<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Luk%C3%A1%C5%A1+Kutil</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Luk%C3%A1%C5%A1+Kutil"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil"/>
	<updated>2026-04-22T04:43:58Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=10679</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=10679"/>
		<updated>2014-11-30T20:22:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;Miller, N. (1941). I. The frustration-aggression hypothesis. Psychological Review, vol. 48(issue 4), pp. 337-342. Retreived from http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;Darwin, Ch. (1872). The Expression of the Emotions in Man and Animals. Retreived from http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;Ekman, P. (1999). Handbook of Cognition and Emotion: Basic Emotions pp. 48-51. Retreived from https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;Cannon, W.B. (1927). The James-Lange theory of emotions: A critical examination and an alternative theory. The American Journal of Psychology 39: 106–124. Retreived from  http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett Louise, Lycett John. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Evoluční psychologie člověka&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 551 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Šmarda Jan. (2007) &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Nakonečný Milan. (2000) &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast Verena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Hněv a jeho smysl&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Křivohlavý Jaro. (2004) &amp;lt;i&amp;gt;Jak přežít vztek, zlost a agresi&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* Sartre Jean-Paul. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Vědomí a existence: Nástin teorie emocí&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=10678</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=10678"/>
		<updated>2014-11-30T20:20:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;Miller, N. (1941). I. The frustration-aggression hypothesis. Psychological Review, vol. 48(issue 4), pp. 337-342. Retreived from http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;Darwin, Ch. (1872). The Expression of the Emotions in Man and Animals. Retreived from http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;Ekman, P. (1999). Handbook of Cognition and Emotion: Basic Emotion pp. 48-51. Retreived from https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett Louise, Lycett John. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Evoluční psychologie člověka&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 551 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Šmarda Jan. (2007) &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Nakonečný Milan. (2000) &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast Verena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Hněv a jeho smysl&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Křivohlavý Jaro. (2004) &amp;lt;i&amp;gt;Jak přežít vztek, zlost a agresi&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* Sartre Jean-Paul. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Vědomí a existence: Nástin teorie emocí&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=10668</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=10668"/>
		<updated>2014-11-30T20:14:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;Miller, N. (1941). I. The frustration-aggression hypothesis. Psychological Review, vol. 48(issue 4), pp. 337-342. Retreived from http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett Louise, Lycett John. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Evoluční psychologie člověka&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 551 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Šmarda Jan. (2007) &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Nakonečný Milan. (2000) &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast Verena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Hněv a jeho smysl&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Křivohlavý Jaro. (2004) &amp;lt;i&amp;gt;Jak přežít vztek, zlost a agresi&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* Sartre Jean-Paul. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Vědomí a existence: Nástin teorie emocí&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8699</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8699"/>
		<updated>2014-11-17T00:59:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett Louise, Lycett John. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Evoluční psychologie člověka&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 551 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Šmarda Jan. (2007) &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Nakonečný Milan. (2000) &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast Verena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Hněv a jeho smysl&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Křivohlavý Jaro. (2004) &amp;lt;i&amp;gt;Jak přežít vztek, zlost a agresi&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* Sartre Jean-Paul. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Vědomí a existence: Nástin teorie emocí&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8403</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8403"/>
		<updated>2014-11-15T12:35:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8353</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8353"/>
		<updated>2014-11-14T23:59:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&amp;lt;ref&amp;gt;Šmarda Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 420 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8352</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8352"/>
		<updated>2014-11-14T23:57:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&amp;lt;ref&amp;gt;Šmarda Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 420 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8346</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8346"/>
		<updated>2014-11-14T22:37:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]]. Dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&amp;lt;ref&amp;gt;Šmarda Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 420 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8345</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8345"/>
		<updated>2014-11-14T22:37:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]]. Dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimasu odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&amp;lt;ref&amp;gt;Šmarda Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 420 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8343</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8343"/>
		<updated>2014-11-14T22:33:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]]. Dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&amp;lt;ref&amp;gt;Šmarda Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 420 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8342</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8342"/>
		<updated>2014-11-14T22:33:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]]. Dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zabarvení vnitřního prožívání ===&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Expresivní, výrazové chování ===&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fyziologická, tělesná složka ===&lt;br /&gt;
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&amp;lt;ref&amp;gt;Šmarda Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 420 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8330</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8330"/>
		<updated>2014-11-14T18:37:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]]. Dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Úrovně fenoménu ==&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&amp;lt;ref&amp;gt;Šmarda Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 420 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8313</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8313"/>
		<updated>2014-11-14T14:36:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&amp;lt;ref&amp;gt;Šmarda Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Biologie pro psychology a pedagogy&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 2., 420 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8310</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8310"/>
		<updated>2014-11-14T14:20:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Lidské emoce&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8309</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8309"/>
		<updated>2014-11-14T14:18:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.&amp;lt;ref&amp;gt;NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* BARRETT, L. DUNBAR, R. LYCETT, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* ŠMARDA, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, M. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* KAST, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* KŘIVOHLAVÝ, J. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada &lt;br /&gt;
* SARTRE, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8274</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8274"/>
		<updated>2014-11-13T20:56:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8273</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8273"/>
		<updated>2014-11-13T20:53:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8272</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8272"/>
		<updated>2014-11-13T20:52:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8271</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8271"/>
		<updated>2014-11-13T20:39:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=8221</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=8221"/>
