<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Kristyna.Sivokova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Kristyna.Sivokova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Kristyna.Sivokova"/>
	<updated>2026-04-23T08:44:31Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychodiagnostick%C3%A9_a_psychoterapeutick%C3%A9_vyu%C5%BEit%C3%AD_hry&amp;diff=53307</id>
		<title>Psychodiagnostické a psychoterapeutické využití hry</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychodiagnostick%C3%A9_a_psychoterapeutick%C3%A9_vyu%C5%BEit%C3%AD_hry&amp;diff=53307"/>
		<updated>2018-04-21T15:23:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Vymezení tématu:''' ==&lt;br /&gt;
# kkk&lt;br /&gt;
### llll&lt;br /&gt;
#### l&lt;br /&gt;
l&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Bühler, Ch. &amp;amp; Allen, M. (1972). ''Introduction to Humanistic Psychology.'' Monterey, California: Brooks/Cole Publishing Company.&lt;br /&gt;
* Hergenhahn, B. R. (2005). ''An Introduction to the History of Psychology'' (6th edition). Belmont: Wadsworth Cengage Learning. (Original work published 1986)&lt;br /&gt;
* Maslow, A. H. (1970). ''Motivation and personality'' (2nd edition). New York: Harper &amp;amp; Row. (Original work published 1954)&lt;br /&gt;
* Müller, L. &amp;amp; Müller, A. (2003). ''Slovník analytické psychologie.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Rowan, J. (1976). ''Ordinary Esctasy. Humanistic Psychology in Action.'' London: Routledge &amp;amp;  Kegan Paul.&lt;br /&gt;
* Shaffer, J. B. P. (1978). ''Humanistic Psychology.'' Englewood Cliffs, New Jersey: Prentice-Hall.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychodiagnostick%C3%A9_a_psychoterapeutick%C3%A9_vyu%C5%BEit%C3%AD_hry&amp;diff=53306</id>
		<title>Psychodiagnostické a psychoterapeutické využití hry</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychodiagnostick%C3%A9_a_psychoterapeutick%C3%A9_vyu%C5%BEit%C3%AD_hry&amp;diff=53306"/>
		<updated>2018-04-21T15:22:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Vymezení tématu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kkk&amp;lt;ref&amp;gt;Bühler, Ch. &amp;amp; Allen, M. (1972). &amp;lt;nowiki&amp;gt;''&amp;lt;/nowiki&amp;gt;Introduction to Humanistic Psychology.&amp;lt;nowiki&amp;gt;''&amp;lt;/nowiki&amp;gt; Monterey, California: Brooks/Cole Publishing Company.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Bühler, Ch. &amp;amp; Allen, M. (1972). ''Introduction to Humanistic Psychology.'' Monterey, California: Brooks/Cole Publishing Company.&lt;br /&gt;
* Hergenhahn, B. R. (2005). ''An Introduction to the History of Psychology'' (6th edition). Belmont: Wadsworth Cengage Learning. (Original work published 1986)&lt;br /&gt;
* Maslow, A. H. (1970). ''Motivation and personality'' (2nd edition). New York: Harper &amp;amp; Row. (Original work published 1954)&lt;br /&gt;
* Müller, L. &amp;amp; Müller, A. (2003). ''Slovník analytické psychologie.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Rowan, J. (1976). ''Ordinary Esctasy. Humanistic Psychology in Action.'' London: Routledge &amp;amp;  Kegan Paul.&lt;br /&gt;
* Shaffer, J. B. P. (1978). ''Humanistic Psychology.'' Englewood Cliffs, New Jersey: Prentice-Hall.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychodiagnostick%C3%A9_a_psychoterapeutick%C3%A9_vyu%C5%BEit%C3%AD_hry&amp;diff=53305</id>
		<title>Psychodiagnostické a psychoterapeutické využití hry</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychodiagnostick%C3%A9_a_psychoterapeutick%C3%A9_vyu%C5%BEit%C3%AD_hry&amp;diff=53305"/>
		<updated>2018-04-21T15:21:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Vymezení tématu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kkk&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Bühler, Ch. &amp;amp; Allen, M. (1972). ''Introduction to Humanistic Psychology.'' Monterey, California: Brooks/Cole Publishing Company.&lt;br /&gt;
* Hergenhahn, B. R. (2005). ''An Introduction to the History of Psychology'' (6th edition). Belmont: Wadsworth Cengage Learning. (Original work published 1986)&lt;br /&gt;
* Maslow, A. H. (1970). ''Motivation and personality'' (2nd edition). New York: Harper &amp;amp; Row. (Original work published 1954)&lt;br /&gt;
* Müller, L. &amp;amp; Müller, A. (2003). ''Slovník analytické psychologie.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Rowan, J. (1976). ''Ordinary Esctasy. Humanistic Psychology in Action.'' London: Routledge &amp;amp;  Kegan Paul.&lt;br /&gt;
* Shaffer, J. B. P. (1978). ''Humanistic Psychology.'' Englewood Cliffs, New Jersey: Prentice-Hall.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychodiagnostick%C3%A9_a_psychoterapeutick%C3%A9_vyu%C5%BEit%C3%AD_hry&amp;diff=53304</id>
		<title>Psychodiagnostické a psychoterapeutické využití hry</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychodiagnostick%C3%A9_a_psychoterapeutick%C3%A9_vyu%C5%BEit%C3%AD_hry&amp;diff=53304"/>
		<updated>2018-04-21T15:13:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: Založena nová stránka s textem „'''Vymezení tématu:'''  kkk“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Vymezení tématu:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kkk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=13406</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=13406"/>
		<updated>2015-01-02T16:01:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;slovo '''komunikace''' pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a dalších), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná její celistvá a všeobjímající definice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie.“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, které proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká, co, jakým kanálem, ke komu, s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&amp;lt;ref&amp;gt;DeVito Joseph A. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Základy mezilidské komunikace: 6. vydání&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 502 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikace činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv. paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku a barvu hlasu) a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam verbrálního a může s ním být i v rozporu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# Vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# Instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# Pobavit&lt;br /&gt;
