<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Pameti+10</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Pameti+10"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Pameti_10"/>
	<updated>2026-04-20T02:54:24Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pr%C5%AFmyslov%C3%A9_vlastnictv%C3%AD&amp;diff=138648</id>
		<title>Průmyslové vlastnictví</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pr%C5%AFmyslov%C3%A9_vlastnictv%C3%AD&amp;diff=138648"/>
		<updated>2025-12-19T10:20:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Označení původu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Průmyslové vlastnictví''' je druh právní ochrany, jenž chrání předměty nehmotné povahy, které jsou výsledkem vědecko-technické činnosti a mají průmyslovou využitelnost tj. jsou opakovaně využívány při hospodářské činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;PIC&amp;quot;&amp;gt;PIČMANOVÁ MARIE. &amp;lt;i&amp;gt;Patentové informace: přehled pojmů&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1995, 40 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; Průmyslové vlastnictví je jednou z oblastí [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|duševního vlastnictví]], přičemž nezahrnuje autorská práva.&amp;lt;ref name=&amp;quot;PIC&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vznikem Úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví v roce 1883 v Paříži byly položeny základy moderní právní ochrany, jejichž hlavní  principy jsou platné do dnešní doby. Tato úmluva zabezpečuje všem zúčastněným státům stejná práva a povinnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;FR&amp;quot;&amp;gt;FRANKLOVÁ,  Martina. &amp;lt;i&amp;gt;Patenty a jejich klasifikace&amp;lt;/i&amp;gt;. Dostupné z: http://pspev.cvut.cz/moodle/mod/resource/view.php?id=962&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Práva průmyslového vlastnictví zahrnují mimo jiné patenty, užitné a průmyslové vzory, ochranné známky, označení původu, obchodní názvy či databáze, přičemž jejich právní ochrana je podmíněna registrací příslušném úřadě (např. Úřad průmyslového vlastnictví) a dále i možností právního vymáhání proti zásahům do těchto práv. Tato ochrana je upravena i v zákoně č. 221/2006 Sb. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, který stanoví opatření, jimiž se mohou držitelé práv bránit proti jejich porušování.&amp;lt;ref&amp;gt;DOSTUPNÝ ADVOKÁT. zákon č. 221/2006 Sb. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Dostupné z: https://dostupnyadvokat.cz/zakony/221-2006&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Formy průmyslového vlastnictví==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Patent===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*právní ochrana nových vynálezů (výrobky a technologie různého charakteru), které jsou průmyslově využitelné a vychází z vynálezecké činnosti&lt;br /&gt;
*pokud [[patent]] splňuje veškeré formální náležitosti, je zveřejněn do 18 měsíců od přihlášení na příslušném úřadě&lt;br /&gt;
*v době platnosti patentu musí přihlašovatel platit udržovací poplatky&amp;lt;ref name=&amp;quot;FR&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*jeho platnost je teritoriálně a časově omezena maximálně na 20 let&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Ochranná známka===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*používá se ke grafickému rozlišení výrobků či služeb téhož druhu&lt;br /&gt;
*zvyšuje orientaci na trhu, protože [[Ochranné známky|ochranná známka]] s dobrou pověstí je jistou zárukou kvality&amp;lt;ref&amp;gt;PIČMAN,  Dobroslav. &amp;lt;i&amp;gt;Patentové a známkové informace a rešerše&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2004, 207 s. ISBN 80-86855-08-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*člení se do několika skupin: slovní (text, čísla, slogany), obrazové (obrazový motiv bez textu), trojrozměrné (originální tvar) a kombinované (kombinace textu, obrazu a tvaru)&amp;lt;ref name=&amp;quot;CAD&amp;quot;&amp;gt;ČADA KAREL. &amp;lt;i&amp;gt;Průmyslověprávní informace&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002, 123 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*ochrana na 10 let s možností neustálého prodlužování&amp;lt;ref name=&amp;quot;FR&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Užitný vzor===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[užitný vzor]] je ochrana pro méně složité vynálezy s menšími finančními investicemi&lt;br /&gt;
*výhody: nižší přihlašovací poplatky a žádné průběžné udržovací poplatky&lt;br /&gt;
*schvalovací řízení trvá zhruba 4 měsíce, ochrana na 4 roky s možností si ji prodloužit až na 10 let&amp;lt;ref name=&amp;quot;CAD&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Průmyslový vzor===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[průmyslový vzor]] zahrnuje kreativní oblast designu tj. vnější vzhled výrobku a jeho jednotlivých částí (barva, obrys, textura, zdobení a všechny další věci poznatelné smysly)&lt;br /&gt;
*ochrana na 5 let s možností prodloužení až na 25 let&lt;br /&gt;
*předpoklad ochrany je novost (nikdy to nebylo zveřejněno) a individualita (celkový dojem, který působí na uživatele)&amp;lt;ref name=&amp;quot;CAD&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Označení původu===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*výrobek s označením původu je spojován s místem svého původu a díky tomu má charakteristické vlastnosti nebo kvalitu vycházející z dané oblasti&lt;br /&gt;
*základem je zeměpisný název výrobku pro udělení ochrany&lt;br /&gt;
*doba ochrany není časově omezena&lt;br /&gt;
*je možné aby se ke stejnému původu přihlásilo i více uživatelů ( musí však splňovat všechny náležité podmínky)&amp;lt;ref name=&amp;quot;CAD&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na rozdíl od autorských práv, která vznikají okamžitě vytvořením díla, práva průmyslového vlastnictví musí být registrována u příslušného úřadu, aby byla právně vymahatelná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Právo na ochranu proti nekalé soutěži===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Právo na ochranu proti nekalé soutěži]] je právní ochrana proti neeticky jednajícím subjektům, které svojí činností poškozují konkurenci nebo spotřebitele např. podobností výrobků, poškozování pověsti apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;PIC&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Know-how===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[know-how]] jsou výrobně-technické znalosti, které nespadají pod právní ochranu&amp;lt;ref name=&amp;quot;PIC&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Zdroje informací průmyslového vlastnictví==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zdarma na internetových stránkách [http://www.upv.cz Úřadu průmyslového vlastnictví ČR], které jsou platné pro území České republiky (obsahuje např. národní, ale i mezinárodní patenty) nebo na příslušných úřadech jednotlivých států&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Úřad průmyslového vlastnictví&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*nebo v [[Databázová centra|databázových centrech]] (např. STN International, Dialog, Questel-Orbit)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*ČADA, Karel. Průmyslověprávní informace. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002. 79, [123] s. ISBN 80-246-0314-4.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*PIČMAN, Dobroslav. Patentové a známkové informace a rešerše. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2004. 207 s. ISBN 80-86855-08-2.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*PIČMANOVÁ, Marie. Patentové informace: přehled pojmů. 1. vyd. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1995. 42 s. ISBN 80-85100-41-X.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Související články===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Patent]]&lt;br /&gt;
*[[Ochranné známky]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
ochranná známka, užitný vzor, patent, průmyslový vzor, označení původu, nekalá soutěž, duševní vlastnictví, informační zdroje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vydavatelství / nakladatelství a legislativní otázky]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Články k ověření učitelem Římanová]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=GDPR&amp;diff=71378</id>
		<title>GDPR</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=GDPR&amp;diff=71378"/>
		<updated>2025-02-27T15:35:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Definice GDPR */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Definice GDPR==&lt;br /&gt;
Zkratka GDPR v českém znění znamená '''Obecné nařízení o [[Ochrana osobních údajů|ochraně osobních údajů]]''' (anglicky General Data Protection Regulation). GDPR představuje nový právní rámec ochrany osobních údajů v evropském prostoru s cílem hájit co nejvíce práva občanů EU proti neoprávněnému zacházení s jejich [[Data|daty]] včetně osobních údajů. GDPR se týká všech firem a institucí, ale i jednotlivců a online služeb, které zpracovávají data uživatelů. GDPR zavedlo astronomické pokuty za porušování pravidel a nařizuje některým správcům nebo zpracovatelům osobních údajů zřídit nezávislou kontrolní funkci DPO (Data Protection Officer, tj. Pověřenec pro ochranu osobních údajů). &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Co je GDPR? GDPR.cz [online] [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.gdpr.cz/gdpr/.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Cíle GDPR:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*nastavit jednotný právní rámec a pravidla pro zacházení s osobními údaji napříč EU&lt;br /&gt;
*chránit základní práva a svobody fyzických osob, a zejména jejich právo na ochranu osobních údajů&lt;br /&gt;
*hájit co nejvíce práva občanů EU proti neoprávněnému zacházení s jejich daty/osobními údaji&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zásady zpracování osobních údajů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Zákonnost, korektnost, transparentnost&lt;br /&gt;
*Účelové omezení&lt;br /&gt;
*Minimalizace údajů (omezení na nezbytný rozsah)Přesnost (opravy, vymazání)&lt;br /&gt;
*Omezení uložení&lt;br /&gt;
*Integrita a důvěrnost (zabezpečení – technické, organizační opatření)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Souhlas se zpracováním osobních údajů:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*souhlas nemusí být písemný, ale musí být doložitelný&lt;br /&gt;
*stejně snadné, jako jeho udělení musí být také jeho odvolatelnost - po odvolání souhlasu musí správce osobních údajů okamžitě ukončit jejich zpracování pro dané účely, pokud neexistuje jiný právní důvod pro jejich zpracování &amp;lt;ref&amp;gt;PREUSS, Ondřej. Souhlas se zpracováním osobních údajů a jeho odvolání. Dostupný advokát [online]. 2024-04-06  [cit.2025-0227]. Dostupné z: https://dostupnyadvokat.cz/blog/gdpr-souhlas-odvolani&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*v ČR děti od dovršení 15 let mohou dávat souhlas sami (do 15 roku za ně souhlas dávají jejich rodiče)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Zákony==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''[[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES|Směrnice 95/46/ES]]''' O ochraně fyzických osob v souvislosti se [[Zpracování osobních údajů|zpracováním osobních údajů]] a o volném pohybu těchto údajů - jedná se o předchůdce GDPR. První verze je z roku 1995 a následně docházelo k její aktualizaci až do nahrazení roku 2018.&lt;br /&gt;
*'''Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679''' - O ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním [[Osobní údaje|osobních údajů]] a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES. Bylo vydáno 27.4.2016 s účinností od 25.5.2018. Obecné nařízení nemění základní zásady zpracování osobních údajů či základní pojmy jako jsou např. osobní údaj, subjekt údajů, správce, zpracovatel či zpracování. Nerozšiřuje ani svoji působnost oproti předchozí právní úpravě. Pro některá zpracování, resp. subjekty, však klade vyšší nároky při zpracování osobních údajů.&lt;br /&gt;
*'''Zákon č. 110/2019 Sb., O zpracování osobních údajů.''' Dále jen adaptační zákon, upravuje a upřesňuje aplikaci evropské normy do prostředí ČR. Byl vydán 12.3.2019 s účinností od 24.4.2019. Vejitím Adaptačního zákona v účinnost bylo do českého právního řádu zakotveno několik desítek ustanovení, jejichž cílem je upřesnit práva a povinnosti vyplývající z Nařízení GDPR. Tento nový zákon konkretizuje především některá obecná ustanovení Nařízení GDPR, která se týkají věkové hranice k udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů, ustanovení týkajících se výše pokut nebo informační povinnosti správce osobních údajů. &amp;lt;ref&amp;gt;CHLEBUS, Tomáš a Jakub DOSTÁL, Nový zákon o zpracování osobních údajů. epravo.cz [online] 2019 [cit. 2021-01-30]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/novy-zakon-o-zpracovani-osobnich-udaju-109312.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Zákon č. 111/2019 Sb.''', kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů. Tzv. doprovodný zákon obsahuje souhrn úprav stávajících právních předpisů s dopade pouze na [[Orgán veřejné moci|orgány veřejné moci]], např. [[Trestní řád|trestní řád]], o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, [[Notářský řád|notářského řádu]] atp. Byl vydán 12. 3. 2019 s účinnost od 24. 4. 2019.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Osobní údaje==&lt;br /&gt;
Osobní údaje jsou veškeré [[Informace|informace]] vztahující se k identifikované či identifikovatelné fyzické osobě. Mezi obecné osobní údaje řadíme jméno, pohlaví, věk a datum narození, osobní stav, ale také [[IP adresa|IP adresu]] a fotografický záznam. Mezi osobní údaje řadíme i tzv. organizační údaje, kterými jsou například [[E-mail|e-mailová adresa]], telefonní číslo či různé identifikační údaje vydané státem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zvláštní kategorie osobních údajů===&lt;br /&gt;
Zvláštní kategorie osobních údajů jsou takové osobní údaje, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení, členství v odborech, zdravotním stavu či o sexuálním životě nebo sexuální orientaci fyzické osoby. Za zvláštní kategorii údajů jsou považovány i genetické a biometrické údaje, které jsou zpracovávány za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zvláštní kategorie osobních údajů lze zpracovávat, pokud:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subjekt údajů udělil výslovný souhlas,&lt;br /&gt;
*zpracování je nezbytné pro plnění povinností v oblasti [[Pracovní právo|pracovního práva]], [[Pracovní právo|práva sociálního zabezpečení]] a sociální ochrany,&lt;br /&gt;
*zpracování je nutné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby v případě, že subjekt údajů není fyzicky nebo právně způsobilý udělit souhlas,&lt;br /&gt;
*zpracování provádí v rámci svých oprávněných činností nadace, sdružení či jiný neziskový subjekt, který sleduje politické, filozofické, náboženské nebo odborové cíle, za podmínky, že se zpracování vztahuje pouze na současné nebo bývalé členy nebo na osoby, které s tímto subjektem udržují pravidelné styky související s jeho cíli, a že tyto osobní údaje nejsou bez souhlasu subjektu údajů zpřístupňovány mimo tento subjekt,&lt;br /&gt;
*zpracování se týká osobních údajů zjevně zveřejněných subjektem údajů,&lt;br /&gt;
*zpracování je nezbytné pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků nebo při jednání soudů,&lt;br /&gt;
*zpracování je nezbytné z důvodu významného veřejného zájmu,&lt;br /&gt;
*zpracování je nezbytné pro účely preventivního nebo pracovního lékařství, pro posouzení pracovních schopností zaměstnance, lékařské diagnostiky, poskytování zdravotní nebo sociální péče atd.,&lt;br /&gt;
*zpracování je nezbytné z důvodu veřejného zájmu v oblasti [[Veřejné zdraví|veřejného zdraví]], jako je ochrana před vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami nebo zajištění bezpečnosti zdravotní péče, léčivých přípravků nebo zdravotnických prostředků,&lt;br /&gt;
*zpracování je nezbytné pro účely [[Archiv|archivace]] ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro [[Statistika|statistické]] účely. &amp;lt;ref&amp;gt;Zvláštní kategorie osobních údajů. Ministerstvo vnitra České republiky [online] [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/gdpr/clanek/zvlastni-kategorie-osobnich-udaju.aspx.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hlavní role v rámci GDPR'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Subjekt údajů:''' fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují (např. zaměstnanec)&lt;br /&gt;
*'''Správce:''' fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů (např. zaměstnavatel)&lt;br /&gt;
*'''Zpracovatel:''' fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který zpracovává osobní údaje pro správce (např. poskytovatel služeb [[Bezpečnost a ochrana zdraví při práci|BOZP]])&lt;br /&gt;
*'''Příjemce:''' fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, kterým jsou osobní údaje poskytnuty, ať už se jedná o třetí stranu, či nikoli (např. pojišťovna při šetření pracovního úrazu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Práva subjektu údajů===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*subjekt má v první řadě právo na to být informován o zpracování svých osobních údajů při shromažďování osobních údajů&lt;br /&gt;
*právo na přístup k osobním údajům,&lt;br /&gt;
*právo na opravu, respektive doplnění,&lt;br /&gt;
*právo na výmaz,&lt;br /&gt;
*právo na omezení zpracování,&lt;br /&gt;
*právo na přenositelnost údajů,&lt;br /&gt;
*právo vznést námitku,&lt;br /&gt;
*právo nebýt předmětem automatizovaného individuálního rozhodování s právními či obdobnými účinky, zahrnujíce i profilování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Právo být zapomenut'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Právo být zapomenut představuje povinnost správce zlikvidovat osobní údaje, pokud je splněna alespoň jedna podmínka:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*osobní údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny nebo jinak zpracovány,&lt;br /&gt;
*subjekt údajů odvolá souhlas a neexistuje žádný další právní důvod pro zpracování,&lt;br /&gt;
*subjekt údajů vznese námitky proti zpracování a neexistují žádné převažující oprávněné důvody pro zpracování,&lt;br /&gt;
*osobní údaje byly zpracovány protiprávně,&lt;br /&gt;
*osobní údaje musí být vymazány ke splnění právní povinnosti,&lt;br /&gt;
*osobní údaje byly shromážděny v souvislosti s nabídkou služeb [[Informační společnost|informační společnosti]] podle článku 8 odst. 1 obecného nařízení. &amp;lt;ref&amp;gt;Práva subjektu údajů. Úřad pro ochranu osobních údajů [online] [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/6-prava-subjektu-udaju/d-27276/p1=3938.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Sankce===&lt;br /&gt;
V případě porušení, nezavedení či nepřipravenosti na nové nařízení hrozí povinným subjektům vysoké pokuty, které mohou být v mnoha případech až likvidační. Maximální výše pokuty je dle Nařízení GDPR 20.000.000 eur nebo 4 % z celkového ročního obratu společnosti (vyšší z obou možností) v rámci České republiky je tato částka upravena a snížena na '''max. 10 milion CZK'''. V rámci udělení sankce bude dále záviset na řadě faktorů, jako je např. povaha, závažnost a délka porušování, počet poškozených občanů a míra škody, kroky podniknuté správcem či zpracovatelem ke zmírnění škod, kategorie osobních údajů dotčené porušením a řada dalších. Kromě udělení těchto správních pokut mohou být správci či zpracovatelé osobních údajů navíc vystaveni žalobám podaným fyzickými osobami s nárokem na náhradu škody v případě hmotné či nehmotné újmy. &amp;lt;ref&amp;gt;Jaké sankce hrozí firmám, které budou GDPR ignorovat. GDPR.CZ [online] [cit. 2021-01-26]. Dostupné z: https://www.gdpr.cz/gdpr/sankce/.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===DPA===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Celým názvem '''Smlouva o zpracování osobních údajů''' (Data Processing Agreement)&lt;br /&gt;
*Tuto smlouvu spolu uzavírají správci a zpracovatelé, které chtějí pověřit zpracováním osobních údajů&lt;br /&gt;
*Ve smlouvě stanovují pokyny, podmínky, povinnosti a požadovaná opatření při zpracování osobních údajů&lt;br /&gt;
*Zpracovateli nejsou osoby, které se při provádění svých služeb, tj. plnění smlouvy s objednatelem (jinak správcem osobních údajů), mohou pouze nahodile dostat do styku s osobními údaji zpracovávanými tímto správcem, aniž by osobní údaje, jakkoliv zpracovávaly. (např. právní poradci, servis [[Informační technologie|IT techniky]] atd.)&lt;br /&gt;
*Příkladem je mzdová agenda, externí [[E-learning|e-learning]] atd. &amp;lt;ref&amp;gt;Zpracovatel. Úřad pro ochranu osobních údajů [online] [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/zpracovatel/d-29316/p1=4753.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===DPO===&lt;br /&gt;
Důležitým pilířem prokazování souladu s GDPR je jmenování tzv. pověřence pro ochranu osobních údajů neboli DPO (anglicky Data Protection Officer). Ten musí být přímo podřízen vrcholovým řídícím pracovníkům správce nebo zpracovatele. Hlavním úkolem DPO bude monitorování souladu zpracování osobních údajů s povinnostmi vyplývajícími z nařízení, provádění interních auditů, školení pracovníků a celkové řízení agendy interní ochrany dat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Jmenování a ohlášení pověřence'''&lt;br /&gt;
Povinnost jmenovat pověřence se netýká všech správců nebo zpracovatelů, ale pouze těch, kteří provádějí zpracování uvedená v čl. 37 odst. 1 obecného nařízení, pokud:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zpracování provádí orgán veřejné moci či veřejný subjekt;&lt;br /&gt;
*hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v operacích zpracování, které kvůli své povaze, svému rozsahu nebo svým účelům vyžadují rozsáhlé pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů;&lt;br /&gt;
*hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v rozsáhlém zpracování zvláštních kategorií údajů a osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů. &amp;lt;ref&amp;gt;Jmenování a ohlášení pověřence. Úřad pro ochranu osobních údajů [online] [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/jmenovani-a-ohlaseni-poverence/ds-5552/archiv=0&amp;amp;p1=5550.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Úkoly pověřence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*poskytování informací a poradenství správci či zpracovateli, včetně zaměstnanců, kteří se na zpracování podílejí,&lt;br /&gt;
*monitorování souladu s nařízením GDPR a dalšími souvisejícími předpisy,&lt;br /&gt;
*poskytování poradenství na požádání, pokud jde o posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, a monitorování jeho uplatňování&lt;br /&gt;
*vypracování záznamů o činnostech zpracování&lt;br /&gt;
*spolupráce s dozorovým úřadem &amp;lt;ref&amp;gt;Postavení a úkoly pověřence. Úřad pro ochranu osobních údajů [online] [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/postaveni-a-ukoly-poverence/ds-5556/archiv=0&amp;amp;p1=5550.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Úřadu pro ochranu osobních údajů==&lt;br /&gt;
[[Úřad pro ochranu osobních údajů|Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)]] je na základě zákona o zpracování osobních údajů ústředním správním úřadem pro oblast ochrany osobních údajů. Jeho hlavními úkoly jsou monitorovat a vymáhat uplatňování obecného nařízení a dalších předpisů upravujících některé otázky ochrany osobních údajů, tedy působit jako dozorový úřad, a zvyšovat povědomí veřejnosti o ochraně osobních údajů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Role ÚOOÚ. Úřad pro ochranu osobních údajů [online] [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.uoou.cz/role-uoou/ds-4726/archiv=0&amp;amp;p1=3938.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==GDPR a knihovny==&lt;br /&gt;
Vzhledem k tomu, že i [[Veřejná knihovna|knihovny]] přichází do kontaktu s osobními údaji, týká se GDPR i jich. Zpracování osobních údajů uživatelů ([[Uživatel a čtenář v knihovně|čtenářů]]) je součástí rutinního provozu knihoven. [[Národní knihovna ČR|Národní knihovna ČR]] proto připravila projekt, jehož cílem je poskytnout knihovnám základní pravidla a postupy pro nakládání s osobními údaji v souladu s novou legislativou. Příručka si klade za cíl konkretizaci povinností vyplývajících ze zákona knihovnám. Příručka patří k základním metodickým materiálům, které Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) doporučuje k využití a je možné jí najít na stránkách [https://ipk.nkp.cz/aktuality/legislativa/01_LegPod/ochrana-osobnich-udaju/ochrana-osobnich-udaju-prirucka-pro-knihovny Informace pro knihovny].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''V souvislosti s GDPR by se i malé knihovny měly zaměřit na:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''vybavení knihoven:''' v každé knihovně musí být uzamykatelná skříň na listinné materiály, kam se vždy uloží vše, co obsahuje osobní údaje.&lt;br /&gt;
*'''přihlášky čtenáře:''' utvoření nových smluv se čtenáři.&lt;br /&gt;
*'''[[Knihovní řád|knihovní řád]]''': nařízení GDPR a nové přihlášky čtenářů se musí promítnout i do knihovního řádu. Buď knihovna, resp. její zřizovatel, schválí nový knihovní řád nebo ke stávajícímu knihovnímu řádu připojí přílohy o tom, co a proč se děje s osobními údaji čtenářů.&lt;br /&gt;
*'''[[World Wide Web|webové stránky]]:''' webové prezentace knihoven obecně neobsahují žádné osobní údaje, největším problémem budou ale vystavené fotografie. Neexistuje jasný výklad GDPR ohledně používání fotografií na webu. Mohou se bez problémů použít fotografie, o kterých se dá říci, že pouze dokumentují průběh nějaké akce či dění v knihovně. Tyto fotografie by měly být nejlépe skupinové, z dálky, nic konkrétního. Doporučuje se větší opatrnost, než bylo běžné. Problémem mohou být fotografie dětí.&lt;br /&gt;
*'''[[Internet|veřejný internet]]''': registrovaní čtenáři i anonymní návštěvníci z něj mohou přistupovat do svých e-mailových schránek, [[Tisk|tisknout]] své [[Dokument|dokumenty]], [[Scanery|skenovat]] nebo stahovat soubory. Často před opuštěním počítače své soubory neodstraní a ty pak mohou zůstat přístupné dalším uživatelům. Knihovna musí osobní údaje svých uživatelů chránit a platí to i v tomto případě. Pouhé upozornění, že uživatelé mají své soubory mazat, není dostatečné. Řešením může být speciální [[Software|SW]], který po každém uživateli restartuje [[Počítač|PC]] a uvede do původního nastavení, nebo na PC nastavit omezení pro uživatele – nemohou nic stahovat, instalovat apod. &amp;lt;ref&amp;gt;Doporučení pro malé knihovny ohledně nařízení EU - GDPR. Knihovna města Hradec Králové [online] [cit. 2021-01-31]. Dostupné z: https://www.knihovnahk.cz/pro-knihovniky/sluzby/materialy-k-vyuziti/doporuceni-pro-male-knihovny-ohledne-narizeni-eu-gdpr&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Zdroje==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*KVÍTKOVÁ, Adriana a KALANDARIŠVILI, Alexandra. Aplikace GDPR ve společenství vlastníků: zákon o zpracování osobních údajů v praxi. Praha: Verlag Dashöfer, [2019], ©2019. 54 stran. ISBN 978-80-87963-97-5.&lt;br /&gt;
