<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Laura.Bechynova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Laura.Bechynova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Laura.Bechynova"/>
	<updated>2026-04-21T06:04:32Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kardiovaskul%C3%A1rn%C3%AD_soustava&amp;diff=48464</id>
		<title>Kardiovaskulární soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kardiovaskul%C3%A1rn%C3%AD_soustava&amp;diff=48464"/>
		<updated>2017-05-08T23:06:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: doplnění info&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Kardiovaskulární soustava se stará o funkční činnost srdce a jeho zásobení. Srdce uvádí do pohybu krev, která proudí cévami, a zajišťuje tak cévní systém (malý a velký krevní oběh). Vedle krve se na správném fungování srdce podílí také proudění mízy (lymfy), která je do žil odváděna mízními cévami jako přebytek tkáňového moku, a tvoří tak mízní oběh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Srdce - cor ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* nepárový orgán kuželovitého tvaru,  uložený v dutině hrudní, 250 - 300 g&lt;br /&gt;
* leží nesouměrně 2/3 vlevo a 1/3 vpravo, širší částí nahoru a lehce doprava, hrotem dolu, dopředu a vpravo&lt;br /&gt;
* do srdce vstupují velké žíly a vystupují velké tepny&lt;br /&gt;
** do srdce vstupují žíly: do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla =''' vena cava superior et inferior''', které přivádí ''odkysličenou krev ''z těla do levé síně přicházejí z plic 4 plicní žíly = do levé síně přicházejí z plic 4 plicní žíly = '''venae pulmonalis''', které vedou ''okysličenou krev'' z plic&lt;br /&gt;
** ze srdce vystupují tepny: z pravé komory vystupuje kmen plicní =''' truncus pulmonalis''', který míří do plic a rozdvojuje se, z levé komory vystupuje srdečnice = '''aorta'''&lt;br /&gt;
* '''perikard''' = blána obepínající čistě jen srdce&lt;br /&gt;
* '''epikard''' = vazivová blána obepínající povrch srdce, včetně velkých rozvodných cév&lt;br /&gt;
** mezi epikardem a perikardem dutina vyplněná vazkou tekutinou&lt;br /&gt;
* svalovou přepážkou rozděleno na levou a pravou část → vazivová nitroblána srdeční = '''endokard''' - v síňokomorových otvorech vytváří cípaté chlopně oddělující horní síň = '''atrium''' od dolní komory = '''ventriculus'''&lt;br /&gt;
** mezi pravou síní = '''atrium dextrum''' a pravou komorou = '''ventriculus dexter''' je '''chlopeň trojcípá''', mezi levou síní = '''atrium sinistrum''' a levou komorou = '''ventriculus sinister''' je '''chlopeň dvojcípá'''&lt;br /&gt;
** chlopně jsou poloměsíčité -&amp;gt; brání návratu krve z tepen do komor  a tvoří základ srdeční odezvy&lt;br /&gt;
* '''myokard''' = speciální druh příčně pruhované svaloviny tvořící maso, základ srdce&lt;br /&gt;
** má své cévní zásobení -&amp;gt; koronární (věnčité) tepny, které vychází těsně za aortou a vyživují srdce (změna na koronárních tepnách znamená poruchu výživy srdce a rozpad myokardových vláken -&amp;gt; dojde ke změně na vazivo, ne k obnově)&lt;br /&gt;
** svalová stěna síní je tenčí než svalová stěna komor&lt;br /&gt;
** přizpůsobuje se tělesné práci, je dráždivá a reaguje stahem&lt;br /&gt;
&amp;lt;gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
Soubor:A7.jpg|www.tymprozdravi.cz&lt;br /&gt;
&amp;lt;/gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Činnost srdce ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* srdce pracuje celý život: '''systola''' (smrštění) a '''diastola''' (uvolnění) -&amp;gt; základ činnosti srdce je střídání těchto fází, 72x/ min. (72 tepů za minutu)&lt;br /&gt;
* smrštění srdeční svaloviny = srdeční revoluce, 3 fáze:&lt;br /&gt;
** systola síní - komory v diastole, krev je vháněna ze síní do komor, cípaté chlopně jsou otevřeny a komory se doplní krví do určitého napětí&lt;br /&gt;
** systola komor - diastola síní, uzavírají se cípaté chlopně, systola komor začíná zvyšováním napětí svalstva komorových stěn, tím se v komorách zvyšuje tlak; v okamžiku, kdy tlak v komorách převýší tlak v aortě, otevřou se přetlakem krve polom. chlopně, výpusť ze srdce ven&lt;br /&gt;
** diastola komor - krev je vypuštěná, síně v diastole, poloměsíčité chlopně se zpětným nárazem krve rozevřou, jejich okraje se spojí a tím se zabrání navrácení krve do komor; do síní přitéká krev ze žil a síně se naplní krví; otevřenými cípatými chlopněmi protéká též krev do komor a znova nastupuje první fáze&lt;br /&gt;
* 1.ozva srdeční = systola komor, 2. ozva srdeční ´diastola komor -&amp;gt; práce chlopní; srdeční ozvy je možné slyšet fonendoskopem&lt;br /&gt;
* EKG = elektrokardiogram - zevní záznam aktivity srdce&lt;br /&gt;
* činnost srdce je řízena automatickými a rytmickými impulsy - '''excitomotorický aparát = převodní systém srdeční''' - '''uzlíček síňový''' (v horní části pravé síně) - vytváří rytmické impulsy&lt;br /&gt;
** začíná shlukem nervové tkáně -&amp;gt; '''nodus sinuatrialis''' (sinusový uzel) - leží v pravé síni u ústí horní duté žíly a ovládá systém síní&lt;br /&gt;
** 2.shluk nervové tkáně -&amp;gt; '''nodus atrioventricularis''' (atrioventikulární uzel) - leží mezi síněmi a komorami; je podřízen předchozímu&lt;br /&gt;
*** z něj vychází nervová vlákna - '''Hisův svazek''' (můstek) - rozbíhá se směrem ke komorám a odtud vychází drobná vlákna Hisova svazku, jehož rameno se rozplétají a končí '''Purkyňovými vlákny''' v myokardu&lt;br /&gt;
* regulace rychlosti srdeční činnosti mají na starost vegetativní vlákna nervů: '''sympatikus '''(zrychluje) a '''parasympatikus '''(zpomaluje), nadřazená centra jsou v prodloužené míše&lt;br /&gt;
* endokrinní orgány ovlivňující činnosti srdce: '''nadledvinky '''(adrenalin), '''štítná žláza '''(tyroxin), dále ovlivňuje '''mozková kůra''', která dává informace o požitcích, emocích, paměti, citech...&lt;br /&gt;
* tepový objem (systolický objem) - množství krve, která se ze srdce dostává z každé komory při 1 stahu&lt;br /&gt;
** v klidu 60-80 mm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;, při tělesné práci se může zvýšit na 100-150 mm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
* minutový objem - množství krve, které srdce vypudí za 1 min.&lt;br /&gt;
** v klidu 5 l, při námaze až 40 l&lt;br /&gt;
* -&amp;gt; jakákoli změna tepového či minutového objemu značí nefunkčnost&lt;br /&gt;
== Cévy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tepny - arterie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vedou krev ze srdce, jejich povrch tvoří vazivo (síť vegetativních nervů - '''vlákna vazokonstrikční''' vlákna sympatická cévy stahují, parasympatická roztahují)&lt;br /&gt;
* '''dostředivá senzitivní vlákna''' - registrují napětí cévních stěn přes cévohybné (vazomotorické) centrum v prodloužené míše → '''vazokonstrikce = zúžení X vazodilatace = rozšíření''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vlásečnice - kapiláry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi tepnami a žílami&lt;br /&gt;
* tenké cévy, jen 1 vrstva endotelových buněk&lt;br /&gt;
* hlavní funkční část krevního oběhu, prostupování krve do tkání a z tkání - zpomalený průtok krve&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Žíly - vény ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* odvádějí krev z vlásečnic k srdci, tenčí stěny, méně svaloviny - '''kapsovité chlopně''' - znemožňují zpětný tok krve, pohybu krve napomáhají kontrakce svalů&lt;br /&gt;
* překonávají gravitaci, krev je posouvána tlakem svalových vláken + naším pohybem (např. v dolních končetinách jsou kapsovité chlopně, které znemožňují zpětný tok krve)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
Soubor:cévní a žilní systém.png|www.nemji.cz&lt;br /&gt;
&amp;lt;/gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Krevní tlak ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tlak krve na stěny cév, nejvyšší v aortě &lt;br /&gt;
* tonometr → '''systolický (120 torrů), diastolický (80 torrů)''' &lt;br /&gt;
* ↑ '''hypertenze''' - léčí se; čím vyšší, tím horší, začíná u 150/'''100''', problémy neurotických pacientů; hrozí ruptura cévy; 250/180 smrt&lt;br /&gt;
* ↓ '''hypotenze '''- nepříjemné, horší zásobení, člověk je unavený, malátný, může omdlít, není životu nebezpečné, neléčí se&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Krevní oběh ==&lt;br /&gt;
* v těle jsou místa, která jsou více/ méně zásobené&lt;br /&gt;
* jakmile jsou ale tyto 4 orgány - srdce, plíce, ledviny, mozek - málo zásobeny, znamená to velký problém, neboť jsou závislé na stálém průtoku krve&lt;br /&gt;
=== Velký (břišní) krevní oběh ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* začíná v levé srdeční komoře, odkud odstupuje '''aorta ascendens '''(aorta vzestupná)'''''' '''→ '''tepny → žíly → pravá srdeční síň&lt;br /&gt;
* '''tepny''', které odstupují, zásobují myokard&lt;br /&gt;
** '''arteria coronaria dextra et sinistra''' - 2 věnčité tepny, které vystupují ze vzestupné části aorty a zanořují se do myokardu, zajišťují přední a zadní stranu srdce&lt;br /&gt;
** záleží na průchodnosti těchto tepen, jestli má srdce dostatek kyslíku&lt;br /&gt;
** jakmile se ucpou -&amp;gt; myokard se mění ve vazivo -&amp;gt; není schopen obnovy, umírá&lt;br /&gt;
** proudí zde ''okysličená krev'' -&amp;gt; při poranění vystřikuje krev jasně červené barvy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* aorta ascendens se otočí a vytváří oblouk aorty - '''arcus aorte''', odkud vychází 3 tepny pro hlavu, krk a HK&lt;br /&gt;
** '''truncus brachocephalicus''' (kmen hlavopažní), který se dělí na '''arteria carotis communis dextra''' (pravá krkavice) a '''a.subclavia dextra''' (pravá tepna podklíčková)        &lt;br /&gt;
** '''a. carotis communis sinistra''' (levá krkvavice)        &lt;br /&gt;
** '''a. subclavia sinistra''' (levá podklíčková tepna)        &lt;br /&gt;
* a. carotis communis - společná krkavice, která se na úrovni štítné chrupavky větví na &lt;br /&gt;
** '''interna''' (vnitřní) -jde dovnitř, přivádí krev do oka (očnice), vnitřního ucha, mozku, kde se postupně oddělují další drobné kapiláry &lt;br /&gt;
** '''externa''' (vnější) - hmatatelná, krev do hlavy, krku, jazyka, jícnu, slinné žlázy &lt;br /&gt;
* art. subclavia - podklíčková tepna přivádějící krev do krku, ramene, hrudní stěny, směřuje ke HK (přebírá názvy míst, kudy zrovna prochází)&lt;br /&gt;
** přechází v tepnu podpažní - '''a. axillaris''', pažní -'''a. brachialis''', vřetenní - '''a. radialis''', loketní -''' a. ulnaris''' a pokračuje dál do dlaní a prstů - '''a. palamaris, a. digiti''' atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* arcus aorte pak směřuje dolů podél páteře, obtáčí srdce, nazývá se aorta sestupná - '''aorta descendens''' &lt;br /&gt;
* vstupuje do hrudníku -''' aorta thoracica''', zásobuje průdušky, plíce a jícen &lt;br /&gt;
* společně s jícnem a dolní dutou žílou se dostává do břicha -''' aorta abdominalis''', ze které odstupují párové i nepárové tepny &lt;br /&gt;
* projde břichem, v oblasti podbříšku se vnitřní aorta rozdělí, musí přinést krev do DK -&amp;gt; '''a. iliaca communis dextra et sinistra''' (pravá a levá tepna kyčelní)-&amp;gt; obě se dále dělí na '''interna et externa'''&lt;br /&gt;
** art. iliaca interna zásobuje orgány malé pánve - močový měchýř, konečník, dělohu, svaly malé pánve &lt;br /&gt;
** art. iliace externa jde ven, zásobuje DK, nejvíce hmatatelná je v oblasti třísla, '''a. femoris''' (stehenní tepna), '''a.poplitea''' (zákolenní tepna), přechází přes bérec -''' a. tibialis posterior''' (končí slepě ve vlásečnicích)/ '''anterior''' (krev do nohy a prstů atd.) &lt;br /&gt;
* '''žíly''' - obsahují ''odkysličenou krev'', při poranění vytéká krev tmavě červené barvy&lt;br /&gt;
* dolní dutá žíla - '''vena cava inferior''' - vzniká spojením 2 kyčelních tepen (dextra et sinistra), odvádí krev z dolních končetin, pánve a břicha a nese to směrem k srdci&lt;br /&gt;
* z hlavy a HK sbírá krev horní dutá žíla -''' vena cava superior''', z oblasti hlavy a částečně i krku odvádí krev vnitřní a vnější hrdelní žíla - '''vena jugularis interna et externa '''&lt;br /&gt;
* v. jugularis interna et externa a v. subclavia se spojí a vytvoří 1 společný kmen, pravou a levou hlavopažní žílu - '''vena brachiocephalica dextra et sinistra''', přivádí krev z oblasti hlavy, krku a HK&lt;br /&gt;
* přivádí krev do pravé síně, odtud proteče do pravé komory a odtud jako plicní kmen - '''truncus pulmonalis''', který prochází hrudníkem a dělí se na a. pulmonalis dextra et sinistra -&amp;gt; vedou odkysličenou krev směrem k plicím, vytvářejí tam plicní kapiární síť, které obtáčejí plicní sklípky, kde dochází k výměně kys. uhličitého; kapilární síť se stahuje a vytvoří žilní síť -&amp;gt; '''vena pulmonalis detra et sinistra''' -&amp;gt; vracejí se do levé síně, do levé komory atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z srdce vždy odcházejí tepny a vrací se žíly! U plicního systému je to přehozené!&lt;br /&gt;
=== Malý (plicní) krevní oběh ===&lt;br /&gt;
* '''truncus pulmonalis''' (plicní kmen) z pravé komory -&amp;gt; '''a. pulmonalis dextra et sinistra''' (pravá a levá plicní tepna) - vstupují do plic a větví se&lt;br /&gt;
* krev z plic je odváděna 4 plicními žilami - '''venae pulmonalis''' - do levé předsíně&lt;br /&gt;
* v plicních tepnách je ''odkysličená krev'' ze srdce do plic&lt;br /&gt;
* v plicních žilách je ''okysličená krev'' z plic do srdce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Portálový (vrátnicový) systém ===&lt;br /&gt;
* začíná a končí kapilární sítí&lt;br /&gt;
* lokalizovaný v oblasti břicha - začíná vlásečnicemi ze žaludku, střev, slinivky, sleziny... -&amp;gt; sbírá krev, která je plná metabolických produktů, sdružuje se a vytváří jednu žílu -''' vena porte''' -&amp;gt; zabořuje se do jater, kde se opět začíná dělit na jemný kapilární systém, kde kapiláry obkružují jaterní sklípky -&amp;gt; vena porte přináší krev plnou živin a zásobuje jaterní ostrůvky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mízní (lymfatický) systém ==&lt;br /&gt;
* '''lymfa''' - nabělalý produkt krevní plazmy, sbírá produkty metabolismu&lt;br /&gt;
* není to klasický oběh, neboť mízní vlásečnice začínají slepě&lt;br /&gt;
* jsou 3 místa, kde lymfa není: CNS (v mozku), v oku (orbita) a ve chrupavkách&lt;br /&gt;
* sdružují se a vytvářejí větší systém&lt;br /&gt;
* popisují se 2 hlavní trakty:&lt;br /&gt;
** z oblasti hrudníku, z levé části těla, z DK -&amp;gt; sbírá kmen '''ductus thoracicus''' (horní mízovod)&lt;br /&gt;
** z pravé části, HK, hlavy -&amp;gt; '''ductus lymfaticus dexter'''&lt;br /&gt;
* jednovrstevná stěna je vazivová, uvnitř jsou chlopně, které pomáhají, aby se lymfa posouvala&lt;br /&gt;
* součástí mízního systému jsou lymfatické uzly -''' nodii lymfatici''', ve kterých se tvoří lymfocyty a udržují se zde cizorodé zárodky -&amp;gt; dochází k fagocytóze -&amp;gt; lymfatické uzly se sdružují do lymfatických trsů&lt;br /&gt;
** 1. je za ušima&lt;br /&gt;
** 2. je pod dolní čelistí přecházející na krk&lt;br /&gt;
** 3. v podpaží, v břichu, v oblasti třísel&lt;br /&gt;
* zároveň toto jsou místa, kde se buňky schovávají a mohou zde přežívat&lt;br /&gt;
* při rakovině prsu se zvětšují např. podpažní uzly -&amp;gt; odebírají se, aby nedocházelo k metastázím&lt;br /&gt;
* selhání lymfatického systému se projevuje lymfatickými otoky&lt;br /&gt;
* '''thymus''' - brzlík - vytváří prvotní lymfocyty, aktivit a končí v období dětství&lt;br /&gt;
* '''lien''' - slezina - 13cm dlouhá, 8cm široká, tvar fazole; součást oběhového systému, plná krve, je uložena v levé části břišní dutiny&lt;br /&gt;
** odbourává a vychytává špatné krevní elementy, podílí se na tvorbě leukocytů, obsahuje endotelové buňky, které jsou schopny fagocytózy&lt;br /&gt;
** není pro život nezbytná, při jejím poranění je nebezpečné vnitřní krvácení&lt;br /&gt;
== Patologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Ischemická choroba srdeční ===&lt;br /&gt;
* nedostatečné zásobení myokardu kyslíkem, chronické onemocnění&lt;br /&gt;
* vzniká v důsledku zúžení či uzavření koronárních tepen, snížený průtok krve&lt;br /&gt;
* rizikové faktory jsou obezita, kouření, stres, dlouhodobá antikoncepce, cukrovka, aterosklerotické změny (vytvoření tukových plátů)&lt;br /&gt;
* projevuje se dušností, bolestí na hrudi, zvýšenou únavou, úzkost, nejistotou&lt;br /&gt;
* '''angina pectoris''' - protrahovaná bolest na hrudi, tlakový a pálivý charakter, citlivost na chlad, změnu počasí apod. bolest na hrudi, tlakový a pálivý charakter, citlivost na chlad, změnu počasí apod.&lt;br /&gt;
* užívá se nitroglycerin pod jazyk &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Infarkt myokardu ===&lt;br /&gt;
* nastává uzávěrem koronární tepny a následnou nekrózou myokardu→myokard se mění ve vazivo (vznik vazivové jizvy – nefunkční)&lt;br /&gt;
* dojde-li  tomu v dolní části - OK - čím výše, tím hůř&lt;br /&gt;
* viditelné na EKG&lt;br /&gt;
* bolesti na hrudi, na rozdíl od anginy pectoris nereaguje na nitroglycerin&lt;br /&gt;
* bolest vystřeluje do ruky, zad…není pravidlo pocit na zvracení, mdloby, úzkost, strach ze smrti, ale bývají to přítomné symptomy&lt;br /&gt;
* dává se diazephan na uklidnění&lt;br /&gt;
* aterosklerotické změny - kuřáci, obézní lidé&lt;br /&gt;
* provádí se bipass - náhradní cévní zásobení - většinou z nohy se vezme kus cévy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Karcinom myokardu ===&lt;br /&gt;
* velmi ojedinělé &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Arteroskleróza ===&lt;br /&gt;
* onemocnění cév, při kterém se ukládají tukové látky do stěny tepny -&amp;gt; ateroskler. pláty pak způsobují kornatění tepen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Aneurysma aorty ===&lt;br /&gt;
* aneurysma může být kdekoli, je to porucha cévní stěny, výduť&lt;br /&gt;
* ruptura aneurysma -&amp;gt; prasknutí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Varixy ===&lt;br /&gt;
* rozšířené → křečové žíly, vliv dědičnosti, antikoncepce       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bércový vřed ===&lt;br /&gt;
* onemocnění cév&lt;br /&gt;
* kožní defekt v důsledku žilní insuficience -&amp;gt; málo prokrvené, vyživené -&amp;gt; nehojí se&lt;br /&gt;
* většinou v místech, kde je malá vrstva svaloviny, kde je kůže blízko kosti&lt;br /&gt;
* hlavně ve vyšším věku a při diabetu&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007).'' Biologie pro psychology a pedagogy''. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kardiovaskul%C3%A1rn%C3%AD_soustava&amp;diff=48435</id>
		<title>Kardiovaskulární soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kardiovaskul%C3%A1rn%C3%AD_soustava&amp;diff=48435"/>
		<updated>2017-05-08T16:17:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: doplnění info&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Kardiovaskulární soustava se stará o funkční činnost srdce a jeho zásobení. Srdce uvádí do pohybu krev, která proudí cévami, a zajišťuje tak cévní systém (malý a velký krevní oběh). Vedle krve se na správném fungování srdce podílí také proudění mízy (lymfy), která je do žil odváděna mízními cévami jako přebytek tkáňového moku, a tvoří tak mízní oběh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Srdce - cor ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* nepárový orgán kuželovitého tvaru,  uložený v dutině hrudní, 250 - 300 g&lt;br /&gt;
* leží nesouměrně 2/3 vlevo a 1/3 vpravo, širší částí nahoru a lehce doprava, hrotem dolu, dopředu a vpravo&lt;br /&gt;
* do srdce vstupují velké žíly a vystupují velké tepny&lt;br /&gt;
** do srdce vstupují žíly: do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla =''' vena cava superior et inferior''', které přivádí ''odkysličenou krev ''z těla do levé síně přicházejí z plic 4 plicní žíly = do levé síně přicházejí z plic 4 plicní žíly = '''venae pulmonalis''', které vedou ''okysličenou krev'' z plic&lt;br /&gt;
** ze srdce vystupují tepny: z pravé komory vystupuje kmen plicní =''' truncus pulmonalis''', který míří do plic a rozdvojuje se, z levé komory vystupuje srdečnice = '''aorta'''&lt;br /&gt;
* '''perikard''' = blána obepínající čistě jen srdce&lt;br /&gt;
* '''epikard''' = vazivová blána obepínající povrch srdce, včetně velkých rozvodných cév&lt;br /&gt;
** mezi epikardem a perikardem dutina vyplněná vazkou tekutinou&lt;br /&gt;
* svalovou přepážkou rozděleno na levou a pravou část → vazivová nitroblána srdeční = '''endokard''' - v síňokomorových otvorech vytváří cípaté chlopně oddělující horní síň = '''atrium''' od dolní komory = '''ventriculus'''&lt;br /&gt;
** mezi pravou síní = '''atrium dextrum''' a pravou komorou = '''ventriculus dexter''' je '''chlopeň trojcípá''', mezi levou síní = '''atrium sinistrum''' a levou komorou = '''ventriculus sinister''' je '''chlopeň dvojcípá'''&lt;br /&gt;
** chlopně jsou poloměsíčité -&amp;gt; brání návratu krve z tepen do komor  a tvoří základ srdeční odezvy&lt;br /&gt;
* '''myokard''' = speciální druh příčně pruhované svaloviny tvořící maso, základ srdce&lt;br /&gt;
** má své cévní zásobení -&amp;gt; koronární (věnčité) tepny, které vychází těsně za aortou a vyživují srdce (změna na koronárních tepnách znamená poruchu výživy srdce a rozpad myokardových vláken -&amp;gt; dojde ke změně na vazivo, ne k obnově)&lt;br /&gt;
** svalová stěna síní je tenčí než svalová stěna komor&lt;br /&gt;
** přizpůsobuje se tělesné práci, je dráždivá a reaguje stahem&lt;br /&gt;
&amp;lt;gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
Soubor:A7.jpg|www.tymprozdravi.cz&lt;br /&gt;
&amp;lt;/gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Činnost srdce ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* srdce pracuje celý život: '''systola''' (smrštění) a '''diastola''' (uvolnění) -&amp;gt; základ činnosti srdce je střídání těchto fází, 72x/ min. (72 tepů za minutu)&lt;br /&gt;
* smrštění srdeční svaloviny = srdeční revoluce, 3 fáze:&lt;br /&gt;
** systola síní - komory v diastole, krev je vháněna ze síní do komor, cípaté chlopně jsou otevřeny a komory se doplní krví do určitého napětí&lt;br /&gt;
** systola komor - diastola síní, uzavírají se cípaté chlopně, systola komor začíná zvyšováním napětí svalstva komorových stěn, tím se v komorách zvyšuje tlak; v okamžiku, kdy tlak v komorách převýší tlak v aortě, otevřou se přetlakem krve polom. chlopně, výpusť ze srdce ven&lt;br /&gt;
** diastola komor - krev je vypuštěná, síně v diastole, poloměsíčité chlopně se zpětným nárazem krve rozevřou, jejich okraje se spojí a tím se zabrání navrácení krve do komor; do síní přitéká krev ze žil a síně se naplní krví; otevřenými cípatými chlopněmi protéká též krev do komor a znova nastupuje první fáze&lt;br /&gt;
* 1.ozva srdeční = systola komor, 2. ozva srdeční ´diastola komor -&amp;gt; práce chlopní; srdeční ozvy je možné slyšet fonendoskopem&lt;br /&gt;
* EKG = elektrokardiogram - zevní záznam aktivity srdce&lt;br /&gt;
* činnost srdce je řízena automatickými a rytmickými impulsy - '''excitomotorický aparát = převodní systém srdeční''' - '''uzlíček síňový''' (v horní části pravé síně) - vytváří rytmické impulsy&lt;br /&gt;
** začíná shlukem nervové tkáně -&amp;gt; '''nodus sinuatrialis''' (sinusový uzel) - leží v pravé síni u ústí horní duté žíly a ovládá systém síní&lt;br /&gt;
** 2.shluk nervové tkáně -&amp;gt; '''nodus atrioventricularis''' (atrioventikulární uzel) - leží mezi síněmi a komorami; je podřízen předchozímu&lt;br /&gt;
*** z něj vychází nervová vlákna - '''Hisův svazek''' (můstek) - rozbíhá se směrem ke komorám a odtud vychází drobná vlákna Hisova svazku, jehož rameno se rozplétají a končí '''Purkyňovými vlákny''' v myokardu&lt;br /&gt;
* regulace rychlosti srdeční činnosti mají na starost vegetativní vlákna nervů: '''sympatikus '''(zrychluje) a '''parasympatikus '''(zpomaluje), nadřazená centra jsou v prodloužené míše&lt;br /&gt;
* endokrinní orgány ovlivňující činnosti srdce: '''nadledvinky '''(adrenalin), '''štítná žláza '''(tyroxin), dále ovlivňuje '''mozková kůra''', která dává informace o požitcích, emocích, paměti, citech...&lt;br /&gt;
* tepový objem (systolický objem) - množství krve, která se ze srdce dostává z každé komory při 1 stahu&lt;br /&gt;
** v klidu 60-80 mm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;, při tělesné práci se může zvýšit na 100-150 mm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
* minutový objem - množství krve, které srdce vypudí za 1 min.&lt;br /&gt;
** v klidu 5 l, při námaze až 40 l&lt;br /&gt;
* -&amp;gt; jakákoli změna tepového či minutového objemu značí nefunkčnost&lt;br /&gt;
== Cévy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tepny - arterie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vedou krev ze srdce, jejich povrch tvoří vazivo (síť vegetativních nervů - '''vlákna vazokonstrikční''' vlákna sympatická cévy stahují, parasympatická roztahují)&lt;br /&gt;
* '''dostředivá senzitivní vlákna''' - registrují napětí cévních stěn přes cévohybné (vazomotorické) centrum v prodloužené míše → '''vazokonstrikce = zúžení X vazodilatace = rozšíření''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vlásečnice - kapiláry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi tepnami a žílami&lt;br /&gt;
* tenké cévy, jen 1 vrstva endotelových buněk&lt;br /&gt;
* hlavní funkční část krevního oběhu, prostupování krve do tkání a z tkání - zpomalený průtok krve&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Žíly - vény ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* odvádějí krev z vlásečnic k srdci, tenčí stěny, méně svaloviny - '''kapsovité chlopně''' - znemožňují zpětný tok krve, pohybu krve napomáhají kontrakce svalů&lt;br /&gt;
* překonávají gravitaci, krev je posouvána tlakem svalových vláken + naším pohybem (např. v dolních končetinách jsou kapsovité chlopně, které znemožňují zpětný tok krve)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
Soubor:cévní a žilní systém.png|www.nemji.cz&lt;br /&gt;
&amp;lt;/gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Krevní tlak ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tlak krve na stěny cév, nejvyšší v aortě &lt;br /&gt;
* tonometr → '''systolický (120 torrů), diastolický (80 torrů)''' &lt;br /&gt;
* ↑ '''hypertenze''' - léčí se; čím vyšší, tím horší, začíná u 150/'''100''', problémy neurotických pacientů; hrozí ruptura cévy; 250/180 smrt&lt;br /&gt;
* ↓ '''hypotenze '''- nepříjemné, horší zásobení, člověk je unavený, malátný, může omdlít, není životu nebezpečné, neléčí se&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Krevní oběh ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Velký (břišní) krevní oběh ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''levá srdeční komora → tepny → žíly → pravá srdeční síň'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Tepny'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* okysličená krev → při poranění vystřikuje krev jasně červené barvy&lt;br /&gt;
* '''aorta vzestupná = aorta ascendens''' →  2 tepny věnčité = '''a. coronaria dextra et sinistra'''        &lt;br /&gt;
* oblouk aorty = '''arcus aorta''' &lt;br /&gt;
* arcus aorta má tři větve:&lt;br /&gt;
# kmen hlavopažní = '''truncus brachiocephalicus''', pravá krkavice = '''a. karotis communis dextra''', pravá tepna podklíčková = '''a. subclavia dextra'''&lt;br /&gt;
# levá krkavice = '''a. karotis communis sinistra'''&lt;br /&gt;
# levá podklíčková tepna = '''a. subclavia sinistra'''&lt;br /&gt;
* společná krkavice se dále dělí na vnější = '''a. karotis externa''' a vnitřní = '''a. karotis interna''' &lt;br /&gt;
* tepna podklíčková přechází v tepny podpažní = '''a. axillaris''' → pažní = '''a. brachialis''' →  vřetenní = '''a. radialis''' → loketní = '''a. ulnaris''' → dlaně a prsty)&lt;br /&gt;
* sestupná aorta = '''aorta descendens''' &lt;br /&gt;
* hrudní = '''aorta thoracica'''&lt;br /&gt;
* břišní = '''aorta abdominalis''' - větve párové a nepárové → orgány&lt;br /&gt;
* pravá a levá tepna kyčelní = '''aa. iliacea communis dextra et sinistra'''&lt;br /&gt;
* vnitřní tepna kyčelní = '''a. iliacea interna''' &lt;br /&gt;
* vnější tepna kyčelní = '''a. iliacea externa''' &lt;br /&gt;
* vnější větev jde do dolní končetiny kde přechází v tepnu stehenní = '''a. femoralis''' → zákolenní = '''a. poplitea''' → přední a zadní tepny holenní = '''a. tibialis anterior et posterior''' → hřbet nohy, chodidlo a prsty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Žíly'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* krev chudá na kyslík, při poranění vytéká krev tmavě červené barvy&lt;br /&gt;
* dolní dutá žíla = '''vena cava inferior''' (odvádí krev z dolních končetin, pánve a břicha)&lt;br /&gt;
* 2 společné žíly kyčelní = '''vv. iliacae communis'''&lt;br /&gt;
* horní dutá žíla = '''vena cava posterior'''&lt;br /&gt;
* žíly hlavonožní = '''vv. brachiocephalicae''' &lt;br /&gt;
* vnitřní žíly hrdelní = '''v. jugularis interna''' (odvádí krev z hlavy)&lt;br /&gt;
* žíla podklíčková = '''v. subclavia''' (odvádí krev z horních končetin)&lt;br /&gt;
* do jejich soutoku ← zevní žíla hrdelní = '''v. jugularis externa'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vrátnicový oběh'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* v dutině břišní, v rámci VTO&lt;br /&gt;
* začíná i končí kapilární sítí → vlásečnice ze stěn žaludku a střev, slinivky břišní a sleziny odvádějí krev do přítoků vrátnicové žíly = '''v. portae''' -zanořuje se do jater → jaterních lalůčků → jaterních buněk&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Malý (plicní) oběh ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pravá srdeční komora → kmen plicní = '''truncus pulmonalis''' → a'''. pulmonlis dextra et sinistra''' → pravá a levá plíce (→ tepénky → vlásečnice → plicní sklípky → vlásečnice → žilky → žíly →) → 4 plicní žíly = '''véne pulmonalis'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* největší zásobárnou krve jsou játra 3/4l, dále slezina 1/2l a podkožní cévní pleteně 1/2l. V případě potřeby se krev přesune ze zásobáren tam, kde je jí třeba (svaly, trávicí ústrojí…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* slezina (lien) 13 cm dlouhá, 8 cm široká, uplatňuje se při odbourávání opotřebovaných červených krvinek, při tvorbě bílých krvinek a obranných látek obsažených v krvi. Slezina obsahuje endotelové buňky, které mají schopnost fagocytózy. Slezina je součástí mízního systému – mízní uzlíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Patologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Ischemická choroba srdeční ===&lt;br /&gt;
* nedostatečné zásobení myokardu kyslíkem, chronické onemocnění&lt;br /&gt;
* vzniká v důsledku zúžení či uzavření koronárních tepen, snížený průtok krve&lt;br /&gt;
* rizikové faktory jsou obezita, kouření, stres, dlouhodobá antikoncepce, cukrovka, aterosklerotické změny (vytvoření tukových plátů)&lt;br /&gt;
* projevuje se dušností, bolestí na hrudi, zvýšenou únavou, úzkost, nejistotou&lt;br /&gt;
* '''angina pectoris''' - protrahovaná bolest na hrudi, tlakový a pálivý charakter, citlivost na chlad, změnu počasí apod. bolest na hrudi, tlakový a pálivý charakter, citlivost na chlad, změnu počasí apod.&lt;br /&gt;
* užívá se nitroglycerin pod jazyk &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Infarkt myokardu ===&lt;br /&gt;
* nastává uzávěrem koronární tepny a následnou nekrózou myokardu→myokard se mění ve vazivo (vznik vazivové jizvy – nefunkční)&lt;br /&gt;
* dojde-li  tomu v dolní části - OK - čím výše, tím hůř&lt;br /&gt;
* viditelné na EKG&lt;br /&gt;
* bolesti na hrudi, na rozdíl od anginy pectoris nereaguje na nitroglycerin&lt;br /&gt;
* bolest vystřeluje do ruky, zad…není pravidlo pocit na zvracení, mdloby, úzkost, strach ze smrti, ale bývají to přítomné symptomy&lt;br /&gt;
* dává se diazephan na uklidnění&lt;br /&gt;
* aterosklerotické změny - kuřáci, obézní lidé&lt;br /&gt;
* provádí se bipass - náhradní cévní zásobení - většinou z nohy se vezme kus cévy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Karcinom myokardu ===&lt;br /&gt;
* velmi ojedinělé &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Arteroskleróza ===&lt;br /&gt;
* onemocnění cév, při kterém se ukládají tukové látky do stěny tepny -&amp;gt; ateroskler. pláty pak způsobují kornatění tepen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Aneurysma aorty ===&lt;br /&gt;
* aneurysma může být kdekoli, je to porucha cévní stěny, výduť&lt;br /&gt;
* ruptura aneurysma -&amp;gt; prasknutí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Varixy ===&lt;br /&gt;
* rozšířené → křečové žíly, vliv dědičnosti, antikoncepce       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bércový vřed ===&lt;br /&gt;
* onemocnění cév&lt;br /&gt;
* kožní defekt v důsledku žilní insuficience -&amp;gt; málo prokrvené, vyživené -&amp;gt; nehojí se&lt;br /&gt;
* většinou v místech, kde je malá vrstva svaloviny, kde je kůže blízko kosti&lt;br /&gt;
* hlavně ve vyšším věku a při diabetu&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007).'' Biologie pro psychology a pedagogy''. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kardiovaskul%C3%A1rn%C3%AD_soustava&amp;diff=48271</id>
		<title>Kardiovaskulární soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kardiovaskul%C3%A1rn%C3%AD_soustava&amp;diff=48271"/>
		<updated>2017-05-07T16:08:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Kardiovaskulární soustava se stará o funkční činnost srdce a jeho zásobení. Srdce uvádí do pohybu krev, která proudí cévami, a zajišťuje tak cévní systém (malý a velký krevní oběh). Vedle krve se na správném fungování srdce podílí také proudění mízy (lymfy), která je do žil odváděna mízními cévami jako přebytek tkáňového moku, a tvoří tak mízní oběh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Srdce - cor ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* nepárový orgán kuželovitého tvaru,  uložený v dutině hrudní, 250 - 300 g&lt;br /&gt;
* leží nesouměrně 2/3 vlevo a 1/3 vpravo, širší částí nahoru a lehce doprava, hrotem dolu, dopředu a vpravo&lt;br /&gt;
* do srdce vstupují velké žíly a vystupují velké tepny&lt;br /&gt;
** do srdce vstupují žíly: do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla =''' vena cava superior et inferior''', které přivádí ''odkysličenou krev ''z těla do levé síně přicházejí z plic 4 plicní žíly = do levé síně přicházejí z plic 4 plicní žíly = '''venae pulmonalis''', které vedou ''okysličenou krev'' z plic&lt;br /&gt;
** ze srdce vystupují tepny: z pravé komory vystupuje kmen plicní =''' truncus pulmonalis''', který míří do plic a rozdvojuje se, z levé komory vystupuje srdečnice = '''aorta'''&lt;br /&gt;
* '''perikard''' = blána obepínající čistě jen srdce&lt;br /&gt;
* '''epikard''' = vazivová blána obepínající povrch srdce, včetně velkých rozvodných cév&lt;br /&gt;
** mezi epikardem a perikardem dutina vyplněná vazkou tekutinou&lt;br /&gt;
* svalovou přepážkou rozděleno na levou a pravou část → vazivová nitroblána srdeční = '''endokard''' - v síňokomorových otvorech vytváří cípaté chlopně oddělující horní síň = '''atrium''' od dolní komory = '''ventriculus'''&lt;br /&gt;
** mezi pravou síní = '''atrium dextrum''' a pravou komorou = '''ventriculus dexter''' je '''chlopeň trojcípá''', mezi levou síní = '''atrium sinistrum''' a levou komorou = '''ventriculus sinister''' je '''chlopeň dvojcípá'''&lt;br /&gt;
** chlopně jsou poloměsíčité -&amp;gt; brání návratu krve z tepen do komor  a tvoří základ srdeční odezvy&lt;br /&gt;
* '''myokard''' = speciální druh příčně pruhované svaloviny tvořící maso, základ srdce&lt;br /&gt;
** má své cévní zásobení -&amp;gt; koronární (věnčité) tepny, které vychází těsně za aortou a vyživují srdce (změna na koronárních tepnách znamená poruchu výživy srdce a rozpad myokardových vláken -&amp;gt; dojde ke změně na vazivo, ne k obnově)&lt;br /&gt;
** svalová stěna síní je tenčí než svalová stěna komor&lt;br /&gt;
** přizpůsobuje se tělesné práci, je dráždivá a reaguje stahem&lt;br /&gt;
&amp;lt;gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
Soubor:A7.jpg|www.tymprozdravi.cz&lt;br /&gt;
&amp;lt;/gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Činnost srdce ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* srdce pracuje celý život: '''systola''' (smrštění) a '''diastola''' (uvolnění), 72x/ min.&lt;br /&gt;
* srdeční revoluce  má 3 fáze:&lt;br /&gt;
** systola síní - komory v diastole, krev je vháněna ze síní do komor, cípaté chlopně jsou otevřeny a komory se doplní krví do určitého napětí&lt;br /&gt;
** systola komor - diastola síní, uzavírají se cípaté chlopně, systola komor začíná zvyšováním napětí svalstva komorových stěn, tím se v komorách zvyšuje tlak; v okamžiku, kdy tlak v komorách převýší tlak v aortě, otevřou se přetlakem krve polom. chlopně, výpusť ze srdce ven&lt;br /&gt;
** diastola komor - krev je vypuštěná, síně v diastole, poloměsíčité chlopně se zpětným nárazem krve rozevřou, jejich okraje se spojí a tím se zabrání navrácení krve do komor; do síní přitéká krev ze žil a síně se naplní krví; otevřenými cípatými chlopněmi protéká též krev do komor a znova&lt;br /&gt;
* EKG = elektrokardiogram - zevní záznam aktivity srdce&lt;br /&gt;
* řízena automatickými a rytmickými impulsy - '''excitomotorický aparát = převodní systém srdeční''' - '''uzlíček síňový''' (v horní části pravé síně) - vznik vzruchů (systola) - '''síňokomorový uzlík''' (dolní část síně) - '''Hisův můstek''' - spojení svaloviny síní se svalovinou komor -  2 raménka - končí v myokardu obou komor sítí '''Purkyňových vláken''' - smrštění komor&lt;br /&gt;
* základem činnosti srdce je střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola) svaloviny. Smrštění srdeční svaloviny postupuje jako vlna z obou síní do komor. Po systole síní a komor následuje diastola celého srdce = srdeční revoluce – 3 fáze: fáze 1 – systola síní, při níž jsou komory v diastole. Krev z naplněných síní je vháněna do komor, cípaté chlopně jsou otevřeny a komory se doplní krví do určitého napětí. Fáze 2 – systola komor, při níž v síních nastává diastola. Na počátku diastoly síní a systoly komor se uzavírají otvory síňokomorové cípatými chlopněmi. Systola komor začíná zvyšováním napětí svalstva komorových stěn, tím se v komorách zvyšuje tlak. V okamžiku, kdy tlak v komorách převýší tlak v aortě, otevřou se přetlakem krve poloměsíčité chlopně a krev je vypuzována na pravé straně do kmene plicního a na levé straně do srdečnice. Fáze 3 – diastola komor, při níž síně zůstávají též v diastole. Poloměsíčité chlopně se zpětným nárazem krve rozevřou, jejich okraje se spojí, a zabrání tím navrácení krve do komor. Do síní přitéká krev ze žil a síně se naplní krví. Otevřenými cípatými chlopněmi protéká též krev do komor – po naplnění síní nastupuje zase fáze 1. &lt;br /&gt;
* inervováno vlákny vegetativních nervů - regulace rychlosti srdeční činnosti '''sympatikus''' zrychluje, '''parasympatikus''' zpomaluje&lt;br /&gt;
nadřízená řídící centra v prodloužené míše &lt;br /&gt;
* endokrinní orgány ovlivňující činnost srdce - '''nadledvinky (adrenalin) a štítná žláza (tyroxin)'''&lt;br /&gt;
* tepový a minutový objem vyjadřují číselně čerpací výkon srdce. Tepový objem (systolický objem) = objem krve, který se ze srdce dostává z každé komory při jednom srdečním stahu. V klidu kolísá mezi 60 až 80 mm3, při tělesné práci se může zvýši na 100 až 150 mm3. Minutový objem = množství krve, které srdce vypudí za 1 minutu. V klidu 5 litrů, při námaze až 40 litrů. Srdeční činnost se též projevuje zvuky, které se též nazývají ozvy. Poslouchají se fonendoskopem. První ozva vzniká při uzavření cípatých chlopní na začátku systoly komor, druhá ozva provází uzavření poloměsíčitých chlopní na začátku diastoly komor. Při chlopenních vadách bývají slyšet šelesty. Elektrické potenciály činnosti srdce se snímají elektrokardiografem. Roztažení a stažení aorty a z ní odstupujících tepen se šíří k obvodu těla jako pulsová vlna – tep – průměr 72 tepů za minutu. &lt;br /&gt;
* srdeční ozvy - fonendoskop&lt;br /&gt;
* tep - 72 tepů/min&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Onemocnění srdce ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Ischemická choroba srdeční''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* nedostatečné zásobení myokardu kyslíkem&lt;br /&gt;
* v důsledku arterosklerózy (zúžení cév → nedostatek krve v srdci),obezita, kouření, cukrovka...&lt;br /&gt;
* dušnost, bolest na hrudi, zvýšená únava, úzkost, nejistota&lt;br /&gt;
* angina pectoris - bolest na hrudi, tlakový a pálivý charakter, citlivost na chlad, změnu počasí apod.&lt;br /&gt;
* bolest na hrudi, tlakový a pálivý charakter, citlivost na chlad, změnu počasí apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Infarkt myokardu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* uzávěrem koronární tepny a následnou nekrózou myokardu→myokard se mění ve vazivo (vznik vazivové jizvy – nefunkční)&lt;br /&gt;
* viditelné na EKG&lt;br /&gt;
* bolesti na hrudi, na rozdíl od anginy pectoris nereaguje na nitroglycerin&lt;br /&gt;
* vyzařuje do ruky, zad…není pravidlo&lt;br /&gt;
* pocit na zvracení, mdloby, úzkost, strach ze smrti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cévy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tepny - arterie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vedou krev ze srdce, jejich povrch tvoří vazivo (síť vegetativních nervů - '''vlákna vazokonstrikční''' vlákna sympatická cévy stahují, parasympatická roztahují)&lt;br /&gt;
* '''dostředivá senzitivní vlákna''' - registrují napětí cévních stěn přes cévohybné (vazomotorické) centrum v prodloužené míše → '''vazokonstrikce = zúžení X vazodilatace = rozšíření''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vlásečnice - kapiláry ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi tepnami a žílami&lt;br /&gt;
* tenké cévy, jen 1 vrstva endotelových buněk&lt;br /&gt;
* hlavní funkční část krevního oběhu, prostupování krve do tkání a z tkání - zpomalený průtok krve&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Žíly - vény ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* odvádějí krev z vlásečnic k srdci, tenčí stěny, méně svaloviny - '''kapsovité chlopně''' - znemožňují zpětný tok krve, pohybu krve napomáhají kontrakce svalů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
Soubor:cévní a žilní systém.png|www.nemji.cz&lt;br /&gt;
&amp;lt;/gallery&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Krevní tlak ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tlak krve na stěny cév, nejvyšší v aortě &lt;br /&gt;
* tonometr → '''systolický (120 torrů), diastolický (80 torrů)''' &lt;br /&gt;
* ↑ '''hypertenze''' (hrozí ruptura cévy) ↓ '''hypotenze'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Krevní oběh ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Velký (tělní) oběh ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''levá srdeční komora → tepny → žíly → pravá srdeční síň'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Tepny'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* okysličená krev → při poranění vystřikuje krev jasně červené barvy&lt;br /&gt;
* '''aorta vzestupná = aorta ascendens''' →  2 tepny věnčité = '''a. coronaria dextra et sinistra'''        &lt;br /&gt;
* oblouk aorty = '''arcus aorta''' &lt;br /&gt;
* arcus aorta má tři větve:&lt;br /&gt;
# kmen hlavopažní = '''truncus brachiocephalicus''', pravá krkavice = '''a. karotis communis dextra''', pravá tepna podklíčková = '''a. subclavia dextra'''&lt;br /&gt;
# levá krkavice = '''a. karotis communis sinistra'''&lt;br /&gt;
# levá podklíčková tepna = '''a. subclavia sinistra'''&lt;br /&gt;
* společná krkavice se dále dělí na vnější = '''a. karotis externa''' a vnitřní = '''a. karotis interna''' &lt;br /&gt;
* tepna podklíčková přechází v tepny podpažní = '''a. axillaris''' → pažní = '''a. brachialis''' →  vřetenní = '''a. radialis''' → loketní = '''a. ulnaris''' → dlaně a prsty)&lt;br /&gt;
* sestupná aorta = '''aorta descendens''' &lt;br /&gt;
* hrudní = '''aorta thoracica'''&lt;br /&gt;
* břišní = '''aorta abdominalis''' - větve párové a nepárové → orgány&lt;br /&gt;
* pravá a levá tepna kyčelní = '''aa. iliacea communis dextra et sinistra'''&lt;br /&gt;
* vnitřní tepna kyčelní = '''a. iliacea interna''' &lt;br /&gt;
* vnější tepna kyčelní = '''a. iliacea externa''' &lt;br /&gt;
* vnější větev jde do dolní končetiny kde přechází v tepnu stehenní = '''a. femoralis''' → zákolenní = '''a. poplitea''' → přední a zadní tepny holenní = '''a. tibialis anterior et posterior''' → hřbet nohy, chodidlo a prsty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Žíly'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* krev chudá na kyslík, při poranění vytéká krev tmavě červené barvy&lt;br /&gt;
* dolní dutá žíla = '''vena cava inferior''' (odvádí krev z dolních končetin, pánve a břicha)&lt;br /&gt;
* 2 společné žíly kyčelní = '''vv. iliacae communis'''&lt;br /&gt;
* horní dutá žíla = '''vena cava posterior'''&lt;br /&gt;
* žíly hlavonožní = '''vv. brachiocephalicae''' &lt;br /&gt;
* vnitřní žíly hrdelní = '''v. jugularis interna''' (odvádí krev z hlavy)&lt;br /&gt;
* žíla podklíčková = '''v. subclavia''' (odvádí krev z horních končetin)&lt;br /&gt;
* do jejich soutoku ← zevní žíla hrdelní = '''v. jugularis externa'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vrátnicový oběh'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* v dutině břišní, v rámci VTO&lt;br /&gt;
* začíná i končí kapilární sítí → vlásečnice ze stěn žaludku a střev, slinivky břišní a sleziny odvádějí krev do přítoků vrátnicové žíly = '''v. portae''' -zanořuje se do jater → jaterních lalůčků → jaterních buněk&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Malý (plicní) oběh ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
pravá srdeční komora → kmen plicní = '''truncus pulmonalis''' → a'''. pulmonlis dextra et sinistra''' → pravá a levá plíce (→ tepénky → vlásečnice → plicní sklípky → vlásečnice → žilky → žíly →) → 4 plicní žíly = '''véne pulmonalis'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* největší zásobárnou krve jsou játra 3/4l, dále slezina 1/2l a podkožní cévní pleteně 1/2l. V případě potřeby se krev přesune ze zásobáren tam, kde je jí třeba (svaly, trávicí ústrojí…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* slezina (lien) 13 cm dlouhá, 8 cm široká, uplatňuje se při odbourávání opotřebovaných červených krvinek, při tvorbě bílých krvinek a obranných látek obsažených v krvi. Slezina obsahuje endotelové buňky, které mají schopnost fagocytózy. Slezina je součástí mízního systému – mízní uzlíky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Onemocnění cév ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Varixy''' - rozšířené → křečové žíly, vliv dědičnosti, antikoncepce       &lt;br /&gt;
* '''Bércový vřed''' - kožní defekt, chronická žilní nedostatečnost, hlavně ve vyšším věku a při diabetu&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007).'' Biologie pro psychology a pedagogy''. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Krev&amp;diff=47991</id>
		<title>Krev</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Krev&amp;diff=47991"/>
		<updated>2017-05-02T09:30:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: finální dokončení a doplnění info&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* krev - '''sanguis''' - neprůhledná tekutina&lt;br /&gt;
* 5-6 litrů (cca 6 % celkové hmotnosti) -&amp;gt; 3. nejtěžší část těla&lt;br /&gt;
* nejvíce krve je v žilách, kosterních svalech a plicích, krev se vždy přesune tam, kde je jí zrovna třeba &lt;br /&gt;
* zásobárna krve: játra, slezina, podkožní cévní pleteně&lt;br /&gt;
* denní produkce je 50 mm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;, tj. 18 l/rok; 3x/rok se krev obměňuje&lt;br /&gt;
* z krve vzniká tkáňový mok, který vyplňuje mezibuněčné prostory, vzniká z krevní plazmy, přenáší kyslík a živiny&lt;br /&gt;
* z tkáňového moku vzniká lymfa (míza), která sbírá plodiny metabolismu, soustřeďuje se do mízních vlásečnic a pryč z těla&lt;br /&gt;
* maximální možná ztráta krve:&lt;br /&gt;
** otevřené krvácení - člověk umře při ztrátě 1-1,5 l&lt;br /&gt;
** vnitřní krvácení až 2 l (je nenápadnější a nebezpečnější)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Funkce krve ===&lt;br /&gt;
* okysličení - transport dýchacích plynů&lt;br /&gt;
* transport živin, vitamínů, hormonů&lt;br /&gt;
* transport odpadních látek&lt;br /&gt;
* termoregulace&lt;br /&gt;
* homeostáza - stálost vnitřního prostředí&lt;br /&gt;
* podíl na imunitě + alergických reakcích&lt;br /&gt;
* zastavení krvácení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Složení krve ===&lt;br /&gt;
* krevní plazma&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* krevní elementy (erytrocyty, leukocyty, trombocyty)&lt;br /&gt;
== Krevní plasma ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 2,5 - 3,5 litrů → 5%&lt;br /&gt;
* nažloutlá tekutina, stálé složení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== S'''ložení''' ====&lt;br /&gt;
* 92 % voda&lt;br /&gt;
* 7,1 % organické látky&lt;br /&gt;
** bílkoviny: syntéza v játrech,  '''albuminy''' a '''globuliny''' zodpovědné za obranyschopnost a fungují jako transportéry látek; '''fibrinogen''' a '''protrombin''' zodpovědné za krevní srážlivost &lt;br /&gt;
* 0,9 0 soli&lt;br /&gt;
* AMK, vitamíny&lt;br /&gt;
* cukry: zdroj energie, stálost '''glukózy '''(krevního cukru)&lt;br /&gt;
** '''glykémie''' - koncentrace glukózy v krvi; 3,8-6,1 mmol /l (80 – 120 mg/100 cm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;, závisí na příjmu potravy); glykémii reguluje '''inzulin''' (vznik Langenharsenovy ostrůvky, slinivka břišní), hladina doplňována ze zásob glykogenu v játrech,&lt;br /&gt;
** '''hypoglykémie''' - pokles -&amp;gt; třes, slabost, malátnost -&amp;gt; člověk se musí najíst, je to známka toho, že organismus špatně zpracovává (obvykle cukrovka); vyšší hodnota je '''hyperglykémie'''&lt;br /&gt;
* žlučová barviva&lt;br /&gt;
* 1 % anorganických látek: NaCl (chlorid sodný), kyselý uhličitan sodný -&amp;gt; udržují osmotický tlak - poměr plazmy v tkáňovém moku -, a napomáhají udržení  pH krve &lt;br /&gt;
** norma je pH plazmy 7,4 a jakékoli narušení je špatné!&lt;br /&gt;
** '''alkalóza''' - nad 7,45&lt;br /&gt;
** '''acidóza''' - pod 7,35&lt;br /&gt;
== Krevní elementy ==&lt;br /&gt;
* hematopoeza - proces vzniku krevních elementů&lt;br /&gt;
