<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Linda.Ruzickova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Linda.Ruzickova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Linda.Ruzickova"/>
	<updated>2026-04-23T00:09:24Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9759</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9759"/>
		<updated>2014-11-27T05:54:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;) &amp;lt;ref&amp;gt;Sofist�(2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sofisté&amp;lt;/ref&amp;gt; byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&amp;lt;ref&amp;gt;G�k Stanislav. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie p�d��&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 95 s., [12] s. obr. p�. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�nakladateltv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký filosof Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&amp;lt;ref&amp;gt;S�t� (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sókratés&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &amp;lt;ref&amp;gt;Bekiari,  .,  Famissis,  .,  Kritikos,  .,  Nikitaras,  ., &amp;amp;amp;  Kriemadis,  . (2009). &amp;lt;i&amp;gt;The body and the soul in Homer, The Orphics, Heraclitus, Pythagoras and Socrates from the cricital standpoint of philosophy and sports pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (p. 13). Greece.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Vůle]] v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&amp;lt;ref&amp;gt;Daemon (classical mythology) - Wikipedia, the free encyclopedia. (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://en.wikipedia.org/wiki/daemon_(classical_mythology)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Bekiari,  .,  Famissis,  .,  Kritikos,  .,  Nikitaras,  ., &amp;amp;amp;  Kriemadis,  . (2009). &amp;lt;i&amp;gt;The body and the soul in Homer, The Orphics, Heraclitus, Pythagoras and Socrates from the cricital standpoint of philosophy and sports pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (p. 13). Greece.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Odkazy na obrázky===&lt;br /&gt;
http://filosofiayletrascomunidadpro.blogspot.cz/2014/05/sofistas-protagoras-y-gorgias.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.kingsacademy.com/mhodges/08_Classics-Library/greece/plato/gorgias.htm&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.manfredhiebl.de/Philosophie/Platon/timaios.htm&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.volker-doormann.org/cavesokr.htm&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
1.Stavěl Josef. (1972). ''Antická psychologie''. (1.Vyd., 140 s.) Praha: Státní pedagogické nakladateltví&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2.Gálik Stanislav. (2012). ''Psychologie přesvědčování''. (1.Vyd., 108 s.) Praha: Grada&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura===&lt;br /&gt;
Patočka Jan. (1991). ''Sokrates: Přednášky z antické psychologie.'' (1.Vyd., 158 s.) Praha: Státní pedagogické nakladatelství&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Sofisté, Sokrates, hledání pravdy, svědomí, vůle, daimonion, dialogy, duše, indukce&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9688</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9688"/>
		<updated>2014-11-26T17:03:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;) &amp;lt;ref&amp;gt;Sofist�(2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sofisté&amp;lt;/ref&amp;gt; byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&amp;lt;ref&amp;gt;G�k Stanislav. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie p�d��&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 95 s., [12] s. obr. p�. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�nakladateltv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký filosof Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&amp;lt;ref&amp;gt;S�t� (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sókratés&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &amp;lt;ref&amp;gt;Bekiari,  .,  Famissis,  .,  Kritikos,  .,  Nikitaras,  ., &amp;amp;amp;  Kriemadis,  . (2009). &amp;lt;i&amp;gt;The body and the soul in Homer, The Orphics, Heraclitus, Pythagoras and Socrates from the cricital standpoint of philosophy and sports pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (p. 13). Greece.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Vůle]] v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&amp;lt;ref&amp;gt;Daemon (classical mythology) - Wikipedia, the free encyclopedia. (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://en.wikipedia.org/wiki/daemon_(classical_mythology)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Bekiari,  .,  Famissis,  .,  Kritikos,  .,  Nikitaras,  ., &amp;amp;amp;  Kriemadis,  . (2009). &amp;lt;i&amp;gt;The body and the soul in Homer, The Orphics, Heraclitus, Pythagoras and Socrates from the cricital standpoint of philosophy and sports pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (p. 13). Greece.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Odkazy na obrázky===&lt;br /&gt;
http://filosofiayletrascomunidadpro.blogspot.cz/2014/05/sofistas-protagoras-y-gorgias.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.kingsacademy.com/mhodges/08_Classics-Library/greece/plato/gorgias.htm&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.manfredhiebl.de/Philosophie/Platon/timaios.htm&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.volker-doormann.org/cavesokr.htm&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
1.Stavěl Josef. (1972). ''Antická psychologie''. (1.Vyd., 140 s.) Praha: Státní pedagogické nakladateltví&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2.Gálik Stanislav. (2012). ''Psychologie přesvědčování''. (1.Vyd., 108 s.) Praha: Grada&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura===&lt;br /&gt;
Patočka Jan. (1991). ''Sokrates: Přednášky z antické psychologie.'' (1.Vyd., 158 s.) Praha: Státní pedagogické nakladatelství&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9681</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9681"/>
		<updated>2014-11-26T16:26:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;) &amp;lt;ref&amp;gt;Sofist�(2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sofisté&amp;lt;/ref&amp;gt; byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&amp;lt;ref&amp;gt;G�k Stanislav. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie p�d��&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 95 s., [12] s. obr. p�. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�nakladateltv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký filosof Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&amp;lt;ref&amp;gt;S�t� (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sókratés&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Vůle]] v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&amp;lt;ref&amp;gt;Daemon (classical mythology) - Wikipedia, the free encyclopedia. (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://en.wikipedia.org/wiki/daemon_(classical_mythology)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Odkazy na obrázky===&lt;br /&gt;
