<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Martina.Hanzlikova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Martina.Hanzlikova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Martina.Hanzlikova"/>
	<updated>2026-04-03T20:06:15Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_V%C3%BDvojov%C3%A9_psychologie&amp;diff=30654</id>
		<title>Státnicové otázky z Vývojové psychologie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_V%C3%BDvojov%C3%A9_psychologie&amp;diff=30654"/>
		<updated>2016-01-28T21:22:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Předmět a úkoly vývojové psychologie]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Základní determinace vývoje psychiky a vztah hlavních determinant]] || Filatová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Východiska základních směrů ve vývojové psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Přehled diagnostických a výzkumných metod vývojové psychologie, základní typy výzkumných projektů vývojové psychologie]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Prenatální období a jeho členění, škodlivé faktory prenatálního vývoje]]  || Kočandrlová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Porod a novorozenecké období, porodní alternativy, novorozenecké reflexy, raný vývoj senzoriky, potřeby novorozence, počátky motivace]]   || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vliv matky na raný vývoj dítěte a na jeho socioemocionální vývoj]] || Khánská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kojenecké období, rané formy učení, vývoj lokomoce, koordinace, experimentace, hlavní znaky vývoje a činnosti dítěte do jednoho roku, předřečové projevy dítěte a jejich význam]] || Malá&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Charakteristika batolecího věku]]|| Kubešková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj řeči v 1. a 2. roce života]] || Rynešová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Charakteristické znaky dítěte předškolní věku]] || Soňa B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj morálního usuzování, jednání, cítění]] || Ondřej Heřman&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj a druhy dětské hry, různé interpretace hry]] || Odvárková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Diagnostická hodnota dětské kresby - vývojová a klinická]]  ||Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mladší školní věk, přechod od předškolního věku do školního, změny v myšlení, ve vztazích, biologických znacích, charakteristika stadia konkrétních logických operací]] || Thea Sedláčková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnost pubescenta, stadium formálních logických operací]]  || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adolescence]]  || Novotná D. &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mladá dospělost]]||Černá D.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Střední dospělost]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozdní dospělost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Stárnutí a stáří, biologické, sociální a psychické aspekty, psychické schopnostní a osobnostní změny, adaptace na stáří]]  || Honza Kříž&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]]  || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Myšlenkový proud těžící z trendu zrání kognitivních struktur, podstata Piagetova přístupu k vývoji jedince, přehled fází kognitivního vývoje dle Piageta]]  || Bibiána Takáčová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Definice a různé pojetí socializace, rozdílné společensko- kulturní normy a cíle v procesu socializace, rodina jako základní socializační činitel, rodičovské výchovné postoje]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vývoj sociálně-psychologických vztahů v ontogenezi]]|| &lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha: Avicenum, 1983.&lt;br /&gt;
*LANGMEIER, J.; MATĚJČEK, Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974.&lt;br /&gt;
*MORGENSTERNOVÁ, M., ŠULOVÁ, L., SCHÖLL, L.: Bilingvismum a interkulturní komunikace. Praha, 1. Vyd., Wolters Kluwer, 2011, 128 str.&lt;br /&gt;
*PIAGET, J. ; INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha: SPN, 1970.&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ,L. Raný psychický vývoj dítěte, Praha, Karolinum, 2004, 2010&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ,L. Repetitorium vybraných poznatků vývojové psychologie, In: Mertin, V., Gillernová,I. (eds): Psychologie pro učitelky mateřské školy, Praha, Portál, 2003,2011&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ, L.: Morálně-etický vývoj dítěte, in: Weiss, P. a kol.: Etické otázky v  psychologii. Praha, Portál, 2011, s. 123–141, 349 str.&lt;br /&gt;
*ŠVANCARA, J. Diagnostika psychického vývoje. 3. vyd. Praha: Avicenum, 1980.&lt;br /&gt;
*VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. a II. Praha: Karolinum, 1996.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30644</id>
		<title>Státnicové otázky z Psychologie Osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30644"/>
		<updated>2016-01-28T19:57:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pojem osobnosti a přístupy k jejímu popisu]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Metody poznávání osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní anamnéza – faktory utvářející osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Konstituční přístupy v psychologii osobnosti]] || Baierová A.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vrozené a naučené v osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Interakce osobnosti a situace]] || Khánská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Temperament]]|| Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní vlastnosti a rysy]] || Matušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kognitivní styly]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Schopnosti a talent]] || Šárka Joklová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Životní hodnoty a osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kompetence a kompetenční modely]]|| Tetour&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Strukturální modely osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dynamika osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Obranné mechanismy]]|| Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývojové teorie osobnosti]] || Baierová A.