=== Erytrocyty - červené krvinky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vznikají v červené kostní dřeni a zanikají ve slezině &lt;br /&gt;
* stálý počet, muži 5-5,5 miliónu/ litr, ženy 4,5 miliónu/ litr &lt;br /&gt;
* velikost: 7,4 mikrometru, životnost asi 120 dnů&lt;br /&gt;
* nemají jádro&lt;br /&gt;
* funkce - přenos dýchacích plynů  O&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt; a CO&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''anémie''' (chudokrevnost) - nedostatek ČK nebo jsou nefunkční&lt;br /&gt;
* '''hemoglobin'''  - barvivo ČK, dvě složky - globin (bílkovinná složka) a hem (barvivo, obsahuje Fe 2;, na které se váže kyslík) &lt;br /&gt;
* hemoglobin je odbouráván v játrech a měněn na bilirubin, část železa se ztrácí, obnova potravou &lt;br /&gt;
* '''oxyhemoglobin''' - vazba 0&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt; na hemoglobin&lt;br /&gt;
* '''karbaminohemoglobin''' - vazba s CO&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;   &lt;br /&gt;
* nepevné vazby, snadno se uvolní&lt;br /&gt;
* '''karboxyhemoglobin''' - vazba s CO -&amp;gt; pevnější vazba; vytěsní kyslík a ztratí se dýchací funkce -&amp;gt; člověk se otráví, malátnost, spavost, smrt&amp;lt;br&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Leukocyty - bílé krvinky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* počet: 4- 10 tisíc ženy i muži&lt;br /&gt;
* mají jádro a různý tvar; životnost různá (hodiny až dny)&lt;br /&gt;
* snížení pod 4000 '''leukopenie''', zvýšení nad horní hranici '''leukocytóza'''&lt;br /&gt;
* funkce: obrana proti infekcím &lt;br /&gt;
* podle výskytu granulů v jádře se dělí na: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Granulocyty ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 75 % BK, mají granule (cukr+tuk) v cytoplazmě; malé, relativně členité jádro&lt;br /&gt;
** '''neutrofily''' -  funkce - '''diapedéza '''- pronikají do mezibuněčných prostor- následuje '''fagocytóza''' - pohlcování cizorodých látek, indikátor zánětu, jejich počet se zvětšuje při nemoci, sportu a těhotenství&lt;br /&gt;
** '''eozinofily''' - aktivní v případě alergických reakcí (chemicky to rozloží), dochází pouze k diapedéze, nemají tak členité jádro&lt;br /&gt;
** '''bazofily''' - málo, význam neznámý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Agranulocyty ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* bez zrnek v protoplazmě i jádru, velké monotónní jádro&lt;br /&gt;
** '''lymfocyty''' - diapedéza, produkují bílkoviny -&amp;gt; látky proti zánětům , tvoří se v mízních uzlinách &lt;br /&gt;
** '''monocyty''' -největší bílé krvinky , fagocytóza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Trombocyty - krevní destičky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* počet: 300 tisíc mm&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;/ litr muži i ženy&lt;br /&gt;
* funkce: podíl na srážení krve - '''hemostáza'''&lt;br /&gt;
** podkladem je porušení cévní stěny&lt;br /&gt;
** '''fibrinogen''' se změní na fibrin (součást krevního koláče), k této přeměně je třeba spouštěcí enzym '''trombin''', který je v krvi, ale musí být nejprve aktivován neaktivním '''protrombinem''', na jehož tvorbě se podílí vitamín K v játrech; k přeměně protrombinu na trombin je třeba enzymu''' trombokináza''' (součást kr. destiček, z nichž se uvolní)&lt;br /&gt;
** trombokináza je v játrech, na aktivaci se podílí vápníkové ionty&lt;br /&gt;
** přeměnou fibrinogenu na fibrin dochází ke zpevňování destiček trombů a zachycování dalších erytrocytů a trombocytů&lt;br /&gt;
** vytváří se neaktivní červený fibrin -&amp;gt; hemostatická zátka&lt;br /&gt;
* srážlivosti krve lze zabránit tím, že přidáme do krve látku, která váže vápníkové ionty -&amp;gt; naváže kyselý šťavelan sodný, ten naváže trombokinázu (např. v rámci vyšetření)&lt;br /&gt;
* '''sedimentace''' - diagnostická technika, která zjišťuje zánětlivé procesy v těle, neřekne kde je zánět, ale že je přítomen&lt;br /&gt;
** pokles krvinek v závislosti na čase, závisí to na počtu bílkovin v krevní plazmě&lt;br /&gt;
** jakékoli změny těla mění rychlost sedimentace&lt;br /&gt;
** normální hodnota 1-3mm/hod. u mužů, 1-7mm/hod. u žen&lt;br /&gt;
** nejvyšší hodnoty onkologické či plicní onemocnění (až 80mm/hod.)&lt;br /&gt;
[[Soubor:A5.png|www.skolajecna.cz|668x668px]]&lt;br /&gt;
== Obranyschopnost - imunita ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Imunizace === &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* proces ochrany organismu, tvorba protilátek, fagocytóza &lt;br /&gt;
* může být buď obecná (vytváří si člověk sám) nebo specifická &lt;br /&gt;
* imunita zejména odvozena od funkce leukocytů &lt;br /&gt;
* škodliviny v těle aktivují '''antigeny''', které svou strukturou jsou schopné vyvolat imunitní odpověď&lt;br /&gt;
* imunita:&lt;br /&gt;
** vrozená - od matky v zákl. rovině, nitroděložně přes placentu, chrání dítě v prvních hodinách&lt;br /&gt;
** získaná - aktivní (sám organismus vytváří protilátky proti nežádoucím antigenům) a pasivní (dodaná hotová protilátka, např. injekce)&lt;br /&gt;
** specifická - dostáváme protilátky na specifické bakterie (např. na spalničky)&lt;br /&gt;
* protilátky vznikají v retikuloendotelových tkáních a v BK a hromadí se v krevní plazmě, chemicky to jsou gamaglobuliny (bílkoviny)&lt;br /&gt;
* když do těla vnikne antigen, spouští šokovou reakci&lt;br /&gt;
* '''anafylaxe''' - přecitlivělá reakce organismu, může ohrozit na životě, anafylaktický šok -&amp;gt; vytvoří se velké množství protilátek, čímž organismus ohrožuje sám sebe, a zvýší se kr. tlak -&amp;gt; dochází k bolestem hlavy, zčervenání, závratím, zkrácení dechu až k selhání kardiovaskulárního systému (infarkt)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Krevní skupiny ==&lt;br /&gt;
* Jan Janský zjistil, že je možné rozdělit lidskou krev do 4 skupin podle toho, zda se její červené krvinky shlukují nebo neshlukují krevní plazmou nebo sérem jiných lidí&lt;br /&gt;
* antigeny v červených krvinkách se nazývají látky shlukovatelné - '''aglutinogeny''' a označují se velkými písmeny A nebo B&lt;br /&gt;
* v krevní plazmě jsou látky shlukující - '''aglutininy''', které se označují řeckými písmeny alfa (anti-A) nebo beta (anti-B)&lt;br /&gt;
* setká-li se aglutinogen A s aglutininem alfa nebo aglutinogen B s aglutininem beta, dojde ke shluknutí (aglutinaci) červených krvinek&lt;br /&gt;
* v krvi jednoho člověka jsou proto obsaženy jen ty látky, které se vzájemně snášejí&lt;br /&gt;
* univerzální dárce je 0, univerzální příjemce je AB&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skupina A''' - 44 % lidí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* v erytrocytech aglutinogen A&lt;br /&gt;
* plazma aglutinin anti B&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skupina B''' - 18 % lidí&lt;br /&gt;
* v erytrocytech aglutinogen B&lt;br /&gt;
* plazma aglutinin anti A&lt;br /&gt;
'''Skupina 0''' - 30 % lidí, univerzální dárce&lt;br /&gt;
* v erytrocytech nic&lt;br /&gt;
* v plazmě aglutinin anti A, anti B&lt;br /&gt;
'''Skupina AB''' - 8 % lidí, univerzální příjemce&lt;br /&gt;
* v erytrocytech aglutinogen AB&lt;br /&gt;
* v plazmě nic&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* existuje dalších asi 30 aglutinogenů, které určují typologii krve (důležité např. pro transplantaci atd., při běžném dárcovství se nezjišťuje)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Rh faktor''' - pozitivní/ negativní; pozitivní asi 85 % lidí; obecně v krvi nejsou protilátky proti Rh faktoru, vytváří se teprve když se Rh pozitivní krev vpraví do Rh negativní (v těhotenství Rh- matka vytváří protilátky proti Rh+ dítěti (je-li otec Rh +), nebezpečné pro dítě (billirubin je pro plod toxický - napadá mozková jádra, dítě žloutne -&amp;gt; mentální vývoj a kognitivní funkce jsou narušeny)&lt;br /&gt;
* nebezpečí při dalších, nikoli prvních těhotenstvích (matka již má protilátky), proto matka dostává preventivně gamaglobuliny, zabraňující tvorbě protilátek&lt;br /&gt;
* při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh-, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, dochází k tzv. '''fetální erytroblastóze''', fetální erytroblastóza (nyní spíše označovaná jako hemolytická nemoc novorozenců) je stav, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (rozklad krve), v horším případě také různé nervové poruchy. První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu, ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáváním anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení amniocentézy)&lt;br /&gt;
* '''transfuze''' = podání inkompatibilní krve z hlediska Rh a krevních skupin ohrožuje na životě - velká obranná reakce organismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Onemocnění krve ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dají se zjistit v krevním obrazu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Erytrocyty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Anémie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* různé důvody (málo Fe, nízká hladina/ kvalita Hgb, snížení počtu erytrocytů atd.)&lt;br /&gt;
* bílé tělo, světlé rty, nehtová lůžka a spojivky, únava, dušnost, bolesti hlavy, přecitlivělost na chlad, poruchy spánku...&lt;br /&gt;
* dodává se železo, látky podporující tvorbu ČK, zasahuje se do imunitního systému - jde o příčinu, která to vyvolala&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Leukocyty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Leukémie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* onkologické onemocnění 1 části či celého spektra&lt;br /&gt;
* Dětská akutní leukémie: náhlý začátek (teplota, spavost...), ↓ hladina granulocytů → žádná imunita, transplantace kostní dřeně, ozařování → 2 - 6 let života&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dospělá chronická leukémie:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Lymfatická leukémie: čím vyšší věk, tím nižší malignita, průjem, záněty, léčba: imunoglobuliny, kortikoidy&lt;br /&gt;
# Myeloidní leukémie: nadměrná tvorba nefunkčních granulocytů, únava, infekce, 3,5 - 5 let života, léčba: cytostatika, ozáření, transplantace  kostní dřeně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Onemocnění lymfatických cév - Hodgkinova choroba - únava, slabost, infekce, pocení, maligní onemocnění lymfatické tkáně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Trombocyty ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Trombocytopenie: získaná porucha, pokles tvorby či rychlé odbourávání krevních destiček, vysoká krvácivost &lt;br /&gt;
* Trombocytopatie: kvalitativní porucha → prodloužení krvácivosti (zastaví se), dědičná&lt;br /&gt;
* Koagulopatie: porucha srážlivosti, hemofilie A,B - porucha funkce srážlivosti, žena → přenašečka = dědičné, diseminovná intravaskulární koagulace - mikrotromby - vykrvácení do těla, lék - heparin&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Svalov%C3%A1_soustava&amp;diff=47983</id>
		<title>Svalová soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Svalov%C3%A1_soustava&amp;diff=47983"/>
		<updated>2017-05-01T21:46:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: finální doplnění informací&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* sval - '''musculus''' - základní jednotka těla&lt;br /&gt;
* zhruba 600 svalů v těle, tvoří 40 % celkové hmotnosti&lt;br /&gt;
* tělo svalu (svalové bříško) je tvořeno sv. vlákny, které jsou ve sv. obalu - '''endomizium''', více vláken jen pak v '''perimiziu''', celá sv. vlákna jsou v '''epimiziu'''&lt;br /&gt;
* vazivová blána je u konce silnější (tím jak se jednotlivé vaz. vlákna střetávají) -&amp;gt; tvoří '''fascii''' - vazivový úchyt, který se připojuje k drsnatinám a ke kostem -&amp;gt; tvoří šlachu&lt;br /&gt;
* některé svaly mají jen 1 obal, jiné více&lt;br /&gt;
* cévní zásobení - do každého svalu vstupuje céva kolmo (do sv. bříška), kde se začne rozvětvovat -&amp;gt; vytvoří se kapilární síť&lt;br /&gt;
* průsvit vlásečnice je větší než 1 velké cévy -&amp;gt; výživa, kyslík, energie&lt;br /&gt;
* vény, které odcházejí, odvádí spodiny metabolismu&lt;br /&gt;
* v klidu je průtok menší než v pohybu (cca 5 %)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Funkční dělení svalů ===&lt;br /&gt;
* pomalé - posturální, statická práce, méně výkonné -&amp;gt; méně unavitelné&lt;br /&gt;
* rychlé - aktivní, krátkodobý výkon, zajišťují pohyb&lt;br /&gt;
* hlavní - mají největší odpovědnost&lt;br /&gt;
* vedlejší - pomocné&lt;br /&gt;
* fixační - fixují pohyb -&amp;gt; když fungují nesprávně -&amp;gt; bolest (aby hlavní a pomocné svaly mohly vykonat správný pohyb)&lt;br /&gt;
* neutralizační - je jich méně; pomocné -&amp;gt; ruší nežádoucí změny a umožňují správný výkon pohybu&lt;br /&gt;
* sinergisté - sval, který se účastní stejného pohybu jako agonista&lt;br /&gt;
* antagonisté - působí opačným pohybem jako agonista&lt;br /&gt;
* agonisté - zajišťují pohyb určitým směrem (hlavní vykonavatel pohybu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Typy svalů podle funkce ===&lt;br /&gt;
* flexory - ohybače&lt;br /&gt;
* extensory - natahovače&lt;br /&gt;
* abduktory - odtahovače&lt;br /&gt;
* adduktory - přitahovače&lt;br /&gt;
* sfinktory - svěrače (jsou kruhové)&lt;br /&gt;
* dilatátory - rozšiřovače&lt;br /&gt;
* levátory - zvedače&lt;br /&gt;
* depresory - stahovače&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Svalová inervace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Motorická ====&lt;br /&gt;
* zajišťují ji alfa-motoneurony&lt;br /&gt;
* hybná, odstředivá&lt;br /&gt;
* motorická vlákna mají acetylcholin , vychází z předních rohů míšních -&amp;gt; v CNS centra pro pohyb zpracovávají informaci o pohybu a koordinují jej&lt;br /&gt;
* odlišuje se, jestli je pohyb velký /malý/ ultra jemný -&amp;gt; podle toho se určuje motorická jednotka -&amp;gt; kolik zaktivuje sv. vláken (1 nerv klidně 10 sv. vláken; pohyb nohy je např. až 400 sv. vláken)&lt;br /&gt;
* inervace se liší podle typu pohybu&lt;br /&gt;
* 1 nerv. vlákno + množství sv. vláken = motorická jednotka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Senzitivní (citlivá) ====&lt;br /&gt;
* sv. vřeténka, šlachová tělíska&lt;br /&gt;
* dostředivá -&amp;gt; vlákna začínají v oblasti svalu a šlachy&lt;br /&gt;
* zajišťuje vzpřímený postoj, rovnováhu (není to aktivní pohyb)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vegetativní ====&lt;br /&gt;
* zajišťuje průsvit kapilár, neovlivňuje pohyb&lt;br /&gt;
* '''vazodilatace '''(otevření) X '''vazokonstrikce''' (uzavření)&lt;br /&gt;
* svalový stah může být:&lt;br /&gt;
** izometrický - mění se napětí svalu, ale jeho délka je stejná (např. zatnutí zubů)&lt;br /&gt;
** izotomická - kontrakce, při které se mění délka svalů, napětí zůstává stejné (např. podání lehkého předmětu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Strukturovaný model svalů ===&lt;br /&gt;
* hladké - nejsou ovlivnitelné vůlí; kontra&lt;br /&gt;
* příčně pruhované - aktin a myosin -&amp;gt; kontraktivní bílkoviny, které umožňují stah -&amp;gt; barevná odlišnost, způsobují pohyb&lt;br /&gt;
* speciální - srdce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chemické složení svalu ===&lt;br /&gt;
* 70-75 % voda&lt;br /&gt;
* 24 % organické látky - bílkoviny -&amp;gt; aktin + myosin + myoglobin (podobná struktura jako hemoglobin), který  je schopný vázat na sebe kyslík -&amp;gt; sval může jet na kyslíkový dluh, + cukry, tuky (zásobní glykogen -&amp;gt; podílí se na ATP, zajišťuje cukr)&lt;br /&gt;
* 1 % anorganických látek - ionty -&amp;gt; podílí se na vlastním nervovém přenosu; při tenzi a úzkostech málo hořčíku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vývoj svalu ===&lt;br /&gt;
* dítě 1/4 váhy -&amp;gt; roste podíl sv. hmoty na 1/3 v dospělosti&lt;br /&gt;
* vývoj má řád - nejdříve velké svaly (hrubá motorika), pak svaly s jemnou motorikou&lt;br /&gt;
* souvisí to s postupným dozráváním nervové soustavy (nervových vláken)&lt;br /&gt;
== Svaly hlavy ==&lt;br /&gt;
# '''Mimické svaly (výrazové)''' &lt;br /&gt;
# '''Žvýkací svaly''' &lt;br /&gt;
=== Mimické svaly ===&lt;br /&gt;
* vedou od lebečních kostí do kůže&lt;br /&gt;
* pohybují kůží, ovlivňují výraz&lt;br /&gt;
* podílí se i na mluvení a příjmu potravy&lt;br /&gt;
* vazivová ploténka - '''galea aponeuratica''' - je tuhá vazivová blána ve vlasové části hlavy, srůstá s kůží a upínají se na ní:&lt;br /&gt;
** čelní svaly''' '''- '''m. vente frontalis''' - svrašťuje čelo&lt;br /&gt;
** týlní svaly - '''m. vente occipitalis''' - natahuje čelo&lt;br /&gt;
** -&amp;gt; '''m. occipitofrontalis'''&lt;br /&gt;
* okolo-očnicový sval (okohybný) - '''mm. orbicularis oculi''' - otevírá/ zavírá oči&lt;br /&gt;
* kruhový ústní sval - '''m. orbicularis oris''' - podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům, pomáhá tonaci (mluvení), špulení, pískání&lt;br /&gt;
* tvářový sval - '''m. buccinator''' - nejmohutnější mimický sval, který je podkladem tváří, modeluje obličej, přitlačuje tváře k zubům, při stahu -&amp;gt; úsměv&lt;br /&gt;
* smíchový sval - '''m. risorius'''&lt;br /&gt;
* nosní sval - '''m. nasalis''' - ovlivňuje průchod nosních nozder&lt;br /&gt;
* '''levator ani, depressor ani''' -&amp;gt; koutky úst&lt;br /&gt;
* velký a malý jařmový oblouk, bradový sval...&lt;br /&gt;
=== Žvýkací svaly ===&lt;br /&gt;
* zajišťují pohyb dolní čelisti, začínají na kostech mozkové části lebky&lt;br /&gt;
* podílí se na artikulaci, žvýkání -&amp;gt; synergisté&lt;br /&gt;
* žvýkací sval - '''m. masseter''' - přitahuje dolní čelist, umožňuje práci stoliček&lt;br /&gt;
* spánkový sval - '''m. temporalis''' - přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu&lt;br /&gt;
* křídlové svaly - '''m. pterygoideui''' - lateralis a medialis, posunuje dolní čelist dopředu a dozadu&lt;br /&gt;
* -&amp;gt; tyto svaly se podílí na kousání, žvýkání, sání, řeči či smíchu&lt;br /&gt;
== Svaly krku ==&lt;br /&gt;
* poslední vrstvy uloženy hluboko při páteři&lt;br /&gt;
* kožní krční sval - '''m. platysma''' - tvoří dekolt, od prsou až po bradu, v mládí vypnutý, pak vrásčitý; kvůli svému uložení nejde kosmeticky upravit; je velmi jemný, zajišťuje obecné pohyby hlavou&lt;br /&gt;
* zdvihač hlavy - '''m. sternocleidomastoideus''' - 2 svaly po bocích krku; otáčení a úklony hlavy&lt;br /&gt;
* jazylkový sval - '''m. hyoideus''' - tvoří dno ústní dutiny, je spojen s jazylkou; podílí se na držení jazyka a jeho pohybu + otevírání hrtanu&lt;br /&gt;
** m. suprahyoidei - nadjazykové svaly&lt;br /&gt;
** m. infrahyoidei - podjazykové svaly&lt;br /&gt;
* svaly šikmé - '''m. scaleni''' - z druhé strany krku podél páteře, pohyb hlavy, zpevňují obratle a žebry, která zdvihají (&amp;lt;= '''pomocné dýchací svaly''')&lt;br /&gt;
== Svaly hrudníku ==&lt;br /&gt;
* velký prsní sval - '''m. pectoralis''' - '''major''' – tvoří reliéf hrudníku a je to 2. pomocný sval dýchací; přitahuje HK k hrudníku; začíná na vnitřní straně klíčku, od k. hrudní a přilehlých chrupavek pravých žeber a od pochvy př. sv. břišního; masité snopce se sbíhají k jamce podpažní, kterou tvoří&lt;br /&gt;
* malý prsní sval - '''m. pectoralis minor''' – u lopatky, zvedá žebra (=pomocný sval dýchací); zajišťuje předpažení, připažení&lt;br /&gt;
* podklíčkový sval - '''m. subclavius''' - pomocný sval dýchací&lt;br /&gt;
* pilovitý sval přední- '''m. serratus anterior''' - plochý sval jdoucí od žeber po zevní ploše hrudníku až k okraji lopatky; oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení; pomocný dýchací sval, zajišťuje pohyby HK&lt;br /&gt;
* pod  ním leží mezižeberní svaly: '''m. intercostales interni''' (vnitřní mezižeberní sv. zajišťující výdech; stáhne hrudník dolů, spojí žebra) '''et externi '''(zajišťuje nádech, otevře hrudník)&lt;br /&gt;
* bránice - '''diaphragma''' - hlavní a nejdůležitější dýchací sval uvnitř hrudníku, odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní,  začíná od k. hrudní, chrupavky 7.-12. žebra a bederní páteře; sv. snopce se sbíhají do středu, kde je vazivová ploténka; uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2  půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí, má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu; v kontrakci se stáhne (vdech), pokles bránice, zvětší se hrudní koš X při uvolnění se vrací do původní polohy (výdech)&lt;br /&gt;
== Svaly břišní ==&lt;br /&gt;
* přímý břišní sval - '''m. rectus abdominalis''' - párový, má 3 části, od k. hrudní po k. stydkou , tvaruje přední část břicha, pomáhá vzpřímenému postoji, úklony, předklony, pohyby v oblasti pasu ; břišní lis (stáhnutí)&lt;br /&gt;
* šikmý sval břišní - '''m. obliquus abdominalis''' - interni/externi - bok; předklon, záklon, břišní lis, fixace pánve, rotace trupu&lt;br /&gt;
* příčný břišní sval - '''m. transversus abdominis''' - tvoří hlubokou vrstvu, podklad břicha, břišní lis (tlačení), napomáhá tvořit klenbu břišní&lt;br /&gt;
* čtyřhlavý sval bederní - '''m. quadratus lumborum''' - uzavírá břišní dutinu, vyrovnává bederní obratle, vzpřímený postoj, napomáhá páteři&lt;br /&gt;
== Svaly zad ==&lt;br /&gt;
* pohyby páteře, hlavy i paže, vzpřímený postoj&lt;br /&gt;
* zádový sval - '''m. trapesius''' - pohybuje lopatkami, rameny, pletencem HK, otevírá hrudník; tuhne při stresu - úzkostní lidé s tím mívají problém, zatnou sval, stáhnou hrudník -&amp;gt; špatně dýchají -&amp;gt; blokace krční páteře -&amp;gt; bolesti hlavy&lt;br /&gt;
* pilový sval - '''m. serratus posterior''' - podél páteře k žebernímu oblouku z dorzální strany; vzpřímený postoj + pomáhá dýchacím svalům&lt;br /&gt;
* široký zádový sval - '''m. latissimus dorsi''' - od dolní poloviny zad jde nahoru a tvoří zadní část podpažní jamky; zapažení&lt;br /&gt;
* vzpřimovač páteře - '''m. erector spinae''' - v hloubce, dolní část zad; vzpřímený postoj&lt;br /&gt;
* zdvihač řitní - '''m. levator ani''' - párový, plochý sval uzavírající východ z malé pánve; prochází jím konečná část střeva a konečník, u mužů jím procházejí močovody, u žen pochva; tvoří dno pánevní, které mají ženy po porodu cvičit, protože dojde k poklesu břišních orgánů&lt;br /&gt;
== Svaly horní končetiny ==&lt;br /&gt;
* svaly ležící blíž k trupu pohybují částí, která je vzdálenější od trupu&lt;br /&gt;
* sval deltový - '''m. deltoideus '''- udržuje hlavici ramenního kloubu v jamce; tvoří reliéf paže (rameno), funkce - upažení, předpažení, zapažení&lt;br /&gt;
* svaly kolem lopatky -&amp;gt; zajišťují pohyby ramen, obecné pohyby HK&lt;br /&gt;
** sval nad/podhřebenový - '''m.supraspinatus/ m.infraspinatus''' &lt;br /&gt;
** sval podlopatkový - '''m.subschapularis''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* na dlaňové straně jsou ''flexory'' (ohýbače)&lt;br /&gt;
** dvojhlavý sval pažní - '''m.biceps brachii''' - ohyb předloktí&lt;br /&gt;
** hluboký sval pažní - '''m.brachialis''' - leží pod bicepsem&lt;br /&gt;
* na dorzální straně je ''extensor''' '''''(natahovač)&lt;br /&gt;
** trojhlavý sval pažní - '''m. triceps brachii''' - natažení předloktí, vnější strana&lt;br /&gt;
* vnitřní sval pažní = hákový -''' m.coracobrachialis'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Povrchová strana ====&lt;br /&gt;
* předloktí - na přední straně ''flexory''&lt;br /&gt;
** '''m. flexor carpi ulnaris''' (vnitřní ohýbač zápěstí)/ '''radialis''' (zevní ohýbač zápěstí)&lt;br /&gt;
* a ''pronátory''&lt;br /&gt;
** pronační sval oblý - '''m. pronater teres'''&lt;br /&gt;
* dlouhý sval dlaňový - '''m. palmaris longus'''&lt;br /&gt;
* '''m.flexor digitorum superficialis, m. flexor digitorum profundus '''-&amp;gt; povrchový/ hluboký ohýbač prstů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Laterální strana ====&lt;br /&gt;
* ''extensory''&lt;br /&gt;
* vnitřní natahovač zápěstí - '''m.extensor carpi ulnaris/radialis (longus/brevis)''' -&amp;gt; obecné natažení ruky&lt;br /&gt;
* natahovač prstů - '''.m.extensor digitorum'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Hluboká vrstva ====&lt;br /&gt;
* předloktí + prsty&lt;br /&gt;
* dlouhý odtahovač palce - '''m.abduktor pollicis longus'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Svaly ruky ====&lt;br /&gt;
* jsou to všechny svaly od zápěstí níž&lt;br /&gt;
** palcová strana - 4 svaly, reliéf palce tvoří svalový hrbol kolem palce - '''thenar''' -&amp;gt; veškeré pohyby palce, úchop, do opozice vůči dlani&lt;br /&gt;
** malíková strana - 3 svaly zajišťující odtahování, přitahování malíku k palci; svalový hrbol kolem malíku - '''hypothenar'''; '''m. digiti minimi'''&lt;br /&gt;
** středová vrstva - mezikosterní svaly v několika vrstvách, veškeré pohyby prstů, mezi jednotlivými články prstů; '''m. interossei palmaris/dorsalis'''&lt;br /&gt;
== Svaly dolní končetiny ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Svaly pletence dolní končetiny ===&lt;br /&gt;
* bedrokyčelní sval - '''m. iliopsoas''' - udržuje rovnováhu trupu, ovlivňuje pohyby stehna, má 2 části: '''m. iliacus''' na přední straně a '''m. psoas '''na zadní straně '''– minor''' (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), '''major''' (vytáčení stehna ven)&lt;br /&gt;
* hýžďový sval - '''m. gluteus''' - zadní část DK: maximus/ medeus/ minimus; je to podklad hýždí, zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu + při předklonu&lt;br /&gt;
* sval hruškovitý - '''m. piriformis''' - z pánve na stehenní kost -&amp;gt; vytočení DK (zevní rotace); pelvitrochanterický sval&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Svaly stehna ===&lt;br /&gt;
* čtyřhlavý sval stehenní - '''m. quadriceps femoris''' - největší sval v těle, 1 hlava na pánev a 3 na stehenní kosti -&amp;gt; 1 distální úpon na koleno; kontrakce -&amp;gt; napřímení bérce (dochází k extensi kolena); pohyby trupu, chůze, vstávání ze sedu, přitažení stehna k těla, napomáhá při předklonu&lt;br /&gt;
* krejčovský sval - '''m. sartorius''' - nejdelší sval v těle, spirálovitý, probíhá napříč stehnem; upíná se na vnitřní epikondylu; zajišťuje flexi v kolenním kloubu, zevní rotaci stehna, vnitřní rotaci bérce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* štíhlý sval stehenní (&amp;quot;panenský sval&amp;quot;) - '''m. gracilis''' - na vnitřní straně stehen, addukce kolen (drží nohy u sebe)&lt;br /&gt;
* dvojhlavý sval stehenní - '''m.biceps femori''' - flexe v koleni, v dorzální části, jsou tma ještě 2 další svaly (synergisté):&lt;br /&gt;
** sval pološlašitý - m.semitendianosus&lt;br /&gt;
** sval poloblanitý - m. semimemkranosus&lt;br /&gt;
* velký přitahovač - '''m.adduktor magnus longus/ brevis''' - přitahování kolen, stehen k sobě&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Svaly bérce ===&lt;br /&gt;
* přední strana - ''extenzory''&lt;br /&gt;
** přední sval holenní - '''m.tibialis anterior'''&lt;br /&gt;
** dlouhý natahovač prstů - '''m.extensor digitorum longus'''&lt;br /&gt;
** dlouhý natahovač palce - '''m.extensor hallucis longus'''&lt;br /&gt;
* zadní strana ''flexory''&lt;br /&gt;
** trojhlavý lýtkový sval - '''m. triceps surae''' - tvoří tvar lýtka, má 3 hlavní složky: '''m.gastroenemiis lateralis/medialis, m.soleus'''; má společnou šlachu, která se upíná na o.calcaneus - Achillova šlacha&lt;br /&gt;
** ohybu nohy, chůze, běh, stoupání, vzpřímený postoj, ''plantární flexe'' - noha se ohne v kotníku&lt;br /&gt;
** hluboké vrstvy: '''m.flexor hallucis longus, m.flexor digitorum longus'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Svaly nohy ===&lt;br /&gt;
* horní vrstva (dorzální) - hřbet -&amp;gt; ''extensory''&lt;br /&gt;
** '''m. extensor digitorum brevis, m.extensor hallucis brevis'''&lt;br /&gt;
* planta (ploska) -&amp;gt; ''flexory, abduktory, adduktory''&lt;br /&gt;
* v oblasti palce jsou abduktory a adduktory palce vůči zbytku prstů, spousta malých svalů, '''m.ab/adduktor hallucis'''&lt;br /&gt;
* na malíkové straně '''m.ab/adduktor digiti minimi'''&lt;br /&gt;
* na chodidlové straně '''m.interossei plantares'''&lt;br /&gt;
== Patologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Polymyozitida ===&lt;br /&gt;
* zánětlivé autoimunitní onemocnění příčně-pruhovaného svalstva&lt;br /&gt;
* jedná se o napadení svalových vláken&lt;br /&gt;
* část systémového onemocnění, svaly jsou ochablé, bolestivé na dotek&lt;br /&gt;
* postižená část je teplotně jiná než zbytek těla&lt;br /&gt;
* projevuje se bolestí při chůzi ze schodů, celkovou únavou, zhoršeným spánkem&lt;br /&gt;
* obvykle k tomu je zánět spojivek, myokartitida&lt;br /&gt;
* léčba: antibiotika, kortikoidy, klidový režim&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tendinitida ===&lt;br /&gt;
* zánět šlach&lt;br /&gt;
* nejvýznamnější Achilleova šlacha -&amp;gt; kvůli přetížení, nedostatku rozcvičení&lt;br /&gt;
** bolestivé, může dojít i k přetížení -&amp;gt; vizuálně viditelné - lýtkový sval se stáhne -&amp;gt; často je třeba chirurgického zákroku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Miasthenia gravis ===&lt;br /&gt;
* svalová slabost&lt;br /&gt;
* narušení/ snížení počtu aktivních acetylcholinových receptorů&lt;br /&gt;
* vrozená porucha, nevyléčitelná, dá se jen stabilizovat&lt;br /&gt;
* člověk pak nesmí žádné prášky, které utlumují (steroidy, kortikoidy aj.)&lt;br /&gt;
* nejprve zasahuje velké svaly, poté malé&lt;br /&gt;
* projevuje se např. přecitlivělou reakcí na antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Roztroušená skleróza ===&lt;br /&gt;
* demyelinizace svalových vláken, které přestanou fungovat a ochabují&lt;br /&gt;
* progresivní charakter&lt;br /&gt;
* somatické autoimunitní onemocnění, nemá přímý genetický podklad, projevuje se kolem 30. roku&lt;br /&gt;
== Zdroj ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Svalov%C3%A1_soustava&amp;diff=47968</id>
		<title>Svalová soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Svalov%C3%A1_soustava&amp;diff=47968"/>
		<updated>2017-04-30T23:10:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: doplnění info&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* sval - '''musculus''' - základní jednotka těla&lt;br /&gt;
* zhruba 600 svalů v těle, tvoří 40 % celkové hmotnosti&lt;br /&gt;
* tělo svalu (svalové bříško) je tvořeno sv. vlákny, které jsou ve sv. obalu - '''endomizium''', více vláken jen pak v '''perimiziu''', celá sv. vlákna jsou v '''epimiziu'''&lt;br /&gt;
* vazivová blána je u konce silnější (tím jak se jednotlivé vaz. vlákna střetávají) -&amp;gt; tvoří '''fascii''' - vazivový úchyt, který se připojuje k drsnatinám a ke kostem -&amp;gt; tvoří šlachu&lt;br /&gt;
* některé svaly mají jen 1 obal, jiné více&lt;br /&gt;
* cévní zásobení - do každého svalu vstupuje céva kolmo (do sv. bříška), kde se začne rozvětvovat -&amp;gt; vytvoří se kapilární síť&lt;br /&gt;
* průsvit vlásečnice je větší než 1 velké cévy -&amp;gt; výživa, kyslík, energie&lt;br /&gt;
* vény, které odcházejí, odvádí spodiny metabolismu&lt;br /&gt;
* v klidu je průtok menší než v pohybu (cca 5 %)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Funkční dělení svalů ===&lt;br /&gt;
* pomalé - posturální, statická práce, méně výkonné -&amp;gt; méně unavitelné&lt;br /&gt;
* rychlé - aktivní, krátkodobý výkon, zajišťují pohyb&lt;br /&gt;
* hlavní - mají největší odpovědnost&lt;br /&gt;
* vedlejší - pomocné&lt;br /&gt;
* fixační - fixují pohyb -&amp;gt; když fungují nesprávně -&amp;gt; bolest (aby hlavní a pomocné svaly mohly vykonat správný pohyb)&lt;br /&gt;
* neutralizační - je jich méně; pomocné -&amp;gt; ruší nežádoucí změny a umožňují správný výkon pohybu&lt;br /&gt;
* sinergisté - sval, který se účastní stejného pohybu jako agonista&lt;br /&gt;
* antagonisté - působí opačným pohybem jako agonista&lt;br /&gt;
* agonisté - zajišťují pohyb určitým směrem (hlavní vykonavatel pohybu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Typy svalů podle funkce ===&lt;br /&gt;
* flexory - ohybače&lt;br /&gt;
* extensory - natahovače&lt;br /&gt;
* abduktory - odtahovače&lt;br /&gt;
* adduktory - přitahovače&lt;br /&gt;
* sfinktory - svěrače (jsou kruhové)&lt;br /&gt;
* dilatátory - rozšiřovače&lt;br /&gt;
* levátory - zvedače&lt;br /&gt;
* depresory - stahovače&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Svalová inervace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Motorická ====&lt;br /&gt;
* zajišťují ji alfa-motoneurony&lt;br /&gt;
* hybná, odstředivá&lt;br /&gt;
* motorická vlákna mají acetylcholin , vychází z předních rohů míšních -&amp;gt; v CNS centra pro pohyb zpracovávají informaci o pohybu a koordinují jej&lt;br /&gt;
* odlišuje se, jestli je pohyb velký /malý/ ultra jemný -&amp;gt; podle toho se určuje motorická jednotka -&amp;gt; kolik zaktivuje sv. vláken (1 nerv klidně 10 sv. vláken; pohyb nohy je např. až 400 sv. vláken)&lt;br /&gt;
* inervace se liší podle typu pohybu&lt;br /&gt;
* 1 nerv. vlákno + množství sv. vláken = motorická jednotka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Senzitivní (citlivá) ====&lt;br /&gt;
* sv. vřeténka, šlachová tělíska&lt;br /&gt;
* dostředivá -&amp;gt; vlákna začínají v oblasti svalu a šlachy&lt;br /&gt;
* zajišťuje vzpřímený postoj, rovnováhu (není to aktivní pohyb)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vegetativní ====&lt;br /&gt;
* zajišťuje průsvit kapilár, neovlivňuje pohyb&lt;br /&gt;
* '''vazodilatace '''(otevření) X '''vazokonstrikce''' (uzavření)&lt;br /&gt;
* svalový stah může být:&lt;br /&gt;
** izometrický - mění se napětí svalu, ale jeho délka je stejná (např. zatnutí zubů)&lt;br /&gt;
** izotomická - kontrakce, při které se mění délka svalů, napětí zůstává stejné (např. podání lehkého předmětu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Strukturovaný model svalů ===&lt;br /&gt;
* hladké - nejsou ovlivnitelné vůlí; kontra&lt;br /&gt;
* příčně pruhované - aktin a myosin -&amp;gt; kontraktivní bílkoviny, které umožňují stah -&amp;gt; barevná odlišnost, způsobují pohyb&lt;br /&gt;
* speciální - srdce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chemické složení svalu ===&lt;br /&gt;
* 70-75 % voda&lt;br /&gt;
* 24 % organické látky - bílkoviny -&amp;gt; aktin + myosin + myoglobin (podobná struktura jako hemoglobin), který  je schopný vázat na sebe kyslík -&amp;gt; sval může jet na kyslíkový dluh, + cukry, tuky (zásobní glykogen -&amp;gt; podílí se na ATP, zajišťuje cukr)&lt;br /&gt;
* 1 % anorganických látek - ionty -&amp;gt; podílí se na vlastním nervovém přenosu; při tenzi a úzkostech málo hořčíku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vývoj svalu ===&lt;br /&gt;
* dítě 1/4 váhy -&amp;gt; roste podíl sv. hmoty na 1/3 v dospělosti&lt;br /&gt;
* vývoj má řád - nejdříve velké svaly (hrubá motorika), pak svaly s jemnou motorikou&lt;br /&gt;
* souvisí to s postupným dozráváním nervové soustavy (nervových vláken)&lt;br /&gt;
== Svaly hlavy ==&lt;br /&gt;
# '''Mimické svaly (výrazové)''' &lt;br /&gt;
# '''Žvýkací svaly''' &lt;br /&gt;
=== Mimické svaly ===&lt;br /&gt;
* vedou od lebečních kostí do kůže&lt;br /&gt;
* pohybují kůží, ovlivňují výraz&lt;br /&gt;
* podílí se i na mluvení a příjmu potravy&lt;br /&gt;
* vazivová ploténka - '''galea aponeuratica''' - je tuhá vazivová blána ve vlasové části hlavy, srůstá s kůží a upínají se na ní:&lt;br /&gt;
** čelní svaly''' '''- '''m. vente frontalis''' - svrašťuje čelo&lt;br /&gt;
** týlní svaly - '''m. vente occipitalis''' - natahuje čelo&lt;br /&gt;
** -&amp;gt; '''m. occipitofrontalis'''&lt;br /&gt;
* okolo-očnicový sval (okohybný) - '''mm. orbicularis oculi''' - otevírá/ zavírá oči&lt;br /&gt;
* kruhový ústní sval - '''m. orbicularis oris''' - podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům, pomáhá tonaci (mluvení), špulení, pískání&lt;br /&gt;
* tvářový sval - '''m. buccinator''' - nejmohutnější mimický sval, který je podkladem tváří, modeluje obličej, přitlačuje tváře k zubům, při stahu -&amp;gt; úsměv&lt;br /&gt;
* smíchový sval - '''m. risorius'''&lt;br /&gt;
* nosní sval - '''m. nasalis''' - ovlivňuje průchod nosních nozder&lt;br /&gt;
* '''levator ani, depressor ani''' -&amp;gt; koutky úst&lt;br /&gt;
* velký a malý jařmový oblouk, bradový sval...&lt;br /&gt;
=== Žvýkací svaly ===&lt;br /&gt;
* zajišťují pohyb dolní čelisti, začínají na kostech mozkové části lebky&lt;br /&gt;
* podílí se na artikulaci, žvýkání -&amp;gt; synergisté&lt;br /&gt;
* žvýkací sval - '''m. masseter''' - přitahuje dolní čelist, umožňuje práci stoliček&lt;br /&gt;
* spánkový sval - '''m. temporalis''' - přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu&lt;br /&gt;
* křídlové svaly - '''m. pterygoideui''' - lateralis a medialis, posunuje dolní čelist dopředu a dozadu&lt;br /&gt;
* -&amp;gt; tyto svaly se podílí na kousání, žvýkání, sání, řeči či smíchu&lt;br /&gt;
== Svaly krku ==&lt;br /&gt;
* poslední vrstvy uloženy hluboko při páteři&lt;br /&gt;
* kožní krční sval - '''m. platysma''' - tvoří dekolt, od prsou až po bradu, v mládí vypnutý, pak vrásčitý; kvůli svému uložení nejde kosmeticky upravit; je velmi jemný, zajišťuje obecné pohyby hlavou&lt;br /&gt;
* zdvihač hlavy - '''m. sternocleidomastoideus''' - 2 svaly po bocích krku; otáčení a úklony hlavy&lt;br /&gt;
* jazylkový sval - '''m. hyoideus''' - tvoří dno ústní dutiny, je spojen s jazylkou; podílí se na držení jazyka a jeho pohybu + otevírání hrtanu&lt;br /&gt;
** m. suprahyoidei - nadjazykové svaly&lt;br /&gt;
** m. infrahyoidei - podjazykové svaly&lt;br /&gt;
* svaly šikmé - '''m. scaleni''' - z druhé strany krku podél páteře, pohyb hlavy, zpevňují obratle a žebry, která zdvihají (&amp;lt;= '''pomocné dýchací svaly''')&lt;br /&gt;
== Svaly hrudníku ==&lt;br /&gt;
* velký prsní sval - '''m. pectoralis''' - '''major''' – tvoří reliéf hrudníku a je to 2. pomocný sval dýchací; přitahuje HK k hrudníku; začíná na vnitřní straně klíčku, od k. hrudní a přilehlých chrupavek pravých žeber a od pochvy př. sv. břišního; masité snopce se sbíhají k jamce podpažní, kterou tvoří&lt;br /&gt;
* malý prsní sval - '''m. pectoralis minor''' – u lopatky, zvedá žebra (=pomocný sval dýchací); zajišťuje předpažení, připažení&lt;br /&gt;
* podklíčkový sval - '''m. subclavius''' - pomocný sval dýchací&lt;br /&gt;
* pilovitý sval přední- '''m. serratus anterior''' - plochý sval jdoucí od žeber po zevní ploše hrudníku až k okraji lopatky; oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení; pomocný dýchací sval, zajišťuje pohyby HK&lt;br /&gt;
* pod  ním leží mezižeberní svaly: '''m. intercostales interni''' (vnitřní mezižeberní sv. zajišťující výdech; stáhne hrudník dolů, spojí žebra) '''et externi '''(zajišťuje nádech, otevře hrudník)&lt;br /&gt;
* bránice - '''diaphragma''' - hlavní a nejdůležitější dýchací sval uvnitř hrudníku, odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní,  začíná od k. hrudní, chrupavky 7.-12. žebra a bederní páteře; sv. snopce se sbíhají do středu, kde je vazivová ploténka; uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2  půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí, má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu; v kontrakci se stáhne (vdech), pokles bránice, zvětší se hrudní koš X při uvolnění se vrací do původní polohy (výdech)&lt;br /&gt;
== Svaly břišní ==&lt;br /&gt;
* přímý břišní sval - '''m. rectus abdominalis''' - párový, má 3 části, od k. hrudní po k. stydkou , tvaruje přední část břicha, pomáhá vzpřímenému postoji, úklony, předklony, pohyby v oblasti pasu ; břišní lis (stáhnutí)&lt;br /&gt;
* šikmý sval břišní - '''m. obliquus abdominalis''' - interni/externi - bok; předklon, záklon, břišní lis, fixace pánve, rotace trupu&lt;br /&gt;
* příčný břišní sval - '''m. transversus abdominis''' - tvoří hlubokou vrstvu, podklad břicha, břišní lis (tlačení), napomáhá tvořit klenbu břišní&lt;br /&gt;
* čtyřhlavý sval bederní - '''m. quadratus lumborum''' - uzavírá břišní dutinu, vyrovnává bederní obratle, vzpřímený postoj, napomáhá páteři&lt;br /&gt;
== Svaly zad ==&lt;br /&gt;
* zádový sval - '''m. trapezius''' - pohyby zad a horních končetin a lopatek&lt;br /&gt;
* pilový sval - '''m. seratus posterior''' - podél páteře, dýchání, vzpřímená poloha&lt;br /&gt;
* široký zádový sval - '''m. latissimus dorsi''' - od dolní poloviny zad, od hrudní páteře k hýždím&lt;br /&gt;
* napřimovač páteře - '''m. erector spinae''' - v hloubce, dolní část zad&lt;br /&gt;
* zdvihač řitní - '''m. levator ani''' - párový, uzavírá dno pánevní, svěrač konečníku, u mužů jím procházejí močovody, u žen pochva&lt;br /&gt;
== Svaly horní končetiny ==&lt;br /&gt;
* '''musculus deltoideus''' = sval deltový – reliéf paže (rameno), funkce - upažení&lt;br /&gt;
* '''m.supraspinatus''' - nad hřebenem &lt;br /&gt;
* '''m.infraspinatus''' - pod hřebenem, tyto tři spojují lopatku s kostí pažní = pohyb ramene&lt;br /&gt;
* '''m.subscapularis''' - pod lopatkou&lt;br /&gt;
'''Paže''' &lt;br /&gt;
* '''m. biceps brachii'''&lt;br /&gt;
* '''m. brachialis''' – leží pod bicepsem, tyto dva fce ohyb lokte, jsou na vnitřní straně paže&lt;br /&gt;
* '''m. triceps brachii''' – extenze – natažení předloktí – vnější strana&lt;br /&gt;
Obecně platí:&lt;br /&gt;
* svaly ležící blíže k trupu pohybují oblastí vzdálenější&lt;br /&gt;
* svaly u ramene – pohyb předloktí&lt;br /&gt;
* svaly u předloktí – pohyb dlaně&lt;br /&gt;
'''Svaly předloktí''' &lt;br /&gt;
* 3 vrstvy:&lt;br /&gt;
# přední&lt;br /&gt;
# zadní&lt;br /&gt;
# postranní (malíková strana)&lt;br /&gt;
Funkce:&lt;br /&gt;
* '''flexory''' = ohybače&lt;br /&gt;
* '''extenzory''' = natahovače&lt;br /&gt;
* '''pronátory''' (viz [http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&amp;amp;cizi_slovo=pronace pronace])&lt;br /&gt;
'''Svaly ruky''' &lt;br /&gt;
Jsou to všechny svaly od zápěstí níž.&lt;br /&gt;
* Palcovou oblast tvoří 4 svaly s funkcí:&lt;br /&gt;
** přitahování a odtahování palce&lt;br /&gt;
** ohýbání palce&lt;br /&gt;
** stažení palce do opozice k dlani&lt;br /&gt;
** '''thenar''' – svalový hrbol kolem palce&lt;br /&gt;
* Svaly malíkové oblasti: 3&lt;br /&gt;
** odtahování, přitahování a stavění&lt;br /&gt;
** přitahování malíku k palci&lt;br /&gt;
** '''hypothenar''' – svalový hrbol kolem malíku&lt;br /&gt;
== Svaly dolní končetiny ==&lt;br /&gt;
* Začínají na pánvi, upínají se na lopatu pánve kyčelní&lt;br /&gt;
* bedrokyčelní sval - '''m. iliopsoas''' - 2 části: '''m. iliacus''' – v oblasti beder a '''m. psoas – minor''' (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), '''maior''' (vytáčení stehna ven)&lt;br /&gt;
* m. gluteus - zadní část DK: maximus, medeus, minimus, funkce: zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu, tvoří hýždě&lt;br /&gt;
* sval hruškovitý - '''m. piriformis''' - lopata kyčelní – stehenní kost, funkce: zajišťuje zevní rotaci – vyklopení stehna&lt;br /&gt;
* čtyřhlavý sval stehenní - '''m. quadriceps femoris''' - největší sval v těle, pohybuje bércem – extense v koleni, natahuje bérec, napomáhá při předklonu (končetiny k tělu)&lt;br /&gt;
* krejčovský sval - '''m. sartorius''' - nejdelší sval v těle, probíhá napříč stehnem, od zevního k vnitřnímu kondilu&lt;br /&gt;
Funkce:&lt;br /&gt;
* abdukce (unožení)&lt;br /&gt;
* flexe v koleni (skrčení)&lt;br /&gt;
* vnitřní rotace bérce při fixovaném koleni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* panenský sval - '''m. gracilis''' - addukce kolen (drží nohy u sebe)&lt;br /&gt;
* dvojhlavý sval stehenní - '''m. biceps femoris''' - flexe v koleni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* přední strana bérce - '''extenzory''' - extenze nohy (přitažení špičky k bérci)&lt;br /&gt;
* zadní strana bérce - '''flexory: m. triceps surae''' – trojhlavý lýtkový, vytváří tvar lýtka, fce při ohybu nohy, při chůzi, při vzpřímeném postoji, úpon do Achillovy šlachy na kost patní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* podél kostí hluboké svaly – flexe planty (plosky nohy), flexe palce a prstů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* strana planty: abduktor (odtahovač) palce, adduktor (přitahovač) palce&lt;br /&gt;
* střední část planty: jako na ruce – svaly zajišťující pohyb jednotlivých prstů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Patologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Polymyozitida ===&lt;br /&gt;
* zánětlivé autoimunitní onemocnění příčně-pruhovaného svalstva&lt;br /&gt;
* jedná se o napadení svalových vláken&lt;br /&gt;
* část systémového onemocnění, svaly jsou ochablé, bolestivé na dotek&lt;br /&gt;
* postižená část je teplotně jiná než zbytek těla&lt;br /&gt;
* projevuje se bolestí při chůzi ze schodů, celkovou únavou, zhoršeným spánkem&lt;br /&gt;
* obvykle k tomu je zánět spojivek, myokartitida&lt;br /&gt;
* léčba: antibiotika, kortikoidy, klidový režim&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tendinitida ===&lt;br /&gt;
* zánět šlach&lt;br /&gt;
* nejvýznamnější Achilleova šlacha -&amp;gt; kvůli přetížení, nedostatku rozcvičení&lt;br /&gt;
** bolestivé, může dojít i k přetížení -&amp;gt; vizuálně viditelné - lýtkový sval se stáhne -&amp;gt; často je třeba chirurgického zákroku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Miasthenia gravis ===&lt;br /&gt;
* svalová slabost&lt;br /&gt;
* narušení/ snížení počtu aktivních acetylcholinových receptorů&lt;br /&gt;
* vrozená porucha, nevyléčitelná, dá se jen stabilizovat&lt;br /&gt;
* člověk pak nesmí žádné prášky, které utlumují (steroidy, kortikoidy aj.)&lt;br /&gt;
* nejprve zasahuje velké svaly, poté malé&lt;br /&gt;
* projevuje se např. přecitlivělou reakcí na antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Roztroušená skleróza ===&lt;br /&gt;
* demyelinizace svalových vláken, které přestanou fungovat a ochabují&lt;br /&gt;
* progresivní charakter&lt;br /&gt;
* somatické autoimunitní onemocnění, nemá přímý genetický podklad, projevuje se kolem 30. roku&lt;br /&gt;
== Zdroj ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Svalov%C3%A1_soustava&amp;diff=47964</id>
		<title>Svalová soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Svalov%C3%A1_soustava&amp;diff=47964"/>
		<updated>2017-04-30T11:39:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* sval - '''musculus''' - základní jednotka těla&lt;br /&gt;
* zhruba 600 svalů v těle, tvoří 40 % celkové hmotnosti&lt;br /&gt;
* tělo svalu (svalové bříško) je tvořeno sv. vlákny, které jsou ve sv. obalu - '''endomizium''', více vláken jen pak v '''perimiziu''', celá sv. vlákna jsou v '''epimiziu'''&lt;br /&gt;
* vazivová blána je u konce silnější (tím jak se jednotlivé vaz. vlákna střetávají) -&amp;gt; tvoří '''fascii''' - vazivový úchyt, který se připojuje k drsnatinám a ke kostem -&amp;gt; tvoří šlachu&lt;br /&gt;
* některé svaly mají jen 1 obal, jiné více&lt;br /&gt;
* cévní zásobení - do každého svalu vstupuje céva kolmo (do sv. bříška), kde se začne rozvětvovat -&amp;gt; vytvoří se kapilární síť&lt;br /&gt;
* průsvit vlásečnice je větší než 1 velké cévy -&amp;gt; výživa, kyslík, energie&lt;br /&gt;
* vény, které odcházejí, odvádí spodiny metabolismu&lt;br /&gt;
* v klidu je průtok menší než v pohybu (cca 5 %)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Funkční dělení svalů ===&lt;br /&gt;
* pomalé - posturální, statická práce, méně výkonné -&amp;gt; méně unavitelné&lt;br /&gt;
* rychlé - aktivní, krátkodobý výkon, zajišťují pohyb&lt;br /&gt;
* hlavní - mají největší odpovědnost&lt;br /&gt;
* vedlejší - pomocné&lt;br /&gt;
* fixační - fixují pohyb -&amp;gt; když fungují nesprávně -&amp;gt; bolest (aby hlavní a pomocné svaly mohly vykonat správný pohyb)&lt;br /&gt;
* neutralizační - je jich méně; pomocné -&amp;gt; ruší nežádoucí změny a umožňují správný výkon pohybu&lt;br /&gt;
* sinergisté - sval, který se účastní stejného pohybu jako agonista&lt;br /&gt;
* antagonisté - působí opačným pohybem jako agonista&lt;br /&gt;
* agonisté - zajišťují pohyb určitým směrem (hlavní vykonavatel pohybu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Typy svalů podle funkce ===&lt;br /&gt;
* flexory - ohybače&lt;br /&gt;
* extensory - natahovače&lt;br /&gt;
* abduktory - odtahovače&lt;br /&gt;
* adduktory - přitahovače&lt;br /&gt;
* sfinktory - svěrače (jsou kruhové)&lt;br /&gt;
* dilatátory - rozšiřovače&lt;br /&gt;
* levátory - zvedače&lt;br /&gt;
* depresory - stahovače&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Svalová inervace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Motorická ====&lt;br /&gt;
* zajišťují ji alfa-motoneurony&lt;br /&gt;
* hybná, odstředivá&lt;br /&gt;
* motorická vlákna mají acetylcholin , vychází z předních rohů míšních -&amp;gt; v CNS centra pro pohyb zpracovávají informaci o pohybu a koordinují jej&lt;br /&gt;
* odlišuje se, jestli je pohyb velký /malý/ ultra jemný -&amp;gt; podle toho se určuje motorická jednotka -&amp;gt; kolik zaktivuje sv. vláken (1 nerv klidně 10 sv. vláken; pohyb nohy je např. až 400 sv. vláken)&lt;br /&gt;
* inervace se liší podle typu pohybu&lt;br /&gt;
* 1 nerv. vlákno + množství sv. vláken = motorická jednotka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Senzitivní (citlivá) ====&lt;br /&gt;
* sv. vřeténka, šlachová tělíska&lt;br /&gt;
* dostředivá -&amp;gt; vlákna začínají v oblasti svalu a šlachy&lt;br /&gt;
* zajišťuje vzpřímený postoj, rovnováhu (není to aktivní pohyb)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vegetativní ====&lt;br /&gt;
* zajišťuje průsvit kapilár, neovlivňuje pohyb&lt;br /&gt;
* '''vazodilatace '''(otevření) X '''vazokonstrikce''' (uzavření)&lt;br /&gt;
* svalový stah může být:&lt;br /&gt;
** izometrický - mění se napětí svalu, ale jeho délka je stejná (např. zatnutí zubů)&lt;br /&gt;
** izotomická - kontrakce, při které se mění délka svalů, napětí zůstává stejné (např. podání lehkého předmětu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Strukturovaný model svalů ===&lt;br /&gt;
* hladké - nejsou ovlivnitelné vůlí; kontra&lt;br /&gt;
* příčně pruhované - aktin a myosin -&amp;gt; kontraktivní bílkoviny, které umožňují stah -&amp;gt; barevná odlišnost, způsobují pohyb&lt;br /&gt;
* speciální - srdce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chemické složení svalu ===&lt;br /&gt;
* 70-75 % voda&lt;br /&gt;
* 24 % organické látky - bílkoviny -&amp;gt; aktin + myosin + myoglobin (podobná struktura jako hemoglobin), který  je schopný vázat na sebe kyslík -&amp;gt; sval může jet na kyslíkový dluh, + cukry, tuky (zásobní glykogen -&amp;gt; podílí se na ATP, zajišťuje cukr)&lt;br /&gt;
* 1 % anorganických látek - ionty -&amp;gt; podílí se na vlastním nervovém přenosu; při tenzi a úzkostech málo hořčíku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vývoj svalu ===&lt;br /&gt;
* dítě 1/4 váhy -&amp;gt; roste podíl sv. hmoty na 1/3 v dospělosti&lt;br /&gt;