http://filosofiayletrascomunidadpro.blogspot.cz/2014/05/sofistas-protagoras-y-gorgias.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.kingsacademy.com/mhodges/08_Classics-Library/greece/plato/gorgias.htm&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.manfredhiebl.de/Philosophie/Platon/timaios.htm&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.volker-doormann.org/cavesokr.htm&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
1.Stavěl Josef. (1972). ''Antická psychologie''. (1.Vyd., 140 s.) Praha: Státní pedagogické nakladateltví&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2.Gálik Stanislav. (2012). ''Psychologie přesvědčování''. (1.Vyd., 108 s.) Praha: Grada&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura===&lt;br /&gt;
Patočka Jan. (1991). ''Sokrates: Přednášky z antické psychologie.'' (1.Vyd., 158 s.) Praha: Státní pedagogické nakladatelství&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoanal%C3%BDza&amp;diff=9674</id>
		<title>Psychoanalýza</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoanal%C3%BDza&amp;diff=9674"/>
		<updated>2014-11-26T16:14:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: /* Zdroje obrázků */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Psychoanalýza je '''psychologický směr''' vznikající na přelomu '''19. a 20. století''' a patřící do '''[http://is.muni.cz/www/344438/7159323/Hlubinna_psychologie.pdf hlubinné psychologie]''' spolu s [[analytická psychologie|analytickou psychologiií]], [[individuální psychologie|individuální psychologií]] a [[kulturní analýza|kulturní analýzou]].&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Psychoanalýza&amp;lt;/i&amp;gt; from [http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychoanal%C3%BDza http://cs.wikipedia.org/wiki/]&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoanalýza reagovala na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí ([[Wilhelm Wundt]]). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoanalýzu lze rozdělit na:&lt;br /&gt;
* '''teorii osobnosti'''&lt;br /&gt;
* '''metodu''', jejímž cílem je léčba duševních poruch&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vznik ==&lt;br /&gt;
Za zakladatele psychoanalýzy je považován '''[http://wikisofia.cz/index.php/Sigmund_Freud Sigmund Freud]'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Sigmund Freud LIFE.jpg|200px|náhled|vlevo|Sigmund Freud]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psychoanalýza se otevírá světu ===&lt;br /&gt;
Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem [http://www.freudfile.org/breuer.html Josefa Breuera]. S principy psychoanalýzy se setkáváme v knižní podobě v roce 1900, kdy Freud vydává knihu '''Výklad snů'''&amp;lt;ref&amp;gt;Thomas Ventura. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Psychoanalysis&amp;lt;/i&amp;gt; from [http://allpsych.com/journal/psychoanalysis.html http://allpsych.com]&amp;lt;/ref&amp;gt;. Komplexnější obraz své teorie později prezentuje formou''' přednášek'''.&amp;lt;ref&amp;gt;Freud Sigmund. (1990). &amp;lt;i&amp;gt;O člověku a kultuře&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 444 s.) Praha: Odeon.&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Místo vzniku psychoanalýzy je '''Vídeň''', kde Freud pracoval jako lékař. Později se dostává do GB, Francie a USA. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoanalýza byla považována za pavědu, neboť její metody byly velmi [http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/subjektivni '''subjektivní'''].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoanalýza je tzv. '''první síla psychologie''' hned vedle [[Behaviorismus|behaviorismu]] a [http://is.muni.cz/www/344438/7159323/Humanisticka_psychologie.pdf humanistické psychologie].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy ===&lt;br /&gt;
* reakce na psychologii jako vědě o vědomí → '''JÁ, ONO, NADJÁ'''     &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* snaha přijít na přičinu [[hysterie]] → '''neurózy, trauma v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti'''     &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* snaha o léčbu hysterie → '''metoda volných asociací, obranné mechanismy'''&amp;lt;ref&amp;gt;Mikota Václav. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;150 let od narození Sigmunda Freuda: sborník textů&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 121 s.) Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku from [http://www.cepin.cz/docs/dokumenty/sbornik51.pdf#page=6 http://www.cepin.cz]&amp;lt;/ref&amp;gt; .&lt;br /&gt;
Kořeny psychoanalýzy Freud stavěl na základě[http://cs.wikipedia.org/wiki/Empirie ''' empirie'''], a to především pozorování. V souvislosti s těmito zkušenostmi potom tvořil teorii.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| &amp;quot;V psychoanalýze existovalo od samého začátku ''spojení mezi léčbou a výzkumem'', poznání přinášelo úspěch, nešlo léčit, aniž bychom poznávali něco nového, každé poučení přinášelo blahodárný účinek.&amp;quot; (Freud)&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Oidipovský komplex a budoucnost psychoanalýzy&amp;lt;/i&amp;gt; Článek původně vyšel v časopise Revue psychoanalytická psychoterapie, Zima 2006; VIII/2 from [http://iapsa.cz/ARTICLES/Holub2006Oidipsky.pdf http://iapsa.cz]&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
== Hlavní body psychoanalýzy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologický determinismus ===&lt;br /&gt;
Vzhledem k Freudovu prvnotnímu zaměstání se upíná k biologickým vysvětlením. Jednou z jeho důležitých myšlenek je právě ta, ve které tvrdí, že jedinec je puzen''' fyziologickými silami'''. Tyto síly ovlivňují jak chování, tak další vývoj osobnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sexuální povaha duševní energie ===&lt;br /&gt;
'''Libido''', neboli duševní energie, je pojem, který si Freud zvolil do své terminologie. Tato psychické energie oživuje všechny funkce. Zdrojem je buď tělo, nebo nevědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Nevědomí ===&lt;br /&gt;