# Přesvědčit&lt;br /&gt;
# Navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# Exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, které se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
* existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
* přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
* adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost, příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice (temperament)&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace&lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
* Momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění)&lt;br /&gt;
* Minulé zkušenosti&lt;br /&gt;
* Vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&amp;lt;ref&amp;gt;DeVito Joseph A. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Základy mezilidské komunikace: 6. vydání&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 502 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rodič,&lt;br /&gt;
# dospělý&lt;br /&gt;
# dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité je podle něj zejména určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v danou chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Tento styl komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=13405</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=13405"/>
		<updated>2015-01-02T15:57:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;slovo '''komunikace''' pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a dalších), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná její celistvá a všeobjímající definice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie.“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, které proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká, co, jakým kanálem, ke komu, s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&amp;lt;ref&amp;gt;DeVito Joseph A. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Základy mezilidské komunikace: 6. vydání&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 502 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikace činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv. paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku a barvu hlasu) a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam verbrálního a může s ním být i v rozporu.&amp;lt;ref&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# Vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# Instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# Pobavit&lt;br /&gt;
# Přesvědčit&lt;br /&gt;
# Navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# Exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, které se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
* existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
* přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
* adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost, příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice (temperament)&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace&lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
* Momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění)&lt;br /&gt;
* Minulé zkušenosti&lt;br /&gt;
* Vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rodič,&lt;br /&gt;
# dospělý&lt;br /&gt;
# dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité je podle něj zejména určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v danou chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Tento styl komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=13403</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=13403"/>
		<updated>2015-01-02T15:53:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;slovo '''komunikace''' pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a dalších), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná její celistvá a všeobjímající definice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie.“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, které proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká, co, jakým kanálem, ke komu, s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&amp;lt;ref&amp;gt;DeVito Joseph A. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Základy mezilidské komunikace: 6. vydání&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 502 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikace činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv. paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku a barvu hlasu) a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam verbrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# Vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# Instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# Pobavit&lt;br /&gt;
# Přesvědčit&lt;br /&gt;
# Navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# Exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, které se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
* existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
* přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
* adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost, příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice (temperament)&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace&lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
* Momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění)&lt;br /&gt;
* Minulé zkušenosti&lt;br /&gt;
* Vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rodič,&lt;br /&gt;
# dospělý&lt;br /&gt;
# dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité je podle něj zejména určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v danou chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Tento styl komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Diskuse_s_u%C5%BEivatelkou:Nikola.Frollova&amp;diff=11119</id>
		<title>Diskuse s uživatelkou:Nikola.Frollova</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Diskuse_s_u%C5%BEivatelkou:Nikola.Frollova&amp;diff=11119"/>
		<updated>2014-12-02T13:47:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: Založena nová stránka s textem „Některé znalosti jsou z přednášek,dohledám informace v literatuře a doplním, děkuji :-) .“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Některé znalosti jsou z přednášek,dohledám informace v literatuře a doplním, děkuji :-) .&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10890</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10890"/>
