pro pozdější vybavení (vizuální, akustická, sémantická)&lt;br /&gt;
* Vštěpování – uchování – zapomínání – vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Typy paměti:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Senzorická – informace ze smyslů, vědomá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Krátkodobá soustava (pracovní, operativní) – vědomá, dočasná (1 – 2 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dlouhodobá – trvalejší až celoživotní, uchováno v nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces transformace informací na mentální reprezentace = kódování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proces přesouvání uskladněných informací do vědomí = vybavování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1) Dlouhodobá paměť:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Implicitní, procedurální – projevuje se změnou chování v důsledku zkušenosti (bez účasti vědomí), nemusíme si uvědomovat události, které vedly ke změně chování&lt;br /&gt;
* Naučené způsoby chování (řízení auta), jsou po získání praxe, prováděny automaticky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2) Explicitní, deklarativní''' – schopnost uskladňovat a vybavovat si specifické informace a znalosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''3) Sémantická''' – ukládá obecná fakta a pojmy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''4) Epizodická''' – zahrnuje vzpomínky, které jsou spojené s určitou situací nebo kontextem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Co je zkoumáno?'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Paměť jako celek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dílčí, specifické schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Forma výkonových testů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Forma sebeposouzení (např. některé dotazníky, inventáře + klinické metody)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Odchylky (psychopatologie)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== PAMĚŤOVÝ TEST LGT – 3 ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* subtesty (plán města, slovíčka, předměty, telefonní čísla, firemní značky, stavba)&lt;br /&gt;
* údaje, se kterými se člověk setkává v běžném životě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== ŠKÁLA AKTUÁLNÍ PAMĚTI ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reálné situace, zkušenost s vlastní pamětí, sebepoznání&lt;br /&gt;
* př. „Zdá se mi, že se moje paměť léty zhoršuje.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== WESCHLEROVA PAMĚŤOVÁ ŠKÁLA ====&lt;br /&gt;
a) původní verze: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* krátkodobá, dlouhodobá paměť&lt;br /&gt;
* 11 subtestů + výsledný profil &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace a orientace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Logická paměť I (A, B)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tváře&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Verbální párové asociace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Obrázky rodiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznamy slov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vizuální reprodukce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Uspořádávání písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Prostorový rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Mentální kontrola&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Číselný rozsah&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Reprodukce II (logická paměť, tváře, párové asociace, obrázky…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
b) Weschlerova zkrácená paměťová škála:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Škála měří deklarativní epizodickou paměť'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Měření procesů kódování a vybavování informací (neumožňuje tyto procesy rozlišovat)&lt;br /&gt;
* Test neumožňuje hodnocení specifických poruch učení, ale může být nástrojem k identifikaci specifických procesů spojených se špatným školním prospěchem (!motivace!) ad plná verze WMS&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Účel:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        orientační míra celkového fungování paměti tam, kde komplexní vyšetření paměti není nutné či možné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Využití testu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Identifikace a diagnostika narušených paměťových funkcí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Identifikace demencí a jiných degenerativních onemocnění&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Hodnocení stupně narušení paměti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Srovnání narušení zrakové a sluchové složky paměti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Vytvoření profilu silných a slabých stránek za účelem plánování léčby nebo vzdělávání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Plná X Zkrácená verze = vzhledem k zakázce psychologického vyšetření, otázky, podrobnosti, čas v rámci celého vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kriteriální validita''' – hodnocení neurotických poruch a poruch souvisejících s demencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, Parkinsonova choroba, traumatické poškození mozku, roztroušená skleróza, epilepsie, alkoholismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neuropsychiatrické poruchy – schizofrenie atd. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Souvislost s dalšími měřítky exekutivních funkcí, motorické rychlosti a obratnosti, prostorového zpracování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Administrace''' (znevýhodnění – úsudek psychologa + poznámky, stopky, mp3):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§ Logická paměť I&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§ Obrázky rodiny I&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§ Pauza 25 min&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§ Logická paměť II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§ Obrázky rodiny II&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpretace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Vztah k demografickým údajům (věk, pohlaví, vzdělání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Vztah ke kontextu vyšetření, zakázce, anamnéze&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Výkon v jednotlivých subtestech, okamžité a oddálené vybavení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Souhrnné skóry – MQ (průměr 100, odchylka 15) – odhad aktuálního fungování paměti vyšetřované osoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Další testy kognitivních a exekutivních funkcí''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST CESTY''' – spojování čísel, písmen a čísel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''GRASSIHO TEST ORGANICITY''' (kopírování předloh 3D)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''WISCONSINSKÝ TEST TŘÍDĚNÍ KARET''' (principy (barvy, tvary, počet)) -&amp;gt; exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''HANOISKÁ VĚŽ -&amp;gt;''' exekutivní fce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''REY – OSTERRIETHOVA KOMPLEXNÍ FIGURA''' (kopie, reprodukce) -&amp;gt; paměť, exekutivní fce, vizuomotorika…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''NEUROPSYCHOLOGICKÉ BATERIE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''LURIA-NEBRASKA NEUROPSYCHOLOGICAL TEST'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neuropsychologické metody v klinické praxi (Testcentrum)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Test pozornosti d2, Bentonův vizuální retenční test, VOSP – Baterie testů vizuálního vnímání předmětů a prostoru, Test kognitivního odhadu, Rorschachův test a Zulligerův tabulový test&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TEST KOGNITIVNÍHO ODHADU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testy pro zjištění organicity''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''BENDER – GESTALT TEST''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        9 figur, překreslování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        stoupající obtížnost, percepce a senzomotorická koordinace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''skórování''' – perseverace, rotace, převrácení, nadbytečné čáry, vynechání částí, porušení tvaru, chybný kontakt&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VIZUÁLNĚ RETENČNÍ TEST BENTONŮV'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        zraková percepce, vizuální paměť, vizuálně-konstrukční dovednosti (kazuistický příklad)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        alternativní metody administrace (obkreslování, pauzy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        deset obrazců&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''ukazatel poškození''' – úroveň výkonu (počet chyb…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''KOMPLEXNÍ TESTY INTELIGENCE'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologická diagnostika inteligence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
= standardizované metody vyšetření rozumových schopností a aktuální mentální úrovně jedince&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-       nespočet pojetí inteligence (např. Cattel, Spearman, Binet…)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Spearman – „g“ faktor'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
  vrozená všeobecná rozumová schopnost, poměrně konstantní po celý život, jen nepodstatně ovlivněna externími vlivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Cattel – fluidní vs.     krystalická inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
  Fluidní – kulturou a vzděláním neovlivněná inteligence, její podstatou je hlavně schopnost nacházet a vyvozovat vztahy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
  Krystalická – schopnosti získané poznáním a kontaktem s vnějším prostředím&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Klasifikace inteligence:                      Klasifikace mentální retardace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
         &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nejpoužívanější vyjádření úrovně inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        IQ kvocient (W.Stern)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        IQ = mentální věk /chronologický věk x 100&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Deviační IQ (odchylka od prům. výkonu dle věku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nevýhody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        hodnocena zejména „analytická“ inteligence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        opomíjeny úkoly hodnotící kreativitu a praktické uvažování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        opomíjena intra-a interpersonální inteligence (emoční kvocient -EQ, testy sociální inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Jednodimenzionální testy inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1.    RAVENOVY PROGRESIVNÍ MATICE&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Homogenní názorová zkouška abstraktní tvarové percepce a dedukce (percepce, pozornost, myšlení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Nonverbální test používaný individuálně i skupinově&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardní (pro 6-65 let), pokročilé (pro nadané dospělé), barevné (pro děti, starší osoby)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Závislý spíše na vrozených dispozicích &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2.    KOHSOVY KOSTKY:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Analýza dané skutečnosti na složky a následná syntéza v celek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Individuální performační test, nezávislý na verbálních schopnostech a školním vzdělání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Sestavování různě složitých vzorců podle předlohy z různobarevných kostek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Měřen čas úspěšného sestavení předlohy, počítány pohyby, pozorování testovaného, schopnost analýzy, následné syntézy, kvalita a rychlost vizuální/prostorové percepce, prostorová představivost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Posouzení přístupu k úkolu i orientační posouzení kvality jemné motoriky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Přitažlivý a motivující test, vhodný pro diagnostiku dětí a mentálně podprůměrných dospělých, nelze-li použít verbálních zkoušek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Administrace (několik druhů instrukce dle úrovně porozumění řeči)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Vyhodnocení (čas a počet pohybů)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardizace (děti, dospělí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.    D 48 DOMINO:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neverbální zkouška obecné inteligence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardizace (podle kulturní úrovně zkoumaných osob – negramotný, píše a čte, stupně vzdělání…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4.    BOMAT – BOCHUMSKÝ MATICOVÝ TEST:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Neverbální test, '''podobný Ravenu,''' zřídka používaný&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''+''' transparentnost testu – seznámení s principy řešení (zácvik, náměty v instrukcích) - Testové úlohy podobné praktickým situacím, kdy principy řešení jsou známy, jde o vhodnou volbu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        standardizace (pouze pro VŠ)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Adaptivní testování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Zjišťování úrovně analytických a integrativních operací, které se účastní na komplexních procesech myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  zjišťování interindividuálních rozdílů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  predikce kritérií ve vztahu k IQ&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  screeningové účely&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  diskriminační schopnost u skupiny osob s vyššími intelektovými schopnostmi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5.    VÍDEŇSKÝ MATICOVÝ TEST:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Popis a charakteristika metody:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  neverbální inteligence, „g“ faktor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  náročnější náhrada Ravenova testu (konstrukce i čas)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  v klinické praxi – mentální deteriorace a psychopatologie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Pracuje se schopnostmi usuzovat, odhalovat vzájemné souvislosti a vyvozovat vztahy, které se považují za základní dimenze faktoru obecné inteligence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''''Měří stupeň individuálních schopností dospívat k logickým závěrům při práci s abstraktními symboly''''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        24 položek &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Matice 3x3 s chybějícím obrázkem ve 3. řadě, výběr 1 z 8 řešení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Standardizované normy pro věk 18 – 53 let (vytvořené převážně na mužské populaci, rozdělené podle věkových pásem)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Počítačová verze (HTS) -&amp;gt; Počítačová verze poskytuje i další ukazatele:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Časy řešení jednotlivých úloh&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Počet „návštěv“ u jednotlivých položek&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Kontrolování, opravy řešení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Tyto údaje slouží jako podklad pro hypotézu o probandově chování v průběhu testu, jeho motivovanosti, o přesvědčení o správnosti volených řešení apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další testy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''TIP – test intelektového potenciálu (Říčan)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''C.F.2A (Cattell)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''UNESCO – NvT'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Komplexní testy inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1.    TEST STRUKTURY INTELIGENCE I-S-T 2000 R&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Škála verbální inteligence (schopnost zacházet při     usuzování s řečovým materiálem)&lt;br /&gt;
* Škála numerické inteligence (počtářské schopnosti a     schopnost nacházet mezi čísly logické vztahy)&lt;br /&gt;
* Škála figurální inteligence (schopnost zacházet s     tvarově-obrazným materiálem (vícerozměrným), schopnost nacházet mezi     obrazci souvislosti)&lt;br /&gt;
* Celková úroveň poznávacích     schopností     (Inteligence (měřená testem I-S-T 2000 R))&lt;br /&gt;
* Škála paměti (schopnost aktivního a     soustředěného zapamatování informací a jejich znovupoznání v krátkém časovém     intervalu (verbální i figurální úlohy))&lt;br /&gt;
* Celková škála znalostí (stěžejní složky vědomostí,     které člověk získal v průběhu svého života v daném kulturním prostředí     (verbální, numerické a figurálně kódované znalosti))&lt;br /&gt;
* Interpretace krystalizované     inteligence     (znalosti/gc) (schopnost osvojit si ve své kultuře rozsáhlé vědomosti     (společenské instituce-vzdělávací zařízení…))&lt;br /&gt;
* Interpretace fluidní     inteligence     (usuzování/gf) - schopnost formálního, induktivního i deduktivního     myšlení, schopnost nacházet vztahy mezi podněty či informacemi (překračují     schopnosti osvojené, případně vyžadované ve vzdělávacích institucích) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vztahy – příklady:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf  = gc – jedinec si osvojil vhodné odezvy na problémové situace v míře, v níž měl k tomu potřebné gf&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;gt; gc – jedinci, kteří neprošli vzdělání úměrným své gf, nebo se jim nedostává kulturou ceněných dovedností&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