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Normalita osobnosti]] || Martina J.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Poruchy osobnosti]] ||Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické typologie]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychoanalytická teorie osobnosti]]|| Kříž&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jungova analytická psychologie osobnosti]] || Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adlerova individuální psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neopsychoanalytické psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Gestalt psychologie osobnosti]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Transakční psychologie osobnosti]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Behaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neobehaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kognitivní psychologie osobnosti]]|| Schinková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Humanistická psychologie osobnosti]] || Klára Vož&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie osobnosti]] || Klára Vož&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Faktorová psychologie osobnosti]]|| Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Biologická psychologie osobnosti]] || Martina J.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Optimalita osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1983. &lt;br /&gt;
*Blatný, M. a kol. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2010.&lt;br /&gt;
*Drapela, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum, 1999, 2003. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologická charakteristika osobnosti. Praha: Karolinum, 2000, 2003. &lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada, 2007, 2010&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30641</id>
		<title>Státnicové otázky z Psychologie Osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30641"/>
		<updated>2016-01-28T19:42:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pojem osobnosti a přístupy k jejímu popisu]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Metody poznávání osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní anamnéza – faktory utvářející osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Konstituční přístupy v psychologii osobnosti]] || Baierová A.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vrozené a naučené v osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Interakce osobnosti a situace]] || Khánská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Temperament]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní vlastnosti a rysy]] || Matušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kognitivní styly]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Schopnosti a talent]] || Šárka Joklová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Životní hodnoty a osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kompetence a kompetenční modely]]|| Tetour&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Strukturální modely osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dynamika osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Obranné mechanismy]]|| Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývojové teorie osobnosti]] || Baierová A.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Normalita osobnosti]] || Martina J.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Poruchy osobnosti]] ||Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické typologie]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychoanalytická teorie osobnosti]]|| Kříž&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jungova analytická psychologie osobnosti]] || Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adlerova individuální psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neopsychoanalytické psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Gestalt psychologie osobnosti]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Transakční psychologie osobnosti]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Behaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neobehaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kognitivní psychologie osobnosti]]|| Schinková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Humanistická psychologie osobnosti]] || Klára Vož&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie osobnosti]] || Klára Vož&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Faktorová psychologie osobnosti]]|| Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Biologická psychologie osobnosti]] || Martina J.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Optimalita osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1983. &lt;br /&gt;
*Blatný, M. a kol. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2010.&lt;br /&gt;
*Drapela, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum, 1999, 2003. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologická charakteristika osobnosti. Praha: Karolinum, 2000, 2003. &lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada, 2007, 2010&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10452</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10452"/>
		<updated>2014-11-30T15:39:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkosti často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi (potom není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může být vzbuzována skupinovým tlakem mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Související články'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Úzkostné poruchy]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud, primární emoce&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10450</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10450"/>