		<updated>2014-11-30T23:33:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a dalších), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná její celistvá a všeobjímající definice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie.“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, které proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká, co, jakým kanálem, ke komu, s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikace činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv. paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku a barvu hlasu) a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam verbrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# Vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# Instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# Pobavit&lt;br /&gt;
# Přesvědčit&lt;br /&gt;
# Navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# Exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, které se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
* existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
* přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
* adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost, příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice (temperament)&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace&lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
* Momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění)&lt;br /&gt;
* Minulé zkušenosti&lt;br /&gt;
* Vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rodič,&lt;br /&gt;
# dospělý&lt;br /&gt;
# dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité je podle něj zejména určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v danou chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Tento styl komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10888</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10888"/>
		<updated>2014-11-30T23:29:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a dalších), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná její celistvá a všeobjímající definice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie.“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, které proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká, co, jakým kanálem, ke komu, s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikace činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv. paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku a barvu hlasu) a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam verbrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, které se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
* existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
* přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
* adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost, příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice (temperament)&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace&lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
* Momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění)&lt;br /&gt;
* Minulé zkušenosti&lt;br /&gt;
* Vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rodič,&lt;br /&gt;
# dospělý&lt;br /&gt;
# dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité je podle něj zejména určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v danou chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Tento styl komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10886</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10886"/>
		<updated>2014-11-30T23:25:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a dalších), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná její celistvá a všeobjímající definice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie.“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, které proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká, co, jakým kanálem, ke komu, s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikace činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv. paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku a barvu hlasu) a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam verbrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, které se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
* existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
* přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
* adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost, příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice (temperament)&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace&lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
* Momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění)&lt;br /&gt;
* Minulé zkušenosti&lt;br /&gt;
* Vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10879</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10879"/>
		<updated>2014-11-30T23:15:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikace činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam vebrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice (temperament)&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
* Momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění)&lt;br /&gt;
* Minulé zkušenosti&lt;br /&gt;
* Vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10878</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10878"/>
		<updated>2014-11-30T23:14:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikace činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam vebrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice (temperament)&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
* Momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění)&lt;br /&gt;
* Minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
* Vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10875</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10875"/>
		<updated>2014-11-30T23:12:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam vebrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10874</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10874"/>