		<updated>2014-11-13T18:31:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: Stránka vyprázdněna&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8220</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8220"/>
		<updated>2014-11-13T18:31:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8219</id>
		<title>Hněv</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hn%C4%9Bv&amp;diff=8219"/>
		<updated>2014-11-13T18:30:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: Založena nová stránka s textem „== Hněv == Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Pře…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=8194</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=8194"/>
		<updated>2014-11-13T15:03:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=8161</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=8161"/>
		<updated>2014-11-12T20:33:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&amp;lt;nowiki/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7974</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7974"/>
		<updated>2014-11-12T00:31:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7973</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7973"/>
		<updated>2014-11-12T00:31:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat jinak, účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7972</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7972"/>
		<updated>2014-11-12T00:26:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7971</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7971"/>
		<updated>2014-11-12T00:25:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom se mohli s nezvládnutelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dollard-Millerova hypotéza ====&lt;br /&gt;
Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7970</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7970"/>
		<updated>2014-11-12T00:23:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom se mohli s nezvládnutelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7969</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7969"/>
		<updated>2014-11-12T00:21:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, aby mohlo lépe pojmout nezvládnutou situaci. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7968</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7968"/>
		<updated>2014-11-12T00:20:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7967</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7967"/>
		<updated>2014-11-12T00:12:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7966</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7966"/>
		<updated>2014-11-12T00:11:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7965</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7965"/>
		<updated>2014-11-12T00:09:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy samo o sobě vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7964</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7964"/>
		<updated>2014-11-12T00:06:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pozemští tvorové by v mohli klíčových chvílích bez hněvu postrádat kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7963</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7963"/>
		<updated>2014-11-12T00:02:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hněv podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Jeho nevymizení zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7962</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7962"/>
		<updated>2014-11-12T00:00:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru prožitkových, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hněv podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Jeho nevymizení zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
* Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7960</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7960"/>
		<updated>2014-11-11T23:53:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru prožitkových, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hněv podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Jeho nevymizení zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7959</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7959"/>
		<updated>2014-11-11T23:49:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru prožitkových, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hněv podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Jeho nevymizení zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7957</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7957"/>
		<updated>2014-11-11T23:47:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru prožitkových, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevymizení hněvu a jeho zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto neoblíbeného citového hnutí, které podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7956</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7956"/>
		<updated>2014-11-11T23:47:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru prožitkových, behaviorálních a hormonálních, dočasných zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevymizení hněvu a jeho zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto neoblíbeného citového hnutí, které podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7955</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7955"/>
		<updated>2014-11-11T23:46:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru dočasných prožitkových, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevymizení hněvu a jeho zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto neoblíbeného citového hnutí, které podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7954</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7954"/>
		<updated>2014-11-11T23:45:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru prožitkových, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevymizení hněvu a jeho zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto neoblíbeného citového hnutí, které podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7953</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7953"/>
		<updated>2014-11-11T23:45:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru prožitkových, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu. Nevymizení hněvu a jeho zachování až do jednadvacátého století samo o sobě vypovídá o nepostradatelnosti tohoto neoblíbeného citového hnutí, které podporuje evolučně výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7951</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7951"/>
		<updated>2014-11-11T23:33:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století je evolučně snadno opodstatnitelné: hněv podporuje pro život výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7950</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7950"/>
		<updated>2014-11-11T23:32:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století je evolučně snadno opodstatnitelné: hněv podporuje pro život výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, popisuje výrazovou složku hněvu jako mírné sklopení hlavy, přivření očních víček, zúžení zornic, svraštění obočí, stisknutí rtů a napětí tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7949</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7949"/>
		<updated>2014-11-11T23:30:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Hněv ==&lt;br /&gt;
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století je evolučně snadno opodstatnitelné: hněv podporuje pro život výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel celou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, popisuje výrazovou složku hněvu jako mírné sklopení hlavy, přivření očních víček, zúžení zornic, svraštění obočí, stisknutí rtů a napětí tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7948</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7948"/>
		<updated>2014-11-11T23:27:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století je evolučně snadno opodstatnitelné: hněv podporuje pro život výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel celou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, popisuje výrazovou složku hněvu jako mírné sklopení hlavy, přivření očních víček, zúžení zornic, svraštění obočí, stisknutí rtů a napětí tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7947</id>
		<title>Uživatel:Lukáš Kutil</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=U%C5%BEivatel:Luk%C3%A1%C5%A1_Kutil&amp;diff=7947"/>
		<updated>2014-11-11T23:24:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lukáš Kutil: nový článek&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století je evolučně snadno opodstatnitelné: hněv podporuje pro život výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vynoření hněvu ==&lt;br /&gt;
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.&amp;lt;ref&amp;gt;http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Fenomén sestává ze tří složek ==&lt;br /&gt;
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.&amp;lt;ref&amp;gt;http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html &amp;lt;/ref&amp;gt; Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel celou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, popisuje výrazovou složku hněvu jako mírné sklopení hlavy, přivření očních víček, zúžení zornic, svraštění obočí, stisknutí rtů a napětí tvářových a krčních svalů.&amp;lt;ref&amp;gt;https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.&amp;lt;ref&amp;gt;http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm &amp;lt;/ref&amp;gt; V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia&lt;br /&gt;
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===&amp;lt;nowiki/&amp;gt;===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lukáš Kutil</name></author>
		
	</entry>
</feed>