		<updated>2014-11-30T15:38:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkosti často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi (potom není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může být vzbuzována skupinovým tlakem mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Související články'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Úzkostné poruchy]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10448</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10448"/>
		<updated>2014-11-30T15:37:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkosti často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi (potom není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může být vzbuzována skupinovým tlakem mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Související články'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10446</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10446"/>
		<updated>2014-11-30T15:34:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkosti často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi (potom není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může být vzbuzována skupinovým tlakem mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10444</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10444"/>
		<updated>2014-11-30T15:33:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkosti často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi (potom není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může být vzbuzována skupinovým tlakem mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10441</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10441"/>
		<updated>2014-11-30T15:31:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkosti často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi (potom není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10437</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10437"/>
		<updated>2014-11-30T15:28:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkosti často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi (potom není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10436</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10436"/>
		<updated>2014-11-30T15:27:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkosti často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10420</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10420"/>
		<updated>2014-11-30T15:19:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
úzkost, úzkostnost, strach, útok nebo útěk, napětí, bolest, separační úzkost, attachement, úzkost ze smrti, automatická úzkost, signální úzkost, Sigmund Freud&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10409</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10409"/>
		<updated>2014-11-30T15:14:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. ZRYCHLENÁ SRDEČNÍ AKCE:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. BOLEST NA HRUDI:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. DECHOVÉ OBTÍŽE:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. ZAŽÍVACÍ A TRÁVICÍ POTÍŽE:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. POCIT SLABOSTI, BLÍŽÍCÍCH SE MDLOB, ZÁVRATĚ:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. KOŽNÍ PŘÍZNAKY:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. BOLEST HLAVY:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. BOLESTI ZAD:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. MDLOBY:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10407</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10407"/>
		<updated>2014-11-30T15:12:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. ZVÝŠENÉ SVALOVÉ NAPĚTÍ:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10405</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10405"/>
		<updated>2014-11-30T15:11:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Úzkostné poruchy]]''' se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10402</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10402"/>
		<updated>2014-11-30T15:10:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;/&amp;gt; &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10401</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10401"/>
		<updated>2014-11-30T15:09:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10396</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10396"/>
		<updated>2014-11-30T15:06:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref name&amp;quot;vymětal&amp;quot;&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10391</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10391"/>
		<updated>2014-11-30T15:01:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaroslava Raudenská, Alena Javůrková . (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10387</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10387"/>
		<updated>2014-11-30T14:58:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': pokud jedinec trpí onemocněním ohrožující život, je konfrontován se svou vlastní smrtelností, což vede k akutnímu (ale i chronickému) stresu.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10379</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10379"/>
		<updated>2014-11-30T14:52:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Omezení pracovní výkonnosti''': někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* '''Odchod do důchodu''': penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &lt;br /&gt;
* '''Strach z blížící se smrti a umírání''': strach ze smrti se objevuje i v jiných stádiích života, ale spolu se stárnutím se objevuje častěji. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10378</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10378"/>
		<updated>2014-11-30T14:52:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Omezení pracovní výkonnosti: někdy dojde k přeřazení na jiné (méně prestižní) místo.&lt;br /&gt;
* Odchod do důchodu: penzista zásadně přeorganizuje své životní aktivity. Už není ekonomicky nezávislý. &lt;br /&gt;
* Strach z blížící se smrti a umírání: strach ze smrti se objevuje i v jiných stádiích života, ale spolu se stárnutím se objevuje častěji. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10370</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10370"/>