*ČESKO. E-government a GDPR: (soubor zákonů). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2018. 551 stran. ISBN 978-80-7380-717-7.&lt;br /&gt;
*KUNER, Christopher, ed. et al. The EU General Data Protection Regulation (GDPR): a commentary. First edition. Oxford: Oxford University Press, 2020. xci, 1393 stran. ISBN 978-0-19-882649-1.&lt;br /&gt;
*NEZMAR, Luděk. GDPR: praktický průvodce implementací. První vydání. Praha: Grada Publishing, 2017. 301 stran. Právo pro praxi. ISBN 978-80-271-0668-4.&lt;br /&gt;
*GDPR ...: změny v ochraně osobních údajů v návodech a vzorech: praktické nástroje, šablony a formuláře v souladu s nařízením EU: ... Bátrla, Josef et al. Praha: Forum, 2018- . ISSN 2570-8821.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Související články===&lt;br /&gt;
[[Organizační struktury, organizování práce -pracovní proces a postup v knihovnách a informačních institucích (základní dokumenty organizace, zřizovací listina, statut, organizační a knihovní řád, výpůjční řád a další dokumenty)]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Ochrana osobních údajů]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Internet a služby informační společnosti]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Právo a internet]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
GDPR, Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, osobní údaje, právo&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=N%C3%A1poje&amp;diff=71369</id>
		<title>Nápoje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=N%C3%A1poje&amp;diff=71369"/>
		<updated>2025-01-24T12:37:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Kakao */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Víno==&lt;br /&gt;
Víno není u nás domácí středoevropskou záležitostí. Víno je po staletí symbolem, již od [[antika|antiky]], váže se k ní i [[mytologie]]. Řecká vína byla proslulá a velmi silná, proto není divu, že celá antická kultura byla zvyklá vína ředit, většinou v poměru 3:2 (voda: víno). Jen bohům byla dělána úlitba bohům neředěným vínem. Ale napít se neředěného vína bylo považováno za velký hřích (existovala báje o řeckém králi Kleoménésovi, který se napil neředěného vína a špatně dopadl). Antická kultura je považována za kulturu pití vína. Nejlepší vína dávají údajně ostrovy v Egejském moři. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvyk připíjení vína vznikl pravděpodobně v Athénách. Tuto kulturu přebral Řím, římská vína byla sladší a kořeněnější. Nejoblíbenější byla Tarentská vína. Římané také vína ředili, většinou obyčejnou vodou, ale často i slazenou či mořskou vodou. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Křesťanství]] mělo od počátku také blízký vztah k vínu. Víno bylo pro křesťanství symbolem, kam se rozšířilo křesťanství, tam přišlo o víno i jeho pěstování. Šlechtěním vinné révy se zabývaly i kláštery. Křesťanství bylo a je ve srovnání s jinými velkými náboženstvími velice tolerantní vůči alkoholu. Katolictví ho povolovalo dokonce i v době postní. Svatá Ludmila se údajně hodně zasloužila o rozvoj pěstování vína v Polabí, ale doklady máme již z 6. století. Mnoho církevních autorit se o něm zmiňovalo kladně, např. sv. Augustin. Od počátku 12. století se konstituovaly i známé evropské značky (vína bílá- rýnská, bílá, červená o růžová- francouzská). V roce 1367 papež Urban V. chtěl přemístit papežskou stolici zpátky do Říma, ale většina kardinálů to odmítla, Petrarca to komentoval tak, že se jim nechce od vína francouzského ke svěcené vodě v Římě. Mniši vynalezli i víno šampaňské (v 17. století v klášteře ve Villiers. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vinný hrozen se jako ornament dostal i do [[lid|lidového]] prostředí, kde velice zdomácněl a rozšířil se.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Destiláty==&lt;br /&gt;
Mužské řeholní řády ovládli i výrobu destilátů, arabské kultury to znaly již několik staletí, ale oni to dovedli k dokonalosti. Tento proces byl založen na tom, že alkohol má jiný bod varu než voda. I Michel de Fontaine se zmiňuje o destilování v řeholních řádech. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koncem středověku se tvrdý alkohol začal pít i mimo kláštery. Zpočátku se považoval za všelék (ovšem to je stejné jako se vším, co je nové a nepříliš snadno dostupné). Slovo alkohol pochází z arabského alkehol a znamená ušlechtilý, avšak Korán alkohol zakazuje. Arabové ho tak po přijetí [[islám|islámu]] užívaly výhradně jako lék. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tvrdý alkohol uměli vyrobit i staří Egypťané, Římané a Řekové, ale jen kvašením, neznali ještě destilační přístroj. &lt;br /&gt;
První destiláty, nazývané aquae vitae, se původně prodávaly v lékárně jako životabudič a dále jako dezinfekce ran. Dále byl využíván jako narkóza při chirurgických operacích. Počátkem 18. století Friedrich Hoffmann vyrobil kapky, později nazývané hoffmannovy, staly se univerzálním lékem, hodně na tom zbohatl. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 15. století bylo zvykem pálenku sladit, medem později i cukrem, tak ale vznikalo tzv. „babské“ pití. Ženský alkoholismus byl nezanedbatelný ve všech vrstvách, do kouta se např. nosila rosolka. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od 16. století vznikaly u nás cechy vinopalníků, šlo o normální světskou činnost. Nápoje byly rozděleny na ušlechtilé a méně ušlechtilé, ty byly vyráběny třeba ze zkyslého vína nebo zkaženého piva. Nejčastěji se pálila žitná a slivovice, její výroba se zasloužila o to, že se přestaly od nás vyvážet sušené švestky. Borovičkou se léčila třeba cholera. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Pivo==&lt;br /&gt;
Pivo bylo také známo také již od starověku- Mezopotámie (ječné), Egypt, znala ho i antika, ale moc si v něm nelibovala. Avšak Řekové si ho tolik neošklivili, Hyppokrates o tom napsal celý spis. Zato Římané pivo považovali za barbarský nápoj- hodně ho vařili Keltové. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základem těchto starých piv byl ječný slad, k němuž se přidávala řada přísad. Germáni přišli na to, že skvělý pro výrobu piva je chmel. U nás se zpočátku vařilo také v klášterech, lidovým nápojem byla medovina. Z ječmene se vyrábělo červené, z pšenice nebo ovsa bílé. Od 13. a 14. století se pivo vařilo i ve městech, postupně tak bylo udělováno tzv. právo várečné. V polovině 16. století již bylo právo várečné přesně kodifikované.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Středověké pivo mělo vyšší obsah alkoholu a různé příchutě, navíc bylo i kořeněné. Od novověku začali šlechtici podnikat ve vaření piva, ale potřebovali odbytiště. Jednou z povinných poddanských dávek tak bylo odebírání vrchnostenského piva, pivo tak postupně vytlačuje medovinu.  Kvalita piva se dokonce úředně zkoušela, lavice se polila pivem a pánové v koženkách si na ni sedli a po určité době na povel všichni vstali, počítalo se, jak dlouho lavice zůstane přilepená na nich a podle toho se posuzovala kvalita. Těmto „komisařům kvality“ se říkalo lízníci. V době Rudolfa II. už bylo nejoblíbenějším nápojem. Slad byl velmi často z pšenice- pak bylo pivo bílé a z ječmene tmavé, to bylo staré (více uleželé). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od renesance se objevují spisy o pivu, např. Daniel Sedlčanský napsal stať O rozmlouvání zemana s pánem o pivovarnictví, dále třeba Tadeáš Hájek z Hájku dokonce v knize z roku 1585 popsal technologii výroby piva. I oficiální medicína se stavěla ke konzumaci piva kladně, Ferdinand Kopp považoval české pivo za blahoslavené, jen k bílému měl výhrady kvůli jeho nadýmavým účinkům. Pivo se začalo brzy i vyvážet. V Plzni byl pivovar založen už v 16. století, ale více se prosadil až v 19. století. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Káva==&lt;br /&gt;
Písemné záznamy dokládají pěstování kávy již v 9. století v Persii. Káva postupně dobývá celý arabský svět- káva je považována za víno islámu. První zmínka o kávě v Evropě je z roku 1584, hovořil o ní německý botanik Klusius, který dostal darem kávová zrna a zkoumal je. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
První evropská kavárna byla otevřena v Benátkách v roce 1647, o 100 let později bylo otevřeno Cafe Greco v Římě. Brzy se začala pít káva i v Anglii, první kavárna zde byla otevřena v Oxfordu, vedl jí Syřan. Kavárny a konzumace kávy obecně se brzy rozšířila a byla velice oblíbená. Scházeli se zde muži, šlo o společenská a politická setkání. Karel II. v roce 1675 nechává všechny kavárny úředně zavřít jako semeniště revoluce. Ve Francii se kavárny rozšířily až v 18. století, ale to došlo k explozi, byly totiž důležité pro revoluci. V rakouské monarchii byla první kavárna otevřena v roce 1683 ve Vídni. Do poloviny 19. století zde fungovalo více než 100 kaváren. Roku 1700 byla první kavárna otevřena i v Praze, vedl ji člověk z Damašku (Georg Hatalás - Jiří Dlodatus), chodil tu v turbanu a v hedvábných kalhotách a prodával tu nejprve na ulici, ale rychle se zmohl, otevřel si kavárnu v Domě u zlatého hada (u Klementina). Záhy se v Praze objevují další kavárny- kafírny. Ale u nás káva byla považována za ženský nápoj, na rozdíl od zbytku Evropy, nekuly se zde pikle o politice. Londýnské ženy byly proti kávě vysazené, protože jim odváděla muže z domu.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpočátku považována za lék, to vydrželo dlouho, avšak druhý extrém zas tvrdil, že kdo jí pije, kope si hrob. Kofein byl objeven až roku 1820.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obliba kávy přichází od společenských elit do nižších vrstev. Od poloviny 19. století se káva masově šíří po venkově (samozřejmě častěji náhražky - žaludy, žito- kávoviny). Přelomem bylo, když byla káva přijata jako hlavní součást snídaně. To vyvolalo změnu v jídelníčku, k horšímu, do té doby lidé snídali polévku, avšak na venkově se pila hlavně bílá káva, ta byla přeci jen o něco výživnější. Snídaně tak ztrácí svůj velký význam. Hlavně v dělnickém prostředí se tak ustálila snídaně složená z černé kávy a chleba. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pití kávy vyvolalo potřebu po hrnečcích. Na to nebyly venkovské domácnosti vybavené, zpočátku se káva jedla lžící jako polévka z jedné velké nádoby umístěné uprostřed stolu. Brzy se tak rozšiřoval sortiment nádobí. Hrnečky se tak prosazovaly i jako pouťové zboží. Změnilo to tak celou kulturu stolování. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Kakao==&lt;br /&gt;
Evropa poznává kakao zhruba ve stejné době jako kávu. V jeho vlasti je zapojeno i do mytologie. Boby, v době Cortésova příchodu do Ameriky, měly i hodnotu platidla, kdo měl boby, ten byl bohatý. Španělé s sebou do Evropy přivezli, jak boby, tak i semena, začalo tak pěstování kakaa na evropském kontinentu. Nejprve se experimentovalo s čokoládou, její obliba je počítá až od doby, kdy se obecně začalo sladit, pak se masivně rozšiřuje. Roku 1606 se čokoláda dostává do Itálie,ve Florencii záhy vzniká první čokoládovna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhým způsobem šíření čokolády bylo skrze ženské kláštery, řeholnice experimentovaly v kuchyni a z mnohých se stala centra cukrářství. Za velký rozvoj výroby čokolády vděčíme i panovnickým dvorům, opět ale šlo především o jejich ženské části- např. Marie Terezie, manželka Ludvíka IX. a další. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ale objevují se i kritici čokolády, ti např. tvrdí, že z ní žena může mít hysterické záchvaty. V Holandsku se naopak čokoládě zpočátku přikládaly léčivé účinky, odtud se čokoláda šířila i do Německa, Švýcarska a dál po Evropě, ale ne všude, např. Prusko bylo proti ní neobyčejně zaujaté. Tabulková čokoláda pak přichází do módy v průběhu 18. a hlavně v 19. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čaj&lt;br /&gt;
Čajová kultura se rozvinula především v Asii, v Číně byl dokonce objektem bájí a mytologie. Objev čaje je tam připisován polobájnému panovníkovi Šen Nungovi (údajně 2723-2697 př. n. l.), při převařování vody mu do ní měly spadnout lístky čajovníku. I dále je líčen jako kulturní hrdina. Údajně sestavil 1. čínský herbář, objevil pluh, byl propagátorem hygieny,…V jiném podání je objevil čaje jakýsi buddhistický mnich, dodnes pak buddhističtí mniši při modlitbách pijí množství čaje. Všechny druhy čaje, ať už bílé, zelené, polozelené, černé či vyrobené ze stonků, pocházejí z jediné rostliny. Rozlišují se především podle stupně fermentace, který určuje způsob jejich zpracování.&amp;lt;ref&amp;gt;Historie černého čaje, Dostupné z https://www.naturway.cz/rady-postupy/cerny-caj-maly-velky-dar-z-ciny&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
Čaj se do širšího povědomí dostává kolem roku 400 n. l. a to právě v Číně. Již v té době se stává všelidovým nápojem. V 10. století je pak již neodmyslitelnou součástí jídelníčku. Původně byl připravován z planých rostlin, postupně se ale kultivují. Nejprve se čajové lístky nechaly povařit, s větším rozšířením se začínají i sušit. Brzy se pak stávají cenným obchodním artiklem, už v 5. století se tak zde daly čajem i platit daně. Na konci 8. století pak byla dokonce zavedena daň z úrody čaje a zakazoval se soukromý prodej. Začaly se zakládat celé čajové plantáže. V 9. století pak byl kodifikován zákon na státní monopol výroby čaje. Ze semen čajovníku se pak mohl lisovat i olej. Ve formě prášku se podával i jako lék. Postupně vznikala i pravidla pro pěstování a sklízení čaje, postupně byly i vydávány nejrůznější příručky. Někdy se pak k čaji přidávaly různé příměsi. Čaj se z Číny začal vyvážet i do Nepálu, Tibetu, i mezi kočovníky, kde čaj mnohdy suploval i nedostatek ovoce a zeleniny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příprava čaje je od 14. století (od dynastie Ming) dodnes stejná, v té době byl ustanoven úřad koně a čaje, ten měl dohlížet na to, aby se čaj vyměňoval hlavně za koně. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o čaj se projevil i v Japonsku, postupně se tu utvářela celý speciální etiketa, rituál a celá čajová kultura.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Až do 19. století však byla Čína největším a téměř monopolním vývozcem čaje, brzy jí však dohnala Indie, to se však stalo na popud Anglie, byl totiž objeven nový druh čajovníku, plantáže jim pak hodně vynášely, vznikla tak velká konkurence Číně, na konci 19. století se Indie stala největším vývozcem čaje na světě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čaj se však začal pěstovat i jinde v Asii, např. na Cejlonu. Často se pak plantáže zakládaly v koloniích. Holandská východoindická společnost tak začala konkurovat Anglii. Čínský černý čaj je dodnes považován za jeden z nejkvalitnějších na světě, ale výjimečné čaje se pěstují také na Cejlonu, v Indii a Turecku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čaj se pak do Evropy dostal i po souši, přes Mongolsko do Ruska, také v 17. století. Zde se pak čaj stal také národním národem. Jeho obliba šla od cara po nejnižší vrstvy národa. Čaj se tu navíc upravoval a dodnes upravuje pomocí samovaru, který se stal rychle běžnou součástí ruských domácností. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Čaj platil v Evropě dokonce za mnohem větší luxus než káva, bylo na něj uvaleno více drastických cel, proto se jeho pití šířilo pomalu (kromě zmiňované Anglie a Ruska). Přímo v českých zemích je tomu stejně, sice se dlouho v dějinách vařily čaje bylinkové, ale ten pravý čaj se sem prakticky nedostal. Kultura čajoven se pak u nás rozmáhá až po roce 1989. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Zdroje==&lt;br /&gt;
===Zdroj===&lt;br /&gt;
ŠTĚPÁNOVÁ, Irena. ''Lidová strava v kulturněhistorickém kontextu''. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, LS 2011/2012&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura a další zdroje===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Antropology of Food and Habits'', Paris 1975&lt;br /&gt;
*''Food in Perspective'', Edinburg 1981&lt;br /&gt;
*''European Food History'', New York 1992&lt;br /&gt;
*Beranová M., ''Chléb a sýr u českých Slovanů''. Archeologické rozhledy 1990, r.42, s. 398-401&lt;br /&gt;
*Beranová M., ''Jídlo a pití za Rudolfa II''., Praha 1997&lt;br /&gt;
*Douglas M., ''Complexité culturelle: cuisin et société.'' Paris, Sociétés, 1988, č. 19&lt;br /&gt;
*Stoličná R., ''Jedlá a nápoje našich predkov'', Bratislava 1991&lt;br /&gt;
*Štěpánová, Irena. ''Lidová strava v kulturněhistorickém kontextu''. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, LS 2011/2012&lt;br /&gt;
*Úlehlová-Tilschová M., ''Česká strava lidová'', Praha 2011&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Etnologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Prokrastinace&amp;diff=71357</id>
		<title>Prokrastinace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Prokrastinace&amp;diff=71357"/>
		<updated>2024-09-17T12:05:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Příčiny prokrastinace */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Prokrastinaci''' můžeme definovat jako „chorobné odkládání úkolů a povinností´“ &amp;lt;ref&amp;gt;Ludwig, P. (2013). Konec prokrastinace. Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Brno: Jan Melvil Publishing.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Prokrastinace se od lenosti liší tím, že ten, kdo zahálí, je s tímto stavem spokojen, a netouží ho změnit. Naopak, lidé, kteří prokrastinují, trpí často pocity viny, obavami ze selhání nebo úzkostmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Senécal, C.; Julien, E.; Guay, F. (2006). Role conflict and academic procrastination: A selfdetermination perspective. European Journal of Social Psychology 33, 135-145.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*Při prokrastinaci člověk ztrácí energii a získává pocit viny. Bez energie se mu poté špatně začíná s úkoly a povinnostmi a ocitá se v začarovaném prokrastinačním kruhu.&lt;br /&gt;
*Passig a Lobo vymezují prokrastinaci jako „odkládání věcí na zítřek, do něhož může uběhnout ještě spoustu času“. Toto odkládání se neomezuje na žádnou konkrétní činnost, nýbrž principielně na cokoliv.&amp;lt;ref&amp;gt;Passig, K., Lobo, S. (2010). Odložím to na zítra. Jak si zorganizovat život bez zbytečného organizování. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Příčiny prokrastinace===&lt;br /&gt;
Mladí lidé často nemají dostatečné znalosti v oblasti time managenentu, takže je pro ně těžké správně si rozvrhnout čas a účinně se „namotivovat“. Povětšinou nezažívají během semestru&lt;br /&gt;
žádný vnější tlak, který by je nutil plnit své úkoly postupně a systematicky – na většině univerzit&lt;br /&gt;
probíhá zkoušení pouze na závěr semestru. &lt;br /&gt;
Studující jsou tak po dobu semestru odkázáni pouze na&lt;br /&gt;
svou vlastní sílu vůle.&amp;lt;ref&amp;gt;Lee, E. (2005). The Relationship of Motivation and Flow Expierience to Academic Procrastination in University Students. The Journal Of Genetic Psychology, 166 (1), 5-14.&amp;lt;/ref&amp;gt;Své školní povinnosti proto často odkládají až na poslední chvíli. Tento jev nazývá Bahbouh„efekt cílové pásky“ – výkonnost se zvyšuje s blížícím se termínem „deadlinu“. Míra aktivity se zvyšuje dokonce i u těch lidí, kteří bývají ve stresu méně výkonní.&amp;lt;ref&amp;gt;Bahbouh, R. (2010). Pohádka o ztracené krajině. Psychologie sebekoučování. Praha: QED GROUP a.s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další příčiny prokrastinace patří: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Výše uvedený špatný Time management&lt;br /&gt;
* Neschopnost se rozhodnout&lt;br /&gt;
* Strach z neúspěchu&lt;br /&gt;
* Úzkost a deprese&lt;br /&gt;
* Všudypřítomné rozptylovače (sociální sítě, televize, atd.)&lt;br /&gt;
* Perfekcionismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Překonání prokrastinace===&lt;br /&gt;
Možnosti překonání nepříjemného zlozvyku prokrastinace nabízí například Ludwig, jehož&lt;br /&gt;
praktické postupy tvoří propracovanou síť, pomocí níž člověk může uniknout ze spárů zhoubného&lt;br /&gt;
odkládání a nahradit tento zlozvyk zdravými návyky. Mezi takové metody patří například:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Osobní vize''' – pomáhá vyjasnit si motivaci k dané činnosti, sestává se z několika kroků:pojmenovat své slabé a silné stránky, vypsat si životní úspěchy, vytvořit seznam motivujících činností, samotná tvorba vize&lt;br /&gt;
*'''Buzer-lístek''' – trénuje akceschopnost, jde o tabulku, v níž si stanovíme požadované návyky (například vstávat před osmou hodinou) a dennodenně zaznamenáváme, jak se nám daří jejich realizace&lt;br /&gt;
*'''Todo-today''' – nástroj proti „rozhodovací paralýze“, jedná se o sestavení denního plánu činností, které je nutno udělat, od běžného seznamu úkolů se liší tím, že si rovněž určíme přesný časový plán, pomocí něhož se snáze zorientujeme&lt;br /&gt;
*'''Flow lístek''' – abychom se chránili před negativními emocemi a před demotivací, každý den si&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
sepíšeme 3 pozitivní věci, které jsme zažili, učíme tím mozek, aby si všímal optimistických&lt;br /&gt;
věcí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další tipy jak porazit prokrastinaci&amp;lt;ref&amp;gt;Jak bojovat s prokrastinací (2024). Dostupné také z https://www.originalnitonery.cz/blog/jak-bojovat-s-prokrastinaci-a-neodkladat-veci-na-pozdeji&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Rozdělte si úkoly na menší části&lt;br /&gt;
* Napište si týdenní a denní plán práce&lt;br /&gt;
* Stanovte si termíny pro jednotlivé splnění úkolů.&lt;br /&gt;
* Odstraňte všechny věci z pracovního prostoru, které vás mohou rozptylovat.&lt;br /&gt;
* Začněte těžšími úkoly&lt;br /&gt;
* Zaměřte se vždy pouze na 1 úkol &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Přínos jevu===&lt;br /&gt;
Už samotným pojmenováním a vymezením ztratí každý problém na síle. Stejně tak je tomu s prokrastinací. Sběrem informací o této problematice lze vysvětlit nástrahy a rizika preventivně, dříve, než se zcela projeví. Práce s prokrastinací může člověka velmi obohatit a ukázat mu, co je důležité. Podobně jako deprese je jakýmsi nespokojeným voláním po změně&amp;lt;ref&amp;gt;Grün, A. (2009). Deprese jako šance: spirituální impulzy. (Vyd. 1., Překlad Petr Babka). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Bahbouh, R. (2010). Pohádka o ztracené krajině. Psychologie sebekoučování. Praha: QEDGROUP a.s.&lt;br /&gt;
*Ludwig, P. (2013). Konec prokrastinace. Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Brno: JanMelvil Publishing.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD&amp;diff=71356</id>
		<title>Agrese a násilí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Agrese_a_n%C3%A1sil%C3%AD&amp;diff=71356"/>
		<updated>2024-09-17T10:42:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Domácí násilí */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vymezení pojmů==&lt;br /&gt;
===Agrese===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Lze ji chápat pozitivně i negativně. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Janata&amp;quot;&amp;gt; Janata, J. (2000). Agrese tolerance a intolerance. (1. vyd., 220 s.) Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*Janata rozděluje definice na dvě skupiny&amp;lt;ref name=&amp;quot;Janata&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*V '''úzkém slova smyslu''': Jednání směřujícím k přímému poškození druhého.&lt;br /&gt;
:*'''Širší vymezení''': Chování člověka, které zahrnuje nejen jednání poškozující ostatní, ale i jakékoliv jednání a chování, které směřuje k dosažení určitých výhod a prosazení cílů, které si člověk naplánoval a kterých chce aktivně a cílevědomě dosáhnout.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Odborníci se v definicích shodují ve '''dvou aspektech'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*1. Je způsobena '''újma nebo zranění''' osobě či zvířeti.&lt;br /&gt;
:*2. V rámci vyloučení možnosti náhodného poškození nutno do definice zahrnout i '''záměr agresora způsobit oběti újmu'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Baron: ''Agrese je druh chování realizovaného s cílem ublížit či uškodit živé bytosti, která se naopak snaží tomuto chování vyhnout.''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot;&amp;gt; Mummendey, A., &amp;amp; Otten, S. (2006). Agresivní chování. In M. Hewston &amp;amp; W. Stroebe, Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie (pp. 363-388). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Agresivita===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Relativně trvalá charakteristika''' člověka, který se chová agresivně, podmíněná dvojími faktory. Hrají zde roli jednak faktory biologické, jako jsou například konstituce, temperament, biochemické procesy, individuálnost centrální nerovové soustavy, a jednak učení – především sociální učení a nápodoba.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Heretik&amp;quot;&amp;gt; Heretik, A. (2012). Extrémna agresia. (2. vyd., 277 s.) Nové Zámky: Psychoprof. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Rysem osobnosti''', který se projevuje určitou mírou energie a určitými způsoby projevu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Nakonečný, 1997&amp;quot;&amp;gt; Nakonečný, M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hostilita===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Postoj, který je charakterizován nepřátelskostí, negativismem, zatrpklostí, odporem a zlostí vůči sociálnímu okolí. Od agresivity se odlišuje tím, že není formována primárně biologicky, nýbrž psychosociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Heretik&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*Nepřátelský postoj vůči předmětu agrese.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Nakonečný, 2000&amp;quot;&amp;gt; Nakonečný, M. (2000). Lidské emoce. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Násilí===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Záměrný pokus fyzicky někomu ublížit. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Čermák&amp;quot;&amp;gt; Čermák, I. (1998). Lidská agrese a její souvislosti. (1.vyd., 204 s.) Žďár nad Sázavou: Fakta. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hněv===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Je to stenická '''emoce, jež často doprovází agresi''', ale není její podmínkou. Její funkcí je fyziologická příprava organismu pro boj &amp;lt;ref name=&amp;quot;Heretik&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*Je '''významnou komponentou dalších emocí''', například nenávisti, závisti či pomstychtivosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;Nakonečný, 2000&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Druhy agrese==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Tělesná X Slovní&lt;br /&gt;
*Přímá X Nepřímá&lt;br /&gt;
*Nástroj k dosažení cíle X Cílem způsobit újmu&lt;br /&gt;
*Cílená agrese X Vzteklá agrese&lt;br /&gt;
*Obranná X Útočná&lt;br /&gt;
*Vyprovokovaná X Nevyprovokovaná&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Instrumentální agrese''' se objevuje v jednání, které směřuje k dosažení nějakého vnějšího cíle. Takové chování bývá plánované dopředu.&lt;br /&gt;
