<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Simona.Harastova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Simona.Harastova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Simona.Harastova"/>
	<updated>2026-04-09T03:00:21Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38790</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38790"/>
		<updated>2016-10-27T07:35:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odborné a vědecké knihovny ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné půjčovny a čítárny ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] a [[knihkupectví|knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;/references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Knihovny v období renesance a humanismu]] , [[Knihovny v období protireformace]], [[Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''církevní knihovny, odborné a vědecké knihovny, veřejné půjčovny a čítárny''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38789</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38789"/>
		<updated>2016-10-27T07:33:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt; &amp;lt;/references&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus]], [[Knihovny v období renesance a humanismu]], [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]]''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''školské knihovny, církevní knihovny, světské knihovny''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38788</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38788"/>
		<updated>2016-10-27T07:32:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt; &amp;lt;/references&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus]], [[Knihovny v období renesance a humanismu]], [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]]''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''školské knihovny, církevní knihovny, světské knihovny''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38752</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38752"/>
		<updated>2016-10-25T06:36:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období protireformace, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
''šlechtické knihovny, klášterní a kapitulní knihovny, školní knihovny, městské knihovny, osobní knihovny, knihovny panovníků, soukromé knihovny''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38751</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38751"/>
		<updated>2016-10-25T06:33:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odborné a vědecké knihovny ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné půjčovny a čítárny ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] a [[knihkupectví|knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; Knihovny v období renesance a humanismu,Knihovny v období protireformace,Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''církevní knihovny, odborné a vědecké knihovny, veřejné půjčovny a čítárny''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38750</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38750"/>
		<updated>2016-10-25T06:32:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odborné a vědecké knihovny ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné půjčovny a čítárny ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] a [[knihkupectví|knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; Knihovny v období renesance a humanismu&lt;br /&gt;
Knihovny v období protireformace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''církevní knihovny, odborné a vědecké knihovny, veřejné půjčovny a čítárny''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38749</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38749"/>
		<updated>2016-10-25T06:31:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odborné a vědecké knihovny ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné půjčovny a čítárny ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] a [[knihkupectví|knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; Knihovny v období renesance a humanismu&lt;br /&gt;
Knihovny v období protireformace&lt;br /&gt;
Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''církevní knihovny, odborné a vědecké knihovny, veřejné půjčovny a čítárny''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38748</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38748"/>
		<updated>2016-10-25T06:28:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odborné a vědecké knihovny ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné půjčovny a čítárny ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] a [[knihkupectví|knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; Knihovny v období renesance a humanismu&lt;br /&gt;
Knihovny v období protireformace&lt;br /&gt;
Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''renesance, humanismus, knihtisk, protireformace, osvícenství, české národní obrození''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38747</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=38747"/>
		<updated>2016-10-25T06:27:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odborné a vědecké knihovny ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné půjčovny a čítárny ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] a [[knihkupectví|knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38746</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38746"/>
		<updated>2016-10-25T06:25:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období protireformace, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
''šlechtické knihovny, klášterní a kapitulní knihovny, školní knihovny, městské knihovny, osobní knihovny, knihovny panovníků, soukromé knihovny''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38745</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38745"/>
		<updated>2016-10-25T06:24:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období protireformace, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
''šlechtické knihovny, klášterní a kapitulní knihovny, školní knihovny, městské knihovny, osobní knihovny, knihovny panovníků, soukromé knihovny''&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38743</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38743"/>
		<updated>2016-10-25T06:13:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;''Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období renesance a humanismu, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''školské knihovny, církevní knihovny, světské knihovny''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38742</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38742"/>
		<updated>2016-10-25T06:11:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
''Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období renesance a humanismu, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''školské knihovny, církevní knihovny, světské knihovny''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38741</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38741"/>
		<updated>2016-10-25T06:11:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
''Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období renesance a humanismu, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození''&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období renesance a humanismu, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''školské knihovny, církevní knihovny, světské knihovny''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38740</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38740"/>
		<updated>2016-10-25T06:07:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období renesance a humanismu, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38739</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38739"/>
		<updated>2016-10-25T06:06:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období renesance a humanismu, &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38738</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38738"/>
		<updated>2016-10-25T06:05:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38737</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38737"/>
		<updated>2016-10-25T06:04:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38736</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=38736"/>
		<updated>2016-10-25T06:03:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38735</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38735"/>
		<updated>2016-10-25T06:00:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období protireformace, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
''šlechtické knihovny, klášterní a kapitulní knihovny, školní knihovny, městské knihovny, osobní knihovny, knihovny panovníků, soukromé knihovny''&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38734</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38734"/>
		<updated>2016-10-25T05:58:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus&lt;br /&gt;
Knihovny v období protireformace&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
''šlechtické knihovny, klášterní a kapitulní knihovny, školní knihovny, městské knihovny, osobní knihovny, knihovny panovníků, soukromé knihovny''&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38733</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38733"/>
		<updated>2016-10-25T05:57:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
''šlechtické knihovny, klášterní a kapitulní knihovny, školní knihovny, městské knihovny, osobní knihovny, knihovny panovníků, soukromé knihovny''&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38732</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38732"/>
		<updated>2016-10-25T05:56:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
''šlechtické knihovny, klášterní a kapitulní knihovny, školní knihovny, městské knihovny, osobní knihovny, knihovny panovníků, soukromé knihovny''&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38731</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38731"/>
		<updated>2016-10-25T05:53:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/references&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; Knihovny v období renesance a humanismu&lt;br /&gt;
Knihovny v období protireformace&lt;br /&gt;
Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''renesance, humanismus, knihtisk, protireformace, osvícenství, české národní obrození''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38730</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38730"/>
		<updated>2016-10-25T05:52:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/references&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; Knihovny v období renesance a humanismu&lt;br /&gt;
Knihovny v období protireformace&lt;br /&gt;
Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''renesance, humanismus''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38729</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38729"/>
		<updated>2016-10-25T05:48:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/references&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovny v období renesance a humanismu&lt;br /&gt;
Knihovny v období protireformace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''renesance, humanismus''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38728</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38728"/>
		<updated>2016-10-25T05:48:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/references&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovny v období renesance a humanismu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''renesance, humanismus''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38720</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38720"/>
		<updated>2016-10-24T11:11:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
''šlechtické knihovny, klášterní a kapitulní knihovny''&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38719</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=38719"/>
		<updated>2016-10-24T11:10:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38718</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38718"/>
		<updated>2016-10-24T11:08:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/references&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
''renesance, humanismus''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38716</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38716"/>
		<updated>2016-10-24T11:05:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&amp;lt;/references&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Související články ===&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
renesance, humanismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38715</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38715"/>
		<updated>2016-10-24T11:04:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: klíčová slova&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
renesance, humanismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;/references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38713</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38713"/>
		<updated>2016-10-24T11:00:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
renesance, humanismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38712</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=38712"/>
		<updated>2016-10-24T11:00:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
renesance, humanismus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=36573</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=36573"/>
