<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Linda.Krumpholcova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Linda.Krumpholcova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Linda.Krumpholcova"/>
	<updated>2026-04-21T16:37:00Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30444</id>
		<title>Státnicové otázky z Psychologie Osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30444"/>
		<updated>2016-01-27T13:46:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: /* Doporučená literatura */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pojem osobnosti a přístupy k jejímu popisu]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Metody poznávání osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní anamnéza – faktory utvářející osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Konstituční přístupy v psychologii osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vrozené a naučené v osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Interakce osobnosti a situace]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Temperament]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní vlastnosti a rysy]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kognitivní styly]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Schopnosti a talent]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Životní hodnoty a osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kompetence a kompetenční modely]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Strukturální modely osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dynamika osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Obranné mechanismy]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývojové teorie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Normalita osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Poruchy osobnosti]] ||Krumpholcov&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické typologie]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychoanalytická teorie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jungova analytická psychologie osobnosti]] || Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adlerova individuální psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neopsychoanalytické psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Gestalt psychologie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Transakční psychologie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Behaviorální psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neobehaviorální psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kognitivní psychologie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Humanistická psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Faktorová psychologie osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Biologická psychologie osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Optimalita osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1983. &lt;br /&gt;
*Blatný, M. a kol. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2010.&lt;br /&gt;
*Drapela, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum, 1999, 2003. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologická charakteristika osobnosti. Praha: Karolinum, 2000, 2003. &lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada, 2007, 2010&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11251</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11251"/>
		<updated>2014-12-03T16:58:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seligman, M. (2002). Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://psych-your-mind.blogspot.cz/2011/06/channels-of-emotion-not-just-in-face.html&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seligman, Martin. (1998) Learned Optimism. New York, NY: Pocket Books.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://en.wikipedia.org/wiki/Happiness&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://cs.wikipedia.org/wiki/Emoce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
radost, emoce, pozitivní psychologie, štěstí&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11249</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11249"/>
		<updated>2014-12-03T16:48:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seligman, M. (2002). Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://psych-your-mind.blogspot.cz/2011/06/channels-of-emotion-not-just-in-face.html&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seligman, Martin. (1998) Learned Optimism. New York, NY: Pocket Books.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://en.wikipedia.org/wiki/Happiness&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://cs.wikipedia.org/wiki/Emoce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
radost, emoce, pozitivní psychologie, štěstí&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11248</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11248"/>
		<updated>2014-12-03T16:45:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seligman, M. (2002). Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seligman, Martin. (1998) Learned Optimism. New York, NY: Pocket Books.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
https://en.wikipedia.org/wiki/Happiness&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://cs.wikipedia.org/wiki/Emoce&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
radost, emoce, pozitivní psychologie, štěstí&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11246</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11246"/>
		<updated>2014-12-03T16:34:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: /* Použitá literatura */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seligman, M. (2002). Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11245</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11245"/>
		<updated>2014-12-03T16:34:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: /* Význam radosti */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slezáčková, A. (2012. Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11244</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11244"/>
		<updated>2014-12-03T16:20:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: /* Použitá literatura */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slezáčková, A. (2012. Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11243</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11243"/>
		<updated>2014-12-03T16:19:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha.&lt;br /&gt;
Slezáčková, A. (2012. Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11242</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11242"/>
		<updated>2014-12-03T16:12:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11240</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11240"/>
		<updated>2014-12-03T16:11:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.&amp;lt;ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11239</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11239"/>
		<updated>2014-12-03T16:10:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11236</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11236"/>
		<updated>2014-12-03T15:21:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, Mihaly (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Positive psychology: An introduction. Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, Mihaly American Psychologist, Vol 55(1), Jan 2000, 5-14&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.&amp;lt;ref&amp;gt;Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11235</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11235"/>
		<updated>2014-12-03T14:42:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! &lt;br /&gt;
„''Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti.''.“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, Mihaly (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Positive psychology: An introduction. Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, Mihaly American Psychologist, Vol 55(1), Jan 2000, 5-14&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11234</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11234"/>
		<updated>2014-12-03T14:37:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Význam radosti==&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“&amp;lt;ref&amp;gt;Csikszentmihalyi, Mihaly (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.&amp;lt;/ref&amp;gt; - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Emoce==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.&amp;lt;ref&amp;gt;Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pozitivní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.&amp;lt;ref&amp;gt;Positive psychology: An introduction. Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, Mihaly American Psychologist, Vol 55(1), Jan 2000, 5-14&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11233</id>
		<title>Radost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&amp;diff=11233"/>
		<updated>2014-12-03T14:16:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: Založena nová stránka s textem „'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velk…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce.  V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.&amp;lt;ref&amp;gt;Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)&amp;lt;/ref&amp;gt; Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.). Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.&amp;lt;ref&amp;gt;Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Hezk%C3%BD_obr%C3%A1zek.jpg&amp;diff=11232</id>
		<title>Soubor:Hezký obrázek.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Hezk%C3%BD_obr%C3%A1zek.jpg&amp;diff=11232"/>
		<updated>2014-12-03T14:11:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=7060</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=7060"/>
		<updated>2014-10-22T12:10:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Krumpholcova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-u&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] || Eva Kulhánková ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  || Věra Pivoňková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]|| Barbora Klímová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]|| David Marek  ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||Jana Odvárková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ || Monika Povrazníková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]|| Radka Hamplová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  || Paula Biedková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||Kristýna Vondrášková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]|| Tereza Lindenthalová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] || Tomáš Macko || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]|| Radek Jaša || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]||Linda Jursíková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  Linda Růžičková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || Petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||Kristýna Černá|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  Barbora Kojanová|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎|| Miroslava Šigutová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]|| Šárka Machová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] || Vlastimil Tetour || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]|| Markéta Jiroutová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adrenalin]] ||Jakub Plachý  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||Jaroslav Nečas  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] || Lucie Davidová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]|| Dominika Černá || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||Adéla Závorková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]|| Noemi Follerová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] || Alice Zoubková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]|| Thea Sedláčková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] || Linda Krumpholcová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]|| Kristýna Kočandrlová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]]||Monika Plesníková  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||  Kateřina Růžičková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martin Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zadání'''&lt;br /&gt;
Vypracujte heslo &lt;br /&gt;
# Citujte alespoň 5 zdrojů (3 z nich by měly být cizojazyčné)&lt;br /&gt;
# Uveďte klíčová slova&lt;br /&gt;
# Uveďte Doporučenou literaturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ve formátování textu a například struktury článku Vám pomůže vzorový článek [[Garífuna]] nebo [[Lateralita]] (článek Lateralita obsahuje všechny požadavky hesla)&lt;br /&gt;
* V případě nejasností použijte nápovědu&lt;br /&gt;
* Nenaleznete-li v nápovědě odpověď zeptejte se na facebooku, třeba mají ostatní stejný problém jako vy. https://www.facebook.com/groups/1511730979074454/?fref=ts&lt;br /&gt;
* Nemáte-li facebook pište na info@wikisofia.cz&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Krumpholcova</name></author>
		
	</entry>
</feed>