Část našeho JÁ,k terá není uvědomovaná.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Drapela Victor J. (1998). &amp;lt;i&amp;gt;Přehled teorií osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. (2.opr.vyd., 175 s.) Praha: Portál from [http://www.gjar-po.sk/~gajdos/psychologia/KNIHY/DRAPELA_V_J.---Prehled_teorii_osobnosti.pdf http://www.gjar-po.sk/]&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
== Psychoanalýza jako teorie osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Topografický model osobnosti ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:Freud1.gif|320px|náhled|vpravo|Metafora ledovce]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Topografický model osobnosti vychází z tvrzení, že naše JÁ není pouze vědomé, jak si doposud psychologie myslela, ale dělí se na tři složky:&lt;br /&gt;
# '''Vědomí '''- jedinec si plně uvědomuje&lt;br /&gt;
# '''Předvědomí '''- myšlenky, zážitky, které si člověk plně uvědomoval, ale pak je zapomněl - může si je bez větších problémů vybavit&lt;br /&gt;
# '''Nevědomí=podvědomí '''- přání, představy, které jsou mimo uvědomování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Topografický model osobnosti se dá znázornit Freudovou '''metaforou ledovce''', kde vědomá část je vrcholek a největší část je nevědomí, které leží pod vodou, mezi nimi se nachází předvědomí. &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Martina Smělíková. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Freudovo pojetí svědomí v kontextu psychoanalýzy&amp;lt;/i&amp;gt;. Plzeň from https://dspace.zcu.cz/bitstream/handle/11025/4773/BP_Smelikova_2011.pdf?sequence=1&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Strukturální model osobnosti ===&lt;br /&gt;
Freud zde navazuje na Wundta a jeho pojem JÁ, který ovšem rozšiřuje, jak na nevědomí a předvědomí, tak i na další složky.&lt;br /&gt;
[[Soubor:Kresba.gif|400px|náhled|vpravo|Strukturální model osobnosti-nenáročná kresbička]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''ID (ONO) '''''&lt;br /&gt;
* '''nevědomé''', '''iracionální''', řídí se '''principem slasti '''(pudy), chce být ihned uspokojeno&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''ryzí id''' - u kojenců, uspokojení potřeby teď a tady&lt;br /&gt;
* '''primární proces '''- představa uspokojení potřeby, u dospělých se projevuje ve snech            &lt;br /&gt;
'''''EGO (JÁ)'''''&lt;br /&gt;
* '''vědomé''', '''racionální''', řídí se '''principem reality''', převádí do předvědomí zážitky&lt;br /&gt;
* '''sekundární proces''' - testování reality (přání id porovnává s realitou → přizpůsobuje potřeby)&lt;br /&gt;
'''''SUPEREGO (NADJÁ)'''''&lt;br /&gt;
* '''nevědomá i vědomá část''', řídí se '''principem dokonalosti'''&lt;br /&gt;
* tvoří se na základě zákazů a pochval v dětsví → bývá '''zvnitřněno'''&lt;br /&gt;
* '''morální síla''', svědomí &lt;br /&gt;
* '''ideál já''' → požadavky stálého zdokonalování &amp;lt;ref&amp;gt;Freud Sigmund. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy: Strukturální rozbor psychické osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 157 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INTERAKCE ID, EGO A SUPEREGO'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Katexe'''''&lt;br /&gt;
* proud libida z id → ke zdroji uspokojení&lt;br /&gt;
* '''objektová katexe''' - vnější zdroj uspokojení (láska k druhému)&lt;br /&gt;
* '''egokatexe''' - vnitřní zdroj uspokojení (sebeláska)&lt;br /&gt;
'''''Antikatexe'''''&lt;br /&gt;
* vznik v ego nebo superego &lt;br /&gt;
* působí proti katexi id&lt;br /&gt;
V děství jsou katexe id zadržovány zákazy rodičů. V dospělosti tuto činnost přebírá ego, které hledá kompromis mezi silami, tedy mezi id a superego. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''INTRAPERSONÁLNÍ KONFLIKTY'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Konflikt id versus ego''''' - chlapec chce autíčko, chce ho ukrást, ale bojí se, že ho chytí &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Konflikt id versus superego''''' - chlapec chce autíčko, chce ho ukrást, ale v hlavě slyší, že krást je špatné &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Konflikt ego versus superego''''' - člověk, chce dělat něco, co hodnotí jako etické, zároveň se ale cítí provinile v důsledku dřívejší výchovy (která byla například moc přísná)&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Drapela Victor J. (1998). &amp;lt;i&amp;gt;Přehled teorií osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. (2.opr.vyd., 175 s.) Praha: Portál from [http://www.gjar-po.sk/~gajdos/psychologia/KNIHY/DRAPELA_V_J.---Prehled_teorii_osobnosti.pdf http://www.gjar-po.sk/]&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Pudy ===&lt;br /&gt;
Pud = požadavek, který tělo klade psychice&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Vlastnosti pudů'''''&lt;br /&gt;
* vrozené&lt;br /&gt;
* patří k id&lt;br /&gt;
* psychický projev tělesného napětí&lt;br /&gt;
Freud rozeznával mnoho pudů, ale vyčlenil dva hlavní, a to Eros a Thanatos. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''EROS - pud života'''''&lt;br /&gt;
* dodává energii, aby člověk mohl milovat, učit se, růst,...&lt;br /&gt;
* řídí se '''principem slasti''', '''sexuální povaha'''&lt;br /&gt;
* spjat s '''erotogenními zónami '''(oblast těla, kde dráždění způsobuje slast)&lt;br /&gt;
'''''THANATOS - pud smrti'''''&lt;br /&gt;
* princip '''nirvány '''(neexistence utrpení, naprostý pokoj) &lt;br /&gt;
* cílem je '''destrukce''' &lt;br /&gt;
* projevy: zlost, agrese&lt;br /&gt;
* snaha omezit hrůzy života a být v klidovém stavu (smrt je bez napětí a tenze - paradox) &amp;lt;ref&amp;gt;Jean Arundale. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Eros nad Thanatos in context&amp;lt;/i&amp;gt; from [http://onlinelibrary.wiley.com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/10.1111/j.1752-0118.2004.tb00163.x/pdf http://onlinelibrary.wiley.com.ezproxy.is.cuni.cz/]&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Eros a Thanatos jsou v každém člověku, ale v rozdílné míře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vývoj osobnosti ===&lt;br /&gt;