* vývoj má řád - nejdříve velké svaly (hrubá motorika), pak svaly s jemnou motorikou&lt;br /&gt;
* souvisí to s postupným dozráváním nervové soustavy (nervových vláken)&lt;br /&gt;
== Svaly hlavy ==&lt;br /&gt;
# '''Mimické svaly''' &lt;br /&gt;
# '''Žvýkací svaly''' &lt;br /&gt;
=== Mimické svaly ===&lt;br /&gt;
* Začínají na kosti, ale upínají se do kůže (na rozdíl od jiných svalů)&lt;br /&gt;
* '''galea aponeurotica''' - vazivová blána v calvě, srůstá s kůží vlasaté části hlavy, v přední části přechází ve sval '''m. occipitofrontalis''', přední část ('''venter frontalis''') – svrašťuje čelo a zvedá obočí nahoru, zadní část ('''venter occipitalis''') – vyrovnává čelo&lt;br /&gt;
* kruhový sval oční - '''m. orbicularis oculi''' - uzavírá a otevírá oči -&amp;gt; víčka, mimika očí&lt;br /&gt;
* kruhový ústní sval - '''m. orbicularis oris''' - podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům&lt;br /&gt;
* tvářový sval - '''m. buccinator''' - nejmohutnější mimický sval, modeluje obličej, přitlačuje tváře k zubům&lt;br /&gt;
=== Žvýkací svaly ===&lt;br /&gt;
Zajišťují pohyb dolní čelisti.&lt;br /&gt;
* žvýkací sval - '''m. masseter''' - přitahuje dolní čelist, umožňuje práci stoliček&lt;br /&gt;
* spánkový sval - '''m. temporalis''' - přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu&lt;br /&gt;
* křídlový sval - '''m. pterygoideus''' - lateralis a medialis, posunuje dolní čelist dopředu a dozadu&lt;br /&gt;
Tyto svaly působí synergicky - řeč, zpěv, smích, kousání, žvýkání, sání.....&lt;br /&gt;
== Svaly krku ==&lt;br /&gt;
* '''m. platysma''' - tvoří dekolt, od prsou až po bradu, v mládí vypnutý, pak vrásní, díky svému uložení nejde kosmeticky upravit, velmi jemný, podkožní, pohybuje hlavou&lt;br /&gt;
* zdvihač hlavy - '''m. sternocleidomastoideus''' - 2 svaly po bocích krku&lt;br /&gt;
* jazylkové svaly - '''m. hyloideus''' - tvoří dno ústní dutiny&lt;br /&gt;
* kloněné svaly - '''m. scaleni''' - z druhé strany krku podél páteře, pohyb hlavy, zpevňují obratle, i s žebry, zdvihají žebra (&amp;lt;= '''pomocné dýchací svaly''')&lt;br /&gt;
== Svaly hrudníku ==&lt;br /&gt;
* prsní sval - '''m. pectoralis''' - '''major''' – hrudník a přední jáma podpažní, přitahuje paži, pomáhá při dýchání, '''minor''' – uložen pod majorem, zvedá žebra ( = pomocný sval dýchací) + předpažení&lt;br /&gt;
* pilovitý sval - '''m. serratus anterior''' - po bocích hrudníku, oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení, pomocný dýchací&lt;br /&gt;
* mezižeberní svaly - '''m. intercostales''' - externi – otevírají hrudní koš - nádech, interni - výdech&lt;br /&gt;
* bránice - '''diaphragma''' - odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní, uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2  půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí, má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu, hlavní a nejdůležitější dýchací sval, kontrakce - pokles bránice - zvětší se hrudní koš - vdech, při uvolnění se vrací do původní polohy&lt;br /&gt;
== Svaly břišní ==&lt;br /&gt;
* přímý břišní sval - '''m. rectus abdominalis''' - uprostřed břicha, od hrudní kosti po stydkou sponu =&amp;gt; předklon, záklon, proložen 3 šlachami&lt;br /&gt;
* boční břišní sval - '''m. transversus abdominis''' - pod bočními břišními svaly, břišní lis (tlačení)&lt;br /&gt;
* čtyřhlavý sval bederní - '''m. quadratus lumborum''' - až k páteři, pohyb boků, zadku&lt;br /&gt;
== Svaly zad ==&lt;br /&gt;
* zádový sval - '''m. trapezius''' - pohyby zad a horních končetin a lopatek&lt;br /&gt;
* pilový sval - '''m. seratus posterior''' - podél páteře, dýchání, vzpřímená poloha&lt;br /&gt;
* široký zádový sval - '''m. latissimus dorsi''' - od dolní poloviny zad, od hrudní páteře k hýždím&lt;br /&gt;
* napřimovač páteře - '''m. erector spinae''' - v hloubce, dolní část zad&lt;br /&gt;
* zdvihač řitní - '''m. levator ani''' - párový, uzavírá dno pánevní, svěrač konečníku, u mužů jím procházejí močovody, u žen pochva&lt;br /&gt;
== Svaly horní končetiny ==&lt;br /&gt;
* '''musculus deltoideus''' = sval deltový – reliéf paže (rameno), funkce - upažení&lt;br /&gt;
* '''m.supraspinatus''' - nad hřebenem &lt;br /&gt;
* '''m.infraspinatus''' - pod hřebenem, tyto tři spojují lopatku s kostí pažní = pohyb ramene&lt;br /&gt;
* '''m.subscapularis''' - pod lopatkou&lt;br /&gt;
'''Paže''' &lt;br /&gt;
* '''m. biceps brachii'''&lt;br /&gt;
* '''m. brachialis''' – leží pod bicepsem, tyto dva fce ohyb lokte, jsou na vnitřní straně paže&lt;br /&gt;
* '''m. triceps brachii''' – extenze – natažení předloktí – vnější strana&lt;br /&gt;
Obecně platí:&lt;br /&gt;
* svaly ležící blíže k trupu pohybují oblastí vzdálenější&lt;br /&gt;
* svaly u ramene – pohyb předloktí&lt;br /&gt;
* svaly u předloktí – pohyb dlaně&lt;br /&gt;
'''Svaly předloktí''' &lt;br /&gt;
* 3 vrstvy:&lt;br /&gt;
# přední&lt;br /&gt;
# zadní&lt;br /&gt;
# postranní (malíková strana)&lt;br /&gt;
Funkce:&lt;br /&gt;
* '''flexory''' = ohybače&lt;br /&gt;
* '''extenzory''' = natahovače&lt;br /&gt;
* '''pronátory''' (viz [http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&amp;amp;cizi_slovo=pronace pronace])&lt;br /&gt;
'''Svaly ruky''' &lt;br /&gt;
Jsou to všechny svaly od zápěstí níž.&lt;br /&gt;
* Palcovou oblast tvoří 4 svaly s funkcí:&lt;br /&gt;
** přitahování a odtahování palce&lt;br /&gt;
** ohýbání palce&lt;br /&gt;
** stažení palce do opozice k dlani&lt;br /&gt;
** '''thenar''' – svalový hrbol kolem palce&lt;br /&gt;
* Svaly malíkové oblasti: 3&lt;br /&gt;
** odtahování, přitahování a stavění&lt;br /&gt;
** přitahování malíku k palci&lt;br /&gt;
** '''hypothenar''' – svalový hrbol kolem malíku&lt;br /&gt;
== Svaly dolní končetiny ==&lt;br /&gt;
* Začínají na pánvi, upínají se na lopatu pánve kyčelní&lt;br /&gt;
* bedrokyčelní sval - '''m. iliopsoas''' - 2 části: '''m. iliacus''' – v oblasti beder a '''m. psoas – minor''' (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), '''maior''' (vytáčení stehna ven)&lt;br /&gt;
* m. gluteus - zadní část DK: maximus, medeus, minimus, funkce: zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu, tvoří hýždě&lt;br /&gt;
* sval hruškovitý - '''m. piriformis''' - lopata kyčelní – stehenní kost, funkce: zajišťuje zevní rotaci – vyklopení stehna&lt;br /&gt;
* čtyřhlavý sval stehenní - '''m. quadriceps femoris''' - největší sval v těle, pohybuje bércem – extense v koleni, natahuje bérec, napomáhá při předklonu (končetiny k tělu)&lt;br /&gt;
* krejčovský sval - '''m. sartorius''' - nejdelší sval v těle, probíhá napříč stehnem, od zevního k vnitřnímu kondilu&lt;br /&gt;
Funkce:&lt;br /&gt;
* abdukce (unožení)&lt;br /&gt;
* flexe v koleni (skrčení)&lt;br /&gt;
* vnitřní rotace bérce při fixovaném koleni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* panenský sval - '''m. gracilis''' - addukce kolen (drží nohy u sebe)&lt;br /&gt;
* dvojhlavý sval stehenní - '''m. biceps femoris''' - flexe v koleni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* přední strana bérce - '''extenzory''' - extenze nohy (přitažení špičky k bérci)&lt;br /&gt;
* zadní strana bérce - '''flexory: m. triceps surae''' – trojhlavý lýtkový, vytváří tvar lýtka, fce při ohybu nohy, při chůzi, při vzpřímeném postoji, úpon do Achillovy šlachy na kost patní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* podél kostí hluboké svaly – flexe planty (plosky nohy), flexe palce a prstů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* strana planty: abduktor (odtahovač) palce, adduktor (přitahovač) palce&lt;br /&gt;
* střední část planty: jako na ruce – svaly zajišťující pohyb jednotlivých prstů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroj ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kosti&amp;diff=47963</id>
		<title>Kosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kosti&amp;diff=47963"/>
		<updated>2017-04-30T09:47:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: finální doplnění info&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* os, mn.č. ossi&lt;br /&gt;
* kost je základní stavební jednotka kostry, jejíž základem je '''kostí tkáň '''obsahující kostní buňky (osteocyty a osteoklasty), vazivová vlákna a mezibuněčnou hmotu&lt;br /&gt;
* vznikají z vaziva (kl. kost, lebka, lopatka) nebo z chrupavky -&amp;gt; '''osifikace''' - proces tvorby tvrdé kosti, osteoblasty začnou měnit chrupavku a vytváří vlastní tkáň&lt;br /&gt;
* osifikace má přesný řád - v 1. měsíci nitroděložního vývoje osifikuje klíční kost, pak hrudník, lopatky&lt;br /&gt;
* osifikace končí cca v 25 letech&lt;br /&gt;
* existují osifikační centra, která jsou uprostřed diyfýzy -&amp;gt; růst do délky, a epifýz -&amp;gt; podstata pro kloubní spojení&lt;br /&gt;
* kostní věk - dětem se rentgenuje ruka, aby se zjistilo, jestli je vývoj v pořádku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní významy ===&lt;br /&gt;
* opora (pro měkké části těla)&lt;br /&gt;
* ochrana (schránka pro důležité orgány)&lt;br /&gt;
* zásobárna minerálních látek&lt;br /&gt;
=== Rozdělení kostí ===&lt;br /&gt;
* '''dlouhé''' – rozlišujeme 1 '''diafýzu''' (prostředek kosti) a 2 '''epifýzy''' (konec kosti)&lt;br /&gt;
* '''krátké''' – rozlišení nemají (obratle, k. zápěstní)&lt;br /&gt;
* '''ploché''' – lopatky, k. temenní&lt;br /&gt;
* '''kosti nepravidelného tvaru''' - př. dolní čelist&lt;br /&gt;
* na povrchu je&lt;br /&gt;
** chrupavka - tam, kde se kosti napojují&lt;br /&gt;
** vazivová blána -''' periost''' (okostice) - zásobuje kosti minerály -&amp;gt; růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)&lt;br /&gt;
=== Struktura kostí ===&lt;br /&gt;
* '''periost''' - tuhý, vazivový list, který pokrývá celou kost kromě kloubních ploch, vyživován a inervován&lt;br /&gt;
* '''hutné (kompaktní)''' - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí&lt;br /&gt;
* '''houbovité (spongiózní)''' - tvoří epifýzy, odolává tlaku,  tahu (deformaci kostí)&lt;br /&gt;
* uvnitř je '''kostní dřeň '''(2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)&lt;br /&gt;
=== Spojení kostí ===&lt;br /&gt;
* '''pohyblivé''' – kloubní (kloub = '''articulatio''')&lt;br /&gt;
* '''pevné''' – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)&lt;br /&gt;
* '''spojení vazivem''' (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)&lt;br /&gt;
* '''spojení chrupavkou''' (spona stydká)&lt;br /&gt;
== Kostra trupu ==&lt;br /&gt;
* kostru trupu tvoří:&lt;br /&gt;
# '''páteř'''&lt;br /&gt;
# '''žebra'''&lt;br /&gt;
# '''kost hrudní'''&lt;br /&gt;
=== Páteř - columna vertebralis ===&lt;br /&gt;
* tvořena 33-34 obratli - '''vertebrae'''&lt;br /&gt;
** tělo - '''corpus''' - směřuje dovnitř &lt;br /&gt;
** trnový výběžek - hmatatelné části &lt;br /&gt;
** oblouk &lt;br /&gt;
** obratlový otvor - '''foramen vertebrae''', v němž je '''canalis vertebralis''', jímž prochází mícha &lt;br /&gt;
* 7 krčních - '''vertebrae Cervicales''', C1-C7&lt;br /&gt;
* 12 hrudních - '''vertebrae Thoracicae''' - T1-T12, na bocích kloubní spojení pro žebra&lt;br /&gt;
* 5 bederních - '''vertebrae Lumbales''' - L1-L5, největší, nejmohutnější, mezi obratli největší prostor (zde se dělá lumbální punkce)&lt;br /&gt;
* 5 křížových - '''vertebrae Sacrales''' - S1-S5, spojují se v kost křížovou, málo pohyblivé&lt;br /&gt;
* 4/5 kostrčních - '''vertabrae Coccygeae''' - Co1-Co4/5, spojují se v kost kostrční -&amp;gt; kostrč&lt;br /&gt;
* nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíce blokád, uštípnutých nervů&lt;br /&gt;
# obratel = '''atlas''' (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -&amp;gt; kývavé pohyby hlavy&lt;br /&gt;
# obratel = '''axis''' – kloubní spojení s atlasem, zajišťuje otáčivý pohyb hlavy&lt;br /&gt;
# dalších 5 obratlů má klasický tvar, poslední 7. má vystouplý trnový výběžek (hmatatelný)&lt;br /&gt;
* páteř je celek pohyblivý, pružný -&amp;gt; 2x esovitě prohnutá &lt;br /&gt;
* '''lordóza''' – krční a bederní, prohnutí dopředu &lt;br /&gt;
* '''kyfóza''' – křížová a hrudní, prohnutí dozadu&lt;br /&gt;
[[Soubor:Anatomie páteře.jpg|www.spinesurgery.cz]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Žebra - costae ===&lt;br /&gt;
* zadní část spojení s obratli, vpředu s kostí hrudní&lt;br /&gt;
* 12 párů, páry nestejné (1. pár nejkratší)&lt;br /&gt;
* 1.- 7. '''žebra pravá''' (začínají na obratlích a napojují se na kost hrudní)&lt;br /&gt;
* 8. - 10. - '''žebra nepravá''' (chrupavkou se upínají na 7. žebro)&lt;br /&gt;
* 11. - 12. - '''žebra volná''' (končí volně ve stěně břišní a jsou vyoperovatelné)&lt;br /&gt;
=== Kost hrudní - sternum ===&lt;br /&gt;
* plochá, hmatná, má tělo, mečovitý výběžek a rukojeť&lt;br /&gt;
* v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt (píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)&lt;br /&gt;
* je součástí hrudníku - thorax, který chrání hrudní dutinu a orgány v  ní uložené, na kostru hrudníku se upínají dýchací svaly&lt;br /&gt;
== Kostra horní končetiny ==&lt;br /&gt;
* umožňuje pohyb, ke kostře trupu je připojena pletencem loketním + volnou částí&lt;br /&gt;
=== Pletenec ===&lt;br /&gt;
-'''klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)'''&lt;br /&gt;
* '''scapula''' – plochá kost trojúhelníkového tvaru, přední strana se přiklání k 2.-7.žebru, na dorzální straně je hřeben vybíhající v nadpažek ('''acromion''') a ten rozděluje na horní a dolní část a je kloubně spojen s klíčkem -&amp;gt; nemá pevné spojení, je pohyblivé&lt;br /&gt;
* '''clavicula''' – 12-16 cm dlouhá, esovitě prohnutá kost, spojuje hrudní kost  lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)&lt;br /&gt;
=== Volná část ===&lt;br /&gt;
* pažní kost - '''humerus'''- mezi epifýzou a diafýzou je zúžení -&amp;gt; krček ('''collum'''), který se snadno láme; její hlavice zapadá do jamky v lopatce -&amp;gt; kl. spojení kulovitého typu; dolní část se rozšiřuje v epikondyly pro úpon svalů, ve složeném loketním kloubu se stýká k. pažní se 2 kostmi předloktí&lt;br /&gt;
** kost vřetenní - '''radius''' – na palcové straně; jamka pro hlavici k. pažní -&amp;gt; při natažení tam zapadne&lt;br /&gt;
** kost loketní - '''ulna''' – malíková strana;  v horní části vybíhá v loketní výběžek=okovec ('''olecranon ulnae''') =&amp;quot;loket&amp;quot;; místo, kam zapadá hlavice k. loketní, se nazývá '''fossa olecrani'''&lt;br /&gt;
* loket - '''olecranon''' – hmatný je výběžek ulny&lt;br /&gt;
* ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní - '''ossa carpi''' – 2 řady po 4 kostech krátkých, spojených kloubně a tvořících zápěstí ('''carpus''')&lt;br /&gt;
* kosti záprstní - '''ossa metacarpi''' – 5 kostí dlouhého typu tvořících podklad dlaně ('''palma manus''')&lt;br /&gt;
* články prstů - '''phalanges''' – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu&lt;br /&gt;
=== Pohyb ===&lt;br /&gt;
* mezi radiem a ulnou je zvláštní spojení -&amp;gt; radius obíhá ulnu díky spojení v distální části epifýzy -&amp;gt; kroutivý pohyb: '''pronace''' (malík ven) a '''supinace '''(palec ven)&lt;br /&gt;
* '''extenze''' – natažení (normálně 180 %, olecranon je jako zarážka)&lt;br /&gt;
* '''flexe''' – skrčení&lt;br /&gt;
* volně visící končetina je v '''mírné flexi a pronaci'''&lt;br /&gt;
== Kostra dolní končetiny ==&lt;br /&gt;
* připojena k páteři pletencem pánevním a volnou končetinou&lt;br /&gt;
=== Pletenec ===&lt;br /&gt;
* skládá se ze 2 kostí pánevních (přiklání se k sobě v přední části prostřednictvím destičkové chrupavky - spony stydké - symfýzy) a kosti křížové  &lt;br /&gt;
* kost pánevní - '''os coxae''' – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vzniká pevným spojením ze 3 kostí &lt;br /&gt;
# kost kyčelní - '''os ilium''' - míří nahoru&lt;br /&gt;
#* tělo vybíhá v lopatku k. kyčelní ('''ala osis illim'''), jejíž vrcholem je hrana ('''crista illiaka'''), na kterou se upínají břišní svaly; hrana je hmatatelná (=boky); na lopatku se upínají hýžďové svaly a svaly zad&lt;br /&gt;
#* je součástí kyčelního kloubu -&amp;gt; v těle je jamka pro stehenní kost ('''acetabulum''')&lt;br /&gt;
#* na vnitřní straně je prohlubeň ('''fossa illiaka'''), která je ukončena ve vnitřní straně chrupavkou ('''facies articularis''')= strana kloubní -&amp;gt; na ní se napojuje k. křížová&lt;br /&gt;
# kost sedací - '''os ischium''' - míří dolů, vybíhá v mohutný sedací hrbol ('''tuber ischiadicum''')&lt;br /&gt;
# kost stydká - '''os pubis''' - míří dopředu a v přední části se obě kosti stydké stýkají a uzavírají pánev &lt;br /&gt;
* pánev ('''pelvis''')&lt;br /&gt;
** velká pánev ('''pelvis major''') - směrem do břicha, jsou v ní uloženy břišní orgány; u žen rozložitější, širší, u mužů nižší; skládá se z k. kyčelní a sedací &lt;br /&gt;
** malá pánev ('''pelvis minor''') - tvořena hlavně k. stydkou, &amp;quot;porodnická pánev&amp;quot; -&amp;gt; na ní záleží, jestli žena bude schopna porodit, v období gravidity se zvětšuje, jsou v ní uloženy urogenitální orgány (děloha, moč. měchýř), lidově se jí říká &amp;quot;podbříško&amp;quot;&lt;br /&gt;
=== Volná část ===&lt;br /&gt;
* připojuje se k pletenci v oblasti kyčelního kloubu, zapadá do acetabula&lt;br /&gt;
* zajišťuje pohyby: rotace, felxe, extense, abdukce (odtažení) a addukce (přitažení)&lt;br /&gt;
* kost stehenní - '''femur''' – nejsilnější a nejdelší kost v těle, horní epifýza má velkou hlavici kloubu ('''caput femori'''), pod tím je zúžení, krček ('''colum femori''') -&amp;gt; časté zlomeniny (hlavice zůstane v acetabulu a oddělí se od femuru)&lt;br /&gt;
** výstupek za hlavicí -&amp;gt; chocholík ('''trochanter major et minor''') -&amp;gt; úpony hýžďových svalů&lt;br /&gt;
** kloubní hlavice zapadá do acetabula a tvoří spolu uzavřený kulovitý kyčelní kloub&lt;br /&gt;
** distální epifýza je rozšířena ve 2 hrboly - kondily (+ epikondyly), které jsou základem kolenního kloubu&lt;br /&gt;
** poloha femuru k ose je 120° (90° jsou nohy do O)&lt;br /&gt;
* bérec &lt;br /&gt;
** kost holenní - '''tibia''' – trojboká dlouhá kost uložená ve vnitřní straně bérce, hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník - '''malleolus medialis''' &lt;br /&gt;
** kost lýtková - '''fibula''' - schovaná tenká kost dlouhého typu, tvoří vnější kotník - '''malleolus lateralis'''&lt;br /&gt;
* ''kolenní kloub'' - složený kloub k. stehenní a holenní se 2 poloměsíčitými chrupavčitými menisky, které vyrovnávají nepoměr, ; vazy křížové a postranní -&amp;gt; jakmile se vazy utrhnout -&amp;gt; menisky se pohnou a přestávají být funkční; existuje i 3.meniskus, který to srovnává vpředu - čéška - '''patella''' - sezamská kost, která fixuje kolena a je navázána do svalů a šlach&lt;br /&gt;
* kosti zánártní - '''ossa tarsi''' – 7 krátkých kostí&lt;br /&gt;
** zevní oblast -&amp;gt; 2 kosti; největší kost patní ('''calcaneus''') s patním hrbolem, který je podkladem paty a na který se upíná Achilleova šlacha; kost hlezenní ('''talus'''), která naléhá shora na k. patní a kloubně se spojuje s vidlicí tvořenou holenní a lýtkovou kostí&lt;br /&gt;
* kosti nártní - '''ossa metatarsi''' – 5 dlouhých kostí, silnější a tvrdší, tvoří podklad nártu&lt;br /&gt;
* články prstů - '''phallanges''' – oproti ruce jsou kratší&lt;br /&gt;
== Kostra hlavy ==&lt;br /&gt;
* lebka - '''cranium''' – chrání mozek a smyslové orgány&lt;br /&gt;
* podkladem je chrupavka (tvoří spoje) a vazivo, kosterní základ v obličeji&lt;br /&gt;
** mozková část - '''neurocranium''' – vznik z vaziva a chrupavky&lt;br /&gt;
*** vyklenutá část - '''calva''' - lebeční klenba&lt;br /&gt;
*** lební baze - '''basis cranii'''&lt;br /&gt;
** obličejová část - '''splanchnocranium''' - nasedá na bazi&lt;br /&gt;
=== Neurocranium ===&lt;br /&gt;
* týlní kost - '''os occipitale''' – v zadní části lebky je 2 týlními hrboly spojena s atlasem +úpony zádových a krčních svalů&lt;br /&gt;
** velký týlní otvor - '''foramen magnum''' – navazuje na páteřní kanál, prochází tudy mícha, navazuje na canalis vertebreallis&lt;br /&gt;
** po obou stranách otvoru jsou výběžky (condilli occipitalis)&lt;br /&gt;
* klínová  kost - '''os sphenoidale''' - vlastní podklad base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo - '''sella tureica''' – místo uložení hypofýzy&lt;br /&gt;
** od těla vybíhají malá a velká křídla ('''ala minor et major sphenoidale'''), v těle je uložena vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
* čichová kost - '''os ethmoidale''' - dotváří nosní přepážku a obsahuje drobné dutinky, je zde  vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
** v mozkové části je uložena dírkovaná ploténka - '''lamina cribrosa''' - kterou prochází vlákna čichového nervu -&amp;gt; spojuje se v 1 nerv a ten jde teprv do mozku&lt;br /&gt;
** v obličejové části - vnitřní část k. čichové -&amp;gt; labyrint vystlaný smyslovým epitelem -&amp;gt;vnímání čichu&lt;br /&gt;
* spánková kost - '''os temporale'''- levá a pravá, skládá se z kosti skalní, bubínkové a čelní&lt;br /&gt;
** součástí je kost skalní - '''os petrosum''' – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí&lt;br /&gt;
** bubínková kost - '''os tympanicum''' - podklad zevního zvukovodu, hmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy&lt;br /&gt;
* čelní kost - '''os frontale''' – nepárová, po porodu sice 2 části, ale to do 2 let zaniká; podklad čela + horní část očnice, obsahuje dutinu čelní -&amp;gt; vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
* temenní kost - '''os parietale''' – párová, miskovitého tvaru, tvoří vrchol klenby lební&lt;br /&gt;
** vazivové švy - '''sutury''' - v místech srůstu švů vznikají měkké otvory - '''fontanelly''' (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly), fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají&lt;br /&gt;
==== Švy ====&lt;br /&gt;
# šípový - '''sutura sagittalis''' – 2 kosti temenní&lt;br /&gt;
# věncový - '''sutura coronalis''' – temeno s kostí čelní&lt;br /&gt;
# lambdový - '''sutura lambdoidea''' – temeno s kostí týlní&lt;br /&gt;
[[Soubor:A2.jpg|www.latinsky.estranky.cz]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Splanchnocranium ===&lt;br /&gt;
* kosterní původ -&amp;gt; chrání mozek a smyslové orgány&lt;br /&gt;
* horní čelist - '''maxilla''' - párová kost, tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř vedlejší dutina nosní - '''sinus maxillaris''' - základem pro horní chrup&lt;br /&gt;
** z těla ('''corpus maxille''') vybíhají výběžky se zuby  -&amp;gt; podklad zubů, zubní lůžka se zakládají v prohlubních těla, které jsou základem dásní&lt;br /&gt;
* lícní kost - '''os zygomaticum''' – párová; tvoří tvar obličeje – jeho šířku, tvoří také okraj očnice, spolu s výběžky k. spánkových tvoří pravý a levý jařmový oblouk&lt;br /&gt;
* nosní kost - '''os nasalia''' – párová; tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)&lt;br /&gt;
** uvnitř je radliční kost - '''vomer''' – nehmatatelná, přepážka - dělí levou a pravou nosní dutinu&lt;br /&gt;
* slzní kost - '''os lacrimale''' – párová; v koutku oka, čtvercová, tvoří vnitřní část očnice&lt;br /&gt;
* dolní čelist - '''mandibula'''- spojena kloubem s kostí spánkovou,velmi pohyblivá&lt;br /&gt;
** má tělo s výběžky + ve střední části dásňové výběžky -&amp;gt; základ zubů&lt;br /&gt;
** přední část vybíhá v bradový výběžek ('''protuberantia mentalis''') - podklad brady + hrotnatý výběžek pro úpon žvýkacích svalů&lt;br /&gt;
** úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°&lt;br /&gt;
* jazylka - '''os hyoideum''' – nepárová; tvar malé podkovy, pod dolní čelistí je vazivovým závěsem připojena ke spodině lebeční, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dutiny v lebce ===&lt;br /&gt;
# '''dutina lební''' – mozkovna, caven cranii – uložen mozek&lt;br /&gt;
# '''dutina nosní''' – caven nasi - tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina&lt;br /&gt;
# '''dutina oční''' – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice - '''orbita''', je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Růst a vývoj lebky ===&lt;br /&gt;
* lebka roste, více se ale zvětšuje mozkovna než obličejová část&lt;br /&gt;
* obvod dětské hlavičky:  34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)&lt;br /&gt;
* pohlavní rozdíly patrné až v dospělosti -&amp;gt; kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu; muži – hranatá brada, vyklenutá '''glabella'''  =&amp;gt; větší nadočnicové oblouky&lt;br /&gt;
* novorozenci mají hladkou pusu -&amp;gt; dolní čelist není vyvinutá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Patologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Artróza ===&lt;br /&gt;
* degenerativní onemocnění kloubu&lt;br /&gt;
* většinou namožena chrupavka (přetížení v důsledku sportu, věku či obezity)&lt;br /&gt;
* pohyb není hladký, onemocnění se projevuje startovacími bolestmi (když se začíná pohyb), trhání, záškuby, skřípoty&lt;br /&gt;
* léčba: klouby se operují, nahrazují&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== DNA ===&lt;br /&gt;
* metabolické onemocnění, &amp;quot;nemoc králů&amp;quot;, protože jedli moc masa, obvykle v mladším věku, spíše muži v produktivním věku&lt;br /&gt;
* dochází k hromadění kyseliny močové v těle -&amp;gt; krystalizuje -&amp;gt; usazuje se v kloubech a způsobuje zánět + omezení hybnosti&lt;br /&gt;
* extrémní bolestivost, zarudnutí, otok, horečky a nevolnosti&lt;br /&gt;
* obvykle kloub palce u nohy, poté nártní klouby, prsty, zápěstí, loket, kolena... postupně z malých kloubů přechází na větší&lt;br /&gt;
* i jemný dotek či ponožky způsobují bolest&lt;br /&gt;
* léčba: lékařská dieta + léky, které snižují uráty v krvi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Revmatoidní artritida ===&lt;br /&gt;
* zánětlivé onemocnění postihující spíše ženy (3:1) kolem 40. roku&lt;br /&gt;
* psychosomatické!&lt;br /&gt;
* ranní ztuhlosti&lt;br /&gt;
* svaly atrofují -&amp;gt; nejsou totiž používány&lt;br /&gt;
* příčina zánětů je nejasná, často se dává do souvislosti se stresem, přetížení psychiky&lt;br /&gt;
* ztuhlé malé klouby, jsou oteklé, asymetrické, spíše u rukou (člověk nemůže sevřít), pak přechází na větší klouby&lt;br /&gt;
* léčba: kortikoidy + rehabilitace + omezení stresové zátěže, koupele, zábaly, antirevm. léky&lt;br /&gt;
* léčba je progresivní, tzn. můžeme jen zpomalit její růst&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bechtěrevova choroba ===&lt;br /&gt;
* zánětlivé onemocnění mladšího věku (15-30 let), spíše muži&lt;br /&gt;
* primárně se týká ileosakrálních kloubů -&amp;gt; oblast bederní páteře, spony stydké, intervertebrální klouby&lt;br /&gt;
* zánět kloubních plošek, zejména v korzetu páteře&lt;br /&gt;
* klouby jsou bolestivé, omezují hybnost + tuhnou&lt;br /&gt;
* určité genetické predispozice (často se kombinuje s onemocněním střev)&lt;br /&gt;
* bolí svaly i šlachové úpony&lt;br /&gt;
* léčba: kortikoidy + rehabilitace, ale nemoc má progresivní charakter&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Rakovina kostí ===&lt;br /&gt;
* vzácné, spíše sekundárně v důsledku metastází&lt;br /&gt;
* nejčastěji do páteře -&amp;gt; omezení pohybu&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál.[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kosti&amp;diff=47823</id>
		<title>Kosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kosti&amp;diff=47823"/>
		<updated>2017-04-28T10:52:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: doplnění patologie&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* os, mn.č. ossi&lt;br /&gt;
* kost je základní stavební jednotka kostry, jejíž základem je '''kostí tkáň '''obsahující kostní buňky (osteocyty a osteoklasty), vazivová vlákna a mezibuněčnou hmotu&lt;br /&gt;
* vznikají z vaziva (kl. kost, lebka, lopatka) nebo z chrupavky -&amp;gt; '''osifikace''' - proces tvorby tvrdé kosti, osteoblasty začnou měnit chrupavku a vytváří vlastní tkáň&lt;br /&gt;
* osifikace má přesný řád - v 1. měsíci nitroděložního vývoje osifikuje klíční kost, pak hrudník, lopatky&lt;br /&gt;
* osifikace končí cca v 25 letech&lt;br /&gt;
* existují osifikační centra, která jsou uprostřed diyfýzy -&amp;gt; růst do délky, a epifýz -&amp;gt; podstata pro kloubní spojení&lt;br /&gt;
* kostní věk - dětem se rentgenuje ruka, aby se zjistilo, jestli je vývo v pořádku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní významy ===&lt;br /&gt;
* opora (pro měkké části těla)&lt;br /&gt;
* ochrana (schránka pro důležité orgány)&lt;br /&gt;
* zásobárna minerálních látek&lt;br /&gt;
=== Rozdělení kostí ===&lt;br /&gt;
* '''dlouhé''' – rozlišujeme 1 '''diafýzu''' (prostředek kosti) a 2 '''epifýzy''' (konec kosti)&lt;br /&gt;
* '''krátké''' – rozlišení nemají (obratle, k. zápěstní)&lt;br /&gt;
* '''ploché''' – lopatky, k. temenní&lt;br /&gt;
* '''kosti nepravidelného tvaru''' - př. dolní čelist&lt;br /&gt;
* na povrchu je&lt;br /&gt;
** chrupavka - tam, kde se kosti napojují&lt;br /&gt;
** vazivová blána -''' periost''' (okostice) - zásobuje kosti minerály -&amp;gt; růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)&lt;br /&gt;
=== Struktura kostí ===&lt;br /&gt;
* '''periost''' - tuhý, vazivový list, který pokrývá celou kost kromě kloubních ploch, vyživován a inervován&lt;br /&gt;
* '''hutné (kompaktní)''' - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí&lt;br /&gt;
* '''houbovité (spongiózní)''' - tvoří epifýzy, odolává tlaku,  tahu (deformaci kostí)&lt;br /&gt;
* uvnitř je '''kostní dřeň '''(2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)&lt;br /&gt;
=== Spojení kostí ===&lt;br /&gt;
* '''pohyblivé''' – kloubní (kloub = '''articulatio''')&lt;br /&gt;
* '''pevné''' – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)&lt;br /&gt;
* '''spojení vazivem''' (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)&lt;br /&gt;
* '''spojení chrupavkou''' (spona stydká)&lt;br /&gt;
== Kostra trupu ==&lt;br /&gt;
* kostru trupu tvoří:&lt;br /&gt;
# '''páteř'''&lt;br /&gt;
# '''žebra'''&lt;br /&gt;
# '''kost hrudní'''&lt;br /&gt;
=== Páteř - columna vertebralis ===&lt;br /&gt;
* tvořena 33-34 obratli - '''vertebrae'''&lt;br /&gt;
** tělo - '''corpus''' - směřuje dovnitř &lt;br /&gt;
** trnový výběžek - hmatatelné části &lt;br /&gt;
** oblouk &lt;br /&gt;
** obratlový otvor - '''foramen vertebrae''', v němž je '''canalis vertebralis''', jímž prochází mícha &lt;br /&gt;
* 7 krčních - '''vertebrae Cervicales''', C1-C7&lt;br /&gt;
* 12 hrudních - '''vertebrae Thoracicae''' - T1-T12, na bocích kloubní spojení pro žebra&lt;br /&gt;
* 5 bederních - '''vertebrae Lumbales''' - L1-L5, největší, nejmohutnější, mezi obratli největší prostor (zde se dlěá lumbální punkce)&lt;br /&gt;
* 5 křížových - '''vertebrae Sacrales''' - S1-S5, spojují se v kost křížovou, málo pohyblivé&lt;br /&gt;
* 4/5 kostrčních - '''vertabrae Coccygeae''' - Co1-Co4/5, spojují se v kost kostrční -&amp;gt; kostrč&lt;br /&gt;
* nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíce blokád, uštípnutých nervů&lt;br /&gt;
# obratel = '''atlas''' (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -&amp;gt; kývavé pohyby hlavy&lt;br /&gt;
# obratel = '''axis''' – kloubní spojení s atlasem, zajišťuje otáčivý pohyb hlavy&lt;br /&gt;
# dalších 5 obratlů má klasický tvar, poslední 7. má vystouplý trnový výběžek (hmatatelný)&lt;br /&gt;
* páteř je celek pohyblivý, pružný -&amp;gt; 2x esovitě prohnutá &lt;br /&gt;
* '''lordóza''' – krční a bederní, prohnutí dopředu &lt;br /&gt;
* '''kyfóza''' – křížová a hrudní, prohnutí dozadu&lt;br /&gt;
[[Soubor:Anatomie páteře.jpg|www.spinesurgery.cz]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Žebra - costae ===&lt;br /&gt;
* zadní část spojení s obratli, vpředu s kostí hrudní&lt;br /&gt;
* 12 párů, páry nestejné (1. pár nejkratší)&lt;br /&gt;
* 1.- 7. '''žebra pravá''' (začínají na obratlích a napojují se na kost hrudní)&lt;br /&gt;
* 8. - 10. - '''žebra nepravá''' (chrupavkou se upínají na 7. žebro)&lt;br /&gt;
* 11. - 12. - '''žebra volná''' (končí volně ve stěně břišní a jsou vyoperovatelné)&lt;br /&gt;
=== Kost hrudní - sternum ===&lt;br /&gt;
* plochá, hmatná, má tělo, mečovitý výběžek a rukojeť&lt;br /&gt;
* v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt (píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)&lt;br /&gt;
* je součástí hrudníku - thorax, který chrání hrudní dutinu a orgány v  ní uložené, na kostru hrudníku se upínají dýchací svaly&lt;br /&gt;
== Kostra horní končetiny ==&lt;br /&gt;
* umožňuje pohyb, ke kostře trupu je připojena pletencem loketním + volnou částí&lt;br /&gt;
=== Pletenec ===&lt;br /&gt;
-'''klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)'''&lt;br /&gt;
* '''scapula''' – plochá kost trojúhelníkového tvaru, přední strana se přiklání k 2.-7.žebru, na dorzální straně je hřeben vybíhající v nadpažek ('''acromion''') a ten rozděluje na horní a dolní část a je kloubně spojen s klíčkem -&amp;gt; nemá pevné spojení, je pohyblivé&lt;br /&gt;
* '''clavicula''' – 12-16 cm dlouhá, esovitě prohnutá kost, spojuje hrudní kost  lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)&lt;br /&gt;
=== Volná část ===&lt;br /&gt;
* pažní kost - '''humerus'''- mezi epifýzou a diafýzou je zúžení -&amp;gt; krček ('''collum'''), který se snadno láme; její hlavice zapadá do jamky v lopatce -&amp;gt; kl. spojení kulovitého typu; dolní část se rozšiřuje v epikondyly pro úpon svalů, ve složeném loketním kloubu se stýká k. pažní se 2 kostmi předloktí&lt;br /&gt;
** kost vřetenní - '''radius''' – na palcové straně; jamka pro hlavici k. pažní -&amp;gt; při natažení tam zapadne&lt;br /&gt;
** kost loketní - '''ulna''' – malíková strana;  v horní části vybíhá v loketní výběžek=okovec ('''olecranon ulnae''') =&amp;quot;loket&amp;quot;; místo, kam zapadá hlavice k. loketní, se nazývá '''fossa olecrani'''&lt;br /&gt;
* loket - '''olecranon''' – hmatný je výběžek ulny&lt;br /&gt;
* ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní - '''ossa carpi''' – 2 řady po 4 kostech krátkých, spojených kloubně a tvořících zápěstí ('''carpus''')&lt;br /&gt;
* kosti záprstní - '''ossa metacarpi''' – 5 kostí dlouhého typu tvořících podklad dlaně ('''palma manus''')&lt;br /&gt;
* články prstů - '''phalanges''' – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu&lt;br /&gt;
=== Pohyb ===&lt;br /&gt;
* mezi radiem a ulnou je zvláštní spojení -&amp;gt; radius obíhá ulnu díky spojení v distální části epifýzy -&amp;gt; kroutivý pohyb: '''pronace''' (malík ven) a '''supinace '''(palec ven)&lt;br /&gt;
* '''extenze''' – natažení (normálně 180 %, olecranon je jako zarážka)&lt;br /&gt;
* '''flexe''' – skrčení&lt;br /&gt;
* volně visící končetina je v '''mírné flexi a pronaci'''&lt;br /&gt;
== Kostra dolní končetiny ==&lt;br /&gt;
* připojena k páteři pletencem pánevním a volnou končetinou&lt;br /&gt;
=== Pletenec ===&lt;br /&gt;
* skládá se ze 2 kostí pánevních (přiklání se k sobě v přední části prostřednictvím destičkové chrupavky - spony stydké - symfýzy) a kosti křížové  &lt;br /&gt;
* kost pánevní - '''os coxae''' – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vzniká pevným spojením ze 3 kostí &lt;br /&gt;
# kost kyčelní - '''os ilium''' - míří nahoru&lt;br /&gt;
#* tělo vybíhá v lopatku k. kyčelní ('''ala osis illim'''), jejíž vrcholem je hrana ('''crista illiaka'''), na kterou se upínají břišní svaly; hrana je hmatatelná (=boky); na lopatku se upínají hýžďové svaly a svaly zad&lt;br /&gt;
#* je součástí kyčelního kloubu -&amp;gt; v těle je jamka pro stehenní kost ('''acetabulum''')&lt;br /&gt;
#* na vnitřní straně je prohlubeň ('''fossa illiaka'''), která je ukončena ve vnitřní straně chrupavkou ('''facies articularis''')= strana kloubní -&amp;gt; na ní se napojuje k. křížová&lt;br /&gt;
# kost sedací - '''os ischium''' - míří dolů, vybíhá v mohutný sedací hrbol ('''tuber ischiadicum''')&lt;br /&gt;
# kost stydká - '''os pubis''' - míří dopředu a v přední části se obě kosti stydké stýkají a uzavírají pánev &lt;br /&gt;
* pánev ('''pelvis''')&lt;br /&gt;
** velká pánev ('''pelvis major''') - směrem do břicha, jsou v ní uloženy břišní orgány; u žen rozložitější, širší, u mužů nižší; skládá se z k. kyčelní a sedací &lt;br /&gt;
** malá pánev ('''pelvis minor''') - tvořena hlavně k. stydkou, &amp;quot;porodnická pánev&amp;quot; -&amp;gt; na ní záleží, jestli žena bude schopna porodit, v období gravidity se zvětšuje, jsou v ní uloženy urogenitální orgány (děloha, moč. měchýř), lidově se jí říká &amp;quot;podbříško&amp;quot;&lt;br /&gt;
=== Volná část ===&lt;br /&gt;
* připojuje se k pletenci v oblasti kyčelního kloubu, zapadá do acetabula&lt;br /&gt;
* zajišťuje pohyby: rotace, felxe, extense, abdukce (odtažení) a addukce (přitažení)&lt;br /&gt;
* kost stehenní - '''femur''' – nejsilnější a nejdelší kost v těle, horní epifýza má velkou hlavici kloubu ('''caput femori'''), pod tím je zúžení, krček ('''colum femori''') -&amp;gt; časté zlomeniny (hlavice zůstane v acetabulu a oddělí se od femuru)&lt;br /&gt;
** výstupek za hlavicí -&amp;gt; chocholík ('''trochanter major et minor''') -&amp;gt; úpony hýžďových svalů&lt;br /&gt;
** kloubní hlavice zapadá do acetabula a tvoří spolu uzavřený kulovitý kyčelní kloub&lt;br /&gt;
** distální epifýza je rozšířena ve 2 hrboly - kondily (+ epikondyly), které jsou základem kolenního kloubu&lt;br /&gt;
** poloha femuru k ose je 120° (90° jsou nohy do O)&lt;br /&gt;
* bérec &lt;br /&gt;
** kost holenní - '''tibia''' – trojboká dlouhá kost uložená ve vnitřní straně bérce, hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník - '''malleolus medialis''' &lt;br /&gt;
** kost lýtková - '''fibula''' - schovaná tenká kost dlouhého typu, tvoří vnější kotník - '''malleolus lateralis'''&lt;br /&gt;
* ''kolenní kloub'' - složený kloub k. stehenní a holenní se 2 poloměsíčitými chrupavčitými menisky, které vyrovnávají nepoměr, ; vazy křížové a postranní -&amp;gt; jakmile se vazy utrhnout -&amp;gt; menisky se pohnou a přestávají být funkční; existuje i 3.meniskus, který to srovnává vpředu - čéška - '''patella''' - sezamská kost, která fixuje kolena a je navázána do svalů a šlach&lt;br /&gt;
* kosti zánártní - '''ossa tarsi''' – 7 krátkých kostí&lt;br /&gt;
** zevní oblast -&amp;gt; 2 kosti; největší kost patní ('''calcaneus''') s patním hrbolem, který je podkladem paty a na který se upíná Achilleova šlacha; kost hlezenní ('''talus'''), která naléhá shora na k. patní a kloubně se spojuje s vidlicí tvořenou holenní a lýtkovou kostí&lt;br /&gt;
* kosti nártní - '''ossa metatarsi''' – 5 dlouhých kostí, silnější a tvrdší, tvoří podklad nártu&lt;br /&gt;
* články prstů - '''phallanges''' – oproti ruce jsou kratší&lt;br /&gt;
== Kostra hlavy ==&lt;br /&gt;
* lebka - '''cranium''' – chrání mozek a smyslové orgány&lt;br /&gt;
* podkladem je chrupavka (tvoří spoje) a vazivo, kosterní základ v obličeji&lt;br /&gt;
** mozková část - '''neurocranium''' – vznik z vaziva a chrupavky&lt;br /&gt;
*** vyklenutá část - '''calva''' - lebeční klenba&lt;br /&gt;
*** lební baze - '''basis cranii'''&lt;br /&gt;
** obličejová část - '''splanchnocranium''' - nasedá na bazi&lt;br /&gt;
=== Neurocranium ===&lt;br /&gt;
* týlní kost - '''os occipitale''' – v zadní části lebky je 2 týlními hrboly spojena s atlasem +úpony zádových a krčních svalů&lt;br /&gt;
** velký týlní otvor - '''foramen magnum''' – navazuje na páteřní kanál, prochází tudy mícha, navazuje na canalis vertebreallis&lt;br /&gt;
** po obou stranách otvoru jsou výběžky (condilli occipitalis)&lt;br /&gt;
* klínová  kost - '''os sphenoidale''' - vlastní podklad base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo - '''sella tureica''' – místo uložení hypofýzy&lt;br /&gt;
** od těla vybíhají malá a velká křídla ('''ala minor et major sphenoidale'''), v těle je uložena vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
* čichová kost - '''os ethmoidale''' - dotváří nosní přepážku a obsahuje drobné dutinky, je zde  vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
** v mozkové části je uložena dírkovaná ploténka - '''lamina cribrosa''' - kterou prochází vlákna čichového nervu -&amp;gt; spojuje se v 1 nerv a ten jde teprv do mozku&lt;br /&gt;
** v obličejové části - vnitřní část k. čichové -&amp;gt; labyrint vystlaný smyslovým epitelem -&amp;gt;vnímání čichu&lt;br /&gt;
* spánková kost - '''os temporale'''- levá a pravá, skládá se z kosti skalní, bubínkové a čelní&lt;br /&gt;
** součástí je kost skalní - '''os petrosum''' – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí&lt;br /&gt;
** bubínková kost - '''os tympanicum''' - podklad zevního zvukovodu, hmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy&lt;br /&gt;
* čelní kost - '''os frontale''' – nepárová, po porodu sice 2 části, ale to do 2 let zaniká; podklad čela + horní část očnice, obsahuje dutinu čelní -&amp;gt; vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
* temenní kost - '''os parietale''' – párová, miskovitého tvaru, tvoří vrchol klenby lební&lt;br /&gt;
** vazivové švy - '''sutury''' - v místech srůstu švů vznikají měkké otvory - '''fontanelly''' (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly), fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají&lt;br /&gt;
==== Švy ====&lt;br /&gt;
# šípový - '''sutura sagittalis''' – 2 kosti temenní&lt;br /&gt;
# věncový - '''sutura coronalis''' – temeno s kostí čelní&lt;br /&gt;
# lambdový - '''sutura lambdoidea''' – temeno s kostí týlní&lt;br /&gt;
[[Soubor:A2.jpg|www.latinsky.estranky.cz]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Splanchnocranium ===&lt;br /&gt;
* kosterní původ -&amp;gt; chrání mozek a smyslové orgány&lt;br /&gt;
* horní čelist - '''maxilla''' - párová kost, tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř vedlejší dutina nosní - '''sinus maxillaris''' - základem pro horní chrup&lt;br /&gt;
** z těla ('''corpus maxille''') vybíhají výběžky se zuby  -&amp;gt; podklad zubů, zubní lůžka se zakládají v prohlubních těla, které jsou základem dásní&lt;br /&gt;
* lícní kost - '''os zygomaticum''' – párová; tvoří tvar obličeje – jeho šířku, tvoří také okraj očnice, spolu s výběžky k. spánkových tvoří pravý a levý jařmový oblouk&lt;br /&gt;
* nosní kost - '''os nasalia''' – párová; tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)&lt;br /&gt;
** uvnitř je radliční kost - '''vomer''' – nehmatatelná, přepážka - dělí levou a pravou nosní dutinu&lt;br /&gt;
* slzní kost - '''os lacrimale''' – párová; v koutku oka, čtvercová, tvoří vnitřní část očnice&lt;br /&gt;
* dolní čelist - '''mandibula'''- spojena kloubem s kostí spánkovou,velmi pohyblivá&lt;br /&gt;
** má tělo s výběžky + ve střední části dásňové výběžky -&amp;gt; základ zubů&lt;br /&gt;
** přední část vybíhá v bradový výběžek ('''protuberantia mentalis''') - podklad brady + hrotnatý výběžek pro úpon žvýkacích svalů&lt;br /&gt;
** úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°&lt;br /&gt;
* jazylka - '''os hyoideum''' – nepárová; tvar malé podkovy, pod dolní čelistí je vazivovým závěsem připojena ke spodině lebeční, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dutiny v lebce ===&lt;br /&gt;
# '''dutina lební''' – mozkovna, caven cranii – uložen mozek&lt;br /&gt;
# '''dutina nosní''' – caven nasi - tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina&lt;br /&gt;
# '''dutina oční''' – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice - '''orbita''', je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Růst a vývoj lebky ===&lt;br /&gt;
* lebka roste, více se ale zvětšuje mozkovna než obličejová část&lt;br /&gt;
* obvod dětské hlavičky:  34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)&lt;br /&gt;
* pohlavní rozdíly patrné až v dospělosti -&amp;gt; kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu; muži – hranatá brada, vyklenutá '''glabella'''  =&amp;gt; větší nadočnicové oblouky&lt;br /&gt;
* novorozenci mají hladkou pusu -&amp;gt; dolní čelist není vyvinutá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Patologie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Artróza ===&lt;br /&gt;
* degenerativní onemocnění kloubu&lt;br /&gt;
* většinou namožena chrupavka (přetížení v důsledku sportu, věku či obezity)&lt;br /&gt;
* pohyb není hladký, onemocnění se projevuje startovacími bolestmi (když se začíná pohyb), trhání, záškuby, skřípoty&lt;br /&gt;
* léčba: klouby se operují, nahrazují&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== DNA ===&lt;br /&gt;
* metabolické onemocnění, &amp;quot;nemoc králů&amp;quot;, protože jedli moc masa, obvykle v mladším věku, spíše muži v produktivním věku&lt;br /&gt;
* dochází k hromadění kyseliny močové v těle -&amp;gt; krystalizuje -&amp;gt; usazuje se v kloubech a způsobuje zánět + omezení hybnosti&lt;br /&gt;
* extrémní bolestivost, zarudnutí, otok, horečky a nevolnosti&lt;br /&gt;
* obvykle kloub palce u nohy, poté nártní klouby, prsty, zápěstí, loket, kolena... postupně z malých kloubů přechází na větší&lt;br /&gt;
* i jemný dotek či ponožky způsobují bolest&lt;br /&gt;
* léčba: lékařská dieta + léky, které snižují uráty v krvi&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Revmatoidní artritida ===&lt;br /&gt;
* zánětlivé onemocnění postihující spíše ženy (3:1) kolem 40. roku&lt;br /&gt;
* psychosomatické!&lt;br /&gt;
* ranní ztuhlosti&lt;br /&gt;
* svaly atrofují -&amp;gt; nejsou totiž používány&lt;br /&gt;
* příčina zánětů je nejasná, často se dává do souvilosti se stresem, přežítení spychikc&lt;br /&gt;
* ztuhlé malé klouby, jsou oteklé, asymetrické, spíše u rukou (člověk nemůže sevřít), pak přechází na větší klouby&lt;br /&gt;
* léčba: kortikoidy + rehabilitace + omezení stresové zátěže, koupele, zábaly, antirevm. léky&lt;br /&gt;
* léčba je progresivní, tzn. můžeme jen zpomalit její růst&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bechtěrevova choroba ===&lt;br /&gt;
* zánětlivé onemocnění mladšího věku (15-30 let), spíše muži&lt;br /&gt;
* -&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kosti&amp;diff=47821</id>
		<title>Kosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kosti&amp;diff=47821"/>
		<updated>2017-04-28T10:26:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: doplnění info&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* os, mn.č. ossi&lt;br /&gt;
* kost je základní stavební jednotka kostry, jejíž základem je '''kostí tkáň '''obsahující kostní buňky (osteocyty a osteoklasty), vazivová vlákna a mezibuněčnou hmotu&lt;br /&gt;
* vznikají z vaziva (kl. kost, lebka, lopatka) nebo z chrupavky -&amp;gt; '''osifikace''' - proces tvorby tvrdé kosti, osteoblasty začnou měnit chrupavku a vytváří vlastní tkáň&lt;br /&gt;
* osifikace má přesný řád - v 1. měsíci nitroděložního vývoje osifikuje klíční kost, pak hrudník, lopatky&lt;br /&gt;
* osifikace končí cca v 25 letech&lt;br /&gt;
* existují osifikační centra, která jsou uprostřed diyfýzy -&amp;gt; růst do délky, a epifýz -&amp;gt; podstata pro kloubní spojení&lt;br /&gt;
* kostní věk - dětem se rentgenuje ruka, aby se zjistilo, jestli je vývo v pořádku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní významy ===&lt;br /&gt;
* opora (pro měkké části těla)&lt;br /&gt;
* ochrana (schránka pro důležité orgány)&lt;br /&gt;
* zásobárna minerálních látek&lt;br /&gt;
=== Rozdělení kostí ===&lt;br /&gt;
* '''dlouhé''' – rozlišujeme 1 '''diafýzu''' (prostředek kosti) a 2 '''epifýzy''' (konec kosti)&lt;br /&gt;
* '''krátké''' – rozlišení nemají (obratle, k. zápěstní)&lt;br /&gt;
* '''ploché''' – lopatky, k. temenní&lt;br /&gt;
* '''kosti nepravidelného tvaru''' - př. dolní čelist&lt;br /&gt;
* na povrchu je&lt;br /&gt;
** chrupavka - tam, kde se kosti napojují&lt;br /&gt;
** vazivová blána -''' periost''' (okostice) - zásobuje kosti minerály -&amp;gt; růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)&lt;br /&gt;
=== Struktura kostí ===&lt;br /&gt;
* '''periost''' - tuhý, vazivový list, který pokrývá celou kost kromě kloubních ploch, vyživován a inervován&lt;br /&gt;
* '''hutné (kompaktní)''' - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí&lt;br /&gt;
* '''houbovité (spongiózní)''' - tvoří epifýzy, odolává tlaku,  tahu (deformaci kostí)&lt;br /&gt;
* uvnitř je '''kostní dřeň '''(2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)&lt;br /&gt;
=== Spojení kostí ===&lt;br /&gt;
* '''pohyblivé''' – kloubní (kloub = '''articulatio''')&lt;br /&gt;
* '''pevné''' – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)&lt;br /&gt;
* '''spojení vazivem''' (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)&lt;br /&gt;
* '''spojení chrupavkou''' (spona stydká)&lt;br /&gt;
== Kostra trupu ==&lt;br /&gt;
* kostru trupu tvoří:&lt;br /&gt;
# '''páteř'''&lt;br /&gt;
# '''žebra'''&lt;br /&gt;
# '''kost hrudní'''&lt;br /&gt;
=== Páteř - columna vertebralis ===&lt;br /&gt;
* tvořena 33-34 obratli - '''vertebrae'''&lt;br /&gt;
** tělo - '''corpus''' - směřuje dovnitř &lt;br /&gt;
** trnový výběžek - hmatatelné části &lt;br /&gt;
** oblouk &lt;br /&gt;
** obratlový otvor - '''foramen vertebrae''', v němž je '''canalis vertebralis''', jímž prochází mícha &lt;br /&gt;
* 7 krčních - '''vertebrae Cervicales''', C1-C7&lt;br /&gt;
* 12 hrudních - '''vertebrae Thoracicae''' - T1-T12, na bocích kloubní spojení pro žebra&lt;br /&gt;
* 5 bederních - '''vertebrae Lumbales''' - L1-L5, největší, nejmohutnější, mezi obratli největší prostor (zde se dlěá lumbální punkce)&lt;br /&gt;
* 5 křížových - '''vertebrae Sacrales''' - S1-S5, spojují se v kost křížovou, málo pohyblivé&lt;br /&gt;
* 4/5 kostrčních - '''vertabrae Coccygeae''' - Co1-Co4/5, spojují se v kost kostrční -&amp;gt; kostrč&lt;br /&gt;
* nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíce blokád, uštípnutých nervů&lt;br /&gt;
# obratel = '''atlas''' (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -&amp;gt; kývavé pohyby hlavy&lt;br /&gt;
# obratel = '''axis''' – kloubní spojení s atlasem, zajišťuje otáčivý pohyb hlavy&lt;br /&gt;
# dalších 5 obratlů má klasický tvar, poslední 7. má vystouplý trnový výběžek (hmatatelný)&lt;br /&gt;
* páteř je celek pohyblivý, pružný -&amp;gt; 2x esovitě prohnutá &lt;br /&gt;
* '''lordóza''' – krční a bederní, prohnutí dopředu &lt;br /&gt;
* '''kyfóza''' – křížová a hrudní, prohnutí dozadu&lt;br /&gt;
[[Soubor:Anatomie páteře.jpg|www.spinesurgery.cz]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Žebra - costae ===&lt;br /&gt;
* zadní část spojení s obratli, vpředu s kostí hrudní&lt;br /&gt;
* 12 párů, páry nestejné (1. pár nejkratší)&lt;br /&gt;
* 1.- 7. '''žebra pravá''' (začínají na obratlích a napojují se na kost hrudní)&lt;br /&gt;
* 8. - 10. - '''žebra nepravá''' (chrupavkou se upínají na 7. žebro)&lt;br /&gt;
* 11. - 12. - '''žebra volná''' (končí volně ve stěně břišní a jsou vyoperovatelné)&lt;br /&gt;
=== Kost hrudní - sternum ===&lt;br /&gt;
* plochá, hmatná, má tělo, mečovitý výběžek a rukojeť&lt;br /&gt;