*'''Emocionální agrese''' není nástrojem k dosažení cíle, nýbrž je cílem samotným. Jde o případy, kdy potřebujeme ventilovat negativní emoce, které se v nás nahromadily.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Čermák&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Čermák'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Čermák&amp;quot; /&amp;gt; vytvořil typologii o osmi druzích kombinací tří dvojic: aktivní – pasivní; přímá – nepřímá; fyzická – verbální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*fyzická aktivní přímá – např. rvačka&lt;br /&gt;
*fyzická aktivní nepřímá – např. pokud někomu zaplatíme, aby někomu ublížil&lt;br /&gt;
*fyzická pasivní přímá – např. bráním někomu, aby dosáhl cíle&lt;br /&gt;
*fyzická pasivní nepřímá – např. odmítání splnit kladené požadavky&lt;br /&gt;
*verbální aktivní přímá – např. slovní urážky&lt;br /&gt;
*verbální aktivní nepřímá – např. šíření pomluv&lt;br /&gt;
*verbální pasivní přímá – např. odmítám se s někým mluvit&lt;br /&gt;
*verbální pasivní nepřímá – např. pokud se někoho nezastaneme, když ho ostatní kritizují&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Orel a Facová'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Orel&amp;quot;&amp;gt; Orel, M.,  Facová, V. (2009). Člověk, jeho mozek a svět. (Vyd. 1., 256 s.) Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; zužují agresi na ''pozorovatelné útočné chování s úmyslem poškodit živého tvora (člověka, zvíře, rostlinu), neživý předmět, překážku, aj''. poukazují na dvě velké skupiny agrese, do kterých pak řadí konkrétní formy:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''1. Formy přítomné u zvířat i člověka''' - tyto formy nalézáme u člověka v kultivované podobě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Dravčí agrese''' se u zvířat týká '''obživy''', tedy lovení kořisti, například kočka a myš. Jde o jednání, které má za cíl získat '''potravu k přežití'''. V lidském chování je tento druh agrese přítomen dle autorů v '''jednání motivovaném hmotným ziskem'''. Jako příklad uvádí kapsáře a zloděje. Méně neobvyklým projevem, který můžeme pozorovat do určité míry i na sobě, je například chování lidí v obchodech, zvláště když je něco zlevněného, či je toho nedostatek.&lt;br /&gt;
*'''Mateřská agrese''' se týká chránění potomků. Mezi zvířaty můžeme tyto projevy zaznamenat například u slepic, jež chrání kuřata. Mezi lidmi má mateřská agrese mnohem složitější formy. Nejedná se jen o chránění dítěte před fyzickým vnějším ohrožením, ale například i před kritikou ze strany učitelů či okolí, kdy má matka tendence obhajovat své dítě, někdy i nespravedlivě.&lt;br /&gt;
*Do '''samčí agrese''' zařazujeme takové projevy jednání, jež se odehrávají '''mezi samci stejného druhu'''. Jsou podmíněny produkcí testosteronu (u kastrovaných či nedospělých jedinců se neprojevuje) a často se týkají boje o samice. V lidské populaci je tato agrese determinována nikoliv jen vlivy biologickými, ale také kulturně-výchovnými, jež se projevují například zápolením v oblasti sportu.&lt;br /&gt;
*'''Sexuální agrese''' je taková, jež vzniká během sexuálních situací.  Autoři uvádí příklad lva, který během páření může pokousat lvici. U lidí vidí autoři sexuální agresi jako přirozenou a účelnou součást pohlavního styku. Bez této agrese by proniknutí muže do ženy ani nebylo možné. Můžeme tedy říci, že v kultivované formě je běžnou součástí lidského sexuálního chování.&lt;br /&gt;
*'''Stresovou agresi''' vyvolávají u zvířat nespecifické faktory, mezi něž můžeme zařadit například hlad, žízeň, nebo bolest. Patří sem také strach, jenž může také vyvolat ve zvířeti pocit ohrožení a potřebu se nějakým způsobem bránit. Lidé, kteří se cítí „zahnaní do kouta“, se také uchylují ke stresové agresi, která u nich není jen fyzická, ale také verbální. Pohotovost vedoucí ke stresové reakci zvyšuje u lidí mnoho faktorů – žízeň, hlad, nedostatek osobního prostoru atp. Jako příklad můžeme uvést chování lidí v přeplněných dopravních prostředcích.&lt;br /&gt;
*O '''teritoriální agresi''' hovoříme u zvířat v případě, kdy brání svá teritoria před vetřelci, kteří vesměs pochází ze stejného druhu. Autoři uvádí, že u lidí se tato forma vyskytuje kultivovaně – staví si ploty, zamykají si své domy a majetek. Je tak jasně vymezeno, že jim tyto věci či místa patří. I na sobě můžeme pozorovat projevy teritoriální agrese. Nelibě například neseme, pokud se nám někdo probírá našimi věcmi, či pokud máme někde oblíbený stůl, a někdo cizí si k němu sedne.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Orel&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''2. Formy přítomné pouze u člověka.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Ideologická agrese''' je definována jako „většinou skupinová forma agrese, při které vystupuje skupina „MY“ proti skupině „ONI“ (str. 101)“. Skupinový faktor má velký vliv, neboť působí na sounáležitost skupiny a zvyšuje vzájemnou podporu v páchaném jednání, což má za následek zvýšení síly, nebezpečnosti a tím pádem i zhoršení důsledků takového chování. Motivací takového jednání je snaha o prosazení přesvědčení či prospěchu skupiny, ke které účastníci náleží. Je však otázkou, jestli se nejedná pouze o formu agrese teritoriální, kde je také důležitá hranice my-oni, či stresovou – strach z jiné skupiny lidí, pocit „zahnání do kouta“.&lt;br /&gt;
*S '''přesunutou agresí''' se setkáváme například v případech domácího násilí. Jedná se o případy, kdy si pachatel, frustrovaný například svou neschopností najít si práci, vybíjí svou zlost na dětech a manželce. Tato přesunutá zloba často nemusí být vědomá.&lt;br /&gt;
*'''Agrese podmíněná psychoaktivními látkami'''. Objevuje se u uživatelů alkoholu a drog, které mají vliv na vnímání jedince a posilují jeho tělesné a psychické dispozice k agresivitě. Tyto látky nemusí agresivitu přímo vyvolávat, ale zamlžují úsudek a mohou vést k chybným interpretacím okolního chování.&lt;br /&gt;
*'''Psychopatologická agrese'''. Patří sem agresivní projevy, jež jsou vyvolány projevy psychických onemocnění, jako jsou například halucinace či bludy, které narušují kontakty s realitou. Vyskytují se u osob trpících některými poruchami osobnosti, schizofreniemi, demencemi (především u Alzheimrovy choroby) atd.&lt;br /&gt;
*Jednání ve smyslu projevů '''impulsivní agrese''' je náhlé a neočekávané. Děje se epizodicky, kdy člověk má potřebu uvolnit ze sebe vnitřní napětí a pohnutky, které v sobě z nějakého důvodu „dusil“. Důležitým znakem je, že následky, které jsou takovým chováním způsobené, často vůbec neodpovídají míře počátečního impulsu. V lidech po takovém impulsivním jednání v prvním okamžiku může nastat úleva, později však uvědomění vede k výčitkám a pocitům viny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Orel&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Teorie agresivity==&lt;br /&gt;
===Přístupy k agresi jako vrozené===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Sigmund Freud''' - Agrese jako '''pud'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;. člověk má dva zdroje energie - '''thanatos''' (destruktivní instinkt smrti) a '''libido''' (životodárné, usiluje o rozkoš). Rozpory v chování jsou vyvolány konflikty mezi těmito dvěma silami. Agresivitu vysvětluje thanatem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hayes&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Konrad Lorenz''' - Agrese jako '''chování pramenící z instinktu'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;. Agresi vysvětluje jako důsledek '''vrozených faktorů''', které vyvolávají automaticky nepřátelské reakce proti druhým.  Uskutečnil '''etologické studie'''. Dle něj se energie v jedinci hromadí, dokud se nestane něco, co spustí uvolnění (spouštěcím signálem např. výhružné gesto, nepřátelský pohled). Vytvořil '''model vodní nádrže''' - agrese se hromadí, a pokud je jí příliš, přeteče. Usuzuje, že společnost by měla dávat lidem příležitost k bezpečnému uvolňování energie. Např. sport - tím dojde ke '''katarzi''' a agresivita je &amp;quot;spotřebována&amp;quot;. Pro tuto energii neexistuje mnoho důkazů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Hayes&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:20161002_150052.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zdroj obrázku: Hayes, str. 117&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hayes&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Existuje např. '''teorie chromozomových abnormalit''' - ''Jacobs, Brunton, Melville'' si všimli, že mezi vězni je více osob  s chromozómy XYY. Takové osoby jsou dle nich agresivnější z důvodu přebytečného chromozomu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hayes&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''McDougall''' - agrese jako '''instinkt'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Dawkins, Williams''' - '''evoluční funkce agrese''' - byla formována přirozeným výběrem, je vnímána jako behaviorální strategie s adaptační hodnotou. Jejím cílem je reprodukce vlastních genů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Adlerovo pojetí agresivity===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Člověk je veden dvěma instinkty – '''instinktem moci a agresivity'''. Oba mají za úkol '''kompenzovat pocit méněcennosti'''.&lt;br /&gt;
*Autorem pojmu '''kanalizování''' ve smyslu změny agrese na společensky přijímanou formu činnosti či na fantazii převedenou následně na umělecké výtvory.&lt;br /&gt;
*Nepokládal ji za primární hnací sílu, ale '''pouze za reaktivní tendenci''', která je částečně vědomá a částečně nevědomá, a jejím cílem je překonat překážky a problémy v každodenním životě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Heretik&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Frommův pohled na agresivitu===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Dílo '''Anatomie lidské destruktivity'''.&lt;br /&gt;
*V člověku se podle něj setkávají '''dva typy lidské agresivity: benigní a maligní'''.&lt;br /&gt;
*'''Benigní agresivita''':  nástrojem biologické adaptability. Je '''společná se všemi zvířaty'''. Je to přírodou daný podnět útoku či útěku, jestliže jsou ohrožené některé zájmy člověka. Jako její projevy ukazuje Fromm ''instrumentální agresi'', ale u člověka neslouží jen na biologické přežití. Na rozdíl od zvířat se sem řadí ''projevy agrese jako obrany hodnot, například svoboda, narcismus, odpor a další.''&lt;br /&gt;
*'''Maligní agresivita''' je naopak něco, co je '''specifické pro lidský druh''' a u zvířat ji nelze najít. Je pro ni '''typická krutost a destruktivita'''. Vychází z pudů a je součástí lidských vášní, jež vychází z lidského charakteru. Tyto lidské vášně jsou snahou člověka, která směřuje k dání smyslu svému vlastnímu životu a k zažití nejlepší intenzity a síly, které lze dosáhnout v daných poměrech. Jako příklad lidské vášně můžeme uvést potřebu vzrušení a stimulace. Pokud nám chybí, prožíváme nudu. Ta pak dle Fromma může vést například ke zneužívání drog.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Fromm&amp;quot;&amp;gt; Fromm, E. (1997). Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky? Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hypotéza frustrace - agrese===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''1939''' publikována kniha '''Frustration and Agression''' ''tzv. yaleskou skupinou - [https://en.wikipedia.org/wiki/John_Dollard Dollard], [https://en.wikipedia.org/wiki/Leonard_W._Doob Doob], [https://en.wikipedia.org/wiki/Neal_E._Miller Miller], [https://en.wikipedia.org/wiki/Orval_Hobart_Mowrer Mowrer], [https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Richardson_Sears Sears].''&lt;br /&gt;
*Tato skupina '''podnítila výzkum''' agrese v sociální psychologii.&lt;br /&gt;
*Dle modelu je jedinec k agresivnímu jednání motivován pudem aktivovaným frustrací (překážka na cestě k dosažení cíle). Dle původního tvrzení autorů je '''agrese vždy výsledkem frustrace. →''' Na základě kritiky revidováno: '''Frustrace navozuje pohotovost k agresi, ale její projev závisí na dalších okolnostech.'''&lt;br /&gt;
*Agresí míněno jednání, jehož záměrem je ublížit druhé osobě.&lt;br /&gt;
*Agrese nemusí být vždy namířena proti příčině frustrace - lze volit '''náhradní cíl a náhradní reakci'''.&lt;br /&gt;
*'''Katarze''' = uvolnění agresivní energie projevením, realizováním agresivních tendencí, případně jinými formami chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Efekt zbraně===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''[https://en.wikipedia.org/wiki/Leonard_Berkowitz Berkowitz]''' a kolektiv ověřovali teorie o vlivu situačních vodítek.&lt;br /&gt;
*Samotná '''přítomnost zbraně''' v určité situaci obecně '''navodí extrémnější projev agrese''' než objekty s negativní konotací. Proto nazváno [https://en.wikipedia.org/wiki/Weapons_effect efekt zbraně].&lt;br /&gt;
*'''Pokusy''' Berkowitz, LePage (1967): ''Účastníci měli splnit úkol a jejich výkon byl ohodnocován elektrickými šoky, které vysílal kolega experimentátorů, přičemž se neřídil skutečným výkonem probandů. Cílem bylo vyvolat v probandech různou míru vzteku.  Čím více dostali šoků, tím byli rozzlobenější. Ve druhé fázi pokusu měli účastníci posuzovat výkon kolegy experimentátorů také skrze elektrické šoky. V této fázi začali experimentátoři manipulovat se situačními vodítky. Jedné skupině byl dán do místnosti na stolek brokovnice a revolver, ve druhé skupině nikoliv. Pro klidné probandy neměla přítomnost zbraně žádný vliv, zatímco rozzlobení probandi dávali mnohem více šoků v přítomnosti zbraně.''&lt;br /&gt;
*Později bylo zjištěno, že '''agresivní vodítka plní funkci kognitivních spouštěčů''' myšlenek a představ s agresivním obsahem. Působení vodítek s konotací agrese - bez přítomnosti již existující frustrace nebo vzteku - usnadňuje přístup jedince k paměťovým schématům spojeným s agresí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie přesunu podnětů (transferu excitace)===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vypracoval '''Zillmann'''.&lt;br /&gt;
*[https://en.wikipedia.org/wiki/Excitation-transfer_theory Excitation-transfer theory].&lt;br /&gt;
*'''Fyziologické nabuzení''' ovlivněno různými podněty - i např. tělesnou námahou, zprávami-senzacemi, sledováním thrillerů apod. - Takové nespecifické nabuzení '''může zvyšovat pohotovost jedince chovat se agresivně'''.&lt;br /&gt;
*Různé podmínky vyvolávají celkové nabuzení a v závislosti na způsobu vnímání příčin je nabuzení určitým způsobem označeno a spojeno se specifickou emocí, například vztekem.&lt;br /&gt;
*Zdroje nabuzení nespojené přímo s agresí se mohou přičleňovat k aktivaci s průvodními jevy agrese, tudíž ve společném afektu zintenzivní agresivní reakci.&lt;br /&gt;
*Lze-li nabuzení připsat zcela jednoznačně neagresivním podnětům, pak bude interpretováno správně a nebude nijak ovlivňovat pravděpodobnost ani rozsah agresivního chování.&lt;br /&gt;
*Nárůst agrese v důsledku celkového nabuzení lze očekávat tehdy, chybí-li jedinci jasné informace o příčině nabuzení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kognitivní neasocianismus===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Berkowitz''' kritizuje teorii přesunu podnětů.&lt;br /&gt;
*Vychází z předpokladu, že '''nespecifické ani neutrální nabuzení neexistuje'''.&lt;br /&gt;
*Vychází '''z modelu paměťových asociačních sítí'''.&lt;br /&gt;
*Averzivní události mají přímý negativní účinek a bezprostředně vyvolávají agresi nebo únikové formy chování, přičemž subjektivní prožitky emocí (vztek, strach) tyto formy chování mohou a nemusí doprovázet.&lt;br /&gt;
*Vztek a agrese tedy nejsou důsledkem, ale jsou běží paralelně, souběžně.&lt;br /&gt;
*Čím je působící událost nepříjemnější, tím vyšší je pohotovost jedince k agresi, přičemž averzivním podnětem se může stát celá řada působících faktorů, napříkld slovní či tělesný útok.&lt;br /&gt;
*Prototypem spouštěče negativního afektu - tělesná bolest.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Instrumentální podmiňování===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Lidé se zpravidla chovají tak, aby dosáhli vytyčených cílů.&lt;br /&gt;
*Prostřednictvím pozitivního posilování může být agresivní chování upevňováno. Projev agrese tak spadá pod kontrolu okolí, ono musí zasáhnout.&lt;br /&gt;
*Řada výzkumů prokázala, že si lidé mohou osvojit agresivní chování instrumentálním podmiňováním.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie sociálního učení===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''[https://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Bandura Bandura]''' - první krok při osvojování si nového druhu agresivního chování je nápodoba.&lt;br /&gt;
*'''Nápodoba (Modelling)''': tendence osvojovat si nové druhy chování pozorováním daného chování a jeho důsledků, a to u reálných nebo u symbolických vzorů.&lt;br /&gt;
*'''Pokus Bandura, Ross, Ross''' (1961, 1963, tzv. [http://www.simplypsychology.org/bobo-doll.html Bobo - Doll Experiment]): ''Děti (probandi) pozorovaly dospělé naživo / na videu / kreslené postavy, jak si hrají s určitými hračkami. Modely si hrály agresivně či v tichosti a nenápadně, a ve druhé fázi za to byly pochváleny či nedostaly žádnou zpětnou vazbu. Závěrem bylo, že děti napodobovaly spíše chování, které bylo pochváleno.''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:20160929_161646.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zdroj obrázku: Mummendey, Otten, str. 372 &amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Pro observační učení potřeba tyto '''čtyři procesy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;McLeod&amp;quot;&amp;gt; McLeod, S. (2016). Bandura - Social Learning Theory [Online]. In SimplyPsychology. Retrieved from http://www.simplypsychology.org/bandura.html&amp;lt;/ref&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Pozornost''' - Během dne pozorujeme spoustu chování, ale pozornost věnujeme jen některým.&lt;br /&gt;
#'''Retence''' - Jak dobře si pozorované chování pamatujeme.&lt;br /&gt;
#'''Reprodukce''' - Schopnost zopakovat, co předvedl model.&lt;br /&gt;
#'''Motivace''' - Vůle zopakovat chování. Pozorovatel zhodnocuje, zda za chování modelu přišly odměny či tresty. Jestliže získané odměny převáží náklady, pak je větší pravděpodobnost, že chování bude zopakováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Více [http://www.simplypsychology.org/bandura.html zde].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Působení médií==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Agrese v médiích má posilující účinek na lidi pozorující a sledující agresivní chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Comstock, Paik''' specifikovali podmínky, které, pokud se vyskytnou, agrese v médiích s velkou pravděpodobností zvýší agresivní tendence diváka&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
::'''1. Efektivita''' - Agrese ukazována jako účinný prostředek k dosažení cílů.&lt;br /&gt;
::'''2. Normativnost''' - Agrese uváděna bez zprostředkování negativních dopadů na oběť, chybí její bolest, utrpení, lítost. Agrese je ukazována jako oprávněná - např. agresory jsou &amp;quot;hodní policisté&amp;quot;.&lt;br /&gt;
::'''3. Přiléhavost''' - Agresor prezentován tak, aby byl divákovi blízký, dobře se do něj vžil, agrese prezentována jako reálná.&lt;br /&gt;
::'''4. Chytlavost''' - Agrese je zobrazována ve chvílích zvýšeného emočního nabuzení, takže neumožní pozorovateli kritiku z nadhledu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Dlouhodobý vliv sledování agresivně jednajících herců a bitých obětí může vyvolat procesy ''přesunu podnětů a vzorů'', může dojít k ''desenzibilizaci emocionální reaktivity'' diváka vůči brutálnímu zacházení s druhými lidmi a rovněž k ''omezení kontroly vlastních agresivních tendencí''.&lt;br /&gt;
*Nejsou li agresivně jednající protagonisté pořadů potrestání, může dojít k ''oslabování zásad podněcujících diváka k dodržování pravidel chování'' dle sociálních norem.&lt;br /&gt;
*Sledování působí na postoje k agresi - lidé se ''učí, že agrese vyřeší problém, že jeden akt agrese je následován dalším''. Mohou dojít i k závěru, že jim hrozí více nebezpečí, než ve skutečnosti hrozí, proto jsou ''vůči druhým podezřívavější'' a v boji proti kriminalitě se vyslovují ''pro tvrdší tresty''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Jedna z nejrozsáhlejších studií vznikla na Kolumbijské univerzitě, výsledky byly publikovány v roce 2002. Autoři sledovali 707 dětí po dobu sedmnácti let. Téměř 30 % dětí, které průměrně sledovaly televizi přes tři hodiny denně, se dopustilo ve věku 16 – 22 let násilného činu. Výzkum potvrdil hypotézu, že sledování násilí v televizi přispívá k nárůstu agresivního chování a zároveň potvrdil i hypotézu, že agresivní lidé dávají přednost pořadům, v nichž je násilí. Kritickou hodnotou sledování televize jsou tři hodiny a více.'' &amp;lt;ref name=&amp;quot;Johnson&amp;quot;&amp;gt; Johnson, J. G., Cohen, P., Smailes, E. M., Kasen, S., &amp;amp; Brook, J. S. (2002). Television viewing and aggressive behavior during adolescence and adulthood.Science, 295(5564), 2468-2471. http://doi.org/10.1126/science.1062929&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Agrese v různých sociálních situacích==&lt;br /&gt;
===Domácí násilí===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Domácí násilí lze definovat jako '''systematicky se opakující vzorec násilného chování, který se v průběhu času vyskytuje stále čsatěji a nabývá na intenzitě.'''&lt;br /&gt;
*Zahrnuje '''tělesné a psychické týrání, sexuální zneužívání''', jehož se dopouští jedinec '''na osobě blízké''' s cílem získat kontrolu, dominantní postavení či druhého člověka přimět k tomu, aby se choval podle jeho příkazů.&lt;br /&gt;
*Vyskytuje se '''ve všech vrstvách společnosti'''.&lt;br /&gt;
*Formy domácího násilí - psychické násilí (ponižování, zesměšňování), sexuální násilí (vynucené intimní kontakty), fyzické násilí (facky, omezování osobní svobody), sociální násilí (omezování kontaktu s rodinou, přáteli), ekonomické násilí (omezování finančních prostředků)&lt;br /&gt;
*Iniciováno '''oběma pohlavími.'''&lt;br /&gt;
*Dle zákona se jedná o trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, podle § 199 trestního zákoníku.&amp;lt;ref&amp;gt;Jak se domácímu násilí bránit (2022). Dostupné také z https://dostupnyadvokat.cz/blog/jak-na-domaci-nasili&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*Agresivní činy se stávají '''významnými vzory chování pro děti'''.&lt;br /&gt;
*Gelles, Straus vymezují faktory, které definují rodinu jako sociální skupinu, kde citová atmosféra, bezpečí, ale také je zde potenciál pro agresi a zneužívání rodiny kvůli častému kontaktu mezi příslušníky, společnému podnikání řady aktivit, při nichž spolupracují a jsou na sobě závislí.&lt;br /&gt;
*'''Gelles - teorie agrese mezi blízkými osobami''' - vychází z teorie výměny a vzájemné závislosti: Agrese stejně jako jiné sociální chování motivována snahou o získání ocenění a vyhýbání se nákladům. Jestliže člověk dospěje k závěru, že náklady jsou nižší než zisky, sahá po agresi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Agrese ve škole a v práci===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Podněty por zkoumání vzešly od skandinávských odborníků - '''Leymann, Olweus'''.&lt;br /&gt;
*'''Olweus''' šikanu definuje jako ''opakované a dlouhodobé vystavování jedince negativnímu jednání ze strany druhé osoby či druhých osob.''&lt;br /&gt;
*Negativní jednání = agresivní chování.&lt;br /&gt;
*Typická '''nerovnováha tělesné síly, sociálního statusu, moci'''.&lt;br /&gt;
*'''Následky šikany pro oběti''': Psychosomatické problémy, snížení výkonnosti, ztráta sebeúcty.&lt;br /&gt;
*'''Typické charakteristiky obětí''': úzkosné, zaujímají obranný postoj, mají nízkou sebeúctu, bývají slabé nebo vypadají jinak než druzí.&lt;br /&gt;
*'''Typické charakteristiky agresorů''': silní, v mnoha situacích ragující agresivně, tendence k dominanci, impulzivní, vysoké sebehodnocení.&lt;br /&gt;
*Roli hraje i '''rodový a věkový rozdíl''': Dívky - spíše nepřímé útoky, chlapci - spíše fyzické násilí. V dospělosti - pouze zlomek šikany jsou fyzické útoky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Skupinová agrese===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Skupinová agrese''': ''Agrese současně realizovaná vysokým počtem jedinců, skupin či davem, a to buď spontánně (výtržnosti), nebo plánovaně a cíleně (války).''&lt;br /&gt;
*U jedinců ve skupině se projevuje intenzivnější agresivní chování, než jaké u nich lze pozorovat, když jsou sami.&lt;br /&gt;
*'''Raná psychologie davu''' (''LeBon, Tarde, Sighele''): Jedinci se ve skupině či davu chovají méně racionálně, impulzivněji, méně dodržují pravidla, než když jsou sami.&lt;br /&gt;
*'''Moderní pojetí''' (''Diener, Zimbard''o): '''Deindividuace'''. Je to stav, v němž jsou oslabené racionální kontrola a orientace v pravidlech. Výsledkem je vyšší pohotovost jedince reagovat extrémně a porušovat pravidla.&lt;br /&gt;
*'''Teorie vynořujících se pravidel''' (''Turner, Kilian''): Proti hypotézám teorie deindividuace. Výskyt extrémních druhů chování pravděpodobnější ve skupině nebo v davu nikoli proto, že by jedinec měl oslabenou inhibici nebo že by se méně zajímal o pravidla, nýbrž proto, že se objeví nové normy a nová pravidla.&lt;br /&gt;
*'''Model SIDE''' (social identity model of deindividuation, model deindividuace založený na sociální identitě; ''Reicher, Spears, Postmes'') vychází z předpokladu, že jedinec se prvořadě řídí vnitřními pravidly skupiny.&lt;br /&gt;
*'''Potvrzení hypotézy dominance normy''' (''Rabbie a kol.''): Skupiny se chovají agresivněji než jedinci jen tehdy, je-li agresivní chvoání oprávněno a podpořeno příslušnými situačními pravidly. není tedy možné vysvětlit rozdíly mezi skupinovou agresí a agresí jedince pouze vnitřním stavem a nepřítomností racionálního uvažování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Genocida'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Nejextrémnější podoba''' skupinové agrese.&lt;br /&gt;
*Založena na '''hierarchii moci''' - agresoři se staví do dominující role, obětem přisuzují podřízenou roli.&lt;br /&gt;
*'''Ervin Staub - The Roots of Evil''' (''Kořeny zla, 1989'') - příčinami genocidy jsou '''náročné životní podmínky'''. Genocida se ''rozvíjí postupně''. Převládá méně škodlivé chování, u iniciátorů pak dochází k psychickým změnám. Následuje zvyšování agrese doprovázené ospravedlňováním. Potenciální moc přihlížejících je dle autora silná - jejich aktivita je pro ideologii podporou, výzvou k pokračování, naopak jejich pasivita znamená pro ideologii překážku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Přístupy k agresi jako k sociální interakci==&lt;br /&gt;
===Agrese jako interpretace chování===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Totéž chování může být vnímáno pozitivně nebo negativně v závislosti na tom, jestli byly předcházející události a okolnosti posouzeny jako oprávněné nebo neoprávněné.&lt;br /&gt;
*Hlavními kritérii pro označení chování jako agresivního jsou ''záměr ublížit, ublížení, porušení pravidel''.&lt;br /&gt;
*Jestliže na agresi nahlížíme jako na ''interpretační, výkladový konstrukt'', zajímají nás ''faktory'', jež mají vliv na interpretaci - např. kontext sociálních norem, atribuční teorie, interakce při agresi (vztah mezi obětí a útočníkem a pozorovatelem).&lt;br /&gt;