gf &amp;lt; gc – nedostatek gf – osvojení prostředků k řešení různých problémů, které přesahují míru gf potřebnou k jejich účinnému použití (ztráta gf – stáří, demence, organické poškození)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2.    WESCHSLERŮV INTELIGENČNÍ TEST PRO DOSPĚLÉ&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Wechsler žák Spearmana a Pearsona&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        Několik verzí (1. Wechsler – Bellevue  (W-B) – I.1939, II.1946), WAIS-III (verze pro dospělé), WISC-III (verze pro děti)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Weschlerova teorie inteligence:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  „inteligence je víc než součet dílčích schopností“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  vychází z teorie „g“ faktoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  subtesty jsou pouze „způsoby zjišťování“ inteligence (oproti různým „druhům inteligence“), jsou to „měřítka inteligence“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  nezáleží na jednotlivých schopnostech, ale na způsobu jejich konfigurace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  v jednání hrají roli i jiné faktory než inteligence, zejména „motivace“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  inteligentní jednání vyžaduje určitou úroveň schopností, ale nadbytek některých může relativně málo přispívat k efektivnosti jednání jako celku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Administrace:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  14 subtestů (původně WAIS-R, 11 subtestů), hledání symbolů (z WISC III), matrice, řazení písmen a čísel (nové položky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Záznamový arch (administrace, stopky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Doplňující otázky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pozorování a poznámky (Jak se chová osoba před testem? Říká něco? Např. To nezvládnu… -&amp;gt; malé sebevědomí, podceňování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Rozhovor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Důraz na přímou interakci s testovanou osobou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ne vždy musím začínat od 1. položky (závisí na věku a inteligenci člověka… můžu začít něčím lehčím pro zahřátí, ale určitě ne tím nejjednodušším- ztráta času =&amp;gt; adaptivní testování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pozor na nějaké handicapy! (zraková, sluchová, tělesná, řečová postižení), nebo kulturní rozdíl&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Držící subtesty (nenáchylné k demenci – krystalická i.) x nedržící subtesty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pro výpočet tradičních IQ skórů administrujeme 11 subtestů (60 – 90 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Pro výpočet tradičních IQ skórů včetně indexových skórů administrujeme 13 subtestů (65 – 95 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Administrace 14 subtestů (+ 10 – 15 min)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  16 – 89 let&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Standardizace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod hrubých skórů subtestů na vážené skóry pro jednotlivé věkové skupiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro vervální, performační a celou škálu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Převod součtu vážených skórů na IQ skóry pro jednotlivé indexy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dodržování standardních postupů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Doba administrace + zacházení se stopkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vnější podmínky, soubor pomůcek, prostorové uspořádání…vyzkoušet, záznam (zorné pole)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Informace o vyšetřované osobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak jednat při administraci:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Navázání a udržení vztahu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vysvětlit účel a povahu vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Seznámit s tím, co bude následovat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Nevyvolávat úzkost, jde o zjištění, co Vám jde dobře a co je pro Vás obtížnější (x inteligence)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Dotazy…vysvětlete mi to blíže…ještě něco…rozumíte zadání…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vnímavost ke klientovi – strach, únava, sebepodceňování…povzbudit, zařadit pauzu, rozhovor&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ano, bylo to těžké, teď zkusíme něco jiného…já chci vědět, jak si s tím poradíte vy sám/sama…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Neposkytovat informaci o tom, zda uspěl v úkolech či ne&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Vyšetřování osob s tělesným nebo řečovým postižením – seznámit se s povahou jeho postižení (přizpůsobit testování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Opakované testování (zvážit k povaze zakázky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Použití zkrácených verzí nebo rozdělení testu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Administrace jednotlivých subtestů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Měření času – bonusy za rychlé časy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Zácvik a posunutý začátek, administrace v opačném pořadí, než splní podmínku (2 body po sobě následujících položkách)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Subškály:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Doplňování obrázků''' (Co je na daném obrázku     špatně? Chybí tam něco?)&lt;br /&gt;
# '''Slovník''' (vysvětlení pojmu, např. Co     je snídaně? Jak přesněji to vysvětlím, tolik se dá bodů – 0-2body)&lt;br /&gt;
# '''Symboly-kódování''' (Doplňování symbolů dle     předlohy. 2/L 1/v)&lt;br /&gt;
# '''Podobnosti''' (Co mají dané dvě slova     společného? Např. žlutá a zelená -&amp;gt; barva, chvála a trest -&amp;gt;     prostředky výchovy, hodnocení…, opět 0-2body)&lt;br /&gt;
# '''Kostky'''(sešítek předloh, podle     kterých se staví z kostek ten samý tvar, potřeba stopek- bonusy za     rychlost)&lt;br /&gt;
# '''Počty''' (jednoduché slovní úlohy     zpaměti)&lt;br /&gt;
# '''Matrice''' (něco podobného jako je Raven     – několik obrazců- pochopení logického principu- doplnění z možností, co     tam patří)&lt;br /&gt;
# '''Opakování čísel''' (dopředu i pozadu)&lt;br /&gt;
# '''Informace''' (znalosti, orientace)&lt;br /&gt;
# '''Řazení obrázků''' (vyskládání kartiček s     obrázky – sestavení příběhu)&lt;br /&gt;
# '''Porozumění''' (otázky na běžné situace v     životě, např. Na co lidé používají peníze? 0-2b.)&lt;br /&gt;
# '''Hledání symbolů''' (detekce pozornosti, 2     symboly, které se hledají v daném řádku)&lt;br /&gt;
# '''Řazení písmen a čísel''' (administrátor přečte řadu     písmen a čísel- seřaď to sestupně, např. 5E3Z9-&amp;gt;359EZ)&lt;br /&gt;
# '''Skládání objektů''' (skládačky, něco jako puzzle,     např. tělo, doplňkový subtest, nezapočítává se do tradičních IQ skórů ani     do indexových skórů, může nahradit některý subtest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Výstupy:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''CIQ''' – celkový inteligenční kvocient (Srovnání s vrstevníky dané věkové skupiny, nicméně jeho význam klesá s narůstající variabilitou mezi jednotlivými subtesty či indexovými skóry (raději percentily?)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''VIQ''' – verbální inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''PIQ''' – performační inteligenční kvocient&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INDEXOVÉ  SKÓRY:''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální porozumění''' (slovník, podobnosti, informace) -&amp;gt; schopnost pracovat s abstraktními sémantickými informacemi, všeobecná informovanost…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pracovní paměť''' (počty, opakování čísel, řazení písmen a čísel) -&amp;gt; schopnost koncentrace (pozornost), uchovat informace v bezprostřední paměti a manipulovat s nimi, schopnost řazení v rámci pracovní paměti, manipulace s čísly, kognitivní flexibilita…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Percepční uspořádání''' (doplňování obrázků, kostky, matrice) -&amp;gt; kvalita neverbálního kontaktu s prostředím, schopnost integrovat podněty s odpovídajícími motorickými reakcemi, kapacita řešit konkrétní situace, zpracovávat adekvátně vizuálně-prostorové informace…&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Rychlost zpracování informací''' (symboly-kódování, hledání symbolů) -&amp;gt; rychlost zpracování informací, schopnost plánování a organizace, motorická kontrola, motivace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Indexové skóry odvozeny z faktorové analýzy a postihují jednotlivé schopnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.    VTS – VIENNA TEST SYSTÉM SYSTÉM PŘÍSTROJOVÉ DIAGNOSTIKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Nejen inteligence!!!'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Využití:''' klinická, personální, sportovní, dopravní, letecká, neuropsychologie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Základní software&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Výběr testů s dostupnými manuály v pdf (možnost vyhodnocení testů forma tužka-papír)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Výběr jazykové verze&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Automatizované výsledné zprávy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Databáze testovaných osob&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Export a import dat&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Individuální tvorba norem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Generátory testů – tvorba vlastních testových metod&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Ranking modul – možnost přímo porovnávat výsledky testovaných osob mezi sebou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
o  Periferní zařízení:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  led panely (periferní vnímání)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  reakční panel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  panel pro testování jemné motoriky (MLS)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  standardní pedály, analogové pedály&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  „flicker tube“ (objektivní dg CNS, fr. splývání)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
§  světelné pero&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Inteligenční testy – baterie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Speciální testy inteligence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Testy speciálních schopností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Osobnostní dotazníky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Speciální testy osobnosti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Objektivní testy osobnosti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Testy postojů a zájmů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Klinické metody'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
×        '''Generátory testů'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71023</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71023"/>
		<updated>2022-04-15T07:52:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Vymezení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt; Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dělíme je na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další možné dělení&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*intrapersonální&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nejméně dvě osoby jsou v interakci&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky  &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
*změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
*změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
*změny priorit skupiny a statusy jejich členů&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''autoritativní řešení''' - 	jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*'''alternativní řešení''' -  alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou,  řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
*'''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt; &lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71022</id>
		<title>Konflikty a způsoby jejich řešení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty_a_zp%C5%AFsoby_jejich_%C5%99e%C5%A1en%C3%AD&amp;diff=71022"/>
		<updated>2022-04-15T07:45:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Vymezení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení==&lt;br /&gt;
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie = Sociálna psychológia&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: ISV, 1997.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt; Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot;&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dělíme je na&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další možné dělení&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*intrapersonální&lt;br /&gt;
*skupinové&lt;br /&gt;
*meziskupinové&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel&lt;br /&gt;
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt&lt;br /&gt;
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)&amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonecny&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nejméně dvě osoby jsou v interakci&lt;br /&gt;
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy&lt;br /&gt;
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu&lt;br /&gt;
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky&lt;br /&gt;
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi&lt;br /&gt;
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky  &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nárůst skupinové koheze&lt;br /&gt;
*změny v chování vůdců skupin&lt;br /&gt;
*změny skupinových norem a konformity&lt;br /&gt;
*změny priorit skupiny a statusy jejich členů&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vývojový účinek konfliktů==&lt;br /&gt;
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Řešení konfliktů==&lt;br /&gt;
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský &amp;amp; Kentoš, 2009). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3 způsoby řešení konfliktů&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''autoritativní řešení''' - 	jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat&lt;br /&gt;
*'''alternativní řešení''' -  alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou,  řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.&lt;br /&gt;
*'''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním&lt;br /&gt;
:*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)&lt;br /&gt;
::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu&lt;br /&gt;
::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)&lt;br /&gt;
::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vyjednávání==&lt;br /&gt;
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.&lt;br /&gt;
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná&lt;br /&gt;
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Základní taktiky vyjednávání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;vyrost&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky&lt;br /&gt;
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Seznam použité literatury==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt; &lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71021</id>
		<title>Agrese a násilí, její zdroje, souvislosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71021"/>
		<updated>2022-04-14T12:28:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* ÚSTŘEDNÍ POJMY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==ÚSTŘEDNÍ POJMY==&lt;br /&gt;
'''Agrese''' = chování, které cílevědomě směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem poškodit ji, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální či symbolický (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&amp;lt;/ref&amp;gt;. (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' = pohotovost/tendence člověka chovat se agresivně. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Asertivita''' = sebeprosazení při dosahování svých cílů. Asertivní chování je sice rovněž cílevědomé, není však ubližující. Nicméně, hranice mezi agresivitou a asertivitou není jednoznačně stanovena a je podmíněna sociokulturně, v různých společnostech se tudíž může lišit (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot;&amp;gt;VÁGNEROVÁ, Marie. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Užívání pojmů agrese a násilí je nejednotné. Agrese je základním, učebnicovým termínem z oblasti sociální psychologie, naopak násilí se spojuje spíše s aplikovanou oblastí (např. domácí násilí). Násilí bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese (někdy násilí = extrémní forma agrese). Obecně lze říci, že násilí je agresí, ale agrese nemusí mít vždy podobu násilí (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hostilita''' = obecný nepřátelský postoj vůči lidem (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí''' = je fyzická agrese s těžkými důsledky, někdy je zaměňována s agresí, zejména co se týče agrese v konkrétních oblastech společenských vztahů, nicméně ne každá agrese je násilí! Platí pouze, že každé násilí je agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==TYPY AGRESE==&lt;br /&gt;
Lze rozlišit 3 bipolární dimenze agrese: přímá – nepřímá, fyzická – verbální, aktivní – pasivní. Kombinací získáme 8 možných forem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní přímá (např. vražda)&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní přímá (př. vyhrožování)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska příčin rozlišujeme agresi afektivní, instrumentální a tyranizování/obtěžování/šikanování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Afektivní''' (také reaktivní, emocionální, expresivní, impulzivní, zlostná; vžilo se pro ni pojmenování „horká“ agrese) agrese je umisťována do souvislosti s hněvem, zlostí, hostilitou. Nebývá předem plánována a svému původci se jeví jako nutnost reagovat na averzivní podnět, který u něj vyvolal odpor, prudkou impulsivní reakci. Agresor se cítí být k afektivně agresivnímu činu “vyprovokován”.&lt;br /&gt;
*Agrese '''instrumentální''' je naopak plánovaným chováním, ubližování je zde vedlejším produktem při dosahování dalších cílů. Označuje se též jako „chladná“ agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Zatímco afektivní agrese stojí na pudovém základu, instrumentální agrese je naučená a stává se sociální technikou (Nakonečný, 2009)&amp;lt;ref&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
*'''Tyranizování, obtěžování''' a '''šikanování''' je typ agresivního chování, které je charakteristické nerovností v síle či moci tyranizátora a jeho oběti, která se nemůže účinně bránit (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fromm (1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot;&amp;gt;FROMM, Erich. &amp;lt;i&amp;gt;Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Aurora, 2007.&amp;lt;/ref&amp;gt; odlišuje ve svém díle Anatomie lidské destruktivity agresi benigní (sloužící biologické adaptabilitě) a agresi maligní (zhoubnou, destruktivní). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*agrese '''benigní''' představuje nástroj přežití jedince i druhu, jedná se o obrannou agresi či pseudoagresi.&lt;br /&gt;
*agrese '''maligní''' směřuje naopak pouze ke krutosti a destruktivitě. Není již součástí biologicky podmíněných mechanismů. Maligní agrese může mít spontánní formy, mezi něž patří pomstychtivá destruktivita či extatická ničivost, nebo formy vystupující z charakteru – sem patří sadismus a nekrofilie (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agrese může také být '''normální''' a '''patologická''' (Svoboda, Češková, Kučerová, 2006)&amp;lt;ref&amp;gt;SVOBODA, Mojmír, Eva ČEŠKOVÁ a Hana KUČEROVÁ. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Vydání třetí. Praha: Portál, 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje rozdělení agrese vzhledem k tomu, kam je směřována, tzn. k sobě či k okolí; '''autoagrese''' a '''heteroagrese'''. Extrémními případy agrese je vražda (heteroagrese) a sebevražda (autoagrese).&lt;br /&gt;
==TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K AGRESI==&lt;br /&gt;
V rámci sociální psychologie se zkoumáním agrese a jejích příčin a podob zabývala celá řada autorů. Za nejvýznamnější přístupy jsou považovány tyto:&lt;br /&gt;
===AGRESE JAKO INSTINKT===&lt;br /&gt;
Předním představitelem této teorie je etolog K. Lorenz. Agrese podle Lorenze není prvotní reakcí na podněty z vnějšku, ale spíše hereditárně daným vnitřním stavem organismu, který vede k opakovanému nahromadění energie, která hledá způsob, jak se uvolnit. Domnívá se, že původním účelem agresivního jednání bylo udržení druhu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto teorie ve svém konceptu uplatňují ústřední prvek, tzv. '''hydraulický model,''' který původně rozpracoval S. Freud a jiní psychodynamičtí autoři. Ten spočívá v hromadění pudové energie, která v okamžiku, kdy se nahromadí její dostatečné množství, vybuchne, a přinese s sebou projevy agrese. Agresivní pud je v instinktivistické teorii záležitostí vrozenou a zcela přirozenou, vlastní jak lidem, tak zvířatům (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritika instinktivistické teorie spočívá v tom, že autoři nevěnují pozornost rozlišení mezi nutnou obrannou agresí a destruktivními projevy, které se v rámci této přirozené, obranné agrese vymykají (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instinktivistická teorie a Lorenzovy sporné myšlenky byly v následujícím období terčem kritiky a tato teorie je v současné době překonána (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====FREUD====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V práci Sigmunda Freuda lze nalézt odkazy k agresivnímu chování v jeho koncepci pudů Eros – pud života a Thanatos – pud smrti, destruktivní pud (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pud smrti, Thanatos, je ve Freudově teorii trvale působící biologickou silou, která směřuje buďto k ničení sebe sama, nebo ničení druhých (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;. Agresivní chování je tedy projevem vrozeného primárního pudového mechanismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEORIE FRUSTRACE – AGRESE===&lt;br /&gt;
Frustračně-agresivní hypotéza pochází od autorů J. Dollarda, L. Dooba, N. Millera, O. H. Mowrera a R. R. Searse (Yale university). Tito autoři došli ve svých výzkumech zveřejněných v roce 1939 k jednoznačnému závěru, že agrese je vždy důsledkem frustrace, a přitom zároveň existence frustrace vždy vede k nějaké formě agrese.  Tzn. že '''agresi vždy předchází frustrace''' (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Nerozlišují přitom, zda se jedná o agresi instrumentální či afektivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''Frustrace''' dle autorů je stav, který vzniká, když okolnosti znemožňují dosažení cíle (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1941 jeden z autorů, N. Miller, uvedl, že agrese je jednou z možných reakcí na frustraci, nikoli však nevyhnutelnou (existuje i jiná reakce na frustraci). První část teorie, tedy skutečnost, že agrese je vždy důsledkem frustrace, však zůstala nezměněná (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;, (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Berkowitz (1989) navrhl reformulizaci této hypotézy. Základní myšlenkou je, že frustrace vyvolávají agresi proto, že jsou averzivní. Tzn. že frustrace jsou averzivní události, které vedou k agresivnímu chování do té míry, do jaké vyvolávají negativní afekt. Z čímž souvisí '''kognitivní neoasociační teorie''' autora Berkowitze - averzivní události vyvolávají negativní afekt, ten pak podněcuje různé myšlenky, vzpomínky, motorické a fyziologické procesy, které se spojují s tendencemi bojovat (pocity zlosti) či utéct (pocity strachu) (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===AGRESE V TEORII SOCIÁLNÍHO UČENÍ===&lt;br /&gt;
V 60. a 70. letech 20. století podnikl A. Bandura spolu se svými spolupracovníky výzkumy zabývající se sociálním učením agresivního chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známý výzkum s panenkou Bobo, v němž Bandura zkoumal sociální učení u skupiny dětí z mateřské školy, ukázal, že byly-li dětem ve filmových záběrech promítnuty scény, kde si osoby hrály s panenkou hrubě, kopaly do ní a mlátily, měly děti následně tendenci toto chování při hře s panenkou opakovat. Byl-li ve filmu agresivní jedinec za své chování odměněn, opakovaly děti toto chování ještě častěji (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ukázalo se tedy, že agrese se může spojovat s pozitivním posílením (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Motivace k agresivnímu chování vychází dle Bandury z různých averzivních podnětů, kterými může být frustrace, bolest nebo útok. Nejpravděpodobnější je výskyt agresivního jednání tehdy, shledává-li jedince toto jednání pro svou osobu za bezpečné a zároveň s sebou pro něj přináší jistou odměnu (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
Bandura aplikoval své poznatky o sociálním učení také do sféry výzkumu vlivu mediálního násilí (zejména v televizi a ve filmech) na agresivní chování diváků.&lt;br /&gt;
===TEORIE TRANSFERU EXCITACE===&lt;br /&gt;
Zvýšená úroveň aktivace (arousal) stupňuje pravděpodobnost vzniku agresivní odezvy.        &lt;br /&gt;
Autor teorie Dolf Zillman popsal, že jedinec se v každém okamžiku nachází na určitém stupni aktivace. Fyziologická aktivace, která je vyvolaná například namáhavou sportovní aktivitou, může usnadnit vznik hněvu, což může vyústit v agresivní jednání člověka. Proto, když za sebou následují dvě aktivizující události a není mezi nimi dlouhý časový interval, aktivace vyvolaná první událostí se může přenést na druhou událost (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
===INTEGRATIVNÍ PŘÍSTUPY===&lt;br /&gt;
Integrativní pohled na agresi R. G. Geena a C. Andersona klade důraz na kompatabilitu (a ne rivalitu) předchozích teorií. Snaží se využít základní myšlenky tezí a mnoha jejich reinterpretací.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Fromm se ve svém díle Anatomie lidské destruktivity vrací k instinktivistickým i behavioristickým teoriím a podrobuje je kritickému zhodnocení. E. Fromm ve svém díle důkladně rozpracovává příklady benigní i maligní agrese. Své teoretické koncepty důkladně rozebírá v jednotlivých kazuistických příkladech známých osobností (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za jeden ze zásadních přístupů se v současné době považuje myšlenka, že ,,k agresi dochází tehdy, když je určitým podnětům vystavena osoba, která je určitým způsobem naladěná, resp. má určité predispozice konat agresivně”.(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008, s. 273)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==FAKTORY SOUVISEJÍCÍ S AGRESIVNÍM CHOVÁNÍM==&lt;br /&gt;
(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; zmiňuje tři kategorie faktorů: averzivní podmínky (útok, frustrace, bolest), agresivní naladění (diskomfort, špatná nálada, stres) a aktivizující podněty (př. sport).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vzniku agresivního chování se podílí celá řada faktorů, např.: &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''emoční naladění''': Prožívání emoce hněvu může (a nemusí) mít za následek vyvolání afektivní agrese (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''kognice''': Kognitivní interpretace a hodnocení situace vytváří předpoklad k určitému jednání. Důležitá je schopnost anticipovat důsledky vlastní agrese, která umožňuje jedinci kritické zamyšlení ještě před započetím zamýšleného činu.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco s emocemi je spojena především agrese afektivní, na racionálním základu stojí ve větší míře agrese instrumentální (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''motivace''': agresivní chování může být i reakcí na neuspokojení potřeb. Zásadní roli hrají potřeba stimulace (nadměrná i nedostatečná stimulace zvyšuje pohotovost k agresi), potřeba orientace, citové jistoty a bezpečí, seberealizace a sebepotvrzení (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''biologické hledisko''': Na pohotovost k agresi může mít vliv rovněž dědičnost, fungování nervové soustavy či biochemické procesy.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Např. zvýšená hladina alkoholu v krvi či snížená hladina cukru (glukózy) v krvi pohotovost k agresi zvyšuje (Lovaš, 2008). Obdobný účinek má nízká koncentrace serotoninu v krvi. Z dalších látek, které mají vliv na agresi, můžeme jmenovat například acetylcholin, noradrenalin či dopamin. V neposlední řadě je třeba zmínit testosteron, mužský pohlavní hormon, jehož vyšší hladina rovněž zvyšuje agresivitu (Vágnerová, 2004). Na agresi mají přímý vliv charakteristiky fungování nervové soustavy - oblast prefrontální kůry mozku má za úkol tlumit podkorové oblasti limbického systému. Při jejím poškození pak nedochází k inhibici oněch podkorových oblastí a agresivní impulzy tak nejsou dostatečně tlumeny. Obdobný účinek může mít i porušení spojení mezi prefrontální kůrou a podkorovými oblastmi limbického systému (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''genderové faktory''': Mužské a ženské rodové stereotypy nabádají k předpokladu, že vyšší měrou agresivity se vyznačují muži jakožto dominantnější a fyzicky zdatnější pohlaví. Agresivita mužů a žen je srovnatelná, je však odlišná ve svých projevech. Ženy méně než muži využívají přímého fyzického násilí, častěji se však uchylují k agresi verbální a nepřímé;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''situační faktory''': Pro potřebnost zohlednění situačních faktorů jasně hovoří kupříkladu Milgramovy experimenty či Zimbardův vězeňský experiment. V obou případech docházelo k asociálnímu chování jedinců, kteří ve svém běžném životě neprojevovali známky krutosti, avšak v experimentální situaci – pod vlivem situačních proměnných – se z nich stávali jedinci schopní a ochotní ublížit druhému. Vliv situačních faktorů tudíž není nevýznamný a podílí se na něm jak aktuální situace, tak aktuální stav jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto situační faktory se označují i jako adverzní podněty, které vedou k určitému diskomfortu jedince. Př. setrvávání ve vysokém horku může vyvolat značný diskomfort, a ten může tedy vést k vyšší pravděpodobnosti, že se u jedince objeví agresivní chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''sociální prostředí''': Na výskyt agrese ve velké míře působí chování osob vůči sobě, systém norem, preferované vzorce chování či zvyky (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Na jedince působí sociální skupiny a především rodinné prostředí – primární zkušenosti, učení nápodobou, hodnotový systém rodiny, styl výchovy či míra emočního přijetí dítěte sehrávají důležitou roli (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.Na makroúrovni na člověka působí společnost jako celek a také stále sílící vliv mediálních prostředků masové komunikace.&lt;br /&gt;
Prostředky masové komunikace sehrávají taktéž významnou roli. Vliv mediálního násilí (násilí prezentované v televizním vysílání, filmech, PC hrách, na internetu aj.) na člověka spočívá v rozšíření repertoáru násilného chování, hostilním vnitřním naladění a v neposlední řadě také snížení senzitivity vůči násilí v běžném životě (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;; Ovšem existuje i názor, že hraní PC her, které obsahují agresivní prvky, nemají na agresivní chování člověka vliv, pouze v tom případě, že má jedinec k agresivitě předpoklady. Ale samotné hraní PC her nezpůsobuje násilné chování (Zendle et al., 2018).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''environmentální faktory''': Mezi tyto stresory patří hluk, toxické látky a další škodliviny v ovzduší, škodlivý zápach a dým, sirouhlík či elektricky nabité molekuly v ovzduší. A také vysoká teplota - ta má vliv na zvýšení hostilního afektu, na hostilní interpretaci situace a na fyziologickou aktivaci, může se tudíž podílet na podnícení agresivního chování (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==APLIKOVANÉ OBLASTI:==&lt;br /&gt;
'''Násilí v prostředí rodiny (domácí násilí)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*partnerské násilí&lt;br /&gt;
*násilí na dětech&lt;br /&gt;
*násilí na starších lidech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí ve školním prostředí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*šikana&lt;br /&gt;
*kyberšikana&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí na pracovišti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mobbing&lt;br /&gt;
*bossing&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Institucionální násilí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*války&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Použitá literatura==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;6. Zendle, D., Cairns, P., &amp;amp; Kudenko, D. (2018). No priming in video games. ''Computers in Human Behavior, 78, 113-125.''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71020</id>
		<title>Agrese a násilí, její zdroje, souvislosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71020"/>
		<updated>2022-04-14T12:06:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* Použitá literatura */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==ÚSTŘEDNÍ POJMY==&lt;br /&gt;
'''Agrese''' = chování, které cílevědomě směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem poškodit ji, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální či symbolický (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&amp;lt;/ref&amp;gt;. (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' = pohotovost/tendence člověka chovat se agresivně. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Asertivita''' = sebeprosazení při dosahování svých cílů. Asertivní chování je sice rovněž cílevědomé, není však ubližující. Nicméně, hranice mezi agresivitou a asertivitou není jednoznačně stanovena a je podmíněna sociokulturně, v různých společnostech se tudíž může lišit (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot;&amp;gt;VÁGNEROVÁ, Marie. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Užívání pojmů agrese a násilí je nejednotné. Agrese je základním, učebnicovým termínem z oblasti sociální psychologie, naopak násilí se spojuje spíše s aplikovanou oblastí (např. domácí násilí). Násilí bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese (někdy násilí = extrémní forma agrese). Obecně lze říci, že násilí je agresí, ale agrese nemusí mít vždy podobu násilí (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hostilita''' = obecný nepřátelský postoj vůči lidem (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí''' = je fyzická agrese s těžkými důsledky, někdy je zaměňována s agresí, zejména co se týče agrese v konkrétních oblastech společenských vztahů, nicméně ne každá agrese je násilí! Platí pouze, že každé násilí je agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==TYPY AGRESE==&lt;br /&gt;
Lze rozlišit 3 bipolární dimenze agrese: přímá – nepřímá, fyzická – verbální, aktivní – pasivní. Kombinací získáme 8 možných forem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní přímá (např. vražda)&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní přímá (př. vyhrožování)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska příčin rozlišujeme agresi afektivní a instrumentální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Afektivní''' (také reaktivní, emocionální, expresivní, impulzivní, zlostná; vžilo se pro ni pojmenování „horká“ agrese) agrese je umisťována do souvislosti s hněvem, zlostí, hostilitou. Nebývá předem plánována a svému původci se jeví jako nutnost reagovat na averzivní podnět, který u něj vyvolal odpor, prudkou impulsivní reakci. Agresor se cítí být k afektivně agresivnímu činu “vyprovokován”.&lt;br /&gt;
*Agrese '''instrumentální''' je naopak plánovaným chováním, ubližování je zde vedlejším produktem při dosahování dalších cílů. Označuje se též jako „chladná“ agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Zatímco afektivní agrese stojí na pudovém základu, instrumentální agrese je naučená a stává se sociální technikou (Nakonečný, 2009)&amp;lt;ref&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
*'''Tyranizování, obtěžování''' a '''šikanování''' je typ agresivního chování, které je charakteristické nerovností v síle či moci tyranizátora a jeho oběti, která se nemůže účinně bránit (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fromm (1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot;&amp;gt;FROMM, Erich. &amp;lt;i&amp;gt;Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Aurora, 2007.&amp;lt;/ref&amp;gt; odlišuje ve svém díle Anatomie lidské destruktivity agresi benigní (sloužící biologické adaptabilitě) a agresi maligní (zhoubnou, destruktivní). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*agrese '''benigní''' představuje nástroj přežití jedince i druhu, jedná se o obrannou agresi či pseudoagresi.&lt;br /&gt;
*agrese '''maligní''' směřuje naopak pouze ke krutosti a destruktivitě. Není již součástí biologicky podmíněných mechanismů. Maligní agrese může mít spontánní formy, mezi něž patří pomstychtivá destruktivita či extatická ničivost, nebo formy vystupující z charakteru – sem patří sadismus a nekrofilie (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agrese může také být '''normální''' a '''patologická''' (Svoboda, Češková, Kučerová, 2006)&amp;lt;ref&amp;gt;SVOBODA, Mojmír, Eva ČEŠKOVÁ a Hana KUČEROVÁ. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Vydání třetí. Praha: Portál, 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K AGRESI==&lt;br /&gt;
V rámci sociální psychologie se zkoumáním agrese a jejích příčin a podob zabývala celá řada autorů. Za nejvýznamnější přístupy jsou považovány tyto:&lt;br /&gt;
===AGRESE JAKO INSTINKT===&lt;br /&gt;
Předním představitelem této teorie je etolog K. Lorenz. Agrese podle Lorenze není prvotní reakcí na podněty z vnějšku, ale spíše hereditárně daným vnitřním stavem organismu, který vede k opakovanému nahromadění energie, která hledá způsob, jak se uvolnit. Domnívá se, že původním účelem agresivního jednání bylo udržení druhu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto teorie ve svém konceptu uplatňují ústřední prvek, tzv. '''hydraulický model,''' který původně rozpracoval S. Freud a jiní psychodynamičtí autoři. Ten spočívá v hromadění pudové energie, která v okamžiku, kdy se nahromadí její dostatečné množství, vybuchne, a přinese s sebou projevy agrese. Agresivní pud je v instinktivistické teorii záležitostí vrozenou a zcela přirozenou, vlastní jak lidem, tak zvířatům (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritika instinktivistické teorie spočívá v tom, že autoři nevěnují pozornost rozlišení mezi nutnou obrannou agresí a destruktivními projevy, které se v rámci této přirozené, obranné agrese vymykají (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instinktivistická teorie a Lorenzovy sporné myšlenky byly v následujícím období terčem kritiky a tato teorie je v současné době překonána (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====FREUD====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V práci Sigmunda Freuda lze nalézt odkazy k agresivnímu chování v jeho koncepci pudů Eros – pud života a Thanatos – pud smrti, destruktivní pud (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pud smrti, Thanatos, je ve Freudově teorii trvale působící biologickou silou, která směřuje buďto k ničení sebe sama, nebo ničení druhých (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;. Agresivní chování je tedy projevem vrozeného primárního pudového mechanismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEORIE FRUSTRACE – AGRESE===&lt;br /&gt;