		<updated>2014-11-30T23:11:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VýměnuHarrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam vebrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transakci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&amp;lt;ref&amp;gt;Berne Eric. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Jak si lidé hrají&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10872</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10872"/>
		<updated>2014-11-30T23:08:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VýměnuHarrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam vebrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# vinič (obviňuje a ponižuje okolí)&lt;br /&gt;
# smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe)&lt;br /&gt;
# počítač (nelidsky objektivní, ignoruje své pocity i pocity ostatních)&lt;br /&gt;
# rušič (odvádí konverzaci od tématu, často mění vlastní názor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10863</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10863"/>
		<updated>2014-11-30T22:59:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VýměnuHarrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi sdělujícím a příjemcem dochází ke:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Kódování''' informace sdělujícím&lt;br /&gt;
* '''Dekódování''' informace příjemcem&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|Neverbální]]&lt;br /&gt;
# Komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, především '''syntax'''.&lt;br /&gt;
'''Řečí''' rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor '''fonetika'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a oblasti nervového systému).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neverbální komunikace''' označuje mimoslovní sdělování informací prostřednictvím gest, mimiky, ale i postoje, který zaujímáme a vzdálenosti, kterou udržujeme. Funkcí neverbální komunikace může být vyjádření emocí, regulace či úplné nahrazení řeči. Neverbální sdělení může pozměnit význam vebrálního a může s ním být i v rozporu. Pokud jsou verbální a neverbální sdělení v nesouladu, mluvíme o '''nekongruentní komunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10849</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10849"/>
		<updated>2014-11-30T22:37:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VýměnuHarrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO ŘÍKÁ- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ČÍM- druh komunikace&lt;br /&gt;
* PROSTŘEDNICTVÍM JAKÉHO MÉDIA- prostředky, jakými je informace sdělována&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚMYSLEM- záměr komunikanta, jeho motivace&lt;br /&gt;
* S JAKÝM ÚČINKEM- dopad sdělení na příjemce, pochopení účelu sdělení&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi komunikantem a příjemcem odehrávají dva procesy&lt;br /&gt;
Kódování&lt;br /&gt;
Dekódování&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10834</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10834"/>
		<updated>2014-11-30T22:19:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
* CO- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
* KANÁL- cesta, kterou je informace sdělována&lt;br /&gt;
* KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
* ÚČINEK- dopad sdělení na příjemce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi komunikantem a příjemcem odehrávají dva procesy&lt;br /&gt;
Kódování&lt;br /&gt;
Dekódování&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10830</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10830"/>
		<updated>2014-11-30T22:17:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
KDO- komunikant, sdělující, tedy ten, který vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
CO- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
KANÁL- cesta, kterou je informace sdělována&lt;br /&gt;
KOMU- komunikant, příjemce sdělení&lt;br /&gt;
ÚČINEK- dopad sdělení na příjemce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi komunikantem a příjemcem odehrávají dva procesy&lt;br /&gt;
Kódování&lt;br /&gt;
Dekódování&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické prostředky, jenž souhrnně označují zvukové charakteristiky hlasu (tón, sílu, výšku abarvu hlasu)a formální charakter řeči (rytmus a rychlost řeči, pomlky).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
* Mikuláštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10807</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10807"/>
		<updated>2014-11-30T21:51:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Harrold D. Lasswell popisuje komunikační proces jednoduše takto: „Kdo říká co jakým kanálem ke komu s jakým účinkem.“&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
KDO- komunikant, jenž vysílá sdělení a zahajuje komunikační proces&lt;br /&gt;
CO- komuniké, obsah sdělení &lt;br /&gt;
KANÁL- způsob vysílání informací&lt;br /&gt;
KOMU- příjemnce sdělení&lt;br /&gt;
ÚČINEK- dopad sdělení na příjemce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu komunikace se mezi komunikantem a příjemcem odehrávají dva procesy&lt;br /&gt;
Kódování&lt;br /&gt;
Dekódování&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10792</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10792"/>
		<updated>2014-11-30T21:41:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. Dubuque: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10790</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10790"/>
		<updated>2014-11-30T21:40:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační proces ==&amp;lt;ref&amp;gt;Lasswell,  . (1949). &amp;lt;i&amp;gt;The structure and function of communication in society&amp;lt;/i&amp;gt;. (In L. Bryson (Ed.) , The communication of ideas (pp. 37-51).) Oxford, England: Harper.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. USA: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10780</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10780"/>
		<updated>2014-11-30T21:34:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. USA: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Plamínek, J. (2012). Komunikace a prezentace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Acedemia&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10772</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10772"/>
		<updated>2014-11-30T21:29:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Banmen,  . (1986). &amp;lt;i&amp;gt;Virginia Satir's Family Therapy Model&amp;lt;/i&amp;gt;. (Individual Psychology: The Journal Of Adlerian Theory, Research, p. 14).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. USA: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10750</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10750"/>