*Existuje odlišnost úhlu pohledu při posuzování agrese iniciátorem a obětí - útočníci vnímají své chování jako pozitivnější než oběti a pozorovatelé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Sociální vliv a nátlaková moc===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Podíváme-li se na agresivní chování neutrálně, můžeme ho vidět jako specifický druh sociálního vlivu - jedinec naléhá na druhého, aby udělal něco, co by za jiných okolností neudělal. Agrese tudíž využívá '''nátlakovou moc''' (''coercive power'') v podobě trestu či hrozby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Tedeschi, Felson''' - vytvořili '''interakční teorii nátlakového jednání''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:*Důsledek nátlakového jednání je dle nich potřeba vnímat jako '''rozhodovací proces''': před užitím výhrůžek nebo trestu iniciátor zvažuje své ostatní možnosti, jak dosáhnout cíle.&lt;br /&gt;
:*Autoři definovali tři cíle, kterými je podmíněna '''motivace''' použít nátlak: 1. ovládat druhé; 2. znovu navodit spravedlnost; 3. ochránit totožnost či prosadit se.&lt;br /&gt;
:*Rozhodnutí iniciátora je vedle motivace ovlivněno i '''očekáváním''', že toto chování povede k cíli, '''hodnotou''' cíle, '''užitku''', jaký z dosažení bude mít a '''nákladů''' na alternativní chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Atribuce a agrese===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Komu či čemu je přisuzována odpovědnost za negativní událost? Byly důsledky záměrné či alespoň předvídatelné?&lt;br /&gt;
*Rozpor Je X Mělo být: Panuje rozpor mezi tím, co iniciátor udělal a co měl udělat v dané situaci?&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zpracování sociálních informací===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Agrese je výsledkem vyplývajícím z odlišných hledisek a interpretací záměrů a chování vlastní osoby i druhých.&lt;br /&gt;
*Zpracování sociálních informací při kontrole agresivní interakce protivníků hraje zásadní roli.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Dodge''' se zabýval chybějící schopností vnímat či interpretovat sociální vodítka vysílaná druhými jedinci při interakci. Rozpracoval pak '''integrovaný model zpracování sociálních informací při sociálním přizpůsobování''', jehož šest stadií je:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Kódování vodítek''' - vnímání, pozornost. Např. Vidím, že mi někdo jí můj dortík.&lt;br /&gt;
#'''Interpretace vodítek''' - Např. Myslím, že dotyčný se mě snaží vyprovokovat.&lt;br /&gt;
#'''Objasnění cílů pro účely vlastní reakce''' - např. vyhýbání se konfliktu, získání dortíku zpět.&lt;br /&gt;
#'''Přístup k databázi reakcí''' - dotyčného mohu pokousat, jít na něj žalovat, sníst mu něco jiného.&lt;br /&gt;
#'''Výběr jedné z variant reakcí.'''&lt;br /&gt;
#'''Chování''' - uskutečnění varianty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Zkreslení při vnímání hostilního chování''' (''hostile attribution bias''): Při vnímání jednání druhého jako agresivního činu je na prvním místě přisouzení nepřátelského záměru iniciátorovi. Na základě normy vzájemnosti oběť reaguje také agresivně. Vysoce agresivní jedinci oproti neagresivním spíše zareagují agresivně, jsou-li informace o iniciátorově záměru nejednoznačné. Taková reakce odpovídá tendenci přisuzovat nenávistné pohnutky iniciátorovi, není-li k dispozici jasná informace o jeho záměru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Normy jako kontrola agrese===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Norma reciprocity (vzájemnosti)''': Když se někdo domnívá, že je obětí agrese, cítí se na základě normy vzájemnosti oprávněn k odplatě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Mummendey&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Faktory v prostředí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Donnerstein, Wilson'' - lidé jsou častěji agresivními '''v hlučném''' než tichém '''prostředí'''.&lt;br /&gt;
*''Baron, Bell'' - lidé se chovají častěji agresivně, pokud je '''horko''', než když je chladno.&lt;br /&gt;
*''Aiello, Nicosia, Thompson'' - přítomnost lidí '''v davu''' je také významným faktorem agrese.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hayes&amp;quot;&amp;gt; Hayes, N. (2013). Základy sociální psychologie (Vyd. 7.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Reference==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Použitá literatura==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Janata, J. (2000). Agrese tolerance a intolerance. (1. vyd., 220 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
*Mummendey, A., &amp;amp; Otten, S. (2006). Agresivní chování. In M. Hewston &amp;amp; W. Stroebe, Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie (pp. 363-388). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
*Heretik, A. (2012). Extrémna agresia. (2. vyd., 277 s.) Nové Zámky: Psychoprof.&lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. (2000). Lidské emoce. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
*Čermák, I. (1998). Lidská agrese a její souvislosti. (1.vyd., 204 s.) Žďár nad Sázavou: Fakta.&lt;br /&gt;
*Orel, M., Facová, V. (2009). Člověk, jeho mozek a svět. (Vyd. 1., 256 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
*Hayes, N. (2013). Základy sociální psychologie (Vyd. 7.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
*Fromm, E. (1997). Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky? Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
*McLeod, S. (2016). Bandura - Social Learning Theory [Online]. In SimplyPsychology. Retrieved from http://www.simplypsychology.org/bandura.html&lt;br /&gt;
*Johnson, J. G., Cohen, P., Smailes, E. M., Kasen, S., &amp;amp; Brook, J. S. (2002). Television viewing and aggressive behavior during adolescence and adulthood.Science, 295(5564), 2468-2471. http://doi.org/10.1126/science.1062929&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Doporučená literatura==&lt;br /&gt;
'''Agresivita'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Čermák, I. (1998). Lidská agrese a její souvislosti. (1.vyd., 204 s.) Žďár nad Sázavou: Fakta.¨&lt;br /&gt;
*Lovaš, L. (2010). Agresia a násilie: psychológia ľudskej agresie a jej podoby v domácom prostredí, v škole, v práci, vo väzniciach a v športe. Bratislava: Ikar.&lt;br /&gt;
*Fromm, E. (1997). Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?. (520 s., Překlad Bedřich Placák). Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
*Poněšický, J. (2004). Agrese, násilí a psychologie moci. (Vyd. 1., 226 s.) Praha: Triton.&lt;br /&gt;
*Janata, J. (2000). Agrese tolerance a intolerance. (1. vyd., 220 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
*Lorenz, K. (2003). Takzvané zlo. (Vyd. 2., V nakl. Academia 1., 234 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
*Orel, M.,  Facová, V. (2009). Člověk, jeho mozek a svět. (Vyd. 1., 256 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita z hlediska obecné psychologie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. (2000). Lidské emoce. (Vyd. 1., 335 p.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita u dětí a mládeže'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Antier, E. (2011). Agresivita dětí (Vyd. 2.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
*Svoboda, J. (2014). Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku (Vyd. 1.).&lt;br /&gt;
*Martínek, Z. (2009). Agresivita a kriminalita školní mládeže (Vyd. 1.). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
*Praha: Portál.&lt;br /&gt;
*Martínek, Z., Kameníčková, P. (2008). Agrese a agresivita u dětí a mládeže (Vyd. 1.). Praha: Národní institut pro další vzdělávání.&lt;br /&gt;
*Čírtková, L. (2012a). Násilí jako zážitek. Psychologie Dnes, 18(3), 56-59.&lt;br /&gt;
*Čírtková, L. (2012b). Násilí mladistvých z pohledu současné forenzní psychologie. Bezpečnostní teorie a praxe. -- (2), 109-116.&lt;br /&gt;
*Marcus, R. F. (2007). Aggression and violence in adolescence. New York: Cambridge University Press.&lt;br /&gt;
*Martínek, Z. (2009). Agresivita a kriminalita školní mládeže: druhy agresí, přístupy k agresivnímu chování, poruchy chování, šikana. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
*Resnick, M. D., Ireland, M., &amp;amp; Borowsky, I. (2004). Youth violence perpetration: What protects? What predicts? Findings from the National Longitudinal Study of Adolescent Health. Journal Of Adolescent Health, 35(5), a424.e1-424.e10. http://doi.org/10.1016/j.jadohealth.2004.01.011&lt;br /&gt;
*Kocourková, J., Hort, V. (2004). Vražedné jednání dětských a adolescentních pachatelů. Kriminalistický sborník, č. 5, s. 28 - 29.&lt;br /&gt;
*Smith, D. J. (1994). Vražda z nevinnosti (1. vydání). Rudná u Prahy: Papyrus.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Šikana'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Říčan, P. (1995) Agresivita a šikana mezi dětmi : Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí (1. vyd.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
*Kratz, H. -J. (2005). Mobbing: jak ho rozpoznat a jak mu čelit. Praha: Management Press.&lt;br /&gt;
*Kolář, M. (2005). Bolest šikanování (Vyd. 2.). Praha: Portál.&lt;br /&gt;
*Kolář, M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Domácí násilí'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*http://www.domacinasili.cz&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Agresivita a média'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Suchý, A. (2007). Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí (Vyd. 1.). V Praze: Triton.&lt;br /&gt;
*Anderson, C. A., Berkowitz, L., Donnerstein, E., Huesmann, L. R., Johnson, J. D., Linz, D., ... &amp;amp; Wartella, E. (2003). The influence of media violence on youth.Psychological science in the public interest, 4(3), 81-110.&lt;br /&gt;
*Boxer, P., Huesmann, L., Bushman, B. J., O’Brien, M., &amp;amp; Moceri, D. (2009). The Role of Violent Media Preference in Cumulative Developmental Risk for Violence and General Aggression. Journal Of Youth And Adolescence, 38(3), 417-428. http://doi.org/10.1007/s10964-008-9335-2&lt;br /&gt;
*Coyne, S. M. (2015). Effects of viewing relational aggression on television on aggressive behavior in adolescents: A three-year longitudinal study. Developmental Psychology, 52(2), 284-295. http://doi.org/10.1037/dev0000068&lt;br /&gt;
*Johnson, J. G., Cohen, P., Smailes, E. M., Kasen, S., &amp;amp; Brook, J. S. (2002). Television viewing and aggressive behavior during adolescence and adulthood.Science, 295(5564), 2468-2471. http://doi.org/10.1126/science.1062929&lt;br /&gt;
*Saleem, N., Ahmed, S., Hanan, M. A., Haroon, S. (2013). Violent Movies and Criminal Behavior of Delinquents. Pakistan Journal of Social Sciences, 33 (2),  243-254.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Násilná kriminalita'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Marešová, A., Havel, R., Martinková, M., &amp;amp; Tamchyna, M. (2015). Násilná kriminalita v nejisté době (1. vyd.). (pp. 83-94) Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Dostupné z http://www.ok.cz/iksp/docs/424.pdf&lt;br /&gt;
*Heretik, A. (2012). Extrémna agresia I: forenzná psychológia vraždy (2. vyd.). Nové Zámky: Psychoprof.&lt;br /&gt;
*Staňková, L., Ščerba, F., &amp;amp; Vichlenda, M. (2014). Násilná kriminalita. Praha: Leges.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Externí odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*http://www.simplypsychology.org/bobo-doll.html&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozd%C3%ADl_mezi_elektronickou_a_ti%C5%A1t%C4%9Bnou_prezentac%C3%AD_grafiky/old&amp;diff=71354</id>
		<title>Rozdíl mezi elektronickou a tištěnou prezentací grafiky/old</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rozd%C3%ADl_mezi_elektronickou_a_ti%C5%A1t%C4%9Bnou_prezentac%C3%AD_grafiky/old&amp;diff=71354"/>
		<updated>2024-08-14T09:26:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Vzorníky RAL */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Jaký je vztah rozlišení u elektronické a tištěné grafiky? Uveďte způsoby korespondence reprezentace barvy v počítači a její tištěné reprodukce, Typy normalizovaných barevných vzorníků a jejich použití. Jaké parametry ovlivňují barevné podání na monitoru a na papíře? &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vostrovský V.: Základy počítačového publikování, CZU, skripta, Praha 2003, kapitoly 3-4&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Přehled==&lt;br /&gt;
==Obsah==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rozlišení===&lt;br /&gt;
Faktory výběru rozlišení - tisková technika a vzdálenost pozorování.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Obě hlediska musí být v souladu - v případě horší tiskové techniky (sítotisk) a kratší vzdálenost pozorování není důvod použít vyšší rozlišení, než kolik nám dovoluje sítotisk. &amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Fyzikálním měřením byl zjištěno, že lidský zrak je schopen rozlišit prostorové detaily, které odpovídají vzdálenosti 1 úhlová minuta. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;[[Soubor:Vzdalenost_a_rozliseni.gif‎]]&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Většina tiskových technik využívá těchto vlastností lidského zraku, takže obraz je složen z jednotlivých tiskových bodů. V případě barevného letáku jsou body velké desetiny milimetru, u novinového tisku mohou dosahovat až milimetry. Různou velikostí bodů, skládáním čtyř a více barev a vzájemným natočením se dosahuje barevného vjemu. &amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tisku, který je složený z jednotlivých bodů, se říká '''autotypický tisk'''. Vzdálenost dvou bodů v tomto rastru je konstantní, říká se jí '''frekvence rastru'''. Měří se veličinou '''lpi''' = lines per inch (čáry na palec). &amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Frekvenční rastry pro určité vzdálenosti pozorování&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
- Vzdálenost půl metru (vzdálenost pozorování novin, časopisů a letáků) - 150 lpi nebo více. Při poměrně standardním požadavku nám vyhází rozlišení obrázku 300 dpi. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
- Vzdálenost dva metry (plakáty a jiných venkovní tiskoviny) - 75 lpi, rozlišení obrázků 150 dpi. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
- Vzdálenost 5 až 15 metrů (billboardy, bigboardy a megaboardy) -  40-12 lpi, tedy 80 až 25 dpi. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
''Příklad:'' Budeme mít billboard vedle silnice, tedy ve vzdálenosti 5 metrů. Obrázek má být velký 2 x 2 metry a podle předchozího doporučení použijeme rozlišení 80 dpi. Dále použijeme přepočtový vzoreček 1 &amp;quot; = 2,54 cm, podle něj 200 cm = 78,7 &amp;quot; a 78,7 &amp;quot; x 80 dpi = 6299 pixelů. &lt;br /&gt;
Pokud budeme chtít stejný obrázek použít do letáku, můžeme snadno zjistit jeho maximální velikost, aby měl stejné detaily jako na billboardu. Takže 6299 pixelů / 300 dpi = 20,99 &amp;quot;, což je 53,3 cm. &amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Obrazovka''' &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pokud chcete obrázek prohlížet na obrazovce, není třeba příliš přemýšlet nad rozlišením. Vzhledem k dřívějším rozlišením grafických karet a velikosti monitorů se uváděly hodnoty 96 dpi pro Macintosh a 72 dpi pro Windows, ale tyto hodnoty nejsou přesné. Rozlišení je závislé na velikosti monitoru (uhlopříčce) a rozlišení grafické karty. &lt;br /&gt;
Pokud připravujete obrázky pro web, pracujte přímo s obrazovými body. Ideální je optimalizovat celou stránku na šířku 640 nebo 800 pixelů a obrázky v optimální velikosti. Použití velkého obrázku zmenšeného v prohlížeči nezlepší vizuální vjem, pouze zvýší přenosovou dobu a zatíží prohlížeč.&lt;br /&gt;
===Co je potřeba vědět před tiskem===&lt;br /&gt;
V procesu předtiskové přípravy a tisku je nejobtížnější a nejnáročnější na kvalitní technické vybavení a praktické zkušenosti oblast správné reprodukce barev. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Základem všech komplikací je fakt, že jednotlivá zařízení používaná k předtiskové přípravě a tisku materiálů (fotoaparát, skener, monitor, náhledová barevná tiskárna a tiskařský stroj) jsou schopna zobrazit nebo zachytit různé barevné rozsahy, tzv. gamut barev. Některé barvy zobrazené na monitoru nelze při běžném tisku (např. na ofsetové tiskárně) vytisknout.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Kromě různých barevných rozsahů pracují navíc jednotlivá zařízení se zcela odlišnými barevnými modely, při jejichž konverzi může docházet k barevným posunům.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pro popis barev se běžně používají dva základní modely, které vycházejí z různého principu zpracování světla. Vytištěné barvy světlo '''odrážejí''', barvy zobrazené na monitoru počítače barvy '''vyzařují'''.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Obrazovka monitoru barvu vyzařuje - tento barevný model je nazýván '''RGB'''. Při komerčním tisku výsledný vytištěný barevný obraz barvu odráží - tento model je nazýván '''CMYK'''. Jelikož nelze některé barvy prostým smícháním barev modelu CMYK vytisknout, používají se tzn. přímé barvy, které jsou tištěny přímo barvami dodávanými jejich výrobci (dají se také podle originálních receptur namíchat přímo v tiskárně). Tímto způsobem se pak tisknou především zářivé barvy, stříbrná, zlatá aj. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Při běžném tisku plnobarevných materiálů se využívá čtyř základních barev - azurové, purpurové, žluté a černé, které vycházejí z barevného modelu CMYK. Správnou kombinací základních barev pak vznikají všechny ostatní odstíny. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Před závěrečným tiskem materiálů je třeba obraz fyzicky rozložit do čtyř samostatných předloh, které budou tištěny jednou z výše uvedených základních barev. Tento proces se nazývá barevná separace a dnes ji v plné míře zajišťují programy používané pro předtiskovou přípravu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;[[Soubor:4barvy.jpg]]&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako podklad pro tisk slouží tiskárně film, který lze pro představu přirovnat k negativu černobílé fotografie. Film produkuje v předtiskovém studiu osvitová jednotka a proces výstupu dat na film se nazývá osvit. Ve své podstatě je osvit přirovnatelný k běžnému tisku na stolní tiskárně, s tím rozdílem, že místo papíru představuje tiskové médium film. Z uvedeného popisu vyplývá, že takto vytvořené filmy jsou vždy černobílé, bez ohledu na to, pro jakou barvu jsou připraveny. Vzhledem k tomu, že běžné materiály se tisknou čtyřmi barvami, tvoří podklady pro tento tisk čtyři černobílé filmy. Každý je posléze použit v tiskovém stroji pro tisk jinou barvou a výsledný soutisk všech čtyř barev vytvoří plnobarevné materiály. Při osvitu navíc dochází k rozložení obrazu na řadu malých bodů, které se nazývají tiskový rastr a umožňují reprodukci barevných odstínů. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Obsahuje-li dokument jakoukoliv běžnou plnobarevnou fotografii, musí být pro tisk použit nejméně čtyřbarvotisk - tedy reprodukce všemi čtyřmi barvami CMYK. Často je však dostačující kombinace například dvou barev - nejčastěji černé a další doplňkové. Případně i fotografie se dají reprodukovat jen s určitým nádechem za použití dvou barev (tzv. Duplex). Při tisku dvou barev se nedosahuje barevnosti soutiskem barev CMYK, ale použije se barva přímá, vybraná se z barevných vzorníků jednotlivých výrobců. Zvolenou přímou barvu je možné objednat od výrobce, častěji je však připravována podle originálních receptur v tiskárně. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pro tisk přímou barvou se také připraví samostatný černobílý film, konečná barva je tedy zcela závislá na barvě použité v tiskárně. Jednoznačné zadání žádané barvy je tedy velmi důležité. Je-li navíc příslušný odstín přímé barvy součástí image firmy (např. v logu), není možné, aby byla barva pokaždé tištěna s určitou barevnou tolerancí podle toho, jak barvu tiskař odhadl. Naštěstí je přesné určení přímé barvy poměrně jednoduché a každý zadavatel tisku by měl proto znát přesné typové označení barvy, kterou požaduje.&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Počet barev v připravovaných materiálech je třeba důkladně zvážit, neboť může výrazně ovlivnit konečný finanční rozpočet zakázky. &lt;br /&gt;
Důležité je zde také zmínit značení barevností materiálů. Na většině kalkulacích, které obdržíte od tiskárny je počet barev vyjádřen číslem. Například leták s barevností 4/2 znamená, že je z jedné strany plnobarevný, tj. tištěn všemi čtyřmi barvami CMYK a z druhé strany dvoubarevný. Jednostraně plnobarevný leták je tedy značen jako 4/0, neboť druhá strana není potiskována žádnou barvou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Barevné vzorníky===&lt;br /&gt;
Při práci s barvami jsou nezbytné barevné vzorníky, ve kterých jsou jednotlivé odstíny přesně zobrazeny. Barevné vzorníky existují jak pro výtažkové, tak pro přímé barvy. Na trhu jich je velká řada, především se však pracuje se systémem Pantone. &lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Základní barevné prostory:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
RGB (monitor počítače), CMYK (barevný tisk), přímé barvy PANTONE (tiskové a textilní barvy) a RAL (nátěrové hmoty)&lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Problematika převodu standardního čtyřbarvotisku CMYK a barevných prostorů přímých barev PANTONE nebo RAL je závislá na řadě skutečností. Při převodech VŽDY dochází ke změně barevnosti která je závislá na použitém ICC profilu, na barevném rozsahu výstupního zařízení atd.  Pro základní orientaci je však dobré mít při ruce vždy konverzní barevné vzorníky, které ukazují jak v barvotisku dopadne konkrétní odstín PANTONE nebo RAL. Některé barevné vzorníky umožňují navíc zvolení nejbližšího ekvivalentu příslušné přímé barvy. &lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:CMYKBASIC_VEJIR.gif‎|right|CMYK Basic]]&lt;br /&gt;
====Vzorníky CMYK==== &lt;br /&gt;
Autorem je firma '''DTP Studio s.r.o.'''&lt;br /&gt;
Uprostřed každého barevného vzorku je kulatý otvor. Pod tento otvor umístíme zkoumaný barevný originál a vidíme, zda barva v otvoru splyne nebo ne. Pod vzorkem jsou čísla, určující jeho barevné složení. Subjektivita posuzování je snížena na minimum.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''CMYK Basic''' - 1100 barev s popisem složení v barevných prostorech CMYK pro tisk a RGB pro elektronické publikování. Každá barva navíc obsahuje i HTML kód pro okamžité použití v internetu. &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''CMYK Direct''' – konverze CMYK ↔ PANTONE, CMYK ↔ RAL &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''CMYK Corel Palette'''&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
vzorníky jsou dostupné na třech druzích papíru (lesk, mat, ofset)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vzorníky PANTONE====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V roce 1963 firma Pantone zavedla do grafického průmyslu unikátní systém pro výběr, určování a kontrolu barev. Původní koncept, nazvaný Pantone Matching System, byl od té doby rozšířen na největší komunikační systém barev pro tiskaře a designéry. Na počátku byl jednoduchý vzorník 504 barev, ze kterého se vyvinul vzorník více než 1.300 přímých barev pro návrháře a grafické aplikace odpovídající potřebám a možnostem konce tisíciletí. Celý systém je podporován více než 1.000 výrobci tiskových barev na celém světě&lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;[[Soubor:Pantone.gif‎|right|Pantone Color Formula]]&lt;br /&gt;
'''PANTONE COLOR FORMULA GUIDE''' - základní kámen celého systému PANTONE, obsahuje vice než 1.000 přímých barev. Představuje základní škálu barev PANTONE na natíraném i nenatíraném papíře a současně popisuje recepturu pro jejich míchání. Míchání je poté založeno na 13-ti základních barvách s PANTONE Black a nebo PANTONE Transparent White. Vzorník vám umožní srovnávat a určovat přímé barvy vůči schválenému standardu. Nejčastěji používaný vzorník v systému PANTONE je PANTONE Color Formula Guide Printer Edition&lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''PANTONE COLOR BRIDGE GUIDE EURO''' - následovník nejprodávanějšího vějířovitého vzorníku v předtiskové přípravě a tisku PANTONE Solid To Process Guide Euro. Jedná se o srovnávací vzorník, který zobrazuje vedle sebe přímou barvu Pantone a její nejbližší CMYKový ekvivalent včetně procentuálního vyjádření. Dále obsahuje informace o barvě také v RGB a HTML vyjádření. &lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''PANTONE TEXTILE COLOR GUIDE'''- barvový standard v oblasti plastické hmoty a textilní barvy. &lt;br /&gt;
&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Firma Pantone® doporučuje cca každé dva roky kupovat nový vzorník, je to z důvodu možných barevných rozdílů. Dle vyjádření oficiálního českého distributora vzorníků Pantone®, firmy Quentin s.r.o. to je způsobeno tím, že se mění podkladový papír, na který je vzorník tištěn. Proto je dobré vědět, zda vzorník Pantone®, který vlastníte, je ještě platný. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vzorníky RAL====&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ral-k5.gif‎‎|right|RAL]]&lt;br /&gt;
'''RAL CLASSIC''' - průmyslový standard v oblasti nátěrových hmot, kterému rozumí každý výrobce, 210 standardních RAL barev, včetně metalických odstínů - největší využití má v průmyslové výrobě (ocelové konstrukce, výroba nábytku apod.) nejčastěji používaný je vzorník RAL K-5 &amp;lt;ref&amp;gt;Vzorník RAL, Dostupné z https://www.barvy-na-drevo.cz/slovnik-pojmu/vzornik-ral/&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''RAL DESIGN''' - 1625 odstínů, menší rozšířenost tohoto systému&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Světlo===&lt;br /&gt;
Váš čas a prostředky investované do vybavení DTP pracoviště, barevných kalibrací a ICC profilů mohou být znehodnoceny špatným osvětlením pracoviště. Stejná barva vypadá trochu jinak při plném denním světle a jinak při nejrůznějších typech umělého osvětlení :&lt;br /&gt;
&amp;lt;center&amp;gt;[[Soubor:Vzorky2.gif‎]]&amp;lt;/center&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejzásadnější vnější faktor pro vnímání barevnosti představuje bezesporu vnější osvětlení. Původním zdrojem světla je slunce, které vnímáme jako nebarevné denní &amp;quot;bílé&amp;quot; světlo. Již v roce 1927 proto komise CIE ustanovila standardní osvětlení - illuminanty. Pro praxi přípravy a tisku barevných tiskovin (norma ANSI) se používá '''illuminant D50''', tedy světlo o '''barevné teplotě 5000 K''', které se nejvíce přibližuje obvyklému dennímu světlu v našich zeměpisných podmínkách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Anotovaná bibliografie==&lt;br /&gt;
'''Použité zdroje''' &amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.dtpstudio.cz &amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.printing.cz/zadavatele/polygraficke_minimum/index.html&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
http://www.microsoft.com/cze/mojefirma/products/howto/prepare-a-publication-for-a-commercial-printer.mspx&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Demonstrace==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Odpadkový koš UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Matrika&amp;diff=71353</id>
