<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Karolina.Honsova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Karolina.Honsova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Karolina.Honsova"/>
	<updated>2026-04-22T19:10:23Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9971</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9971"/>
		<updated>2014-11-29T11:49:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Brain big.gif|360xpx|náhled|Mozek a násilí]]&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou [[bludy]], [[halucinace]] apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána [[Statistická závislost|korelace]] s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou [[neurotransmiter|neurotransmiteru]] [[serotonin|serotoninu]], což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je poměrně nová studie uveřejněná r. 2014. Jejím předmětem byl výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním [[psychopatologie|psychopatickým]] chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. [[Longitudinální výzkum]] z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s [[ADHD]], které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://lmm7xf.files.wordpress.com/2014/05/brain_big.gif?w=440&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Buss, A. H. (1961). ''The psychology of aggression''. US: John Wiley &amp;amp; Sons Inc&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kantor, M. (2002). ''Passive-aggression: A guide for the therapist, the patient and the&lt;br /&gt;
victim''. Westport: Praeger Publishers/Greenwood Publishing Group&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Říčan, P. (1995). ''Agresivita a šikana mezi dětmi''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9917</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9917"/>
		<updated>2014-11-28T13:43:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Brain big.gif|360xpx|náhled|Mozek a násilí]]&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou [[bludy]], [[halucinace]] apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána [[Statistická závislost|korelace]] s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou [[neurotransmiter|neurotransmiteru]] [[serotonin|serotoninu]], což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je poměrně nová studie uveřejněná r. 2014. Jejím předmětem byl výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním [[psychopatologie|psychopatickým]] chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. [[Longitudinální výzkum]] z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s [[ADHD]], které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://lmm7xf.files.wordpress.com/2014/05/brain_big.gif?w=440&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Buss, Arnold H. , (1961). ''The psychology of aggression''. US: John Wiley &amp;amp; Sons Inc&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kantor, M. (2002). ''Passive-aggression: A guide for the therapist, the patient and the&lt;br /&gt;
victim''. Westport: Praeger Publishers/Greenwood Publishing Group&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Říčan, P. (1995). ''Agresivita a šikana mezi dětmi''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=9916</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=9916"/>
		<updated>2014-11-28T13:34:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Kontrola!! Hodnocení &lt;br /&gt;
|-u&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] || Eva Kulhánková ||Ano||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  || Věra Pivoňková || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]|| Barbora Klímová ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]|| David Marek  ||||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||Jana Odvárková  ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]|| Samuel Říha || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ || Monika Povrazníková || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]|| Radka Hamplová || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  || Paula Biedková || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||Kristýna Vondrášková  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]|| Tereza Lindenthalová || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] || Tomáš Macko ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]|| Radek Jaša || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]||Linda Jursíková || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  ||Ano ||&lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||Karolína Honsová  ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || Petra Doležalová  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  Linda Růžičková|| ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||Kristýna Černá|| ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  Barbora Kojanová||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎|| Miroslava Šigutová  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Zdeněk Matějček]]|| Šárka Machová || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] || Vlastimil Tetour || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]|| Markéta Jiroutová || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adrenalin]] ||Jakub Plachý  ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||Jaroslav Nečas  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] || Lucie Davidová  ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]|| Dominika Černá || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||Adéla Závorková || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]|| Noemi Follerová  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] || Alice Zoubková || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]|| Thea Sedláčková || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] || Karolína Faberová || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || Ano||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] || Linda Krumpholcová || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]|| Kristýna Kočandrlová || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] || Jan Kříž || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]]||Monika Plesníková  ||Ano  ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||  Kateřina Růžičková ||Ano ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martin Pech || ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zadání'''&lt;br /&gt;
Vypracujte heslo &lt;br /&gt;
# Citujte alespoň 5 zdrojů (3 z nich by měly být cizojazyčné)&lt;br /&gt;
# Uveďte klíčová slova&lt;br /&gt;
# Uveďte Doporučenou literaturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ve formátování textu a například struktury článku Vám pomůže vzorový článek [[Garífuna]] nebo [[Lateralita]] (článek Lateralita obsahuje všechny požadavky hesla)&lt;br /&gt;
* V případě nejasností použijte nápovědu&lt;br /&gt;