		<updated>2014-11-30T21:18:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# komunikaci činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, který umožňuje dorozumívání mezi lidmi, sdílení myšlenek, emocí, postojů atd. Je to produkt společenského konsenzu a je specificky lidský. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současné době na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel a slovní zásoby &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Pro dorozumění prostřednictvím jazyka a řeči je nutná znalost pravidel, slovní zásoba a mentální i biologická způsobilost (určitá úroveň inteligence, neporušené řečové ústrojí a nervový systém)&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. USA: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10721</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10721"/>
		<updated>2014-11-30T21:07:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace je symbolická interakce.&amp;lt;ref&amp;gt;Gibson James W. (1992). &amp;lt;i&amp;gt;Introduction to human communication&amp;lt;/i&amp;gt;. (1.vyd., 483 s.) Dubuque: WCB.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
Základem této interakce je jazyk. Jazyk je systém znaků a symbolů, jenž jsou nositeli určitých významů daných člověkem. Je to produkt společenského konsenzu.  '''Jazyk''' je znakový systém, kterým vyjadřujeme své myšlenky, emoce a stavy. &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současnosti na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Určitou podmnožinu jazyka tvoří nářečí, kterých může být v rámci jediného jazyka více. &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. USA: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10710</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10710"/>
		<updated>2014-11-30T20:59:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základem verbální komunikace je jazyk. '''Jazyk''' je znakový systém, kterým vyjadřujeme své myšlenky, emoce a stavy . &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současnosti na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Určitou podmnožinu jazyka tvoří nářečí, kterých může být v rámci jediného jazyka více. &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Gibson, J.V. Hanna, M.S. (1992). Introduction to human communication. USA: Wm.C. Brown &lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10702</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10702"/>
		<updated>2014-11-30T20:53:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základem verbální komunikace je jazyk. '''Jazyk''' je znakový systém, kterým vyjadřujeme své myšlenky, emoce a stavy . &lt;br /&gt;
Věda, která se zabývá studiem jazyka, se nazývá '''lingvistika'''. V současnosti na světě existuje přibližně 7000 živých jazyků. Určitou podmnožinu jazyka tvoří nářečí, kterých může být v rámci jediného jazyka více. &lt;br /&gt;
Řečí rozumíme zvukový, artikulovaný projev jazyka, sloužící ke vzájemné komunikaci. Řeč se skládá ze slov, která tvoří dohromady určitou slovní zásobu. Slova se skládají z hlásek, jejich problematikou se zabývá vědní obor fonetika. Jednotlivá slova jsou skládána do vět podle určitého zažitého řádu neboli '''syntaxe'''.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10699</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10699"/>
		<updated>2014-11-30T20:45:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* DeVito J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Sternberg, R.J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10694</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10694"/>
		<updated>2014-11-30T20:42:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Berne, E. (2011). Jak si lidé hrají. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10691</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10691"/>
		<updated>2014-11-30T20:40:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
* Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda&lt;br /&gt;
* Vybíral, Z. (2005). Psychologie komunikace. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10687</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10687"/>
		<updated>2014-11-30T20:37:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Všechny tyto způsoby komunikace označuje V. Satirová jako '''nekongruentní''' a přidává k nim pátý styl komunikace, který se vyznačuje přímostí a otevřeností. Jedná se o komunikaci, kde jsou v souladu vysílané verbální i neverbální informace. Takováto komunikace se označuje jako '''kongruentní'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
== Externí odkazy ==&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/transactional-analysis/&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Parent_Child_Transaction_using_Transactional_Analysis.jpg&amp;diff=10677</id>
		<title>Soubor:Parent Child Transaction using Transactional Analysis.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Parent_Child_Transaction_using_Transactional_Analysis.jpg&amp;diff=10677"/>
		<updated>2014-11-30T20:19:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;http://www.ericberne.com/wp-content/uploads/2013/01/Parent_Child_Transaction_using_Transactional_Analysis.jpg&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10676</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10676"/>
		<updated>2014-11-30T20:18:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
[[File:Parent_Child_Transaction_using_Transactional_Analysis.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Parent_Child_Transaction_using_Transactional_Analysis.jpg&amp;diff=10674</id>
		<title>Soubor:Parent Child Transaction using Transactional Analysis.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Parent_Child_Transaction_using_Transactional_Analysis.jpg&amp;diff=10674"/>
		<updated>2014-11-30T20:18:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10672</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10672"/>
		<updated>2014-11-30T20:17:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne, autor teorie transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý&lt;br /&gt;
3. dítě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
E. Berne mluví o společenském styku jako o &amp;quot;transakci&amp;quot;. Důležité podle něj je určení, z jakého stavu ega vychází podnět a který stav ega na něj reaguje. Pokud je reakce adekvátní a očekávaná, transakce proběhne hladce. Takovou transanci označuje jako doplňkovou.&lt;br /&gt;