		<title>Matrika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Matrika&amp;diff=71353"/>
		<updated>2024-08-09T16:46:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Formální provedení matrik */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Matrika''' je typem úřední knihy, do níž se zapisují jména osob splňujících požadavky evidence příslušné instituce. &amp;lt;ref&amp;gt;HLAVÁČEK, Ivan, Rostislav NOVÝ a Jaroslav KAŠPAR. &amp;lt;i&amp;gt;Vademecum pomocných věd historických&amp;lt;/i&amp;gt;. 3. opr. a dopl. vyd. Jinočany: H H Vyšehradská, 2002, s. 210.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Obecný vývoj matrik==&lt;br /&gt;
Matriky byly vedeny již ve starověkém Egyptě, Řecku i Římě, zájem se zaměřoval zejména na počty narozených a zemřelých dětí, a to především z daňových nebo vojenských účelů.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Počátkem 8. století je doloženo vedení matrik i v některých částech Japonska, kde byly registrováni narození a zemřelí obyvatelé. Není známo, zda šlo o matriky církevní nebo civilní; pravidelný budhistický registr je znám až od roku 1653.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Koncem 14. století byla zavedena povinná registrace sňatků v Jordánsku.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
V křesťanských oblastech se počátky vedení matrik patrně shodují se zaváděním farní organizace, kdy již roku 1137 předpokládal lateránský koncil jejich vedení. K zásadnímu obratu dochází počátkem 16. století, kdy se zavádí registrace v některých německých městech (např. Augšpurk). Důležitým mezníkem se stal [[Tridentský koncil|tridentský koncil]] (1545-1563), který nařídil povinné vedení katolických matrik.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Situace v českých zemích===&lt;br /&gt;
Vedení matrik bylo nařízeno '''olomouckou synodou''' v roce 1591 a poté '''pražskou synodou''' roku 1605. Po vnější stránce bylo vedení matrik upraveno tzv. římským rituálem z roku 1614.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Nejstarší matriky na českém území pochází z 1. poloviny 16. století a byly původně vedeny jako matriky protestantské:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*1531-1602 Jáchymov - matrika sňatků (SOA Plzeň)&lt;br /&gt;
*1546 Jáchymov - křestní matrika&lt;br /&gt;
*1541 Horní Blatná&lt;br /&gt;
*1544 Abertamy (němečtí luteráni ze Saska)&lt;br /&gt;
*1571 Razová u Bruntálu (ZA Opava)&lt;br /&gt;
*1573 Kutná Hora&lt;br /&gt;
*1584 Praha (sv. Jindřich)&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na sklonku činnosti arcibiskupa Harracha (1624-1667) již většina farností vedla matriky.&lt;br /&gt;
===Židovské matriky===&lt;br /&gt;
Až do konce 18. století byla evidence židovského obyvatelstva nedokonalá. Od r. 1766 byli evidováni narození chlapci v '''knihách mohelů'''. Od r. 1784 se na základě matričního zákona začaly i v židovském prostředí evidovat porody, sňatky i úmrtí. Roku 1787 byla v případě židovských rodin zavedena povinná stálá úřední příjmení. &lt;br /&gt;
Roku 1869 byly židovské matriky prohlášeny veřejnými knihami. Knihy vedené rabíny podléhaly kontrole katolických farářů. Dohled nad vedením matrik měly ve své kompetenci nejen církevní úřady (biskupové), ale i krajští hejtmané, kterým byly každoročně zasílány výpisy z matrik, z nichž se vytvářely krajské tabely a následně tzv. zemský sumář. Původní latinské zápisy byly nahrazeny němčinou a češtinou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Formální provedení matrik==&lt;br /&gt;
Nejstarší katolické matriky měly obecně jednodušší strukturu zápisů, než byly záznamy v matrikách nekatolických i než přededepisoval římský rituál z roku 1614. Struktura záznamu byla jednoduchá, nejednotná, setkáváme se se střídáním jazyka zápisů (latina, němčina, čeština); až do 18. století záleželo na pečlivosti faráře. V 16. a 17. století se výjimečně setkáváme s členěním zápisů do rubrik, zejména pak v matrikách luteránských.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Matriky narození (resp. křtu) obsahovaly: datum křtu, jméno dítěte, jméno a bydliště rodičů a kmotrů. Nejméně pečlivé bývaly matriky úmrtní (kolem roku 1700 nacházíme evidenci úmrtního věku a poddanské příslušnosti). &lt;br /&gt;
Do tereziánských a josefinských reforem byla velká část matrik tripartitních, existovaly ale i výjimky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Změny v matričních záznamech přicházejí od konce 18. století, kdy začínají do vedení matrik zasahovat panovníci v souvislosti s vojenskými potřebami (zjišťování statistických údajů o počtu obyvatelstva).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Roku 1760 byl sjednocen matriční zápis v pražské diecézi - zavedena '''latinská matriční formule''' vycházející z římského rituálu.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
19. ledna 1771 byl zaveden bezplatný zápis křtů, sňatků a pohřbů, zavedena pevná příjmení (současně i čísla popisná na domech) a na základě dekretu z 10. 3. 1770 zavedena povinnost duchovních podávat krajským úřadům čtvrtletní souhrnné výkazy křtů, sňatků a pohřbů. V roce 1770 byl předložen i návrh na zavedení jednotných rubrik pro celou monarchii, ten ale začal platit až později.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Matriky narozených:''' den narození a křtu, jméno kněze, jméno dítěte, rodiče, kmotři, vyznání, místo narození a číslo domu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Matriky oddací:''' den sňatku, jméno oddávajícího, jména snoubenců a svědků, vyznání, místo sňatku a číslo domu&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
*'''Matriky úmrtí:''' datum úmrtí/pohřbu, jméno pohřbívajícího, zaopatření, jméno zemřelého, vyznání, hřbitov, místo úmrtí a číslo domu, věk zemřelého&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. května 1781 byly matriky uznány jako veřejné listiny. S vydáním tolerančního patentu (1781) vznikly nekatolické matriky augšpurské a helvetské církve, oficiální registraci nekatolíků nicméně nadále vedli katoličtí faráři.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
20. února 1784 byl vydán '''matriční patent''' (Stolpatent), jímž se zaváděl nový důkladnější formulář matričního zápisu, který platil s určitými úpravami až do roku 1949.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====='''Zdůvodnění matričního patentu'''=====&lt;br /&gt;
''&amp;quot;Rejstříky sňatků, porodů a úmrtí mají velký význam jak pro veřejnou správu, tak pro jednotlivé rodiny. Veřejná správa z nich získává užitečné poznatky o vztazích mezi snoubenci, o vzestupu a poklesu počtu sňatků, o přírůstku a úbytku narozených, o snížené nebo zvýšené úmrtnosti. Jednotlivým rodinám slouží při nejedné příležitosti jako důkazní pramen a nezřídka jsou podkladem soudních rozhodnutí, na nichž závisí stav občana i celých příbuzenstev. Z tohoto důvodu jsme pro blaho svých poddaných dlužni pečovat o to, aby se těmto rejstříkům, jejichž úprava až dodnes byla libovolná a jejichž věrohodnost závisela na jediném člověku, předepisovala taková podoba, která vzhledem k tomu, že bude použitelnější pro státní účely, spojí s jednotnou formou i zákonitou jistotu.&amp;quot;''&amp;lt;ref&amp;gt;V. Sekera, Obyvatelstvo českých zemí v letech 1754 - 1918, Praha 1978, s. 36 - 37.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dvorským dekretem z 19. července 1784 byla pro každou obec zavedena zvláštní matrika, či její oddíl. Od r. 1792 se užívalo foliace (ochrana před zneužitím), od roku 1790 pak abecední indexy. Za účelem zamezení ztrát se od roku 1799 vedly ve všech zemích monarchie matriční duplikáty.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Roku 1868 byly povoleny civilní sňatky a v té souvislosti zavedeny civilní matriky oddací, od roku 1870 pak vedeny i civilní matriky narozených a zemřelých. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Do roku 1949 byla v Čechách stále evidence v rukou církve, na Slovensku obecná civilní evidence již od roku 1895, na Hlučínsku ponechán po roce 1918 pruský civilní systém.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Roku 1949 zaveden zákon č. 268/1949 Sb. ze dne 7. prosince 1949 = '''tzv. matriční zákon''', jímž se od 1. ledna 1950 zaváděl jednotný systém státních matrik vedených národními výbory. Do jejich správy tak přešly veškeré církevní matriky (exempláře z doby před rokem 1870 byly předány do SOA). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Nahlížení do matričních knih ==&lt;br /&gt;
Do matričních knih se dnes zapisuje narození dítěte - vydává se rodný list.&amp;lt;ref&amp;gt;Jaké doklady doložit na matriku při narození dítěte, Dostupné z https://portal.liberec.cz/situace/oblast/narozeni&amp;lt;/ref&amp;gt; Uzavření manželství ( vznik registrovaného partnerství) - kdy je vystaven oddací list nebo doklad o registrovaném partnerství. A úmrtí občanů České republiky, kdy matrika vystaví pozůstalým úmrtní list.&amp;lt;ref&amp;gt;Co je potřeba vyřídit na matrice při úmrtí blízké osoby, Dostupné z https://www.krematorium.cz/clanky/uzitecne-informace/co-je-potreba-pri-umrti-blizke-osoby-vyridit-na-uradech-57/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Matriční úřad povolí nahlédnout do matriční knihy a činit výpisy z nich v přítomnosti matrikáře:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* fyzické osobě, které se zápis týká, nebo členům její blízké rodiny,&lt;br /&gt;
* pro úřední potřebu státních orgánů České republiky &lt;br /&gt;
* statutárním orgánům církví nebo duchovním jimi zmocněným, jde-li o matriční knihy vedené těmito církvemi do 31. prosince 1949,&lt;br /&gt;
* fyzické osobě, která prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jejích práv před státními orgány České republiky &lt;br /&gt;
* osobě, která prokáže, že je to nezbytné k uplatnění právních nároků v cizině.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do zápisu narození dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, může nahlédnout pouze matka dítěte a po dovršení 12 let i dítě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
HLAVÁČEK, Ivan, Rostislav NOVÝ a Jaroslav KAŠPAR. &amp;lt;i&amp;gt;Vademecum pomocných věd historických&amp;lt;/i&amp;gt;. 3. opr. a dopl. vyd. Jinočany: H H Vyšehradská, 2002, 544 s.&lt;br /&gt;
===Zdroj===&lt;br /&gt;
Text byl převzat z původních internetových skript Katedry archivnictví a PVH vzniklých v rámci projektu OPPA (http://pvh.ff.cuni.cz/index_OPPA.htm).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#PŘESMĚRUJ [[Matrika]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=RGB&amp;diff=71352</id>
		<title>RGB</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=RGB&amp;diff=71352"/>
		<updated>2024-08-07T15:26:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Použití */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Barevný '''model RGB'''&amp;lt;ref&amp;gt;NAVRÁTIL, Pavel. Počítačová grafika a multimédia. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2007, 112 s. ISBN 978-80-86686-77-6.&amp;lt;/ref&amp;gt; obsahuje tři základní barvy R - červenou, G - zelenou a B - modrou. Předpokladem modelu je, že světlo těchto barev vyzařované do okolí skládá ostatní barvy - kombinací červené a zelené vznikne žlutá, kombinací všech barev modelu pak bílá. Proto se modelu říká ''aditivní způsob míchání barev''. Černá barva naopak vznikne tak, že není vyzařována žádná barva.&lt;br /&gt;
[[File:RGB.svg|thumb|150x150px|princip aditivního míchání barev]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Číselná zobrazení barev==&lt;br /&gt;
Barevný RGB model mapovaný v trojrozměrné soustavě souřadnic, nejčastěji se zobrazuje jako krychle. Osa x reprezentuje červenou, osa y zelenou a osa z modrou barvu, pohybem po osách směrem k maximální intenzitě barvy. Intenzita jednotlivých barev může být popisována různými způsoby (procenta, &amp;lt;0;1&amp;gt;), nejčastěji se však používá číselný zápis v rozsahu od 0 do 255.&lt;br /&gt;
[[File:RGB krychle.svg|thumb|185x185px|RGB krychle&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Použití==&lt;br /&gt;
Barevná model RGB se používá v zařízeních, která světlo vyzařují, tj. například počítačové monitory, dataprojektory, televize ad. Každý pixel na obrazovce je v počítači reprezentován jako hodnoty pro červenou, zelenou a modrou. Tyto hodnoty jsou převedeny do elektrického napětí přes gama korekci a zamyšlená intenzita je reprodukována na displej. &lt;br /&gt;
Běžně dnes zobrazovací displeje využívají 24 bitů na 1 pixel - 8bitů pro každou z barev, mající rozsah 256 (0 - 255) možných hodnot intenzity pro každou barvu. Barevné zobrazení RGB se využívá zejména pro účely digitální grafiky, programy nebo aplikace. Pokud je potřeba grafiku vytvořenou v RBG tisknout je potřeba převézt tuto grafiku do modulu CMYK, jinak barvy na tisku nebudou ostré.&amp;lt;ref&amp;gt;Rozdíl mezi RGB a CMYK, Dostupné z https://www.originalnitonery.cz/blog/vite-proc-je-dobre-znat-rozdil-mezi-rgb-a-cmyk&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
[[File:LCD pixels RGB.jpg|thumb|244x244px|LCD display]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Varianty modelu RGB==&lt;br /&gt;
Základní modely RGB modelu nejsou přesně specifikovány, takže vzniklo více RGB modelů. Nejznámější a nejrozšířenější je model sRGB&amp;lt;ref&amp;gt;HORNÝ, Stanislav a Libor KRSEK. Úvod do multimédií. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 157 s. ISBN 978-80-245-1608-0.&amp;lt;/ref&amp;gt;, který je standardem operačního systému Windows. Dalším zástupcem RGB modelu je AdobeRGB&amp;lt;ref&amp;gt;HORNÝ, Stanislav a Libor KRSEK. Úvod do multimédií. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 157 s. ISBN 978-80-245-1608-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; model, který byl vytvořen firmou Adobe v roce 1998. Vychází z trochu jiných základních barev, a díky tomu obsáhne větší gamut než model sRGB, zejména v odstínech zeleno-modré. Existuje i celá řada dalších RGB modelů, které se ale v praxi moc nepoužívají.&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Nová média a digitální kultura]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Hesla k opravě UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ochrann%C3%A1_zn%C3%A1mka&amp;diff=71351</id>
		<title>Ochranná známka</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ochrann%C3%A1_zn%C3%A1mka&amp;diff=71351"/>
		<updated>2024-08-06T07:28:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Databáze ochranných známek mimo ČR */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Ochranná známka''' je druh právní ochrany, která se řídí podle zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách. Tento zákon vymezuje ochrannou známku jako různorodé grafické znázornění slov, jmen, barev, kreseb, tvaru výrobků a obalů, jenž od sebe odlišuje výrobky nebo služby právnických nebo fyzických osob.&amp;lt;ref&amp;gt;PIČMANOVÁ EVA. &amp;lt;i&amp;gt;Zdroje informací o ochranných známkách&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, 2007, s. 89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Charakteristika==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*platnost zapsané známky je 10 let s možností neustálého prodlužování pokaždé o dalších 10 let&lt;br /&gt;
*před zapsáním známky se provádí [[Rešerše|rešerše]], zda již už není pod ochranou jiné osoby nebo firmy (např. rešeršní služba CETMOS – Central European Trade Mark Observation  Service)&lt;br /&gt;
*podat přihlášku lze elektronicky (nutný [[Základní pojmy v kryptologii|elektronický podpis]]) nebo pomocí formuláře k příslušnému úřadu&amp;lt;ref name=&amp;quot;PR&amp;quot;&amp;gt;PRŮCHOVÁ,  Bohdana. &amp;lt;i&amp;gt;Ochranné známky, registrace a základní zdroje informací&amp;lt;/i&amp;gt;.Dostupné z: http://pspev.cvut.cz/moodle/mod/resource/view.php?id=1439&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
*Na území ČR je zapsáno okolo 670 000 ochranných známek&amp;lt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;PR&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historie==&lt;br /&gt;
Ochranné známky (dříve značky) se používaly již před několika tisíci lety a to v podobě znaků, které představovaly bohy a roční období. Postupně byly užívány jako podpisy panovníků, řemeslníků atd. První podoba právní ochrany se objevila již ve starověkém Řecku a Římě, kdy za zneužití značky byly udělovány tresty. Ve středověku se formovaly do podoby šlechtických erbů a následně do cechovních značek. Po vzniku knihtisku byly ochranné známky typické pro výrobce papíru (filigrány) nebo samotné tiskaře jakožto podpis a záruka pravosti. V 18. a 19. století vznikají první zákony o ochranných známkách. První a doteď užívaná známka na českém území je z roku 1859 na „Pilsner Bier“.&amp;lt;ref&amp;gt;PIČMAN DOBROSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Patentové a známkové informace a rešerše&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2004, s. 11-15.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Typy ochranných známek==&lt;br /&gt;
Jednotlivé typy se dělí podle formy ztvárnění a jsou ve shodě s normami [http://www.upv.cz/cs.html Úřadu průmyslového vlastnictví ČR] (charakteristiky typů ochranných známek se mírně liší podle příslušného úřadu dané země)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ochranné známky tradičního typu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*slovní – obsahuje pouze slova v obvyklém fontu bez grafického znázornění&lt;br /&gt;
*slovní grafická – obsahuje slova ve specifickém fontu a je zobrazena barevně&lt;br /&gt;
*kombinovaná – kombinace textu s grafickými prvky&lt;br /&gt;
*obrazová – pouze grafické znázornění bez písmen nebo slov&amp;lt;ref name=&amp;quot;PR&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ochranné známky zvláštního typu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*prostorová – trojrozměrná znázornění (3D tvary)&lt;br /&gt;
*barevná – tvoří ji barva v určitém tvaru (tvar však není pod ochrannou známkou)&lt;br /&gt;
*zvuková – určité zvuky, melodie&lt;br /&gt;
*pohybová, polohová – ochraňuje pohyby nebo polohy zobrazené v jednotlivých fázích&lt;br /&gt;
*[[hologram]] – trojrozměrné znázornění pomocí holografické techniky&amp;lt;ref name=&amp;quot;PR&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Klasifikační systémy ochranných známek==&lt;br /&gt;
Pro mezinárodní klasifikaci známek a tvorbu třídících systémů pro efektivní a jednotné zpracovaní vznikly 2 dohody:&lt;br /&gt;
===Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb z roku 1957===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*současná verze z roku 2006 obsahuje 45 tříd (1 -34 pro výrobky, 35 – 45 pro služby)&lt;br /&gt;
*každý přihlašovatel musí podat seznam služeb nebo výrobků na které se známka vztahuje&lt;br /&gt;
*Africká organizace duševního vlastnictví, Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu, úřad V Beneluxu a všechny další státy, které dohodu podepsaly&amp;lt;ref name=&amp;quot;PR&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vídeňská dohoda o mezinárodním třídění obrazových prvků ochranných známek z roku 1973===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*současná verze z roku 2008 dělí obrazové prvky na 29 tříd, 144 oddílů, 775 hlavních sekcí a 1112 pomocných sekcí&lt;br /&gt;
*třídění neprovádí přihlašovatel ale příslušný úřad, kde byla přihláška podána&lt;br /&gt;
*tento systém používá Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu, Světová organizace duševního vlastnictví a dalších 30 smluvních států včetně ČR&amp;lt;ref name=&amp;quot;PR&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Databáze ochranných známek v ČR==&lt;br /&gt;
'''Úřad průmyslového vlastnictví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*databáze, přístupná zdarma na stránkách úřadu, obsahuje ochranné známky platné na území ČR (národní známky, mezinárodní známky)&lt;br /&gt;
*databáze má dvě vyhledávací rozhraní pro základní a pokročilejší vyhledávání&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Úřad průmyslového vlastnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. c2002. [cit. 2015-01-20]. Dostupný z WWW: &amp;lt; http://isdapl.upv.cz &amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Databáze ochranných známek mimo ČR===&lt;br /&gt;
Evropská ochranná známka vás ochrání před podvody a paděláním ve všech členských zemích EU. Platnost této ochranné známky je také na 10 let. Evropské ochranné známky zajišťuje EUIPO - Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, který vede celý rejstřík ochranných známek a také jejich zápis.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako vlastník evropské ochranné známky máte výlučné právo k jejímu užívání. Je možné také používat symbol ®, který symbolizuje zapsanou známku.&amp;lt;ref&amp;gt;Evropská ochranná známka, Dostupné také z https://dostupnyadvokat.cz/blog/evropska-ochranna-znamka&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''[[Světová organizace duševního vlastnictví]]'''&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
*Poskytuje 2 databáze ochranných známek, které jsou přístupné na internetu zdarma&lt;br /&gt;
*[[Databáze]]: Madrid Express – informace o mezinárodních ochranných známkách a ROMARIN – na rozdíl od Madrid Express obsahuje navíc podrobnější informace o historii jednotlivých známek&amp;lt;ref name=&amp;quot;PR&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*PIČMAN, Dobroslav. Patentové a známkové informace a rešerše. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2004. 207 s. ISBN 80-86855-08-2.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*PIČMANOVÁ, Eva. Zdroje informací o ochranných známkách. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, 2007. 89 s. ISBN 978-80-86855-26-4.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[http://www.wipo.int Světová organizace duševního vlastnictví]&lt;br /&gt;
*[http://www.cetmos.eu Rešeršní služba CETMOS]&lt;br /&gt;
*[http://www.upv.cz Úřad průmyslového vlastnictví ČR]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Související články===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Patent]]&lt;br /&gt;
*[[Průmyslové vlastnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
duševní vlastnictví, průmyslové vlastnictví, databáze, databázová centra, informační zdroje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Zpracování informací a informační servis]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Články k ověření učitelem Římanová]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Strava_a_sb%C4%9Bra%C4%8Dstv%C3%AD&amp;diff=71350</id>
		<title>Strava a sběračství</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Strava_a_sb%C4%9Bra%C4%8Dstv%C3%AD&amp;diff=71350"/>
		<updated>2024-07-31T12:28:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Reference */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Sběračství''' mívalo v historii stravování na celém světě svou nezastupitelnou roli, avšak s postupem doby, vlivem [[Industrializace|industrializace]] a narůstající profesní specializace se měnilo složení stravy a i způsoby jejího získávání. Proto se i sběračství časem stalo pouze okrajovou záležitostí. My se však budeme zabývat dobou, v níž bylo sběračství nesmírně důležité. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Plody a semena==&lt;br /&gt;
[[File:Fagus - Mattioli, Pietro Andrea.jpg|thumb|upright 1.2|Mattioliho herbář, buk lesní]]&lt;br /&gt;
===Lískové oříšky===&lt;br /&gt;
Sběr plodů a semen býval (a je) pouze sezónní záležitostí. U nás v českých zemích byla v určité době krajina doslova zamořena lískou, představovala jednu z nejběžnějších vegetací, teprve později byla zatlačována. Dle jedné [[Přemyslovci|přemyslovské]] pověsti byl z lískového dřeva údajně vytvořen i nástroj, nazývaný otka, ten sloužil k čištění radlice pluhu. Lískové oříšky ze Stadic byly též údajně jednou formou dávek, kterou místní odváděli za dob [[Karel IV.|Karla IV.]]   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lískové oříšky byly používány pro mnohé účely. Byl z nich lisován vysoce '''kvalitní olej''', potřebný především pro [[Strava a náboženství|postní období]], kdy nahrazoval živočišné tuky. Lískové ořechy se pak přidávaly i '''do mikulášské nadílky''' a bývaly i '''součástí štědrovečerní večeře'''. Symbolizovaly lásku a plodnost, proto je lidé dávaly jako dárky svým milým. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Žaludy===&lt;br /&gt;
'''Symbolem lásky''' byly i žaludy. Hoch mohl vyjádřit svou lásku k dívce i tak, že po ní žaludem hodil. A ona už věděla, co to znamená. Žaludy však byly dlouho '''i lidskou potravou''', podobně jako bukvice. Dub byl uctíván už [[Keltové|Kelty]] a starými [[Slované|Slovany]], i proto se žaludy sbíraly na celé severní polokouli. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úprava žaludů, než byly poživatelné, trvala poměrně dlouho, bylo třeba je nejdříve upražit, poté oloupat, semlít a nakonec roztlouct. Takto vzniklá surovina se pak mohla dále využívat v kuchyni, např. se přidávala do mouky, ale nebylo to nic chutného, využívalo se to především v dobách nouze. Z hlediska nutričního obsahují bílkoviny a škrob, proto mohou fungovat i jako doplněk stravy. Byly využívány '''i v lidovém léčitelství''', mají totiž stavící účinek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V raném 18. století, když se začala pít káva ve [[šlechta|šlechtických]] kruzích, tak se v lidovém prostředí jako levnější varianta této velice drahé pochutiny používali právě žaludy - této „kávě“ se pak říkalo „žaludovka“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Bukvice===  &lt;br /&gt;
Bukvice byly pro [[Lid|lidovou]] stravu ještě důležitější než žaludy, obsahují totiž velké množství tuku (40-50 %). Vyráběl se z nich proto '''olej''', lisoval se za studena, tudíž byly jeho vlastnosti téměř srovnatelné s dnes oblíbeným olivovým olejem. V lidové kultuře neexistují zbytky, proto se při výrobě bukvicového oleje spotřebovaly i výtlačky. Vzhledem k tomu, že byly nasládlé, dávaly se dětem jako mlsky nebo se přidávaly do potravy domácím zvířatům. Tradice lisování oleje z bukvic se naposledy obnovila za 1. světové války, jako náhražkové řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bukvice se však v tradiční společnosti jedli i syrové a to především o [[přástky|přástkách]]. Prodávaly se také na trzích jako mlsky pro děti, jsou samy o sobě sladké. Věřilo se, že mají i léčivé účinky, ale obsahují i některé jedovaté látky, které však nepřechází do oleje. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vodní ořech===&lt;br /&gt;
Vodní ořech je vodní rostlina vyskytující se v celé Evropě i Asii. Má mnoho lidových názvů, někdy se jí říká kaštan či jezuitský kaštan, jindy kotvice. Vytváří lesklé, hnědě, trojúhelníkové plody s ostrými háčky. Obsahuje značné množství škrobu. Zpracovával se sušením a mletím. Jeho chuť je podobná jedlým kaštanům. Jako součást jídelníčku bychom jej nalezli hlavně v jižní Evropě, v Číně a v Indii, u nás byl hojně konzumován v [[doba bronzová|době bronzové]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Avšak i později se výjimečně objevuje jako náhražková či okrajová plodina. V 16. století popisuje vodní ořech Mattioli ve svém herbáři. Mlela se z něj '''mouka''', která se přidávala do mouky chlebové. Totéž pak nacházíme v Presslově rostlináři z roku 1844. '''Pražené vodní ořechy''' se pak vzácně objevovaly po celé 19. století.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jahody===&lt;br /&gt;