* Nenaleznete-li v nápovědě odpověď zeptejte se na facebooku, třeba mají ostatní stejný problém jako vy. https://www.facebook.com/groups/1511730979074454/?fref=ts&lt;br /&gt;
* Nemáte-li facebook pište na info@wikisofia.cz&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9883</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9883"/>
		<updated>2014-11-28T09:37:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Brain big.gif|360xpx|náhled|Mozek a násilí]]&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou [[bludy]], [[halucinace]] apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána [[Statistická závislost|korelace]] s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou [[neurotransmiter|neurotransmiteru]] [[serotonin|serotoninu]], což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je poměrně nová studie uveřejněná r. 2014. Jejím předmětem byl výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním [[psychopatologie|psychopatickým]] chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. [[Longitudinální výzkum]] z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s [[ADHD]], které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://lmm7xf.files.wordpress.com/2014/05/brain_big.gif?w=440&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Buss, Arnold H. , (1961). ''The psychology of aggression''. US: John Wiley &amp;amp; Sons Inc&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kantor, M. (2002). ''Passive-aggression: A guide for the therapist, the patient and the&lt;br /&gt;
victim''. Westport: Praeger Publishers/Greenwood Publishing Group&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Říčan, P. (1995)- ''Agresivita a šikana mezi dětmi''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9462</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9462"/>
		<updated>2014-11-24T12:40:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Brain big.gif|360xpx|náhled|Mozek a násilí]]&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou [[bludy]], [[halucinace]] apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána [[Statistická závislost|korelace]] s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou [[neurotransmiter|neurotransmiteru]] [[serotonin|serotoninu]], což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je poměrně nová studie uveřejněná r. 2014. Jejím předmětem byl výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním [[psychopatologie|psychopatickým]] chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. [[Longitudinální výzkum]] z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s [[ADHD]], které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9461</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9461"/>
		<updated>2014-11-24T12:38:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Brain big.gif|360xpx|náhled|Mozek a násilí]]&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou [[bludy]], [[halucinace]] apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána [[Statistická závislost|korelace]] s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou [[neurotransmiter|neurotransmiteru]] [[serotonin|serotoninu]], což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je poměrně nová studie uveřejněná r. 2014. Jejím předmětem byl výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním [[psychopatologie|psychopatickým]] chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. [[Longitudinální výzkum]] z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s [[ADHD]], které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9453</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9453"/>
		<updated>2014-11-24T12:33:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Brain big.gif|360xpx|náhled|Mozek a násilí]]&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou [[bludy]], [[halucinace]] apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána [[Statistická závislost|korelace]] s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou [[neurotransmiter|neurotransmiteru]] [[serotonin|serotoninu]], což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním [[psychopatologie|psychopatickým]] chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. [[Longitudinální výzkum]] z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s [[ADHD]], které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9449</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=9449"/>
		<updated>2014-11-24T12:27:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:brain_big.gif|náhled]]&lt;br /&gt;
'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou [[bludy]], [[halucinace]] apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána [[Statistická závislost|korelace]] s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou [[neurotransmiter|neurotransmiteru]] [[serotonin|serotoninu]], což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním [[psychopatologie|psychopatickým]] chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. [[Longitudinální výzkum]] z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s [[ADHD]], které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Brain_big.gif&amp;diff=9447</id>
		<title>Soubor:Brain big.gif</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Brain_big.gif&amp;diff=9447"/>
		<updated>2014-11-24T12:26:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: Karolina.Honsova načtena nová verze &amp;amp;quot;Soubor:Brain big.gif&amp;amp;quot;&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Brain_big.gif&amp;diff=9446</id>
		<title>Soubor:Brain big.gif</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Brain_big.gif&amp;diff=9446"/>
		<updated>2014-11-24T12:22:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8870</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8870"/>
		<updated>2014-11-18T20:00:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou [[bludy]], [[halucinace]] apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána [[Statistická závislost|korelace]] s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou [[neurotransmiter|neurotransmiteru]] serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním [[psychopatologie|psychopatickým]] chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. [[Longitudinální výzkum]] z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s [[ADHD]], které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8730</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8730"/>
		<updated>2014-11-17T19:19:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), ''Handbook of social psychology'', 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. ''Psychological Bulletin'',  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8729</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8729"/>