* v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt (píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)&lt;br /&gt;
* je součástí hrudníku - thorax, který chrání hrudní dutinu a orgány v  ní uložené, na kostru hrudníku se upínají dýchací svaly&lt;br /&gt;
== Kostra horní končetiny ==&lt;br /&gt;
* umožňuje pohyb, ke kostře trupu je připojena pletencem loketním + volnou částí&lt;br /&gt;
=== Pletenec ===&lt;br /&gt;
-'''klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)'''&lt;br /&gt;
* '''scapula''' – plochá kost trojúhelníkového tvaru, přední strana se přiklání k 2.-7.žebru, na dorzální straně je hřeben vybíhající v nadpažek ('''acromion''') a ten rozděluje na horní a dolní část a je kloubně spojen s klíčkem -&amp;gt; nemá pevné spojení, je pohyblivé&lt;br /&gt;
* '''clavicula''' – 12-16 cm dlouhá, esovitě prohnutá kost, spojuje hrudní kost  lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)&lt;br /&gt;
=== Volná část ===&lt;br /&gt;
* pažní kost - '''humerus'''- mezi epifýzou a diafýzou je zúžení -&amp;gt; krček ('''collum'''), který se snadno láme; její hlavice zapadá do jamky v lopatce -&amp;gt; kl. spojení kulovitého typu; dolní část se rozšiřuje v epikondyly pro úpon svalů, ve složeném loketním kloubu se stýká k. pažní se 2 kostmi předloktí&lt;br /&gt;
** kost vřetenní - '''radius''' – na palcové straně; jamka pro hlavici k. pažní -&amp;gt; při natažení tam zapadne&lt;br /&gt;
** kost loketní - '''ulna''' – malíková strana;  v horní části vybíhá v loketní výběžek=okovec ('''olecranon ulnae''') =&amp;quot;loket&amp;quot;; místo, kam zapadá hlavice k. loketní, se nazývá '''fossa olecrani'''&lt;br /&gt;
* loket - '''olecranon''' – hmatný je výběžek ulny&lt;br /&gt;
* ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní - '''ossa carpi''' – 2 řady po 4 kostech krátkých, spojených kloubně a tvořících zápěstí ('''carpus''')&lt;br /&gt;
* kosti záprstní - '''ossa metacarpi''' – 5 kostí dlouhého typu tvořících podklad dlaně ('''palma manus''')&lt;br /&gt;
* články prstů - '''phalanges''' – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu&lt;br /&gt;
=== Pohyb ===&lt;br /&gt;
* mezi radiem a ulnou je zvláštní spojení -&amp;gt; radius obíhá ulnu díky spojení v distální části epifýzy -&amp;gt; kroutivý pohyb: '''pronace''' (malík ven) a '''supinace '''(palec ven)&lt;br /&gt;
* '''extenze''' – natažení (normálně 180 %, olecranon je jako zarážka)&lt;br /&gt;
* '''flexe''' – skrčení&lt;br /&gt;
* volně visící končetina je v '''mírné flexi a pronaci'''&lt;br /&gt;
== Kostra dolní končetiny ==&lt;br /&gt;
* připojena k páteři pletencem pánevním a volnou končetinou&lt;br /&gt;
=== Pletenec ===&lt;br /&gt;
* skládá se ze 2 kostí pánevních (přiklání se k sobě v přední části prostřednictvím destičkové chrupavky - spony stydké - symfýzy) a kosti křížové  &lt;br /&gt;
* kost pánevní - '''os coxae''' – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vzniká pevným spojením ze 3 kostí &lt;br /&gt;
# kost kyčelní - '''os ilium''' - míří nahoru&lt;br /&gt;
#* tělo vybíhá v lopatku k. kyčelní ('''ala osis illim'''), jejíž vrcholem je hrana ('''crista illiaka'''), na kterou se upínají břišní svaly; hrana je hmatatelná (=boky); na lopatku se upínají hýžďové svaly a svaly zad&lt;br /&gt;
#* je součástí kyčelního kloubu -&amp;gt; v těle je jamka pro stehenní kost ('''acetabulum''')&lt;br /&gt;
#* na vnitřní straně je prohlubeň ('''fossa illiaka'''), která je ukončena ve vnitřní straně chrupavkou ('''facies articularis''')= strana kloubní -&amp;gt; na ní se napojuje k. křížová&lt;br /&gt;
# kost sedací - '''os ischium''' - míří dolů, vybíhá v mohutný sedací hrbol ('''tuber ischiadicum''')&lt;br /&gt;
# kost stydká - '''os pubis''' - míří dopředu a v přední části se obě kosti stydké stýkají a uzavírají pánev &lt;br /&gt;
* pánev ('''pelvis''')&lt;br /&gt;
** velká pánev ('''pelvis major''') - směrem do břicha, jsou v ní uloženy břišní orgány; u žen rozložitější, širší, u mužů nižší; skládá se z k. kyčelní a sedací &lt;br /&gt;
** malá pánev ('''pelvis minor''') - tvořena hlavně k. stydkou, &amp;quot;porodnická pánev&amp;quot; -&amp;gt; na ní záleží, jestli žena bude schopna porodit, v období gravidity se zvětšuje, jsou v ní uloženy urogenitální orgány (děloha, moč. měchýř), lidově se jí říká &amp;quot;podbříško&amp;quot;&lt;br /&gt;
=== Volná část ===&lt;br /&gt;
* připojuje se k pletenci v oblasti kyčelního kloubu, zapadá do acetabula&lt;br /&gt;
* zajišťuje pohyby: rotace, felxe, extense, abdukce (odtažení) a addukce (přitažení)&lt;br /&gt;
* kost stehenní - '''femur''' – nejsilnější a nejdelší kost v těle, horní epifýza má velkou hlavici kloubu ('''caput femori'''), pod tím je zúžení, krček ('''colum femori''') -&amp;gt; časté zlomeniny (hlavice zůstane v acetabulu a oddělí se od femuru)&lt;br /&gt;
** výstupek za hlavicí -&amp;gt; chocholík ('''trochanter major et minor''') -&amp;gt; úpony hýžďových svalů&lt;br /&gt;
** kloubní hlavice zapadá do acetabula a tvoří spolu uzavřený kulovitý kyčelní kloub&lt;br /&gt;
** distální epifýza je rozšířena ve 2 hrboly - kondily (+ epikondyly), které jsou základem kolenního kloubu&lt;br /&gt;
** poloha femuru k ose je 120° (90° jsou nohy do O)&lt;br /&gt;
* bérec &lt;br /&gt;
** kost holenní - '''tibia''' – trojboká dlouhá kost uložená ve vnitřní straně bérce, hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník - '''malleolus medialis''' &lt;br /&gt;
** kost lýtková - '''fibula''' - schovaná tenká kost dlouhého typu, tvoří vnější kotník - '''malleolus lateralis'''&lt;br /&gt;
* ''kolenní kloub'' - složený kloub k. stehenní a holenní se 2 poloměsíčitými chrupavčitými menisky, které vyrovnávají nepoměr, ; vazy křížové a postranní -&amp;gt; jakmile se vazy utrhnout -&amp;gt; menisky se pohnou a přestávají být funkční; existuje i 3.meniskus, který to srovnává vpředu - čéška - '''patella''' - sezamská kost, která fixuje kolena a je navázána do svalů a šlach&lt;br /&gt;
* kosti zánártní - '''ossa tarsi''' – 7 krátkých kostí&lt;br /&gt;
** zevní oblast -&amp;gt; 2 kosti; největší kost patní ('''calcaneus''') s patním hrbolem, který je podkladem paty a na který se upíná Achilleova šlacha; kost hlezenní ('''talus'''), která naléhá shora na k. patní a kloubně se spojuje s vidlicí tvořenou holenní a lýtkovou kostí&lt;br /&gt;
* kosti nártní - '''ossa metatarsi''' – 5 dlouhých kostí, silnější a tvrdší, tvoří podklad nártu&lt;br /&gt;
* články prstů - '''phallanges''' – oproti ruce jsou kratší&lt;br /&gt;
== Kostra hlavy ==&lt;br /&gt;
* lebka - '''cranium''' – chrání mozek a smyslové orgány&lt;br /&gt;
* podkladem je chrupavka (tvoří spoje) a vazivo, kosterní základ v obličeji&lt;br /&gt;
** mozková část - '''neurocranium''' – vznik z vaziva a chrupavky&lt;br /&gt;
*** vyklenutá část - '''calva''' - lebeční klenba&lt;br /&gt;
*** lební baze - '''basis cranii'''&lt;br /&gt;
** obličejová část - '''splanchnocranium''' - nasedá na bazi&lt;br /&gt;
=== Neurocranium ===&lt;br /&gt;
* týlní kost - '''os occipitale''' – v zadní části lebky je 2 týlními hrboly spojena s atlasem +úpony zádových a krčních svalů&lt;br /&gt;
** velký týlní otvor - '''foramen magnum''' – navazuje na páteřní kanál, prochází tudy mícha, navazuje na canalis vertebreallis&lt;br /&gt;
** po obou stranách otvoru jsou výběžky (condilli occipitalis)&lt;br /&gt;
* klínová  kost - '''os sphenoidale''' - vlastní podklad base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo - '''sella tureica''' – místo uložení hypofýzy&lt;br /&gt;
** od těla vybíhají malá a velká křídla ('''ala minor et major sphenoidale'''), v těle je uložena vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
* čichová kost - '''os ethmoidale''' - dotváří nosní přepážku a obsahuje drobné dutinky, je zde  vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
** v mozkové části je uložena dírkovaná ploténka - '''lamina cribrosa''' - kterou prochází vlákna čichového nervu -&amp;gt; spojuje se v 1 nerv a ten jde teprv do mozku&lt;br /&gt;
** v obličejové části - vnitřní část k. čichové -&amp;gt; labyrint vystlaný smyslovým epitelem -&amp;gt;vnímání čichu&lt;br /&gt;
* spánková kost - '''os temporale'''- levá a pravá, skládá se z kosti skalní, bubínkové a čelní&lt;br /&gt;
** součástí je kost skalní - '''os petrosum''' – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí&lt;br /&gt;
** bubínková kost - '''os tympanicum''' - podklad zevního zvukovodu, hmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy&lt;br /&gt;
* čelní kost - '''os frontale''' – nepárová, po porodu sice 2 části, ale to do 2 let zaniká; podklad čela + horní část očnice, obsahuje dutinu čelní -&amp;gt; vedlejší dutina nosní&lt;br /&gt;
* temenní kost - '''os parietale''' – párová, miskovitého tvaru, tvoří vrchol klenby lební&lt;br /&gt;
** vazivové švy - '''sutury''' - v místech srůstu švů vznikají měkké otvory - '''fontanelly''' (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly), fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají&lt;br /&gt;
==== Švy ====&lt;br /&gt;
# šípový - '''sutura sagittalis''' – 2 kosti temenní&lt;br /&gt;
# věncový - '''sutura coronalis''' – temeno s kostí čelní&lt;br /&gt;
# lambdový - '''sutura lambdoidea''' – temeno s kostí týlní&lt;br /&gt;
[[Soubor:A2.jpg|www.latinsky.estranky.cz]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Splanchnocranium ===&lt;br /&gt;
* kosterní původ -&amp;gt; chrání mozek a smyslové orgány&lt;br /&gt;
* horní čelist - '''maxilla''' - párová kost, tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř vedlejší dutina nosní - '''sinus maxillaris''' - základem pro horní chrup&lt;br /&gt;
** z těla ('''corpus maxille''') vybíhají výběžky se zuby  -&amp;gt; podklad zubů, zubní lůžka se zakládají v prohlubních těla, které jsou základem dásní&lt;br /&gt;
* lícní kost - '''os zygomaticum''' – párová; tvoří tvar obličeje – jeho šířku, tvoří také okraj očnice, spolu s výběžky k. spánkových tvoří pravý a levý jařmový oblouk&lt;br /&gt;
* nosní kost - '''os nasalia''' – párová; tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)&lt;br /&gt;
** uvnitř je radliční kost - '''vomer''' – nehmatatelná, přepážka - dělí levou a pravou nosní dutinu&lt;br /&gt;
* slzní kost - '''os lacrimale''' – párová; v koutku oka, čtvercová, tvoří vnitřní část očnice&lt;br /&gt;
* dolní čelist - '''mandibula'''- spojena kloubem s kostí spánkovou,velmi pohyblivá&lt;br /&gt;
** má tělo s výběžky + ve střední části dásňové výběžky -&amp;gt; základ zubů&lt;br /&gt;
** přední část vybíhá v bradový výběžek ('''protuberantia mentalis''') - podklad brady + hrotnatý výběžek pro úpon žvýkacích svalů&lt;br /&gt;
** úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°&lt;br /&gt;
* jazylka - '''os hyoideum''' – nepárová; tvar malé podkovy, pod dolní čelistí je vazivovým závěsem připojena ke spodině lebeční, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dutiny v lebce ===&lt;br /&gt;
# '''dutina lební''' – mozkovna, caven cranii – uložen mozek&lt;br /&gt;
# '''dutina nosní''' – caven nasi - tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina&lt;br /&gt;
# '''dutina oční''' – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice - '''orbita''', je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Růst a vývoj lebky ===&lt;br /&gt;
* lebka roste, více se ale zvětšuje mozkovna než obličejová část&lt;br /&gt;
* obvod dětské hlavičky:  34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)&lt;br /&gt;
* pohlavní rozdíly patrné až v dospělosti -&amp;gt; kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu; muži – hranatá brada, vyklenutá '''glabella'''  =&amp;gt; větší nadočnicové oblouky&lt;br /&gt;
* novorozenci mají hladkou pusu -&amp;gt; dolní čelist není vyvinutá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Patologie ===&lt;br /&gt;
* degenerující onemocnění, zánětlivé onemocnění (infekce) či onkologické&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Artróza ====&lt;br /&gt;
* degenerativní onemocnění kloubu&lt;br /&gt;
* většinou namožena chrupavka&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kosti&amp;diff=47481</id>
		<title>Kosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kosti&amp;diff=47481"/>
		<updated>2017-04-22T23:44:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: doplnění informací&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;* os, mn.č. ossi&lt;br /&gt;
* kost je základní stavební jednotka kostry, jejíž základem je '''kostí tkáň '''obsahující kostní buňky (osteocyty a osteoklasty), vazivová vlákna a mezibuněčnou hmotu&lt;br /&gt;
* vznikají z vaziva (kl. kost, lebka, lopatka) nebo z chrupavky -&amp;gt; '''osifikace''' - proces tvorby tvrdé kosti, osteoblasty začnou měnit chrupavku a vytváří vlastní tkáň&lt;br /&gt;
* osifikace má přesný řád - v 1. měsíci nitroděložního vývoje osifikuje klíční kost, pak hrudník, lopatky&lt;br /&gt;
* osifikace končí cca v 25 letech&lt;br /&gt;
* existují osifikační centra, která jsou uprostřed diyfýzy -&amp;gt; růst do délky, a epifýz -&amp;gt; podstata pro kloubní spojení&lt;br /&gt;
* kostní věk - dětem se rentgenuje ruka, aby se zjistilo, jestli je vývo v pořádku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Základní významy ===&lt;br /&gt;
* opora (pro měkké části těla)&lt;br /&gt;
* ochrana (schránka pro důležité orgány)&lt;br /&gt;
* zásobárna minerálních látek&lt;br /&gt;
=== Rozdělení kostí ===&lt;br /&gt;
* '''dlouhé''' – rozlišujeme 1 '''diafýzu''' (prostředek kosti) a 2 '''epifýzy''' (konec kosti)&lt;br /&gt;
* '''krátké''' – rozlišení nemají (obratle, k. zápěstní)&lt;br /&gt;
* '''ploché''' – lopatky, k. temenní&lt;br /&gt;
* '''kosti nepravidelného tvaru''' - př. dolní čelist&lt;br /&gt;
* na povrchu je&lt;br /&gt;
** chrupavka - tam, kde se kosti napojují&lt;br /&gt;
** vazivová blána -''' periost''' (okostice) - zásobuje kosti minerály -&amp;gt; růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)&lt;br /&gt;
=== Struktura kostí ===&lt;br /&gt;
* '''periost''' - tuhý, vazivový list, který pokrývá celou kost kromě kloubních ploch, vyživován a inervován&lt;br /&gt;
* '''hutné (kompaktní)''' - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí&lt;br /&gt;
* '''houbovité (spongiózní)''' - tvoří epifýzy, odolává tlaku,  tahu (deformaci kostí)&lt;br /&gt;
* uvnitř je '''kostní dřeň '''(2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)&lt;br /&gt;
=== Spojení kostí ===&lt;br /&gt;
* '''pohyblivé''' – kloubní (kloub = '''articulatio''')&lt;br /&gt;
* '''pevné''' – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)&lt;br /&gt;
* '''spojení vazivem''' (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)&lt;br /&gt;
* '''spojení chrupavkou''' (spona stydká)&lt;br /&gt;
== Kostra trupu ==&lt;br /&gt;
* kostru trupu tvoří:&lt;br /&gt;
# '''páteř'''&lt;br /&gt;
# '''žebra'''&lt;br /&gt;
# '''kost hrudní'''&lt;br /&gt;
=== Páteř - columna vertebralis ===&lt;br /&gt;
* tvořena 33-34 obratli - '''vertebrae'''&lt;br /&gt;
** tělo - '''corpus''' - směřuje dovnitř &lt;br /&gt;
** trnový výběžek - hmatatelné části &lt;br /&gt;
** oblouk &lt;br /&gt;
** obratlový otvor - '''foramen vertebrae''', v němž je '''canalis vertebralis''', jímž prochází mícha &lt;br /&gt;
* 7 krčních - '''vertebrae Cervicales''', C1-C7&lt;br /&gt;
* 12 hrudních - '''vertebrae Thoracicae''' - T1-T12, na bocích kloubní spojení pro žebra&lt;br /&gt;
* 5 bederních - '''vertebrae Lumbales''' - L1-L5, největší, nejmohutnější, mezi obratli největší prostor (zde se dlěá lumbální punkce)&lt;br /&gt;
* 5 křížových - '''vertebrae Sacrales''' - S1-S5, spojují se v kost křížovou, málo pohyblivé&lt;br /&gt;
* 4/5 kostrčních - '''vertabrae Coccygeae''' - Co1-Co4/5, spojují se v kost kostrční -&amp;gt; kostrč&lt;br /&gt;
* nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíce blokád, uštípnutých nervů&lt;br /&gt;
# obratel = '''atlas''' (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -&amp;gt; kývavé pohyby hlavy&lt;br /&gt;
# obratel = '''axis''' – kloubní spojení s atlasem, zajišťuje otáčivý pohyb hlavy&lt;br /&gt;
# dalších 5 obratlů má klasický tvar, poslední 7. má vystouplý trnový výběžek (hmatatelný)&lt;br /&gt;
* páteř je celek pohyblivý, pružný -&amp;gt; 2x esovitě prohnutá &lt;br /&gt;
* '''lordóza''' – krční a bederní, prohnuntí dopředu &lt;br /&gt;
* '''kyfóza''' – křížová a hrudní, prohnutí dozadu&lt;br /&gt;
[[Soubor:Anatomie páteře.jpg|www.spinesurgery.cz]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Žebra - costae ===&lt;br /&gt;
* zadní část spojení s obratli, vpředu s kostí hrudní&lt;br /&gt;
* 12 párů, páry nestejné (1. pár nejkratší)&lt;br /&gt;
* 1.-7. '''žebra pravá''' (napojují se na kost hrudní)&lt;br /&gt;
* 8.+ 9.+10. - '''žebra nepravá''' (chrupavkou se napojují na 7. žebro)&lt;br /&gt;
* 11.+ 12. - '''žebra volná''' (končí volně ve stěně břišní)&lt;br /&gt;
=== Kost hrudní - sternum ===&lt;br /&gt;
* plochá, hmatná&lt;br /&gt;
* v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)&lt;br /&gt;
== Kostra horní končetiny ==&lt;br /&gt;
* na každé pletenec + volná část&lt;br /&gt;
=== Pletenec ===&lt;br /&gt;
'''klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)'''&lt;br /&gt;
* '''scapula''' – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -&amp;gt; neuvěřitelně pohyblivé&lt;br /&gt;
* '''clavicula''' – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost  lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)&lt;br /&gt;
=== Volná část ===&lt;br /&gt;
* pažní kost - '''humerus'''- nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)&lt;br /&gt;
* předloktí - kost vřetenní - '''radius''' – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní - '''ulna''' – hlavice a zužuje se&lt;br /&gt;
* loket - '''olecranon''' – hmatný je výběžek ulny&lt;br /&gt;
* ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní - '''ossa carpi''' – 2 řady po 4 kostech krátkých, kosti záprstní - '''ossa metacarpi''' – 5 kostí dlouhého typu (= podklad dlaně), články prstů - '''phalanges''' – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu&lt;br /&gt;
=== Pohyb ===&lt;br /&gt;
* kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven)a supinace (palec ven)&lt;br /&gt;
* '''extenze''' – natažení (normálně 180 %, olekranon je jako zarážka)&lt;br /&gt;
* '''flexe''' – skrčení&lt;br /&gt;
* volně visící končetina je v '''mírné flexi a pronaci'''&lt;br /&gt;
== Kostra dolní končetiny ==&lt;br /&gt;
* na každé pletenec + volná část&lt;br /&gt;
=== Pletenec ===&lt;br /&gt;
* kost pánevní - '''os coxae''' – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vznik ze tří kostí &lt;br /&gt;
# '''os ilium''' (kost kyčelní) – hmatná = boky, míří nahoru&lt;br /&gt;
# '''os ischium''' (kost sedací), míří dolů&lt;br /&gt;
# '''os pubis''' (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev &lt;br /&gt;
* uspořádání pánve: 2 části – kyčelní + sedací = '''velká  pánev''' a část ke kosti stydké = '''malá pánev, „porodní“'''&lt;br /&gt;
* mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)&lt;br /&gt;
* ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)&lt;br /&gt;
=== Volná část ===&lt;br /&gt;
* kost stehenní - '''femur''' – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus, tvoří úhel 125°)&lt;br /&gt;
* bérec – kost holenní - '''tibia''' – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník - '''malleolus medialis''' a kost lýtková - '''fibula''' - tvoří vnější kotník - '''malleolus lateralis'''&lt;br /&gt;
* v rámci kloubního spojení na vyrovnání lemuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky - '''menisky''', upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška - '''patela'''&lt;br /&gt;
* kosti zánártní - '''ossa tarsi''' – 7 krátkého typu&lt;br /&gt;
* kosti nártní - '''ossa metatarsi''' – dlouhý typ&lt;br /&gt;
* články prstů - '''phallanges''' – oproti ruce jsou tlustší&lt;br /&gt;
== Kostra hlavy ==&lt;br /&gt;
* lebka - '''cranium''' – chrání mozek a smyslové orgány, calva + base (spodina lební)&lt;br /&gt;
* mozková část - '''neurocranium''' – vznik z vaziva a chrupavky&lt;br /&gt;
* obličejová část - '''splanchnocranium'''&lt;br /&gt;
=== Neurocranium ===&lt;br /&gt;
* týlní kost - '''os occipitale''' – kloubní spojení s 1. krčním obratlem + úpony zádových svalů&lt;br /&gt;
* velký otvor - '''foramen magnum''' – tudy prochází mícha&lt;br /&gt;
* klínová  kost - '''os sphenoidale''' - uprostřed base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo - '''sella tureica''' – místo uložení hypofýzy, zde uložena dutina nosní&lt;br /&gt;
* čichová kost - '''os ethmoidale''' - na basi, vstupuje do prostoru lebky, je dírkovaná, skrze dírky procházejí nervová vlákna vedoucí ze sliznice nosní, v kosti čichové vytváří dohromady čichový nerv&lt;br /&gt;
* spánková kost - '''os temporale'''- levá a pravá, její částí je kost skalní - '''os petrosum''' – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí&lt;br /&gt;
* bubínková kost - '''os tympanicum''' - součástí spánkové kosti, podklad zevního zvukovodu, nahmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy&lt;br /&gt;
* čelní kost - '''os frontale''' – nepárová, do 2 let nesrostlá, tvoří stropy očnice&lt;br /&gt;
* temenní kost - '''os parietale''' – párová, miskovitého tvaru&lt;br /&gt;
* vazivové švy - '''sutury''' - v místech srůstu švů vznikají měkké otvory - '''fontanelly''' (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly), fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají &lt;br /&gt;
==== Švy ====&lt;br /&gt;
# šípová - '''sutura sagittalis''' – srůstají 2 kosti temenní&lt;br /&gt;
# věncová - '''sutura coronalis''' – temeno s kosti čelní&lt;br /&gt;
# lambdová - '''sutura lambdoidea''' – temeno s kostí týlní&lt;br /&gt;
[[Soubor:A2.jpg|www.latinsky.estranky.cz]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Splanchnocranium ===&lt;br /&gt;
* horní čelist - '''maxilla''' - tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř dutina nosní - '''sinus maxillaris''' - základem pro horní chrup, v ní uložena zubní lůžka (jakoby důlek v kosti) – ta se ve stáří zplošťují a  zanikají&lt;br /&gt;
* lícní kost - '''os zygomaticum''' – párová, tvoří tvar obličeje – jeho šířku, pod očnicemi&lt;br /&gt;
* nosní kosti - '''ossa nasalia''' – dvě, tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)&lt;br /&gt;
* slzní kost - '''os lacrimale''' – v koutku oka, čtvercová&lt;br /&gt;
* radliční kost - '''vomer''' – není  hmatatelná, přepážka - dělí levou a pravou nosní dutinu&lt;br /&gt;
* dolní čelist - '''mandibula'''- spojena kloubem s kostí spánkovou, opět zubní lůžka, úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°, uprostřed – bradový výběžek - '''protuberantia mentalis''' – tvoří tvar brady&lt;br /&gt;
* jazylka - '''os hyoideum''' – nepárová, tvar malé podkovy, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk&lt;br /&gt;
* v lebce se nacházejí 3 dutiny:&lt;br /&gt;
# '''dutina lební''' – mozkovna – uložen mozek&lt;br /&gt;
# '''dutina nosní''' – tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina&lt;br /&gt;
# '''dutina oční''' – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice - '''orbita''', je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)&lt;br /&gt;
* lebka roste, více se ale zvěšuje mozkovna než obličejová část&lt;br /&gt;
* obvod dětské hlavičky:  34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)&lt;br /&gt;
* pohlavní rozdíly:&lt;br /&gt;
* kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu&lt;br /&gt;
* muži – hranatá brada, vyklenutá '''glabella'''  =&amp;gt; větší nadočnicové oblouky&lt;br /&gt;
* mění se až v pubertě&lt;br /&gt;
* dětská lebka stejná&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anatomie&amp;diff=47480</id>
		<title>Anatomie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anatomie&amp;diff=47480"/>
		<updated>2017-04-22T23:16:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: doplnění informací&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Základní roviny ==   &lt;br /&gt;
* '''mediální''' – střední&lt;br /&gt;
** je 1, základní osa, která dělí tělo na pravou a levou část&lt;br /&gt;
* '''sagitální''' – předozadní&lt;br /&gt;
** rovnoběžná s mediální rovinou, není ve středu&lt;br /&gt;
* '''frontální''' - čelní&lt;br /&gt;
** kolmá na mediální a sagitální&lt;br /&gt;
** prochází z boku -&amp;gt; přední a zadní&lt;br /&gt;
* '''transverzální''' – příčná&lt;br /&gt;
** v příčném průřězu&lt;br /&gt;
== Směry ==&lt;br /&gt;
* '''mediální''' - vnitřní, směr blíže ke středu těla&lt;br /&gt;
* '''laterální''' - vnější, směr dál od středu těla&lt;br /&gt;
* '''kraniální (superior)''' - směr k hlavně, horní&lt;br /&gt;
* '''kaudální (inferior)''' - směr dolu, kaudální&lt;br /&gt;
* '''ventrální (anterior)''' - směr k břichu&lt;br /&gt;
* '''dorzální (posterior)''' - směr zadní, k páteři&lt;br /&gt;
* '''superficialis (externus)''' - na povrchu, zevní&lt;br /&gt;
* '''profundis (internus)''' - směr hluboký, vnitřní&lt;br /&gt;
* jen u končetin&lt;br /&gt;
** '''proximální '''- směr nahoru, k trupu&lt;br /&gt;
** '''distální''' - směr dolu, dál od trupu&lt;br /&gt;
* ruka&lt;br /&gt;
** dorzální strana (zápěstí ze shora)&lt;br /&gt;
** palmární strana (dlaň)&lt;br /&gt;
* noha&lt;br /&gt;
** plantární strana&lt;br /&gt;
** dorzální strana&lt;br /&gt;
* '''dexter''' - pravná strana&lt;br /&gt;
* '''sinister''' - levá strana&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
přednášky Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47478</id>
		<title>Dýchací soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47478"/>
		<updated>2017-04-22T22:43:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Dýchací systém ==&lt;br /&gt;
Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat ''dýchání zevní'', kdy přijímáme O&amp;lt;sub&amp;gt;2 &amp;lt;/sub&amp;gt;z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;, a ''dýchání vnitřní'', kdy dochází k přechodu O&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; z krve do buněk (C0&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; v opačném směru).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vdech – '''inspirium''' – příjem O2&lt;br /&gt;
* výdech – '''expirium''' – odevzdávání CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; a vodních par&lt;br /&gt;
* '''horní cesty dýchací''' – nos, dutina nosní, nosohltan&lt;br /&gt;
* '''dolní cesty dýchací'''  – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky&lt;br /&gt;
** dělení  HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu&lt;br /&gt;
** dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem&lt;br /&gt;
** stěny dýchacích cest se skládají ze '''sliznice''' s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -&amp;gt; posunují hlen a prach, '''podslizničního vaziva''' s lymfatickou tkání, '''vaziva a hladké svaloviny '''a '''chrupavčitého či kostěného skeletu'''&lt;br /&gt;
[[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]]&lt;br /&gt;
=== Stavba a funkce dýchacích cest ===&lt;br /&gt;
Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také '''hlas'''.&lt;br /&gt;
==== Nos - nasus ====&lt;br /&gt;
* kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami&lt;br /&gt;
* anatomické dělení na:&lt;br /&gt;
** kořen – '''radix nasi'''&lt;br /&gt;
** hřbet – '''dorsum nasi'''&lt;br /&gt;
** hrot – '''apex nasi'''&lt;br /&gt;
** křídla – '''ala nasi'''&lt;br /&gt;
==== Dutina nosní - cavum nasi ====&lt;br /&gt;
* začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – '''nares'''&lt;br /&gt;
* ústí zadními otvory – '''choanae''' – do nosohltanu – '''nasopharynx''', který je křižovatkou dýchacích a trávicích cest, ústí do něj pravá i levá Eustachova trubice (slouží k vyrovnání tlakových změn v dutině středního ucha)&lt;br /&gt;
* nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)&lt;br /&gt;
* nosní přepážka – '''septum nasi''' – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční&lt;br /&gt;
* strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole&lt;br /&gt;
* kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny&lt;br /&gt;
'''Skořepy nosní''':&lt;br /&gt;
# horní – '''concha nasalis superior'''&lt;br /&gt;
# střední – '''concha nasalis media'''&lt;br /&gt;
# dolní – '''concha nasalis inferior'''&lt;br /&gt;
'''Sliznice dutiny nosní:'''&lt;br /&gt;
# čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový&lt;br /&gt;
# dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty&lt;br /&gt;
==== Vedlejší dutiny nosní - '''sinus paranasales''' ====&lt;br /&gt;
* menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní&lt;br /&gt;
* vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní&lt;br /&gt;
* u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní&lt;br /&gt;
# dutina horní čelisti = '''sinus maxillaris'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti klínové = '''sinus sphenoidalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čelní = '''sinus frontalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čichové = '''sinus ethmoidales'''&lt;br /&gt;
==== Hrtan - larynx ====&lt;br /&gt;
* dutý nepárový orgán tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy&lt;br /&gt;
* horní část – trojboká pyramida, dolní část – válec&lt;br /&gt;
* morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)&lt;br /&gt;
* dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami&lt;br /&gt;
** chrupavka štítná – '''cartilago thyroidea''' - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – '''prominentia laryngea''' (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce ('''os hyoideum'''), dolů k prstencové chrupavce, pod ní je uložena štítná žláza&lt;br /&gt;
** chrupavka prstencová – '''cartilago cricoidea''' - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae)&lt;br /&gt;
** chrupavka hrtanová – '''cartilago epiglottica''' - je podkladem pro hrtanovou příklopku ('''epiglotis'''), která odděluje hrtan od hltanu, a uplatňuje se tak při polykání (hrtan se zvedá a epiglotis automaticky uzavírá vchod do dýchacích cest)&lt;br /&gt;
'''Hlasivky'''&lt;br /&gt;
* 2 páry hlasových vazů uložené v hrtanu, které se táhnou od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné&lt;br /&gt;
** horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – '''rima glottidis'''&lt;br /&gt;
** dolní – nepravé vazy hlasivkové &lt;br /&gt;
* tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu&lt;br /&gt;
* výška zvuku závisí na:&lt;br /&gt;
# rychlosti proudícího vzduchu&lt;br /&gt;
# prostornosti hrtanu&lt;br /&gt;
# šířce štěrbiny&lt;br /&gt;
# napětí, postavení a délce vazů &lt;br /&gt;
* tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů -&amp;gt; artikulovaná řeč&lt;br /&gt;
==== Průdušnice - trachea ====&lt;br /&gt;
* 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem, prochází hrudní dutinou a navazuje na chrupavku prstencovou&lt;br /&gt;
* epitel je zde téměř bez řasinek, postupně zaniká, je zde  méně hlenových žláz&lt;br /&gt;
* je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené (tvar písmene C)&lt;br /&gt;
* chrupavky jsou spojené vazivem a hladkou svalovinou a umožňují pohyb&lt;br /&gt;
* s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí, kde se dělí se na pravou a levou průdušku&lt;br /&gt;
==== Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister ====&lt;br /&gt;
* dexter – pokračování průdušnice X sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty&lt;br /&gt;
* stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny&lt;br /&gt;
* řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu &lt;br /&gt;
* průdušky přechází v průdušinky ('''bronchioli''') -&amp;gt; místo, které se už zabořuje do plic &lt;br /&gt;
=== Plíce - pulmo dexter et sinister ===&lt;br /&gt;
* uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – '''mediastinem'''&lt;br /&gt;
* plíce při narození jsou čisté, růžové, věkem se zanášejí spodinami a jejich barva se mění do šedivé až šedočerné&lt;br /&gt;
* plíce má plochý, mírně vyklenutý základ, vnější část kopíruje hrudník a vrchol plíce přesahuje 1. žebro, nasedají na bránici&lt;br /&gt;
* pravá plíce má 3 laloky - '''lobi -''' (horní/střední/dolní), levá pouze 2 laloky (horní/dolní)&lt;br /&gt;
* laloky se dále dělí na segmenty, kde dochází k členění původních průdušek na průdušinky&lt;br /&gt;
* průdušinky přechází v trubičky sklípkové - '''ductuli alveorales''', n jejichž konci jsou váčky - '''sacculi alveorales''' - a v rámci každého váčku nasedá plicní sklípek - '''alveoli pulmonis'''&lt;br /&gt;
** vnitřní stěnu plicního sklípku tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu, na zevní straně je pak epitel s hustou kapilární sítí, kde dochází  k &amp;lt;u&amp;gt;vlastní výměně dýchacích plynů&amp;lt;/u&amp;gt; &lt;br /&gt;
** dýchací plocha je velká 80-130m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;, výkonná plocha je průměrně 80m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
** aktivita plicních sklípků se liší, v klidu 4l krve/min., při aktivitě 25-30l krve/min.)&lt;br /&gt;
** plicní sklípky měří zhruba 4mm &lt;br /&gt;
** skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – '''acinus''', 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis&lt;br /&gt;
* celé plíce jsou obaleny jemnou vazivovou blánou -''' pleura pulmonalis''' - neboli poplicnice, v rámci dutiny hrudní přechází na hrudník, kde se označuje jako '''pleura parietalis''' (pohrudnice) -&amp;gt; mezi  nimi je štěrbina, která je vyplněná tekutinou zajišťující klouzavý pohyb plic&lt;br /&gt;
* na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – '''hilus pulmonis''', kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – '''radix pulmonalis                &lt;br /&gt;
* krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh&lt;br /&gt;
* výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty &lt;br /&gt;
'''Mechanika dýchání''' &lt;br /&gt;
* '''vdech''' – aktivní činnost dýchacích svalů – hlavní dýchací sval je bránice (60 %) + zevní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* '''výdech''' – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK&lt;br /&gt;
* žeberní – '''kostální dýchání''' – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro                                        &lt;br /&gt;
* brániční – '''abdominální dýchání''' – typické pro muže a děti&lt;br /&gt;
* nejčastější je kombinace tzv. '''kostoabdominální''' typ dýchání&lt;br /&gt;
* pro úzkostné a panické stavy je příznačné povrchní dýchání, lidé hyperventilují -&amp;gt; nepoměr dýchacích plynů &lt;br /&gt;
'''Vitální kapacita plic''' &lt;br /&gt;
* maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu -&amp;gt; inspirační rezervní objem (2,5-3l) + expirační rezervní objem (1,5-2l)= vitální kapacita plic&lt;br /&gt;
* přestože všechen vzduch vytlačíme, zbývá rezervní objem (1,5l), který nikdy nevytlačíme (jinak by plíce splaskly)&lt;br /&gt;
* vitální kapacita + rezervní objem = celková plicní kapacita&lt;br /&gt;
** každý dýchá jinak, závisí to na zdravotíms tavu, věku, výšce, hmotnosti, pohlaví, tréninku, těhotenství...&lt;br /&gt;
** u žen průměrně 2,5-4l, u mužů 3,5-5l&lt;br /&gt;
* měření pomocí spirometru&lt;br /&gt;
* '''minutová ventilace''' je součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu &lt;br /&gt;
** v klidu průměrně 8 l/min, při práci průměrně 80 l/min &lt;br /&gt;
* '''dechová frekvence''' je počet dechů za 1 minutu (vdech + výdech) &lt;br /&gt;
** dospělí – 16-18 l/min, děti – 20-26 l/min, sportovci – 10-14 l/min &lt;br /&gt;
'''Řízení dýchání''' &lt;br /&gt;
* automatická činnosti řízená z dýchacího centra, které je v prodloužené míše&lt;br /&gt;
** vdechové centrum – '''apneustické'''&lt;br /&gt;
** výdechové centrum – '''pneumotaxické'''&lt;br /&gt;
* obě centra jsou uložena na pomezí prodl. míchy a Varolova mostu&lt;br /&gt;
* nervus vagus se také podílí na dýcání, svými vlákny prochází až do plicních sklípků, kde ovlilvňuje nervovoými vzruchy napětí na nich a podílí se zde sympatikus a parasympatikus&lt;br /&gt;
* rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby&lt;br /&gt;
* dýchání se přizpůsobuje potřebám organismu bez vědomého ovlivnění &lt;br /&gt;
* činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty&lt;br /&gt;
* nadřazené je centrum v mozkové kůře, díky kterému můžeme vůlí dech na chvíli zadržet&lt;br /&gt;
* dechová centra je spojena s chemoreceptory, které hlídají chemické rozložení, reagují na změny a složení krve (obsah 0&amp;lt;sup&amp;gt;&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;&amp;lt;/sup&amp;gt; a CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), zejména hlídají aortu a arterii carotis&lt;br /&gt;
* emoce (z limbického systému) se také podílí na rychlosti dechu -&amp;gt; ovlivněny primárními reflexy&lt;br /&gt;
* '''Eupnoe''' - klidné pravidelné dýchání&lt;br /&gt;
* '''Hyperpnoe''' – prohloubené dýchání s větší ventilací&lt;br /&gt;
* '''Polypnoe''' – zrychlení dechové frekvence, člověk může omdlít&lt;br /&gt;
* '''Oligopnoe''' – dýchání se zpomalenou frekvencí (např. spánek)&lt;br /&gt;
* '''Apnoe''' – krátkodobá zástava dechu&lt;br /&gt;
* '''Dyspnoe''' – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí (např. v rámci nemoci)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Onemocnění dýchací soustavy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumotorax ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku&lt;br /&gt;
* vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu&lt;br /&gt;
* vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -&amp;gt; nastává plicní kolaps -  pneumotorax &lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku &lt;br /&gt;
* '''chylotorax''' - způsobeno hnisem &lt;br /&gt;
* '''hemotorax''' - způsobeno krví &lt;br /&gt;
* podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem &lt;br /&gt;
* příčina vzniku:&lt;br /&gt;
** spontánní pneumotorax (např. při astmatu) &lt;br /&gt;
** traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber) &lt;br /&gt;
** plicní fibrosa &lt;br /&gt;
** TBC &lt;br /&gt;
** karcinom &lt;br /&gt;
** přetlakový při potápění, létání &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumonie ===&lt;br /&gt;
* zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně)&lt;br /&gt;
* projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat&lt;br /&gt;
* kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -&amp;gt; hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují&lt;br /&gt;
* léčba: klid, antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tuberkulóza ===&lt;br /&gt;
* infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny&lt;br /&gt;
* přenáší se kapénkovou infekcí&lt;br /&gt;
* na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve)&lt;br /&gt;
* v chronickém stavu už teplota být nemusí&lt;br /&gt;
* dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -&amp;gt; úbytek a váze&lt;br /&gt;
* ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci)&lt;br /&gt;
* člověk je pod dohledem a v evidenci ('''dispenzarizace''')&lt;br /&gt;
* očkuje se v dětství&lt;br /&gt;
* dnes léčitelné &amp;gt; klid, výživový režim a antituberkulotika &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bronchogenní karcinom ===&lt;br /&gt;
* rakovina plic&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována)&lt;br /&gt;
* na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, '''hemoptýza''' (vykašlávání krve),  úbytek na váze, ztráta výkonnosti&lt;br /&gt;
* často metastázuje do kostí&lt;br /&gt;
* léčba záleží na typu a uložení karcinomu -&amp;gt; odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plicní embolie ===&lt;br /&gt;
* vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota)&lt;br /&gt;
* dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce&lt;br /&gt;
* záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -&amp;gt; udušení&lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k '''cianóza''' (modrání)&lt;br /&gt;
* rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Syndrom spánkové apnoe ===&lt;br /&gt;
* krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů kolem 40-60 let&lt;br /&gt;
* rizikové faktory: kuřáctví, obezita, genetické faktory&lt;br /&gt;
* obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu&lt;br /&gt;
* díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne&lt;br /&gt;
* nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání&lt;br /&gt;
* vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění&lt;br /&gt;
* je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích&lt;br /&gt;
* nedá se vyléčit, jen težimové opatření&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednáška Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47477</id>
		<title>Dýchací soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47477"/>
		<updated>2017-04-22T22:40:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Dýchací systém ==&lt;br /&gt;
Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat ''dýchání zevní'', kdy přijímáme O&amp;lt;sub&amp;gt;2 &amp;lt;/sub&amp;gt;z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;, a ''dýchání vnitřní'', kdy dochází k přechodu O&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; z krve do buněk (C0&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; v opačném směru).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vdech – '''inspirium''' – příjem O2&lt;br /&gt;
* výdech – '''expirium''' – odevzdávání CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; a vodních par&lt;br /&gt;
* '''horní cesty dýchací''' – nos, dutina nosní, nosohltan&lt;br /&gt;
* '''dolní cesty dýchací'''  – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky&lt;br /&gt;
** dělení  HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu&lt;br /&gt;
** dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem&lt;br /&gt;
** stěny dýchacích cest se skládají ze '''sliznice''' s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -&amp;gt; posunují hlen a prach, '''podslizničního vaziva''' s lymfatickou tkání, '''vaziva a hladké svaloviny '''a '''chrupavčitého či kostěného skeletu'''&lt;br /&gt;
[[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]]&lt;br /&gt;
=== Stavba a funkce dýchacích cest ===&lt;br /&gt;
Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také '''hlas'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Nos - nasus ====&lt;br /&gt;
* kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami&lt;br /&gt;
* anatomické dělení na:&lt;br /&gt;
** kořen – '''radix nasi'''&lt;br /&gt;
** hřbet – '''dorsum nasi'''&lt;br /&gt;
** hrot – '''apex nasi'''&lt;br /&gt;
** křídla – '''ala nasi'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dutina nosní - cavum nasi ====&lt;br /&gt;
* začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – '''nares'''&lt;br /&gt;
* ústí zadními otvory – '''choanae''' – do nosohltanu – '''nasopharynx''', který je křižovatkou dýchacích a trávicích cest, ústí do něj pravá i levá Eustachova trubice (slouží k vyrovnání tlakových změn v dutině středního ucha)&lt;br /&gt;
* nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)&lt;br /&gt;
* nosní přepážka – '''septum nasi''' – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční&lt;br /&gt;
* strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole&lt;br /&gt;
* kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny&lt;br /&gt;
'''Skořepy nosní''':&lt;br /&gt;
# horní – '''concha nasalis superior'''&lt;br /&gt;
# střední – '''concha nasalis media'''&lt;br /&gt;
# dolní – '''concha nasalis inferior'''&lt;br /&gt;
'''Sliznice dutiny nosní:'''&lt;br /&gt;
# čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový&lt;br /&gt;
# dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vedlejší dutiny nosní - '''sinus paranasales''' ====&lt;br /&gt;
* menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní&lt;br /&gt;
* vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní&lt;br /&gt;
* u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní&lt;br /&gt;
# dutina horní čelisti = '''sinus maxillaris'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti klínové = '''sinus sphenoidalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čelní = '''sinus frontalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čichové = '''sinus ethmoidales'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Hrtan - larynx ====&lt;br /&gt;
* dutý nepárový orgán tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy&lt;br /&gt;
* horní část – trojboká pyramida, dolní část – válec&lt;br /&gt;
* morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)&lt;br /&gt;
* dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami&lt;br /&gt;
** chrupavka štítná – '''cartilago thyroidea''' - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – '''prominentia laryngea''' (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce ('''os hyoideum'''), dolů k prstencové chrupavce, pod ní je uložena štítná žláza&lt;br /&gt;
** chrupavka prstencová – '''cartilago cricoidea''' - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae)&lt;br /&gt;
** chrupavka hrtanová – '''cartilago epiglottica''' - je podkladem pro hrtanovou příklopku ('''epiglotis'''), která odděluje hrtan od hltanu, a uplatňuje se tak při polykání (hrtan se zvedá a epiglotis automaticky uzavírá vchod do dýchacích cest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hlasivky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 2 páry hlasových vazů uložené v hrtanu, které se táhnou od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné&lt;br /&gt;
** horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – '''rima glottidis'''&lt;br /&gt;
** dolní – nepravé vazy hlasivkové &lt;br /&gt;
* tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu&lt;br /&gt;
* výška zvuku závisí na:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rychlosti proudícího vzduchu&lt;br /&gt;
# prostornosti hrtanu&lt;br /&gt;
# šířce štěrbiny&lt;br /&gt;
# napětí, postavení a délce vazů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů -&amp;gt; artikulovaná řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Průdušnice - trachea ====&lt;br /&gt;
* 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem, prochází hrudní dutinou a navazuje na chrupavku prstencovou&lt;br /&gt;
* epitel je zde téměř bez řasinek, postupně zaniká, je zde  méně hlenových žláz&lt;br /&gt;
* je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené (tvar písmene C)&lt;br /&gt;
* chrupavky jsou spojené vazivem a hladkou svalovinou a umožňují pohyb&lt;br /&gt;
* s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí, kde se dělí se na pravou a levou průdušku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister ====&lt;br /&gt;
* dexter – pokračování průdušnice X sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty&lt;br /&gt;
* stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny&lt;br /&gt;
* řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu &lt;br /&gt;
* průdušky přechází v průdušinky ('''bronchioli''') -&amp;gt; místo, které se už zabořuje do plic &lt;br /&gt;
=== Plíce - pulmo dexter et sinister ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – '''mediastinem'''&lt;br /&gt;
* plíce při narození jsou čisté, růžové, věkem se zanášejí spodinami a jejich barva se mění do šedivé až šedočerné&lt;br /&gt;
* plíce má plochý, mírně vyklenutý základ, vnější část kopíruje hrudník a vrchol plíce přesahuje 1. žebro, nasedají na bránici&lt;br /&gt;
* pravá plíce má 3 laloky - '''lobi -''' (horní/střední/dolní), levá pouze 2 laloky (horní/dolní)&lt;br /&gt;
* laloky se dále dělí na segmenty, kde dochází k členění původních průdušek na průdušinky&lt;br /&gt;
* průdušinky přechází v trubičky sklípkové - '''ductuli alveorales''', n jejichž konci jsou váčky - '''sacculi alveorales''' - a v rámci každého váčku nasedá plicní sklípek - '''alveoli pulmonis'''&lt;br /&gt;
** vnitřní stěnu plicního sklípku tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu, na zevní straně je pak epitel s hustou kapilární sítí, kde dochází  k &amp;lt;u&amp;gt;vlastní výměně dýchacích plynů&amp;lt;/u&amp;gt; &lt;br /&gt;
** dýchací plocha je velká 80-130m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;, výkonná plocha je průměrně 80m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
** aktivita plicních sklípků se liší, v klidu 4l krve/min., při aktivitě 25-30l krve/min.)&lt;br /&gt;
** plicní sklípky měří zhruba 4mm &lt;br /&gt;
** skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – '''acinus''', 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis&lt;br /&gt;
* celé plíce jsou obaleny jemnou vazivovou blánou -''' pleura pulmonalis''' - neboli poplicnice, v rámci dutiny hrudní přechází na hrudník, kde se označuje jako '''pleura parietalis''' (pohrudnice) -&amp;gt; mezi  nimi je štěrbina, která je vyplněná tekutinou zajišťující klouzavý pohyb plic&lt;br /&gt;
* na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – '''hilus pulmonis''', kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – '''radix pulmonalis                &lt;br /&gt;
* krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh&lt;br /&gt;
* výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mechanika dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''vdech''' – aktivní činnost dýchacích svalů – hlavní dýchací sval je bránice (60 %) + zevní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* '''výdech''' – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* žeberní – '''kostální dýchání''' – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro                                        &lt;br /&gt;
* brániční – '''abdominální dýchání''' – typické pro muže a děti&lt;br /&gt;
* nejčastější je kombinace tzv. '''kostoabdominální''' typ dýchání&lt;br /&gt;
* pro úzkostné a panické stavy je příznačné povrchní dýchání, lidé hyperventilují -&amp;gt; nepoměr dýchacích plynů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vitální kapacita plic''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu -&amp;gt; inspirační rezervní objem (2,5-3l) + expirační rezervní objem (1,5-2l)= vitální kapacita plic&lt;br /&gt;
* přestože všechen vzduch vytlačíme, zbývá rezervní objem (1,5l), který nikdy nevytlačíme (jinak by plíce splaskly)&lt;br /&gt;
* vitální kapacita + rezervní objem = celková plicní kapacita&lt;br /&gt;
** každý dýchá jinak, závisí to na zdravotíms tavu, věku, výšce, hmotnosti, pohlaví, tréninku, těhotenství...&lt;br /&gt;
** u žen průměrně 2,5-4l, u mužů 3,5-5l&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* měření pomocí spirometru&lt;br /&gt;
* '''minutová ventilace''' je součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu &lt;br /&gt;