http://www.ericberne.com/wp-content/uploads/2013/01/Parent_Child_Transaction_using_Transactional_Analysis.jpg&lt;br /&gt;
&amp;lt;gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
Soubor:http://www.ericberne.com/wp-content/uploads/2013/01/Parent_Child_Transaction_using_Transactional_Analysis.jpg.jpg|Titulek 1&lt;br /&gt;
Soubor:Příklad.jpg|Titulek 2&lt;br /&gt;
&amp;lt;/gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pramenem mezilidských konfliktů je naopak transakce křížová, při níž dochází k reakci na jiný stav ega, než je v tu chvíli aktivní. Taková neočekávaná reakce může vyvolat nevoli a rozhořčení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10660</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10660"/>
		<updated>2014-11-30T20:01:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštním případem je vnitřní rozmluva týkající se přímo komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10655</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10655"/>
		<updated>2014-11-30T19:58:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Intrapersonální komunikace''' probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. Pokud se vnitřní rozmluva týká rozboru komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci''' (komunikaci o komunikaci).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Interpersonální komunikace''' probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Masová komunikace''' je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10652</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10652"/>
		<updated>2014-11-30T19:56:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. Pokud se vnitřní rozmluva týká rozboru komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci''' (komunikaci o komunikaci).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10648</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10648"/>
		<updated>2014-11-30T19:55:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální &lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. Pokud se vnitřní rozmluva týká rozboru komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci''' (komunikaci o komunikaci).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnitřní kontext ===&lt;br /&gt;
Vnitřní proměnné mohou výrazně ovlivňovat pozornost,příjetí a porozumění obsahu sdělení (např. filtrování informací). Patří sem:&lt;br /&gt;
* Osobnostní dispozice - temperament&lt;br /&gt;
* Názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy&lt;br /&gt;
kognitivní schémata a mentální reprezentace, &lt;br /&gt;
* Sebepojetí&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vnější kontext ===&lt;br /&gt;
Komunikace jednoho určitého člověka se může velmi lišit podle toho, kde ke komunikaci dochází a kdo je při ní přítomen. Jinak bude vypadat komunikace mezi blízkými lidmi (partnery), mezi kolegy a mezi neznámými lidmi. Komunikaci mohou ovlivňit následující proměnné:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Fyzikální - čas, prostor&lt;br /&gt;
* Kulturně-společenské - společenské normy, kulturní zvyklosti&lt;br /&gt;
* Situační - skupina, vzájemné postavení účastníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10629</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10629"/>
		<updated>2014-11-30T19:40:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální &lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. Pokud se vnitřní rozmluva týká rozboru komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci''' (komunikaci o komunikaci).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Verbální&lt;br /&gt;
# [[Neverbální komunikace|neverbální]]&lt;br /&gt;
# Činem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Lze se zahrnout jak mluvené tak psané slovo.&lt;br /&gt;
Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují tón hlasu, rychlost mluvy,  ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
V případě, že &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlavní funkce komunikace: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř)&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě)&lt;br /&gt;
# pobavit&lt;br /&gt;
# přesvědčit&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se&lt;br /&gt;
# exhibovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10608</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10608"/>
		<updated>2014-11-30T19:14:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální &lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. Pokud se vnitřní rozmluva týká rozboru komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci''' (komunikaci o komunikaci).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. verbální&lt;br /&gt;
2. neverbální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]]&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř),&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit,&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě),&lt;br /&gt;
# pobavit,&lt;br /&gt;
# přesvědčit (persuáze),&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se,&lt;br /&gt;
# exhibovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10605</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10605"/>
		<updated>2014-11-30T19:13:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální &lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. Pokud se vnitřní rozmluva týká rozboru komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci''' (komunikaci o komunikaci).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. verbální&lt;br /&gt;
2. neverbální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]]&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř),&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit,&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě),&lt;br /&gt;
# pobavit,&lt;br /&gt;
# přesvědčit (persuáze),&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se,&lt;br /&gt;
# exhibovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Erica Berneho ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
'''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10603</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10603"/>
		<updated>2014-11-30T19:11:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Intrapersonální &lt;br /&gt;
#Interpersonální&lt;br /&gt;