		<updated>2014-11-17T19:10:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou [[Hněv|vzteku]] a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. Psychological Bulletin,  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují [[Emoce|emotivní]] podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8728</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8728"/>
		<updated>2014-11-17T19:05:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a [[Afekt|afektivní]] agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), [[Amygdala|amygdala]] a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat [[Dědičnost vs. prostředí|vliv prostředí]]. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. Psychological Bulletin,  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují emotivní podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a [[Úzkostné poruchy|úzkostnost]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš [[Pozornost|pozornosti]], chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8727</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8727"/>
		<updated>2014-11-17T18:59:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a afektivní agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
* '''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), amygdala a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat vliv prostředí. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. Psychological Bulletin,  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují emotivní podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a úzkostnost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš pozornosti, chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8725</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8725"/>
		<updated>2014-11-17T18:54:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a afektivní agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
'''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální agrese''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), amygdala a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat vliv prostředí. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. Psychological Bulletin,  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují emotivní podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a úzkostnost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš pozornosti, chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. a kol. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Klíčová slova====&lt;br /&gt;
agresivita, agrese, násilí, útočnost, afekt&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8716</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8716"/>
		<updated>2014-11-17T12:04:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a afektivní agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
'''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální agresivita''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), amygdala a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat vliv prostředí. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. ''Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology'' 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. Psychological Bulletin,  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují emotivní podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a úzkostnost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš pozornosti, chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Použitá literatura ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Martínek, Z. (2009) ''Agresivita a kriminalita školní mládeže''. Praha: Grada&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Svoboda, J. (2014) ''Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku''. Praha: Portál&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8715</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8715"/>
		<updated>2014-11-17T12:02:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a afektivní agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
'''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální agresivita''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), amygdala a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat vliv prostředí. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref&amp;gt;Anderson, C.A., Bushman, B.J. (2002) Human aggression. Annual Review&lt;br /&gt;
of Psychology 53, 27–51. Retrieved from: http://public.psych.iastate.edu/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. Psychological Bulletin,  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují emotivní podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a úzkostnost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš pozornosti, chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8713</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8713"/>
		<updated>2014-11-17T11:58:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a afektivní agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
'''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální agresivita''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), amygdala a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetické predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat vliv prostředí. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. Psychological Bulletin,  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují emotivní podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a úzkostnost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš pozornosti, chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reference ====&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8712</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8712"/>
		<updated>2014-11-17T11:57:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a afektivní agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
'''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální agresivita''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;br /&gt;