** v klidu průměrně 8 l/min, při práci průměrně 80 l/min &lt;br /&gt;
* '''dechová frekvence''' je počet dechů za 1 minutu (vdech + výdech) &lt;br /&gt;
** dospělí – 16-18 l/min, děti – 20-26 l/min, sportovci – 10-14 l/min &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Řízení dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* automatická činnosti řízená z dýchacího centra, které je v prodloužené míše&lt;br /&gt;
** vdechové centrum – '''apneustické'''&lt;br /&gt;
** výdechové centrum – '''pneumotaxické'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* obě centra jsou uložena na pomezí prodl. míchy a Varolova mostu&lt;br /&gt;
* nervus vagus se také podílí na dýcání, svými vlákny prochází až do plicních sklípků, kde ovlilvňuje nervovoými vzruchy napětí na nich a podílí se zde sympatikus a parasympatikus&lt;br /&gt;
* rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby&lt;br /&gt;
* dýchání se přizpůsobuje potřebám organismu bez vědomého ovlivnění &lt;br /&gt;
* činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty&lt;br /&gt;
* nadřazené je centrum v mozkové kůře, díky kterému můžeme vůlí dech na chvíli zadržet&lt;br /&gt;
* dechová centra je spojena s chemoreceptory, které hlídají chemické rozložení, reagují na změny a složení krve (obsah 0&amp;lt;sup&amp;gt;&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;&amp;lt;/sup&amp;gt; a CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), zejména hlídají aortu a arterii carotis&lt;br /&gt;
* emoce (z limbického systému) se také podílí na rychlosti dechu -&amp;gt; ovlivněny primárními reflexy&lt;br /&gt;
* '''Eupnoe''' - klidné pravidelné dýchání&lt;br /&gt;
* '''Hyperpnoe''' – prohloubené dýchání s větší ventilací&lt;br /&gt;
* '''Polypnoe''' – zrychlení dechové frekvence, člověk může omdlít&lt;br /&gt;
* '''Oligopnoe''' – dýchání se zpomalenou frekvencí (např. spánek)&lt;br /&gt;
* '''Apnoe''' – krátkodobá zástava dechu&lt;br /&gt;
* '''Dyspnoe''' – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí (např. v rámci nemoci)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Onemocnění dýchací soustavy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumotorax ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku&lt;br /&gt;
* vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu&lt;br /&gt;
* vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -&amp;gt; nastává plicní kolaps -  pneumotorax &lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku &lt;br /&gt;
* '''chylotorax''' - způsobeno hnisem &lt;br /&gt;
* '''hemotorax''' - způsobeno krví &lt;br /&gt;
* podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem &lt;br /&gt;
* příčina vzniku:&lt;br /&gt;
** spontánní pneumotorax (např. při astmatu) &lt;br /&gt;
** traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber) &lt;br /&gt;
** plicní fibrosa &lt;br /&gt;
** TBC &lt;br /&gt;
** karcinom &lt;br /&gt;
** přetlakový při potápění, létání &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumonie ===&lt;br /&gt;
* zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně)&lt;br /&gt;
* projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat&lt;br /&gt;
* kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -&amp;gt; hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují&lt;br /&gt;
* léčba: klid, antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tuberkulóza ===&lt;br /&gt;
* infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny&lt;br /&gt;
* přenáší se kapénkovou infekcí&lt;br /&gt;
* na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve)&lt;br /&gt;
* v chronickém stavu už teplota být nemusí&lt;br /&gt;
* dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -&amp;gt; úbytek a váze&lt;br /&gt;
* ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci)&lt;br /&gt;
* člověk je pod dohledem a v evidenci ('''dispenzarizace''')&lt;br /&gt;
* očkuje se v dětství&lt;br /&gt;
* dnes léčitelné &amp;gt; klid, výživový režim a antituberkulotika &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bronchogenní karcinom ===&lt;br /&gt;
* rakovina plic&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována)&lt;br /&gt;
* na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, '''hemoptýza''' (vykašlávání krve),  úbytek na váze, ztráta výkonnosti&lt;br /&gt;
* často metastázuje do kostí&lt;br /&gt;
* léčba záleží na typu a uložení karcinomu -&amp;gt; odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plicní embolie ===&lt;br /&gt;
* vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota)&lt;br /&gt;
* dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce&lt;br /&gt;
* záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -&amp;gt; udušení&lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k '''cianóza''' (modrání)&lt;br /&gt;
* rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Syndrom spánkové apnoe ===&lt;br /&gt;
* krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů kolem 40-60 let&lt;br /&gt;
* rizikové faktory: kuřáctví, obezita, genetické faktory&lt;br /&gt;
* obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu&lt;br /&gt;
* díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne&lt;br /&gt;
* nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání&lt;br /&gt;
* vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění&lt;br /&gt;
* je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích&lt;br /&gt;
* nedá se vyléčit, jen težimové opatření&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednáška Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47476</id>
		<title>Dýchací soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47476"/>
		<updated>2017-04-22T22:39:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Dýchací systém ==&lt;br /&gt;
Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat ''dýchání zevní'', kdy přijímáme O&amp;lt;sub&amp;gt;2 &amp;lt;/sub&amp;gt;z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;, a ''dýchání vnitřní'', kdy dochází k přechodu O&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; z krve do buněk (C0&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; v opačném směru).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vdech – '''inspirium''' – příjem O2&lt;br /&gt;
* výdech – '''expirium''' – odevzdávání CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; a vodních par&lt;br /&gt;
* '''horní cesty dýchací''' – nos, dutina nosní, nosohltan&lt;br /&gt;
* '''dolní cesty dýchací'''  – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky&lt;br /&gt;
** dělení  HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu&lt;br /&gt;
** dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem&lt;br /&gt;
** stěny dýchacích cest se skládají ze '''sliznice''' s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -&amp;gt; posunují hlen a prach, '''podslizničního vaziva''' s lymfatickou tkání, '''vaziva a hladké svaloviny '''a '''chrupavčitého či kostěného skeletu'''&lt;br /&gt;
[[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]]&lt;br /&gt;
=== Stavba a funkce dýchacích cest ===&lt;br /&gt;
Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také '''hlas'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Nos - nasus ====&lt;br /&gt;
* kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami&lt;br /&gt;
* anatomické dělení na:&lt;br /&gt;
** kořen – '''radix nasi'''&lt;br /&gt;
** hřbet – '''dorsum nasi'''&lt;br /&gt;
** hrot – '''apex nasi'''&lt;br /&gt;
** křídla – '''ala nasi'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dutina nosní - cavum nasi ====&lt;br /&gt;
* začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – '''nares'''&lt;br /&gt;
* ústí zadními otvory – '''choanae''' – do nosohltanu – '''nasopharynx''', který je křižovatkou dýchacích a trávicích cest, ústí do něj pravá i levá Eustachova trubice (slouží k vyrovnání tlakových změn v dutině středního ucha)&lt;br /&gt;
* nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)&lt;br /&gt;
* nosní přepážka – '''septum nasi''' – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční&lt;br /&gt;
* strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole&lt;br /&gt;
* kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny&lt;br /&gt;
'''Skořepy nosní''':&lt;br /&gt;
# horní – '''concha nasalis superior'''&lt;br /&gt;
# střední – '''concha nasalis media'''&lt;br /&gt;
# dolní – '''concha nasalis inferior'''&lt;br /&gt;
'''Sliznice dutiny nosní:'''&lt;br /&gt;
# čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový&lt;br /&gt;
# dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vedlejší dutiny nosní - '''sinus paranasales''' ====&lt;br /&gt;
* menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní&lt;br /&gt;
* vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní&lt;br /&gt;
* u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní&lt;br /&gt;
# dutina horní čelisti = '''sinus maxillaris'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti klínové = '''sinus sphenoidalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čelní = '''sinus frontalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čichové = '''sinus ethmoidales'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Hrtan - larynx ====&lt;br /&gt;
* dutý nepárový orgán tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy&lt;br /&gt;
* horní část – trojboká pyramida, dolní část – válec&lt;br /&gt;
* morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)&lt;br /&gt;
* dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami&lt;br /&gt;
** chrupavka štítná – '''cartilago thyroidea''' - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – '''prominentia laryngea''' (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce ('''os hyoideum'''), dolů k prstencové chrupavce, pod ní je uložena štítná žláza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
** chrupavka prstencová – '''cartilago cricoidea''' - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae)&lt;br /&gt;
** chrupavka hrtanová – '''cartilago epiglottica''' - je podkladem pro hrtanovou příklopku ('''epiglotis'''), která odděluje hrtan od hltanu, a uplatňuje se tak při polykání (hrtan se zvedá a epiglotis automaticky uzavírá vchod do dýchacích cest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hlasivky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 2 páry hlasových vazů uložené v hrtanu, které se táhnou od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné&lt;br /&gt;
** horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – '''rima glottidis'''&lt;br /&gt;
** dolní – nepravé vazy hlasivkové &lt;br /&gt;
* tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu&lt;br /&gt;
* výška zvuku závisí na:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rychlosti proudícího vzduchu&lt;br /&gt;
# prostornosti hrtanu&lt;br /&gt;
# šířce štěrbiny&lt;br /&gt;
# napětí, postavení a délce vazů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů -&amp;gt; artikulovaná řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Průdušnice - trachea ====&lt;br /&gt;
* 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem, prochází hrudní dutinou a navazuje na chrupavku prstencovou&lt;br /&gt;
* epitel je zde téměř bez řasinek, postupně zaniká, je zde  méně hlenových žláz&lt;br /&gt;
* je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené (tvar písmene C)&lt;br /&gt;
* chrupavky jsou spojené vazivem a hladkou svalovinou a umožňují pohyb&lt;br /&gt;
* s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí, kde se dělí se na pravou a levou průdušku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister ====&lt;br /&gt;
* dexter – pokračování průdušnice X sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty&lt;br /&gt;
* stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny&lt;br /&gt;
* řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu &lt;br /&gt;
* průdušky přechází v průdušinky ('''bronchioli''') -&amp;gt; místo, které se už zabořuje do plic &lt;br /&gt;
=== Plíce - pulmo dexter et sinister ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – '''mediastinem'''&lt;br /&gt;
* plíce při narození jsou čisté, růžové, věkem se zanášejí spodinami a jejich barva se mění do šedivé až šedočerné&lt;br /&gt;
* plíce má plochý, mírně vyklenutý základ, vnější část kopíruje hrudník a vrchol plíce přesahuje 1. žebro, nasedají na bránici&lt;br /&gt;
* pravá plíce má 3 laloky - '''lobi -''' (horní/střední/dolní), levá pouze 2 laloky (horní/dolní)&lt;br /&gt;
* laloky se dále dělí na segmenty, kde dochází k členění původních průdušek na průdušinky&lt;br /&gt;
* průdušinky přechází v trubičky sklípkové - '''ductuli alveorales''', n jejichž konci jsou váčky - '''sacculi alveorales''' - a v rámci každého váčku nasedá plicní sklípek - '''alveoli pulmonis'''&lt;br /&gt;
** vnitřní stěnu plicního sklípku tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu, na zevní straně je pak epitel s hustou kapilární sítí, kde dochází  k &amp;lt;u&amp;gt;vlastní výměně dýchacích plynů&amp;lt;/u&amp;gt; &lt;br /&gt;
** dýchací plocha je velká 80-130m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;, výkonná plocha je průměrně 80m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
** aktivita plicních sklípků se liší, v klidu 4l krve/min., při aktivitě 25-30l krve/min.)&lt;br /&gt;
** plicní sklípky měří zhruba 4mm &lt;br /&gt;
** skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – '''acinus''', 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis&lt;br /&gt;
* celé plíce jsou obaleny jemnou vazivovou blánou -''' pleura pulmonalis''' - neboli poplicnice, v rámci dutiny hrudní přechází na hrudník, kde se označuje jako '''pleura parietalis''' (pohrudnice) -&amp;gt; mezi  nimi je štěrbina, která je vyplněná tekutinou zajišťující klouzavý pohyb plic&lt;br /&gt;
* na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – '''hilus pulmonis''', kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – '''radix pulmonalis                &lt;br /&gt;
* krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh&lt;br /&gt;
* výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mechanika dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''vdech''' – aktivní činnost dýchacích svalů – hlavní dýchací sval je bránice (60 %) + zevní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* '''výdech''' – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* žeberní – '''kostální dýchání''' – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro                                        &lt;br /&gt;
* brániční – '''abdominální dýchání''' – typické pro muže a děti&lt;br /&gt;
* nejčastější je kombinace tzv. '''kostoabdominální''' typ dýchání&lt;br /&gt;
* pro úzkostné a panické stavy je příznačné povrchní dýchání, lidé hyperventilují -&amp;gt; nepoměr dýchacích plynů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vitální kapacita plic''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu -&amp;gt; inspirační rezervní objem (2,5-3l) + expirační rezervní objem (1,5-2l)= vitální kapacita plic&lt;br /&gt;
* přestože všechen vzduch vytlačíme, zbývá rezervní objem (1,5l), který nikdy nevytlačíme (jinak by plíce splaskly)&lt;br /&gt;
* vitální kapacita + rezervní objem = celková plicní kapacita&lt;br /&gt;
** každý dýchá jinak, závisí to na zdravotíms tavu, věku, výšce, hmotnosti, pohlaví, tréninku, těhotenství...&lt;br /&gt;
** u žen průměrně 2,5-4l, u mužů 3,5-5l&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* měření pomocí spirometru&lt;br /&gt;
* '''minutová ventilace''' je součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu &lt;br /&gt;
** v klidu průměrně 8 l/min, při práci průměrně 80 l/min &lt;br /&gt;
* '''dechová frekvence''' je počet dechů za 1 minutu (vdech + výdech) &lt;br /&gt;
** dospělí – 16-18 l/min, děti – 20-26 l/min, sportovci – 10-14 l/min &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Řízení dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* automatická činnosti řízená z dýchacího centra, které je v prodloužené míše&lt;br /&gt;
** vdechové centrum – '''apneustické'''&lt;br /&gt;
** výdechové centrum – '''pneumotaxické'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* obě centra jsou uložena na pomezí prodl. míchy a Varolova mostu&lt;br /&gt;
* nervus vagus se také podílí na dýcání, svými vlákny prochází až do plicních sklípků, kde ovlilvňuje nervovoými vzruchy napětí na nich a podílí se zde sympatikus a parasympatikus&lt;br /&gt;
* rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby&lt;br /&gt;
* dýchání se přizpůsobuje potřebám organismu bez vědomého ovlivnění &lt;br /&gt;
* činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty&lt;br /&gt;
* nadřazené je centrum v mozkové kůře, díky kterému můžeme vůlí dech na chvíli zadržet&lt;br /&gt;
* dechová centra je spojena s chemoreceptory, které hlídají chemické rozložení, reagují na změny a složení krve (obsah 0&amp;lt;sup&amp;gt;&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;&amp;lt;/sup&amp;gt; a CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), zejména hlídají aortu a arterii carotis&lt;br /&gt;
* emoce (z limbického systému) se také podílí na rychlosti dechu -&amp;gt; ovlivněny primárními reflexy&lt;br /&gt;
* '''Eupnoe''' - klidné pravidelné dýchání&lt;br /&gt;
* '''Hyperpnoe''' – prohloubené dýchání s větší ventilací&lt;br /&gt;
* '''Polypnoe''' – zrychlení dechové frekvence, člověk může omdlít&lt;br /&gt;
* '''Oligopnoe''' – dýchání se zpomalenou frekvencí (např. spánek)&lt;br /&gt;
* '''Apnoe''' – krátkodobá zástava dechu&lt;br /&gt;
* '''Dyspnoe''' – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí (např. v rámci nemoci)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Onemocnění dýchací soustavy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumotorax ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku&lt;br /&gt;
* vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu&lt;br /&gt;
* vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -&amp;gt; nastává plicní kolaps -  pneumotorax &lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku &lt;br /&gt;
* '''chylotorax''' - způsobeno hnisem &lt;br /&gt;
* '''hemotorax''' - způsobeno krví &lt;br /&gt;
* podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem &lt;br /&gt;
* příčina vzniku:&lt;br /&gt;
** spontánní pneumotorax (např. při astmatu) &lt;br /&gt;
** traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber) &lt;br /&gt;
** plicní fibrosa &lt;br /&gt;
** TBC &lt;br /&gt;
** karcinom &lt;br /&gt;
** přetlakový při potápění, létání &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumonie ===&lt;br /&gt;
* zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně)&lt;br /&gt;
* projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat&lt;br /&gt;
* kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -&amp;gt; hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují&lt;br /&gt;
* léčba: klid, antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tuberkulóza ===&lt;br /&gt;
* infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny&lt;br /&gt;
* přenáší se kapénkovou infekcí&lt;br /&gt;
* na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve)&lt;br /&gt;
* v chronickém stavu už teplota být nemusí&lt;br /&gt;
* dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -&amp;gt; úbytek a váze&lt;br /&gt;
* ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci)&lt;br /&gt;
* člověk je pod dohledem a v evidenci ('''dispenzarizace''')&lt;br /&gt;
* očkuje se v dětství&lt;br /&gt;
* dnes léčitelné &amp;gt; klid, výživový režim a antituberkulotika &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bronchogenní karcinom ===&lt;br /&gt;
* rakovina plic&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována)&lt;br /&gt;
* na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, '''hemoptýza''' (vykašlávání krve),  úbytek na váze, ztráta výkonnosti&lt;br /&gt;
* často metastázuje do kostí&lt;br /&gt;
* léčba záleží na typu a uložení karcinomu -&amp;gt; odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plicní embolie ===&lt;br /&gt;
* vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota)&lt;br /&gt;
* dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce&lt;br /&gt;
* záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -&amp;gt; udušení&lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k '''cianóza''' (modrání)&lt;br /&gt;
* rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Syndrom spánkové apnoe ===&lt;br /&gt;
* krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů kolem 40-60 let&lt;br /&gt;
* rizikové faktory: kuřáctví, obezita, genetické faktory&lt;br /&gt;
* obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu&lt;br /&gt;
* díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne&lt;br /&gt;
* nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání&lt;br /&gt;
* vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění&lt;br /&gt;
* je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích&lt;br /&gt;
* nedá se vyléčit, jen težimové opatření&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednáška Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47475</id>
		<title>Dýchací soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47475"/>
		<updated>2017-04-22T22:36:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Dýchací systém ==&lt;br /&gt;
Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat ''dýchání zevní'', kdy přijímáme O&amp;lt;sub&amp;gt;2 &amp;lt;/sub&amp;gt;z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;, a ''dýchání vnitřní'', kdy dochází k přechodu O&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; z krve do buněk (C0&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; v opačném směru).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vdech – '''inspirium''' – příjem O2&lt;br /&gt;
* výdech – '''expirium''' – odevzdávání CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; a vodních par&lt;br /&gt;
* '''horní cesty dýchací''' – nos, dutina nosní, nosohltan&lt;br /&gt;
* '''dolní cesty dýchací'''  – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky&lt;br /&gt;
** dělení  HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu&lt;br /&gt;
** dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem&lt;br /&gt;
** stěny dýchacích cest se skládají ze '''sliznice''' s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -&amp;gt; posunují hlen a prach, '''podslizničního vaziva''' s lymfatickou tkání, '''vaziva a hladké svaloviny '''a '''chrupavčitého či kostěného skeletu'''&lt;br /&gt;
[[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]]&lt;br /&gt;
=== Stavba a funkce dýchacích cest ===&lt;br /&gt;
Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také '''hlas'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Nos - nasus ====&lt;br /&gt;
* kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami&lt;br /&gt;
* anatomické dělení na:&lt;br /&gt;
** kořen – '''radix nasi'''&lt;br /&gt;
** hřbet – '''dorsum nasi'''&lt;br /&gt;
** hrot – '''apex nasi'''&lt;br /&gt;
** křídla – '''ala nasi'''&lt;br /&gt;
==== Dutina nosní - cavum nasi ====&lt;br /&gt;
* začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – '''nares'''&lt;br /&gt;
* ústí zadními otvory – '''choanae''' – do nosohltanu – '''nasopharynx''', který je křižovatkou dýchacích a trávicích cest, ústí do něj pravá i levá Eustachova trubice (slouží k vyrovnání tlakových změn v dutině středního ucha)&lt;br /&gt;
* nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)&lt;br /&gt;
* nosní přepážka – '''septum nasi''' – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční&lt;br /&gt;
* strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole&lt;br /&gt;
* kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny&lt;br /&gt;
'''Skořepy nosní''':&lt;br /&gt;
# horní – '''concha nasalis superior'''&lt;br /&gt;
# střední – '''concha nasalis media'''&lt;br /&gt;
# dolní – '''concha nasalis inferior'''&lt;br /&gt;
'''Sliznice dutiny nosní:'''&lt;br /&gt;
# čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový&lt;br /&gt;
# dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty&lt;br /&gt;
==== Vedlejší dutiny nosní - '''sinus paranasales''' ====&lt;br /&gt;
* menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní&lt;br /&gt;
* vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní&lt;br /&gt;
* u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní&lt;br /&gt;
# dutina horní čelisti = '''sinus maxillaris'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti klínové = '''sinus sphenoidalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čelní = '''sinus frontalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čichové = '''sinus ethmoidales'''&lt;br /&gt;
==== Hrtan - larynx ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dutý nepárový orgán tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy&lt;br /&gt;
* horní část – trojboká pyramida, dolní část – válec&lt;br /&gt;
* morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)&lt;br /&gt;
* dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami&lt;br /&gt;
** chrupavka štítná – '''cartilago thyroidea''' - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – '''prominentia laryngea''' (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce ('''os hyoideum'''), dolů k prstencové chrupavce, pod ní je uložena štítná žláza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
** chrupavka prstencová – '''cartilago cricoidea''' - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae)&lt;br /&gt;
** chrupavka hrtanová – '''cartilago epiglottica''' - je podkladem pro hrtanovou příklopku ('''epiglotis'''), která odděluje hrtan od hltanu, a uplatňuje se tak při polykání (hrtan se zvedá a epiglotis automaticky uzavírá vchod do dýchacích cest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hlasivky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 2 páry hlasových vazů uložené v hrtanu, které se táhnou od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné&lt;br /&gt;
** horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – '''rima glottidis'''&lt;br /&gt;
** dolní – nepravé vazy hlasivkové &lt;br /&gt;
* tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu&lt;br /&gt;
* výška zvuku závisí na:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rychlosti proudícího vzduchu&lt;br /&gt;
# prostornosti hrtanu&lt;br /&gt;
# šířce štěrbiny&lt;br /&gt;
# napětí, postavení a délce vazů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů -&amp;gt; artikulovaná řeč&lt;br /&gt;
==== Průdušnice - trachea ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem, prochází hrudní dutinou a navazuje na chrupavku prstencovou&lt;br /&gt;
* epitel je zde téměř bez řasinek, postupně zaniká, je zde  méně hlenových žláz&lt;br /&gt;
* je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené (tvar písmene C)&lt;br /&gt;
* chrupavky jsou spojené vazivem a hladkou svalovinou a umožňují pohyb&lt;br /&gt;
* s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí, kde se dělí se na pravou a levou průdušku&lt;br /&gt;
==== Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister ====&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
* dexter – pokračování průdušnice X sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty&lt;br /&gt;
* stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny&lt;br /&gt;
* řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu &lt;br /&gt;
* průdušky přechází v průdušinky ('''bronchioli''') -&amp;gt; místo, které se už zabořuje do plic &lt;br /&gt;
=== Plíce - pulmo dexter et sinister ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – '''mediastinem'''&lt;br /&gt;
* plíce při narození jsou čisté, růžové, věkem se zanášejí spodinami a jejich barva se mění do šedivé až šedočerné&lt;br /&gt;
* plíce má plochý, mírně vyklenutý základ, vnější část kopíruje hrudník a vrchol plíce přesahuje 1. žebro, nasedají na bránici&lt;br /&gt;
* pravá plíce má 3 laloky - '''lobi -''' (horní/střední/dolní), levá pouze 2 laloky (horní/dolní)&lt;br /&gt;
* laloky se dále dělí na segmenty, kde dochází k členění původních průdušek na průdušinky&lt;br /&gt;
* průdušinky přechází v trubičky sklípkové - '''ductuli alveorales''', n jejichž konci jsou váčky - '''sacculi alveorales''' - a v rámci každého váčku nasedá plicní sklípek - '''alveoli pulmonis'''&lt;br /&gt;
** vnitřní stěnu plicního sklípku tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu, na zevní straně je pak epitel s hustou kapilární sítí, kde dochází  k &amp;lt;u&amp;gt;vlastní výměně dýchacích plynů&amp;lt;/u&amp;gt; &lt;br /&gt;
** dýchací plocha je velká 80-130m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;, výkonná plocha je průměrně 80m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
** aktivita plicních sklípků se liší, v klidu 4l krve/min., při aktivitě 25-30l krve/min.)&lt;br /&gt;
** plicní sklípky měří zhruba 4mm &lt;br /&gt;
** skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – '''acinus''', 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis&lt;br /&gt;
* celé plíce jsou obaleny jemnou vazivovou blánou -''' pleura pulmonalis''' - neboli poplicnice, v rámci dutiny hrudní přechází na hrudník, kde se označuje jako '''pleura parietalis''' (pohrudnice) -&amp;gt; mezi  nimi je štěrbina, která je vyplněná tekutinou zajišťující klouzavý pohyb plic&lt;br /&gt;
* na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – '''hilus pulmonis''', kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – '''radix pulmonalis                &lt;br /&gt;
* krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh&lt;br /&gt;
* výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mechanika dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''vdech''' – aktivní činnost dýchacích svalů – hlavní dýchací sval je bránice (60 %) + zevní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* '''výdech''' – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* žeberní – '''kostální dýchání''' – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro                                        &lt;br /&gt;
* brániční – '''abdominální dýchání''' – typické pro muže a děti&lt;br /&gt;
* nejčastější je kombinace tzv. '''kostoabdominální''' typ dýchání&lt;br /&gt;
* pro úzkostné a panické stavy je příznačné povrchní dýchání, lidé hyperventilují -&amp;gt; nepoměr dýchacích plynů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vitální kapacita plic''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu -&amp;gt; inspirační rezervní objem (2,5-3l) + expirační rezervní objem (1,5-2l)= vitální kapacita plic&lt;br /&gt;
* přestože všechen vzduch vytlačíme, zbývá rezervní objem (1,5l), který nikdy nevytlačíme (jinak by plíce splaskly)&lt;br /&gt;
* vitální kapacita + rezervní objem = celková plicní kapacita&lt;br /&gt;
** každý dýchá jinak, závisí to na zdravotíms tavu, věku, výšce, hmotnosti, pohlaví, tréninku, těhotenství...&lt;br /&gt;
** u žen průměrně 2,5-4l, u mužů 3,5-5l&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* měření pomocí spirometru&lt;br /&gt;
* '''minutová ventilace''' je součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu &lt;br /&gt;
** v klidu průměrně 8 l/min, při práci průměrně 80 l/min &lt;br /&gt;
* '''dechová frekvence''' je počet dechů za 1 minutu (vdech + výdech) &lt;br /&gt;
** dospělí – 16-18 l/min, děti – 20-26 l/min, sportovci – 10-14 l/min &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Řízení dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* automatická činnosti řízená z dýchacího centra, které je v prodloužené míše&lt;br /&gt;
** vdechové centrum – '''apneustické'''&lt;br /&gt;
** výdechové centrum – '''pneumotaxické'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* obě centra jsou uložena na pomezí prodl. míchy a Varolova mostu&lt;br /&gt;
* nervus vagus se také podílí na dýcání, svými vlákny prochází až do plicních sklípků, kde ovlilvňuje nervovoými vzruchy napětí na nich a podílí se zde sympatikus a parasympatikus&lt;br /&gt;
* rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby&lt;br /&gt;
* dýchání se přizpůsobuje potřebám organismu bez vědomého ovlivnění &lt;br /&gt;
* činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty&lt;br /&gt;
* nadřazené je centrum v mozkové kůře, díky kterému můžeme vůlí dech na chvíli zadržet&lt;br /&gt;
* dechová centra je spojena s chemoreceptory, které hlídají chemické rozložení, reagují na změny a složení krve (obsah 0&amp;lt;sup&amp;gt;&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;&amp;lt;/sup&amp;gt; a CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), zejména hlídají aortu a arterii carotis&lt;br /&gt;
* emoce (z limbického systému) se také podílí na rychlosti dechu -&amp;gt; ovlivněny primárními reflexy&lt;br /&gt;
* '''Eupnoe''' - klidné pravidelné dýchání&lt;br /&gt;
* '''Hyperpnoe''' – prohloubené dýchání s větší ventilací&lt;br /&gt;
* '''Polypnoe''' – zrychlení dechové frekvence, člověk může omdlít&lt;br /&gt;
* '''Oligopnoe''' – dýchání se zpomalenou frekvencí (např. spánek)&lt;br /&gt;
* '''Apnoe''' – krátkodobá zástava dechu&lt;br /&gt;
* '''Dyspnoe''' – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí (např. v rámci nemoci)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Onemocnění dýchací soustavy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumotorax ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku&lt;br /&gt;
* vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu&lt;br /&gt;
* vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -&amp;gt; nastává plicní kolaps -  pneumotorax &lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku &lt;br /&gt;
* '''chylotorax''' - způsobeno hnisem &lt;br /&gt;
* '''hemotorax''' - způsobeno krví &lt;br /&gt;
* podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem &lt;br /&gt;
* příčina vzniku:&lt;br /&gt;
** spontánní pneumotorax (např. při astmatu) &lt;br /&gt;
** traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber) &lt;br /&gt;
** plicní fibrosa &lt;br /&gt;
** TBC &lt;br /&gt;
** karcinom &lt;br /&gt;
** přetlakový při potápění, létání &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumonie ===&lt;br /&gt;
* zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně)&lt;br /&gt;
* projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat&lt;br /&gt;
* kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -&amp;gt; hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují&lt;br /&gt;
* léčba: klid, antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tuberkulóza ===&lt;br /&gt;
* infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny&lt;br /&gt;
* přenáší se kapénkovou infekcí&lt;br /&gt;
* na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve)&lt;br /&gt;
* v chronickém stavu už teplota být nemusí&lt;br /&gt;
* dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -&amp;gt; úbytek a váze&lt;br /&gt;
* ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci)&lt;br /&gt;
* člověk je pod dohledem a v evidenci ('''dispenzarizace''')&lt;br /&gt;
* očkuje se v dětství&lt;br /&gt;
* dnes léčitelné &amp;gt; klid, výživový režim a antituberkulotika &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bronchogenní karcinom ===&lt;br /&gt;
* rakovina plic&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována)&lt;br /&gt;
* na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, '''hemoptýza''' (vykašlávání krve),  úbytek na váze, ztráta výkonnosti&lt;br /&gt;
* často metastázuje do kostí&lt;br /&gt;
* léčba záleží na typu a uložení karcinomu -&amp;gt; odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plicní embolie ===&lt;br /&gt;
* vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota)&lt;br /&gt;
* dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce&lt;br /&gt;
* záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -&amp;gt; udušení&lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k '''cianóza''' (modrání)&lt;br /&gt;
* rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Syndrom spánkové apnoe ===&lt;br /&gt;
* krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů kolem 40-60 let&lt;br /&gt;
* rizikové faktory: kuřáctví, obezita, genetické faktory&lt;br /&gt;
* obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu&lt;br /&gt;
* díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne&lt;br /&gt;
* nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání&lt;br /&gt;
* vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění&lt;br /&gt;
* je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích&lt;br /&gt;
* nedá se vyléčit, jen težimové opatření&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednáška Dr. Šivicové[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47474</id>
		<title>Dýchací soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47474"/>
		<updated>2017-04-22T22:33:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: dokončení úprav (stylistické + obsahové)&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Dýchací systém ==&lt;br /&gt;
Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat ''dýchání zevní'', kdy přijímáme O&amp;lt;sub&amp;gt;2 &amp;lt;/sub&amp;gt;z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;, a ''dýchání vnitřní'', kdy dochází k přechodu O&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; z krve do buněk (C0&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; v opačném směru).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vdech – '''inspirium''' – příjem O2&lt;br /&gt;
* výdech – '''expirium''' – odevzdávání CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; a vodních par&lt;br /&gt;
* '''horní cesty dýchací''' – nos, dutina nosní, nosohltan&lt;br /&gt;
* '''dolní cesty dýchací'''  – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky&lt;br /&gt;
** dělení  HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu&lt;br /&gt;
** dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem&lt;br /&gt;
** stěny dýchacích cest se skládají ze '''sliznice''' s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -&amp;gt; posunují hlen a prach, '''podslizničního vaziva''' s lymfatickou tkání, '''vaziva a hladké svaloviny '''a '''chrupavčitého či kostěného skeletu'''&lt;br /&gt;
[[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]]&lt;br /&gt;
=== Stavba a funkce dýchacích cest ===&lt;br /&gt;
Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také '''hlas'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Nos - nasus ====&lt;br /&gt;
* kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami&lt;br /&gt;
* anatomické dělení na:&lt;br /&gt;
** kořen – '''radix nasi'''&lt;br /&gt;
** hřbet – '''dorsum nasi'''&lt;br /&gt;
** hrot – '''apex nasi'''&lt;br /&gt;
** křídla – '''ala nasi'''&lt;br /&gt;
==== Dutina nosní - cavum nasi ====&lt;br /&gt;
* začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – '''nares'''&lt;br /&gt;
* ústí zadními otvory – '''choanae''' – do nosohltanu – '''nasopharynx''', který je křižovatkou dýchacích a trávicích cest, ústí do něj pravá i levá Eustachova trubice (slouží k vyrovnání tlakových změn v dutině středního ucha)&lt;br /&gt;
* nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)&lt;br /&gt;
* nosní přepážka – '''septum nasi''' – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční&lt;br /&gt;
* strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole&lt;br /&gt;
* kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny&lt;br /&gt;
'''Skořepy nosní''':&lt;br /&gt;
# horní – '''concha nasalis superior'''&lt;br /&gt;
# střední – '''concha nasalis media'''&lt;br /&gt;
# dolní – '''concha nasalis inferior'''&lt;br /&gt;
'''Sliznice dutiny nosní:'''&lt;br /&gt;
# čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový&lt;br /&gt;
# dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty&lt;br /&gt;
==== Vedlejší dutiny nosní - '''sinus paranasales''' ====&lt;br /&gt;
* menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní&lt;br /&gt;
* vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní&lt;br /&gt;
* u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní&lt;br /&gt;
# dutina horní čelisti = '''sinus maxillaris'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti klínové = '''sinus sphenoidalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čelní = '''sinus frontalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čichové = '''sinus ethmoidales'''&lt;br /&gt;
==== Hrtan - larynx ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dutý nepárový orgán tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy&lt;br /&gt;
* horní část – trojboká pyramida, dolní část – válec&lt;br /&gt;
* morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)&lt;br /&gt;
* dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami&lt;br /&gt;
** chrupavka štítná – '''cartilago thyroidea''' - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – '''prominentia laryngea''' (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce ('''os hyoideum'''), dolů k prstencové chrupavce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-pod ní je uložena štítná žláza&lt;br /&gt;
** chrupavka prstencová – '''cartilago cricoidea''' - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae)&lt;br /&gt;
** chrupavka hrtanová – '''cartilago epiglottica''' - je podkladem pro hrtanovou příklopku ('''epiglotis'''), která odděluje hrtan od hltanu, a uplatňuje se tak při polykání (hrtan se zvedá a epiglotis automaticky uzavírá vchod do dýchacích cest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hlasivky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 2 páry hlasových vazů uložené v hrtanu, které se táhnou od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné&lt;br /&gt;
** horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – '''rima glottidis'''&lt;br /&gt;
** dolní – nepravé vazy hlasivkové &lt;br /&gt;
* tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu&lt;br /&gt;
* výška zvuku závisí na:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rychlosti proudícího vzduchu&lt;br /&gt;
# prostornosti hrtanu&lt;br /&gt;
# šířce štěrbiny&lt;br /&gt;
# napětí, postavení a délce vazů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů -&amp;gt; artikulovaná řeč&lt;br /&gt;
==== Průdušnice - trachea ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem, prochází hrudní dutinou a navazuje na chrupavku prstencovou&lt;br /&gt;
* epitel je zde téměř bez řasinek, postupně zaniká, je zde  méně hlenových žláz&lt;br /&gt;
* je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené (tvar písmene C)&lt;br /&gt;
* chrupavky jsou spojené vazivem a hladkou svalovinou a umožňují pohyb&lt;br /&gt;
* s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí, kde se dělí se na pravou a levou průdušku&lt;br /&gt;
==== Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister ====&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
* dexter – pokračování průdušnice X sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty&lt;br /&gt;
* stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny&lt;br /&gt;
* řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu &lt;br /&gt;
* průdušky přechází v průdušinky ('''bronchioli''') -&amp;gt; místo, které se už zabořuje do plic &lt;br /&gt;
=== Plíce - pulmo dexter et sinister ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – '''mediastinem'''&lt;br /&gt;
* plíce při narození jsou čisté, růžové, věkem se zanášejí spodinami a jejich barva se mění do šedivé až šedočerné&lt;br /&gt;
* plíce má plochý, mírně vyklenutý základ, vnější část kopíruje hrudník a vrchol plíce přesahuje 1. žebro, nasedají na bránici&lt;br /&gt;
* pravá plíce má 3 laloky - '''lobi -''' (horní/střední/dolní), levá pouze 2 laloky (horní/dolní)&lt;br /&gt;
* laloky se dále dělí na segmenty, kde dochází k členění původních průdušek na průdušinky&lt;br /&gt;
* průdušinky přechází v trubičky sklípkové - '''ductuli alveorales''', n jejichž konci jsou váčky - '''sacculi alveorales''' - a v rámci každého váčku nasedá plicní sklípek - '''alveoli pulmonis'''&lt;br /&gt;
** vnitřní stěnu plicního sklípku tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu, na zevní straně je pak epitel s hustou kapilární sítí, kde dochází  k &amp;lt;u&amp;gt;vlastní výměně dýchacích plynů&amp;lt;/u&amp;gt; &lt;br /&gt;
** dýchací plocha je velká 80-130m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;, výkonná plocha je průměrně 80m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
** aktivita plicních sklípků se liší, v klidu 4l krve/min., při aktivitě 25-30l krve/min.)&lt;br /&gt;
** plicní sklípky měří zhruba 4mm &lt;br /&gt;
** skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – '''acinus''', 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis&lt;br /&gt;
* celé plíce jsou obaleny jemnou vazivovou blánou -''' pleura pulmonalis''' - neboli poplicnice, v rámci dutiny hrudní přechází na hrudník, kde se označuje jako '''pleura parietalis''' (pohrudnice) -&amp;gt; mezi  nimi je štěrbina, která je vyplněná tekutinou zajišťující klouzavý pohyb plic&lt;br /&gt;
* na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – '''hilus pulmonis''', kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – '''radix pulmonalis                &lt;br /&gt;
* krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh&lt;br /&gt;
* výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mechanika dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''vdech''' – aktivní činnost dýchacích svalů – hlavní dýchací sval je bránice (60 %) + zevní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* '''výdech''' – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* žeberní – '''kostální dýchání''' – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro                                        &lt;br /&gt;
* brániční – '''abdominální dýchání''' – typické pro muže a děti&lt;br /&gt;
* nejčastější je kombinace tzv. '''kostoabdominální''' typ dýchání&lt;br /&gt;
* pro úzkostné a panické stavy je příznačné povrchní dýchání, lidé hyperventilují -&amp;gt; nepoměr dýchacích plynů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vitální kapacita plic''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu -&amp;gt; inspirační rezervní objem (2,5-3l) + expirační rezervní objem (1,5-2l)= vitální kapacita plic&lt;br /&gt;
* přestože všechen vzduch vytlačíme, zbývá rezervní objem (1,5l), který nikdy nevytlačíme (jinak by plíce splaskly)&lt;br /&gt;
* vitální kapacita + rezervní objem = celková plicní kapacita&lt;br /&gt;
** každý dýchá jinak, závisí to na zdravotíms tavu, věku, výšce, hmotnosti, pohlaví, tréninku, těhotenství...&lt;br /&gt;
** u žen průměrně 2,5-4l, u mužů 3,5-5l&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* měření pomocí spirometru&lt;br /&gt;
* '''minutová ventilace''' je součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu &lt;br /&gt;
** v klidu průměrně 8 l/min, při práci průměrně 80 l/min &lt;br /&gt;
* '''dechová frekvence''' je počet dechů za 1 minutu (vdech + výdech) &lt;br /&gt;
** dospělí – 16-18 l/min, děti – 20-26 l/min, sportovci – 10-14 l/min &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Řízení dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* automatická činnosti řízená z dýchacího centra, které je v prodloužené míše&lt;br /&gt;
** vdechové centrum – '''apneustické'''&lt;br /&gt;
** výdechové centrum – '''pneumotaxické'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* obě centra jsou uložena na pomezí prodl. míchy a Varolova mostu&lt;br /&gt;
* nervus vagus se také podílí na dýcání, svými vlákny prochází až do plicních sklípků, kde ovlilvňuje nervovoými vzruchy napětí na nich a podílí se zde sympatikus a parasympatikus&lt;br /&gt;
* rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby&lt;br /&gt;
* dýchání se přizpůsobuje potřebám organismu bez vědomého ovlivnění &lt;br /&gt;
* činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty&lt;br /&gt;
* nadřazené je centrum v mozkové kůře, díky kterému můžeme vůlí dech na chvíli zadržet&lt;br /&gt;
* dechová centra je spojena s chemoreceptory, ,které hlídají chemické rozložení, reagují na změny a složení krve (obsah 0&amp;lt;sup&amp;gt;&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;&amp;lt;/sup&amp;gt; a CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), zejména hlídají aortu a arterii carotis&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* emoce (z limbického systému) se také podílí na rychlosti dechu -&amp;gt; ovlivněny primárními reflexy&lt;br /&gt;
* '''Eupnoe''' - klidné pravidelné dýchání&lt;br /&gt;
* '''Hyperpnoe''' – prohloubené dýchání s větší ventilací&lt;br /&gt;
* '''Polypnoe''' – zrychlení dechové frekvence, člověk může omdlít&lt;br /&gt;
* '''Oligopnoe''' – dýchání se zpomalenou frekvencí (např. spánek)&lt;br /&gt;
* '''Apnoe''' – krátkodobá zástava dechu&lt;br /&gt;
* '''Dyspnoe''' – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí (např. v rámci nemoci)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Onemocnění dýchací soustavy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumotorax ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku&lt;br /&gt;
* vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu&lt;br /&gt;
* vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -&amp;gt; nastává plicní kolaps -  pneumotorax &lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku &lt;br /&gt;
* '''chylotorax''' - způsobeno hnisem &lt;br /&gt;
* '''hemotorax''' - způsobeno krví &lt;br /&gt;
* podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem &lt;br /&gt;
* příčina vzniku:&lt;br /&gt;
** spontánní pneumotorax (např. při astmatu) &lt;br /&gt;
** traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber) &lt;br /&gt;
** plicní fibrosa &lt;br /&gt;
** TBC &lt;br /&gt;
** karcinom &lt;br /&gt;
** přetlakový při potápění, létání &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumonie ===&lt;br /&gt;
* zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně)&lt;br /&gt;
* projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat&lt;br /&gt;
* kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -&amp;gt; hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují&lt;br /&gt;
* léčba: klid, antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tuberkulóza ===&lt;br /&gt;
* infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny&lt;br /&gt;