Vývoj osobnosti je spojován s erotogenními zónami - orální (ústa), analní (rektální otvor) a falická (pohlavní orgány). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''1. Orální stádium (0 - 1,5 roku)''''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- slast - '''příjem potravy''' (sání, polykání) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- konec - dítě pociťuje bolest s růstem zubů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''2. Anální stádium (1,5 - 3 roky)''''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- slast - '''uvolňování napětí v konečníku''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- konec - nácvik čistotnosti &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''3. Falické stádium (3 - 6 let)''''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- genitální oblasti &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- zkoumání vlastních pohlavních orgánů &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- '''autoerotické chování''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-''' Oidipův komplex''' (chlapci) a '''Elektřin konflikt''' (dívky) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- dítě se zamilovává do rodiče opačného pohlaví a cítí nepřátelství vůči rodiči stejného pohlaví &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- '''kastrační úzkost''' - strach chlapce z toho, že ho jeho otec vykastruje kvůli pocitům k matce &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- '''závidění penisu''' - frustrace u dívek &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- řešení: identifikace s rodičem stejného pohlaví (podle Freuda nemusí být vyřešeno nikdy) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''4. Stádium latence (6 - 12 let)''''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- sexuální impulsy jsou převáděny do školní práce a jiných aktivit &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''5. Genitální stádium (12 a více)''''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- puberta - pravé erotické vztahy &amp;lt;ref&amp;gt;Hana Hromiaková. (2013). &amp;lt;i&amp;gt;Problém teorie struktury osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. (p. 40). Plzeň.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Úzkost a strach ===&lt;br /&gt;
úzkost - očekávání nebezpečí, neznámá příčinna&lt;br /&gt;
* '''neurotická úzkost''' - obava z trestu od společnosti za nepřijatelné chování&lt;br /&gt;
* '''morální úzkost''' - obava z pocitů viny, které probudí superego&lt;br /&gt;
strach - je znám předmět obav &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Drapela Victor J. (1998). &amp;lt;i&amp;gt;Přehled teorií osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. (2.opr.vyd., 175 s.) Praha: Portál from [http://www.gjar-po.sk/~gajdos/psychologia/KNIHY/DRAPELA_V_J.---Prehled_teorii_osobnosti.pdf http://www.gjar-po.sk/]&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
== Psychoanalýza jako metoda léčby duše ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Neurózy ===&lt;br /&gt;
Freud zpočátku vycházel z empirických poznatků o hysterii a myslel si, že za každou neurózou můžeme najít sexuální zneužívání v dětství. Poté co mu ovšem zemřel otec a sám propadl neuróze došel k závěru, že neuróza vzniká '''kvůli intrapsychickému sporu'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Metoda léčby ===&lt;br /&gt;
Freud, ovlivněn Josefem Breuerem, používal jako hlavní metodu ''hypnózu a elektroterapii''. Elektroterapie se zdála být neúčinná hned na začátku, u hypnózy však trvalo několik let než Freud rozpoznal její úskalí. Problémů bylo několik:&lt;br /&gt;
# Nedařilo se zhypnotizovat všechny pacienty.&lt;br /&gt;
# Nešlo navodit hloubku hypnózy dle přání.&lt;br /&gt;
# Hysterické pacientky se do hypnotizéra zamilovávali.&lt;br /&gt;
Freud tedy opustil hypnózu. Jeho novým nástrojem se stala '''metoda volných asociací'''. Tuto metodu se rozhodl používat i na základě toho, že si všiml, že není nutné pacienta zhypnotizovat, abychom se dostali do jeho nevědomí. Metoda volných asociací spočívá v podpoře pacientů k tomu, aby bez jakýchkoli překážek povídali o tom, co je zrovna napadne. Touto metodou si lidé dokázali vybavit vzpomínky, které byly děsivé, trapné nebo bolestné. V momentu, kdy zvědomily tyto myšlenky, projevy neuróz ustoupily. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S metodou volných asociací také souvisí spojení '''pacient na pohovce'''. Při léčebné metodě totiž pacient ležel na pohovce a asocioval, zatímco psychoanalytik seděl za jeho hlavou a zapisoval to, co pacient říká a jak se při určité asociaci oba cítí. Když vycítil nějaké souvislosti, sdělil to pacientovi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoanalýza je narozdíl od jiných terapií (např. [[kognitivně-behaviorální terapie|kognitivně-behaviorální]]) '''dlouhodobá''' záležitost, protože je potřeba vypěstovat vztah mezi klientem a psychoanalytikem. Od toho se odvíjí její délka, která se udává v rozmezí měsíců až let.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Přenos a protipřenos'''  &lt;br /&gt;
* ''přenos''''' '''- přesměrování nevědomých pocitů z dřivějších objektů na nové objekty   &lt;br /&gt;
* ''protipřenos'' - přenos pocitů z pacienta na terapeuta   &amp;lt;ref&amp;gt;Mikota Václav. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;150 let od narození Sigmunda Freuda: sborník textů&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 121 s.) Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku from [http://www.cepin.cz/docs/dokumenty/sbornik51.pdf#page=6 http://www.cepin.cz]&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sny ===&lt;br /&gt;
- Freud vytvořil první teorií snů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-''' &amp;quot;via religia&amp;quot;''' - královská cesta do nevědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- sny jsou '''ochránci''' našeho '''spánku''' (zpracovávají pozůstatky zážitků z předchozího dne, se kterými jsme si nedokázali poradit sami)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- sen dává tvar rušivým myšlenkám, tužbám a problémům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- sen je '''splněním přání'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- vyjadřuje přání minulá i současná&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- Freud také o snech tvrdil, že jsou primitivní, neracionální duševní jevy, které postrádají logiku a objektivně uznávaná kritéria (čas, prostor)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- sen - neurotický symbol&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- sexuální symbolika (např. věci do výšky - [http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/falus-falos falus])&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- zjevný='''manifestní''' - srozumitelný, skrytý='''latentní'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''Výklad snu'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1. Symbolický výklad snu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- snaha nahradit celek snu srozumitelnějším obsahem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2. Metoda šifrovací'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- každý rys má nějaký význam &amp;lt;ref&amp;gt;Daniela Tisarová. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Pojetí snu u Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga&amp;lt;/i&amp;gt;. (p. 68). Plzeň from [https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/4846/Bakalarska%20prace%20Tisarova.pdf?sequence=1 https://otik.uk.zcu.cz/]&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Obranné mechanismy ===&lt;br /&gt;