		<updated>2014-11-30T14:37:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Jan Vymětal a kol. (2000). Speciální psychoterapie: Úzkost a strach. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10369</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10369"/>
		<updated>2014-11-30T14:36:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Marie Vágnerová. (2008). Psychopatologie pro pomáhající profese. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10368</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10368"/>
		<updated>2014-11-30T14:36:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Alena Plháková. (2003). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10367</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10367"/>
		<updated>2014-11-30T14:35:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
* Jeroným Janíček. (2008). Když úzkost bolí. (1. vyd., 208 s.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10366</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10366"/>
		<updated>2014-11-30T14:34:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
* Radkin Honzák. (1995). Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře. (1. vyd., 70 s.). Praha: Maxdorf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10365</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10365"/>
		<updated>2014-11-30T14:33:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Stanislav Drvota. (1973). Úzkost a strach. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10363</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10363"/>
		<updated>2014-11-30T14:31:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Klíčová slova'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10359</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10359"/>
		<updated>2014-11-30T14:27:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=='''Použitá literatura'''==&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10358</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10358"/>
		<updated>2014-11-30T14:25:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Neplánované početí''' nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10357</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10357"/>
		<updated>2014-11-30T14:23:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &amp;lt;ref&amp;gt;Marie Vágnerová. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Psychopatologie pro pomáhající profese&amp;lt;/i&amp;gt;. (4. vyd., 872 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10356</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10356"/>
		<updated>2014-11-30T14:21:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10355</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10355"/>
		<updated>2014-11-30T14:20:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Úzkostnost''' je trvalejší osobnostní rys. Jedná se o stabilně zvýšenou pohotovost k pociťování nejistoty a k reagování úzkostnými prožitky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10353</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10353"/>
		<updated>2014-11-30T14:19:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Úzkostnost je trvalejší osobnostní rys. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10342</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10342"/>
		<updated>2014-11-30T13:59:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány.&amp;lt;ref&amp;gt;Jan Vymětal a kol. (2000). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie: Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 482 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10341</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10341"/>
		<updated>2014-11-30T13:56:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány. Přibližně 80% žen zažívá v průběhu menopauzy vazomotorické symptomy (návaly horka, noční pocení) a asi 20% z nich považuje tyto obtíže za natolik nepříjemné, že vyžadují léčbu. &amp;lt;ref&amp;gt;Myra Hunter. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Bio-psycho-socio-cultural perspectives on menopause&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10297</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10297"/>
		<updated>2014-11-30T12:58:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* '''Strach z rodičovství''': obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. &amp;quot;Selhání&amp;quot; dítěte považujeme i za své vlastní &amp;quot;selhání&amp;quot;. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k &amp;quot;první životní rekapitulaci&amp;quot; člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* '''Klimakterium''': ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10296</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10296"/>
		<updated>2014-11-30T12:57:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
* Strach z rodičovství: obecně máme tendenci posuzovat hodnotu sebe, jakožto dobrého rodiče, podle činů a schopností našeho dítěte. „Selhání“ dítěte považujeme i za své vlastní „selhání“. &lt;br /&gt;
* V období mladé dospělosti dochází k „první životní rekapitulaci“ člověka (partner, děti, vzdělání, kariéra) → možný vznik intenzivní úzkosti. &lt;br /&gt;
* Klimakterium: ztráta schopnosti reprodukce a emoční rozlady mohou být velmi špatně prožívány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10294</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10294"/>
		<updated>2014-11-30T12:55:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršení motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10284</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10284"/>
		<updated>2014-11-30T12:42:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršené motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Neplánované početí nebo naopak neschopnost počít bývají zdrojem silných úzkostí. '''Neplodnost''' představuje u jedince intenzivní zásah do jeho sebehodnocení.  Zdrojem úzkosti jsou také obavy o zdravotní stav budoucího dítěte. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10279</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10279"/>