#Masová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace. Pokud se vnitřní rozmluva týká rozboru komunikace, označujeme ji jako '''metakomunikaci''' (komunikaci o komunikaci).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. verbální&lt;br /&gt;
2. neverbální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]]&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř),&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit,&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě),&lt;br /&gt;
# pobavit,&lt;br /&gt;
# přesvědčit (persuáze),&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se,&lt;br /&gt;
# exhibovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Alberta Bandury ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
'''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10570</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10570"/>
		<updated>2014-11-30T18:44:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot; Stewart L. Tubbs, Sylvia Moss &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ J.W. Vander Zanden &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 287 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#intrapersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#interpersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#masovou komunikaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přenos informací při komunikačním procesu probíhá vždy prostřednictvím komunikačních kanálů. Většinou informace proudí více kanály najednou, nebo se využití kanálů v rámci komunikačního procesu různě střídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. verbální&lt;br /&gt;
2. neverbální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]]&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř),&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit,&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě),&lt;br /&gt;
# pobavit,&lt;br /&gt;
# přesvědčit (persuáze),&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se,&lt;br /&gt;
# exhibovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Alberta Bandury ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
'''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10568</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10568"/>
		<updated>2014-11-30T18:30:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“''  Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#intrapersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#interpersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#masovou komunikaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přenos informací při komunikačním procesu probíhá vždy prostřednictvím komunikačních kanálů. Většinou informace proudí více kanály najednou, nebo se využití kanálů v rámci komunikačního procesu různě střídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. verbální&lt;br /&gt;
2. neverbální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]]&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř),&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit,&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě),&lt;br /&gt;
# pobavit,&lt;br /&gt;
# přesvědčit (persuáze),&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se,&lt;br /&gt;
# exhibovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Alberta Bandury ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
'''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10567</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10567"/>
		<updated>2014-11-30T18:30:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“'' Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#intrapersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#interpersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#masovou komunikaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přenos informací při komunikačním procesu probíhá vždy prostřednictvím komunikačních kanálů. Většinou informace proudí více kanály najednou, nebo se využití kanálů v rámci komunikačního procesu různě střídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. verbální&lt;br /&gt;
2. neverbální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]]&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř),&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit,&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě),&lt;br /&gt;
# pobavit,&lt;br /&gt;
# přesvědčit (persuáze),&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se,&lt;br /&gt;
# exhibovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Alberta Bandury ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
'''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10566</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10566"/>
		<updated>2014-11-30T18:29:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“'' Zdeněk Vybíral&amp;lt;/ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#intrapersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#interpersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#masovou komunikaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přenos informací při komunikačním procesu probíhá vždy prostřednictvím komunikačních kanálů. Většinou informace proudí více kanály najednou, nebo se využití kanálů v rámci komunikačního procesu různě střídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. verbální&lt;br /&gt;
2. neverbální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]]&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř),&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit,&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě),&lt;br /&gt;
# pobavit,&lt;br /&gt;
# přesvědčit (persuáze),&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se,&lt;br /&gt;
# exhibovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Alberta Bandury ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
'''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10565</id>
		<title>Komunikace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Komunikace&amp;diff=10565"/>
		<updated>2014-11-30T18:29:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Kristyna.Sivokova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Slovo komunikace pochází z latinského ''communicare'', jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ &amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;Vybíral Zbyněk. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie komunikace&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 319 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit.&lt;br /&gt;