Frustračně-agresivní hypotéza pochází od autorů J. Dollarda, L. Dooba, N. Millera, O. H. Mowrera a R. R. Searse (Yale university). Tito autoři došli ve svých výzkumech zveřejněných v roce 1939 k jednoznačnému závěru, že agrese je vždy důsledkem frustrace, a přitom zároveň existence frustrace vždy vede k nějaké formě agrese.  Tzn. že '''agresi vždy předchází frustrace''' (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Nerozlišují přitom, zda se jedná o agresi instrumentální či afektivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''Frustrace''' dle autorů je stav, který vzniká, když okolnosti znemožňují dosažení cíle (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1941 jeden z autorů, N. Miller, uvedl, že agrese je jednou z možných reakcí na frustraci, nikoli však nevyhnutelnou (existuje i jiná reakce na frustraci). První část teorie, tedy skutečnost, že agrese je vždy důsledkem frustrace, však zůstala nezměněná (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;, (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Berkowitz (1989) navrhl reformulizaci této hypotézy. Základní myšlenkou je, že frustrace vyvolávají agresi proto, že jsou averzivní. Tzn. že frustrace jsou averzivní události, které vedou k agresivnímu chování do té míry, do jaké vyvolávají negativní afekt. Z čímž souvisí '''kognitivní neoasociační teorie''' autora Berkowitze - averzivní události vyvolávají negativní afekt, ten pak podněcuje různé myšlenky, vzpomínky, motorické a fyziologické procesy, které se spojují s tendencemi bojovat (pocity zlosti) či utéct (pocity strachu) (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===AGRESE V TEORII SOCIÁLNÍHO UČENÍ===&lt;br /&gt;
V 60. a 70. letech 20. století podnikl A. Bandura spolu se svými spolupracovníky výzkumy zabývající se sociálním učením agresivního chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známý výzkum s panenkou Bobo, v němž Bandura zkoumal sociální učení u skupiny dětí z mateřské školy, ukázal, že byly-li dětem ve filmových záběrech promítnuty scény, kde si osoby hrály s panenkou hrubě, kopaly do ní a mlátily, měly děti následně tendenci toto chování při hře s panenkou opakovat. Byl-li ve filmu agresivní jedinec za své chování odměněn, opakovaly děti toto chování ještě častěji (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ukázalo se tedy, že agrese se může spojovat s pozitivním posílením (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Motivace k agresivnímu chování vychází dle Bandury z různých averzivních podnětů, kterými může být frustrace, bolest nebo útok. Nejpravděpodobnější je výskyt agresivního jednání tehdy, shledává-li jedince toto jednání pro svou osobu za bezpečné a zároveň s sebou pro něj přináší jistou odměnu (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
Bandura aplikoval své poznatky o sociálním učení také do sféry výzkumu vlivu mediálního násilí (zejména v televizi a ve filmech) na agresivní chování diváků.&lt;br /&gt;
===TEORIE TRANSFERU EXCITACE===&lt;br /&gt;
Zvýšená úroveň aktivace (arousal) stupňuje pravděpodobnost vzniku agresivní odezvy.        &lt;br /&gt;
Autor teorie Dolf Zillman popsal, že jedinec se v každém okamžiku nachází na určitém stupni aktivace. Fyziologická aktivace, která je vyvolaná například namáhavou sportovní aktivitou, může usnadnit vznik hněvu, což může vyústit v agresivní jednání člověka. Proto, když za sebou následují dvě aktivizující události a není mezi nimi dlouhý časový interval, aktivace vyvolaná první událostí se může přenést na druhou událost (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
===INTEGRATIVNÍ PŘÍSTUPY===&lt;br /&gt;
Integrativní pohled na agresi R. G. Geena a C. Andersona klade důraz na kompatabilitu (a ne rivalitu) předchozích teorií. Snaží se využít základní myšlenky tezí a mnoha jejich reinterpretací.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Fromm se ve svém díle Anatomie lidské destruktivity vrací k instinktivistickým i behavioristickým teoriím a podrobuje je kritickému zhodnocení. E. Fromm ve svém díle důkladně rozpracovává příklady benigní i maligní agrese. Své teoretické koncepty důkladně rozebírá v jednotlivých kazuistických příkladech známých osobností (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za jeden ze zásadních přístupů se v současné době považuje myšlenka, že ,,k agresi dochází tehdy, když je určitým podnětům vystavena osoba, která je určitým způsobem naladěná, resp. má určité predispozice konat agresivně”.(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008, s. 273)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==FAKTORY SOUVISEJÍCÍ S AGRESIVNÍM CHOVÁNÍM==&lt;br /&gt;
(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; zmiňuje tři kategorie faktorů: averzivní podmínky (útok, frustrace, bolest), agresivní naladění (diskomfort, špatná nálada, stres) a aktivizující podněty (př. sport).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vzniku agresivního chování se podílí celá řada faktorů, např.: &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''emoční naladění''': Prožívání emoce hněvu může (a nemusí) mít za následek vyvolání afektivní agrese (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''kognice''': Kognitivní interpretace a hodnocení situace vytváří předpoklad k určitému jednání. Důležitá je schopnost anticipovat důsledky vlastní agrese, která umožňuje jedinci kritické zamyšlení ještě před započetím zamýšleného činu.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco s emocemi je spojena především agrese afektivní, na racionálním základu stojí ve větší míře agrese instrumentální (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''motivace''': agresivní chování může být i reakcí na neuspokojení potřeb. Zásadní roli hrají potřeba stimulace (nadměrná i nedostatečná stimulace zvyšuje pohotovost k agresi), potřeba orientace, citové jistoty a bezpečí, seberealizace a sebepotvrzení (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''biologické hledisko''': Na pohotovost k agresi může mít vliv rovněž dědičnost, fungování nervové soustavy či biochemické procesy.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Např. zvýšená hladina alkoholu v krvi či snížená hladina cukru (glukózy) v krvi pohotovost k agresi zvyšuje (Lovaš, 2008). Obdobný účinek má nízká koncentrace serotoninu v krvi. Z dalších látek, které mají vliv na agresi, můžeme jmenovat například acetylcholin, noradrenalin či dopamin. V neposlední řadě je třeba zmínit testosteron, mužský pohlavní hormon, jehož vyšší hladina rovněž zvyšuje agresivitu (Vágnerová, 2004). Na agresi mají přímý vliv charakteristiky fungování nervové soustavy - oblast prefrontální kůry mozku má za úkol tlumit podkorové oblasti limbického systému. Při jejím poškození pak nedochází k inhibici oněch podkorových oblastí a agresivní impulzy tak nejsou dostatečně tlumeny. Obdobný účinek může mít i porušení spojení mezi prefrontální kůrou a podkorovými oblastmi limbického systému (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''genderové faktory''': Mužské a ženské rodové stereotypy nabádají k předpokladu, že vyšší měrou agresivity se vyznačují muži jakožto dominantnější a fyzicky zdatnější pohlaví. Agresivita mužů a žen je srovnatelná, je však odlišná ve svých projevech. Ženy méně než muži využívají přímého fyzického násilí, častěji se však uchylují k agresi verbální a nepřímé;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''situační faktory''': Pro potřebnost zohlednění situačních faktorů jasně hovoří kupříkladu Milgramovy experimenty či Zimbardův vězeňský experiment. V obou případech docházelo k asociálnímu chování jedinců, kteří ve svém běžném životě neprojevovali známky krutosti, avšak v experimentální situaci – pod vlivem situačních proměnných – se z nich stávali jedinci schopní a ochotní ublížit druhému. Vliv situačních faktorů tudíž není nevýznamný a podílí se na něm jak aktuální situace, tak aktuální stav jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto situační faktory se označují i jako adverzní podněty, které vedou k určitému diskomfortu jedince. Př. setrvávání ve vysokém horku může vyvolat značný diskomfort, a ten může tedy vést k vyšší pravděpodobnosti, že se u jedince objeví agresivní chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''sociální prostředí''': Na výskyt agrese ve velké míře působí chování osob vůči sobě, systém norem, preferované vzorce chování či zvyky (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Na jedince působí sociální skupiny a především rodinné prostředí – primární zkušenosti, učení nápodobou, hodnotový systém rodiny, styl výchovy či míra emočního přijetí dítěte sehrávají důležitou roli (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.Na makroúrovni na člověka působí společnost jako celek a také stále sílící vliv mediálních prostředků masové komunikace.&lt;br /&gt;
Prostředky masové komunikace sehrávají taktéž významnou roli. Vliv mediálního násilí (násilí prezentované v televizním vysílání, filmech, PC hrách, na internetu aj.) na člověka spočívá v rozšíření repertoáru násilného chování, hostilním vnitřním naladění a v neposlední řadě také snížení senzitivity vůči násilí v běžném životě (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;; Ovšem existuje i názor, že hraní PC her, které obsahují agresivní prvky, nemají na agresivní chování člověka vliv, pouze v tom případě, že má jedinec k agresivitě předpoklady. Ale samotné hraní PC her nezpůsobuje násilné chování (Zendle et al., 2018).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''environmentální faktory''': Mezi tyto stresory patří hluk, toxické látky a další škodliviny v ovzduší, škodlivý zápach a dým, sirouhlík či elektricky nabité molekuly v ovzduší. A také vysoká teplota - ta má vliv na zvýšení hostilního afektu, na hostilní interpretaci situace a na fyziologickou aktivaci, může se tudíž podílet na podnícení agresivního chování (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==APLIKOVANÉ OBLASTI:==&lt;br /&gt;
'''Násilí v prostředí rodiny (domácí násilí)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*partnerské násilí&lt;br /&gt;
*násilí na dětech&lt;br /&gt;
*násilí na starších lidech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí ve školním prostředí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*šikana&lt;br /&gt;
*kyberšikana&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí na pracovišti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mobbing&lt;br /&gt;
*bossing&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Institucionální násilí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*války&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Použitá literatura==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;6. Zendle, D., Cairns, P., &amp;amp; Kudenko, D. (2018). No priming in video games. ''Computers in Human Behavior, 78, 113-125.''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71019</id>
		<title>Agrese a násilí, její zdroje, souvislosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71019"/>
		<updated>2022-04-14T11:55:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* ÚSTŘEDNÍ POJMY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==ÚSTŘEDNÍ POJMY==&lt;br /&gt;
'''Agrese''' = chování, které cílevědomě směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem poškodit ji, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální či symbolický (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&amp;lt;/ref&amp;gt;. (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' = pohotovost/tendence člověka chovat se agresivně. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Asertivita''' = sebeprosazení při dosahování svých cílů. Asertivní chování je sice rovněž cílevědomé, není však ubližující. Nicméně, hranice mezi agresivitou a asertivitou není jednoznačně stanovena a je podmíněna sociokulturně, v různých společnostech se tudíž může lišit (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot;&amp;gt;VÁGNEROVÁ, Marie. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Užívání pojmů agrese a násilí je nejednotné. Agrese je základním, učebnicovým termínem z oblasti sociální psychologie, naopak násilí se spojuje spíše s aplikovanou oblastí (např. domácí násilí). Násilí bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese (někdy násilí = extrémní forma agrese). Obecně lze říci, že násilí je agresí, ale agrese nemusí mít vždy podobu násilí (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hostilita''' = obecný nepřátelský postoj vůči lidem (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí''' = je fyzická agrese s těžkými důsledky, někdy je zaměňována s agresí, zejména co se týče agrese v konkrétních oblastech společenských vztahů, nicméně ne každá agrese je násilí! Platí pouze, že každé násilí je agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==TYPY AGRESE==&lt;br /&gt;
Lze rozlišit 3 bipolární dimenze agrese: přímá – nepřímá, fyzická – verbální, aktivní – pasivní. Kombinací získáme 8 možných forem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní přímá (např. vražda)&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní přímá (př. vyhrožování)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska příčin rozlišujeme agresi afektivní a instrumentální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Afektivní''' (také reaktivní, emocionální, expresivní, impulzivní, zlostná; vžilo se pro ni pojmenování „horká“ agrese) agrese je umisťována do souvislosti s hněvem, zlostí, hostilitou. Nebývá předem plánována a svému původci se jeví jako nutnost reagovat na averzivní podnět, který u něj vyvolal odpor, prudkou impulsivní reakci. Agresor se cítí být k afektivně agresivnímu činu “vyprovokován”.&lt;br /&gt;
*Agrese '''instrumentální''' je naopak plánovaným chováním, ubližování je zde vedlejším produktem při dosahování dalších cílů. Označuje se též jako „chladná“ agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Zatímco afektivní agrese stojí na pudovém základu, instrumentální agrese je naučená a stává se sociální technikou (Nakonečný, 2009)&amp;lt;ref&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
*'''Tyranizování, obtěžování''' a '''šikanování''' je typ agresivního chování, které je charakteristické nerovností v síle či moci tyranizátora a jeho oběti, která se nemůže účinně bránit (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fromm (1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot;&amp;gt;FROMM, Erich. &amp;lt;i&amp;gt;Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Aurora, 2007.&amp;lt;/ref&amp;gt; odlišuje ve svém díle Anatomie lidské destruktivity agresi benigní (sloužící biologické adaptabilitě) a agresi maligní (zhoubnou, destruktivní). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*agrese '''benigní''' představuje nástroj přežití jedince i druhu, jedná se o obrannou agresi či pseudoagresi.&lt;br /&gt;
*agrese '''maligní''' směřuje naopak pouze ke krutosti a destruktivitě. Není již součástí biologicky podmíněných mechanismů. Maligní agrese může mít spontánní formy, mezi něž patří pomstychtivá destruktivita či extatická ničivost, nebo formy vystupující z charakteru – sem patří sadismus a nekrofilie (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agrese může také být '''normální''' a '''patologická''' (Svoboda, Češková, Kučerová, 2006)&amp;lt;ref&amp;gt;SVOBODA, Mojmír, Eva ČEŠKOVÁ a Hana KUČEROVÁ. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Vydání třetí. Praha: Portál, 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K AGRESI==&lt;br /&gt;
V rámci sociální psychologie se zkoumáním agrese a jejích příčin a podob zabývala celá řada autorů. Za nejvýznamnější přístupy jsou považovány tyto:&lt;br /&gt;
===AGRESE JAKO INSTINKT===&lt;br /&gt;
Předním představitelem této teorie je etolog K. Lorenz. Agrese podle Lorenze není prvotní reakcí na podněty z vnějšku, ale spíše hereditárně daným vnitřním stavem organismu, který vede k opakovanému nahromadění energie, která hledá způsob, jak se uvolnit. Domnívá se, že původním účelem agresivního jednání bylo udržení druhu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto teorie ve svém konceptu uplatňují ústřední prvek, tzv. '''hydraulický model,''' který původně rozpracoval S. Freud a jiní psychodynamičtí autoři. Ten spočívá v hromadění pudové energie, která v okamžiku, kdy se nahromadí její dostatečné množství, vybuchne, a přinese s sebou projevy agrese. Agresivní pud je v instinktivistické teorii záležitostí vrozenou a zcela přirozenou, vlastní jak lidem, tak zvířatům (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritika instinktivistické teorie spočívá v tom, že autoři nevěnují pozornost rozlišení mezi nutnou obrannou agresí a destruktivními projevy, které se v rámci této přirozené, obranné agrese vymykají (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instinktivistická teorie a Lorenzovy sporné myšlenky byly v následujícím období terčem kritiky a tato teorie je v současné době překonána (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====FREUD====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V práci Sigmunda Freuda lze nalézt odkazy k agresivnímu chování v jeho koncepci pudů Eros – pud života a Thanatos – pud smrti, destruktivní pud (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pud smrti, Thanatos, je ve Freudově teorii trvale působící biologickou silou, která směřuje buďto k ničení sebe sama, nebo ničení druhých (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;. Agresivní chování je tedy projevem vrozeného primárního pudového mechanismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEORIE FRUSTRACE – AGRESE===&lt;br /&gt;
Frustračně-agresivní hypotéza pochází od autorů J. Dollarda, L. Dooba, N. Millera, O. H. Mowrera a R. R. Searse (Yale university). Tito autoři došli ve svých výzkumech zveřejněných v roce 1939 k jednoznačnému závěru, že agrese je vždy důsledkem frustrace, a přitom zároveň existence frustrace vždy vede k nějaké formě agrese.  Tzn. že '''agresi vždy předchází frustrace''' (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Nerozlišují přitom, zda se jedná o agresi instrumentální či afektivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''Frustrace''' dle autorů je stav, který vzniká, když okolnosti znemožňují dosažení cíle (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1941 jeden z autorů, N. Miller, uvedl, že agrese je jednou z možných reakcí na frustraci, nikoli však nevyhnutelnou (existuje i jiná reakce na frustraci). První část teorie, tedy skutečnost, že agrese je vždy důsledkem frustrace, však zůstala nezměněná (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;, (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Berkowitz (1989) navrhl reformulizaci této hypotézy. Základní myšlenkou je, že frustrace vyvolávají agresi proto, že jsou averzivní. Tzn. že frustrace jsou averzivní události, které vedou k agresivnímu chování do té míry, do jaké vyvolávají negativní afekt. Z čímž souvisí '''kognitivní neoasociační teorie''' autora Berkowitze - averzivní události vyvolávají negativní afekt, ten pak podněcuje různé myšlenky, vzpomínky, motorické a fyziologické procesy, které se spojují s tendencemi bojovat (pocity zlosti) či utéct (pocity strachu) (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===AGRESE V TEORII SOCIÁLNÍHO UČENÍ===&lt;br /&gt;