- vznik na základě interpersonálních a intrapersonálních konfliktů → pokud konflikty ohrožují ego dochází k úzkosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- ochrana před ohrožujícími myšlenkami nebo přáními (vina, stud), které vyvolávají úzkost &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- působí na nevědomé úrovni&lt;br /&gt;
* '''''Vytěsnění'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- iracionální útěk od myšlenek, které jsou většinou sexuální povahy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- ego vytlačuje myšlenku do nevědomí → libido ale není odstraněno → uplatňují se další obranné mechanismy → přetahování o nadvládu mezi ego a id → úzkost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- příčina je skryta&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- příznaky: podrážděnost, nesoustředěnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- snaha dostat se na povrch nepřímými cestami, když je ego oslabeno (přeřeknutí)&lt;br /&gt;
* '''''Sublimace'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- převedení libida do činností, které jsou společensky uznávané (umění)&lt;br /&gt;
* '''''Regrese'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- navrácení se k nižšímu vývojovému stádiu, které působí méně stresově (např. člověk, který zanedbává hyginu - anální stádium)&lt;br /&gt;
* '''''Fixace'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- liší se od regrese tím, že je poměrně dlouhodobá&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další obranné mechanismy rozpracovala Freudova dcera [[Anna Freudová]], jedná se např. o identifikaci, projekci či izolaci.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Libido se snaží dostat na povrch, když je ego oslabeno, potom dochází k '''chybným úkonům (parapraxe)''' jako je přepsání či '''&amp;quot;freudovské přeřeknutí&amp;quot;'''. &amp;lt;ref&amp;gt;B. Čech,  . (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Od Anny Freud ku narcistickému prenosu&amp;lt;/i&amp;gt; from [http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/3-4-2006/PSY34-2006-cla25.pdf http://www.psychiatria-casopis.sk]&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Metafory ==&lt;br /&gt;
'''Metafora ledovce''' - vědomí, předvědomí, podvědomí&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Metafora krystalu''' - psychika (přesně určená struktura, trhliny → duševně nemocní)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Metafora pochodně''' - vědomí jako kužel světla&amp;lt;ref&amp;gt;Freud Sigmund. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy: Strukturální rozbor psychické osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 157 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Následovníci ==&lt;br /&gt;
[['''Anna Freudová'''|Anna Freudová]] - ego-obranné mechanismy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Melanie Kleinová '''|Melanie Kleinová]]- dětská psychoanalýza, psychoanalytická teorie her&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Erik H. Erikson'''|Erik H. Erikson]] - 8 věků člověka&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Karen Horneyová '''|Karen Horneyová]]- kulturní psychoanalýza &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Carl Gustav Jung'''|Carl Gustav Jung]] - analytická psychologie &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Alfred Adler'''|Alfred Adler]] - individuální psychologie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Viktor Frankl'''|Viktor Frankl]] - existenciální psychologie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Erich Fromm'''|Erich Fromm]] - neopsychoanalýza&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Karen Horneyová'''|Karen Horneyová]] - kulturní psychoanalýza &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Heinz Kohut '''|Heinz Kohut]]- self psychologie&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[['''Otto F. Kernberg'''|Otto F. Kernberg]] - ego-psychologie, psychologie objektních vztahů&amp;lt;ref&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freud ovlivnil mnoho dalších lidí a věd (politika, antropologie, sociologie, hudba, literatura atd.).&lt;br /&gt;
== Kritika ==&lt;br /&gt;
Součástí motivace nevědomých přání téměř '''vždy sex nebo agrese'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Člověk je '''determinován''' (problém svobodné vůle).&amp;lt;ref&amp;gt;Wallerstein,  . (2006). &amp;lt;i&amp;gt;The relevance of Freud's psychoanalysis in the 21st century: Its science and its research&amp;lt;/i&amp;gt; from [http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=bf13f6ab-8295-4770-a87b-40556e8d671a%40sessionmgr113&amp;amp;vid=3&amp;amp;hid=101 http://web.b.ebscohost.com]&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.phil.muni.cz/fil/studenti/popper%28charvat%29.html K. Popper] - psychoanalýza je pseudověda (imunizace)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Freud je stále naživu ==&lt;br /&gt;
Freud dal základ mnohým teoriím, které známe dnes. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
nevědomí -''' metoda zpětného maskování''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sny - dochází ke konsolidaci paměťových stop&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vztah mezi '''duševní poruchou a traumatickou zkušeností'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vztah '''pacient - terapeut''', přenos, protipřenos&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
důležitost vztahu '''matka - dítě'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''sexuologie''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cyril Höschl. (2014). &amp;lt;i&amp;gt;Význam Freuda v současné medicíně&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://www.bpc.org.uk/magazine/blue-skies O budoucnosti psychoanalýzy]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== ODKAZY ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další elektronické zdroje ===&lt;br /&gt;
J. Kulka. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Ego i Self a jejich protekce, defenze či kompenzace (pozitivně psychodynamický přístup)&amp;lt;/i&amp;gt; from http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/4-2005/psy4-2005-cla9.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
http://allpsych.com/biographies/freud.html&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