* přenáší se kapénkovou infekcí&lt;br /&gt;
* na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve)&lt;br /&gt;
* v chronickém stavu už teplota být nemusí&lt;br /&gt;
* dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -&amp;gt; úbytek a váze&lt;br /&gt;
* ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci)&lt;br /&gt;
* člověk je pod dohledem a v evidenci ('''dispenzarizace''')&lt;br /&gt;
* očkuje se v dětství&lt;br /&gt;
* dnes léčitelné &amp;gt; klid, výživový režim a antituberkulotika &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bronchogenní karcinom ===&lt;br /&gt;
* rakovina plic&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována)&lt;br /&gt;
* na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, '''hemoptýza''' (vykašlávání krve),  úbytek na váze, ztráta výkonnosti&lt;br /&gt;
* často metastázuje do kostí&lt;br /&gt;
* léčba záleží na typu a uložení karcinomu -&amp;gt; odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plicní embolie ===&lt;br /&gt;
* vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota)&lt;br /&gt;
* dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce&lt;br /&gt;
* záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -&amp;gt; udušení&lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k '''cianóza''' (modrání)&lt;br /&gt;
* rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Syndrom spánkové apnoe ===&lt;br /&gt;
* krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů kolem 40-60 let&lt;br /&gt;
* rizikové faktory: kuřáctví, obezita, genetické faktory&lt;br /&gt;
* obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu&lt;br /&gt;
* díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne&lt;br /&gt;
* nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání&lt;br /&gt;
* vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění&lt;br /&gt;
* je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích&lt;br /&gt;
* nedá se vyléčit, jen težimové opatření&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47423</id>
		<title>Dýchací soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=47423"/>
		<updated>2017-04-21T13:15:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: doplnění informací, úprava struktury&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Dýchací systém ==&lt;br /&gt;
Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat ''dýchání zevní'', kdy přijímáme O&amp;lt;sub&amp;gt;2 &amp;lt;/sub&amp;gt;z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;, a ''dýchání vnitřní'', kdy dochází k přechodu O&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; z krve do buněk (C0&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; v opačném směru).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vdech – '''inspirium''' – příjem O2&lt;br /&gt;
* výdech – '''expirium''' – odevzdávání CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; a vodních par&lt;br /&gt;
* '''horní cesty dýchací''' – nos, dutina nosní, nosohltan&lt;br /&gt;
* '''dolní cesty dýchací'''  – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky&lt;br /&gt;
** dělení  HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu&lt;br /&gt;
** dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem&lt;br /&gt;
** stěny dýchacích cest se skládají ze '''sliznice''' s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -&amp;gt; posunují hlen a prach, '''podslizničního vaziva''' s lymfatickou tkání, '''vaziva a hladké svaloviny '''a '''chrupavčitého či kostěného skeletu'''&lt;br /&gt;
[[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]]&lt;br /&gt;
=== Stavba a funkce dýchacích cest ===&lt;br /&gt;
Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také '''hlas'''.&lt;br /&gt;
==== Nos - nasus ====&lt;br /&gt;
* kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami&lt;br /&gt;
* anatomické dělení na:&lt;br /&gt;
# kořen – '''radix nasi'''&lt;br /&gt;
# hřbet – '''dorsum nasi'''                &lt;br /&gt;
# hrot – '''apex nasi''' &lt;br /&gt;
# křídla – '''ala nasi'''&lt;br /&gt;
==== Dutina nosní - cavum nasi ====&lt;br /&gt;
* začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – '''nares'''&lt;br /&gt;
* ústí zadními otvory – '''choanae''' – do nosohltanu – '''nasopharynx'''&lt;br /&gt;
* nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)&lt;br /&gt;
* nosní přepážka – '''septum nasi''' – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční&lt;br /&gt;
* strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole&lt;br /&gt;
* kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny&lt;br /&gt;
'''skořepy nosní''':&lt;br /&gt;
# horní – '''concha nasalis superior'''&lt;br /&gt;
# střední – '''concha nasalis media'''&lt;br /&gt;
# dolní – '''concha nasalis inferior'''&lt;br /&gt;
'''sliznice dutiny nosní:'''&lt;br /&gt;
# čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový&lt;br /&gt;
# dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vedlejší dutiny nosní - '''sinus paranasales''' ====&lt;br /&gt;
* menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní&lt;br /&gt;
* vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní&lt;br /&gt;
* u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní&lt;br /&gt;
# dutina horní čelisti = '''sinus maxillaris'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti klínové = '''sinus sphenoidalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čelní = '''sinus frontalis'''&lt;br /&gt;
# dutina kosti čichové = '''sinus ethmoidales'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===  ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Hrtan - larynx ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dutý nepárový orgán&lt;br /&gt;
* horní část – trojboká pyramida&lt;br /&gt;
* dolní část – válec&lt;br /&gt;
* morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)&lt;br /&gt;
* hrtan je tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy&lt;br /&gt;
* dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* chrupavka štítná – '''cartilago thyroidea''' - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – '''prominentia laryngea''' (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce ('''os hyoideum'''), dolů k prstencové chrupavce &lt;br /&gt;
* chrupavka prstencová – '''cartilago cricoidea''' - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové&lt;br /&gt;
* chrupavky hlasivkové – '''cartilagines arytenoideae'''&lt;br /&gt;
* chrupavka hrtanová – '''epiglotis''' - uplatňuje se při polykání – uzavírá vchod do hrtanu – brání průniku sousta do dýchacích cest&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hlasivky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 2 páry hlasových vazů od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné&lt;br /&gt;
* horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – '''rima glottis'''&lt;br /&gt;
* dolní – nepravé vazy hlasivkové &lt;br /&gt;
* tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
výška zvuku závisí na: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# rychlosti proudícího vzduchu&lt;br /&gt;
# prostornosti hrtanu&lt;br /&gt;
# šířce štěrbiny&lt;br /&gt;
# napětí vazů a jejich délce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Průdušnice - trachea ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem&lt;br /&gt;
* navazuje na chrupavku prstencovou&lt;br /&gt;
* je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené&lt;br /&gt;
* kromě vazivových spojů jsou chrupavky spojené svalovými vlákny, které umožňují změnu délky&lt;br /&gt;
* s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí&lt;br /&gt;
* dělí se na pravou a levou průdušku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister ====&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
* dexter – pokračování průdušnice&lt;br /&gt;
* sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty&lt;br /&gt;
* stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny&lt;br /&gt;
* řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plíce - pulmo ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* tvoří je 2 laloky – pulmo dexter et sinister&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
* uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – '''mediastinem''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavba plic''': &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* vrchol plíce přesahuje 1. žebro&lt;br /&gt;
* žeberní plocha je vyklenutá       &lt;br /&gt;
* každá plíce je rozdělena hlubokými zářezy na laloky – '''lobi''' – dexter. má 3 laloky, sinister má 2 laloky&lt;br /&gt;
* na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – '''hilus pulmonis''', kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří        tzv. kořen plicní – '''radix pulmonalis                &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
* spodina plic je mírně vyklenutá a nasedá na diaphragmu&lt;br /&gt;
* povrch plic pokrývá vazivová blána – poplicnice – '''pleura pulmonalis''', která na vnitřní straně hrudníku přechází v blánu hrudní – pohrudnici – '''pleura parietalis'''                &lt;br /&gt;
* mezi oběma štěrbinami vzniká prostor vyplněný čirou tekutinou, která umožňuje klouzavý pohyb plíce&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
* v mládí je povrch plic narůžovělý, věkem se barví do šedočerna (mramorový povrch) z usazených zplodin&lt;br /&gt;
* hlavní průduška se v plících dělí na průdušky segmentální, které vstupují do jednotlivých laloků&lt;br /&gt;
* pulmo dexter – 3 laloky (horní – 3 segm.průdušky, střední - 2, dolní - 5)&lt;br /&gt;
* pulmo sinister – 2 laloky (horní – 5 segm.průdušek, dolní – 4-5)&lt;br /&gt;
* ze segmentálních průdušek odstupují průdušinky – '''bronchioli''', které se otevírají k jednotlivým plicním lalůčkům, až do průměru 1mm obsahují chrupavku&lt;br /&gt;
* jemné průdušinky se větví v trubičky sklípkové – '''ductuli alveolares''', které přecházejí ve sklípkové váčky – '''sacculi alveolares''',na jejich stěnu nasedají plicní sklípky – '''alveoli pulmonis'''&lt;br /&gt;
* skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – '''acinus'''&lt;br /&gt;
* 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – '''lobulus pulmonis'''&lt;br /&gt;
* '''alveoli pulmonis''' – vnitřní stěnu tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu. Na zevní straně je epitel s hustou kapilární sítí – výměna dýchacích plynů&lt;br /&gt;
* celková dýchací plocha – 80-130 m2&lt;br /&gt;
* výkonná plocha průměrně 80 m2&lt;br /&gt;
* klid – průtok 4 l/min krve&lt;br /&gt;
* práce – průtok 25-30 l/min krve&lt;br /&gt;
* krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh&lt;br /&gt;
* výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mechanika dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''vdech''' – aktivní činnost dýchacích svalů – bránice (60%), zevní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* '''výdech''' – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
* pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* žeberní – '''kostální dýchání''' – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro                                        &lt;br /&gt;
* brániční – '''abdominální dýchání''' – typické pro muže a děti&lt;br /&gt;
* nejčastější je kombinace tzv. '''kostoabdominální''' typ dýchání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Minutová ventilace''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu – dynamická hodnota plicní ventilace&lt;br /&gt;
* závisí na dechovém objemu a dechové frekvenci&lt;br /&gt;
* lid – průměrně 8 l/min&lt;br /&gt;
* práce – průměrně 80 l/min&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dechová frekvence''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* počet dechů za minutu (vdech + výdech)&lt;br /&gt;
* dospělí – 16-18 l/min&lt;br /&gt;
* děti – 20-26 l/min&lt;br /&gt;
* sportovci – 10-14 l/min&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vitální kapacita plic''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* TLC – celková kapacita plic&lt;br /&gt;
* VC – vitální kapacita &lt;br /&gt;
* IRV – inspirační rezervní objem (2-2,5 l)&lt;br /&gt;
* ERV – expirační rezervní objem (1,5 l)&lt;br /&gt;
* VT – dechový objem – respirační objem (0,5 l)&lt;br /&gt;
* FRV – funkční reziduální kapacita&lt;br /&gt;
* RV – reziduální objem (1,5 l)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* VT + IRV + ERV = VC&lt;br /&gt;
* VC + RV = TLC&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* VC u mužů –  3,5 - 5 l&lt;br /&gt;
* VC u žen –  2,5 - 4 l &lt;br /&gt;
* měření pomocí spirometru&lt;br /&gt;
* závisí na zdravotním stavu, tréninku, pohlaví, věku, výšce, hmotnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Řízení dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* dýchací centrum – prodloužená mícha&lt;br /&gt;
* vdechové centrum – '''apneustické'''&lt;br /&gt;
* výdechové centrum – '''pneumotaxické'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby&lt;br /&gt;
* dýchání se automaticky přizpůsobuje potřebám organismu, bez vědomého ovlivnění &lt;br /&gt;
* činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* chemie – složení krve – obsah O2 a CO2&lt;br /&gt;
* chemoreceptory – zakončení, arteria carotis, aorta&lt;br /&gt;
* nervus vagus – zakončení v oblasti plicních sklípků reaguje, napětí stěn ovlivňuje nervové vzruchy – informace do dýchacího centra&lt;br /&gt;
* emoce – ovlivnění podmíněnými reflexy&lt;br /&gt;
* centrum – mozková kůra – automatické dýchací pohyby můžeme vůlí na krátký čas ovládnout, ale po určité době (cca 1 min) se vše vrací zpět&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Eupnoe''' - klidné pravidelné dýchání&lt;br /&gt;
* '''Hyperpnoe''' – prohloubené dýchání s větší ventilací&lt;br /&gt;
* '''Polypnoe''' – zrychlení dechové frekvence&lt;br /&gt;
* '''Oligopnoe''' – dýchání se zpomalenou frekvencí&lt;br /&gt;
* '''Apnoe''' – krátkodobá zástava dýchání&lt;br /&gt;
* '''Dyspnoe''' – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Onemocnění dýchací soustavy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumotorax ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku&lt;br /&gt;
* vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu&lt;br /&gt;
* vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -&amp;gt; nastává plicní kolaps -  pneumotorax &lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku &lt;br /&gt;
* '''chylotorax''' - způsobeno hnisem &lt;br /&gt;
* '''hemotorax''' - způsobeno krví &lt;br /&gt;
* podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem &lt;br /&gt;
* příčina vzniku:&lt;br /&gt;
** spontánní pneumotorax (např. při astmatu) &lt;br /&gt;
** traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber) &lt;br /&gt;
** plicní fibrosa &lt;br /&gt;
** TBC &lt;br /&gt;
** karcinom &lt;br /&gt;
** přetlakový při potápění, létání &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pneumonie ===&lt;br /&gt;
* zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně)&lt;br /&gt;
* projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat&lt;br /&gt;
* kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -&amp;gt; hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují&lt;br /&gt;
* léčba: klid, antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tuberkulóza ===&lt;br /&gt;
* infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny&lt;br /&gt;
* přenáší se kapénkovou infekcí&lt;br /&gt;
* na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve)&lt;br /&gt;
* v chronickém stavu už teplota být nemusí&lt;br /&gt;
* dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -&amp;gt; úbytek a váze&lt;br /&gt;
* ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci)&lt;br /&gt;
* člověk je pod dohledem a v evidenci ('''dispenzarizace''')&lt;br /&gt;
* očkuje se v dětství&lt;br /&gt;
* dnes léčitelné &amp;gt; klid, výživový režim a antituberkulotika &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bronchogenní karcinom ===&lt;br /&gt;
* rakovina plic&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována)&lt;br /&gt;
* na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, '''hemoptýza''' (vykašlávání krve),  úbytek na váze, ztráta výkonnosti&lt;br /&gt;
* často metastázuje do kostí&lt;br /&gt;
* léčba záleží na typu a uložení karcinomu -&amp;gt; odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Plicní embolie ===&lt;br /&gt;
* vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota)&lt;br /&gt;
* dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce&lt;br /&gt;
* záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -&amp;gt; udušení&lt;br /&gt;
* člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k '''cianóza''' (modrání)&lt;br /&gt;
* rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Syndrom spánkové apnoe ===&lt;br /&gt;
* krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin&lt;br /&gt;
* převažuje u mužů kolem 40-60 let&lt;br /&gt;
* rizikové faktory: kuřáctví, obezita, genetické faktory&lt;br /&gt;
* obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu&lt;br /&gt;
* díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne&lt;br /&gt;
* nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání&lt;br /&gt;
* vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění&lt;br /&gt;
* je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích&lt;br /&gt;
* nedá se vyléčit, jen težimové opatření&lt;br /&gt;
== Zdroje ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32474</id>
		<title>Neopsychoanalytické psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32474"/>
		<updated>2016-03-01T18:34:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
'''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří [[Karen Horney|Karen Horneyová]], [[Harry S. Sullivan|Harry Stack Sullivan]] a [[Erich Fromm]]. &amp;lt;ref&amp;gt;Hartl, P., &amp;amp; Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (Vyd. 4., V Portálu 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Navazují na [[Adlerova individuální psychologie osobnosti|Alfreda Adlera]], zejména na sociální prvky jeho teorie. Nezavrhují freudismus, jde spíše o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým. &amp;lt;ref&amp;gt;Říčan, P. (1975). Psychologie osobnosti. Praha: Orbis.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Karen Horneyová (1885-1952)==&lt;br /&gt;
Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že ''&amp;quot;neopsychoanalýza je PA bez libida.&amp;quot;'' Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot;&amp;gt;Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti (Vyd. 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zabývala se neurotizací člověka a &amp;quot;neurotickými strategiemi&amp;quot;, kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala [[Sigmund Freud|Freuda]] za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)  &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot;&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body teorie Horneyové=== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou byly''' zážitky z dětství''', pak to ale rozšířila i na '''sociální faktory'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bazální úzkost''' (~základní) &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od '''bazální hostility''', která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen). &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické postoje''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.&lt;br /&gt;
*'''pohyb k lidem''' - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (Vyd. 1.). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb proti lidem''' - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb od lidí''' - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické potřeby dospělých''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé.&lt;br /&gt;
Mezi základní patří:&lt;br /&gt;
*neurotická potřeba náklonnosti a chválení&lt;br /&gt;
*moci&lt;br /&gt;
*prestiže&lt;br /&gt;
*obdivu&lt;br /&gt;
*výkonu&lt;br /&gt;
*soběstačnosti a nezávislosti&lt;br /&gt;
*dokonalosti a nenapadnutelnosti&lt;br /&gt;
*využívat druhé&lt;br /&gt;
*vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi&lt;br /&gt;
*&amp;quot;partnera&amp;quot;, který převezme péči o jedincův život&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotická potřeba lásky'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Ego'''&lt;br /&gt;
*pravé já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem&lt;br /&gt;
*aktuální já - opovrhované&lt;br /&gt;
*ideální já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být&lt;br /&gt;
Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já.&lt;br /&gt;
Místo Super-ega má Horneyová systém &amp;quot;měl bych&amp;quot; (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Dítě v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nepřipouští si právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -&amp;gt; měl bych X musím X chci -&amp;gt; modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou &amp;quot;měl bych&amp;quot;. &amp;lt;ref&amp;gt;Engler, B. (2009). Personality theories: an introduction (8th ed.). Boston, MA: Houghton Mifflin.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie psychologie ženy'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. &lt;br /&gt;
Nastavila tak základy '''feministické psychologie''' - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila '''závist lůna''' u mužů. CITOVÁNO Z PŘEDNÁŠKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Harry Stack Sullivan (1892-1949)==&lt;br /&gt;
Narodil se v Americe irským rodičům, cítili se nepatřičně mezi svými sousedy. V dětství měl Harry málo kamarádů. Stal se lékařem, prošel PA a hodně přednášel -&amp;gt; základ jeho teoretického odkazu. Po 2.sv.v. pracoval i pro UNESCO a WHO. Založil Washingtonskou školu psychiatrie. Jeho teorie je '''interpersonální'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, klade důraz  na mezilidské vztahy a '''osobnost''' je pro něj ''&amp;quot;soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život&amp;quot;''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Sullivanovy teorie===&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' je výsledek interpersonálních vztahů, které mají počátek v dětství a pokračují celý život. Aby se osobnost stala zralou, musí proběhnout kombinace sociálních, sexuálních a kognitivních procesů (musí dospět na přiměřenou vývojovou úroveň).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Za dva základní zdroje lidského chování považuje:&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout uspokojení -  má biologický charakter&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie prsu v ústech'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kojení je první interpersonální zkušenost dítěte s lidmi (skrze matku). Jedná se o intenzivní zážitek, který může částečně poskytnout i krmení z láhve, ale kojení poskytuje informace i o matčině citovém rozpoložení. Dítě rozlišuje '''dobrý prs''' -&amp;gt; uspokojení, a '''zlý prs''' -&amp;gt; tenze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišuje dva základní stavy osobnosti - '''absolutní tenze''' a '''absolutní euforie'''. Absolutní euforie je stav, ve kterém se jedinec snaží žít, ale ve skutečnosti u většiny je alespoň mírná tenze. Ta může být vyvolána ''opomenutými potřebami'' či ''úzkostí''. Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává '''apatii'''. Přetrvávající tenze vyplývající z úzkosti vede k ''somnolentnímu odpoutání'' (dítě usíná a dospělý si spánek může navodit uměle, např. pomocí drog).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamismy''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pojem, který Sullivan chápe jako vzorec transformace energie (jednotka interpersonální dimenze osobnosti). Interpersonální vztahy zahrnují hodně dynamismů. '''Systém já''' je dynamismus pomáhající snižovat tenzi, je to soubor verbálních technik, které vedou k sublimaci (spol.přijatelná činnost). &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Malevolentní transformace''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Při dlouhodobém neuspokojování potřeb, začne být dítě zlomyslné. Nastává selektivní nepozornost -&amp;gt; záměrné ignorování nebezpečí, těžko přijatelných podnětů, nebo splitting - nejprve si dítě štěpí já a nejá (sebe a okolí), pak štěpí já (hodné/zlé), podobně u rodičů (hodná/zlá maminka).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
Zkušenosti z interpersonálních vztahů jsou vždy subjektivní, poznání (kognitivní vývoj) probíhá na 3 úrovních.&lt;br /&gt;
*'''prototaxické''' zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky, zejm. vjemy&lt;br /&gt;
*'''parataxické''' zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, pomáhá dítěti objevovat vztahy mezi událostmi, objevuje se i u dospělých (pověrčivost, iracionální chování)&lt;br /&gt;
*'''syntaxické''' jsou verbálně zpracované zážitky, tedy totožné  s logickým a rozumovým uvažováním, dítě se učí anticipovat reakce &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stadia vývoje osobnosti'''&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během vývoje se utváří interp.vztahy a rozvíjí se chápání osobních práv, povinností a odpovědností.&lt;br /&gt;
*rané dětství - zkušenost prsu v ústech, s tenzí, z prototaxického modu přechází v parataxický, plné uvědomění vlastního těla&lt;br /&gt;
*vlastní dětství - do počátku školy, touha po kamarádech, mužská X ženská role,učí se používat systém já k vyhýbání úzkosti, postupně syntaxické poznání&lt;br /&gt;
*juvenilní období - několik let ZŠ, socializace, utváří se postoje&lt;br /&gt;
*preadolescence - trvá 1-2 roky, dítě potřebuje nejlepšího kamaráda stejného pohlaví&lt;br /&gt;
*raná adolescence - objevení heterosex. zájmů, mladistvá erotika&lt;br /&gt;
*pozdní adolescence - dynamismus slasti se spojuje s potřebou intimity&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erich Fromm (1900-1980)==&lt;br /&gt;
Pochází z německé ortodoxní židovské rodiny. Sám pocítil nesnášenlivost Židů a antisemitské postoje. Stal se psychologem. Chtěl vytvořit syntézu Freuda a Marxe. Prošel PA, nejprve se držel Freudových postupů, časem je ale rozvíjel (hlavně se oprostit od tak úzkého zaměření libida). Odjel do USA. Jeho první manželka byla psychoanalytička Frieda Fromm-Reichmanová (která měla v péči mj. i Joanne Greenbergovou, která napsala knihu ''Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem''). V USA se 10 le scházel s [[Karen Horney|Karen Horneyovou]], které se pak ale nelíbilo, že učí v jejím Institutu, aniž by měl lékařské vzdělání. Fromm se pak oženil ještě dvakrát. Jeho teorie se nazývá '''psychosociální'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Frommovy teorie===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' definuje jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným. Rozlišuje dva složky osobnosti, '''temperament''' jakožto hlavní nástroj osobnosti, je zděděný a trvalý, a pak  '''charakter''', který se utváří hodnotovými volbami a může být:&lt;br /&gt;
*'''produktivní''' - spočívá v obdarování druhých prostřednictvím lásky a práce (''&amp;quot;Člověk miluje to, pro co pracuje, a pracuje pro to, co miluje.&amp;quot;'')&lt;br /&gt;
*'''neproduktivní''' - jedinec nic neprodukuje a jen si bere od ostatních, pasivně nebo aktivně (vykořisťování)&lt;br /&gt;
Fromm se věnoval interakci společenských činitelů a působení psychiky Povaha výše zmíněných charakterových vzorců je založena na dvou základních procesech:&lt;br /&gt;
*'''socializace''' - člověk si vytváří vztahy k druhým i sobě a poskytuje péči, rozvíjí produktivní charakter&lt;br /&gt;
*'''asimilace''' - člověk si přisvojuje žádoucí předměty, podporuje rozvoj neprodukt. charakteru&lt;br /&gt;
Dobře přizpůsobená osoba má charakter založený na vhodném propojení obou procesů. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní orientace'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*receptivní - osoba očekává psychologické i hmotné zajištění od vnějších zdrojů&lt;br /&gt;
*vykořisťující - očekává, že vše přijde zvnějšku, jinak si bere, co chce, nezávisle na tom, co potřebují druzí&lt;br /&gt;
*tržní - vše, co potřebuji, získám procesem výměny, vše určuje trh, jednotlivci jsou posuzování podle toho, jaký dojem tvoří (ne jací jsou doopravdy)&lt;br /&gt;
*hromadivá -shromažďuje majetek, city, peníze, obklopuje se věcmi, aby se cítil bezpečně &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Proti těmto negativním orientacím staví Fromm '''produktivní orientaci''', která je považována za cíl lidského vývoje, plně se v ní rozvíjí schopnosti a talent a člověk je schopen vykonávat kreativní činnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Maria, F. (1997). Psychologie. Votobia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lidské potřeby''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*p.vztaženosti - slouží k překonání pocitů izolace&lt;br /&gt;
*transcendence - také p. vynikání, dokonalosti; stát se aktivním a kreativním tvůrcem svého života&lt;br /&gt;
*zakořeněnosti - někam patřit&lt;br /&gt;
*identity - uvědomění si, kdo jsem a jak jsem jiný od ostatních&lt;br /&gt;
*orientačního rámce - člověk potřebuje relativně stálý způsob interpretování komplexnosti světa&lt;br /&gt;
Zralá osobnost dokáže integrovat tyto potřeby -&amp;gt; člověk je schopen důvěrného vztahu, aniž by ztrácel sebe. '''Láska''' , která vyvěrá z produktivní orientace, je podle Fromma aktivní silou v člověku, která prolamuje zdi mezi ním a druhými a která ho s druhými spojuje. Překonává pocit osamění, avšak dovoluje člověk být sám sebou, uchovat si vlastní integritu. To Fromm aplikoval i do terapie - pomoct pacientovi, aby znovuobnovil svou schopnost milovat, bez té by pacient dosahoval jen povrchních změn. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erik Homburger Erikson (1902-1994)==&lt;br /&gt;
Narozen v Německu, měl dánské rodiče, od dětství prožíval krizi identity. Svého dánského otce nikdy nepoznal, matka si vzala židovského lékaře. Po maturitě se vykašlal na studia a jal se cestovat po Evropě a hledat své právě já. Pak studoval uměleckou školu. Později ve Vídni prodělal PA pod vedením Anny Freudové. Po Hitlerově nástupu odjel s manželkou Joan do USA a věnoval se odborné práci jako psychoanalytik. Eriksona bychom mohli označit za '''ego-psychologa''', protože se od ID odklonil k EGO. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Eriksonovy teorie===&lt;br /&gt;
Erikson je známý pro svůj '''epigenetický model lidského růstu''', tzn. jedno stadium je možné až po dosažení stadia předchozího. V každým z osmi stádií je krize, dva konfliktní póly, ale i ctnost, která přichází s vyřešením konfliktu a dává egu novou sílu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
#Důvěra VS nedůvěra&lt;br /&gt;
#Autonomie VS stud a nejistota&lt;br /&gt;
#Iniciativa VS vina&lt;br /&gt;
#Snaživost VS méněcennost&lt;br /&gt;
#Identita VS zmatení rolí&lt;br /&gt;
#Intimita VS izolace&lt;br /&gt;
#Generativita VS stagnace&lt;br /&gt;
#Integrita VS zoufalství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původních osm stádií bylo později rozšířeno o deváté - ''společenská integrita VS odloučenost'' (80 let+), kde ctností je oduševnělost. Toto stadium bylo přidáno na sklonku společného života s manželkou, když zjistili, že oni chybí v tomto modelu. &amp;lt;ref&amp;gt;Erikson, E. (2015). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Portál. Retrieved from 978-80-262-0786-3&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále viz otázka z vývojové psychologie:[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32431</id>
		<title>Neopsychoanalytické psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32431"/>
		<updated>2016-02-28T16:03:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
'''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří [[Karen Horney|Karen Horneyová]], [[Harry S. Sullivan|Harry Stack Sullivan]] a [[Erich Fromm]]. &amp;lt;ref&amp;gt;Hartl, P., &amp;amp; Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (Vyd. 4., V Portálu 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Navazují na [[Adlerova individuální psychologie osobnosti|Alfreda Adlera]], zejména na sociální prvky jeho teorie. Nezavrhují freudismus, jde spíše o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým. &amp;lt;ref&amp;gt;Říčan, P. (1975). Psychologie osobnosti. Praha: Orbis.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Karen Horneyová (1885-1952)==&lt;br /&gt;
Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že ''&amp;quot;neopsychoanalýza je PA bez libida.&amp;quot;'' Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot;&amp;gt;Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti (Vyd. 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zabývala se neurotizací člověka a &amp;quot;neurotickými strategiemi&amp;quot;, kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala [[Sigmund Freud|Freuda]] za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)  &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot;&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body teorie Horneyové=== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou byly''' zážitky z dětství''', pak to ale rozšířila i na '''sociální faktory'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bazální úzkost''' (~základní) &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od '''bazální hostility''', která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen). &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické postoje''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.&lt;br /&gt;
*'''pohyb k lidem''' - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (Vyd. 1.). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb proti lidem''' - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb od lidí''' - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické potřeby dospělých''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé.&lt;br /&gt;
Mezi základní patří:&lt;br /&gt;
*neurotická potřeba náklonnosti a chválení&lt;br /&gt;
*moci&lt;br /&gt;
*prestiže&lt;br /&gt;
*obdivu&lt;br /&gt;
*výkonu&lt;br /&gt;
*soběstačnosti a nezávislosti&lt;br /&gt;
*dokonalosti a nenapadnutelnosti&lt;br /&gt;
*využívat druhé&lt;br /&gt;
*vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi&lt;br /&gt;
*&amp;quot;partnera&amp;quot;, který převezme péči o jedincův život&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotická potřeba lásky'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Ego'''&lt;br /&gt;
*pravé já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem&lt;br /&gt;
*aktuální já - opovrhované&lt;br /&gt;
*ideální já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být&lt;br /&gt;
Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já.&lt;br /&gt;
Místo Super-ega má Horneyová systém &amp;quot;měl bych&amp;quot; (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Dítě v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nepřipouští si právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -&amp;gt; měl bych X musím X chci -&amp;gt; modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou &amp;quot;měl bych&amp;quot;. &amp;lt;ref&amp;gt;Engler, B. (2009). Personality theories: an introduction (8th ed.). Boston, MA: Houghton Mifflin.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie psychologie ženy'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. &lt;br /&gt;
Nastavila tak základy '''feministické psychologie''' - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila '''závist lůna''' u mužů. CITOVÁNO Z PŘEDNÁŠKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Harry Stack Sullivan (1892-1949)==&lt;br /&gt;
Narodil se v Americe irským rodičům, cítili se nepatřičně mezi svými sousedy. V dětství měl Harry málo kamarádů. Stal se lékařem, prošel PA a hodně přednášel -&amp;gt; základ jeho teoretického odkazu. Po 2.sv.v. pracoval i pro UNESCO a WHO. Založil Washingtonskou školu psychiatrie. Jeho teorie je '''interpersonální'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, klade důraz  na mezilidské vztahy a '''osobnost''' je pro něj ''&amp;quot;soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život&amp;quot;''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Sullivanovy teorie===&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' je výsledek interpersonálních vztahů, které mají počátek v dětství a pokračují celý život. Aby se osobnost stala zralou, musí proběhnout kombinace sociálních, sexuálních a kognitivních procesů (musí dospět na přiměřenou vývojovou úroveň).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Za dva základní zdroje lidského chování považuje:&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout uspokojení -  má biologický charakter&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie prsu v ústech'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kojení je první interpersonální zkušenost dítěte s lidmi (skrze matku). Jedná se o intenzivní zážitek, který může částečně poskytnout i krmení z láhve, ale kojení poskytuje informace i o matčině citovém rozpoložení. Dítě rozlišuje '''dobrý prs''' -&amp;gt; uspokojení, a '''zlý prs''' -&amp;gt; tenze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišuje dva základní stavy osobnosti - '''absolutní tenze''' a '''absolutní euforie'''. Absolutní euforie je stav, ve kterém se jedinec snaží žít, ale ve skutečnosti u většiny je alespoň mírná tenze. Ta může být vyvolána ''opomenutými potřebami'' či ''úzkostí''. Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává '''apatii'''. Přetrvávající tenze vyplývající z úzkosti vede k ''somnolentnímu odpoutání'' (dítě usíná a dospělý si spánek může navodit uměle, např. pomocí drog).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamismy''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pojem, který Sullivan chápe jako vzorec transformace energie (jednotka interpersonální dimenze osobnosti). Interpersonální vztahy zahrnují hodně dynamismů. '''Systém já''' je dynamismus pomáhající snižovat tenzi, je to soubor verbálních technik, které vedou k sublimaci (spol.přijatelná činnost). &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Malevolentní transformace''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Při dlouhodobém neuspokojování potřeb, začne být dítě zlomyslné. Nastává selektivní nepozornost -&amp;gt; záměrné ignorování nebezpečí, těžko přijatelných podnětů, nebo splitting - nejprve si dítě štěpí já a nejá (sebe a okolí), pak štěpí já (hodné/zlé), podobně u rodičů (hodná/zlá maminka).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
Zkušenosti z interpersonálních vztahů jsou vždy subjektivní, poznání (kognitivní vývoj) probíhá na 3 úrovních.&lt;br /&gt;
*'''prototaxické''' zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky, zejm. vjemy&lt;br /&gt;
*'''parataxické''' zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, pomáhá dítěti objevovat vztahy mezi událostmi, objevuje se i u dospělých (pověrčivost, iracionální chování)&lt;br /&gt;
*'''syntaxické''' jsou verbálně zpracované zážitky, tedy totožné  s logickým a rozumovým uvažováním, dítě se učí anticipovat reakce &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stadia vývoje osobnosti'''&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během vývoje se utváří interp.vztahy a rozvíjí se chápání osobních práv, povinností a odpovědností.&lt;br /&gt;
*rané dětství - zkušenost prsu v ústech, s tenzí, z prototaxického modu přechází v parataxický, plné uvědomění vlastního těla&lt;br /&gt;
*vlastní dětství - do počátku školy, touha po kamarádech, mužská X ženská role,učí se používat systém já k vyhýbání úzkosti, postupně syntaxické poznání&lt;br /&gt;
*juvenilní období - několik let ZŠ, socializace, utváří se postoje&lt;br /&gt;
*preadolescence - trvá 1-2 roky, dítě potřebuje nejlepšího kamaráda stejného pohlaví&lt;br /&gt;
*raná adolescence - objevení heterosex. zájmů, mladistvá erotika&lt;br /&gt;
*pozdní adolescence - dynamismus slasti se spojuje s potřebou intimity&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erich Fromm (1900-1980)==&lt;br /&gt;
Pochází z německé ortodoxní židovské rodiny. Sám pocítil nesnášenlivost Židů a antisemitské postoje. Stal se psychologem. Chtěl vytvořit syntézu Freuda a Marxe. Prošel PA, nejprve se držel Freudových postupů, časem je ale rozvíjel (hlavně se oprostit od tak úzkého zaměření libida). Odjel do USA. Jeho první manželka byla psychoanalytička Frieda Fromm-Reichmanová (která měla v péči mj. i Joanne Greenbergovou, která napsala knihu ''Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem''). V USA se 10 le scházel s [[Karen Horney|Karen Horneyovou]], které se pak ale nelíbilo, že učí v jejím Institutu, aniž by měl lékařské vzdělání. Fromm se pak oženil ještě dvakrát. Jeho teorie se nazývá '''psychosociální'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Frommovy teorie===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' definuje jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným. Rozlišuje dva složky osobnosti, '''temperament''' jakožto hlavní nástroj osobnosti, je zděděný a trvalý, a pak  '''charakter''', který se utváří hodnotovými volbami a může být:&lt;br /&gt;
*'''produktivní''' - spočívá v obdarování druhých prostřednictvím lásky a práce (''&amp;quot;Člověk miluje to, pro co pracuje, a pracuje pro to, co miluje.&amp;quot;'')&lt;br /&gt;
*'''neproduktivní''' - jedinec nic neprodukuje a jen si bere od ostatních, pasivně nebo aktivně (vykořisťování)&lt;br /&gt;
Fromm se věnoval interakci společenských činitelů a působení psychiky Povaha výše zmíněných charakterových vzorců je založena na dvou základních procesech:&lt;br /&gt;
*'''socializace''' - člověk si vytváří vztahy k druhým i sobě a poskytuje péči, rozvíjí produktivní charakter&lt;br /&gt;
*'''asimilace''' - člověk si přisvojuje žádoucí předměty, podporuje rozvoj neprodukt. charakteru&lt;br /&gt;
Dobře přizpůsobená osoba má charakter založený na vhodném propojení obou procesů. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní orientace'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*receptivní - osoba očekává psychologické i hmotné zajištění od vnějších zdrojů&lt;br /&gt;
*vykořisťující - očekává, že vše přijde zvnějšku, jinak si bere, co chce, nezávisle na tom, co potřebují druzí&lt;br /&gt;
*tržní - vše, co potřebuji, získám procesem výměny, vše určuje trh, jednotlivci jsou posuzování podle toho, jaký dojem tvoří (ne jací jsou doopravdy)&lt;br /&gt;
*hromadivá -shromažďuje majetek, city, peníze, obklopuje se věcmi, aby se cítil bezpečně &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Proti těmto negativním orientacím staví Fromm '''produktivní orientaci''', která je považována za cíl lidského vývoje, plně se v ní rozvíjí schopnosti a talent a člověk je schopen vykonávat kreativní činnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Maria, F. (1997). Psychologie. Votobia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lidské potřeby''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*p.vztaženosti - slouží k překonání pocitů izolace&lt;br /&gt;
*transcendence - také p. vynikání, dokonalosti; stát se aktivním a kreativním tvůrcem svého života&lt;br /&gt;
*zakořeněnosti - někam patřit&lt;br /&gt;
*identity - uvědomění si, kdo jsem a jak jsem jiný od ostatních&lt;br /&gt;
*orientačního rámce - člověk potřebuje relativně stálý způsob interpretování komplexnosti světa&lt;br /&gt;
Zralá osobnost dokáže integrovat tyto potřeby -&amp;gt; člověk je schopen důvěrného vztahu, aniž by ztrácel sebe. '''Láska''' , která vyvěrá z produktivní orientace, je podle Fromma aktivní silou v člověku, která prolamuje zdi mezi ním a druhými a která ho s druhými spojuje. Překonává pocit osamění, avšak dovoluje člověk být sám sebou, uchovat si vlastní integritu. To Fromm aplikoval i do terapie - pomoct pacientovi, aby znovuobnovil svou schopnost milovat, bez té by pacient dosahoval jen povrchních změn. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erik Homburger Erikson (1902-1994)==&lt;br /&gt;
Narozen v Německu, měl dánské rodiče, od dětství prožíval krizi identity. Svého dánského otce nikdy nepoznal, matka si vzala židovského lékaře. Po maturitě se vykašlal na studia a jal se cestovat po Evropě a hledat své právě já. Pak studoval uměleckou školu. Později ve Vídni prodělal PA pod vedením Anny Freudové. Po Hitlerově nástupu odjel s manželkou Joan do USA a věnoval se odborné práci jako psychoanalytik. Eriksona bychom mohli označit za '''ego-psychologa''', protože se od ID odklonil k EGO. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Eriksonovy teorie===&lt;br /&gt;
Erikson je známý pro svůj '''epigenetický model lidského růstu''', tzn. jedno stadium je možné až po dosažení stadia předchozího. V každým z osmi stádií je krize, dva konfliktní póly, ale i ctnost, která přichází s vyřešením konfliktu a dává egu novou sílu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
#Důvěra VS nedůvěra&lt;br /&gt;
#Autonomie VS stud a nejistota&lt;br /&gt;
#Iniciativa VS vina&lt;br /&gt;
#Snaživost VS méněcennost&lt;br /&gt;
#Identita VS zmatení rolí&lt;br /&gt;
#Intimita VS izolace&lt;br /&gt;
#Generativita VS stagnace&lt;br /&gt;
#Integrita VS zoufalství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původních osm stádií bylo později rozšířeno o deváté - ''společenská integrita VS odloučenost'' (80 let+), kde ctností je oduševnělost. Toto stadium bylo přidáno na sklonku společného života s manželkou, když zjistili, že oni chybí v tomto modelu. &amp;lt;ref&amp;gt;Erik, E. (2015). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Portál. Retrieved from 978-80-262-0786-3&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále viz otázka z vývojové psychologie:[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32430</id>
		<title>Neopsychoanalytické psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32430"/>
		<updated>2016-02-28T16:02:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
'''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří [[Karen Horney|Karen Horneyová]], [[Harry S. Sullivan|Harry Stack Sullivan]] a [[Erich Fromm]]. &amp;lt;ref&amp;gt;Hartl, P., &amp;amp; Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (Vyd. 4., V Portálu 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Navazují na [[Adlerova individuální psychologie osobnosti|Alfreda Adlera]], zejména na sociální prvky jeho teorie. Nezavrhují freudismus, jde spíše o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým. &amp;lt;ref&amp;gt;Říčan, P. (1975). Psychologie osobnosti. Praha: Orbis.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Karen Horneyová (1885-1952)==&lt;br /&gt;
Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že ''&amp;quot;neopsychoanalýza je PA bez libida.&amp;quot;'' Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot;&amp;gt;Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti (Vyd. 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zabývala se neurotizací člověka a &amp;quot;neurotickými strategiemi&amp;quot;, kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala [[Sigmund Freud|Freuda]] za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)  &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot;&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body teorie Horneyové=== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou byly''' zážitky z dětství''', pak to ale rozšířila i na '''sociální faktory'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bazální úzkost''' (~základní) &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od '''bazální hostility''', která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen). &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické postoje''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.&lt;br /&gt;
*'''pohyb k lidem''' - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (Vyd. 1.). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb proti lidem''' - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb od lidí''' - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické potřeby dospělých''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé.&lt;br /&gt;
Mezi základní patří:&lt;br /&gt;
*neurotická potřeba náklonnosti a chválení&lt;br /&gt;
*moci&lt;br /&gt;
*prestiže&lt;br /&gt;
*obdivu&lt;br /&gt;
*výkonu&lt;br /&gt;
*soběstačnosti a nezávislosti&lt;br /&gt;
*dokonalosti a nenapadnutelnosti&lt;br /&gt;
*využívat druhé&lt;br /&gt;
*vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi&lt;br /&gt;
*&amp;quot;partnera&amp;quot;, který převezme péči o jedincův život&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotická potřeba lásky'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Ego'''&lt;br /&gt;
*pravé já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem&lt;br /&gt;
*aktuální já - opovrhované&lt;br /&gt;
*ideální já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být&lt;br /&gt;
Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já.&lt;br /&gt;
Místo Super-ega má Horneyová systém &amp;quot;měl bych&amp;quot; (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Dítě v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nepřipouští si právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -&amp;gt; měl bych X musím X chci -&amp;gt; modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou &amp;quot;měl bych&amp;quot;. &amp;lt;ref&amp;gt;Engler, B. (2009). Personality theories: an introduction (8th ed.). Boston, MA: Houghton Mifflin.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie psychologie ženy'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. &lt;br /&gt;
Nastavila tak základy '''feministické psychologie''' - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila '''závist lůna''' u mužů. CITOVÁNO Z PŘEDNÁŠKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Harry Stack Sullivan (1892-1949)==&lt;br /&gt;