V 60. a 70. letech 20. století podnikl A. Bandura spolu se svými spolupracovníky výzkumy zabývající se sociálním učením agresivního chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známý výzkum s panenkou Bobo, v němž Bandura zkoumal sociální učení u skupiny dětí z mateřské školy, ukázal, že byly-li dětem ve filmových záběrech promítnuty scény, kde si osoby hrály s panenkou hrubě, kopaly do ní a mlátily, měly děti následně tendenci toto chování při hře s panenkou opakovat. Byl-li ve filmu agresivní jedinec za své chování odměněn, opakovaly děti toto chování ještě častěji (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ukázalo se tedy, že agrese se může spojovat s pozitivním posílením (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Motivace k agresivnímu chování vychází dle Bandury z různých averzivních podnětů, kterými může být frustrace, bolest nebo útok. Nejpravděpodobnější je výskyt agresivního jednání tehdy, shledává-li jedince toto jednání pro svou osobu za bezpečné a zároveň s sebou pro něj přináší jistou odměnu (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
Bandura aplikoval své poznatky o sociálním učení také do sféry výzkumu vlivu mediálního násilí (zejména v televizi a ve filmech) na agresivní chování diváků.&lt;br /&gt;
===TEORIE TRANSFERU EXCITACE===&lt;br /&gt;
Zvýšená úroveň aktivace (arousal) stupňuje pravděpodobnost vzniku agresivní odezvy.        &lt;br /&gt;
Autor teorie Dolf Zillman popsal, že jedinec se v každém okamžiku nachází na určitém stupni aktivace. Fyziologická aktivace, která je vyvolaná například namáhavou sportovní aktivitou, může usnadnit vznik hněvu, což může vyústit v agresivní jednání člověka. Proto, když za sebou následují dvě aktivizující události a není mezi nimi dlouhý časový interval, aktivace vyvolaná první událostí se může přenést na druhou událost (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
===INTEGRATIVNÍ PŘÍSTUPY===&lt;br /&gt;
Integrativní pohled na agresi R. G. Geena a C. Andersona klade důraz na kompatabilitu (a ne rivalitu) předchozích teorií. Snaží se využít základní myšlenky tezí a mnoha jejich reinterpretací.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Fromm se ve svém díle Anatomie lidské destruktivity vrací k instinktivistickým i behavioristickým teoriím a podrobuje je kritickému zhodnocení. E. Fromm ve svém díle důkladně rozpracovává příklady benigní i maligní agrese. Své teoretické koncepty důkladně rozebírá v jednotlivých kazuistických příkladech známých osobností (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za jeden ze zásadních přístupů se v současné době považuje myšlenka, že ,,k agresi dochází tehdy, když je určitým podnětům vystavena osoba, která je určitým způsobem naladěná, resp. má určité predispozice konat agresivně”.(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008, s. 273)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==FAKTORY SOUVISEJÍCÍ S AGRESIVNÍM CHOVÁNÍM==&lt;br /&gt;
(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; zmiňuje tři kategorie faktorů: averzivní podmínky (útok, frustrace, bolest), agresivní naladění (diskomfort, špatná nálada, stres) a aktivizující podněty (př. sport).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vzniku agresivního chování se podílí celá řada faktorů, např.: &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''emoční naladění''': Prožívání emoce hněvu může (a nemusí) mít za následek vyvolání afektivní agrese (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''kognice''': Kognitivní interpretace a hodnocení situace vytváří předpoklad k určitému jednání. Důležitá je schopnost anticipovat důsledky vlastní agrese, která umožňuje jedinci kritické zamyšlení ještě před započetím zamýšleného činu.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco s emocemi je spojena především agrese afektivní, na racionálním základu stojí ve větší míře agrese instrumentální (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''motivace''': agresivní chování může být i reakcí na neuspokojení potřeb. Zásadní roli hrají potřeba stimulace (nadměrná i nedostatečná stimulace zvyšuje pohotovost k agresi), potřeba orientace, citové jistoty a bezpečí, seberealizace a sebepotvrzení (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''biologické hledisko''': Na pohotovost k agresi může mít vliv rovněž dědičnost, fungování nervové soustavy či biochemické procesy.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Např. zvýšená hladina alkoholu v krvi či snížená hladina cukru (glukózy) v krvi pohotovost k agresi zvyšuje (Lovaš, 2008). Obdobný účinek má nízká koncentrace serotoninu v krvi. Z dalších látek, které mají vliv na agresi, můžeme jmenovat například acetylcholin, noradrenalin či dopamin. V neposlední řadě je třeba zmínit testosteron, mužský pohlavní hormon, jehož vyšší hladina rovněž zvyšuje agresivitu (Vágnerová, 2004). Na agresi mají přímý vliv charakteristiky fungování nervové soustavy - oblast prefrontální kůry mozku má za úkol tlumit podkorové oblasti limbického systému. Při jejím poškození pak nedochází k inhibici oněch podkorových oblastí a agresivní impulzy tak nejsou dostatečně tlumeny. Obdobný účinek může mít i porušení spojení mezi prefrontální kůrou a podkorovými oblastmi limbického systému (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''genderové faktory''': Mužské a ženské rodové stereotypy nabádají k předpokladu, že vyšší měrou agresivity se vyznačují muži jakožto dominantnější a fyzicky zdatnější pohlaví. Agresivita mužů a žen je srovnatelná, je však odlišná ve svých projevech. Ženy méně než muži využívají přímého fyzického násilí, častěji se však uchylují k agresi verbální a nepřímé;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''situační faktory''': Pro potřebnost zohlednění situačních faktorů jasně hovoří kupříkladu Milgramovy experimenty či Zimbardův vězeňský experiment. V obou případech docházelo k asociálnímu chování jedinců, kteří ve svém běžném životě neprojevovali známky krutosti, avšak v experimentální situaci – pod vlivem situačních proměnných – se z nich stávali jedinci schopní a ochotní ublížit druhému. Vliv situačních faktorů tudíž není nevýznamný a podílí se na něm jak aktuální situace, tak aktuální stav jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto situační faktory se označují i jako adverzní podněty, které vedou k určitému diskomfortu jedince. Př. setrvávání ve vysokém horku může vyvolat značný diskomfort, a ten může tedy vést k vyšší pravděpodobnosti, že se u jedince objeví agresivní chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''sociální prostředí''': Na výskyt agrese ve velké míře působí chování osob vůči sobě, systém norem, preferované vzorce chování či zvyky (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Na jedince působí sociální skupiny a především rodinné prostředí – primární zkušenosti, učení nápodobou, hodnotový systém rodiny, styl výchovy či míra emočního přijetí dítěte sehrávají důležitou roli (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.Na makroúrovni na člověka působí společnost jako celek a také stále sílící vliv mediálních prostředků masové komunikace.&lt;br /&gt;
Prostředky masové komunikace sehrávají taktéž významnou roli. Vliv mediálního násilí (násilí prezentované v televizním vysílání, filmech, PC hrách, na internetu aj.) na člověka spočívá v rozšíření repertoáru násilného chování, hostilním vnitřním naladění a v neposlední řadě také snížení senzitivity vůči násilí v běžném životě (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;; Ovšem existuje i názor, že hraní PC her, které obsahují agresivní prvky, nemají na agresivní chování člověka vliv, pouze v tom případě, že má jedinec k agresivitě předpoklady. Ale samotné hraní PC her nezpůsobuje násilné chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''environmentální faktory''': Mezi tyto stresory patří hluk, toxické látky a další škodliviny v ovzduší, škodlivý zápach a dým, sirouhlík či elektricky nabité molekuly v ovzduší. A také vysoká teplota - ta má vliv na zvýšení hostilního afektu, na hostilní interpretaci situace a na fyziologickou aktivaci, může se tudíž podílet na podnícení agresivního chování (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==APLIKOVANÉ OBLASTI:==&lt;br /&gt;
'''Násilí v prostředí rodiny (domácí násilí)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*partnerské násilí&lt;br /&gt;
*násilí na dětech&lt;br /&gt;
*násilí na starších lidech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí ve školním prostředí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*šikana&lt;br /&gt;
*kyberšikana&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí na pracovišti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mobbing&lt;br /&gt;
*bossing&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Institucionální násilí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*války&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Použitá literatura==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71018</id>
		<title>Agrese a násilí, její zdroje, souvislosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71018"/>
		<updated>2022-04-14T11:48:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* ÚSTŘEDNÍ POJMY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==ÚSTŘEDNÍ POJMY==&lt;br /&gt;
'''Agrese''' = chování, které cílevědomě směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem poškodit ji, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální či symbolický (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&amp;lt;/ref&amp;gt;. (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' = pohotovost/tendence člověka chovat se agresivně. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Asertivita''' = sebeprosazení při dosahování svých cílů. Asertivní chování je sice rovněž cílevědomé, není však ubližující. Nicméně, hranice mezi agresivitou a asertivitou není jednoznačně stanovena a je podmíněna sociokulturně, v různých společnostech se tudíž může lišit (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot;&amp;gt;VÁGNEROVÁ, Marie. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Užívání pojmů agrese a násilí je nejednotné. Agrese je základním, učebnicovým termínem z oblasti sociální psychologie, naopak násilí se spojuje spíše s aplikovanou oblastí (např. domácí násilí). Násilí bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese (někdy násilí = extrémní forma agrese). Obecně lze říci, že násilí je agresí, ale agrese nemusí mít vždy podobu násilí (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hostilita''' = obecný nepřátelský postoj vůči lidem (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí''' = je fyzická agrese s těžkými důsledky, někdy je zaměňována s agresí, zejména co se týče agrese v konkrétních oblastech společenských vztahů, nicméně ne každá agrese je násilí! Platí pouze, že každé násilí je agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==TYPY AGRESE==&lt;br /&gt;
Lze rozlišit 3 bipolární dimenze agrese: přímá – nepřímá, fyzická – verbální, aktivní – pasivní. Kombinací získáme 8 možných forem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní přímá (např. vražda)&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní přímá (př. vyhrožování)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska příčin rozlišujeme agresi afektivní a instrumentální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Afektivní''' (také reaktivní, emocionální, expresivní, impulzivní, zlostná; vžilo se pro ni pojmenování „horká“ agrese) agrese je umisťována do souvislosti s hněvem, zlostí, hostilitou. Nebývá předem plánována a svému původci se jeví jako nutnost reagovat na averzivní podnět, který u něj vyvolal odpor, prudkou impulsivní reakci. Agresor se cítí být k afektivně agresivnímu činu “vyprovokován”.&lt;br /&gt;
*Agrese '''instrumentální''' je naopak plánovaným chováním, ubližování je zde vedlejším produktem při dosahování dalších cílů. Označuje se též jako „chladná“ agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Zatímco afektivní agrese stojí na pudovém základu, instrumentální agrese je naučená a stává se sociální technikou (Nakonečný, 2009)&amp;lt;ref&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
*'''Tyranizování, obtěžování''' a '''šikanování''' je typ agresivního chování, které je charakteristické nerovností v síle či moci tyranizátora a jeho oběti, která se nemůže účinně bránit (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fromm (1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot;&amp;gt;FROMM, Erich. &amp;lt;i&amp;gt;Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Aurora, 2007.&amp;lt;/ref&amp;gt; odlišuje ve svém díle Anatomie lidské destruktivity agresi benigní (sloužící biologické adaptabilitě) a agresi maligní (zhoubnou, destruktivní). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*agrese '''benigní''' představuje nástroj přežití jedince i druhu, jedná se o obrannou agresi či pseudoagresi.&lt;br /&gt;
*agrese '''maligní''' směřuje naopak pouze ke krutosti a destruktivitě. Není již součástí biologicky podmíněných mechanismů. Maligní agrese může mít spontánní formy, mezi něž patří pomstychtivá destruktivita či extatická ničivost, nebo formy vystupující z charakteru – sem patří sadismus a nekrofilie (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agrese může také být '''normální''' a '''patologická''' (Svoboda, Češková, Kučerová, 2006)&amp;lt;ref&amp;gt;SVOBODA, Mojmír, Eva ČEŠKOVÁ a Hana KUČEROVÁ. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Vydání třetí. Praha: Portál, 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K AGRESI==&lt;br /&gt;
V rámci sociální psychologie se zkoumáním agrese a jejích příčin a podob zabývala celá řada autorů. Za nejvýznamnější přístupy jsou považovány tyto:&lt;br /&gt;
===AGRESE JAKO INSTINKT===&lt;br /&gt;
Předním představitelem této teorie je etolog K. Lorenz. Agrese podle Lorenze není prvotní reakcí na podněty z vnějšku, ale spíše hereditárně daným vnitřním stavem organismu, který vede k opakovanému nahromadění energie, která hledá způsob, jak se uvolnit. Domnívá se, že původním účelem agresivního jednání bylo udržení druhu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto teorie ve svém konceptu uplatňují ústřední prvek, tzv. '''hydraulický model,''' který původně rozpracoval S. Freud a jiní psychodynamičtí autoři. Ten spočívá v hromadění pudové energie, která v okamžiku, kdy se nahromadí její dostatečné množství, vybuchne, a přinese s sebou projevy agrese. Agresivní pud je v instinktivistické teorii záležitostí vrozenou a zcela přirozenou, vlastní jak lidem, tak zvířatům (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritika instinktivistické teorie spočívá v tom, že autoři nevěnují pozornost rozlišení mezi nutnou obrannou agresí a destruktivními projevy, které se v rámci této přirozené, obranné agrese vymykají (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instinktivistická teorie a Lorenzovy sporné myšlenky byly v následujícím období terčem kritiky a tato teorie je v současné době překonána (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====FREUD====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V práci Sigmunda Freuda lze nalézt odkazy k agresivnímu chování v jeho koncepci pudů Eros – pud života a Thanatos – pud smrti, destruktivní pud (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pud smrti, Thanatos, je ve Freudově teorii trvale působící biologickou silou, která směřuje buďto k ničení sebe sama, nebo ničení druhých (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;. Agresivní chování je tedy projevem vrozeného primárního pudového mechanismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEORIE FRUSTRACE – AGRESE===&lt;br /&gt;
Frustračně-agresivní hypotéza pochází od autorů J. Dollarda, L. Dooba, N. Millera, O. H. Mowrera a R. R. Searse (Yale university). Tito autoři došli ve svých výzkumech zveřejněných v roce 1939 k jednoznačnému závěru, že agrese je vždy důsledkem frustrace, a přitom zároveň existence frustrace vždy vede k nějaké formě agrese.  Tzn. že '''agresi vždy předchází frustrace''' (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Nerozlišují přitom, zda se jedná o agresi instrumentální či afektivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''Frustrace''' dle autorů je stav, který vzniká, když okolnosti znemožňují dosažení cíle (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1941 jeden z autorů, N. Miller, uvedl, že agrese je jednou z možných reakcí na frustraci, nikoli však nevyhnutelnou (existuje i jiná reakce na frustraci). První část teorie, tedy skutečnost, že agrese je vždy důsledkem frustrace, však zůstala nezměněná (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;, (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Berkowitz (1989) navrhl reformulizaci této hypotézy. Základní myšlenkou je, že frustrace vyvolávají agresi proto, že jsou averzivní. Tzn. že frustrace jsou averzivní události, které vedou k agresivnímu chování do té míry, do jaké vyvolávají negativní afekt. Z čímž souvisí '''kognitivní neoasociační teorie''' autora Berkowitze - averzivní události vyvolávají negativní afekt, ten pak podněcuje různé myšlenky, vzpomínky, motorické a fyziologické procesy, které se spojují s tendencemi bojovat (pocity zlosti) či utéct (pocity strachu) (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===AGRESE V TEORII SOCIÁLNÍHO UČENÍ===&lt;br /&gt;
V 60. a 70. letech 20. století podnikl A. Bandura spolu se svými spolupracovníky výzkumy zabývající se sociálním učením agresivního chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známý výzkum s panenkou Bobo, v němž Bandura zkoumal sociální učení u skupiny dětí z mateřské školy, ukázal, že byly-li dětem ve filmových záběrech promítnuty scény, kde si osoby hrály s panenkou hrubě, kopaly do ní a mlátily, měly děti následně tendenci toto chování při hře s panenkou opakovat. Byl-li ve filmu agresivní jedinec za své chování odměněn, opakovaly děti toto chování ještě častěji (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ukázalo se tedy, že agrese se může spojovat s pozitivním posílením (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Motivace k agresivnímu chování vychází dle Bandury z různých averzivních podnětů, kterými může být frustrace, bolest nebo útok. Nejpravděpodobnější je výskyt agresivního jednání tehdy, shledává-li jedince toto jednání pro svou osobu za bezpečné a zároveň s sebou pro něj přináší jistou odměnu (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
Bandura aplikoval své poznatky o sociálním učení také do sféry výzkumu vlivu mediálního násilí (zejména v televizi a ve filmech) na agresivní chování diváků.&lt;br /&gt;
===TEORIE TRANSFERU EXCITACE===&lt;br /&gt;
Zvýšená úroveň aktivace (arousal) stupňuje pravděpodobnost vzniku agresivní odezvy.        &lt;br /&gt;