1. Nakonečný Milan. (1998). &amp;lt;i&amp;gt;Základy psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 590 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Nakonečný Milan. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Průvodce dějinami psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 174 s.) V Praze: SPN - pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Freud Sigmund. (1990). &amp;lt;i&amp;gt;O člověku a kultuře&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 444 s.) Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sigmund_Freud_LIFE.jpg&amp;lt;br /&amp;gt;http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/freud.htm&amp;lt;br /&amp;gt;https://drive.google.com/file/d/0B5YUO0Asd9KfUFJRYVYxN3I3elU/view&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura a stránky ===&lt;br /&gt;
1. Freud Sigmund. (1996). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie všedního života: o zapomínání, přeřeknutí, přehmátnutí, pověře a omylu&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 262 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. [http://psychology.about.com/od/sigmundfreud/p/sigmund_freud.htm Život a dílo S. Freuda]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. [http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/4/psychoanalyza-v-ilegalite/ Vladimír Borecký o psychoanalýze]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. [http://www.iapsa.cz/rycroft/introduction.php Kritický slovník psychoanalýzy]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. [http://www.psychoanalyza.cz/page10/page131/page133/page133.html Psychoanalýza v ČR]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související stránky ===&lt;br /&gt;
[[Nevědomí]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Sigmund Freud]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoanalýza, nevědomí, ego, id, superego, obranné mechanismy, sny, vývoj osobnosti, eros, thanatos, metoda volných asociací&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9673</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9673"/>
		<updated>2014-11-26T16:13:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;) &amp;lt;ref&amp;gt;Sofist�(2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sofisté&amp;lt;/ref&amp;gt; byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&amp;lt;ref&amp;gt;G�k Stanislav. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie p�d��&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 95 s., [12] s. obr. p�. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�nakladateltv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký filosof Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&amp;lt;ref&amp;gt;S�t� (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sókratés&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Vůle]] v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&amp;lt;ref&amp;gt;Daemon (classical mythology) - Wikipedia, the free encyclopedia. (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://en.wikipedia.org/wiki/daemon_(classical_mythology)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
=Reference=&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9672</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9672"/>
		<updated>2014-11-26T15:57:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;) &amp;lt;ref&amp;gt;Sofist�(2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sofisté&amp;lt;/ref&amp;gt; byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&amp;lt;ref&amp;gt;G�k Stanislav. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie p�d��&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 95 s., [12] s. obr. p�. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�nakladateltv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký filosof Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''.“ &amp;lt;ref&amp;gt;Josef Stav� (1972). &amp;lt;i&amp;gt;Antick�sychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1., p. 140). Praha: St��edagogick�akladatelstv&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&amp;lt;ref&amp;gt;S�t� (2001-). &amp;lt;i&amp;gt;Wikipedia: the free encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/sókratés&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Vůle]] v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
=Reference=&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9534</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9534"/>
		<updated>2014-11-24T21:29:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;)  byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký filosof Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Vůle]] v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9533</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9533"/>
		<updated>2014-11-24T21:20:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;)  byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký filosof Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===[[Vůle]] v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9529</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9529"/>
		<updated>2014-11-24T21:11:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;)  byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký filosof Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vůle v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9528</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9528"/>
		<updated>2014-11-24T21:05:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;)  byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
[[Soubor:Protagoras.png|thumb|right|Protagoras]]&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &lt;br /&gt;
[[Soubor:Gorgias.png|thumb|left|Gorgias]]&lt;br /&gt;
====Gorgias==== &lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových&lt;br /&gt;
vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Kritias.png|thumb|right|Kritias]]&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. &lt;br /&gt;
Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly &lt;br /&gt;
čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, &lt;br /&gt;
které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. &lt;br /&gt;
Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, &lt;br /&gt;
který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. &lt;br /&gt;
Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký psycholog Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &lt;br /&gt;
[[Soubor:Sokrates.jpg|thumb|right|Sokrates]]&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vůle v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9526</id>
		<title>Psychologické názory sofistů a Sokrata</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychologick%C3%A9_n%C3%A1zory_sofist%C5%AF_a_Sokrata&amp;diff=9526"/>