Narodil se v Americe irským rodičům, cítili se nepatřičně mezi svými sousedy. V dětství měl Harry málo kamarádů. Stal se lékařem, prošel PA a hodně přednášel -&amp;gt; základ jeho teoretického odkazu. Po 2.sv.v. pracoval i pro UNESCO a WHO. Založil Washingtonskou školu psychiatrie. Jeho teorie je '''interpersonální'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, klade důraz  na mezilidské vztahy a '''osobnost''' je pro něj ''&amp;quot;soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život&amp;quot;''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Sullivanovy teorie===&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' je výsledek interpersonálních vztahů, které mají počátek v dětství a pokračují celý život. Aby se osobnost stala zralou, musí proběhnout kombinace sociálních, sexuálních a kognitivních procesů (musí dospět na přiměřenou vývojovou úroveň).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Za dva základní zdroje lidského chování považuje:&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout uspokojení -  má biologický charakter&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie prsu v ústech'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kojení je první interpersonální zkušenost dítěte s lidmi (skrze matku). Jedná se o intenzivní zážitek, který může částečně poskytnout i krmení z láhve, ale kojení poskytuje informace i o matčině citovém rozpoložení. Dítě rozlišuje '''dobrý prs''' -&amp;gt; uspokojení, a '''zlý prs''' -&amp;gt; tenze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišuje dva základní stavy osobnosti - '''absolutní tenze''' a '''absolutní euforie'''. Absolutní euforie je stav, ve kterém se jedinec snaží žít, ale ve skutečnosti u většiny je alespoň mírná tenze. Ta může být vyvolána ''opomenutými potřebami'' či ''úzkostí''. Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává '''apatii'''. Přetrvávající tenze vyplývající z úzkosti vede k ''somnolentnímu odpoutání'' (dítě usíná a dospělý si spánek může navodit uměle, např. pomocí drog).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamismy''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pojem, který Sullivan chápe jako vzorec transformace energie (jednotka interpersonální dimenze osobnosti). Interpersonální vztahy zahrnují hodně dynamismů. '''Systém já''' je dynamismus pomáhající snižovat tenzi, je to soubor verbálních technik, které vedou k sublimaci (spol.přijatelná činnost). &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Malevolentní transformace''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Při dlouhodobém neuspokojování potřeb, začne být dítě zlomyslné. Nastává selektivní nepozornost -&amp;gt; záměrné ignorování nebezpečí, těžko přijatelných podnětů, nebo splitting - nejprve si dítě štěpí já a nejá (sebe a okolí), pak štěpí já (hodné/zlé), podobně u rodičů (hodná/zlá maminka).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
Zkušenosti z interpersonálních vztahů jsou vždy subjektivní, poznání (kognitivní vývoj) probíhá na 3 úrovních.&lt;br /&gt;
*'''prototaxické''' zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky, zejm. vjemy&lt;br /&gt;
*'''parataxické''' zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, pomáhá dítěti objevovat vztahy mezi událostmi, objevuje se i u dospělých (pověrčivost, iracionální chování)&lt;br /&gt;
*'''syntaxické''' jsou verbálně zpracované zážitky, tedy totožné  s logickým a rozumovým uvažováním, dítě se učí anticipovat reakce &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stadia vývoje osobnosti'''&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během vývoje se utváří interp.vztahy a rozvíjí se chápání osobních práv, povinností a odpovědností.&lt;br /&gt;
*rané dětství - zkušenost prsu v ústech, s tenzí, z prototaxického modu přechází v parataxický, plné uvědomění vlastního těla&lt;br /&gt;
*vlastní dětství - do počátku školy, touha po kamarádech, mužská X ženská role,učí se používat systém já k vyhýbání úzkosti, postupně syntaxické poznání&lt;br /&gt;
*juvenilní období - několik let ZŠ, socializace, utváří se postoje&lt;br /&gt;
*preadolescence - trvá 1-2 roky, dítě potřebuje nejlepšího kamaráda stejného pohlaví&lt;br /&gt;
*raná adolescence - objevení heterosex. zájmů, mladistvá erotika&lt;br /&gt;
*pozdní adolescence - dynamismus slasti se spojuje s potřebou intimity&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erich Fromm (1900-1980)==&lt;br /&gt;
Pochází z německé ortodoxní židovské rodiny. Sám pocítil nesnášenlivost Židů a antisemitské postoje. Stal se psychologem. Chtěl vytvořit syntézu Freuda a Marxe. Prošel PA, nejprve se držel Freudových postupů, časem je ale rozvíjel (hlavně se oprostit od tak úzkého zaměření libida). Odjel do USA. Jeho první manželka byla psychoanalytička Frieda Fromm-Reichmanová (která měla v péči mj. i Joanne Greenbergovou, která napsala knihu ''Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem''). V USA se 10 le scházel s [[Karen Horney|Karen Horneyovou]], které se pak ale nelíbilo, že učí v jejím Institutu, aniž by měl lékařské vzdělání. Fromm se pak oženil ještě dvakrát. Jeho teorie se nazývá '''psychosociální'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Frommovy teorie===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' definuje jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným. Rozlišuje dva složky osobnosti, '''temperament''' jakožto hlavní nástroj osobnosti, je zděděný a trvalý, a pak  '''charakter''', který se utváří hodnotovými volbami a může být:&lt;br /&gt;
*'''produktivní''' - spočívá v obdarování druhých prostřednictvím lásky a práce (''&amp;quot;Člověk miluje to, pro co pracuje, a pracuje pro to, co miluje.&amp;quot;'')&lt;br /&gt;
*'''neproduktivní''' - jedinec nic neprodukuje a jen si bere od ostatních, pasivně nebo aktivně (vykořisťování)&lt;br /&gt;
Fromm se věnoval interakci společenských činitelů a působení psychiky Povaha výše zmíněných charakterových vzorců je založena na dvou základních procesech:&lt;br /&gt;
*'''socializace''' - člověk si vytváří vztahy k druhým i sobě a poskytuje péči, rozvíjí produktivní charakter&lt;br /&gt;
*'''asimilace''' - člověk si přisvojuje žádoucí předměty, podporuje rozvoj neprodukt. charakteru&lt;br /&gt;
Dobře přizpůsobená osoba má charakter založený na vhodném propojení obou procesů. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní orientace'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*receptivní - osoba očekává psychologické i hmotné zajištění od vnějších zdrojů&lt;br /&gt;
*vykořisťující - očekává, že vše přijde zvnějšku, jinak si bere, co chce, nezávisle na tom, co potřebují druzí&lt;br /&gt;
*tržní - vše, co potřebuji, získám procesem výměny, vše určuje trh, jednotlivci jsou posuzování podle toho, jaký dojem tvoří (ne jací jsou doopravdy)&lt;br /&gt;
*hromadivá -shromažďuje majetek, city, peníze, obklopuje se věcmi, aby se cítil bezpečně &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Proti těmto negativním orientacím staví Fromm '''produktivní orientaci''', která je považována za cíl lidského vývoje, plně se v ní rozvíjí schopnosti a talent a člověk je schopen vykonávat kreativní činnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Maria, F. (1997). Psychologie. Votobia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lidské potřeby''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*p.vztaženosti - slouží k překonání pocitů izolace&lt;br /&gt;
*transcendence - také p. vynikání, dokonalosti; stát se aktivním a kreativním tvůrcem svého života&lt;br /&gt;
*zakořeněnosti - někam patřit&lt;br /&gt;
*identity - uvědomění si, kdo jsem a jak jsem jiný od ostatních&lt;br /&gt;
*orientačního rámce - člověk potřebuje relativně stálý způsob interpretování komplexnosti světa&lt;br /&gt;
Zralá osobnost dokáže integrovat tyto potřeby -&amp;gt; člověk je schopen důvěrného vztahu, aniž by ztrácel sebe. '''Láska''' , která vyvěrá z produktivní orientace, je podle Fromma aktivní silou v člověku, která prolamuje zdi mezi ním a druhými a která ho s druhými spojuje. Překonává pocit osamění, avšak dovoluje člověk být sám sebou, uchovat si vlastní integritu. To Fromm aplikoval i do terapie - pomoct pacientovi, aby znovuobnovil svou schopnost milovat, bez té by pacient dosahoval jen povrchních změn. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erik Homburger Erikson (1902-1994)==&lt;br /&gt;
Narozen v Německu, měl dánské rodiče, od dětství prožíval krizi identity. Svého dánského otce nikdy nepoznal, matka si vzala židovského lékaře. Po maturitě se vykašlal na studia a jal se cestovat po Evropě a hledat své právě já. Pak studoval uměleckou školu. Později ve Vídni prodělal PA pod vedením Anny Freudové. Po Hitlerově nástupu odjel s manželkou Joan do USA a věnoval se odborné práci jako psychoanalytik. Eriksona bychom mohli označit za '''ego-psychologa''', protože se od ID odklonil k EGO. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Eriksonovy teorie===&lt;br /&gt;
Erikson je známý pro svůj '''epigenetický model lidského růstu''', tzn. jedno stadium je možné až po dosažení stadia předchozího. V každým z osmi stádií je krize, dva konfliktní póly, ale i ctnost, která přichází s vyřešením konfliktu a dává egu novou sílu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
#Důvěra VS nedůvěra&lt;br /&gt;
#Autonomie VS stud a nejistota&lt;br /&gt;
#Iniciativa VS vina&lt;br /&gt;
#Snaživost VS méněcennost&lt;br /&gt;
#Identita VS zmatení rolí&lt;br /&gt;
#Intimita VS izolace&lt;br /&gt;
#Generativita VS stagnace&lt;br /&gt;
#Integrita VS zoufalství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původních osm stádií bylo později rozšířeno o deváté - ''společenská integrita VS odloučenost'' (80 let+), kde ctností je oduševnělost. Toto stadium bylo přidáno na sklonku společného života s manželkou, když zjistili, že oni chybí v tomto modelu. &amp;lt;ref&amp;gt;Erik, E. (2015). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Portál. Retrieved from 978-80-262-0786-3&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále viz otázka z vývojové psychologie:[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32429</id>
		<title>Neopsychoanalytické psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32429"/>
		<updated>2016-02-28T15:57:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří [[Karen Horney|Karen Horneyová]], [[Harry S. Sullivan|Harry Stack Sullivan]] a [[Erich Fromm]]. &amp;lt;ref&amp;gt;Hartl, P., &amp;amp; Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (Vyd. 4., V Portálu 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Navazují na [[Adlerova individuální psychologie osobnosti|Alfreda Adlera]], zejména na sociální prvky jeho teorie. Nezavrhují freudismus, jde spíše o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým. &amp;lt;ref&amp;gt;Říčan, P. (1975). Psychologie osobnosti. Praha: Orbis.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Karen Horneyová (1885-1952)==&lt;br /&gt;
Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že ''&amp;quot;neopsychoanalýza je PA bez libida.&amp;quot;'' Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot;&amp;gt;Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti (Vyd. 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zabývala se neurotizací člověka a &amp;quot;neurotickými strategiemi&amp;quot;, kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala [[Sigmund Freud|Freuda]] za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)  &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot;&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body teorie Horneyové=== &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou byly''' zážitky z dětství''', pak to ale rozšířila i na '''sociální faktory'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bazální úzkost''' (~základní) &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od '''bazální hostility''', která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen). &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické postoje''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.&lt;br /&gt;
*'''pohyb k lidem''' - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (Vyd. 1.). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb proti lidem''' - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb od lidí''' - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické potřeby dospělých''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé.&lt;br /&gt;
Mezi základní patří:&lt;br /&gt;
*neurotická potřeba náklonnosti a chválení&lt;br /&gt;
*moci&lt;br /&gt;
*prestiže&lt;br /&gt;
*obdivu&lt;br /&gt;
*výkonu&lt;br /&gt;
*soběstačnosti a nezávislosti&lt;br /&gt;
*dokonalosti a nenapadnutelnosti&lt;br /&gt;
*využívat druhé&lt;br /&gt;
*vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi&lt;br /&gt;
*&amp;quot;partnera&amp;quot;, který převezme péči o jedincův život&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotická potřeba lásky'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Ego'''&lt;br /&gt;
*pravé já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem&lt;br /&gt;
*aktuální já - opovrhované&lt;br /&gt;
*ideální já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být&lt;br /&gt;
Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já.&lt;br /&gt;
Místo Super-ega má Horneyová systém &amp;quot;měl bych&amp;quot; (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Dítě v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nepřipouští si právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -&amp;gt; měl bych X musím X chci -&amp;gt; modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou &amp;quot;měl bych&amp;quot;. &amp;lt;ref&amp;gt;Engler, B. (2009). Personality theories: an introduction (8th ed.). Boston, MA: Houghton Mifflin.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie psychologie ženy'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. &lt;br /&gt;
Nastavila tak základy '''feministické psychologie''' - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila '''závist lůna''' u mužů. CITOVÁNO Z PŘEDNÁŠKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Harry Stack Sullivan (1892-1949)==&lt;br /&gt;
Narodil se v Americe irským rodičům, cítili se nepatřičně mezi svými sousedy. V dětství měl Harry málo kamarádů. Stal se lékařem, prošel PA a hodně přednášel -&amp;gt; základ jeho teoretického odkazu. Po 2.sv.v. pracoval i pro UNESCO a WHO. Založil Washingtonskou školu psychiatrie. Jeho teorie je '''interpersonální'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, klade důraz  na mezilidské vztahy a '''osobnost''' je pro něj ''&amp;quot;soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život&amp;quot;''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Sullivanovy teorie===&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' je výsledek interpersonálních vztahů, které mají počátek v dětství a pokračují celý život. Aby se osobnost stala zralou, musí proběhnout kombinace sociálních, sexuálních a kognitivních procesů (musí dospět na přiměřenou vývojovou úroveň).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Za dva základní zdroje lidského chování považuje:&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout uspokojení -  má biologický charakter&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie prsu v ústech'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kojení je první interpersonální zkušenost dítěte s lidmi (skrze matku). Jedná se o intenzivní zážitek, který může částečně poskytnout i krmení z láhve, ale kojení poskytuje informace i o matčině citovém rozpoložení. Dítě rozlišuje '''dobrý prs''' -&amp;gt; uspokojení, a '''zlý prs''' -&amp;gt; tenze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišuje dva základní stavy osobnosti - '''absolutní tenze''' a '''absolutní euforie'''. Absolutní euforie je stav, ve kterém se jedinec snaží žít, ale ve skutečnosti u většiny je alespoň mírná tenze. Ta může být vyvolána ''opomenutými potřebami'' či ''úzkostí''. Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává '''apatii'''. Přetrvávající tenze vyplývající z úzkosti vede k ''somnolentnímu odpoutání'' (dítě usíná a dospělý si spánek může navodit uměle, např. pomocí drog).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamismy''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pojem, který Sullivan chápe jako vzorec transformace energie (jednotka interpersonální dimenze osobnosti). Interpersonální vztahy zahrnují hodně dynamismů. '''Systém já''' je dynamismus pomáhající snižovat tenzi, je to soubor verbálních technik, které vedou k sublimaci (spol.přijatelná činnost). &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Malevolentní transformace''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Při dlouhodobém neuspokojování potřeb, začne být dítě zlomyslné. Nastává selektivní nepozornost -&amp;gt; záměrné ignorování nebezpečí, těžko přijatelných podnětů, nebo splitting - nejprve si dítě štěpí já a nejá (sebe a okolí), pak štěpí já (hodné/zlé), podobně u rodičů (hodná/zlá maminka).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
Zkušenosti z interpersonálních vztahů jsou vždy subjektivní, poznání (kognitivní vývoj) probíhá na 3 úrovních.&lt;br /&gt;
*'''prototaxické'''zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky, zejm. vjemy&lt;br /&gt;
*'''parataxické'''zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, pomáhá dítěti objevovat vztahy mezi událostmi, objevuje se i u dospělých (pověrčivost, iracionální chování)&lt;br /&gt;
*'''syntaxické'''jsou verbálně zpracovné zážitky, tedy totožné  s logickým a rozumovým uvažováním, dítě se učí anticipovat reakce &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stadia vývoje osobnosti'''&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během vývoje se utváří interp.vztahy a rozvíjí se chápání osobních práv, povinností a odpovědností.&lt;br /&gt;
*rané dětství - zkušenost prsu v ústech, s tenzí, z prototaxického modu přechází v parataxický, plné uvědomění vlastního těla&lt;br /&gt;
*vlastní dětství - do počátku školy, touha po kamarádech, mužská X ženská role,učí se používat systém já k vyhýbání úzkosti, postupně syntaxické poznání&lt;br /&gt;
*juvenilní období - několik let ZŠ, socializace, utváří se postoje&lt;br /&gt;
*preadolescence - trvá 1-2 roky, dítě potřebuje nejlepšího kamaráda stejného pohlaví&lt;br /&gt;
*raná adolescence - objevení heterosex. zájmů, mladistvá erotika&lt;br /&gt;
*pozdní adolescence - dynamismus slasti se spojuje s potřebou intimity&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erich Fromm (1900-1980)==&lt;br /&gt;
Pochází z německé ortodoxní židovské rodiny. Sám pocítil nesnášenlivost Židů a antisemitské postoje. Stal se psychologem. Chtěl vytvořit syntézu Freuda a Marxe. Prošel PA, nejprve se držel Freudových postupů, časem je ale rozvíjel (hlavně se oprostit od tak úzkého zaměření libida). Odjel do USA. Jeho první manželka byla psychoanalytička Frieda Fromm-Reichmanová (která měla v péči mj. i Joanne Greenbergovou, která napsala knihu ''Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem''). V USA se 10 le scházel s [[Karen Horney|Karen Horneyovou]], které se pak ale nelíbilo, že učí v jejím Institutu, aniž by měl lékařské vzdělání. Fromm se pak oženil ještě dvakrát. Jeho teorie se nazývá '''psychosociální'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Frommovy teorie===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' definuje jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným. Rozlišuje dva složky osobnosti, '''temperament''' jakožto hlavní nástroj osobnosti, je zděděný a trvalý, a pak  '''charakter''', který se utváří hodnotovými volbami a může být:&lt;br /&gt;
*'''produktivní''' - spočívá v obdarování druhých prostřednictvím lásky a práce (''&amp;quot;Člověk miluje to, pro co pracuje, a pracuje pro to, co miluje.&amp;quot;'')&lt;br /&gt;
*'''neproduktivní''' - jedinec nic neprodukuje a jen si bere od ostatních, pasivně nebo aktivně (vykořisťování)&lt;br /&gt;
Fromm se věnoval interakci společenských činitelů a působení psychiky Povaha výše zmíněných charakterových vzorců je založena na dvou základních procesech:&lt;br /&gt;
*'''socializace''' - člověk si vytváří vztahy k druhým i sobě a poskytuje péči, rozvíjí produktivní charakter&lt;br /&gt;
*'''asimilace''' - člověk si přisvojuje žádoucí předměty, podporuje rozvoj neprodukt. charakteru&lt;br /&gt;
Dobře přizpůsobená osoba má charakter založený na vhodném propojení obou procesů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní orientace'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*receptivní - osoba očekává psychologické i hmotné zajištění od vnějších zdrojů&lt;br /&gt;
*vykořisťující - očekává, že vše přijde zvnějšku, jinak si bere, co chce, nezávisle na tom, co potřebují druzí&lt;br /&gt;
*tržní - vše, co potřebuji, získám procesem výměny, vše určuje trh, jednotlivci jsou posuzování podle toho, jaký dojem tvoří (ne jací jsou doopravdy)&lt;br /&gt;
*hromadivá -shromažďuje majetek, city, peníze, obklopuje se věcmi, aby se cítil bezpečně &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Proti těmto negativním orientacím staví Fromm '''produktivní orientaci''', která je považována za cíl lidského vývoje, plně se v ní rozvíjí schopnosti a talent, člověk je schopen vykonávat kreativní činnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Maria, F. (1997). Psychologie. Votobia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lidské potřeby''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*p.vztaženosti - slouží k překonání pocitů izolace&lt;br /&gt;
*transcendence - také p. vynikání, dokonalosti; stát se aktivním a kreativním tvůrcem svého života&lt;br /&gt;
*zakořeněnosti - někam patřit&lt;br /&gt;
*identity - uvědomění si, kdo jsem a jak jsem jiný od ostatních&lt;br /&gt;
*orientačního rámce - člověk potřebuje relativně stálý způsob interpretování komplexnosti světa&lt;br /&gt;
Zralá osobnost dokáže integrovat tyto potřeby -&amp;gt; člověk je schopen důvěrného vztahu, aniž by ztrácel sebe. '''Láska''' , která vyvěrá z produktivní orientace, je podle Fromma aktivní silou v člověku, která prolamuje zdi mezi ním a druhými a která ho s druhými spojuje. Překonává pocit osamění, avšak dovoluje člověk být sám sebou, uchovat si vlastní integritu. To Fromm aplikoval i do terapie - pomoct pacientovi, aby znovuobnovil svou schopnost milovat, bez té by pacient dosahoval jen povrchních změn. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erik Homburger Erikson (1902-1994)==&lt;br /&gt;
Narozen v Německu, měl dánské rodiče, od dětství prožíval krizi identity. Svého dánského otce nikdy nepoznal, matka si vzala židovského lékaře. Po maturitě se vykašlal na studia a jal se cestovat po Evropě a hledat své právě já. Pak studoval uměleckou školu. Později ve Vídni prodělal PA pod vedením Anny Freudové. Po Hitlerově nástupu odjel s manželkou Joan do USA a věnoval se odborné práci jako psychoanalytik. Eriksona bychom mohli označit za '''ego-psychologa''', protože se od ID odklonil k EGO. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Eriksonovy teorie===&lt;br /&gt;
Erikson je známý pro svůj '''epigenetický model lidského růstu''', tzn. jedno stadium je možné až po dosažení stadia předchozího. V každým z osmi stádií je krize, dva konfliktní póly, ale i ctnost, která přichází s vyřešením konfliktu a dává egu novou sílu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
#Důvěra VS nedůvěra&lt;br /&gt;
#Autonomie VS stud a nejistota&lt;br /&gt;
#Iniciativa VS vina&lt;br /&gt;
#Snaživost VS méněcennost&lt;br /&gt;
#Identita VS zmatení rolí&lt;br /&gt;
#Intimita VS izolace&lt;br /&gt;
#Generativita VS stagnace&lt;br /&gt;
#Integrita VS zoufalství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původních osm stádií bylo později rozšířeno o deváté - ''společenská integrita VS odloučenost'' (80 let+), kde ctností je oduševnělost. Toto stadium bylo přidáno na sklonku společného života s manželkou, když zjistili, že oni chybí v tomto modelu. &amp;lt;ref&amp;gt;Erik, E. (2015). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Portál. Retrieved from 978-80-262-0786-3&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále viz otázka z vývojové psychologie:[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32428</id>
		<title>Neopsychoanalytické psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32428"/>
		<updated>2016-02-28T15:42:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
'''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří [[Karen Horney|Karen Horneyová]], [[Harry S. Sullivan|Harry Stack Sullivan]] a [[Erich Fromm]]. &amp;lt;ref&amp;gt;Hartl, P., &amp;amp; Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (Vyd. 4., V Portálu 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Navazují na [[Adlerova individuální psychologie osobnosti|Alfreda Adlera]], zejména na sociální prvky jeho teorie. Nezavrhují freudismus, jde spíše o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým. &amp;lt;ref&amp;gt;Říčan, P. (1975). Psychologie osobnosti. Praha: Orbis.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Karen Horneyová (1885-1952)==&lt;br /&gt;
Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že ''&amp;quot;Neopsychoanalýza je PA bez libida.&amp;quot;'' Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot;&amp;gt;Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti (Vyd. 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zabývala se neurotizací člověka a &amp;quot;neurotickými strategiemi&amp;quot;, kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala [[Sigmund Freud|Freuda]] za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)  &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot;&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body teorie K. Horneyové===&lt;br /&gt;
Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou byly''' zážitky z dětství''', pak to ale rozšířila i na '''sociální faktory'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bazální úzkost''' (~základní) &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od '''bazální hostility''', která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen). &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Neurotické postoje''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.&lt;br /&gt;
*'''pohyb k lidem''' - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (Vyd. 1.). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb proti lide'''m - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb od lidí''' - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické potřeby dospělých''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé.&lt;br /&gt;
Mezi základní patří:&lt;br /&gt;
*neurotická potřeba náklonnosti a chválení&lt;br /&gt;
*moci&lt;br /&gt;
*prestiže&lt;br /&gt;
*obdivu&lt;br /&gt;
*výkonu&lt;br /&gt;
*soběstačnosti a nezávislosti&lt;br /&gt;
*dokonalosti a nenapadnutelnosti&lt;br /&gt;
*využívat druhé&lt;br /&gt;
*vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi&lt;br /&gt;
*&amp;quot;partnera&amp;quot;, který převezme péči o jedincův život&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotická potřeba lásky'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Ego'''&lt;br /&gt;
*pravé já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem&lt;br /&gt;
*aktuální já - opovrhované&lt;br /&gt;
*ideální já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být&lt;br /&gt;
Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já.&lt;br /&gt;
Místo Super-ega má Horneyová systém &amp;quot;měl bych&amp;quot; (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Díte v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nemá právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -&amp;gt; měl bych X musím X chci -&amp;gt; modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou &amp;quot;měl bych&amp;quot;. &amp;lt;ref&amp;gt;Engler, B. (2009). Personality theories: an introduction (8th ed.). Boston, MA: Houghton Mifflin.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie psychologie ženy'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. &lt;br /&gt;
Nastavila tak základy '''feministické psychologie''' - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila '''závist lůna''' u mužů. CITOVÁNO Z PŘEDNÁŠKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Harry Stack Sullivan (1892-1949)==&lt;br /&gt;
Narodil se v Americe irským rodičům, cítili se nepatřičně mezi svými sousedy. V dětství měl Harry málo kamarádů. Stal se lékařem, prošel PA a hodně přednášel -&amp;gt; základ jeho teoretického odkazu. Po 2.sv.v. pracoval i pro UNESCO a WHO. Založil Washingtonskou školu psychiatrie. Jeho teorie je '''interpersonální'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, klade důraz  na mezilidské vztahy a '''osobnost''' je pro něj ''&amp;quot;soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život&amp;quot;''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Sullivanovy teorie===&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' je výsledek interpersonálních vztahů, které mají počátek v dětství a pokračují celý život. Aby se osobnost stala zralou, musí proběhnout kombinace sociálních, sexuálních a kognitivních procesů (musí dospět na přiměřenou vývojovou úroveň).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Za dva základní zdroje lidského chování považuje:&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout uspokojení -  má biologický charakter&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie prsu v ústech'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kojení je první interpersonální zkušenost dítěte s lidmi (skrze matku). Jedná se o intenzivní zážitek, který může částečně poskytnout i krmení z láhve, ale kojení poskytuje informace i o matčině citovém rozpoložení. Dítě rozlišuje '''dobrý prs''' -&amp;gt; uspokojení, a '''zlý prs''' -&amp;gt; tenze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišuje dva základní stavy osobnosti. '''Absolutní euforie''' je stav, ve kterém se jedinec snaží žít, ale ve skutečnosti u většiny je alespoň mírná tenze. Ta může být vyvolána '''opomenutými potřebami''' či '''úzkostí'''. Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává '''apatii'''. Přetrvávající tenze vyplývající z úzkosti vede k '''somnolentnímu odpoutání''' (dítě usíná a dospělý si spánek může navodit uměle, např. pomocí drog). &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamismy''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pojem, který Sullivan chápe jako vzorec transformace energie (jednotka interpersonální dimenze osobnosti). Interpersonální vztahy zahrnují hodně dynamismů.'''Systém já''' je dynamismus pomáhající snižovat tenzi, je to soubor verbálních technik, které vedou k sublimaci (spol.přijatelná činnost). &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Malevolentní transformace''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Při dlouhodobém neuspokojování potřeb, začne být dítě zlomyslné. Nastává selektivní nepozornost -&amp;gt; záměrné ignorování nebezpečí, těžko přijatelných podnětů, nebo splitting - nejprve si dítě štěpí já a nejá (sebe a okolí), pak štěpí já (hodné/zlé), podobně u rodičů (hodná/zlá maminka).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenosti z interpersonálních vztahů jsou vždy subjektivní, poznání (kognitivní vývoj) probíhá na 3 úrovních.&lt;br /&gt;
*'''prototaxické'''zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky, zejm. vjemy&lt;br /&gt;
*'''parataxické'''zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, pomáhá dítěti objevovat vztahy mezi událostmi, objevuje se i u dospělých (pověrčivost, iracionální chování)&lt;br /&gt;
*'''syntaxické'''jsou verbálně zpracovné zážitky, tedy totožné  s logickým a rozumovým uvažováním, dítě se učí anticipovat reakce &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stadia vývoje osobnosti'''&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během vývoje se utváří interp.vztahy a rozvíjí se chápání osobních práv, povinností a odpovědností.&lt;br /&gt;
*rané dětství - zkušenost prsu v ústech, s tenzí, z prototaxického modu přechází v parataxický, plné uvědomění vlastního těla&lt;br /&gt;
*vlastní dětství - do počátku školy, touha po kamarádech, mužská X ženská role,učí se používat systém já k vyhýbání úzkosti, postupně syntaxické poznání&lt;br /&gt;
*juvenilní období - několik let ZŠ, socializace, utváří se postoje&lt;br /&gt;
*preadolescence - trvá 1-2 roky, dítě potřebuje nejlepšího kamaráda stejného pohlaví&lt;br /&gt;
*raná adolescence - objevení heterosex. zájmů, mladistvá erotika&lt;br /&gt;
*pozdní adolescence - dynamismus slasti se spojuje s potřebou intimity&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erich Fromm (1900-1980)==&lt;br /&gt;
Pochází z německé ortodoxní židovské rodiny. Sám pocítil nesnášenlivost Židů a antisemitské postoje. Stal se psychologem. Chtěl vytvořit syntézu Freuda a Marxe. Prošel PA, nejprve se držel Freudových postupů, časem je ale rozvíjel (hlavně se oprostit od tak úzkého zaměření libida). Odjel do USA. Jeho první manželka byla psychoanalytička Frieda Fromm-Reichmanová (která měla v péči mj. i Joanne Greenbergovou, která napsala knihu ''Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem''). V USA se 10 le scházel s [[Karen Horney|Karen Horneyovou]], které se pak ale nelíbilo, že učí v jejím Institutu, aniž by měl lékařské vzdělání. Fromm se pak oženil ještě dvakrát. Jeho teorie se nazývá '''psychosociální'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Frommovy teorie===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' definuje jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným. Rozlišuje dva složky osobnosti, '''temperament''' jakožto hlavní nástroj osobnosti, je zděděný a trvalý, a pak  '''charakter''', který se utváří hodnotovými volbami a může být:&lt;br /&gt;
*'''produktivní''' - spočívá v obdarování druhých prostřednictvím lásky a práce (''&amp;quot;Člověk miluje to, pro co pracuje, a pracuje pro to, co miluje.&amp;quot;'')&lt;br /&gt;
*'''neproduktivní''' - jedinec nic neprodukuje a jen si bere od ostatních, pasivně nebo aktivně (vykořisťování)&lt;br /&gt;
Fromm se věnoval interakci společenských činitelů a působení psychiky Povaha výše zmíněných charakterových vzorců je založena na dvou základních procesech:&lt;br /&gt;
*'''socializace''' - člověk si vytváří vztahy k druhým i sobě a poskytuje péči, rozvíjí produktivní charakter&lt;br /&gt;
*'''asimilace''' - člověk si přisvojuje žádoucí předměty, podporuje rozvoj neprodukt. charakteru&lt;br /&gt;
Dobře přizpůsobená osoba má charakter založený na vhodném propojení obou procesů.&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní orientace'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*receptivní - osoba očekává psychologické i hmotné zajištění od vnějších zdrojů&lt;br /&gt;
*vykořisťující - očekává, že vše přijde zvnějšku, jinak si bere, co chce, nezávisle na tom, co potřebují druzí&lt;br /&gt;
*tržní - vše, co potřebuji, získám procesem výměny, vše určuje trh, jednotlivci jsou posuzování podle toho, jaký dojem tvoří (ne jací jsou doopravdy)&lt;br /&gt;
*hromadivá -shromažďuje majetek, city, peníze, obklopuje se věcmi, aby se cítil bezpečně &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Proti těmto negativním orientacím staví Fromm '''produktivní orientaci''', která je považována za cíl lidského vývoje, plně se v ní rozvíjí schopnosti a talent, člověk je schopen vykonávat kreativní činnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Maria, F. (1997). Psychologie. Votobia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lidské potřeby''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*p.vztaženosti - slouží k překonání pocitů izolace&lt;br /&gt;
*transcendence - také p. vynikání, dokonalosti; stát se aktivním a kreativním tvůrcem svého života&lt;br /&gt;
*zakořeněnosti - někam patřit&lt;br /&gt;
*identity - uvědomění si, kdo jsem a jak jsem jiný od ostatních&lt;br /&gt;
*orientačního rámce - člověk potřebuje relativně stálý způsob interpretování komplexnosti světa&lt;br /&gt;
Zralá osobnost dokáže integrovat tyto potřeby -&amp;gt; člověk je schopen důvěrného vztahu, aniž by ztrácel sebe. '''Láska''' , která vyvěrá z produktivní orientace, je podle Fromma aktivní silou v člověku, která prolamuje zdi mezi ním a druhými a která ho s druhými spojuje. Překonává pocit osamění, avšak dovoluje člověk být sám sebou, uchovat si vlastní integritu. To Fromm aplikoval i do terapie - pomoct pacientovi, aby znovuobnovil svou schopnost milovat, bez té by pacient dosahoval jen povrchních změn. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erik Homburger Erikson (1902-1994)==&lt;br /&gt;
Narozen v Německu, měl dánské rodiče, od dětství prožíval krizi identity. Svého dánského otce nikdy nepoznal, matka si vzala židovského lékaře. Po maturitě se vykašlal na studia a jal se cestovat po Evropě a hledat své právě já. Pak studoval uměleckou školu. Později ve Vídni prodělal PA pod vedením Anny Freudové. Po Hitlerově nástupu odjel s manželkou Joan do USA a věnoval se odborné práci jako psychoanalytik. Eriksona bychom mohli označit za '''ego-psychologa''', protože se od ID odklonil k EGO. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Eriksonovy teorie===&lt;br /&gt;
Erikson je známý pro svůj '''epigenetický model lidského růstu''', tzn. jedno stadium je možné až po dosažení stadia předchozího. V každým z osmi stádií je krize, dva konfliktní póly, ale i ctnost, která přichází s vyřešením konfliktu a dává egu novou sílu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
#Důvěra VS nedůvěra&lt;br /&gt;
#Autonomie VS stud a nejistota&lt;br /&gt;
#Iniciativa VS vina&lt;br /&gt;
#Snaživost VS méněcennost&lt;br /&gt;
#Identita VS zmatení rolí&lt;br /&gt;
#Intimita VS izolace&lt;br /&gt;
#Generativita VS stagnace&lt;br /&gt;
#Integrita VS zoufalství&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Původních osm stádií bylo později rozšířeno o deváté - ''společenská integrita VS odloučenost'' (80 let+), kde ctností je oduševnělost. Toto stadium bylo přidáno na sklonku společného života s manželkou, když zjistili, že oni chybí v tomto modelu. &amp;lt;ref&amp;gt;Erik, E. (2015). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Portál. Retrieved from 978-80-262-0786-3&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále viz otázka z vývojové psychologie:[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32426</id>
		<title>Neopsychoanalytické psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32426"/>
		<updated>2016-02-28T13:33:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
'''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří [[Karen Horney|Karen Horneyová]], [[Harry S. Sullivan|Harry Stack Sullivan]] a [[Erich Fromm]]. &amp;lt;ref&amp;gt;Hartl, P., &amp;amp; Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (Vyd. 4., V Portálu 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Navazují na [[Adlerova individuální psychologie osobnosti|Alfreda Adlera]], zejména na sociální prvky jeho teorie. Nezavrhují freudismus, jde spíše o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým. &amp;lt;ref&amp;gt;Říčan, P. (1975). Psychologie osobnosti. Praha: Orbis.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Karen Horneyová (1885-1952)==&lt;br /&gt;
Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že ''&amp;quot;Neopsychoanalýza je PA bez libida.&amp;quot;'' Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot;&amp;gt;Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti (Vyd. 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zabývala se neurotizací člověka a &amp;quot;neurotickými strategiemi&amp;quot;, kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala [[Sigmund Freud|Freuda]] za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)  &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot;&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body teorie K. Horneyové===&lt;br /&gt;
Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou byly''' zážitky z dětství''', pak to ale rozšířila i na '''sociální faktory'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bazální úzkost''' (~základní) &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od '''bazální hostility''', která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen). &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Neurotické postoje''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.&lt;br /&gt;
*'''pohyb k lidem''' - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (Vyd. 1.). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb proti lide'''m - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb od lidí''' - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické potřeby dospělých''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé.&lt;br /&gt;
Mezi základní patří:&lt;br /&gt;
*neurotická potřeba náklonnosti a chválení&lt;br /&gt;
*moci&lt;br /&gt;
*prestiže&lt;br /&gt;
*obdivu&lt;br /&gt;
*výkonu&lt;br /&gt;
*soběstačnosti a nezávislosti&lt;br /&gt;
*dokonalosti a nenapadnutelnosti&lt;br /&gt;
*využívat druhé&lt;br /&gt;
*vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi&lt;br /&gt;
*&amp;quot;partnera&amp;quot;, který převezme péči o jedincův život&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotická potřeba lásky'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Ego'''&lt;br /&gt;
*pravé já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem&lt;br /&gt;
*aktuální já - opovrhované&lt;br /&gt;
*ideální já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být&lt;br /&gt;
Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já.&lt;br /&gt;
Místo Super-ega má Horneyová systém &amp;quot;měl bych&amp;quot; (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Díte v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nemá právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -&amp;gt; měl bych X musím X chci -&amp;gt; modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou &amp;quot;měl bych&amp;quot;. &amp;lt;ref&amp;gt;Engler, B. (2009). Personality theories: an introduction (8th ed.). Boston, MA: Houghton Mifflin.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie psychologie ženy'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. &lt;br /&gt;
Nastavila tak základy '''feministické psychologie''' - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila '''závist lůna''' u mužů. CITOVÁNO Z PŘEDNÁŠKY&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Harry Stack Sullivan (1892-1949)==&lt;br /&gt;
Narodil se v Americe irským rodičům, cítili se nepatřičně mezi svými sousedy. V dětství měl Harry málo kamarádů. Stal se lékařem, prošel PA a hodně přednášel -&amp;gt; základ jeho teoretického odkazu. Po 2.sv.v. pracoval i pro UNESCO a WHO. Založil Washingtonskou školu psychiatrie. Jeho teorie je '''interpersonální'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, klade důraz  na mezilidské vztahy a '''osobnost''' je pro něj ''&amp;quot;soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život&amp;quot;''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Sullivanovy teorie===&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' je výsledek interpersonálních vztahů, které mají počátek v dětství a pokračují celý život. Aby se osobnost stala zralou, musí proběhnout kombinace sociálních, sexuálních a kognitivních procesů (musí dospět na přiměřenou vývojovou úroveň).&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Za dva základní zdroje lidského chování považuje:&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout uspokojení -  má biologický charakter&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie prsu v ústech'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kojení je první interpersonální zkušenost dítěte s lidmi (skrze matku). Jedná se o intenzivní zážitek, který může částečně poskytnout i krmení z láhve, ale kojení poskytuje informace i o matčině citovém rozpoložení. Dítě rozlišuje '''dobrý prs''' -&amp;gt; uspokojení, a '''zlý prs''' -&amp;gt; tenze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišuje dva základní stavy osobnosti. '''Absolutní euforie''' je stav, ve kterém se jedinec snaží žít, ale ve skutečnosti u většiny je alespoň mírná tenze. Ta může být vyvolána '''opomenutými potřebami''' či '''úzkostí'''. Dlouhodobé opomíjení potřeb vyvolává '''apatii'''. Přetrvávající tenze vyplývající z úzkosti vede k '''somnolentnímu odpoutání''' (dítě usíná a dospělý si spánek může navodit uměle, např. pomocí drog). &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamismy''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pojem, který Sullivan chápe jako vzorec transformace energie (jednotka interpersonální dimenze osobnosti). Interpersonální vztahy zahrnují hodně dynamismů.'''Systém já''' je dynamismus pomáhající snižovat tenzi, je to soubor verbálních technik, které vedou k sublimaci (spol.přijatelná činnost). &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Malevolentní transformace''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Při dlouhodobém neuspokojování potřeb, začne být dítě zlomyslné. Nastává selektivní nepozornost -&amp;gt; záměrné ignorování nebezpečí, těžko přijatelných podnětů, nebo splitting - nejprve si dítě štěpí já a nejá (sebe a okolí), pak štěpí já (hodné/zlé), podobně u rodičů (hodná/zlá maminka).&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenosti z interpersonálních vztahů jsou vždy subjektivní, poznání (kognitivní vývoj) probíhá na 3 úrovních.&lt;br /&gt;
*'''prototaxické'''zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky, zejm. vjemy&lt;br /&gt;
*'''parataxické'''zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, pomáhá dítěti objevovat vztahy mezi událostmi, objevuje se i u dospělých (pověrčivost, iracionální chování)&lt;br /&gt;
*'''syntaxické'''jsou verbálně zpracovné zážitky, tedy totožné  s logickým a rozumovým uvažováním, dítě se učí anticipovat reakce &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stadia vývoje osobnosti'''&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během vývoje se utváří interp.vztahy a rozvíjí se chápání osobních práv, povinností a odpovědností.&lt;br /&gt;
*rané dětství - zkušenost prsu v ústech, s tenzí, z prototaxického modu přechází v parataxický, plné uvědomění vlastního těla&lt;br /&gt;
*vlastní dětství - do počátku školy, touha po kamarádech, mužská X ženská role,učí se používat systém já k vyhýbání úzkosti, postupně syntaxické poznání&lt;br /&gt;
*juvenilní období - několik let ZŠ, socializace, utváří se postoje&lt;br /&gt;
*preadolescence - trvá 1-2 roky, dítě potřebuje nejlepšího kamaráda stejného pohlaví&lt;br /&gt;
*raná adolescence - objevení heterosex. zájmů, mladistvá erotika&lt;br /&gt;
*pozdní adolescence - dynamismus slasti se spojuje s potřebou intimity&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erich Fromm (1900-1980)==&lt;br /&gt;
Pochází z německé ortodoxní židovské rodiny. Sám pocítil nesnášenlivost Židů a antisemitské postoje. Stal se psychologem. Chtěl vytvořit syntézu Freuda a Marxe. Prošel PA, nejprve se držel Freudových postupů, časem je ale rozvíjel (hlavně se oprostit od tak úzkého zaměření libida). Odjel do USA. Jeho první manželka byla psychoanalytička Frieda Fromm-Reichmanová (která měla v péči mj. i Joanne Greenbergovou, která napsala knihu ''Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem''). V USA se 10 le scházel s [[Karen Horney|Karen Horneyovou]], které se pak ale nelíbilo, že učí v jejím Institutu, aniž by měl lékařské vzdělání. Fromm se pak oženil ještě dvakrát. Jeho teorie se nazývá '''psychosociální'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body Frommovy teorie===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobnost''' definuje jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným. Rozlišuje dva složky osobnosti, '''temperament''' jakožto hlavní nástroj osobnosti, je trvalý, a pak  '''charakter''', který se utváří hodnotovými volbami a může být:&lt;br /&gt;
*produktivní -&lt;br /&gt;
*neproduktivní -&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32424</id>
		<title>Neopsychoanalytické psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32424"/>
		<updated>2016-02-28T01:31:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
'''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří Karen Horneyová, Harry Stack Sullivan a Erich Fromm. &amp;lt;ref&amp;gt;Hartl, P., &amp;amp; Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (Vyd. 4., V Portálu 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Navazují na [[Adlerova individuální psychologie osobnosti|Adlera]], zejména na sociální prvky. Ovšem nezavrhují freudismus, ale jde o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým. &amp;lt;ref&amp;gt;Říčan, P. (1975). Psychologie osobnosti. Praha: Orbis.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Karen Horneyová (1885-1952)==&lt;br /&gt;
Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že ''&amp;quot;Neopsychoanalýza je PA bez libida.&amp;quot;''Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot;&amp;gt;Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti (Vyd. 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zabývala se neurotizací člověka a &amp;quot;neurotickými strategiemi&amp;quot;, kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala [[Sigmund Freud|Freuda]] za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)  &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot;&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body teorie K. Horneyové===&lt;br /&gt;
Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou byly'''zážitky z dětství''', pak to ale rozšířila i na '''sociální faktory'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bazální úzkost''' (~základní)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od '''bazální hostility''', která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen). &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické postoje''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.&lt;br /&gt;
*'''pohyb k lidem''' - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (Vyd. 1.). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb proti lide'''m - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb od lidí''' - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické potřeby dospělých''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé.&lt;br /&gt;
Mezi základní patří:&lt;br /&gt;
*neurotická potřeba náklonnosti a chválení&lt;br /&gt;
*moci&lt;br /&gt;
*prestiže&lt;br /&gt;
*obdivu&lt;br /&gt;
*výkonu&lt;br /&gt;
*soběstačnosti a nezávislosti&lt;br /&gt;
*dokonalosti a nenapadnutelnosti&lt;br /&gt;
*využívat druhé&lt;br /&gt;
*vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi&lt;br /&gt;