Autor teorie Dolf Zillman popsal, že jedinec se v každém okamžiku nachází na určitém stupni aktivace. Fyziologická aktivace, která je vyvolaná například namáhavou sportovní aktivitou, může usnadnit vznik hněvu, což může vyústit v agresivní jednání člověka. Proto, když za sebou následují dvě aktivizující události a není mezi nimi dlouhý časový interval, aktivace vyvolaná první událostí se může přenést na druhou událost (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
===INTEGRATIVNÍ PŘÍSTUPY===&lt;br /&gt;
Integrativní pohled na agresi R. G. Geena a C. Andersona klade důraz na kompatabilitu (a ne rivalitu) předchozích teorií. Snaží se využít základní myšlenky tezí a mnoha jejich reinterpretací.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Fromm se ve svém díle Anatomie lidské destruktivity vrací k instinktivistickým i behavioristickým teoriím a podrobuje je kritickému zhodnocení. E. Fromm ve svém díle důkladně rozpracovává příklady benigní i maligní agrese. Své teoretické koncepty důkladně rozebírá v jednotlivých kazuistických příkladech známých osobností (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za jeden ze zásadních přístupů se v současné době považuje myšlenka, že ,,k agresi dochází tehdy, když je určitým podnětům vystavena osoba, která je určitým způsobem naladěná, resp. má určité predispozice konat agresivně”.(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008, s. 273)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==FAKTORY SOUVISEJÍCÍ S AGRESIVNÍM CHOVÁNÍM==&lt;br /&gt;
(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; zmiňuje tři kategorie faktorů: averzivní podmínky (útok, frustrace, bolest), agresivní naladění (diskomfort, špatná nálada, stres) a aktivizující podněty (př. sport).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vzniku agresivního chování se podílí celá řada faktorů, např.: &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''emoční naladění''': Prožívání emoce hněvu může (a nemusí) mít za následek vyvolání afektivní agrese (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''kognice''': Kognitivní interpretace a hodnocení situace vytváří předpoklad k určitému jednání. Důležitá je schopnost anticipovat důsledky vlastní agrese, která umožňuje jedinci kritické zamyšlení ještě před započetím zamýšleného činu.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco s emocemi je spojena především agrese afektivní, na racionálním základu stojí ve větší míře agrese instrumentální (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''motivace''': agresivní chování může být i reakcí na neuspokojení potřeb. Zásadní roli hrají potřeba stimulace (nadměrná i nedostatečná stimulace zvyšuje pohotovost k agresi), potřeba orientace, citové jistoty a bezpečí, seberealizace a sebepotvrzení (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''biologické hledisko''': Na pohotovost k agresi může mít vliv rovněž dědičnost, fungování nervové soustavy či biochemické procesy.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Např. zvýšená hladina alkoholu v krvi či snížená hladina cukru (glukózy) v krvi pohotovost k agresi zvyšuje (Lovaš, 2008). Obdobný účinek má nízká koncentrace serotoninu v krvi. Z dalších látek, které mají vliv na agresi, můžeme jmenovat například acetylcholin, noradrenalin či dopamin. V neposlední řadě je třeba zmínit testosteron, mužský pohlavní hormon, jehož vyšší hladina rovněž zvyšuje agresivitu (Vágnerová, 2004). Na agresi mají přímý vliv charakteristiky fungování nervové soustavy - oblast prefrontální kůry mozku má za úkol tlumit podkorové oblasti limbického systému. Při jejím poškození pak nedochází k inhibici oněch podkorových oblastí a agresivní impulzy tak nejsou dostatečně tlumeny. Obdobný účinek může mít i porušení spojení mezi prefrontální kůrou a podkorovými oblastmi limbického systému (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''genderové faktory''': Mužské a ženské rodové stereotypy nabádají k předpokladu, že vyšší měrou agresivity se vyznačují muži jakožto dominantnější a fyzicky zdatnější pohlaví. Agresivita mužů a žen je srovnatelná, je však odlišná ve svých projevech. Ženy méně než muži využívají přímého fyzického násilí, častěji se však uchylují k agresi verbální a nepřímé;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''situační faktory''': Pro potřebnost zohlednění situačních faktorů jasně hovoří kupříkladu Milgramovy experimenty či Zimbardův vězeňský experiment. V obou případech docházelo k asociálnímu chování jedinců, kteří ve svém běžném životě neprojevovali známky krutosti, avšak v experimentální situaci – pod vlivem situačních proměnných – se z nich stávali jedinci schopní a ochotní ublížit druhému. Vliv situačních faktorů tudíž není nevýznamný a podílí se na něm jak aktuální situace, tak aktuální stav jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto situační faktory se označují i jako adverzní podněty, které vedou k určitému diskomfortu jedince. Př. setrvávání ve vysokém horku může vyvolat značný diskomfort, a ten může tedy vést k vyšší pravděpodobnosti, že se u jedince objeví agresivní chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''sociální prostředí''': Na výskyt agrese ve velké míře působí chování osob vůči sobě, systém norem, preferované vzorce chování či zvyky (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Na jedince působí sociální skupiny a především rodinné prostředí – primární zkušenosti, učení nápodobou, hodnotový systém rodiny, styl výchovy či míra emočního přijetí dítěte sehrávají důležitou roli (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.Na makroúrovni na člověka působí společnost jako celek a také stále sílící vliv mediálních prostředků masové komunikace.&lt;br /&gt;
Prostředky masové komunikace sehrávají taktéž významnou roli. Vliv mediálního násilí (násilí prezentované v televizním vysílání, filmech, PC hrách, na internetu aj.) na člověka spočívá v rozšíření repertoáru násilného chování, hostilním vnitřním naladění a v neposlední řadě také snížení senzitivity vůči násilí v běžném životě (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;; Ovšem existuje i názor, že hraní PC her, které obsahují agresivní prvky, nemají na agresivní chování člověka nemá vliv, pouze v tom případě, že má jedinec k agresivitě předpoklady. Ale samotné hraní PC her nezpůsobuje násilné chování!&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''environmentální faktory''': Mezi tyto stresory patří hluk, toxické látky a další škodliviny v ovzduší, škodlivý zápach a dým, sirouhlík či elektricky nabité molekuly v ovzduší. A také vysoká teplota - ta má vliv na zvýšení hostilního afektu, na hostilní interpretaci situace a na fyziologickou aktivaci, může se tudíž podílet na podnícení agresivního chování (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==APLIKOVANÉ OBLASTI:==&lt;br /&gt;
'''Násilí v prostředí rodiny (domácí násilí)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*partnerské násilí&lt;br /&gt;
*násilí na dětech&lt;br /&gt;
*násilí na starších lidech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí ve školním prostředí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*šikana&lt;br /&gt;
*kyberšikana&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí na pracovišti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mobbing&lt;br /&gt;
*bossing&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Institucionální násilí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*války&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Použitá literatura==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71017</id>
		<title>Agrese a násilí, její zdroje, souvislosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71017"/>
		<updated>2022-04-14T11:41:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* ÚSTŘEDNÍ POJMY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==ÚSTŘEDNÍ POJMY==&lt;br /&gt;
'''Agrese''' = chování, které cílevědomě směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem poškodit ji, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální či symbolický (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&amp;lt;/ref&amp;gt;. (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' = pohotovost/tendence člověka chovat se agresivně. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Asertivita''' = sebeprosazení při dosahování svých cílů. Asertivní chování je sice rovněž cílevědomé, není však ubližující. Nicméně, hranice mezi agresivitou a asertivitou není jednoznačně stanovena a je podmíněna sociokulturně, v různých společnostech se tudíž může lišit (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot;&amp;gt;VÁGNEROVÁ, Marie. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Užívání pojmů agrese a násilí je nejednotné. Agrese je základním, učebnicovým termínem z oblasti sociální psychologie, naopak násilí se spojuje spíše s aplikovanou oblastí (např. domácí násilí). Násilí bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese (někdy násilí = extrémní forma agrese). Obecně lze říci, že násilí je agresí, ale agrese nemusí mít vždy podobu násilí (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hostilita''' = obecný nepřátelský postoj vůči lidem (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí''' = je fyzická agrese s těžkými důsledky, někdy je zaměňována s agresí, zejména co se týče agrese v konkrétních oblastech společenských vztahů, nicméně ne každá agrese je násilí! Platí pouze, že každé násilí je agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==TYPY AGRESE==&lt;br /&gt;
Lze rozlišit 3 bipolární dimenze agrese: přímá – nepřímá, fyzická – verbální, aktivní – pasivní. Kombinací získáme 8 možných forem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní přímá (např. vražda)&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní přímá (př. vyhrožování)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska příčin rozlišujeme agresi afektivní a instrumentální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Afektivní''' (také reaktivní, emocionální, expresivní, impulzivní, zlostná; vžilo se pro ni pojmenování „horká“ agrese) agrese je umisťována do souvislosti s hněvem, zlostí, hostilitou. Nebývá předem plánována a svému původci se jeví jako nutnost reagovat na averzivní podnět, který u něj vyvolal odpor, prudkou impulsivní reakci. Agresor se cítí být k afektivně agresivnímu činu “vyprovokován”.&lt;br /&gt;
*Agrese '''instrumentální''' je naopak plánovaným chováním, ubližování je zde vedlejším produktem při dosahování dalších cílů. Označuje se též jako „chladná“ agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Zatímco afektivní agrese stojí na pudovém základu, instrumentální agrese je naučená a stává se sociální technikou (Nakonečný, 2009)&amp;lt;ref&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
*'''Tyranizování, obtěžování''' a '''šikanování''' je typ agresivního chování, které je charakteristické nerovností v síle či moci tyranizátora a jeho oběti, která se nemůže účinně bránit (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fromm (1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot;&amp;gt;FROMM, Erich. &amp;lt;i&amp;gt;Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Aurora, 2007.&amp;lt;/ref&amp;gt; odlišuje ve svém díle Anatomie lidské destruktivity agresi benigní (sloužící biologické adaptabilitě) a agresi maligní (zhoubnou, destruktivní). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*agrese '''benigní''' představuje nástroj přežití jedince i druhu, jedná se o obrannou agresi či pseudoagresi.&lt;br /&gt;
*agrese '''maligní''' směřuje naopak pouze ke krutosti a destruktivitě. Není již součástí biologicky podmíněných mechanismů. Maligní agrese může mít spontánní formy, mezi něž patří pomstychtivá destruktivita či extatická ničivost, nebo formy vystupující z charakteru – sem patří sadismus a nekrofilie (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agrese může také být '''normální''' a '''patologická''' (Svoboda, Češková, Kučerová, 2006)&amp;lt;ref&amp;gt;SVOBODA, Mojmír, Eva ČEŠKOVÁ a Hana KUČEROVÁ. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Vydání třetí. Praha: Portál, 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K AGRESI==&lt;br /&gt;
V rámci sociální psychologie se zkoumáním agrese a jejích příčin a podob zabývala celá řada autorů. Za nejvýznamnější přístupy jsou považovány tyto:&lt;br /&gt;
===AGRESE JAKO INSTINKT===&lt;br /&gt;
Předním představitelem této teorie je etolog K. Lorenz. Agrese podle Lorenze není prvotní reakcí na podněty z vnějšku, ale spíše hereditárně daným vnitřním stavem organismu, který vede k opakovanému nahromadění energie, která hledá způsob, jak se uvolnit. Domnívá se, že původním účelem agresivního jednání bylo udržení druhu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto teorie ve svém konceptu uplatňují ústřední prvek, tzv. '''hydraulický model,''' který původně rozpracoval S. Freud a jiní psychodynamičtí autoři. Ten spočívá v hromadění pudové energie, která v okamžiku, kdy se nahromadí její dostatečné množství, vybuchne, a přinese s sebou projevy agrese. Agresivní pud je v instinktivistické teorii záležitostí vrozenou a zcela přirozenou, vlastní jak lidem, tak zvířatům (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritika instinktivistické teorie spočívá v tom, že autoři nevěnují pozornost rozlišení mezi nutnou obrannou agresí a destruktivními projevy, které se v rámci této přirozené, obranné agrese vymykají (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instinktivistická teorie a Lorenzovy sporné myšlenky byly v následujícím období terčem kritiky a tato teorie je v současné době překonána (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====FREUD====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V práci Sigmunda Freuda lze nalézt odkazy k agresivnímu chování v jeho koncepci pudů Eros – pud života a Thanatos – pud smrti, destruktivní pud (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pud smrti, Thanatos, je ve Freudově teorii trvale působící biologickou silou, která směřuje buďto k ničení sebe sama, nebo ničení druhých (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;. Agresivní chování je tedy projevem vrozeného primárního pudového mechanismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEORIE FRUSTRACE – AGRESE===&lt;br /&gt;
Frustračně-agresivní hypotéza pochází od autorů J. Dollarda, L. Dooba, N. Millera, O. H. Mowrera a R. R. Searse (Yale university). Tito autoři došli ve svých výzkumech zveřejněných v roce 1939 k jednoznačnému závěru, že agrese je vždy důsledkem frustrace, a přitom zároveň existence frustrace vždy vede k nějaké formě agrese.  Tzn. že '''agresi vždy předchází frustrace''' (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Nerozlišují přitom, zda se jedná o agresi instrumentální či afektivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''Frustrace''' dle autorů je stav, který vzniká, když okolnosti znemožňují dosažení cíle (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1941 jeden z autorů, N. Miller, uvedl, že agrese je jednou z možných reakcí na frustraci, nikoli však nevyhnutelnou (existuje i jiná reakce na frustraci). První část teorie, tedy skutečnost, že agrese je vždy důsledkem frustrace, však zůstala nezměněná (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;, (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Berkowitz (1989) navrhl reformulizaci této hypotézy. Základní myšlenkou je, že frustrace vyvolávají agresi proto, že jsou averzivní. Tzn. že frustrace jsou averzivní události, které vedou k agresivnímu chování do té míry, do jaké vyvolávají negativní afekt. Z čímž souvisí '''kognitivní neoasociační teorie''' autora Berkowitze - averzivní události vyvolávají negativní afekt, ten pak podněcuje různé myšlenky, vzpomínky, motorické a fyziologické procesy, které se spojují s tendencemi bojovat (pocity zlosti) či utéct (pocity strachu) (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===AGRESE V TEORII SOCIÁLNÍHO UČENÍ===&lt;br /&gt;
V 60. a 70. letech 20. století podnikl A. Bandura spolu se svými spolupracovníky výzkumy zabývající se sociálním učením agresivního chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známý výzkum s panenkou Bobo, v němž Bandura zkoumal sociální učení u skupiny dětí z mateřské školy, ukázal, že byly-li dětem ve filmových záběrech promítnuty scény, kde si osoby hrály s panenkou hrubě, kopaly do ní a mlátily, měly děti následně tendenci toto chování při hře s panenkou opakovat. Byl-li ve filmu agresivní jedinec za své chování odměněn, opakovaly děti toto chování ještě častěji (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ukázalo se tedy, že agrese se může spojovat s pozitivním posílením (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Motivace k agresivnímu chování vychází dle Bandury z různých averzivních podnětů, kterými může být frustrace, bolest nebo útok. Nejpravděpodobnější je výskyt agresivního jednání tehdy, shledává-li jedince toto jednání pro svou osobu za bezpečné a zároveň s sebou pro něj přináší jistou odměnu (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
Bandura aplikoval své poznatky o sociálním učení také do sféry výzkumu vlivu mediálního násilí (zejména v televizi a ve filmech) na agresivní chování diváků.&lt;br /&gt;
===TEORIE TRANSFERU EXCITACE===&lt;br /&gt;
Zvýšená úroveň aktivace (arousal) stupňuje pravděpodobnost vzniku agresivní odezvy.        &lt;br /&gt;
Autor teorie Dolf Zillman popsal, že jedinec se v každém okamžiku nachází na určitém stupni aktivace. Fyziologická aktivace, která je vyvolaná například namáhavou sportovní aktivitou, může usnadnit vznik hněvu, což může vyústit v agresivní jednání člověka. Proto, když za sebou následují dvě aktivizující události a není mezi nimi dlouhý časový interval, aktivace vyvolaná první událostí se může přenést na druhou událost (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
===INTEGRATIVNÍ PŘÍSTUPY===&lt;br /&gt;
Integrativní pohled na agresi R. G. Geena a C. Andersona klade důraz na kompatabilitu (a ne rivalitu) předchozích teorií. Snaží se využít základní myšlenky tezí a mnoha jejich reinterpretací.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Fromm se ve svém díle Anatomie lidské destruktivity vrací k instinktivistickým i behavioristickým teoriím a podrobuje je kritickému zhodnocení. E. Fromm ve svém díle důkladně rozpracovává příklady benigní i maligní agrese. Své teoretické koncepty důkladně rozebírá v jednotlivých kazuistických příkladech známých osobností (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za jeden ze zásadních přístupů se v současné době považuje myšlenka, že ,,k agresi dochází tehdy, když je určitým podnětům vystavena osoba, která je určitým způsobem naladěná, resp. má určité predispozice konat agresivně”.(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008, s. 273)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==FAKTORY SOUVISEJÍCÍ S AGRESIVNÍM CHOVÁNÍM==&lt;br /&gt;