Za spouštěče agrese v mozku jsou považovány především orbitofrontální kůra (spolupráce s limbickým systémem), amygdala a hipokampus. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genetická predispozice'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genetické faktory nejsou dodnes zcela objasněny, nicméně např. na výzkumu jednovaječných dvojčat v Dánsku byla prokázána korelace s agresivitou o hodnotě až 0,74. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Agresivita je sice dědičná, na druhou stranu se však nesmí opomínat vliv prostředí. Poměr těchto vlivů je v procentech vyjádřen přibližně na 40% a 60%.&amp;lt;ref&amp;gt;Látalová, K. (2013) ''Agresivita v psychiatrii''. Praha: Grada&amp;lt;/ref&amp;gt; (Avšak některé prameny se v tomto rozcházejí a uvádějí dokonce i pravý opak.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Serotonin'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivní až násilné chování je doprovázeno nízkou hladinou neurotransmiteru serotoninu, což je ještě více přisuzováno jeho metabolitu (5-HIIA).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nízká hladina serotoninu a 5-HIIA (hydroxyindoloctová kyselina) se objevuje u jedinců, kteří vykazují nižší míru sebeovládání a častěji se u nich objevuje afektivní agrese. Také byl zjištěn vztah mezi nízkou hladinou 5-HIIA a osobami po sebevražedném pokusu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poukazuje se rovněž na to, že nízká hladina 5-HIIA je přítomna u synů alkoholických otců.&amp;lt;ref&amp;gt;Virkkunen, M., Goldman, D., Nielsen D. A., Linnoila, M. (1995) Low brain serotonin turnover rate (low CSF 5-HIAA) and impulsive violence. ''Journal of Psychiatry &amp;amp; Neuroscience'', Vol 20(4), Jul, 271-275. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Testosteron'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylo zjištěno, že vyššího hladina testosteronu může být také jednou z příčin značnějšího agresivního chování. Jedním příkladem kladného vztahu těchto proměnných je souvislost mezi androgenovou léčbou těhotných matek (prevence toxemie) a mírou agresivity jejich dětí ve věku kolem 5 let. Agresivita u nich byla nápadnější i vyšší než u dětí stejného pohlaví i věku, jejichž matky nebyly léčeny tímto způsobem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vliv testosteronu však není stoprocentně přijímán, jelikož výsledky studií se stále příliš rozcházejí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nízká tepová frekvence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita je častokrát spojována s nízkým tlakem a tepovou frekvencí. Důkazem tohoto tvrzení je např. výzkum zkoumající 334 Hong Kongských děvčat a chlapců ve věku 11 až 17 let. Výsledek zkoumání poukázal na silnou korelaci mezi dlouhodobějším nižším tlakem a vyšší proaktivní agresí i impulzivním psychopatickým chováním.&amp;lt;ref&amp;gt;Raine, A., Fung, A. L. Ch., Portnoy, J., Choy, O., Spring, V. L. (2014) Low heart rate as a risk factor for child and adolescent proactive aggressive and impulsive psychopathic behavior. ''Aggresive behaviour'', Vol. 40 Issue4, 290-299. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psycho-sociální faktory === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již na malé dítě působí rodinní příslušníci, vrstevníci a okolí svými postoji, názory a chováním. Děti své prostředí pilně sledují a způsoby chování nejen hodnotí, ale také interiorizují. Není třeba zdůrazňovat, jak velký dopad může mít vyrůstání v rodině s agresivním příslušníkem nebo v rodině, kde je agresivní chování určitým způsobem akceptováno ne-li dokonce podporováno (či výchova v maladaptivním prostředí). Jednoduše řečeno, může dojít k přenosu agresivního chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na vývoj dítěte nemají vliv jen lidé, kteří jsou s nimi v přímém kontaktu, ale také masmédia. Longitudinální výzkum z let 1977-1992, pozoroval 557 dětí (chlapců i dívek) ve věku 6-10 let a jejich sledování násilných pořadů v televizi. Po 15 letech mohli výzkumníci prohlásit, že sledování pořadů s agresivním tématem má opravdu vliv na vyšší agresivitu v dospělosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Huessman, L.R., Moise-Titus, J., Podolski, Ch., Eron, L. D. (2003) Longitudinal relations between children's exposure to TV violence and their aggressive and violent behavior in young adulthood: 1977-1992. ''Developmental Psychology''. Vol 39(2), Mar, 2003, 201-221. Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Genderové rozdíly === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně jsou muži agresivnější, o čemž vypovídá i poměr mužských a ženských vrahů: 10:1.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud jsou ale obě pohlaví vyprovokována, genderové rozdíly nejsou tolik významné, z čehož vyplývá, že muži jsou sice agresivnější, ale tím míníme nevyprovokované jedince.&amp;lt;ref&amp;gt;Bettencourt, B. A., Miller, N. (1996) Gender differences in aggression as a function of provocation: A meta-analysis. Psychological Bulletin,  Vol 119(3), May, 422-447, Retrieved from: http://web.a.ebscohost.com&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ženy a muži se liší podnětem, který považujeme za provokující (např. ženy více vyprovokují emotivní podněty a naopak), ale i druhem agrese. Verbální agrese je u obou pohlaví nalézána ve stejné míře, ale fyzická značně převažuje u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Agresivita u dětí  === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvních agresivních projevů si můžeme všímat již v mateřské školce. Častým důvodem je nepřítomnost matky, která v dětech vzbuzuje nemalé obavy a úzkostnost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příčinou může také být například potřeba mít vlastní místo či vymezené teritorium. Dítě se necítí dobře ani bezpečně, pokud nemá alespoň kousek místa čistě pro sebe (včetně vlastnictví některých věcí jako např. bačkůrek). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším příkladem může být chlapec či dívka, kteří mají úzkostlivě pečující rodiče. Dítě se nových podnětů může bát a cítit se ohroženě. Na druhé straně jsou zanedbané děti, které jsou mnohem více manipulativní a hrozí u nich možnost autoagrese.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je třeba také zmínit děti s ADHD, které jsou mnohem aktivnější, chtějí být středem pozornosti a udržet je u jedné činnosti je velmi náročné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita u dětí se nesmí podceňovat. Některé si vyžadují až příliš pozornosti, chtějí být ve všem nejlepší a nad ostatními mít určitou moc či řízení. A taktéž jsou ovlivnitelné děti, které se za každou cenu chtějí někomu zavděčit a jsou snadno manipulovatelné (a dokonce i k násilí vůči jinému jedinci). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Agresivita dětí je samostatné velké téma, ale v každém případě je třeba si projevů tohoto chování všímat a ihned zasáhnout. Dítě by mělo pochopit následky svého chování a pokusit se reflektovat příčiny svého jednání vč. myšlenek a pocitů.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8711</id>
		<title>Agresivita</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agresivita&amp;diff=8711"/>