*&amp;quot;partnera&amp;quot;, který převezme péči o jedincův život&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotická potřeba lásky'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Ego'''&lt;br /&gt;
*pravé já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem&lt;br /&gt;
*aktuální já - opovrhované&lt;br /&gt;
*ideální já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být&lt;br /&gt;
Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já.&lt;br /&gt;
Místo Super-ega má Horneyová systém &amp;quot;měl bych&amp;quot; (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Díte v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nemá právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -&amp;gt; měl bych X musím X chci -&amp;gt; modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou &amp;quot;měl bych&amp;quot;. &amp;lt;ref&amp;gt;Engler, B. (2009). Personality theories: an introduction (8th ed.). Boston, MA: Houghton Mifflin.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie psychologie ženy'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. &lt;br /&gt;
Nastavila tak základy '''feministické psychologie''' - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila '''závist lůna''' u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Harry Stack Sullivan (1892-1949)==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tvůrce &amp;quot;interpersonální teorie psychiatrie&amp;quot; klade hlavní důraz  na mezilidské vztahy. '''Osobnost''' je pro něj ''&amp;quot;soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život&amp;quot;''. &lt;br /&gt;
Za dva základní zdroje lidského chování považuje:&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout uspokojení -  má biologický charakter&lt;br /&gt;
*snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenosti z interp. vztahů jsou vždy subjektivní, rozhodující jsou tzv. '''parataxické''' zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, kdežto '''prototaxické''' zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky. Verbálně zpracované zážitky nazývá Sullivan '''syntaktické'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erich Fromm (1900-1980)==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32423</id>
		<title>Neopsychoanalytické psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Neopsychoanalytick%C3%A9_psychologie_osobnosti&amp;diff=32423"/>
		<updated>2016-02-28T01:27:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: Založena nová stránka s textem „{{Pracuje se}} '''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
'''Neopsychoanalýza''' (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří Karen Horneyová, Harry Stack Sullivan a Erich Fromm. &amp;lt;ref&amp;gt;Hartl, P., &amp;amp; Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (Vyd. 4., V Portálu 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Navazují na [[Adlerova individuální psychologie osobnosti|Adlera]], zejména na sociální prvky. Ovšem nezavrhují freudismus, ale jde o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým. &amp;lt;ref&amp;gt;Říčan, P. (1975). Psychologie osobnosti. Praha: Orbis.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Karen Horneyová (1885-1952)==&lt;br /&gt;
Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že ''&amp;quot;Neopsychoanalýza je PA bez libida.&amp;quot;''Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot;&amp;gt;Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti (Vyd. 1.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zabývala se neurotizací člověka a &amp;quot;neurotickými strategiemi&amp;quot;, kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala [[Sigmund Freud|Freuda]] za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)  &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot;&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hlavní body teorie K. Horneyové===&lt;br /&gt;
Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou byly'''zážitky z dětství''', pak to ale rozšířila i na '''sociální faktory'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Bazální úzkost''' (~základní)&lt;br /&gt;
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní.&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt; Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od '''bazální hostility''', která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen). &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické postoje''' &lt;br /&gt;
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.&lt;br /&gt;
*'''pohyb k lidem''' - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie (Vyd. 1.). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb proti lide'''m - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''pohyb od lidí''' - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;, snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy &amp;lt;ref name=&amp;quot;plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotické potřeby dospělých''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;drapela&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé.&lt;br /&gt;
Mezi základní patří:&lt;br /&gt;
*neurotická potřeba náklonnosti a chválení&lt;br /&gt;
*moci&lt;br /&gt;
*prestiže&lt;br /&gt;
*obdivu&lt;br /&gt;
*výkonu&lt;br /&gt;
*soběstačnosti a nezávislosti&lt;br /&gt;
*dokonalosti a nenapadnutelnosti&lt;br /&gt;
*využívat druhé&lt;br /&gt;
*vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi&lt;br /&gt;
*&amp;quot;partnera&amp;quot;, který převezme péči o jedincův život&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neurotická potřeba lásky'''&lt;br /&gt;
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;nakonečný&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Ego'''&lt;br /&gt;
*Pravé Já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem&lt;br /&gt;
*Aktuální Já - opovrhované&lt;br /&gt;
*Ideální Já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být&lt;br /&gt;
Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já.&lt;br /&gt;
Místo Super-ega má Horneyová systém &amp;quot;měl bych&amp;quot; (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Díte v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nemá právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -&amp;gt; měl bych X musím X chci -&amp;gt; modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou &amp;quot;měl bych&amp;quot;. &amp;lt;ref&amp;gt;Engler, B. (2009). Personality theories: an introduction (8th ed.). Boston, MA: Houghton Mifflin.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Teorie psychologie ženy'''&lt;br /&gt;
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. &lt;br /&gt;
Nastavila tak základy '''feministické psychologie''' - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila '''závist lůna''' u mužů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Harry Stack Sullivan (1892-1949)==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tvůrce &amp;quot;interpersonální teorie psychiatrie&amp;quot; klade hlavní důraz  na mezilidské vztahy. '''Osobnost''' je pro něj ''&amp;quot;soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život&amp;quot;''. &lt;br /&gt;
Za dva základní zdroje lidského chování považuje:&lt;br /&gt;
* snahu dosáhnout uspokojení -  má biologický charakter&lt;br /&gt;
* snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zkušenosti z interp. vztahů jsou vždy subjektivní, rozhodující jsou tzv. '''parataxické''' zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, kdežto '''prototaxické''' zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky. Verbálně zpracované zážitky nazývá Sullivan '''syntaktické'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Erich Fromm (1900-1980)==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32418</id>
		<title>Adlerova individuální psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32418"/>
		<updated>2016-02-27T15:29:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Alfred Adler''' (1870-1937) byl rakouský Žid, trpěl křivicí, měl šest sourozenců, stal se lékařem, psychiatrem. Podle jeho manželky byl velmi náladový. Vždy se zajímal o sociální nespravedlnost, socialismus, četl Marxe, avšak pozdější radikální podobou marxismu byl znechucen. Zprvu spolupracoval s Freudem, byl presidentem Psychoanalytické společnosti, ale nepodstoupil PA. Pak si Adler založil vlastní Společnost pro individuální psychologii (1911). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Adler se odchýlil od psychoanalýzy důrazem na začlenění člověka do společnosti - '''individuální ψ''', „druhá vídeňská škola“ (první Freud, třetí Rogers). Podle Adlera je základní účel a cíl života ve směřování k sebeprosazení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vídeňský psychiatr uznával dědičnost a prostředí, ale stále měl na paměti, že člověk není jen pouhý produkt těchto dvou sil. Podle Adlera je mj. důležitá první vzpomínka a její emoce, která ji doprovází, a nezáleží vskutku na tom, jestli to je doopravdy první vzpomínka či my ji chceme mít uchovanou jako první.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání '''orgánové méněcennosti'''.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na dílo Alfreda Adlera navazuje např. Karen Horneyová či Harry Stack Sullivan. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Hlavní body Adlerovy teorie ==&lt;br /&gt;
* '''orgánová méněcennost '''– spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání OM&lt;br /&gt;
** příčina je fyziologická - dítě při narození trpí pocity slabosti, je to situace nedostatku&lt;br /&gt;
** Adler ztotožňoval slabost s ženskostí či nedostatkem mužské energie -&amp;gt; k překonání slouží '''maskulinní protest''' (později jako „vůle k moci“, pak „usilování o nadřazenost“)&lt;br /&gt;
* '''pocit méněcennosti''' – dítě při narození trpí pocity slabosti, které mohou přerůst v PM, když má dítě nějaký orgán slabší. Je pak náchylnější k jeho onemocnění. Tyto pocity začíná tedy v dětství prožíváním závislosti, bezmocnosti, nezbytnosti spoléhat v otázce přežití na dospělé.&lt;br /&gt;
** ''pocit ''je něco, co si uvědomujeme X ''komplex ''– nevědomý, tento pojem zavedl C.G. Jung, který ho chápal jako neasimilovanou zkušenost, která tvoří jakousi autonomní dynamickou strukturu &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;nowiki&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt; Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia. &amp;lt;ref/&amp;gt;&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
** PM jsou jádrem sexuálních abnormalit&lt;br /&gt;
** přehnané PM pak mohou vytvořit '''komplex méněcennosti '''(komplexy nastávají v interakci mezi jednotlivci a jejich soc. prostředím)&lt;br /&gt;
* PM rozvíjí '''kompenzaci''' (směřování k převaze a moci), je to aktivizující východisko, jehož zdrojem je právě orgánová méněcennost (neplnohodnotnost orgánů)&lt;br /&gt;
** zprvu si myslel, že dynamická síla, která ovládá lidské chování, je agresivita - od toho upustil&lt;br /&gt;
* '''komplex nadřazenosti''' se vytvoří při překompenzací - jde o tendenci přehánět své tělesné či jiné dovednosti. PN zakrývá PM.&lt;br /&gt;
* '''pocit sounáležitosti''', též '''cit pospolitosti''' stojí proti pocitu méněcennosti-&amp;gt; člověk je tvor sociální, chceme-li ho pochopit, musíme vzít do úvah i vztahy s druhými. Je to základní znak dobře přizpůsobené osobnosti.&lt;br /&gt;
* '''usilování o nadřazenos'''t – usilujeme o ni, abychom překonali PM. Ve své zdravé podobě je připodobnitelná k sebeuskutečňování osobnosti (růstu) &lt;br /&gt;
* '''společenský důraz''' – usilování je prospěšné jen tehdy, je-li sociálně zaměřeno X antisociální usilování je regresivní (podle Adlera je to zdroj deviací a charakterových selhání) &lt;br /&gt;
* '''cílevědomost '''– každý si volí své jedinečné cíle, které souvisí s tvůrčím já a určují životní styl každého, cíle jsou důležité k pochopení jednotlivce &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Individuální životní styl ===&lt;br /&gt;
Je to unikátní modus adaptace osobnosti k životu, zahrnující cíle i prostředky. Lze generalizovat jen hrubě (vit níže typologie osobnosti). Individuální životní styl  zahrnuje znak, rysy a způsoby chování, které vyjadřují pokus o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání PM a usilování o nadřazenost. Tento styl ovlivňuje psychické i tělesné složky osobnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Fiktivní finalismus ''' je pojem, který Adler dává do spojitosti s cíli, které si pro sebe lidé nereálně volí, které jsou fiktivní. To ale neznamená, že by nebyly užitečné. Je to univerzální motivující tendence usilovat o naplnění fiktivních cílů, které dávají životu smysl a směr.&lt;br /&gt;
=== Tři životní úkoly: ===&lt;br /&gt;
* vybudovat si dobře fungující lidské vztahy &lt;br /&gt;
* spol. prospěšné zaměstnání &lt;br /&gt;
* vytvořit si intimní vztahy &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem individuální psych. je sociální přizpůsobení. Jednotlivec se stává jednotlivcem teprve v sociálním kontextu. Adlerova psych. nerozlišuje mezi sociál.psych. a psych. osobnosti . Cíl vzniká 4-5 let a jeho podstata spočívá v úsilí o moc. Zdůrazňoval schopnost lidí utvářet svůj vlastí osud. Tvrdil, že lidé nejsou puzeni vnitřními silami (X Freud), ale osobně důležitými cíli, a to, jak bojují o tyto cíle, je klíč k porozumění, jaký význam jim v životě dávají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem vývoje osobnosti je '''sociální cit''' (&amp;quot;vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého&amp;quot;), který je základním znakem dobře přizpůsobené osoby. Důležitá je pro Adlera vzájemná spolupráce. Prvotní úlohu v tom hraje matka, která na začátku musí dítěti poskytnout zkušenost s důvěryhodnou osobou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Typologie osobnosti ===&lt;br /&gt;
-podle toho, jak moc je člověk sociálně zdatný &lt;br /&gt;
* panovačný – malý soc. cit, člověk prosazuje sebe bez ohledu na ostatní &lt;br /&gt;
* vyhýbající se – chybí cit pospolitosti, utíká od možností, protože se bojí neúspěchu &lt;br /&gt;
* zištný - hrabivý &lt;br /&gt;
* sociální (zdraví) – má zájem o ostatní lidi, vysoký soc. cit a aktivita &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sourozenecké vztahy ===&lt;br /&gt;
Podle Adlera je pořadí narození dítěte zásadní pro jeho budoucí vývoj.  &lt;br /&gt;
* prvorození – musí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti při narození dalšího dítěte, mohou z toho těžit, pokud jsou dobře připravené, ale také může dítě citově trpět &lt;br /&gt;
* druhé či prostřední – rodí se do sociálně vyvážené situace, dělí se o pozornost rodičů, starší sourozenci jsou podnětem k usilování o úspěch, chovají se „jako při závodech“ &lt;br /&gt;
* nejmladší – rozmazlovány, těžce si vytváří sociální cit, největší vlohy k poruše přizpůsobení &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kreativní já ===&lt;br /&gt;
~ tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to aktivní princip lidského života, každý je zmocněn utvářet si svůj životní styl, je odpovědný za to, kým je a jak se chová,. Lidé jsou podle Adlera pány svého osudu, a mohou tak ovlivňovat i své okolí. Kreativní já je přirozený výsledek pozitivního, zdravého životního stylu. Adler měl představu, že by každý člověk sledoval své osobní cíle v souladu s potřebami společnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Terapie realitou ===&lt;br /&gt;
-je třeba zjistit, jak člověk uspokojuje své potřeby, pokud nejsou spol. přijatelné -&amp;gt; najít jiný způsob, aby to bylo prospěšné pro společnost  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sny ===&lt;br /&gt;
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXx&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Díla ===&lt;br /&gt;
* Porozumění životu &lt;br /&gt;
* Smysl života &lt;br /&gt;
* Člověk jaký jest – Základy individuální psychologie &lt;br /&gt;
* Psychologie dětí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;&amp;lt;references/&amp;gt;&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32417</id>
		<title>Adlerova individuální psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32417"/>
		<updated>2016-02-27T15:26:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Alfred Adler''' (1870-1937) byl rakouský Žid, trpěl křivicí, měl šest sourozenců, stal se lékařem, psychiatrem. Podle jeho manželky byl velmi náladový. Vždy se zajímal o sociální nespravedlnost, socialismus, četl Marxe, avšak pozdější radikální podobou marxismu byl znechucen. Zprvu spolupracoval s Freudem, byl presidentem Psychoanalytické společnosti, ale nepodstoupil PA. Pak si Adler založil vlastní Společnost pro individuální psychologii (1911). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Adler se odchýlil od psychoanalýzy důrazem na začlenění člověka do společnosti - '''individuální ψ''', „druhá vídeňská škola“ (první Freud, třetí Rogers). Podle Adlera je základní účel a cíl života ve směřování k sebeprosazení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vídeňský psychiatr uznával dědičnost a prostředí, ale stále měl na paměti, že člověk není jen pouhý produkt těchto dvou sil. Podle Adlera je mj. důležitá první vzpomínka a její emoce, která ji doprovází, a nezáleží vskutku na tom, jestli to je doopravdy první vzpomínka či my ji chceme mít uchovanou jako první.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání '''orgánové méněcennosti'''.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na dílo Alfreda Adlera navazuje např. Karen Horneyová či Harry Stack Sullivan. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Hlavní body Adlerovy teorie ==&lt;br /&gt;
* '''orgánová méněcennost '''– spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání OM&lt;br /&gt;
** příčina je fyziologická - dítě při narození trpí pocity slabosti, je to situace nedostatku&lt;br /&gt;
** Adler ztotožňoval slabost s ženskostí či nedostatkem mužské energie -&amp;gt; k překonání slouží '''maskulinní protest''' (později jako „vůle k moci“, pak „usilování o nadřazenost“)&lt;br /&gt;
* '''pocit méněcennosti''' – dítě při narození trpí pocity slabosti, které mohou přerůst v PM, když má dítě nějaký orgán slabší. Je pak náchylnější k jeho onemocnění. Tyto pocity začíná tedy v dětství prožíváním závislosti, bezmocnosti, nezbytnosti spoléhat v otázce přežití na dospělé.&lt;br /&gt;
** ''pocit ''je něco, co si uvědomujeme X ''komplex ''– nevědomý, tento pojem zavedl C.G. Jung, který ho chápal jako neasimilovanou zkušenost, která tvoří jakousi autonomní dynamickou strukturu &amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
** PM jsou jádrem sexuálních abnormalit&lt;br /&gt;
** přehnané PM pak mohou vytvořit '''komplex méněcennosti '''(komplexy nastávají v interakci mezi jednotlivci a jejich soc. prostředím)&lt;br /&gt;
* PM rozvíjí '''kompenzaci''' (směřování k převaze a moci), je to aktivizující východisko, jehož zdrojem je právě orgánová méněcennost (neplnohodnotnost orgánů)&lt;br /&gt;
** zprvu si myslel, že dynamická síla, která ovládá lidské chování, je agresivita - od toho upustil&lt;br /&gt;
* '''komplex nadřazenosti''' se vytvoří při překompenzací - jde o tendenci přehánět své tělesné či jiné dovednosti. PN zakrývá PM.&lt;br /&gt;
* '''pocit sounáležitosti''', též '''cit pospolitosti''' stojí proti pocitu méněcennosti-&amp;gt; člověk je tvor sociální, chceme-li ho pochopit, musíme vzít do úvah i vztahy s druhými. Je to základní znak dobře přizpůsobené osobnosti.&lt;br /&gt;
* '''usilování o nadřazenos'''t – usilujeme o ni, abychom překonali PM. Ve své zdravé podobě je připodobnitelná k sebeuskutečňování osobnosti (růstu) &lt;br /&gt;
* '''společenský důraz''' – usilování je prospěšné jen tehdy, je-li sociálně zaměřeno X antisociální usilování je regresivní (podle Adlera je to zdroj deviací a charakterových selhání) &lt;br /&gt;
* '''cílevědomost '''– každý si volí své jedinečné cíle, které souvisí s tvůrčím já a určují životní styl každého, cíle jsou důležité k pochopení jednotlivce &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Individuální životní styl ===&lt;br /&gt;
Je to unikátní modus adaptace osobnosti k životu, zahrnující cíle i prostředky. Lze generalizovat jen hrubě (vit níže typologie osobnosti). Individuální životní styl  zahrnuje znak, rysy a způsoby chování, které vyjadřují pokus o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání PM a usilování o nadřazenost. Tento styl ovlivňuje psychické i tělesné složky osobnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Fiktivní finalismus ''' je pojem, který Adler dává do spojitosti s cíli, které si pro sebe lidé nereálně volí, které jsou fiktivní. To ale neznamená, že by nebyly užitečné. Je to univerzální motivující tendence usilovat o naplnění fiktivních cílů, které dávají životu smysl a směr.&lt;br /&gt;
=== Tři životní úkoly: ===&lt;br /&gt;
* vybudovat si dobře fungující lidské vztahy &lt;br /&gt;
* spol. prospěšné zaměstnání &lt;br /&gt;
* vytvořit si intimní vztahy &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem individuální psych. je sociální přizpůsobení. Jednotlivec se stává jednotlivcem teprve v sociálním kontextu. Adlerova psych. nerozlišuje mezi sociál.psych. a psych. osobnosti . Cíl vzniká 4-5 let a jeho podstata spočívá v úsilí o moc. Zdůrazňoval schopnost lidí utvářet svůj vlastí osud. Tvrdil, že lidé nejsou puzeni vnitřními silami (X Freud), ale osobně důležitými cíli, a to, jak bojují o tyto cíle, je klíč k porozumění, jaký význam jim v životě dávají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem vývoje osobnosti je '''sociální cit''' (&amp;quot;vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého&amp;quot;), který je základním znakem dobře přizpůsobené osoby. Důležitá je pro Adlera vzájemná spolupráce. Prvotní úlohu v tom hraje matka, která na začátku musí dítěti poskytnout zkušenost s důvěryhodnou osobou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Typologie osobnosti ===&lt;br /&gt;
-podle toho, jak moc je člověk sociálně zdatný &lt;br /&gt;
* panovačný – malý soc. cit, člověk prosazuje sebe bez ohledu na ostatní &lt;br /&gt;
* vyhýbající se – chybí cit pospolitosti, utíká od možností, protože se bojí neúspěchu &lt;br /&gt;
* zištný - hrabivý &lt;br /&gt;
* sociální (zdraví) – má zájem o ostatní lidi, vysoký soc. cit a aktivita &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sourozenecké vztahy ===&lt;br /&gt;
Podle Adlera je pořadí narození dítěte zásadní pro jeho budoucí vývoj.  &lt;br /&gt;
* prvorození – musí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti při narození dalšího dítěte, mohou z toho těžit, pokud jsou dobře připravené, ale také může dítě citově trpět &lt;br /&gt;
* druhé či prostřední – rodí se do sociálně vyvážené situace, dělí se o pozornost rodičů, starší sourozenci jsou podnětem k usilování o úspěch, chovají se „jako při závodech“ &lt;br /&gt;
* nejmladší – rozmazlovány, těžce si vytváří sociální cit, největší vlohy k poruše přizpůsobení &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kreativní já ===&lt;br /&gt;
~ tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to aktivní princip lidského života, každý je zmocněn utvářet si svůj životní styl, je odpovědný za to, kým je a jak se chová,. Lidé jsou podle Adlera pány svého osudu, a mohou tak ovlivňovat i své okolí. Kreativní já je přirozený výsledek pozitivního, zdravého životního stylu. Adler měl představu, že by každý člověk sledoval své osobní cíle v souladu s potřebami společnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Terapie realitou ===&lt;br /&gt;
-je třeba zjistit, jak člověk uspokojuje své potřeby, pokud nejsou spol. přijatelné -&amp;gt; najít jiný způsob, aby to bylo prospěšné pro společnost  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sny ===&lt;br /&gt;
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXx&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Díla ===&lt;br /&gt;
* Porozumění životu &lt;br /&gt;
* Smysl života &lt;br /&gt;
* Člověk jaký jest – Základy individuální psychologie &lt;br /&gt;
* Psychologie dětí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;nowiki&amp;gt;&amp;lt;references/&amp;gt;&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32415</id>
		<title>Adlerova individuální psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32415"/>
		<updated>2016-02-27T02:14:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Alfred Adler''' (1870-1937) byl rakouský Žid, trpěl křivicí, měl šest sourozenců, stal se lékařem, psychiatrem. Podle jeho manželky byl velmi náladový. Vždy se zajímal o sociální nespravedlnost, socialismus, četl Marxe, avšak pozdější radikální podobou marxismu byl znechucen. Zprvu spolupracoval s Freudem, byl presidentem Psychoanalytické společnosti, ale nepodstoupil PA. Pak si Adler založil vlastní Společnost pro individuální psychologii (1911). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Adler se odchýlil od psychoanalýzy důrazem na začlenění člověka do společnosti - '''individuální ψ''', „druhá vídeňská škola“ (první Freud, třetí Rogers). Podle Adlera je základní účel a cíl života ve směřování k sebeprosazení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento vídeňský psychiatr uznával dědičnost a prostředí, ale stále měl na paměti, že člověk není jen pouhý produkt těchto dvou sil. Podle Adlera je mj. důležitá první vzpomínka a její emoce, která ji doprovází, a nezáleží vskutku na tom, jestli to je doopravdy první vzpomínka či my ji chceme mít uchovanou jako první.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání '''orgánové méněcennosti'''.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na dílo Alfreda Adlera navazuje např. Karen Horneyová či Harry Stack Sullivan. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Hlavní body Adlerovy teorie ==&lt;br /&gt;
* '''orgánová méněcennost '''– spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání OM&lt;br /&gt;
** příčina je fyziologická - dítě při narození trpí pocity slabosti, je to situace nedostatku&lt;br /&gt;
** Adler ztotožňoval slabost s ženskostí či nedostatkem mužské energie -&amp;gt; k překonání slouží '''maskulinní protest''' (později jako „vůle k moci“, pak „usilování o nadřazenost“)&lt;br /&gt;
* '''pocit méněcennosti''' – dítě při narození trpí pocity slabosti, které mohou přerůst v PM, když má dítě nějaký orgán slabší. Je pak náchylnější k jeho onemocnění. Tyto pocity začíná tedy v dětství prožíváním závislosti, bezmocnosti, nezbytnosti spoléhat v otázce přežití na dospělé.&lt;br /&gt;
** ''pocit ''je něco, co si uvědomujeme X ''komplex ''– nevědomý, tento pojem zavedl C.G. Jung, který ho chápal jako neasimilovanou zkušenost, která tvoří jakousi autonomní dynamickou strukturu NAKONEČNÝ&lt;br /&gt;
** PM jsou jádrem sexuálních abnormalit&lt;br /&gt;
** přehnané PM pak mohou vytvořit '''komplex méněcennosti '''(komplexy nastávají v interakci mezi jednotlivci a jejich soc. prostředím)&lt;br /&gt;
* PM rozvíjí '''kompenzaci''' (směřování k převaze a moci), je to aktivizující východisko, jehož zdrojem je právě orgánová méněcennost (neplnohodnotnost orgánů)&lt;br /&gt;
** zprvu si myslel, že dynamická síla, která ovládá lidské chování, je agresivita - od toho upustil&lt;br /&gt;
* '''komplex nadřazenosti''' se vytvoří při překompenzací - jde o tendenci přehánět své tělesné či jiné dovednosti. PN zakrývá PM.&lt;br /&gt;
* '''pocit sounáležitosti''', též '''cit pospolitosti''' stojí proti pocitu méněcennosti-&amp;gt; člověk je tvor sociální, chceme-li ho pochopit, musíme vzít do úvah i vztahy s druhými. Je to základní znak dobře přizpůsobené osobnosti.&lt;br /&gt;
* '''usilování o nadřazenos'''t – usilujeme o ni, abychom překonali PM. Ve své zdravé podobě je připodobnitelná k sebeuskutečňování osobnosti (růstu) &lt;br /&gt;
* '''společenský důraz''' – usilování je prospěšné jen tehdy, je-li sociálně zaměřeno X antisociální usilování je regresivní (podle Adlera je to zdroj deviací a charakterových selhání) &lt;br /&gt;
* '''cílevědomost '''– každý si volí své jedinečné cíle, které souvisí s tvůrčím já a určují životní styl každého, cíle jsou důležité k pochopení jednotlivce &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Individuální životní styl ===&lt;br /&gt;
Je to unikátní modus adaptace osobnosti k životu, zahrnující cíle i prostředky. Lze generalizovat jen hrubě (vit níže typologie osobnosti). Individuální životní styl  zahrnuje znak, rysy a způsoby chování, které vyjadřují pokus o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání PM a usilování o nadřazenost. Tento styl ovlivňuje psychické i tělesné složky osobnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Fiktivní finalismus ''' je pojem, který Adler dává do spojitosti s cíli, které si pro sebe lidé nereálně volí, které jsou fiktivní. To ale neznamená, že by nebyly užitečné. Je to univerzální motivující tendence usilovat o naplnění fiktivních cílů, které dávají životu smysl a směr.&lt;br /&gt;
=== Tři životní úkoly: ===&lt;br /&gt;
* vybudovat si dobře fungující lidské vztahy &lt;br /&gt;
* spol. prospěšné zaměstnání &lt;br /&gt;
* vytvořit si intimní vztahy &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem individuální psych. je sociální přizpůsobení. Jednotlivec se stává jednotlivcem teprve v sociálním kontextu. Adlerova psych. nerozlišuje mezi sociál.psych. a psych. osobnosti . Cíl vzniká 4-5 let a jeho podstata spočívá v úsilí o moc. Zdůrazňoval schopnost lidí utvářet svůj vlastí osud. Tvrdil, že lidé nejsou puzeni vnitřními silami (X Freud), ale osobně důležitými cíli, a to, jak bojují o tyto cíle, je klíč k porozumění, jaký význam jim v životě dávají.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem vývoje osobnosti je '''sociální cit''' (&amp;quot;vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého&amp;quot;), který je základním znakem dobře přizpůsobené osoby. Důležitá je pro Adlera vzájemná spolupráce. Prvotní úlohu v tom hraje matka, která na začátku musí dítěti poskytnout zkušenost s důvěryhodnou osobou&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Typologie osobnosti ===&lt;br /&gt;
-podle toho, jak moc je člověk sociálně zdatný &lt;br /&gt;
* panovačný – malý soc. cit, člověk prosazuje sebe bez ohledu na ostatní &lt;br /&gt;
* vyhýbající se – chybí cit pospolitosti, utíká od možností, protože se bojí neúspěchu &lt;br /&gt;
* zištný - hrabivý &lt;br /&gt;
* sociální (zdraví) – má zájem o ostatní lidi, vysoký soc. cit a aktivita &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sourozenecké vztahy ===&lt;br /&gt;
Podle Adlera je pořadí narození dítěte zásadní pro jeho budoucí vývoj.  &lt;br /&gt;
* prvorození – musí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti při narození dalšího dítěte, mohou z toho těžit, pokud jsou dobře připravené, ale také může dítě citově trpět &lt;br /&gt;
* druhé či prostřední – rodí se do sociálně vyvážené situace, dělí se o pozornost rodičů, starší sourozenci jsou podnětem k usilování o úspěch, chovají se „jako při závodech“ &lt;br /&gt;
* nejmladší – rozmazlovány, těžce si vytváří sociální cit, největší vlohy k poruše přizpůsobení &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kreativní já ===&lt;br /&gt;
~ tvůrčí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je to aktivní princip lidského života, každý je zmocněn utvářet si svůj životní styl, je odpovědný za to, kým je a jak se chová,. Lidé jsou podle Adlera pány svého osudu, a mohou tak ovlivňovat i své okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kreativní já je přirozený výsledek pozitivního, zdravého životního stylu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Adler měl představu, že by každý člověk sledoval své osobní cíle v souladu s potřebami společnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Terapie realitou ===&lt;br /&gt;
-je třeba zjistit, jak člověk uspokojuje své potřeby, pokud nejsou spol. přijatelné -&amp;gt; najít jiný způsob, aby to bylo prospěšné pro společnost  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sny ===&lt;br /&gt;
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXx&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Díla ===&lt;br /&gt;
* Porozumění životu &lt;br /&gt;
* Smysl života &lt;br /&gt;
* Člověk jaký jest – Základy individuální psychologie &lt;br /&gt;
* Psychologie dětí&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32414</id>
		<title>Adlerova individuální psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32414"/>
		<updated>2016-02-27T01:31:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Alfred Adler''' (1870-1937) byl rakouský Žid, trpěl křivicí, měl šest sourozenců, stal se lékařem, psychiatrem. Podle jeho manželky byl velmi náladový. Vždy se zajímal o sociální nespravedlnost, socialismus, četl Marxe, avšak pozdější radikální podobou marxismu byl znechucen. Zprvu spolupracoval s Freudem, byl presidentem Psychoanalytické společnosti, ale nepodstoupil PA. Pak si Adler založil vlastní Společnost pro individuální psychologii (1911). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Adler se odchýlil od psychoanalýzy důrazem na začlenění člověka do společnosti - '''individuální ψ''', „druhá vídeňská škola“ (první Freud, třetí Rogers).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání '''orgánové méněcennosti'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Hlavní body Adlerovy teorie ==&lt;br /&gt;
* '''orgánová méněcennost '''– spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání OM &lt;br /&gt;
** příčina je fyziologická - dítě při narození trpí pocity slabosti, je to situace nedostatku &lt;br /&gt;
** Adler ztotožňoval slabost s ženskostí či nedostatkem mužské energie -&amp;gt; k překonání slouží '''maskulinní protest''' (později jako „vůle k moci“, pak „usilování o nadřazenost“) &lt;br /&gt;
* '''pocit méněcennosti''' – dítě při narození trpí pocity slabosti, které mohou přerůst v PM, když má dítě  -pocit je něco, co si uvědomujeme X komplex – nevědomý, tento pojem zavedl C.G. Jung, který ho chápal jako neasimilovanou zkušenost, která tvoří jakousi autonomní dynamickou strukturu NAKONEČNÝ &lt;br /&gt;
** oproti tomu stojí''' pocit sounáležitosti '''&lt;br /&gt;
* '''usilování o nadřazenos'''t – usilujeme o ni, abychom překonali PM &lt;br /&gt;
* '''společenský důraz''' – usilování je prospěšné jen tehdy, je-li sociálně zaměřeno X antisociální usilování je regresivní (podle Adlera je to zdroj deviací a charakterových selhání) &lt;br /&gt;
* '''cílevědomost '''– každý si volí své jedinečné cíle, které souvisí s tvůrčím já a určují životní styl každého, cíle jsou důležité k pochopení jednotlivce &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tři životní úkoly: ===&lt;br /&gt;
* vybudovat si dobře fungující lidské vztahy &lt;br /&gt;
* spol. prospěšné zaměstnání &lt;br /&gt;
* vytvořit si intimní vztahy &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem individuální psych. je sociální přizpůsobení. Jednotlivec se stává jednotlivcem teprve v sociálním kontextu. Adlerova psych. nerozlišuje mezi sociál.psych. a psych. osobnosti .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Typologie osobnosti ===&lt;br /&gt;
-podle toho, jak moc je člověk sociálně zdatný &lt;br /&gt;
* panovačný – malý soc. cit, člověk prosazuje sebe bez ohledu na ostatní &lt;br /&gt;
* vyhýbající se – chybí cit pospolitosti, utíká od možností &lt;br /&gt;
* zištný - hrabivý &lt;br /&gt;
* sociální (zdraví) – má zájem o ostatní lidi, vysoký soc. cit a aktivita &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sourozenecké vztahy ===&lt;br /&gt;
Podle Adlera je pořadí narození dítěte zásadní pro jeho budoucí vývoj.  &lt;br /&gt;
* prvorození – musí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti při narození dalšího dítěte, mohou z toho těžit, pokud jsou dobře připravené, ale také může dítě citově trpět &lt;br /&gt;
* druhé či prostřední – rodí se do sociálně vyvážené situace, dělí se o pozornost rodičů, starší sourozenci jsou podnětem k usilování o úspěch, chovají se „jako při závodech“ &lt;br /&gt;
* nejmladší – rozmazlovány, těžce si vytváří sociální cit, největší vlohy k poruše přizpůsobení &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Terapie realitou ===&lt;br /&gt;
-je třeba zjistit, jak člověk uspokojuje své potřeby, pokud nejsou spol. přijatelné -&amp;gt; najít jiný způsob, aby to bylo prospěšné pro společnost &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Díla ===&lt;br /&gt;
* Porozumění životu &lt;br /&gt;
* Smysl života &lt;br /&gt;
* Člověk jaký jest – Základy individuální psychologie &lt;br /&gt;
* Psychologie dětí&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32413</id>
		<title>Adlerova individuální psychologie osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Adlerova_individu%C3%A1ln%C3%AD_psychologie_osobnosti&amp;diff=32413"/>
		<updated>2016-02-26T19:39:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: Založena nová stránka s textem „{{Pracuje se}}“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se}}&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30453</id>
		<title>Státnicové otázky z Psychologie Osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30453"/>
		<updated>2016-01-27T14:21:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pojem osobnosti a přístupy k jejímu popisu]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Metody poznávání osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní anamnéza – faktory utvářející osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Konstituční přístupy v psychologii osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vrozené a naučené v osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Interakce osobnosti a situace]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Temperament]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní vlastnosti a rysy]] || Matušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kognitivní styly]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Schopnosti a talent]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Životní hodnoty a osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kompetence a kompetenční modely]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Strukturální modely osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dynamika osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Obranné mechanismy]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývojové teorie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Normalita osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Poruchy osobnosti]] ||Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické typologie]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychoanalytická teorie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jungova analytická psychologie osobnosti]] || Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adlerova individuální psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neopsychoanalytické psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Gestalt psychologie osobnosti]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Transakční psychologie osobnosti]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Behaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neobehaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kognitivní psychologie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Humanistická psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Faktorová psychologie osobnosti]]|| Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Biologická psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Optimalita osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1983. &lt;br /&gt;
*Blatný, M. a kol. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2010.&lt;br /&gt;
*Drapela, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum, 1999, 2003. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologická charakteristika osobnosti. Praha: Karolinum, 2000, 2003. &lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada, 2007, 2010&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_ze_Soci%C3%A1ln%C3%AD_psychologie&amp;diff=30452</id>
		<title>Státnicové otázky ze Sociální psychologie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_ze_Soci%C3%A1ln%C3%AD_psychologie&amp;diff=30452"/>
		<updated>2016-01-27T14:07:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním psychologickým společenským vědám]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Utváření sociální psychologie jako samostatné vědy v návaznosti na psychologii a sociologii a vývoj sociální psychologie začátkem 20.stol.(první učebnice, experimenty a aplikace)]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychoanalýza a neopsychoanalýza v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Behaviorismus a neobehaviorismus v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Teorie pole a kognitivistické koncepce v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Symbolický interakcionismus a teorie rolí v sociální psychologii]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj sociální psychologie v druhé polovině 20. stol. (přehodnocování dosavadního vývoje, odlišení evropského a severoamerického přístupu, obnovení pozornosti k masovým procesům, kulturně- a etnopsychologické směry)]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Coping v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Socializace jedince]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Sociální percepce]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Sociální poznávání a interpretace (atribuce)]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Sociální motivace]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Sociální postoje, jejich utváření a změna]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Sociální učení, nápodoba a identifikace]]||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Interpersonální vztahy, konformita]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Afiliace, atraktivita, láska]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Sociální facilitace, kooperace a kompetice (soupeření, soutěžení)]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Interpersonální, skupinová a masová komunikace]]||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Emoce v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Agrese a násilí]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Prosociální chování (altruismus)]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mezikulturní psychologie]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Konflikty, jejich teorie a přístupy k nim]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dynamika malé skupiny - skupinová interakce a komunikace, skupinové řešení problému, vůdcovství]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hromadné chování, masové psychické jevy a procesy]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Sociální psychologie osobnosti, sebepojetí a identity v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30451</id>
		<title>Státnicové otázky z Psychologie Osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30451"/>
		<updated>2016-01-27T14:04:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pojem osobnosti a přístupy k jejímu popisu]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Metody poznávání osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní anamnéza – faktory utvářející osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Konstituční přístupy v psychologii osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vrozené a naučené v osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Interakce osobnosti a situace]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Temperament]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní vlastnosti a rysy]] || Matušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kognitivní styly]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Schopnosti a talent]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Životní hodnoty a osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kompetence a kompetenční modely]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Strukturální modely osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dynamika osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Obranné mechanismy]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývojové teorie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Normalita osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Poruchy osobnosti]] ||Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické typologie]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychoanalytická teorie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jungova analytická psychologie osobnosti]] || Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adlerova individuální psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neopsychoanalytické psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Gestalt psychologie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Transakční psychologie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Behaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neobehaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kognitivní psychologie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Humanistická psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Faktorová psychologie osobnosti]]|| Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Biologická psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Optimalita osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1983. &lt;br /&gt;
*Blatný, M. a kol. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2010.&lt;br /&gt;
*Drapela, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum, 1999, 2003. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologická charakteristika osobnosti. Praha: Karolinum, 2000, 2003. &lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada, 2007, 2010&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Obecn%C3%A9_psychologie&amp;diff=30447</id>
		<title>Státnicové otázky z Obecné psychologie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Obecn%C3%A9_psychologie&amp;diff=30447"/>
		<updated>2016-01-27T13:59:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Laura.Bechynova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Obecná psychologie jako základní disciplína psychologických věd. Předmět obecné psychologie.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii.]]   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychické zákonitosti a jejich charakter.]]   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Determinace psychiky.]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychika, její dimenze, formy a funkce.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vědomí a nevědomí, prožívání a chování jako základní dimenze psychiky.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Klasifikace psychických funkcí, psychických procesů a psychických stavů.]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kognitivní procesy, jejich klasifikace, vzájemné vztahy.]]   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vnímání a jeho vlastnosti. Teorie vnímání.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Čivost, počitkové prahy. Psychofyzické zákonitosti.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Představivost, druhy představ a jejich vlastnosti. Teorie představivosti.]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Fantazie, charakteristika fantazijních představ a mechanismy jejich vzniku a uplatňování; formy  fantazijní činnosti.]]  || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Symbolické procesy: myšlení, řeč, jazyk, mluva.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pojetí myšlení v psychologii. Teorie myšlení.]] ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pojmotvorné procesy. Teorie utváření pojmů.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Řešení problémů.]]   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Základy sémiotiky a její uplatnění v psychologii. Psycholingvistika.]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pojetí inteligence v psychologii. Teorie inteligence a jejich vývoj.]]   ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozornost a její vlastnosti. Teorie pozornosti: zařazení pozornosti do systému psychických procesů.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pojetí paměti. Teorie a modely paměti.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asociační zákonitosti.]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Učení jako jedna ze základních forem činnosti. Druhy a formy učení.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Procesy a mechanismy učení. Obecné zákonitosti učení. Teorie učení.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pojetí emocí; vlastnosti emocí. Teorie emocí a jejich vývoj.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Emoční regulace, výraz emocí, vývoj emocí a jejich socializace.]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motivace a motivační procesy. Teorie motivace a jejich vývoj.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Klasifikace motivačních dispozic.]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Tvořivost: pojetí kreativity. Vývoj teorií kreativity.]]      || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Plánování a iniciace činnosti, formy realizace záměrů.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Procesy rozhodování a psychologické teorie rozhodování.]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Volní procesy a volní vlastnosti. Teorie vůle a jejich vývoj.]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Regulace a psychické řízení činnosti, chování a jednání.]]  || &lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*Atkinson, R. L. a kol.: Psychologie. Praha, Portál 2003 (2. vyd.).&lt;br /&gt;
*Eysenck, M. W., Keane, M. T.: Kognitivní psychologie. Praha, Academia 2008. &lt;br /&gt;
*Plháková, A.: Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia 2007 (3. vyd.).&lt;br /&gt;
*Sedláková, M.:Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie. Mentální reprezentace a mentální modely. Praha, Grada 2004.&lt;br /&gt;
*Sternberg, R.:  Kognitivní psychologie. Praha, Portál 2002.&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Laura.Bechynova</name></author>
		
	</entry>
</feed>