(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; zmiňuje tři kategorie faktorů: averzivní podmínky (útok, frustrace, bolest), agresivní naladění (diskomfort, špatná nálada, stres) a aktivizující podněty (př. sport).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vzniku agresivního chování se podílí celá řada faktorů, např.: &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''emoční naladění''': Prožívání emoce hněvu může (a nemusí) mít za následek vyvolání afektivní agrese (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''kognice''': Kognitivní interpretace a hodnocení situace vytváří předpoklad k určitému jednání. Důležitá je schopnost anticipovat důsledky vlastní agrese, která umožňuje jedinci kritické zamyšlení ještě před započetím zamýšleného činu.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco s emocemi je spojena především agrese afektivní, na racionálním základu stojí ve větší míře agrese instrumentální (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''motivace''': agresivní chování může být i reakcí na neuspokojení potřeb. Zásadní roli hrají potřeba stimulace (nadměrná i nedostatečná stimulace zvyšuje pohotovost k agresi), potřeba orientace, citové jistoty a bezpečí, seberealizace a sebepotvrzení (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''biologické hledisko''': Na pohotovost k agresi může mít vliv rovněž dědičnost, fungování nervové soustavy či biochemické procesy.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Např. zvýšená hladina alkoholu v krvi či snížená hladina cukru (glukózy) v krvi pohotovost k agresi zvyšuje (Lovaš, 2008). Obdobný účinek má nízká koncentrace serotoninu v krvi. Z dalších látek, které mají vliv na agresi, můžeme jmenovat například acetylcholin, noradrenalin či dopamin. V neposlední řadě je třeba zmínit testosteron, mužský pohlavní hormon, jehož vyšší hladina rovněž zvyšuje agresivitu (Vágnerová, 2004). Na agresi mají přímý vliv charakteristiky fungování nervové soustavy - oblast prefrontální kůry mozku má za úkol tlumit podkorové oblasti limbického systému. Při jejím poškození pak nedochází k inhibici oněch podkorových oblastí a agresivní impulzy tak nejsou dostatečně tlumeny. Obdobný účinek může mít i porušení spojení mezi prefrontální kůrou a podkorovými oblastmi limbického systému (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''genderové faktory''': Mužské a ženské rodové stereotypy nabádají k předpokladu, že vyšší měrou agresivity se vyznačují muži jakožto dominantnější a fyzicky zdatnější pohlaví. Agresivita mužů a žen je srovnatelná, je však odlišná ve svých projevech. Ženy méně než muži využívají přímého fyzického násilí, častěji se však uchylují k agresi verbální a nepřímé;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''situační faktory''': Pro potřebnost zohlednění situačních faktorů jasně hovoří kupříkladu Milgramovy experimenty či Zimbardův vězeňský experiment. V obou případech docházelo k asociálnímu chování jedinců, kteří ve svém běžném životě neprojevovali známky krutosti, avšak v experimentální situaci – pod vlivem situačních proměnných – se z nich stávali jedinci schopní a ochotní ublížit druhému. Vliv situačních faktorů tudíž není nevýznamný a podílí se na něm jak aktuální situace, tak aktuální stav jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto situační faktory se označují i jako adverzní podněty, které vedou k určitému diskomfortu jedince. Př. setrvávání ve vysokém horku může vyvolat značný diskomfort, a ten může tedy vést k vyšší pravděpodobnosti, že se u jedince objeví agresivní chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''sociální prostředí''': Na výskyt agrese ve velké míře působí chování osob vůči sobě, systém norem, preferované vzorce chování či zvyky (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Na jedince působí sociální skupiny a především rodinné prostředí – primární zkušenosti, učení nápodobou, hodnotový systém rodiny, styl výchovy či míra emočního přijetí dítěte sehrávají důležitou roli (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.Na makroúrovni na člověka působí společnost jako celek a také stále sílící vliv mediálních prostředků masové komunikace.&lt;br /&gt;
Prostředky masové komunikace sehrávají taktéž významnou roli. Vliv mediálního násilí (násilí prezentované v televizním vysílání, filmech, PC hrách, na internetu aj.) na člověka spočívá v rozšíření repertoáru násilného chování, hostilním vnitřním naladění a v neposlední řadě také snížení senzitivity vůči násilí v běžném životě (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''environmentální faktory''': Mezi tyto stresory patří hluk, toxické látky a další škodliviny v ovzduší, škodlivý zápach a dým, sirouhlík či elektricky nabité molekuly v ovzduší. A také vysoká teplota - ta má vliv na zvýšení hostilního afektu, na hostilní interpretaci situace a na fyziologickou aktivaci, může se tudíž podílet na podnícení agresivního chování (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==APLIKOVANÉ OBLASTI:==&lt;br /&gt;
'''Násilí v prostředí rodiny (domácí násilí)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*partnerské násilí&lt;br /&gt;
*násilí na dětech&lt;br /&gt;
*násilí na starších lidech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí ve školním prostředí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*šikana&lt;br /&gt;
*kyberšikana&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí na pracovišti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mobbing&lt;br /&gt;
*bossing&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Institucionální násilí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*války&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Použitá literatura==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71016</id>
		<title>Agrese a násilí, její zdroje, souvislosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71016"/>
		<updated>2022-04-14T11:21:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* ÚSTŘEDNÍ POJMY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==ÚSTŘEDNÍ POJMY==&lt;br /&gt;
'''Agrese''' = chování, které cílevědomě směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem poškodit ji, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální či symbolický (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&amp;lt;/ref&amp;gt;. (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' = pohotovost/tendence člověka chovat se agresivně. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Asertivita''' = sebeprosazení při dosahování svých cílů. Asertivní chování je sice rovněž cílevědomé, není však ubližující. Nicméně, hranice mezi agresivitou a asertivitou není jednoznačně stanovena a je podmíněna sociokulturně, v různých společnostech se tudíž může lišit (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot;&amp;gt;VÁGNEROVÁ, Marie. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Užívání pojmů agrese a násilí je nejednotné. Agrese je základním, učebnicovým termínem z oblasti sociální psychologie, naopak násilí se spojuje spíše s aplikovanou oblastí (např. domácí násilí). Násilí bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese (někdy násilí = extrémní forma agrese). Obecně lze říci, že násilí je agresí, ale agrese nemusí mít vždy podobu násilí (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hostilita''' = obecný nepřátelský postoj vůči lidem (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí''' = je fyzická agrese s těžkými důsledky, někdy je zaměňována s agresí, zejména co se týče agrese v konkrétních oblastech společenských vztahů, nicméně ne každá agrese je násilí! Platí pouze, že každé násilí je agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==TYPY AGRESE==&lt;br /&gt;
Lze rozlišit 3 bipolární dimenze agrese: přímá – nepřímá, fyzická – verbální, aktivní – pasivní. Kombinací získáme 8 možných forem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní přímá (např. vražda)&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní přímá (př. vyhrožování)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska příčin rozlišujeme agresi afektivní a instrumentální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Afektivní''' (také reaktivní, emocionální, expresivní, impulzivní, zlostná; vžilo se pro ni pojmenování „horká“ agrese) agrese je umisťována do souvislosti s hněvem, zlostí, hostilitou. Nebývá předem plánována a svému původci se jeví jako nutnost reagovat na averzivní podnět, který u něj vyvolal odpor, prudkou impulsivní reakci. Agresor se cítí být k afektivně agresivnímu činu “vyprovokován”.&lt;br /&gt;
*Agrese '''instrumentální''' je naopak plánovaným chováním, ubližování je zde vedlejším produktem při dosahování dalších cílů. Označuje se též jako „chladná“ agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Zatímco afektivní agrese stojí na pudovém základu, instrumentální agrese je naučená a stává se sociální technikou (Nakonečný, 2009)&amp;lt;ref&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
*'''Tyranizování, obtěžování''' a '''šikanování''' je typ agresivního chování, které je charakteristické nerovností v síle či moci tyranizátora a jeho oběti, která se nemůže účinně bránit (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fromm (1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot;&amp;gt;FROMM, Erich. &amp;lt;i&amp;gt;Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Aurora, 2007.&amp;lt;/ref&amp;gt; odlišuje ve svém díle Anatomie lidské destruktivity agresi benigní (sloužící biologické adaptabilitě) a agresi maligní (zhoubnou, destruktivní). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*agrese '''benigní''' představuje nástroj přežití jedince i druhu, jedná se o obrannou agresi či pseudoagresi.&lt;br /&gt;
*agrese '''maligní''' směřuje naopak pouze ke krutosti a destruktivitě. Není již součástí biologicky podmíněných mechanismů. Maligní agrese může mít spontánní formy, mezi něž patří pomstychtivá destruktivita či extatická ničivost, nebo formy vystupující z charakteru – sem patří sadismus a nekrofilie (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agrese může také být '''normální''' a '''patologická''' (Svoboda, Češková, Kučerová, 2006)&amp;lt;ref&amp;gt;SVOBODA, Mojmír, Eva ČEŠKOVÁ a Hana KUČEROVÁ. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Vydání třetí. Praha: Portál, 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K AGRESI==&lt;br /&gt;
V rámci sociální psychologie se zkoumáním agrese a jejích příčin a podob zabývala celá řada autorů. Za nejvýznamnější přístupy jsou považovány tyto:&lt;br /&gt;
===AGRESE JAKO INSTINKT===&lt;br /&gt;
Předním představitelem této teorie je etolog K. Lorenz. Agrese podle Lorenze není prvotní reakcí na podněty z vnějšku, ale spíše hereditárně daným vnitřním stavem organismu, který vede k opakovanému nahromadění energie, která hledá způsob, jak se uvolnit. Domnívá se, že původním účelem agresivního jednání bylo udržení druhu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto teorie ve svém konceptu uplatňují ústřední prvek, tzv. '''hydraulický model,''' který původně rozpracoval S. Freud a jiní psychodynamičtí autoři. Ten spočívá v hromadění pudové energie, která v okamžiku, kdy se nahromadí její dostatečné množství, vybuchne, a přinese s sebou projevy agrese. Agresivní pud je v instinktivistické teorii záležitostí vrozenou a zcela přirozenou, vlastní jak lidem, tak zvířatům (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritika instinktivistické teorie spočívá v tom, že autoři nevěnují pozornost rozlišení mezi nutnou obrannou agresí a destruktivními projevy, které se v rámci této přirozené, obranné agrese vymykají (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instinktivistická teorie a Lorenzovy sporné myšlenky byly v následujícím období terčem kritiky a tato teorie je v současné době překonána (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====FREUD====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V práci Sigmunda Freuda lze nalézt odkazy k agresivnímu chování v jeho koncepci pudů Eros – pud života a Thanatos – pud smrti, destruktivní pud (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pud smrti, Thanatos, je ve Freudově teorii trvale působící biologickou silou, která směřuje buďto k ničení sebe sama, nebo ničení druhých (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;. Agresivní chování je tedy projevem vrozeného primárního pudového mechanismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEORIE FRUSTRACE – AGRESE===&lt;br /&gt;
Frustračně-agresivní hypotéza pochází od autorů J. Dollarda, L. Dooba, N. Millera, O. H. Mowrera a R. R. Searse (Yale university). Tito autoři došli ve svých výzkumech zveřejněných v roce 1939 k jednoznačnému závěru, že agrese je vždy důsledkem frustrace, a přitom zároveň existence frustrace vždy vede k nějaké formě agrese.  Tzn. že '''agresi vždy předchází frustrace''' (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Nerozlišují přitom, zda se jedná o agresi instrumentální či afektivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;'''Frustrace''' dle autorů je stav, který vzniká, když okolnosti znemožňují dosažení cíle (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1941 jeden z autorů, N. Miller, uvedl, že agrese je jednou z možných reakcí na frustraci, nikoli však nevyhnutelnou (existuje i jiná reakce na frustraci). První část teorie, tedy skutečnost, že agrese je vždy důsledkem frustrace, však zůstala nezměněná (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;, (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Berkowitz (1989) navrhl reformulizaci této hypotézy. Základní myšlenkou je, že frustrace vyvolávají agresi proto, že jsou averzivní. Tzn. že frustrace jsou averzivní události, které vedou k agresivnímu chování do té míry, do jaké vyvolávají negativní afekt. Z čímž souvisí '''kognitivní neoasociační teorie''' autora Berkowitze - averzivní události vyvolávají negativní afekt, ten pak podněcuje různé myšlenky, vzpomínky, motorické a fyziologické procesy, které se spojují s tendencemi bojovat (pocity zlosti) či utéct (pocity strachu) (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===AGRESE V TEORII SOCIÁLNÍHO UČENÍ===&lt;br /&gt;
V 60. a 70. letech 20. století podnikl A. Bandura spolu se svými spolupracovníky výzkumy zabývající se sociálním učením agresivního chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známý výzkum s panenkou Bobo, v němž Bandura zkoumal sociální učení u skupiny dětí z mateřské školy, ukázal, že byly-li dětem ve filmových záběrech promítnuty scény, kde si osoby hrály s panenkou hrubě, kopaly do ní a mlátily, měly děti následně tendenci toto chování při hře s panenkou opakovat. Byl-li ve filmu agresivní jedinec za své chování odměněn, opakovaly děti toto chování ještě častěji (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ukázalo se tedy, že agrese se může spojovat s pozitivním posílením (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Motivace k agresivnímu chování vychází dle Bandury z různých averzivních podnětů, kterými může být frustrace, bolest nebo útok. Nejpravděpodobnější je výskyt agresivního jednání tehdy, shledává-li jedince toto jednání pro svou osobu za bezpečné a zároveň s sebou pro něj přináší jistou odměnu (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
Bandura aplikoval své poznatky o sociálním učení také do sféry výzkumu vlivu mediálního násilí (zejména v televizi a ve filmech) na agresivní chování diváků.&lt;br /&gt;
===TEORIE TRANSFERU EXCITACE===&lt;br /&gt;
Zvýšená úroveň aktivace (arousal) stupňuje pravděpodobnost vzniku agresivní odezvy.        &lt;br /&gt;
Autor teorie Dolf Zillman popsal, že jedinec se v každém okamžiku nachází na určitém stupni aktivace. Fyziologická aktivace, která je vyvolaná například namáhavou sportovní aktivitou, může usnadnit vznik hněvu, což může vyústit v agresivní jednání člověka. Proto, když za sebou následují dvě aktivizující události a není mezi nimi dlouhý časový interval, aktivace vyvolaná první událostí se může přenést na druhou událost (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&lt;br /&gt;
===INTEGRATIVNÍ PŘÍSTUPY===&lt;br /&gt;
Integrativní pohled na agresi R. G. Geena a C. Andersona klade důraz na kompatabilitu (a ne rivalitu) předchozích teorií. Snaží se využít základní myšlenky tezí a mnoha jejich reinterpretací.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Fromm se ve svém díle Anatomie lidské destruktivity vrací k instinktivistickým i behavioristickým teoriím a podrobuje je kritickému zhodnocení. E. Fromm ve svém díle důkladně rozpracovává příklady benigní i maligní agrese. Své teoretické koncepty důkladně rozebírá v jednotlivých kazuistických příkladech známých osobností (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za jeden ze zásadních přístupů se v současné době považuje myšlenka, že ,,k agresi dochází tehdy, když je určitým podnětům vystavena osoba, která je určitým způsobem naladěná, resp. má určité predispozice konat agresivně”.(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008, s. 273)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==FAKTORY SOUVISEJÍCÍ S AGRESIVNÍM CHOVÁNÍM==&lt;br /&gt;
(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; zmiňuje tři kategorie faktorů: averzivní podmínky (útok, frustrace, bolest), agresivní naladění (diskomfort, špatná nálada, stres) a aktivizující podněty (př. sport).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vzniku agresivního chování se podílí celá řada faktorů, např.: &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''emoční naladění''': Prožívání emoce hněvu může (a nemusí) mít za následek vyvolání afektivní agrese (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''kognice''': Kognitivní interpretace a hodnocení situace vytváří předpoklad k určitému jednání. Důležitá je schopnost anticipovat důsledky vlastní agrese, která umožňuje jedinci kritické zamyšlení ještě před započetím zamýšleného činu.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco s emocemi je spojena především agrese afektivní, na racionálním základu stojí ve větší míře agrese instrumentální (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''motivace''': agresivní chování může být i reakcí na neuspokojení potřeb. Zásadní roli hrají potřeba stimulace (nadměrná i nedostatečná stimulace zvyšuje pohotovost k agresi), potřeba orientace, citové jistoty a bezpečí, seberealizace a sebepotvrzení (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''biologické hledisko''': Na pohotovost k agresi má vliv rovněž biochemické složení krve jedince. Zvýšená hladina alkoholu v krvi či snížená hladina cukru (glukózy) v krvi pohotovost k agresi zvyšuje (Lovaš, 2008). Obdobný účinek má nízká koncentrace serotoninu v krvi. Z dalších látek, které mají vliv na agresi, můžeme jmenovat například acetylcholin, noradrenalin či dopamin. V neposlední řadě je třeba zmínit testosteron, mužský pohlavní hormon, jehož vyšší hladina rovněž zvyšuje agresivitu (Vágnerová, 2004). Na agresi mají přímý vliv charakteristiky fungování nervové soustavy - oblast prefrontální kůry mozku má za úkol tlumit podkorové oblasti limbického systému. Při jejím poškození pak nedochází k inhibici oněch podkorových oblastí a agresivní impulzy tak nejsou dostatečně tlumeny. Obdobný účinek může mít i porušení spojení mezi prefrontální kůrou a podkorovými oblastmi limbického systému (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''genderové faktory''': Mužské a ženské rodové stereotypy nabádají k předpokladu, že vyšší měrou agresivity se vyznačují muži jakožto dominantnější a fyzicky zdatnější pohlaví. Agresivita mužů a žen je srovnatelná, je však odlišná ve svých projevech. Ženy méně než muži využívají přímého fyzického násilí, častěji se však uchylují k agresi verbální a nepřímé;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''situační faktory''': Pro potřebnost zohlednění situačních faktorů jasně hovoří kupříkladu Milgramovy experimenty či Zimbardův vězeňský experiment. V obou případech docházelo k asociálnímu chování jedinců, kteří ve svém běžném životě neprojevovali známky krutosti, avšak v experimentální situaci – pod vlivem situačních proměnných – se z nich stávali jedinci schopní a ochotní ublížit druhému. Vliv situačních faktorů tudíž není nevýznamný a podílí se na něm jak aktuální situace, tak aktuální stav jedince;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''sociální prostředí''': Na výskyt agrese ve velké míře působí chování osob vůči sobě, systém norem, preferované vzorce chování či zvyky (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Na jedince působí sociální skupiny a především rodinné prostředí – primární zkušenosti, učení nápodobou, hodnotový systém rodiny, styl výchovy či míra emočního přijetí dítěte sehrávají důležitou roli (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.Na makroúrovni na člověka působí společnost jako celek a také stále sílící vliv mediálních prostředků masové komunikace.&lt;br /&gt;