		<updated>2014-11-17T11:36:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: Založena nová stránka s textem „'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''agresí''' (útok, napadení), jejímž…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Agresivita''' je tendence k útočnému jednání. Vyznačuje se především úmyslnou '''[[Agrese a násilí|agresí]]''' (útok, napadení), jejímž cílem je poškodit, zničit či ublížit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dělení === &lt;br /&gt;
Tím nejzákladnějším dělením agresivního chování je dichotomizace na instrumentální a afektivní agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson &amp;quot;&amp;gt;Anderson, C. A., &amp;amp; Huesmann, L. R. (2003). Human aggression: A social cognitive view. In M. Hogg &amp;amp; J. Cooper (Eds.), Handbook of social psychology, 296-323. London: Sage Publications&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Afektivní agrese''' se odlišuje především svojí neplánovitostí a nepřipraveností. Dle své základní charakteristiky je také správně označována jako impulzivní, emocionální či hostilní. Jejím cílem bývá právě ono ublížení nějaké osobě či poničení majetku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Instrumentální agrese''' je naopak již předem plánovaná. Ale v tomto případě již toto jednání není cílem, ale prostředkem k dosažení jiného. (Např. kolektivní sporty či šikana)&amp;lt;ref&amp;gt;Gillernová, I. (2000) ''Slovník základních pojmů z psychologie''. Praha: Fortuna&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším častým dělením je na reaktivní a proaktivní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Reaktivní agrese''', která je především afektivní, doprovázená vyšší mírou vzteku a je mnohdy odpovědí na aktuální provokaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Proaktivní agrese''' je na druhou stranu promyšlenější a míra afektivity bývá nižší. &amp;lt;ref name=&amp;quot;anderson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Další ====&lt;br /&gt;
'''Individuální agrese''' je vyvolávána konkrétním jedincem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní agresivita''' je v rámci skupiny. Oběť bývá předem promyšlená, nenáhodná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Psychotická agrese''' je důsledkem psychotických příčin, jako jsou bludy, halucinace apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autoagrese''' je nepřátelské jednání zaměřené vůči sobě. (Např. trhání vlasů, sebevražda)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Verbální agresivita''' je pojem označující napadení pomocí urážek a jiných slovních napadení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Biologické faktory ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=8290</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=8290"/>
		<updated>2014-11-14T10:33:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-u&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] || Eva Kulhánková ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  || Věra Pivoňková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]|| Barbora Klímová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]|| David Marek  ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||Jana Odvárková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ || Monika Povrazníková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]|| Radka Hamplová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  || Paula Biedková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||Kristýna Vondrášková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]|| Tereza Lindenthalová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] || Tomáš Macko || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]|| Radek Jaša || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]||Linda Jursíková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||Karolína Honsová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || Petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  Linda Růžičková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||Kristýna Černá|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  Barbora Kojanová|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎|| Miroslava Šigutová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]|| Šárka Machová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] || Vlastimil Tetour || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]|| Markéta Jiroutová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adrenalin]] ||Jakub Plachý  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||Jaroslav Nečas  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] || Lucie Davidová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]|| Dominika Černá || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||Adéla Závorková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]|| Noemi Follerová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] || Alice Zoubková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]|| Thea Sedláčková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] || Karolína Faberová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] || Linda Krumpholcová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]|| Kristýna Kočandrlová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] || Jan Kříž || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]]||Monika Plesníková  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||  Kateřina Růžičková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martin Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zadání'''&lt;br /&gt;
Vypracujte heslo &lt;br /&gt;
# Citujte alespoň 5 zdrojů (3 z nich by měly být cizojazyčné)&lt;br /&gt;
# Uveďte klíčová slova&lt;br /&gt;
# Uveďte Doporučenou literaturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ve formátování textu a například struktury článku Vám pomůže vzorový článek [[Garífuna]] nebo [[Lateralita]] (článek Lateralita obsahuje všechny požadavky hesla)&lt;br /&gt;
* V případě nejasností použijte nápovědu&lt;br /&gt;
* Nenaleznete-li v nápovědě odpověď zeptejte se na facebooku, třeba mají ostatní stejný problém jako vy. https://www.facebook.com/groups/1511730979074454/?fref=ts&lt;br /&gt;
* Nemáte-li facebook pište na info@wikisofia.cz&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6637</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6637"/>
		<updated>2014-10-09T08:29:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Karolina.Honsova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  || Linda Růžičková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber‏‎]] ||  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martinn Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* V případě nejasností (například- co má dané heslo obsahovat) kontaktujte Nikolu Frollovou '''nikola.frollova@gmail.com'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karolina.Honsova</name></author>
		
	</entry>
</feed>