		<updated>2016-06-29T10:18:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=36572</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=36572"/>
		<updated>2016-06-29T10:14:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=36571</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=36571"/>
		<updated>2016-06-29T10:13:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=36570</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=36570"/>
		<updated>2016-06-29T10:04:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=36569</id>
		<title>Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popi%C5%A1te_typick%C3%A9_rysy_knihoven_od_renesance_po_klasicismus&amp;diff=36569"/>
		<updated>2016-06-29T10:03:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Knihovny v období renesance a humanismu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. &amp;quot;Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===&lt;br /&gt;
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===&lt;br /&gt;
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období protireformace]] ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. &amp;quot;Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Církevní knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Světské knihovny''' ===&lt;br /&gt;
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==&lt;br /&gt;
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. &amp;quot;Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. &amp;quot;Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HORÁK, F. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===&lt;br /&gt;
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Použitá literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. &lt;br /&gt;
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. &lt;br /&gt;
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=36474</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=36474"/>
		<updated>2016-06-25T12:14:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Školské knihovny ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Světské knihovny ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36473</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36473"/>
		<updated>2016-06-25T12:12:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Církevní knihovny ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odborné a vědecké knihovny ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné půjčovny a čítárny ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] a [[knihkupectví|knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36472</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36472"/>
		<updated>2016-06-25T12:10:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: /* Veřejné půjčovny a čítárny */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Církevní knihovny''' ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Odborné a vědecké knihovny''' ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Veřejné půjčovny a čítárny''' ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] a [[knihkupectví|knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36471</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36471"/>
		<updated>2016-06-25T12:08:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: /* Odborné a vědecké knihovny */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Církevní knihovny''' ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Odborné a vědecké knihovny''' ==&lt;br /&gt;
V době národního obrození a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizace|organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[Ochrana fondů skladování dokumentů|ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících vysokoškolských knihoven se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] rukopisů a tisků. Roku 1777 byla klementinská knihovna reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel národního obrození a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o knihovní fondy zrušených klášterů, a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové katalogy. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[Nakladatelé a knižní trh v České republice|nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[Povinný výtisk|povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době národního obrození se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její knihovní fondy byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu rukopisů a tisků ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních dokumentů. Hanke vytvořil svazkový systematický katalog. Knihovna také získal právo povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna Stavovské inženýrské školy. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[Muzejní knihovny|muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Veřejné půjčovny a čítárny''' ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[nakladatelů]] a [[knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36470</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36470"/>
		<updated>2016-06-25T12:02:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: /* Církevní knihovny */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Církevní knihovny''' ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro národní obrození byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Odborné a vědecké knihovny''' ==&lt;br /&gt;
V době [[národního obrození]] a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících [[vysokoškolských knihoven]] se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] [[rukopisů]] a [[tisků]]. Roku 1777 byla [[klementinská knihovna]] reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel [[národního obrození]] a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o [[knihovní fondy]] zrušených [[klášterů]], a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové [[katalogy]]. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době [[národního obrození]] se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její [[knihovní fondy]] byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu [[rukopisů]] a [[tisků]] ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních [[dokumentů]]. Hanke vytvořil svazkový systematický [[katalog]]. Knihovna také získal právo [[povinného výtisku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna [[Stavovské inženýrské školy]]. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Veřejné půjčovny a čítárny''' ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[nakladatelů]] a [[knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36469</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36469"/>