		<updated>2014-11-30T12:36:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršené motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPĚLOSTI'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10278</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10278"/>
		<updated>2014-11-30T12:34:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršené motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10277</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10277"/>
		<updated>2014-11-30T12:33:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* '''Velmi rychlý růst''': může vést ke zhoršené motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* '''Hormonální změny''', které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* '''Rozvoj sexuality → navazování vztahů''': dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* '''Zahájení pohlavního života''': silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává '''druhá fáze separačního procesu''': konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10276</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10276"/>
		<updated>2014-11-30T12:32:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* Velmi rychlý růst: může vést ke zhoršené motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* Hormonální změny, které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
* Rozvoj sexuality → navazování vztahů: dospívající už věnují pozornost více opačnému pohlaví. Úzkost může vzbuzovat skupinový tlak mezi vrstevníky. &lt;br /&gt;
* Zahájení pohlavního života: silným zdrojem úzkosti může být konflikt mezi biologickou podstatou jedince a jejím odmítáním. Dalším zdrojem úzkosti může být skutečnost, že sexualita je provázána se sociálním statusem jedince. &lt;br /&gt;
* Nastává druhá fáze separačního procesu: konflikt mezi snahou o co největší osamostatnění se a strachem z toho pramenícího&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10275</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10275"/>
		<updated>2014-11-30T12:31:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dochází k rozsáhlým změnám v somatické oblasti&lt;br /&gt;
* Velmi rychlý růst: může vést ke zhoršené motorické koordinace, poklesu sportovní výkonnosti, „neohrabanosti“.&lt;br /&gt;
* Hormonální změny, které souvisí s nástupem činnosti pohlavních orgánů: zdrojem úzkosti bývá rozvoj sekundárních pohlavních znaků. Také nástup menstruačního cyklu je z psychického hlediska významnou událostí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10274</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10274"/>
		<updated>2014-11-30T12:30:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''ÚZKOST V OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10271</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10271"/>
		<updated>2014-11-30T12:09:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do '''mateřské školy''' s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* '''Nástup do školy''' představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena '''tzv. školní zralost''', pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy '''strachu ze smrti'''. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10269</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10269"/>
		<updated>2014-11-30T12:08:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do mateřské školy s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
* Nástup do školy představuje velký mezník v životě dítěte. Je potřeba, aby u dítěte byla dosažena tzv. školní zralost, pak je schopné přiměřeně se adaptovat na podmínky školní docházky.&lt;br /&gt;
* V období 9 až 11 let dochází k pochopení a přijetí definitivnosti smrti, s čímž se může pojit vznik nové úzkosti, tedy strachu ze smrti. &lt;br /&gt;
* Kolem 10. – 11. roku narůstá úzkost ze srovnávání s druhými. Pro dítě je důležité „vyrovnat se“ svým vrstevníkům. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10268</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10268"/>
		<updated>2014-11-30T12:07:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Martina.Hanzlikova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''', jakožto biologicky podmíněná [[emoce]], prochází v průběhu života člověka složitým vývojem. &lt;br /&gt;
* Jedincovo okolí chápeme jednak jako zdroj úzkostných prožitků, ale i jako něco, co může pomáhat úzkost zvládat.&lt;br /&gt;
* V jednotlivých vývojových stádiích jsme konfrontováni s vývojovými úkoly, které mohou způsobit vznik úzkosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''VÝVOJ ÚZKOSTNÝCH PROŽITKŮ A MECHANISMŮ JEJICH ZVLÁDÁNÍ V DĚTSKÉM VĚKU'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Dle '''Erika Eriksona''' si dítě musí vytvořit '''pocit základní důvěry''', aby mohlo v dalším životě zvládat situace úzkosti a ohrožení.&lt;br /&gt;
* Kolem osmého měsíce života se objevuje '''úzkost z cizích'''. Dítě reaguje úzkostně, pokud se k němu přiblíží neznámá osoba. Tato úzkost postupně mizí v průběhu druhého roku života. &lt;br /&gt;
* '''Separační úzkost''': strach, kterým dítě reaguje na odloučení od matky. Objevuje se v období mezi 7. – 12. Měsícem, vrcholí v období mezi 14. – 18. Měsícem. Její objevení i postupné vymizení je známkou zdravého vývoje. &lt;br /&gt;
* Na vývoj úzkosti má vliv kvalita „primárního“ '''attachementu''' (silná emoční vazba jedince k jeho blízkým). Rozlišujeme 3 typy attachementu:&lt;br /&gt;
:A) bezpečný: je východiskem pro další vývoj, umožňuje jedinci navazovat dobré vztahy s okolím&lt;br /&gt;
:B) úzkostný/vzdorující&lt;br /&gt;
:C) úzkostný/vyhýbavý&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Děti s úzkostným vztahem k attachmentové figuře (matce) reagují úzkostně i na další lidi → jejich sociální interakce nejsou tolik uspokojivé. Ve vztazích jsou méně jisté, ohrožené. Zkoumání okolí v těchto dětech vzbuzuje úzkost.&lt;br /&gt;
* Vstup do mateřské školy s sebou může nést obtíže. Je potřeba, aby dítě bylo schopné přijmout „mateřskou instituci“ za náhradu matky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Martina.Hanzlikova</name></author>
		
	</entry>
</feed>