		<updated>2014-11-24T20:51:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: Založena nová stránka s textem „==Sofisté== Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;)  byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4.…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Sofisté==&lt;br /&gt;
Sofisté (z řeckého ''sofos'' –„ moudrý“ a ''sofistai'' – „učitelé moudrosti&amp;quot;)  byli filosofové působící v Řecku v 5. a 4. století před naším letopočtem, kteří netvořili jednotnou filosofickou školu, ale byli zejména učiteli řečnictví.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V této době se začalo výrazně rozvíjet právo a s ním i politika a současně rostla potřeba lidí vědět, jak se správně vyjadřovat, už nestačilo ovládat čtení, psaní a počítání, ale bylo nutné znát, jak přesvědčit ostatní o své pravdě, aby se mohli veřejného života účastnit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním cílem Sofistů '''nebylo hledání objektivní pravdy''', v jejich učení šlo o to, aby si lidé dokázali obhájit své názory, správně argumentovat a přesvědčit ostatní lidi (přesvědčování = ''persvaze'') a to vyučovali za poplatek. Při práci si kladli zejména otázky, jak vznikají jednotlivá mínění u lidí a jak na ně lze působit. Zaměřovali se na způsob orace a přednesu, tvorbu argumentů a výsledný efekt. Rétorika byla podle nich hlavním nástrojem při stanovení pravdy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Osobnosti sofistiky=== &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Protagoras==== &lt;br /&gt;
Jeho výrok „''Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.''“&lt;br /&gt;
potvrzuje onu marnou snahu hledat objektivní pravdu, která by platila obecně.&lt;br /&gt;
Věc je tím, čím se jeví vnímajícímu subjektu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Můžeme se setkat s pojmem '''gnoseologický relativismus''' = zpochybnění možnosti obecně platného vědění. Protagoras také zmiňuje relativní platnost u právních a mravních norem – i zde je mírou člověk, v tomto případě však jako určité kolektivum (např. stát). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Gorgias====&lt;br /&gt;
Gorgias naznačuje pojetí '''interindividuálních vztahů''', kdy základem vytvoření takových vztahů je dvojice vrozených pudových dispozic – submisivní a dominantní.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Kritias====&lt;br /&gt;
Kritias se ve svých myšlenkách zmiňuje o '''svědomí'''. Odvíjel se od toho, že lidmi stanovené zákony mají za úkol krotit divoká zvířata uvnitř nich samých, která původně žila nespořádaně a podrobovala se jen hrubé síle. Tyto zákony ale nejsou schopny účel plnit zcela dokonale. Kritias totiž zmiňuje fakt, že takto stanovené zákony dovedly čelit jen veřejně konaným trestným činům, ale ne špatnostem, které byly konány potajmu například mluvením, či myšlením. Přišel na myšlenku zavést u člověka strach představou nadzemského démona, který je božské podstaty, proto je schopný vše vidět a slyšet. Tato myšlenka vyjadřovala představu o svědomí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Význam sofistů===&lt;br /&gt;
Filosofie sofistů přinesla odlišné zaměření, než bylo obvyklé doposud. Do této doby se filosofové zaměřovali na přírodu obklopující člověka, kdežto nyní zájem o přírodu ustupuje a do popředí se dostává společnost a člověk jako individuum, který není chápán jako součást přírodního celku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sofisté také přispěli ke zvýšení zájmu o výchovu myšlenkou, že občanská zdatnost je naučitelná, a tím zaujímají důležité místo v dějinách pedagogiky a psychologie. Řecký psycholog Antifon výchovu považuje dokonce za první z lidských věcí.&lt;br /&gt;
„''Jaké kdo zaseje símě do země, takovou je třeba očekávat sklizeň''“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sokrates==&lt;br /&gt;
Sokrates byl řecký filosof, který žil v období 5.-4. století před naším letopočtem.&lt;br /&gt;
Cílem jeho filosofie bylo '''pozvednout morální úroveň lidstva a najít cestu ke správnému jednání a utváření života'''. Podle Cicera byl první, kdo snesl filosofii z nebe na zem a navedl ji na zkoumání života člověka, etiky a dobrých a špatných skutků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V jeho názorech se setkáváme s jiným pojetím výchovy než u Sofistů. Nazírá na ní ve smyslu mravním, spíše jako na ctnost. V nazírání Řeka se osvědčovala jeho poměrem k druhým lidem, statečností, spravedlností, rozumností a zbožností. Zde šlo ve výchově spíše o utváření charakteru člověka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od relativismu Sofistů, Sokrates věří, že se lze dopátrat něčeho trvale a obecně platného. Chce se dobrat vědění o tom, co je dobré a co špatné. V cestě za poznáním však zdůrazňuje, že čím víc se problémy zabývá a čím víc znalostí člověk získá, tím víc si uvědomuje, že nemůže pojmou veškeré vědění. Toto dokládá Sokratův výrok „''Vím, že nic nevím.''“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vůle v pojetí Sokratově===&lt;br /&gt;
„Vědění o tom, co je dobré, poznání dobra, nutně také vede k jeho chtění, tedy ke konání dobra. Dobrem je, co činí člověka spokojeným, šťastným. Snaha být šťastný je základní snahou člověka, nemůže nechtít, co je dobré, co prospívá a slouží k jeho štěstí, neboť nikdo nechce být nešťasten. Nutně tedy žádá, co je dobré. Avšak pro člověka vskutku dobré a prospívající jeho štěstí, stávající se předmětem konkrétního žádání a cílem konkrétního jednání, je věcí jeho vědění o něm.“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S tímto názorem souvisí také termín '''intelektualistický determinismus''' – uvědoměním si skutečných a odhalením pouze zdánlivých životních hodnot vede ke správnému způsobu života. Člověk má být veden k sebepoznání, k tomu, aby pochopil, co je pro něho dobré a co nikoli.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U Sokrata se také můžeme setkat s pojmem '''daimonion''', který označuje jakýsi vnitřní hlas, který člověku radí, jak správně jednat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Duše===&lt;br /&gt;
Dle Sokrata není důležitá péče o tělo nebo o majetek, ale o duši. Naším úkolem je najít cestu k tomu, aby naše duše byla tou nejlepší možnou. Duši pojímal jako nositelku osudu - vnitřní osud a určení člověka. Sebezdokonalováním můžeme dosáhnout pravé zdatnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dialogy===&lt;br /&gt;