V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
„Život vždy bude naštěstí mnohem rozmanitější než jeho redukce do sebe-úplnější teorie“ Zdeněk Vybíral&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Příklady knižních definic komunikace: ===&lt;br /&gt;
* „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2009). &amp;lt;i&amp;gt;Sociální psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* „Komunikace je proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“&lt;br /&gt;
== Dělení komunikace == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Komunikaci rozlišujeme podle počtu účastníků a charakteru na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#intrapersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#interpersonální komunikaci,&lt;br /&gt;
#masovou komunikaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince jako jeho vnitřní dialog. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím. Někdy se může zdát, že existuje hned několik instancí, které mezi sebou vedou rozhovor. Tento druh komunikace je důležitou součástí sebereflexe a vhledu do vlastního vnitřního světa, a tedy i předpokladem efektivní a zdravé interpersonální komunikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah.  Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Většinou jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci neprobíhá zpětná vazba, je proto důležité přijaté informace samostatně kriticky zhodnotit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přenos informací při komunikačním procesu probíhá vždy prostřednictvím komunikačních kanálů. Většinou informace proudí více kanály najednou, nebo se využití kanálů v rámci komunikačního procesu různě střídá.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Podle užitého komunikačního kanálu lze komunikaci dělit na: ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. verbální&lt;br /&gt;
2. neverbální&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Verbální komunikace využívá jazyk a řeč. Součástí verbální komunikace jsou i tzv.paralingvistické jevy, jenž souhrnně označují ...&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neverbální komunikace vyjadřuje zejména emoce, její funkcí je regulovat či nahradit řeč.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]]&lt;br /&gt;
:* funkce:&lt;br /&gt;
::# regulovat&lt;br /&gt;
::# nahradit&lt;br /&gt;
::# vyjádřit emoce&lt;br /&gt;
::# sebevyjádření&lt;br /&gt;
== Funkce komunikace ==&lt;br /&gt;
Dalším důležitým aspektem komunikace je její funkce. Ta vyjadřuje nejen objektivní využití, ale i motivaci a záměry všech, kteří do komunikačního procesu vstupují.&lt;br /&gt;
=== 5+2 hlavních funkcí komunikace podle Vybírala (2000): ===&lt;br /&gt;
# informovat (in-form= tvarovat uvnitř),&lt;br /&gt;
# vzájemně se domluvit,&lt;br /&gt;
# instruovat/ zjišťovat (vede k lepší orientaci ve světě),&lt;br /&gt;
# pobavit,&lt;br /&gt;
# přesvědčit (persuáze),&lt;br /&gt;
# navázat kontakt, sdružovat se,&lt;br /&gt;
# exhibovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Motivace ke komunikaci ===&lt;br /&gt;
Motivace ke komunikaci, či za pozadím probíhající komunikace je často skrytá a mnohdy má kořeny v nevědomé části mysli, či přímo uspokojuje některou z primárních potřeb člověka. K výše uvedeným funkcím, jenž se s motivací překrývají, lze přidat ještě motivy:&lt;br /&gt;
existenciální (zaplnění pocitů bezesmyslnosti a prázdnoty),&lt;br /&gt;
přesilové (touha po sebeuplatnění a snaha vyniknout),&lt;br /&gt;
adaptační (v rámci plnění sociální role), (Vybíral, 2000).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vybíral&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Komunikační kontext ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do komunikačního procesu vstupuje velké množství dalších proměnných, které ho určitým způsobem transformují a pozměňují jeho význam či průběh. Tyto proměnné tvoří kontext komunikace, rozlišujeme:&lt;br /&gt;
=== vnitřní ===&lt;br /&gt;
-které můžou ovlivňovat pozornost a příjetí obsahu sdělení (např. filtrování informací),&lt;br /&gt;
osobnost - temperament, názory, postoje (otevřený, kritický), zájmy, kognitivní schémata a mentální reprezentace, sebepojetí,&lt;br /&gt;
momentální psychický a fyzický stav (vnitřní vyladění),&lt;br /&gt;
minulé zkušenosti,&lt;br /&gt;
vědomé i nevědomé motivy,&lt;br /&gt;
=== vnější ===&lt;br /&gt;
fyzikální - čas, hluk, počasí,&lt;br /&gt;
kulturně-společenský - vzájemné postavení účastníků, společenské normy, kulturní zvyklosti,&lt;br /&gt;
situační - v rámci specifické skupiny (slang x spisovný jazyk).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
Různé přístupy a teorie komunikace ==&lt;br /&gt;
Jak již bylo řečeno výše, komunikace je velmi složitým, komplexním procesem, na který můžeme nahlížet z mnoha různých úhlů. Zejména z psychologického hlediska bylo provedeno velké množství výzkumů, které se týkaly právě komunikace, jejích způsobů a projevů.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Alberta Bandury ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A.Bandura, jenž vytvořil a rozvinul teorii transakční analýzy definuje tři stavy ega, jenž výrazně ovlivňují interpersonální komunikaci:&lt;br /&gt;
1. rodič,&lt;br /&gt;
2. dospělý,&lt;br /&gt;
3. dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie komunikace podle Virginie Satirové ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci svého modelu růstu definuje americká psycholožka Virginie Satirová (1994) celkem čtyři styly komunikace:&lt;br /&gt;
1. vinič (obviňuje a ponižuje okolí),&lt;br /&gt;
2. smířlivec (přijímá kritiku, neprosazuje se a obviňuje sám sebe),&lt;br /&gt;
3. počítač (superracional - anglicky???), &lt;br /&gt;
4. rušič (odvádí konverzaci od tématu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
kongruentní komunikace- používá přímou a otevřenou komunikaci -&amp;gt; přidat k definici!!&lt;br /&gt;
nekongruentní komunikace-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poruchy a příčiny neúspěšné komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdravá a efektivní komunikace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou součástí komunikace je naslouchání. Dle xy tvoří naslouchání až 60% veškeré komunikace. &lt;br /&gt;
== &lt;br /&gt;
'''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
komunikace, verbální komunikace, [[Neverbální komunikace|neverbální komunikace]],&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Kristyna.Sivokova</name></author>
		
	</entry>
</feed>