Prostředky masové komunikace sehrávají taktéž významnou roli. Vliv mediálního násilí (násilí prezentované v televizním vysílání, filmech, PC hrách, na internetu aj.) na člověka spočívá v rozšíření repertoáru násilného chování, hostilním vnitřním naladění a v neposlední řadě také snížení senzitivity vůči násilí v běžném životě (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''environmentální faktory''': Mezi tyto stresory patří hluk, toxické látky a další škodliviny v ovzduší, škodlivý zápach a dým, sirouhlík či elektricky nabité molekuly v ovzduší. A také vysoká teplota - ta má vliv na zvýšení hostilního afektu, na hostilní interpretaci situace a na fyziologickou aktivaci, může se tudíž podílet na podnícení agresivního chování (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==APLIKOVANÉ OBLASTI:==&lt;br /&gt;
'''Násilí v prostředí rodiny (domácí násilí)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*partnerské násilí&lt;br /&gt;
*násilí na dětech&lt;br /&gt;
*násilí na starších lidech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí ve školním prostředí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*šikana&lt;br /&gt;
*kyberšikana&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí na pracovišti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mobbing&lt;br /&gt;
*bossing&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Institucionální násilí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*války&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Použitá literatura==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71015</id>
		<title>Agrese a násilí, její zdroje, souvislosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD,_jej%C3%AD_zdroje,_souvislosti&amp;diff=71015"/>
		<updated>2022-04-14T11:18:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Iveta.Lavickova: /* ÚSTŘEDNÍ POJMY */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==ÚSTŘEDNÍ POJMY==&lt;br /&gt;
'''Agrese''' = chování, které cílevědomě směřuje ke způsobení negativních důsledků jiné osobě s úmyslem poškodit ji, přičemž už nezáleží tolik na tom, zda se jedná o útok fyzický, verbální či symbolický (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot;&amp;gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&amp;lt;/ref&amp;gt;. (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' = pohotovost/tendence člověka chovat se agresivně. Bývá vnímána jako osobnostní predispozice, která se může, avšak nemusí, v jistých situacích projevit(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Asertivita''' = sebeprosazení při dosahování svých cílů. Asertivní chování je sice rovněž cílevědomé, není však ubližující. Nicméně, hranice mezi agresivitou a asertivitou není jednoznačně stanovena a je podmíněna sociokulturně, v různých společnostech se tudíž může lišit (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot;&amp;gt;VÁGNEROVÁ, Marie. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese / Marie Vágnerová&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Užívání pojmů agrese a násilí je nejednotné. Agrese je základním, učebnicovým termínem z oblasti sociální psychologie, naopak násilí se spojuje spíše s aplikovanou oblastí (např. domácí násilí). Násilí bývá vysvětlováno jako jeden z projevů agresivity v chování, jako jedna z forem agrese (někdy násilí = extrémní forma agrese). Obecně lze říci, že násilí je agresí, ale agrese nemusí mít vždy podobu násilí (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hostilita''' = obecný nepřátelský postoj vůči lidem (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí''' = je fyzická agrese s těžkými důsledky, někdy je zaměňována s agresí, zejména co se týče agrese v konkrétních oblastech společenských vztahů, nicméně ne každá agrese je násilí! Platí pouze, že každé násilí je agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==TYPY AGRESE==&lt;br /&gt;
Lze rozlišit 3 bipolární dimenze agrese: přímá – nepřímá, fyzická – verbální, aktivní – pasivní. Kombinací získáme 8 možných forem:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní přímá (např. vražda)&lt;br /&gt;
#fyzická aktivní nepřímá (př. poškození cizího vlastnictví)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní přímá (př. úmyslně zpomalený výkon)&lt;br /&gt;
#fyzická pasivní nepřímá (př. snaha o zpomalení cizího výkonu)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní přímá (př. vyhrožování)&lt;br /&gt;
#verbální aktivní nepřímá (př. šíření pomluv s cílem někomu ublížit)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní přímá (př. nereagování na něčí otázky)&lt;br /&gt;
#verbální pasivní nepřímá (př. nezabránění šíření pomluv)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska příčin rozlišujeme agresi afektivní a instrumentální.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Afektivní''' (také reaktivní, emocionální, expresivní, impulzivní, zlostná; vžilo se pro ni pojmenování „horká“ agrese) agrese je umisťována do souvislosti s hněvem, zlostí, hostilitou. Nebývá předem plánována a svému původci se jeví jako nutnost reagovat na averzivní podnět, který u něj vyvolal odpor, prudkou impulsivní reakci. Agresor se cítí být k afektivně agresivnímu činu “vyprovokován”.&lt;br /&gt;
*Agrese '''instrumentální''' je naopak plánovaným chováním, ubližování je zde vedlejším produktem při dosahování dalších cílů. Označuje se též jako „chladná“ agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Zatímco afektivní agrese stojí na pudovém základu, instrumentální agrese je naučená a stává se sociální technikou (Nakonečný, 2009)&amp;lt;ref&amp;gt;NAKONEČNÝ, Milan. &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
*'''Tyranizování, obtěžování''' a '''šikanování''' je typ agresivního chování, které je charakteristické nerovností v síle či moci tyranizátora a jeho oběti, která se nemůže účinně bránit (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008).&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fromm (1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot;&amp;gt;FROMM, Erich. &amp;lt;i&amp;gt;Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Aurora, 2007.&amp;lt;/ref&amp;gt; odlišuje ve svém díle Anatomie lidské destruktivity agresi benigní (sloužící biologické adaptabilitě) a agresi maligní (zhoubnou, destruktivní). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*agrese '''benigní''' představuje nástroj přežití jedince i druhu, jedná se o obrannou agresi či pseudoagresi.&lt;br /&gt;
*agrese '''maligní''' směřuje naopak pouze ke krutosti a destruktivitě. Není již součástí biologicky podmíněných mechanismů. Maligní agrese může mít spontánní formy, mezi něž patří pomstychtivá destruktivita či extatická ničivost, nebo formy vystupující z charakteru – sem patří sadismus a nekrofilie (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agrese může také být '''normální''' a '''patologická''' (Svoboda, Češková, Kučerová, 2006)&amp;lt;ref&amp;gt;SVOBODA, Mojmír, Eva ČEŠKOVÁ a Hana KUČEROVÁ. &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Vydání třetí. Praha: Portál, 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==TEORETICKÉ PŘÍSTUPY K AGRESI==&lt;br /&gt;
V rámci sociální psychologie se zkoumáním agrese a jejích příčin a podob zabývala celá řada autorů. Za nejvýznamnější přístupy jsou považovány tyto:&lt;br /&gt;
===AGRESE JAKO INSTINKT===&lt;br /&gt;
Předním představitelem této teorie je etolog K. Lorenz. Agrese podle Lorenze není prvotní reakcí na podněty z vnějšku, ale spíše hereditárně daným vnitřním stavem organismu, který vede k opakovanému nahromadění energie, která hledá způsob, jak se uvolnit. Domnívá se, že původním účelem agresivního jednání bylo udržení druhu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto teorie ve svém konceptu uplatňují ústřední prvek, tzv. '''hydraulický model,''' který původně rozpracoval S. Freud a jiní psychodynamičtí autoři. Ten spočívá v hromadění pudové energie, která v okamžiku, kdy se nahromadí její dostatečné množství, vybuchne, a přinese s sebou projevy agrese. Agresivní pud je v instinktivistické teorii záležitostí vrozenou a zcela přirozenou, vlastní jak lidem, tak zvířatům (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritika instinktivistické teorie spočívá v tom, že autoři nevěnují pozornost rozlišení mezi nutnou obrannou agresí a destruktivními projevy, které se v rámci této přirozené, obranné agrese vymykají (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instinktivistická teorie a Lorenzovy sporné myšlenky byly v následujícím období terčem kritiky a tato teorie je v současné době překonána (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====FREUD====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V práci Sigmunda Freuda lze nalézt odkazy k agresivnímu chování v jeho koncepci pudů Eros – pud života a Thanatos – pud smrti, destruktivní pud (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pud smrti, Thanatos, je ve Freudově teorii trvale působící biologickou silou, která směřuje buďto k ničení sebe sama, nebo ničení druhých (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;. Agresivní chování je tedy projevem vrozeného primárního pudového mechanismu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===TEORIE FRUSTRACE – AGRESE===&lt;br /&gt;
Frustračně-agresivní hypotéza pochází od autorů J. Dollarda, L. Dooba, N. Millera, O. H. Mowrera a R. R. Searse (Yale university). Tito autoři došli ve svých výzkumech zveřejněných v roce 1939 k jednoznačnému závěru, že agrese je vždy důsledkem frustrace, a přitom zároveň existence frustrace vždy vede k nějaké formě agrese (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Nerozlišují přitom, zda se jedná o agresi instrumentální či afektivní.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1941 jeden z autorů, N. Miller, uvedl, že agrese je jednou z možných reakcí na frustraci, nikoli však nevyhnutelnou (existuje i jiná reakce na frustraci). První část teorie, tedy skutečnost, že agrese je vždy důsledkem frustrace, však zůstala nezměněná (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;, (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===AGRESE V TEORII SOCIÁLNÍHO UČENÍ===&lt;br /&gt;
V 60. a 70. letech 20. století podnikl A. Bandura spolu se svými spolupracovníky výzkumy zabývající se sociálním učením agresivního chování.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známý výzkum s panenkou Bobo, v němž Bandura zkoumal sociální učení u skupiny dětí z mateřské školy, ukázal, že byly-li dětem ve filmových záběrech promítnuty scény, kde si osoby hrály s panenkou hrubě, kopaly do ní a mlátily, měly děti následně tendenci toto chování při hře s panenkou opakovat. Byl-li ve filmu agresivní jedinec za své chování odměněn, opakovaly děti toto chování ještě častěji (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ukázalo se tedy, že agrese se může spojovat s pozitivním posílením (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Motivace k agresivnímu chování vychází dle Bandury z různých averzivních podnětů, kterými může být frustrace, bolest nebo útok. Nejpravděpodobnější je výskyt agresivního jednání tehdy, shledává-li jedince toto jednání pro svou osobu za bezpečné a zároveň s sebou pro něj přináší jistou odměnu (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
Bandura aplikoval své poznatky o sociálním učení také do sféry výzkumu vlivu mediálního násilí (zejména v televizi a ve filmech) na agresivní chování diváků.&lt;br /&gt;
===TEORIE TRANSFERU EXCITACE===&lt;br /&gt;
Zvýšená úroveň aktivace (arousal) stupňuje pravděpodobnost vzniku agresivní odezvy.        &lt;br /&gt;
Autor teorie Dolf Zillman popsal, že jedinec se v každém okamžiku nachází na určitém stupni aktivace. Fyziologická aktivace, která je vyvolaná například namáhavou sportovní aktivitou, může usnadnit vznik hněvu, což může vyústit v agresivní jednání člověka.&lt;br /&gt;
===INTEGRATIVNÍ PŘÍSTUPY===&lt;br /&gt;
Integrativní pohled na agresi R. G. Geena a C. Andersona klade důraz na kompatabilitu (a ne rivalitu) předchozích teorií. Snaží se využít základní myšlenky tezí a mnoha jejich reinterpretací.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Fromm se ve svém díle Anatomie lidské destruktivity vrací k instinktivistickým i behavioristickým teoriím a podrobuje je kritickému zhodnocení. E. Fromm ve svém díle důkladně rozpracovává příklady benigní i maligní agrese. Své teoretické koncepty důkladně rozebírá v jednotlivých kazuistických příkladech známých osobností (Fromm, 1997)&amp;lt;ref name=&amp;quot;fromm&amp;quot; /&amp;gt;.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za jeden ze zásadních přístupů se v současné době považuje myšlenka, že ,,k agresi dochází tehdy, když je určitým podnětům vystavena osoba, která je určitým způsobem naladěná, resp. má určité predispozice konat agresivně”.(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008, s. 273)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==FAKTORY SOUVISEJÍCÍ S AGRESIVNÍM CHOVÁNÍM==&lt;br /&gt;
(Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt; zmiňuje tři kategorie faktorů: averzivní podmínky (útok, frustrace, bolest), agresivní naladění (diskomfort, špatná nálada, stres) a aktivizující podněty (př. sport).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vzniku agresivního chování se podílí celá řada faktorů, např.: &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''emoční naladění''': Prožívání emoce hněvu může (a nemusí) mít za následek vyvolání afektivní agrese (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''kognice''': Kognitivní interpretace a hodnocení situace vytváří předpoklad k určitému jednání. Důležitá je schopnost anticipovat důsledky vlastní agrese, která umožňuje jedinci kritické zamyšlení ještě před započetím zamýšleného činu.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco s emocemi je spojena především agrese afektivní, na racionálním základu stojí ve větší míře agrese instrumentální (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''motivace''': agresivní chování může být i reakcí na neuspokojení potřeb. Zásadní roli hrají potřeba stimulace (nadměrná i nedostatečná stimulace zvyšuje pohotovost k agresi), potřeba orientace, citové jistoty a bezpečí, seberealizace a sebepotvrzení (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''biologické hledisko''': Na pohotovost k agresi má vliv rovněž biochemické složení krve jedince. Zvýšená hladina alkoholu v krvi či snížená hladina cukru (glukózy) v krvi pohotovost k agresi zvyšuje (Lovaš, 2008). Obdobný účinek má nízká koncentrace serotoninu v krvi. Z dalších látek, které mají vliv na agresi, můžeme jmenovat například acetylcholin, noradrenalin či dopamin. V neposlední řadě je třeba zmínit testosteron, mužský pohlavní hormon, jehož vyšší hladina rovněž zvyšuje agresivitu (Vágnerová, 2004). Na agresi mají přímý vliv charakteristiky fungování nervové soustavy - oblast prefrontální kůry mozku má za úkol tlumit podkorové oblasti limbického systému. Při jejím poškození pak nedochází k inhibici oněch podkorových oblastí a agresivní impulzy tak nejsou dostatečně tlumeny. Obdobný účinek může mít i porušení spojení mezi prefrontální kůrou a podkorovými oblastmi limbického systému (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''genderové faktory''': Mužské a ženské rodové stereotypy nabádají k předpokladu, že vyšší měrou agresivity se vyznačují muži jakožto dominantnější a fyzicky zdatnější pohlaví. Agresivita mužů a žen je srovnatelná, je však odlišná ve svých projevech. Ženy méně než muži využívají přímého fyzického násilí, častěji se však uchylují k agresi verbální a nepřímé;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''situační faktory''': Pro potřebnost zohlednění situačních faktorů jasně hovoří kupříkladu Milgramovy experimenty či Zimbardův vězeňský experiment. V obou případech docházelo k asociálnímu chování jedinců, kteří ve svém běžném životě neprojevovali známky krutosti, avšak v experimentální situaci – pod vlivem situačních proměnných – se z nich stávali jedinci schopní a ochotní ublížit druhému. Vliv situačních faktorů tudíž není nevýznamný a podílí se na něm jak aktuální situace, tak aktuální stav jedince;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''sociální prostředí''': Na výskyt agrese ve velké míře působí chování osob vůči sobě, systém norem, preferované vzorce chování či zvyky (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;. Na jedince působí sociální skupiny a především rodinné prostředí – primární zkušenosti, učení nápodobou, hodnotový systém rodiny, styl výchovy či míra emočního přijetí dítěte sehrávají důležitou roli (Vágnerová, 2004)&amp;lt;ref name=&amp;quot;vagnerova&amp;quot; /&amp;gt;.Na makroúrovni na člověka působí společnost jako celek a také stále sílící vliv mediálních prostředků masové komunikace.&lt;br /&gt;
Prostředky masové komunikace sehrávají taktéž významnou roli. Vliv mediálního násilí (násilí prezentované v televizním vysílání, filmech, PC hrách, na internetu aj.) na člověka spočívá v rozšíření repertoáru násilného chování, hostilním vnitřním naladění a v neposlední řadě také snížení senzitivity vůči násilí v běžném životě (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''environmentální faktory''': Mezi tyto stresory patří hluk, toxické látky a další škodliviny v ovzduší, škodlivý zápach a dým, sirouhlík či elektricky nabité molekuly v ovzduší. A také vysoká teplota - ta má vliv na zvýšení hostilního afektu, na hostilní interpretaci situace a na fyziologickou aktivaci, může se tudíž podílet na podnícení agresivního chování (Lovaš, in Výrost, Slaměník (Eds.), 2008)&amp;lt;ref name=&amp;quot;výrost&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
==APLIKOVANÉ OBLASTI:==&lt;br /&gt;
'''Násilí v prostředí rodiny (domácí násilí)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*partnerské násilí&lt;br /&gt;
*násilí na dětech&lt;br /&gt;
*násilí na starších lidech&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí ve školním prostředí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*šikana&lt;br /&gt;
*kyberšikana&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilí na pracovišti'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mobbing&lt;br /&gt;
*bossing&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Institucionální násilí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*války&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Použitá literatura==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Iveta.Lavickova</name></author>
		
	</entry>
</feed>