Na rozdíl od Sofistů Sokratovo pedagogické působení nemělo formu souvislé přednášky, ale '''dialogu, rozmluvy'''. Cílem bylo podnítit partnera, aby se zamyslel nad mravní problematikou života, nad otázkou jak správně žít a postupně společně hledat směr správného života. Sokrates při dotazování používal různých metod. Často vyvracel společníkovy jeho tvrzení, o kterých si byl on sám jistý a zavedl ho tak do úzkých, takže nakonec došlo k tomu, že dotazovaný vlastně vůbec neměl jasno a protiřečil si. Účelem bylo vyvést člověka z oné jistoty, připravit ho ni a tím ho podnítit k hledání těch jistot skutečných. K tomu mu napomáhal vhodným řízením rozhovoru (někdy též označováno také jako „'''porodnické umění'''“). Často kladl otázky, které vedly k představě o správném způsobu života a chtěl, aby si dotazovaný ujasnil etické pojmy cestou '''indukce'''. Používal totiž konkrétní otázky a problémy z běžné životní praxe. Proto je považován za objevitele obecných pojmů a indukčního postupu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Sokrates.jpg&amp;diff=9523</id>
		<title>Soubor:Sokrates.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Sokrates.jpg&amp;diff=9523"/>
		<updated>2014-11-24T20:47:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Protagoras.png&amp;diff=9522</id>
		<title>Soubor:Protagoras.png</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Protagoras.png&amp;diff=9522"/>
		<updated>2014-11-24T20:47:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: Linda.Ruzickova načtena nová verze &amp;amp;quot;Soubor:Protagoras.png&amp;amp;quot;&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Kritias.png&amp;diff=9521</id>
		<title>Soubor:Kritias.png</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Kritias.png&amp;diff=9521"/>
		<updated>2014-11-24T20:47:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Gorgias.png&amp;diff=9520</id>
		<title>Soubor:Gorgias.png</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Gorgias.png&amp;diff=9520"/>
		<updated>2014-11-24T20:47:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Protagoras.png&amp;diff=9514</id>
		<title>Soubor:Protagoras.png</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Protagoras.png&amp;diff=9514"/>
		<updated>2014-11-24T20:12:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=7845</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=7845"/>
		<updated>2014-11-10T08:41:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-u&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] || Eva Kulhánková ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  || Věra Pivoňková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]|| Barbora Klímová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]|| David Marek  ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||Jana Odvárková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ || Monika Povrazníková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]|| Radka Hamplová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  || Paula Biedková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||Kristýna Vondrášková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]|| Tereza Lindenthalová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] || Tomáš Macko || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]|| Radek Jaša || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]||Linda Jursíková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || Petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  Linda Růžičková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||Kristýna Černá|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  Barbora Kojanová|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎|| Miroslava Šigutová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]|| Šárka Machová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] || Vlastimil Tetour || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]|| Markéta Jiroutová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adrenalin]] ||Jakub Plachý  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||Jaroslav Nečas  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] || Lucie Davidová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]|| Dominika Černá || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||Adéla Závorková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]|| Noemi Follerová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] || Alice Zoubková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]|| Thea Sedláčková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] || Karolína Faberová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] || Linda Krumpholcová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]|| Kristýna Kočandrlová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] || Jan Kříž || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]]||Monika Plesníková  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||  Kateřina Růžičková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martin Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zadání'''&lt;br /&gt;
Vypracujte heslo &lt;br /&gt;
# Citujte alespoň 5 zdrojů (3 z nich by měly být cizojazyčné)&lt;br /&gt;
# Uveďte klíčová slova&lt;br /&gt;
# Uveďte Doporučenou literaturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ve formátování textu a například struktury článku Vám pomůže vzorový článek [[Garífuna]] nebo [[Lateralita]] (článek Lateralita obsahuje všechny požadavky hesla)&lt;br /&gt;
* V případě nejasností použijte nápovědu&lt;br /&gt;
* Nenaleznete-li v nápovědě odpověď zeptejte se na facebooku, třeba mají ostatní stejný problém jako vy. https://www.facebook.com/groups/1511730979074454/?fref=ts&lt;br /&gt;
* Nemáte-li facebook pište na info@wikisofia.cz&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6643</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6643"/>
		<updated>2014-10-09T08:40:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] || eva &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  Linda Růžičková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||Šárka Machová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber‏‎]] ||  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adrenalin]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]|| Thea Sedláčková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martinn Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* V případě nejasností (například- co má dané heslo obsahovat) kontaktujte Nikolu Frollovou '''nikola.frollova@gmail.com'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6635</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6635"/>
		<updated>2014-10-09T08:27:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Linda.Ruzickova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  || Linda Růžičková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber‏‎]] ||  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* V případě nejasností (například- co má dané heslo obsahovat) kontaktujte Nikolu Frollovou '''nikola.frollova@gmail.com'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Linda.Ruzickova</name></author>
		
	</entry>
</feed>