Jahody byly v tradiční společnosti hlavně '''doménou dětského jídelníčku'''. Ty je konzumovaly rovnou v syrovém stavu. Doklady můžeme objevit i ve [[Folklor|folklóru]]. Jedli se samotné s chlebem nebo s mlékem. Jahody se tepelně většinou neupravovaly, naopak sloužily '''jako základ studených omáček'''. Tyto omáčky se nesladily, cukr byl exkluzivním zbožím, které se od středověku prodávalo dokonce v lékárnách, protože byl považován za léčivý. [[Renesance|Renesanční]] kuchyně cukr užívá jako lék pro ochlazení nemocných horečkou. Navíc byl samozřejmě jako dovozové zboží (šlo o třtinový cukr) velice drahý. V této době se tak v lidovém prostředí sladilo pouze sušenou strouhanou mrkví, medem nebo i švestkovými povidly. Ale měšťanská kuchyně ovocné omáčky sladila. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Borůvky===&lt;br /&gt;
Borůvky se hojně sbíraly především v podhorských oblastech, kde tvořily i drobný přivýdělek. Stejně jako jahody se i borůvky konzumovaly přímo '''zasyrova'''. Ale také byly '''základem pro sirupy''', vařilo se z nich '''domácí víno''' a ojediněle se z nich vařila i '''povidla'''. Sušené se pak používaly také při střevních potížích, mají totiž stavící účinek. Čerstvé borůvky se používaly jako náplň do pečiva, omáčkou z nich se polévaly kynuté knedlíky, této omáčce se říkalo žahour. Mimo kuchyni se využívaly i v textilnictví na barvení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Brusinky===&lt;br /&gt;
Sběr brusinek je spjat spíše s drsnějšími klimatickými podmínkami. Nelze je konzumovat čerstvé, je nutné je nejprve tepelně upravit, nejčastěji se z nich '''vařil kompot'''. Přidávaly se i do studených omáček a polévek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Maliny===&lt;br /&gt;
Maliny se pěstovaly na zahradách, ale sbíraly se i ty lesní, které jsou drobnější. Představovaly i významný zdroj obživy, prodávaly se i na nejrůznějších trzích. Maliny se upravovaly na nejrůznější způsoby, vařila se z nich '''šťáva''', '''povidla''' i '''marmeláda'''. Používaly se i jako náplň do sladkého pečiva. Ale samozřejmě se jedly i přímo '''zasyrova'''. [[Aristokracie|Aristokratická]] a [[Měšťanstvo|měšťanská]] kuchyně je přidávala i do omáček na maso. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Ostružiny===&lt;br /&gt;
Ostružin je známo více druhů. Stejně jako maliny je lidé pěstovali na zahradách, ale zároveň i sbíraly jejich lesní odrůdy. Ostružiny mají tu výhodu, že dozrávají postupně, proto se jejich úroda snáze zpracuje. Z ostružin se vařila '''povidla''', oblíbené bylo i '''ostružinové víno'''. Stejně jako většina výše zmíněného ovoce se i ostružiny prodávaly na trhu a představovaly tak sezónní přivýdělek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Černý bez===&lt;br /&gt;
Černému bezu se někdy lidově říkalo kozička. Jsou s ním spjaté mnohé '''pověrečné představy a lidová [[Magie|magie]]'''. Věřilo se, že v něm žijí ochranní duchové domácností, proto byly bezy zasazovány těsně ke stavení. Zároveň byl černý bez považován za '''léčivou bylinu''' (dodnes je používán ve farmacii), věřilo se, že pomáhá v 99 nemocech. Na celé rostlině bylo léčivé údajně všechno - květy, které se sušily, zralé bobule, lýko a kůra, dokonce i dřeň a dřevo. Černý bez se používal i k magickým účelům. Černý bez se pro své léčebné účinky využívá i dnes při domácím léčení, zejména v podobě šťáv, likérů, tinktury a nejčastěji se sním setkáme v podobě bezového čaje nebo bezinkového sirupu.&amp;lt;ref&amp;gt;Využití černého bezu, Dostupné z https://www.naturway.cz/rady-postupy/cerny-bez-neboli-bezinka-poznejte-carovnou-bylinu&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zralých bezinek se vařil tzv. '''dryák'''. Dále se z něj vařila '''povidla''' či '''kaše''', do níž se přidával tvaroh. Na Slovensku (ale znám byl i v Čechách) se z bezinek připravoval '''prývarok''' - omáčka na kynuté knedlíky. &lt;br /&gt;
Černý bez se vedle kuchyně využíval i na [[Barvení textilií|barvení textilií]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Červené bezinky===&lt;br /&gt;
Červené bezinky obsahují velké '''množství tuku''', kvůli němuž byly odedávna sbírány. Starším postupem bylo vyvařování tuku, což bylo ale méně šetrné pro zachování všech důležitých a zdraví prospěšných látek než lisování za studena. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jeřabiny===  &lt;br /&gt;
Jeřabiny jsou trpkými plody, které v [[Tradice|tradiční]] společnosti v našich zeměpisných podmínkách téměř nefigurují, pouze na Valašsku se z nich dělala '''pálenka'''. Jižní Slované je pak nechávali přemrznout a teprve poté je konzumovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Angrešt===&lt;br /&gt;
Angrešt má pouze okrajový význam, jeho užití v kuchyni není příliš široké. Nejčastěji se konzumoval přímo '''bez tepelné úpravy''', ale někdy v lidové stravě figuroval '''v kombinaci s masem'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trnky===&lt;br /&gt;
Trnky byly ve větším měřítku sbírány hlavně v dobách nějakého nedostatku, jako '''náhražková plodina'''. Trnky se musí nechat přejít mrazem, aby bylo možné je konzumovat. Trnky mají navíc '''léčivé účinky''', pro tyto potřeby se suší. Dále z nich lze připravovat '''domácí víno'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Šípky===&lt;br /&gt;
Šípky jsou vynikajícím zdrojem vitamínu C a A. Má všestranné využití v kuchyni, v tradiční společnosti se z nich vařila '''povidla''', '''polévky''', '''kompoty''', '''omáčky''' a '''víno'''. Dále se vařila i tzv. '''šípečná kaše'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šípky se v lidovém léčitelství někdy používaly na oční choroby. Jejich sběrem si venkované přivydělávali, prodávali je na trzích. Šípková jadérka se dokonce pražila a dělala se z nich jakási '''kávová náhražka''', ale nebylo to moc chutné, proto se od toho brzy ustoupilo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sběr sladké mízy stromů== &lt;br /&gt;
'''Jarní míza stromů''' byla také předmětem sběru. Nejčastějšími stromy, jejichž sladká míza se sbírala, byly '''javor a bříza'''. Na jaře (počátkem května) se nařízl kmen a míza se nechávala odkapávat do nádoby. Tato tekutina se mohla rovnou pít - říkalo se jí jednoduše (březová) voda nebo se nechala zkvasit a vznikl tak oblíbený alkoholický nápoj. Dokonce se u nás experimentovalo s vysazováním amerického javoru, ale moc se to neujalo. Míza obsahuje fruktózu, vitamíny a enzymy. &lt;br /&gt;
Může mít i léčivé účinky, psal o tom i Mattioli, Krolmus (přívrženec mytologické školy a amatérský archeolog) a také [[Čeněk Zíbrt|Zíbrt]]. Podle lidového podání mohla mít březová voda divotvorné účinky, podporovala plodnost a zdraví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]] se objevovaly pokusy jarní mízu nějak průmyslově využít, vařit z ní cukr, avšak ukázalo se to marné, drahé a málo efektivní. Tyto snahy vrcholily v době [[Napoleonské války|napoleonských válek]], kdy byla na dovozové zboží uvalena různá vysoká cla a tak se sem cukr mnohdy ani nedostal.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Houby==&lt;br /&gt;
'''Houby''' byly vždy velmi oblíbeným předmětem sbírání pro svou snadnou dostupnost a všestranné využití. V Evropě je sbírají hlavně Slované a románské národy, před rokem 1989 se dokonce jezdilo do NDR na houby. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zmínky o houbách najdeme '''už v prvních tištěných kuchařkách''' od dob renesance. Avšak renesanční medicína houby zásadně odmítala. Mattioli v herbáři vypočítává 10 druhů hub, ale velmi se mu to nelíbí, jako botanik si neví rady, kam je zařadit. Johannes Kopp, lékař Ferdinanda I., ve svém ''Regimentu zdraví'' je neobyčejně zaujat proti houbám, říká, že jsou škodlivé. Tvrdí, že aby se jejich škodlivé účinky zmenšily, je dobré je smíchat s křenem, česnekem a hruškami. Houby '''jsou nestravitelné''', fungují tedy spíše jako chuťová přísada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V lidové kuchyni houby figurují v mnoha úpravách. Klasická '''štědrovečerní večeře''' se bez nich neobejde - na Valašsku je to polévka ščedračka, na Slovácku lokšová (nudlová) polévka a v Podkrkonoší je to hubník. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednou z nejjednodušších úprav hub je jejich opékání nad ohněm, klasická zábava pastevců, někdy v kombinaci se slaninou. To je velmi oblíbené od nás až po Kavkaz. Houby se běžně suší, ty pak byly běžně součástí povinných poddanských dávek. Houby mají velmi rozmanité názvosloví. Těm, které jsou jedovaté, se říká pouze prašivky, jedlé houby mají ale velmi regionálně rozrůzněné názvosloví. Houbám byla dokonce přisuzována '''magická moc''', v kombinaci s luštěninami a jáhly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Byliny a kořínky==&lt;br /&gt;
U bylin a kořínků byl '''předpokládán léčebný účinek'''. Bedrník měl fungovat proti [[mor|moru]], jitrocel byl považován za všelék a rozrazil rezekvítek (lidově bouřka, veronika) měl léčit močové kameny, čistit krev a bojovat proti vysokému cholesterolu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylinky se, aby měly ty správné účinky, '''musely trhat v určitou dobu''', nejčastěji kolem 24. 6. na sv. Jána, kdy je vrchol vegetace. Za nejúčinnější byly považovány ty bylinky, které byly trhané '''o svatojánské noci''', z 23. na 24. 6. Řada bylin byla používána k léčení dobytka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z bylinek se nejčastěji '''vaří čaj''', ať už z jednotlivých bylin nebo z jejich směsi - lípa, černý bez, jahody, ostružiny. Mnoho bylin se používá i '''jako koření''' - jalovec, puškvorec, šalvěj, mateřídouška, černobýl. I ve starší měšťanské kuchyni jsou bylinky běžnou ingrediencí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé bylinky se přidávaly i '''do svátečních pokrmů''', kde měly často i magický význam. Mladé zelené bylinky jsou součástí [[Velikonoce|velikonočních]] jídel - zelená symbolizuje život, novou vegetaci. Mladé zelené bylinky obsahují i mnoho vitamínů. Mladým výhonkům se někdy říká špargly - řeřicha, šťovík, lebeda. Na [[Letnice]] se v jižních Čechách jedli kosmatice, smažení bylo vždy sváteční úpravou. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako koření fungovala i některá semena - např. divoký kmín, planý česnek (ačkoli ten byl někdy považován za plevel). Podzemní hlízy a kořínky jsou velmi nutričně cenné a toho si byli vědomi i naši předci - např. hrachor, bulvička. Všechno toto se zapomíná v době relativního blahobytu, ale v době nedostatku se k nim lidé zase vrací. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Zdroje==&lt;br /&gt;
===Zdroj===&lt;br /&gt;
ŠTĚPÁNOVÁ, Irena. ''Lidová strava v kulturněhistorickém kontextu''. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, LS 2011/2012&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura a další zdroje===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Antropology of Food and Habits'', Paris 1975&lt;br /&gt;
*''Food in Perspective'', Edinburg 1981&lt;br /&gt;
*''European Food History'', New York 1992&lt;br /&gt;
*Beranová M., ''Chléb a sýr u českých Slovanů''. Archeologické rozhledy 1990, r.42, s. 398-401&lt;br /&gt;
*Beranová M., ''Jídlo a pití za Rudolfa II''., Praha 1997&lt;br /&gt;
*Douglas M., ''Complexité culturelle: cuisin et société.'' Paris, Sociétés, 1988, č. 19&lt;br /&gt;
*Stoličná R., ''Jedlá a nápoje našich predkov'', Bratislava 1991&lt;br /&gt;
*Štěpánová, Irena. ''Lidová strava v kulturněhistorickém kontextu''. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, LS 2011/2012&lt;br /&gt;
*Úlehlová-Tilschová M., ''Česká strava lidová'', Praha 2011&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Etnologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Strava_a_sb%C4%9Bra%C4%8Dstv%C3%AD&amp;diff=71349</id>
		<title>Strava a sběračství</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Strava_a_sb%C4%9Bra%C4%8Dstv%C3%AD&amp;diff=71349"/>
		<updated>2024-07-31T12:23:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Černý bez */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Sběračství''' mívalo v historii stravování na celém světě svou nezastupitelnou roli, avšak s postupem doby, vlivem [[Industrializace|industrializace]] a narůstající profesní specializace se měnilo složení stravy a i způsoby jejího získávání. Proto se i sběračství časem stalo pouze okrajovou záležitostí. My se však budeme zabývat dobou, v níž bylo sběračství nesmírně důležité. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Plody a semena==&lt;br /&gt;
[[File:Fagus - Mattioli, Pietro Andrea.jpg|thumb|upright 1.2|Mattioliho herbář, buk lesní]]&lt;br /&gt;
===Lískové oříšky===&lt;br /&gt;
Sběr plodů a semen býval (a je) pouze sezónní záležitostí. U nás v českých zemích byla v určité době krajina doslova zamořena lískou, představovala jednu z nejběžnějších vegetací, teprve později byla zatlačována. Dle jedné [[Přemyslovci|přemyslovské]] pověsti byl z lískového dřeva údajně vytvořen i nástroj, nazývaný otka, ten sloužil k čištění radlice pluhu. Lískové oříšky ze Stadic byly též údajně jednou formou dávek, kterou místní odváděli za dob [[Karel IV.|Karla IV.]]   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lískové oříšky byly používány pro mnohé účely. Byl z nich lisován vysoce '''kvalitní olej''', potřebný především pro [[Strava a náboženství|postní období]], kdy nahrazoval živočišné tuky. Lískové ořechy se pak přidávaly i '''do mikulášské nadílky''' a bývaly i '''součástí štědrovečerní večeře'''. Symbolizovaly lásku a plodnost, proto je lidé dávaly jako dárky svým milým. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Žaludy===&lt;br /&gt;
'''Symbolem lásky''' byly i žaludy. Hoch mohl vyjádřit svou lásku k dívce i tak, že po ní žaludem hodil. A ona už věděla, co to znamená. Žaludy však byly dlouho '''i lidskou potravou''', podobně jako bukvice. Dub byl uctíván už [[Keltové|Kelty]] a starými [[Slované|Slovany]], i proto se žaludy sbíraly na celé severní polokouli. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Úprava žaludů, než byly poživatelné, trvala poměrně dlouho, bylo třeba je nejdříve upražit, poté oloupat, semlít a nakonec roztlouct. Takto vzniklá surovina se pak mohla dále využívat v kuchyni, např. se přidávala do mouky, ale nebylo to nic chutného, využívalo se to především v dobách nouze. Z hlediska nutričního obsahují bílkoviny a škrob, proto mohou fungovat i jako doplněk stravy. Byly využívány '''i v lidovém léčitelství''', mají totiž stavící účinek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V raném 18. století, když se začala pít káva ve [[šlechta|šlechtických]] kruzích, tak se v lidovém prostředí jako levnější varianta této velice drahé pochutiny používali právě žaludy - této „kávě“ se pak říkalo „žaludovka“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Bukvice===  &lt;br /&gt;
Bukvice byly pro [[Lid|lidovou]] stravu ještě důležitější než žaludy, obsahují totiž velké množství tuku (40-50 %). Vyráběl se z nich proto '''olej''', lisoval se za studena, tudíž byly jeho vlastnosti téměř srovnatelné s dnes oblíbeným olivovým olejem. V lidové kultuře neexistují zbytky, proto se při výrobě bukvicového oleje spotřebovaly i výtlačky. Vzhledem k tomu, že byly nasládlé, dávaly se dětem jako mlsky nebo se přidávaly do potravy domácím zvířatům. Tradice lisování oleje z bukvic se naposledy obnovila za 1. světové války, jako náhražkové řešení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bukvice se však v tradiční společnosti jedli i syrové a to především o [[přástky|přástkách]]. Prodávaly se také na trzích jako mlsky pro děti, jsou samy o sobě sladké. Věřilo se, že mají i léčivé účinky, ale obsahují i některé jedovaté látky, které však nepřechází do oleje. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vodní ořech===&lt;br /&gt;
Vodní ořech je vodní rostlina vyskytující se v celé Evropě i Asii. Má mnoho lidových názvů, někdy se jí říká kaštan či jezuitský kaštan, jindy kotvice. Vytváří lesklé, hnědě, trojúhelníkové plody s ostrými háčky. Obsahuje značné množství škrobu. Zpracovával se sušením a mletím. Jeho chuť je podobná jedlým kaštanům. Jako součást jídelníčku bychom jej nalezli hlavně v jižní Evropě, v Číně a v Indii, u nás byl hojně konzumován v [[doba bronzová|době bronzové]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Avšak i později se výjimečně objevuje jako náhražková či okrajová plodina. V 16. století popisuje vodní ořech Mattioli ve svém herbáři. Mlela se z něj '''mouka''', která se přidávala do mouky chlebové. Totéž pak nacházíme v Presslově rostlináři z roku 1844. '''Pražené vodní ořechy''' se pak vzácně objevovaly po celé 19. století.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jahody===&lt;br /&gt;
Jahody byly v tradiční společnosti hlavně '''doménou dětského jídelníčku'''. Ty je konzumovaly rovnou v syrovém stavu. Doklady můžeme objevit i ve [[Folklor|folklóru]]. Jedli se samotné s chlebem nebo s mlékem. Jahody se tepelně většinou neupravovaly, naopak sloužily '''jako základ studených omáček'''. Tyto omáčky se nesladily, cukr byl exkluzivním zbožím, které se od středověku prodávalo dokonce v lékárnách, protože byl považován za léčivý. [[Renesance|Renesanční]] kuchyně cukr užívá jako lék pro ochlazení nemocných horečkou. Navíc byl samozřejmě jako dovozové zboží (šlo o třtinový cukr) velice drahý. V této době se tak v lidovém prostředí sladilo pouze sušenou strouhanou mrkví, medem nebo i švestkovými povidly. Ale měšťanská kuchyně ovocné omáčky sladila. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Borůvky===&lt;br /&gt;
Borůvky se hojně sbíraly především v podhorských oblastech, kde tvořily i drobný přivýdělek. Stejně jako jahody se i borůvky konzumovaly přímo '''zasyrova'''. Ale také byly '''základem pro sirupy''', vařilo se z nich '''domácí víno''' a ojediněle se z nich vařila i '''povidla'''. Sušené se pak používaly také při střevních potížích, mají totiž stavící účinek. Čerstvé borůvky se používaly jako náplň do pečiva, omáčkou z nich se polévaly kynuté knedlíky, této omáčce se říkalo žahour. Mimo kuchyni se využívaly i v textilnictví na barvení. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Brusinky===&lt;br /&gt;
Sběr brusinek je spjat spíše s drsnějšími klimatickými podmínkami. Nelze je konzumovat čerstvé, je nutné je nejprve tepelně upravit, nejčastěji se z nich '''vařil kompot'''. Přidávaly se i do studených omáček a polévek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Maliny===&lt;br /&gt;
Maliny se pěstovaly na zahradách, ale sbíraly se i ty lesní, které jsou drobnější. Představovaly i významný zdroj obživy, prodávaly se i na nejrůznějších trzích. Maliny se upravovaly na nejrůznější způsoby, vařila se z nich '''šťáva''', '''povidla''' i '''marmeláda'''. Používaly se i jako náplň do sladkého pečiva. Ale samozřejmě se jedly i přímo '''zasyrova'''. [[Aristokracie|Aristokratická]] a [[Měšťanstvo|měšťanská]] kuchyně je přidávala i do omáček na maso. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Ostružiny===&lt;br /&gt;
Ostružin je známo více druhů. Stejně jako maliny je lidé pěstovali na zahradách, ale zároveň i sbíraly jejich lesní odrůdy. Ostružiny mají tu výhodu, že dozrávají postupně, proto se jejich úroda snáze zpracuje. Z ostružin se vařila '''povidla''', oblíbené bylo i '''ostružinové víno'''. Stejně jako většina výše zmíněného ovoce se i ostružiny prodávaly na trhu a představovaly tak sezónní přivýdělek. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Černý bez===&lt;br /&gt;
Černému bezu se někdy lidově říkalo kozička. Jsou s ním spjaté mnohé '''pověrečné představy a lidová [[Magie|magie]]'''. Věřilo se, že v něm žijí ochranní duchové domácností, proto byly bezy zasazovány těsně ke stavení. Zároveň byl černý bez považován za '''léčivou bylinu''' (dodnes je používán ve farmacii), věřilo se, že pomáhá v 99 nemocech. Na celé rostlině bylo léčivé údajně všechno - květy, které se sušily, zralé bobule, lýko a kůra, dokonce i dřeň a dřevo. Černý bez se používal i k magickým účelům. Černý bez se pro své léčebné účinky využívá i dnes při domácím léčení, zejména v podobě šťáv, likérů, tinktury a nejčastěji se sním setkáme v podobě bezového čaje nebo bezinkového sirupu.&amp;lt;ref&amp;gt;[https://www.naturway.cz/rady-postupy/cerny-bez-neboli-bezinka-poznejte-carovnou-bylinu] Využití černého bezu, Dostupné z https://www.naturway.cz/rady-postupy/cerny-bez-neboli-bezinka-poznejte-carovnou-bylinu&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze zralých bezinek se vařil tzv. '''dryák'''. Dále se z něj vařila '''povidla''' či '''kaše''', do níž se přidával tvaroh. Na Slovensku (ale znám byl i v Čechách) se z bezinek připravoval '''prývarok''' - omáčka na kynuté knedlíky. &lt;br /&gt;
Černý bez se vedle kuchyně využíval i na [[Barvení textilií|barvení textilií]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Červené bezinky===&lt;br /&gt;
Červené bezinky obsahují velké '''množství tuku''', kvůli němuž byly odedávna sbírány. Starším postupem bylo vyvařování tuku, což bylo ale méně šetrné pro zachování všech důležitých a zdraví prospěšných látek než lisování za studena. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jeřabiny===  &lt;br /&gt;
Jeřabiny jsou trpkými plody, které v [[Tradice|tradiční]] společnosti v našich zeměpisných podmínkách téměř nefigurují, pouze na Valašsku se z nich dělala '''pálenka'''. Jižní Slované je pak nechávali přemrznout a teprve poté je konzumovali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Angrešt===&lt;br /&gt;
Angrešt má pouze okrajový význam, jeho užití v kuchyni není příliš široké. Nejčastěji se konzumoval přímo '''bez tepelné úpravy''', ale někdy v lidové stravě figuroval '''v kombinaci s masem'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trnky===&lt;br /&gt;
Trnky byly ve větším měřítku sbírány hlavně v dobách nějakého nedostatku, jako '''náhražková plodina'''. Trnky se musí nechat přejít mrazem, aby bylo možné je konzumovat. Trnky mají navíc '''léčivé účinky''', pro tyto potřeby se suší. Dále z nich lze připravovat '''domácí víno'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Šípky===&lt;br /&gt;
Šípky jsou vynikajícím zdrojem vitamínu C a A. Má všestranné využití v kuchyni, v tradiční společnosti se z nich vařila '''povidla''', '''polévky''', '''kompoty''', '''omáčky''' a '''víno'''. Dále se vařila i tzv. '''šípečná kaše'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šípky se v lidovém léčitelství někdy používaly na oční choroby. Jejich sběrem si venkované přivydělávali, prodávali je na trzích. Šípková jadérka se dokonce pražila a dělala se z nich jakási '''kávová náhražka''', ale nebylo to moc chutné, proto se od toho brzy ustoupilo.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Sběr sladké mízy stromů== &lt;br /&gt;
'''Jarní míza stromů''' byla také předmětem sběru. Nejčastějšími stromy, jejichž sladká míza se sbírala, byly '''javor a bříza'''. Na jaře (počátkem května) se nařízl kmen a míza se nechávala odkapávat do nádoby. Tato tekutina se mohla rovnou pít - říkalo se jí jednoduše (březová) voda nebo se nechala zkvasit a vznikl tak oblíbený alkoholický nápoj. Dokonce se u nás experimentovalo s vysazováním amerického javoru, ale moc se to neujalo. Míza obsahuje fruktózu, vitamíny a enzymy. &lt;br /&gt;
Může mít i léčivé účinky, psal o tom i Mattioli, Krolmus (přívrženec mytologické školy a amatérský archeolog) a také [[Čeněk Zíbrt|Zíbrt]]. Podle lidového podání mohla mít březová voda divotvorné účinky, podporovala plodnost a zdraví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]] se objevovaly pokusy jarní mízu nějak průmyslově využít, vařit z ní cukr, avšak ukázalo se to marné, drahé a málo efektivní. Tyto snahy vrcholily v době [[Napoleonské války|napoleonských válek]], kdy byla na dovozové zboží uvalena různá vysoká cla a tak se sem cukr mnohdy ani nedostal.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Houby==&lt;br /&gt;
'''Houby''' byly vždy velmi oblíbeným předmětem sbírání pro svou snadnou dostupnost a všestranné využití. V Evropě je sbírají hlavně Slované a románské národy, před rokem 1989 se dokonce jezdilo do NDR na houby. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zmínky o houbách najdeme '''už v prvních tištěných kuchařkách''' od dob renesance. Avšak renesanční medicína houby zásadně odmítala. Mattioli v herbáři vypočítává 10 druhů hub, ale velmi se mu to nelíbí, jako botanik si neví rady, kam je zařadit. Johannes Kopp, lékař Ferdinanda I., ve svém ''Regimentu zdraví'' je neobyčejně zaujat proti houbám, říká, že jsou škodlivé. Tvrdí, že aby se jejich škodlivé účinky zmenšily, je dobré je smíchat s křenem, česnekem a hruškami. Houby '''jsou nestravitelné''', fungují tedy spíše jako chuťová přísada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V lidové kuchyni houby figurují v mnoha úpravách. Klasická '''štědrovečerní večeře''' se bez nich neobejde - na Valašsku je to polévka ščedračka, na Slovácku lokšová (nudlová) polévka a v Podkrkonoší je to hubník. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednou z nejjednodušších úprav hub je jejich opékání nad ohněm, klasická zábava pastevců, někdy v kombinaci se slaninou. To je velmi oblíbené od nás až po Kavkaz. Houby se běžně suší, ty pak byly běžně součástí povinných poddanských dávek. Houby mají velmi rozmanité názvosloví. Těm, které jsou jedovaté, se říká pouze prašivky, jedlé houby mají ale velmi regionálně rozrůzněné názvosloví. Houbám byla dokonce přisuzována '''magická moc''', v kombinaci s luštěninami a jáhly.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Byliny a kořínky==&lt;br /&gt;
U bylin a kořínků byl '''předpokládán léčebný účinek'''. Bedrník měl fungovat proti [[mor|moru]], jitrocel byl považován za všelék a rozrazil rezekvítek (lidově bouřka, veronika) měl léčit močové kameny, čistit krev a bojovat proti vysokému cholesterolu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bylinky se, aby měly ty správné účinky, '''musely trhat v určitou dobu''', nejčastěji kolem 24. 6. na sv. Jána, kdy je vrchol vegetace. Za nejúčinnější byly považovány ty bylinky, které byly trhané '''o svatojánské noci''', z 23. na 24. 6. Řada bylin byla používána k léčení dobytka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z bylinek se nejčastěji '''vaří čaj''', ať už z jednotlivých bylin nebo z jejich směsi - lípa, černý bez, jahody, ostružiny. Mnoho bylin se používá i '''jako koření''' - jalovec, puškvorec, šalvěj, mateřídouška, černobýl. I ve starší měšťanské kuchyni jsou bylinky běžnou ingrediencí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé bylinky se přidávaly i '''do svátečních pokrmů''', kde měly často i magický význam. Mladé zelené bylinky jsou součástí [[Velikonoce|velikonočních]] jídel - zelená symbolizuje život, novou vegetaci. Mladé zelené bylinky obsahují i mnoho vitamínů. Mladým výhonkům se někdy říká špargly - řeřicha, šťovík, lebeda. Na [[Letnice]] se v jižních Čechách jedli kosmatice, smažení bylo vždy sváteční úpravou. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jako koření fungovala i některá semena - např. divoký kmín, planý česnek (ačkoli ten byl někdy považován za plevel). Podzemní hlízy a kořínky jsou velmi nutričně cenné a toho si byli vědomi i naši předci - např. hrachor, bulvička. Všechno toto se zapomíná v době relativního blahobytu, ale v době nedostatku se k nim lidé zase vrací. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Zdroje==&lt;br /&gt;
===Zdroj===&lt;br /&gt;
ŠTĚPÁNOVÁ, Irena. ''Lidová strava v kulturněhistorickém kontextu''. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, LS 2011/2012&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Doporučená literatura a další zdroje===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Antropology of Food and Habits'', Paris 1975&lt;br /&gt;
*''Food in Perspective'', Edinburg 1981&lt;br /&gt;
*''European Food History'', New York 1992&lt;br /&gt;
*Beranová M., ''Chléb a sýr u českých Slovanů''. Archeologické rozhledy 1990, r.42, s. 398-401&lt;br /&gt;
*Beranová M., ''Jídlo a pití za Rudolfa II''., Praha 1997&lt;br /&gt;
*Douglas M., ''Complexité culturelle: cuisin et société.'' Paris, Sociétés, 1988, č. 19&lt;br /&gt;
*Stoličná R., ''Jedlá a nápoje našich predkov'', Bratislava 1991&lt;br /&gt;
*Štěpánová, Irena. ''Lidová strava v kulturněhistorickém kontextu''. Přednášky Ústavu etnologie FF UK, LS 2011/2012&lt;br /&gt;
*Úlehlová-Tilschová M., ''Česká strava lidová'', Praha 2011&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Etnologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historick%C3%A9_prameny&amp;diff=71348</id>
		<title>Historické prameny</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Historick%C3%A9_prameny&amp;diff=71348"/>
		<updated>2024-07-17T08:59:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Klasifikace historických pramenů */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Historik poznává předmět svého studia většinou nepřímo (pokud není sám svědkem události). Prostředkem historického poznání je '''historický pramen'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem &amp;quot;historický pramen&amp;quot; se však od začátku 18. století, kdy byl tento termín poprvé použit, postupně měnil. Od '''Droysenovy'''&amp;lt;ref&amp;gt;DROYSEN, Johann Gustav. ''Historik, Rekonstruction der ersten vollständigen Fassung der Vorlesungen (1857): Grundriss der Historik in der ersten handschriftlichen (1857-1858) und in der letzten gedruckten Fassung (1882).'' Stuttgart 1977. s. 70. J. G. Droysen považoval prameny pouze za součást zdrojů historického poznání, které souhrnně nazývá &amp;quot;materiály&amp;quot; (Materialien). Srv. tamtéž, s. 67. &amp;lt;/ref&amp;gt; velmi zúžené charakteristiky pramene jako &amp;quot;''ústního nebo písemného podání za účelem získání historického poznání''&amp;quot;  přes '''Bernheimovu'''&amp;lt;ref&amp;gt;BERNHEIM, Ernst. ''Lehrbuch der Historischen Methode und der Geschichtsphilosophie: mit Nachweis der wichtigsten Quellen und Hilfsmittel zum Studium der Geschichte.'' Leipzig 1908. 842 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; definici pramene jako &amp;quot;''výsledků lidské činnosti, které byly buď původně určeny nebo pomocí své existence, vzniku a zvláštních vztahů jsou vhodné k poznání a jako doklad historické skutečnosti''&amp;quot;, dospělo pojetí historického pramene až k dnes nejčastěji citované, jednoduché a výstižné, definici '''Paula Kirna,'''&amp;lt;ref&amp;gt;KIRN, Paul a LEUSCHNER, Joachim, ed. ''Einführung in die Geschichtswissenschaft.'' Berlin 1968, s. 29&amp;lt;/ref&amp;gt; který konstatoval, že „pramenem jsou všechny texty, předměty a skutečnosti, z nichž lze získat poznání minulosti“, či – jak tuto definici parafrázoval '''Heinz Quirin''' – &amp;quot;''každá látka, z níž lze získat věcně oprávněné použitelné historické poznatky''&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;QUIRIN, Heinz. ''Einführung in das Studium der mittelalterlichen Geschichte.'' Stuttgart 1991, s. 45&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Klasifikace historických pramenů==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historickým pramenem nejsou jen kroniky, anály nebo listiny, ale i písně, pořekadla, pověsti, zbytky sídlišť, keramika, pracovní nástroje, stroje, obrazy, filmy, magnetofonové záznamy, děrné štítky, popisná čísla domů, náhrobní nápis a v moderní době nejrůznější produkty informační techniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historikové se pokoušeli (a pokoušejí) vnést do této směsi nejrůznějších objektů systém, tedy provést třídění neboli klasifikaci historických pramenů. Klasifikace historických pramenů není samoúčelná, ale má svůj význam především pro pramennou kritiku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při klasifikaci historických pramenů se uplatňují v podstatě '''čtyři hlediska:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Hledisko vnější,''' třídící prameny podle vnějších znaků (zda byly napsány, dochovaly se ústně apod.).&lt;br /&gt;
#'''Hledisko úmyslu''' při vzniku pramene (tj. zda je jejich tvůrce vytvářel jako historický pramen vědomě nebo nevědomě).&lt;br /&gt;
#'''Hledisko ceny pramenů''' pro historické poznání.&lt;br /&gt;
#Hledisko třídící prameny do skupin vztahujících se '''k jednotlivým úsekům lidské činnosti.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dělení podle vnějšího hlediska===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska vnějšího dělí historikové prameny do čtyř skupin:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#prameny hmotné&lt;br /&gt;
#prameny obrazové&lt;br /&gt;
#prameny ústně dochované (tradiční)&lt;br /&gt;
#prameny písemné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Prameny hmotné====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hmotný pramen je každý pozůstatek po člověku, každý jeho hmotný výtvor, předmět tzv. materiální kultury. Velká pozornost je těmto pramenům věnována zvláště pro období, pro něž nejsou k dispozici písemné prameny. Metody práce s těmito prameny vytvořili především archeologové. S růstem významu [[Hospodářské dějiny|hospodářských dějin]] a dějin materiální kultury vzrostl i jejich význam pro celkové poznání procesu vývoje lidské společnosti.&lt;br /&gt;
Hmotné prameny se dále dělí na:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Přímé prameny'' - přímé pozůstatky po člověku (kosterní pozůstatky, z nichž lze sledovat otázky související s délkou života, životní úrovní, nemocností, úmrtností, výživou, válkami atd.)&lt;br /&gt;
*''Nepřímé prameny'' - všechny hmotné produkty lidské práce (sídliště, výrobní nástroje, předměty denní potřeby, ozdobné předměty, šperky, umělecké předměty). Umožňují sledovat například úroveň výroby, sociální diferenciaci, kulturní úroveň, obchodní styky, kulturní a politické vlivy, náboženské a umělecké představy).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prameny hmotné povahy jsou zpravidla uchovávány v muzeích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Prameny obrazové====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prameny obrazové se zpravidla dělí do dvou skupin, na:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Symbolické obrazové prameny'' - fakta a jevy jsou znázorněny určitými symboly, například mapovými značkami. Jde zpravidla o díla, která nemají umělecké ambice, ale výslovně praktické cíle, jako mapy, plány, technické výkresy, schémata, obrazové reklamy apod.&lt;br /&gt;
*''Vlastní obrazové prameny'' - dobové obrazy, kresby, grafika, karikatury, plastiky, obrazové tkaniny, fotografie, filmy. Velmi významným obrazovým pramenem mohou být také kresby na náhrobních kamenech, které dokládá svědectví o duchovních, uměleckých a historických aspektech historických kultur'''.'''&amp;lt;ref&amp;gt;Svědectví středověkých kultur, Dostupné z https://www.krematorium.cz/clanky/zajimavosti/stecci-strnuli-svedci-minulosti-43/&amp;lt;/ref&amp;gt; Jako historický pramen přicházejí v úvahu tehdy, když vznikly v epoše, jejíž jednotlivé jevy zpodobňují. Jinak mohou sloužit jedině jako prameny pro dobu svého vzniku, k poznání historického vědomí a historických představ určité generace a společenské skupiny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrazové prameny vyžadují od historika značně kritický přístup. Nutno odlišit historickou realitu od malířovy fantazie. Přitom je nutno brát v úvahu několik zásad: '''umělecká a dokumentární hodnota obrazu jsou zpravidla nepřímo úměrné.''' U obrazu, fotografie a filmu existuje možnost záměrného zkreslení skutečnosti. Je nutno brát v úvahu též okolnosti, za jakých díla vznikla. Zpravidla vznikala  s úmyslem ovlivňovat v určitém směru smýšlení společnosti, u obrazů se objevují také manýry a tzv. ''loci communes,'' které je třeba identifikovat a vyřadit z okruhu historických informací. U [[Fotografie|fotografií]] mohly být někdy události dodatečně inscenovány. Nejcennější jsou proto reportážní fotografie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrazové prameny jsou uchovávány většinou v galeriích a – často specializovaných –  [[Archiv|archivech]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Prameny ústně dochované (tradiční)====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tradiční prameny jsou ty, které původně žily bez zápisu v paměti lidí a byly předávány od člověka k člověku a od generace k generaci. Proto se jejich obsah i forma pozměňovaly dobou i místem a vznikaly tak jejich dobové a místní varianty. Lidoví vypravěči nebo zpěváci zprávy bezděčně nebo i úmyslně doplňovali. Proto je třeba při hodnocení a využití tradičních pramenů sledovat dobu jejich vzniku, co kdy bylo na zprávě změněno, a společenské prostředí kde vnikly a kde se šířily. Podle způsobu, jakým je třeba s nimi pracovat, jsou tradiční prameny zpravidla děleny do následujících typů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Zvěst'' - krátká ústní zpráva současníka o událostech, které se odehrávaly v jeho době, o nichž zpravidla věděl jen z doslechu a jejíž funkcí bylo pouhé sdělení. Vznikaly zpravidla ve vzrušených dobách, za revolucí, povstání, válek, přírodních katastrof. Rychle se šířily, jejich pravdivost však byla nekontrolovatelná. Někdy měly skutečný věcný podklad, někdy ne. Vyjadřovaly spíše iluzi různých vrstev než realitu. Zápisy o nich jsou dochovány v [[Deník|denících]], [[Paměti|pamětech]], později též v policejních zprávách.&lt;br /&gt;
*''Pověst'' - lidové vyprávění o historické události, která se pojí k určité osobě nebo místu. Vznikaly z lidové potřeby vyložit si neznámá fakta, pojmenování osob, míst  a podobně (řadu pověstí uvedl ve své kronice tzv. Dalimil). Historické jádro pověsti je lidovou fantazií a přidáváním dalších motivů zpravidla změněno k nepoznání. Proto historikové různých škol zaujímali k pověstem různá stanoviska od jejich naprostého odmítání až po nekritické přijímání. Není nutno vzdávat se pověsti jako historického pramene, ale je třeba oddělit skutečný odraz historické reality od nánosu lidové obrazotvornosti. Rozlišujeme dva druhy pověstí: &lt;br /&gt;
**pověsti, jejichž podkladem byla historická událost, ale opakováním jsou většinou znetvořeny do fantastičnosti&lt;br /&gt;
**pověsti, které byly přenášeny z místa na jiné místo nebo z osobnosti na jinou – „stěhovavé“ pověsti.&lt;br /&gt;
*''Historická píseň'' - lidové vyprávění přednášené nebo zpívané. Původce vyprávění může být známý, ale také neznámý, historická hodnota písně roste s tím, čím pozdější je doba, z níž pochází (údaje možno kontrolovat jinými prameny). Historickými prameny jsou i lidové písně postihující zpravidla [[Dějiny každodennosti|každodenní život]] lidí, jejich sympatie či antipatie k různým osobám či společenským skupinám, dále [[Kramářská píseň|kramářské písně]] pojednávající o válkách, o politických událostech, technických a kulturních novotách, vraždách a katastrofách. U nich je nutné zjistit, v jakém společenském prostředí vznikaly.&lt;br /&gt;
*''Ostatní druhy lidové slovesnosti'' - přísloví, pořekadla, pranostiky (odraz lidové moudrosti, umožňují však poznat např. něco z technologie zemědělské výroby), [[Anekdota|anekdoty]] (nedoceněny především pro moderní dějiny; pregnantním způsobem odrážely reakci určitých společenských vrstev na politické a kulturní události – aby se mohly stát historickým pramenem je nutno zjistit dobu, kdy vznikly, prostředí, ve kterém kolovaly apod.)&lt;br /&gt;
*''Vyprávění pamětníků'' -  pro některá historická období, pro která je nedostatek historických pramenů, je to hlavní pramen, své opodstatnění mají i pro dobu, k níž je k dispozici dostatek pramenů. Jejich využití má však svá rizika. Především v nich daleko více než u jiných pramenů působí subjekt vypravěče, jeho osobní dispozice, jako paměť, inteligence, vzdělání, pozorovací schopnosti; nutno brát v úvahu i vzdálenost od události, vliv pozdějšího výkladu událostí i úmyslné zkreslení vyprávění. Výpovědi se zapisují nebo nahrávají a nutno brát v úvahu, že mechanické zaznamenání všech typů tradičních pramenů může být upraveno!&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Prameny písemné====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nejrozsáhlejší skupina pramenů, s nimiž historik pracuje. Zahrnuje všechny psané prameny, jež jsou podle své povahy ukládány většinou v archivech nebo v knihovnách. Podle tradičního třídění je historikové dělí na:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''[[Prameny úřední provenience|Prameny úřední provenience]]''&lt;br /&gt;
*''[[Prameny narativní|Prameny narativní]]'' (vyprávěcí, též literární)&lt;br /&gt;
*''[[Prameny soukromé povahy|Prameny soukromé povahy]]''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Již označení těchto čtyř uvedených skupin je dost nepřesné. Písemné a obrazové prameny jsou rovněž hmotné, ale vzhledem k povaze svědectví, které obsahují, ustupuje jejich hmotná stránka do pozadí. V odborné literatuře se objevují pokusy o jiné názvy (například věcné prameny, starožitnosti, památky místo pramenů hmotných).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dělení podle úmyslu při jejich vzniku===&lt;br /&gt;
Rozlišuje dvě základní skupiny pramenů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Zprávy (podání, tradice)'' - všechny prameny, které vznikly záměrně k zachování paměti o událostech nebo o lidské činnosti. Z formálního hlediska do této skupiny patří prameny ústní, písemné a obrazové.&lt;br /&gt;
*''Pozůstatky'' - prameny, které nevznikly záměrně, jejich původním účelem nebylo zachování paměti pro budoucnost. Jsou to především pozůstatky lidí a lidské činnosti v řeči, v poměrech, v mravech a chování lidí, dále do této skupiny patří výrobní nástroje, umělecká a vědecká díla, dopisy, noviny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Toto dělení není zcela určité; některé druhy pramenů je možno zařadit do obou skupin.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dělení podle jejich ceny pro historické bádání===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišuje dvě základní skupiny pramenů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Prameny objektivní (věcné)'' - vše, co je bezprostředním dokladem skutečnosti nebo události.&lt;br /&gt;
*''Prameny subjektivní (vyprávěcí)'' - vše, co je prostřednictvím lidského poznání o historických skutečnostech a událostech vyprávěno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento způsob hodnocení pramenů opět připouští zařazení některé prameny do obou skupin, může však být prospěšný při kritice historických pramenů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dělení do skupin vztahujících se k okruhům lidské činnosti===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tato klasifikace pramenů umožňuje zařadit všechny známé i dosud neznámé prameny. Vznikla ze snahy odstranit problémy s řazením pramenů do skupin podle výše uvedených kriterií. Není však rovněž bez problémů především proto, že do jedné skupiny řadí prameny různého původu a povahy, které vyžadují odlišný přístup při zpracování a využití.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z tohoto hlediska bylo vytvořeno několik systémů; asi nejznámější je systém vytvořený polskou historickou školou (G. Labuda):&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*''Prameny ergotechnické'' - vznikly v důsledku hospodářské činnosti člověka s cílem udržet jeho existenci  (oděv, obydlí, strava, výrobní nástroje, technologická a ekonomická literatura, kosterní pozůstatky lidí,  soupisy obyvatelstva, matriky...).&lt;br /&gt;
*''Prameny sociotechnické'' - vznikly jako výsledek společenského působení člověka na člověka, čili na základě rodiny, výrobních, národnostních a politických vztahů apod., objasňují vztah jednotky k celku a celku k jednotce (sídliště, opevnění, hraniční kameny, korunovační klenoty, zbraně, plány, mapy polí, usedlostí, rodinné kroniky, právní normy, noviny atd.).&lt;br /&gt;
*''Prameny psychotechnické'' - všechny pozůstatky tzv. materializovaného vědomí, jejichž cílem byla registrace nebo předávání myšlenek a názorů, které zrcadlily rozpory v přírodě, ve společnosti nebo ve vlastním myšlení (programy politických stran, noviny, publicistika,díla výtvarného umění atd.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroj===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Text byl převzat z původních internetových skript Katedry archivnictví a PVH vzniklých v rámci projektu OPPA (http://pvh.ff.cuni.cz/index_OPPA.htm).&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=71347</id>
		<title>Dýchací soustava</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=D%C3%BDchac%C3%AD_soustava&amp;diff=71347"/>
		<updated>2024-06-28T10:01:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Syndrom spánkové apnoe */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dýchací systém==&lt;br /&gt;
Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat ''dýchání zevní'', kdy přijímáme O&amp;lt;sub&amp;gt;2 &amp;lt;/sub&amp;gt;z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;, a ''dýchání vnitřní'', kdy dochází k přechodu O&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; z krve do buněk (C0&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; v opačném směru).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*vdech – '''inspirium''' – příjem O2&lt;br /&gt;
*výdech – '''expirium''' – odevzdávání CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt; a vodních par&lt;br /&gt;
*'''horní cesty dýchací''' – nos, dutina nosní, nosohltan&lt;br /&gt;
*'''dolní cesty dýchací'''  – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky&lt;br /&gt;
**dělení  HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu&lt;br /&gt;
**dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem&lt;br /&gt;
**stěny dýchacích cest se skládají ze '''sliznice''' s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -&amp;gt; posunují hlen a prach, '''podslizničního vaziva''' s lymfatickou tkání, '''vaziva a hladké svaloviny '''a '''chrupavčitého či kostěného skeletu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]]&lt;br /&gt;
==Stavba a funkce dýchacích cest==&lt;br /&gt;
Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také '''hlas'''.&lt;br /&gt;
===Nos - nasus===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami&lt;br /&gt;
*anatomické dělení na:&lt;br /&gt;
**kořen – '''radix nasi'''&lt;br /&gt;
**hřbet – '''dorsum nasi'''&lt;br /&gt;
**hrot – '''apex nasi'''&lt;br /&gt;
**křídla – '''ala nasi'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dutina nosní - cavum nasi===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – '''nares'''&lt;br /&gt;
*ústí zadními otvory – '''choanae''' – do nosohltanu – '''nasopharynx''', který je křižovatkou dýchacích a trávicích cest, ústí do něj pravá i levá Eustachova trubice (slouží k vyrovnání tlakových změn v dutině středního ucha)&lt;br /&gt;
*nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)&lt;br /&gt;
*nosní přepážka – '''septum nasi''' – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční&lt;br /&gt;
*strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole&lt;br /&gt;
*kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Skořepy nosní''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#horní – '''concha nasalis superior'''&lt;br /&gt;
#střední – '''concha nasalis media'''&lt;br /&gt;
#dolní – '''concha nasalis inferior'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Sliznice dutiny nosní:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový&lt;br /&gt;
#dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vedlejší dutiny nosní - '''sinus paranasales'''===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní&lt;br /&gt;
*vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní&lt;br /&gt;
*u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#dutina horní čelisti = '''sinus maxillaris'''&lt;br /&gt;
#dutina kosti klínové = '''sinus sphenoidalis'''&lt;br /&gt;
#dutina kosti čelní = '''sinus frontalis'''&lt;br /&gt;
#dutina kosti čichové = '''sinus ethmoidales'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Hrtan - larynx===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dutý nepárový orgán tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy&lt;br /&gt;
*horní část – trojboká pyramida, dolní část – válec&lt;br /&gt;
*morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)&lt;br /&gt;
*dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami&lt;br /&gt;
**chrupavka štítná – '''cartilago thyroidea''' - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – '''prominentia laryngea''' (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce ('''os hyoideum'''), dolů k prstencové chrupavce, pod ní je uložena štítná žláza&lt;br /&gt;
**chrupavka prstencová – '''cartilago cricoidea''' - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae)&lt;br /&gt;
**chrupavka hrtanová – '''cartilago epiglottica''' - je podkladem pro hrtanovou příklopku ('''epiglotis'''), která odděluje hrtan od hltanu, a uplatňuje se tak při polykání (hrtan se zvedá a epiglotis automaticky uzavírá vchod do dýchacích cest)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hlasivky'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*2 páry hlasových vazů uložené v hrtanu, které se táhnou od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné&lt;br /&gt;
**horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – '''rima glottidis'''&lt;br /&gt;
**dolní – nepravé vazy hlasivkové&lt;br /&gt;
*tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu&lt;br /&gt;
*výška zvuku závisí na:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#rychlosti proudícího vzduchu&lt;br /&gt;
#prostornosti hrtanu&lt;br /&gt;
#šířce štěrbiny&lt;br /&gt;
#napětí, postavení a délce vazů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů -&amp;gt; artikulovaná řeč&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Průdušnice - trachea===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem, prochází hrudní dutinou a navazuje na chrupavku prstencovou&lt;br /&gt;
*epitel je zde téměř bez řasinek, postupně zaniká, je zde  méně hlenových žláz&lt;br /&gt;
*je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené (tvar písmene C)&lt;br /&gt;
*chrupavky jsou spojené vazivem a hladkou svalovinou a umožňují pohyb&lt;br /&gt;
*s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí, kde se dělí se na pravou a levou průdušku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*dexter – pokračování průdušnice X sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty&lt;br /&gt;
*stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny&lt;br /&gt;
*řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu&lt;br /&gt;
*průdušky přechází v průdušinky ('''bronchioli''') -&amp;gt; místo, které se už zabořuje do plic&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Plíce - pulmo dexter et sinister==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – '''mediastinem'''&lt;br /&gt;
*plíce při narození jsou čisté, růžové, věkem se zanášejí spodinami a jejich barva se mění do šedivé až šedočerné&lt;br /&gt;
*plíce má plochý, mírně vyklenutý základ, vnější část kopíruje hrudník a vrchol plíce přesahuje 1. žebro, nasedají na bránici&lt;br /&gt;
*pravá plíce má 3 laloky - '''lobi -''' (horní/střední/dolní), levá pouze 2 laloky (horní/dolní)&lt;br /&gt;
*laloky se dále dělí na segmenty, kde dochází k členění původních průdušek na průdušinky&lt;br /&gt;
*průdušinky přechází v trubičky sklípkové - '''ductuli alveorales''', n jejichž konci jsou váčky - '''sacculi alveorales''' - a v rámci každého váčku nasedá plicní sklípek - '''alveoli pulmonis'''&lt;br /&gt;
**vnitřní stěnu plicního sklípku tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu, na zevní straně je pak epitel s hustou kapilární sítí, kde dochází  k &amp;lt;u&amp;gt;vlastní výměně dýchacích plynů&amp;lt;/u&amp;gt;&lt;br /&gt;
**dýchací plocha je velká 80-130m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;, výkonná plocha je průměrně 80m&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
**aktivita plicních sklípků se liší, v klidu 4l krve/min., při aktivitě 25-30l krve/min.)&lt;br /&gt;
**plicní sklípky měří zhruba 4mm&lt;br /&gt;
**skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – '''acinus''', 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis&lt;br /&gt;
*celé plíce jsou obaleny jemnou vazivovou blánou -''' pleura pulmonalis''' - neboli poplicnice, v rámci dutiny hrudní přechází na hrudník, kde se označuje jako '''pleura parietalis''' (pohrudnice) -&amp;gt; mezi  nimi je štěrbina, která je vyplněná tekutinou zajišťující klouzavý pohyb plic&lt;br /&gt;
*na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – '''hilus pulmonis''', kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – '''radix pulmonalis                '''&lt;br /&gt;
*krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh&lt;br /&gt;
*výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mechanika dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''vdech''' – aktivní činnost dýchacích svalů – hlavní dýchací sval je bránice (60 %) + zevní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
*'''výdech''' – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly&lt;br /&gt;
*pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK&lt;br /&gt;
*žeberní – '''kostální dýchání''' – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro&lt;br /&gt;
*brániční – '''abdominální dýchání''' – typické pro muže a děti&lt;br /&gt;
*nejčastější je kombinace tzv. '''kostoabdominální''' typ dýchání&lt;br /&gt;
*pro úzkostné a panické stavy je příznačné povrchní dýchání, lidé hyperventilují -&amp;gt; nepoměr dýchacích plynů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vitální kapacita plic''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu -&amp;gt; inspirační rezervní objem (2,5-3l) + expirační rezervní objem (1,5-2l)= vitální kapacita plic&lt;br /&gt;
*přestože všechen vzduch vytlačíme, zbývá rezervní objem (1,5l), který nikdy nevytlačíme (jinak by plíce splaskly)&lt;br /&gt;
*vitální kapacita + rezervní objem = celková plicní kapacita&lt;br /&gt;
**každý dýchá jinak, závisí to na zdravotíms tavu, věku, výšce, hmotnosti, pohlaví, tréninku, těhotenství...&lt;br /&gt;
**u žen průměrně 2,5-4l, u mužů 3,5-5l&lt;br /&gt;
*měření pomocí spirometru&lt;br /&gt;
*'''minutová ventilace''' je součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu &lt;br /&gt;
**v klidu průměrně 8 l/min, při práci průměrně 80 l/min&lt;br /&gt;
*'''dechová frekvence''' je počet dechů za 1 minutu (vdech + výdech) &lt;br /&gt;
**dospělí – 16-18 l/min, děti – 20-26 l/min, sportovci – 10-14 l/min&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Řízení dýchání''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*automatická činnosti řízená z dýchacího centra, které je v prodloužené míše&lt;br /&gt;
**vdechové centrum – '''apneustické'''&lt;br /&gt;
**výdechové centrum – '''pneumotaxické'''&lt;br /&gt;
*obě centra jsou uložena na pomezí prodl. míchy a Varolova mostu&lt;br /&gt;
*nervus vagus se také podílí na dýcání, svými vlákny prochází až do plicních sklípků, kde ovlilvňuje nervovoými vzruchy napětí na nich a podílí se zde sympatikus a parasympatikus&lt;br /&gt;
*rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby&lt;br /&gt;
*dýchání se přizpůsobuje potřebám organismu bez vědomého ovlivnění&lt;br /&gt;
*činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty&lt;br /&gt;
*nadřazené je centrum v mozkové kůře, díky kterému můžeme vůlí dech na chvíli zadržet&lt;br /&gt;
*dechová centra je spojena s chemoreceptory, které hlídají chemické rozložení, reagují na změny a složení krve (obsah 0&amp;lt;sup&amp;gt;&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;&amp;lt;/sup&amp;gt; a CO&amp;lt;sub&amp;gt;2&amp;lt;/sub&amp;gt;), zejména hlídají aortu a arterii carotis&lt;br /&gt;
*emoce (z limbického systému) se také podílí na rychlosti dechu -&amp;gt; ovlivněny primárními reflexy&lt;br /&gt;
*'''Eupnoe''' - klidné pravidelné dýchání&lt;br /&gt;
*'''Hyperpnoe''' – prohloubené dýchání s větší ventilací&lt;br /&gt;
*'''Polypnoe''' – zrychlení dechové frekvence, člověk může omdlít&lt;br /&gt;
*'''Oligopnoe''' – dýchání se zpomalenou frekvencí (např. spánek)&lt;br /&gt;
*'''Apnoe''' – krátkodobá zástava dechu&lt;br /&gt;
*'''Dyspnoe''' – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí (např. v rámci nemoci)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Onemocnění dýchací soustavy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pneumotorax===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku&lt;br /&gt;
*vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu&lt;br /&gt;
*vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -&amp;gt; nastává plicní kolaps -  pneumotorax&lt;br /&gt;
*člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku&lt;br /&gt;
*'''chylotorax''' - způsobeno hnisem&lt;br /&gt;
*'''hemotorax''' - způsobeno krví&lt;br /&gt;
*podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem&lt;br /&gt;
*příčina vzniku:&lt;br /&gt;
**spontánní pneumotorax (např. při astmatu)&lt;br /&gt;
**traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber)&lt;br /&gt;
**plicní fibrosa&lt;br /&gt;
**TBC&lt;br /&gt;
**karcinom&lt;br /&gt;
**přetlakový při potápění, létání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Pneumonie===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně)&lt;br /&gt;
*projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat&lt;br /&gt;
*kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -&amp;gt; hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují&lt;br /&gt;
*léčba: klid, antibiotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Tuberkulóza===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny&lt;br /&gt;
*přenáší se kapénkovou infekcí&lt;br /&gt;
*na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve)&lt;br /&gt;
*v chronickém stavu už teplota být nemusí&lt;br /&gt;
*dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -&amp;gt; úbytek a váze&lt;br /&gt;
*ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci)&lt;br /&gt;
*člověk je pod dohledem a v evidenci ('''dispenzarizace''')&lt;br /&gt;
*očkuje se v dětství&lt;br /&gt;
*dnes léčitelné &amp;gt; klid, výživový režim a antituberkulotika&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Bronchogenní karcinom===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*rakovina plic&lt;br /&gt;
*převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována)&lt;br /&gt;
*na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, '''hemoptýza''' (vykašlávání krve),  úbytek na váze, ztráta výkonnosti&lt;br /&gt;
*často metastázuje do kostí&lt;br /&gt;
*léčba záleží na typu a uložení karcinomu -&amp;gt; odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Plicní embolie===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota)&lt;br /&gt;
*dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce&lt;br /&gt;
*záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -&amp;gt; udušení&lt;br /&gt;
*člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k '''cianóza''' (modrání)&lt;br /&gt;
*rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Syndrom spánkové apnoe===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin&lt;br /&gt;
*převažuje u mužů kolem 40-60 let&lt;br /&gt;
*rizikové faktory: zúžení dýchacích cest, kuřáctví, obezita - lidé s vyšším BMI mají až 4x větší riziko vzniku apnoe, genetické faktory&lt;br /&gt;
*obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu&lt;br /&gt;
*díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne&lt;br /&gt;
*nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání&lt;br /&gt;
*vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění&lt;br /&gt;
*je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích&lt;br /&gt;
*nedá se vyléčit, jen režimová opatření&lt;br /&gt;
*3 typy spánkové apnoe: &amp;lt;ref&amp;gt;Spánková apnoe - nemoc, která může ohrozit vaše zdraví. Dostupné z https://www.dreamlux.cz/spankova-apnoe&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
**Obstrukční spánková apnoe – představuje až 90 % ze všech apnoí. Obstrukční apnoe vzniká během spánku, když se uvolní svaly v zadní části krku – čípek, mandle, boční stěny hrdla a jazyk. Uvolnění a relaxace svalů způsobí, že se měkké tkáně zúží nebo úplně uzavřou, čímž zablokují průchodu vzduchu. Mozek vyhodnotí, že není něco v pořádku a dojde ke krátkému probuzení, aby se průchodnost cest opět obnovila. Ve většině případů bývá probuzení velmi rychlé a krátké, proto si ho většina lidí nepamatuje. Tato situace se může opakovat mnohokrát za noc. Regenerační fáze spánku je tím narušena a způsobuje ranní ospalost. Lidé, kteří trpí syndromem spánkové apnoe si přitom nemusí být vědomi, že mají narušené spaní. V bdělém stavu nemůže k uzavření dýchací cest nikdy dojít, protože mozek udržuje dýchací cesty i jazyk v aktivním stavu, což zamezí jejich uzavření.&lt;br /&gt;
**Centrální spánková apnoe – jedná se o méně častou formu spánkové apnoe, která vzniká při postižení centrálního nervového systému. &lt;br /&gt;
**Smíšená spánková apnoe – jedná se kombinaci předchozích dvou typů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Zdroje==&lt;br /&gt;
Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
přednáška Dr. Šivicové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
Reference&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Anatomie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Reprezentace_a_vytv%C3%A1%C5%99en%C3%AD_barev&amp;diff=71346</id>
		<title>Reprezentace a vytváření barev</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Reprezentace_a_vytv%C3%A1%C5%99en%C3%AD_barev&amp;diff=71346"/>
		<updated>2024-06-11T12:51:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Barva  */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;''Základní charakteristika barevných prostorů CIE, RGB, HLS a CMYK. Jaké informace popisuje histogram u obrazových dat? Jak se vytváří a k čemu se používají doplňkové barvy? O čem vypovídá gamut?''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;Barva&amp;lt;/big&amp;gt; ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;/big&amp;gt;Barva je určitá délka elektromagnetického vlnění. Pro lidské oko je toto vlnění viditelné od 380 do 750 nm. Sluneční světlo obsahuje všechny barvy světla - to, jak barevný se nám předmět zdá, závisí na tom, jakou část světla jeho povrch pohlcuje a odráží. Bílé předměty veškeré dopadající světlo odráží, zatímco černé jej pohlcují a mění na tepelnou energii. Lidské oko je schopné rozlišit cca 17 000 odstínů chromatických barev a asi dalších 300 odstínů šedi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Interakce barev===&lt;br /&gt;
Tradičně se v teorii barev mluví o třech základních barvách – červená, modrá a žlutá (RYB model – red, yellow, blue – existují i další modely, tento model, který vytvořil J. W. Goethe je však nejpoužívanější&amp;lt;ref&amp;gt;Theory of Colours. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-05-17]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Theory_of_Colours&amp;lt;/ref&amp;gt;). Kombinací těchto primárních barev získáme sekundární barvy – zelenou, oranžovou a fialovou. Jejich následným smíšením vzniká terciální skupina barev – žlutooranžová, červenooranžová, červenofialová, modrofialová, modrozelená a žlutozelená. To dohromady dává celkový počet 12 barev, které po uspořádání vytváří tzv. barevný kruh. Pokud do tohoto barevného kruhu přidáme barvy neutrální, tedy černou, bílou a šedou, můžeme tak mícháním a úpravou jasu a sytosti získat jakoukoliv další existující barvu. Obecně se v teorii barev používá následující terminologie&amp;lt;ref&amp;gt;POWELL, Thomas A. Web design: kompletní průvodce. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-7226-949-6. &lt;br /&gt;
 &amp;lt;/ref&amp;gt;: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''odstín''' – neboli barevný tón, tato vlastnost odlišuje jednotlivé barvy od sebe, bez ohledu na jejich světlost a sytost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''světlost''' – neboli jas, charakterizuje odlišení dané barvy od černé/bílé&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''sytost''' – či intenzita, která vyjadřuje účast čisté barvy a do jaké míry je prosta příměsi šedé, neboli nakolik je barva „čistá“&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Barvy lze dále rozdělit na:  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''chromatické barvy''' – všechny barvy kromě achromatických&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''achromatické barvy''' – tzv. neutrální, patří sem černá, bílá a šedá – liší se pouze úrovní jasu a sytosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''monochromatické barvy''' – variace jednoho odstínu na základě hodnot sytosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vnímání barev je čistě subjektivní záležitost. Navíc je kulturně zakořeněno, například černá barva je v západní kultuře barvou smutku, v Japonsku je smuteční barvou naopak bílá. Přesto existují obecná pravidla, jak dosáhnout barevné harmonie, jak docílit toho, že je určitá kombinace barev v souladu a pro příjemce nějakým způsobem příjemná. &lt;br /&gt;
[[File:MunsellColorWheel.svg|thumb|172x172px|Munsellův model barevného kola]]&lt;br /&gt;
Kombinace různých barevných odstínů mohou spolu působit různě, což lze vyčíst z jejich pozice v rámci barevného kola. Dvěma extrémními případy jsou '''''analogické barvy''''', barvy, které spolu v barevném kole sousedí. Jsou od sebe vzájemně rozeznatelné, ale jsou-li kombinovány, působí harmonicky a vytvářejí určitý pocit (chlad, teplo,…) a '''''komplementární '''(doplňkové) '''barvy'''''&amp;lt;nowiki/&amp;gt;, které jsou v barevném kole umístěny naproti sobě. Jejich smíšením vznikne neutrálně šedý odstín, při společném použití působí kontrastně. Další možností je využít tři barvy, které na barevném kruhu tvoří trojúhelník. Takové barevné schéma se nazývá ''trojné''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==&amp;lt;big&amp;gt;Barevné modely&amp;lt;/big&amp;gt;==&lt;br /&gt;
Teoretický barevný model matematicky popisuje vytvoření jednotlivých barev z několika dílčích složek. Využívá k tomu jak technické možnosti, tak specifické vlastnosti lidského oka. Člověk je schopen vidět až 168 milionů barev (najednou je jich schopen ale rozeznat jen 10 tisíc), přičemž na různé barvy je různě citlivý. Navíc je schopen vnímat barevné body jen do určité velikosti, pokud se jejich rozměr zmenší pod určitou mez, barevné body splývají a tvoří barevné plochy. Počítače se jednoduše řečeno snaží nedokonalými prostředky technicky napodobovat něco, co v plné šíři umí pouze příroda. Prostor dosažitelných barev v daném modelu nazýváme barevný “[[gamut]]”.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Barevné modely jsou jedním ze způsobů, jak zorganizovat barvy a jak vymezit prostor obsahující odstíny, které je schopen člověk vnímat, které jsme schopni tisknout nebo které jsme schopni zobrazit na monitoru počítače. Jde o principy kombinace základních barev, odstínu, jasu a sytosti v počítačové grafice. Slouží k popisování způsobu namíchání základních barev tak, aby se dosáhlo co největší podoby výsledné barvy realitě. Prvním takovým modelem byl v roce 1931 model CIE 1931, který v dvojrozměrném modelu zobrazoval všechny barvy s plným jasem.&lt;br /&gt;
V současnosti se používají čtyři základní modely - RGB, CMYK, HSV (HSL)&amp;lt;ref&amp;gt;HORNÝ, Stanislav a Libor KRSEK. Úvod do multimédií. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 157 s. ISBN 978-80-245-1608-0.&amp;lt;/ref&amp;gt;, z nichž každý se hodí pro jiný typ použití (monitory, tisk, ad.).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jednotlivé modely lze rozdělit podle toho, na jakém principu jsou založeny:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*modely založené na fyziologii lidského oka - RGB model, CMYK model&lt;br /&gt;
*modely zaměřené na fyzikálním měření spektrální odrazivosti - diagram CIE&lt;br /&gt;
*psychologické a psychofyzikální modely - HSB (HSV) model&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===CIE 1931===&lt;br /&gt;
[[File:Cie chromaticity diagram wavelength.png|thumb|157x157px|CIE 1931]]&lt;br /&gt;
Barevný model [http://cs.wikipedia.org/wiki/CIE_XYZ CIE 1931] pracuje pouze s tónem barvy a sytostí. Na křivce ve tvaru podkovy jsou vyneseny všechny barvy spektra od fialové po červenou (tzv. přirozené barvy), na spojnici krajních bodů leží tzv. nepřirozené barvy (ty, jež se nevyskytují po rozložení světla hranolem). Všechny barvy vzniklé mísením dvou libovolných lze v diagramu nalézt na spojnici těchto dvou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===RGB===&lt;br /&gt;
[[RGB]] je tzv. aditivní model. V praxi to znamená, že barvy jsou tvořeny kombinací světel tří barev - červené (R), zelené (G) a modré (B). Každá barva může být číselně vyjádřena trojčíslím ve formátu (R, G, B), kdy hodnoty intenzity jednotlivých barev mohou dosahovat od 0 do 255. Složení všech tří světel ve správní intenzitě vznikne bílá barva (255, 255, 255). Proto, že se k vytváření barev používají světla, se tento model používá nejčastěji na monitorech a projektorech. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Cmyk-rgb.jpg|thumb|249x249px|RGB vs. CMYK]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===CMYK===&lt;br /&gt;
Model [http://cs.wikipedia.org/wiki/CMYK CMYK] je subtraktivní – je založen na schopnosti tiskových barev pohlcovat světlo. Složením všech čtyř pigmentů (C – azurová, M – purpurová, Y – žlutá a K – černá) vzniká černá barva (na rozdíl od modelu RGB, kde složením barev vzniká bílá). Barva může být v modelu CMYK vyjádřena pomocí procentního zastoupení jednotlivých složek (C, M, Y, K). V modelu CMYK nejčastěji pracují tiskárny. Pokud budete tisknout obrázek, raději vždy zkontrolujte, jestli máte barevné zobrazení RGB nebo CMYK. CMYK nabízí mnohem menší barevnou škálu než RGB, ale vytištěné barvy budou ostré a budete mít jistotu, že výsledky výtisk bude vypadat stejně jako před tiskem na monitoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Rozdíl mezi RGB a CMYK. Dostupné z https://www.originalnitonery.cz/blog/vite-proc-je-dobre-znat-rozdil-mezi-rgb-a-cmyk &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===HSB (HSV)===&lt;br /&gt;
Barevný model, který vychází z lidského vnímání barev. Pro vyjádření barvy se používají číselné vyjádření hodnot odstínu (Hue = barva), sytosti (S = příměs jiné barvy) a jasu (Value, Brightness = tmavost barvy). Nejčastěji se tento model používá v grafických aplikacích při úpravě obrázků a volbě konkrétní barvy. Netvoří ho dílčí barvy, ale hodnoty odstínu, sytosti a jasu. Odstín využívá barevného kruhu, je tedy udáván ve stupních od 0 do 360. Sytost i jas se udávají v rozmezí od 0 do 100%. Hlavní výhodou je modelu HSB je možnost korekce jasu a sytosti bez změny odstínu, proto se využívá při barevných korekcích – člověk si dokáže představit, jak bude vypadat červená po přidání jasu, ovšem jen těžko si představí, jak bude vypadat po přimíchání více zelené složky.&amp;lt;ref&amp;gt;Velká kniha skenování: úprava obrázků a tisk. 2. upr. a rozš. vyd. Brno: UNIS Publishing, 2000. ISBN 80-86097-50-1. &lt;br /&gt;
 &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Bitová hloubka===&lt;br /&gt;
Monitory zobrazují jednotlivé barvy za použití různých kombinací barev RGB - každý pixel se skládá ze tří subpixelů těchto tří barev. Pokud splynou barvy z těchto světelných zdrojů, dochází k míchání, tedy k vytvoření barvy nové. Každá z těchto primárních barev je udávána v hodnotách 0-255. Zápis barvy tak má podobu tří čísel oddělených čárkou, přičemž 0,0,0 značí barvu černou a 255,255,255 barvu bílou. To odpovídá skutečnosti, že součet nejvyšších intenzit barev v režimu RGB dává dohromady bílou, součet nejnižších hodnot černou (což je technicky vzato trochu podvod, přesněji řečeno získáme barvu podkladu, která je nejčastěji černá).   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Decimální zápis barev se používá hlavně v grafických programech, webové technologie ale častěji používají zápis hexadecimální. Decimální zápis světle modré barvy vypadá takto: 102,153,204 (postupně hodnoty červené, zelené a modré), hexadecimální zápis totožné barvy však vypadá takto: #6699cc.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bitová hloubka, někdy též [[barevná hloubka]], je termín vyjadřující počet bitů použitých k popsání barvy v obrázku, resp. počet bitů na jeden pixel. Jeden bit může být použit k pospání dvou barev – např. černá/bílá. Dva bity mohou popsat čtyři barvy, tři bity osm barev atd. Zde platí jednoduchý vztah – čím vyšší bitová hloubka, tím více barev lze zobrazit, tím větší však bude výsledný soubor. Barevný režim 24 bitů umožňuje zobrazit přesně 16 777 216 barev (neboli 2&amp;lt;sup&amp;gt;24&amp;lt;/sup&amp;gt;), tato hloubka je též označována „True Color“, neboli věrná barva, a je zároveň považována za kvalitativní standart např. při zpracovávání fotografií.&amp;lt;ref&amp;gt;POWELL, Thomas A. Web design: kompletní průvodce. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-7226-949-6. &lt;br /&gt;
 &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;Histogram&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;==&lt;br /&gt;
Histogram je graf četnosti – ukazuje, jak jsou ve snímku zastoupeny jednotlivé odstíny každé z barev (RGB histogram) či šedi (jasový histogram). Jasový histogram, který se v praxi používá častěji, vznikne poměrným součtem jednotlivých RGB histogramů (s poměry červená 0,3, zelená 0,59, modrá 0,11).&amp;lt;ref&amp;gt;Jak používat histogram během fotografování. Fotografie a grafika - Vlastimil Modr [online]. [cit. 2016-05-29]. Dostupné z: http://www.photo-modr.estranky.cz/clanky/zaklady-fotografovani/jak-pouzivat-histogram-behem-fotografovani.html&amp;lt;/ref&amp;gt; V praxi může histogram uživateli poskytnout informaci o tom, zda je obraz (fotografie) technicky kvalitní, či nikoliv.  Pokud má histogram některý z extrémních průběhů, poukazuje na fakt, že je fotografie přeexponovaná či podexponovaná (případně obojí), nebo že má zobrazovaná scéna malý kontrast. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Gamut==&lt;br /&gt;
Barevný [[gamut]] představuje množinu zobrazitelných hodnot z určitého barevného prostoru, tj. to, jaké barvy je zařízení schopno zobrazit či zaznamenat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Zdroje==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Související články==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Rozdíl mezi elektronickou a tištěnou prezentací grafiky]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Principy vnímání barev - fyzikální a fyziologická omezení]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Základní principy digitální reprezentace obrazových informací]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[RGB]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Gamut]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Barevná hloubka]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
barvy, modely, gamut, bitová hloubka, histogram&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační technologie, knihovnické technologie]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Články k ověření učitelem Nová média]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Autorsk%C3%A9_d%C3%ADlo&amp;diff=71342</id>
		<title>Autorské dílo</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Autorsk%C3%A9_d%C3%ADlo&amp;diff=71342"/>
		<updated>2024-05-08T09:35:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Pameti 10: /* Klíčová slova */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Autorské dílo je předmětem ochrany [[Autorský zákon a knihovny|autorského zákona]] a je autorským zákonem definováno. Autorským zákonem se myslí zákon č. 121/2000 Sb., o [[Autorské právo|právu autorském]], o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen autorský zákon), který přijal Parlament České republiky dne 7. dubna 2000 s účinností od 1. prosince 2000.&amp;lt;ref name=&amp;quot;wiki&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Autorské dílo: Wiki knihovna&amp;lt;/i&amp;gt;. 2012. Dostupné také z: http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Autorské_dílo&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autorské dílo je dílo literární, dílo umělecké  nebo dílo  vědecké,  které  je jedinečným  výsledkem tvůrčí činnosti autora (fyzické nebo právnické osoby) a je vyjádřeno  '''v jakékoli objektivně  vnímatelné podobě''' včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na  jeho rozsah,  účel nebo   význam.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Předmět autorského práva: Autorské právo&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: http://autorske-pravo.info/predmet-autorskeho-prava&amp;lt;/ref&amp;gt;  Autorské dílo naopak není námět, myšlenka, postup, princip, metoda, teorie, vzorec, pouhý údaj sám o sobě, denní zpráva, objev nebo statistický graf.  Pod ochranu autorského zákona spadá jak dílo dokončené, tak jeho části v průběhu tvorby, včetně názvů a jmen postav.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Druhy autorských děl==&lt;br /&gt;
Výčet možných děl, jak je uvádí autorský zákon, je pouze orientační. Autorským dílem se může stát jakýkoliv druh díla, který bude splňovat pojmové znaky autorského díla. Vznik nových druhů autorských děl můžeme očekávat s rozvojem nových technologií.&amp;lt;ref name=&amp;quot;wiki&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
[[Soubor:Copyright.svg|náhled|vpravo|Symbol osobnostních nebo majetkových práv k dílu]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*umělecké dílo&lt;br /&gt;
*vědecké dílo&lt;br /&gt;
*slovesné dílo&lt;br /&gt;
*hudební dílo&lt;br /&gt;
*dramatické dílo&lt;br /&gt;
*hudebně dramatické dílo&lt;br /&gt;
*choreografické dílo&lt;br /&gt;
*pantomimické dílo&lt;br /&gt;
*fotografické dílo&lt;br /&gt;
*audiovizuální dílo&lt;br /&gt;
*kinematografické dílo&lt;br /&gt;
*výtvarné dílo&lt;br /&gt;
*malířské dílo&lt;br /&gt;
*grafické dílo&lt;br /&gt;
*sochařské dílo&lt;br /&gt;
*architektonické dílo&lt;br /&gt;
*dílo užitého umění&lt;br /&gt;
*kartografické dílo&lt;br /&gt;
*počítačový program&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Autorský zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/viewfile.aspx?type=c&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Volné dílo==&lt;br /&gt;
Autorské dílo, jehož majetková práva nejsou chráněna. Nejčastější případy [[volné dílo|volného díla]] jsou taková díla, u kterých vypršela doba ochrany. Například mohlo uplynout 70 let od smrti posledního autora. Volné autorské dílo se může volně používat, jen musím být dodrženy podmínky, že si dílo nikdo nesmí osvojit.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Volné dílo: Wikipedie&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Volné_dílo&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Autorská díla na internetu==&lt;br /&gt;
V posledních letech roste potřeba fyzických i právnických osob prezentovat své produkty a služby prostřednictvím webových stránek. Tyto prezentace obsahují texty, obrázky nebo videa. Musíme mít na paměti, že i tyto věci naplňují znaky autorské díla a tudíž spadají do autorského zákona.&amp;lt;ref name=&amp;quot;dilo&amp;quot;&amp;gt;ANDREA, Kopečková. &amp;lt;i&amp;gt;Autorská díla na internetu: epravo.cz&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://www.epravo.cz/top/clanky/autorska-dila-na-internetu-98978.html&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vlastní autorské dílo a souhlas třetí osoby===&lt;br /&gt;
I když prezentace je naše autorské dílo (text, obrázek, video) může nastat situace, kdy musíme respektovat omezení autorských práv. Může se stát, že je prezentaci použito video obsahující výrobek jiné společnosti. To už je dílo jiné osoby. Dále to může být fotografie zobrazující jinou fyzickou osobu. V těchto případech je nutné požádat o souhlas dotyčné osoby, která je vlastníkem produktu nebo je zachycena na fotografii.&amp;lt;ref name=&amp;quot;dilo&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Cizí autorské dílo a souhlas jeho autora===&lt;br /&gt;
Ve své prezentaci také můžeme použít autorská díla jiných autorů i zde platí, že je potřeba souhlas autora. Výjimkou z toho pravidla jsou volná díla. Díla, u kterých uplynula doba trvání majetkových práv autorských. Tyto díla může tak každý svévolně použít.&amp;lt;ref name=&amp;quot;dilo&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Stává se, že do své prezentace stáhneme text, obrázek, video z jiného internetového zdroje a původní zdroj neuvedeme. Pokud tuto prezentaci umístíme na svůj web je možné riziko odhalení a následné postih může být vysoký. Pokud použijeme autorské dílo bez svolení autora, dopouštíme se tím protiprávního jednání, které může být posuzováno i jako trestní čin. V internetovém prostředí jsou používány speciální vyhledávací [[Software|softwary]], které jsou schopné autorské dílo lokalizovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;dilo&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Ochrana autorského díla ===&lt;br /&gt;
Ochrana autorského díla vzniká vždy v okamžiku vytvoření. Autorské dílo není potřeba nikde registrovat, jako to vyžadují například průmyslová práva (práva k vynálezům nebo různé patenty). Pro lepší právní pozici se v některých případech doporučuje registrace díla u kolektivního správce autorských práv. Jde o právnické osoby, které mají oprávnění k výkonu kolektivní správy. Toto oprávnění jim bylo uděleno Ministerstvem kultury. &amp;lt;ref&amp;gt;Autorský zákon č. 429/2022 Sb., Dostupné také z https://dostupnyadvokat.cz/blog/jak-chranit-autorska-prava&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Související články===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Autorský zákon a knihovny]]&lt;br /&gt;
*[[Autorské právo]]&lt;br /&gt;
*[[Volné dílo]]&lt;br /&gt;
*[[Software]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
umělecké dílo&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Vydavatelství / nakladatelství a legislativní otázky]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Pameti 10</name></author>
		
	</entry>
</feed>