		<updated>2016-06-25T12:01:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: /* Církevní knihovny */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Církevní knihovny''' ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen jezuitský řád roku 1773, otevřely se fondy knihoven jezuitských kolejí. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných klášterů z iniciativy Josefa II. Mnoho klášterů proto zaniklo. Knihovny zrušených klášterů připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i kláštery, které se zapojily do kultury národního obrození. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro [[národní obrození]] byl důležitý klášter augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové kláštera, jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Odborné a vědecké knihovny''' ==&lt;br /&gt;
V době [[národního obrození]] a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících [[vysokoškolských knihoven]] se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] [[rukopisů]] a [[tisků]]. Roku 1777 byla [[klementinská knihovna]] reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel [[národního obrození]] a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o [[knihovní fondy]] zrušených [[klášterů]], a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové [[katalogy]]. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době [[národního obrození]] se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její [[knihovní fondy]] byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu [[rukopisů]] a [[tisků]] ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních [[dokumentů]]. Hanke vytvořil svazkový systematický [[katalog]]. Knihovna také získal právo [[povinného výtisku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna [[Stavovské inženýrské školy]]. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Veřejné půjčovny a čítárny''' ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[nakladatelů]] a [[knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36468</id>
		<title>Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_osv%C3%ADcenstv%C3%AD_a_%C4%8Desk%C3%A9ho_n%C3%A1rodn%C3%ADho_obrozen%C3%AD&amp;diff=36468"/>
		<updated>2016-06-25T11:58:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V době českého národního obrození došlo k formování novodobého českého národa. Typickým rysem této doby byla obnova českého jazyka a nové literatury a kultury. Díky osvícenskému absolutismu a reformám Marie Terezie a Josefa II. byly utvořeny podmínky pro národní obrození. Ačkoliv vliv katolické církve byl v této době nezanedbatelný, byl nakonec zrušen roku 1773 jezuitský řád. Stále více se prosazovala měšťanská věda a kultura bez vlivu teologie. Rozvíjelo se školství, věda a kultura, tedy i knihovny. S knihovnictvím byla kromě rozvoje školství úzce spojena vědecká práce. V letech 1746-1751 působila vědecká společnost Societas Litteratorum Incognitorum. Byly vydávány vědecká [[periodika]] např. Prager Gelehrte Nachrichten. Na Moravě působila Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost. Roku 1831 byla založena Matice česká a roku 1833 započala svou činnost Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách. V době národního obrození byly lepší podmínky pro rozvoj kultury a vzdělanosti. Uvolnila se všesvazující [[cenzura]], rozvíjela se široce [[vydavatelská činnost]] a v důsledku tohoto se rozšířil [[knižní trh]]. roku 186 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]]. Vytvořila se také stavovská organizace Pražského knihkupeckého grémia. &amp;quot;Cílem národního obrození bylo ovšem vydávání českých knih a časopisů a jejich šíření mezi venkovským lidem a k tomu měly sloužit především knihovny.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KUBÍČEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a ve Slezsku do roku 1950&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Církevní knihovny''' ==&lt;br /&gt;
&amp;quot;Období osvícenství a národního obrození přineslo významné změny ve struktuře sítí existujících knihoven a to nejdříve církevních. Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 došlo k uvolnění do té doby uzavřených fondů knihoven jezuitských kolejí. Přestaly být majetkem církevního řádu a převzal je stát.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989. ISBN 17-261-89.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Když byl zrušen [[jezuitský řád]] roku 1773, otevřely se fondy knihoven [[jezuitských kolejí]]. Místo církve převzal nad nimi vládu stát. Významné bylo zrušení společensky neužitečných [[klášterů]] z iniciativy Josefa II. Mnoho [[klášterů]] proto zaniklo. Knihovny zrušených [[klášterů]] připadly pražské Univerzitní knihovně v Čechách a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existovali však i [[kláštery]], které se zapojily do kultury [[národního obrození]]. Mezi ně patří nepochybně premonstrátský strahovský klášter. Díky knihovníkovi Janu Bohumírovi Dlabačovi, který zpracovával bohemikální knihy, tato knihovna byl obohacena o cenné přírustky např. [[rukopisy]], cenné [[prvotisky]], staré české [[tisky]] a obrozenecká díla. Témata byla teologie, filozofie, právo, filologie, lékařství a přírodověda. Důležité bylo, že [[dokumenty]] v této knihovně byly všem lidem zpřístupněny. Na Moravě pro [[národní obrození]] byl důležitý [[klášter]] augustiniánů na Starém Brně. Mnozí členové [[kláštera]], jako např. František Matouš Klácel, Pavel Křížkovský, Řehoř Mendel, přispěli k rozvoji filozofie, hudby a botaniky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Odborné a vědecké knihovny''' ==&lt;br /&gt;
V době [[národního obrození]] a v dalším období hrály důležitou roli [[vysokoškolské knihovny]] a [[vědecké knihovny]]. Protože jsou tyto knihovny úzce specializovány na určitou oblast, využíval je pouze omezený okruh čtenářů. Přispěly však k vědeckému rozvoji a dalšímu profesnímu vzdělání v různých specializacích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1778 byla vydána Instrukce pro všechny univerzitní a lycejní knihovny, která obsahovala pravidla pro činnost jednotlivých knihoven a zaměřovala se na [[zpracování]] a [[organizaci]] fondů, ale na [[zpřístupnění]] knihoven pro veřejnost. Druhá instrukce Instrukce pro univerzitní a studijní knihovny byla vydána roku 1825 a tu předchozí na dlouhou dobu nahradila. Instrukce se zabývala zajištěním a [[ochranou]] knih, odbornými činnostmi spojenými se zveřejněním fondu a získávání nových knih a možnostmi odpisu knih z fondu. Neopomenula význam knihovny pro veřejnost a personální otázky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ze stávajících [[vysokoškolských knihoven]] se zachovala pražská [[klementinská knihovna]]. Její poslední prefekt Charles Maria Charuel a jeho adjunkt Leopold Jan Šeršník zpracovaly celý [[knihovní fond]]  a vytvořili třísvazkový abecední [[katalog]] [[rukopisů]] a [[tisků]]. Roku 1777 byla [[klementinská knihovna]] reorganizována a téhož roku bylo oznámeno Veřejné císařsko-královské univerzitní knihovny. V letech 1780-1807 významný představitel [[národního obrození]] a knihovník této knihovny Karel Rafael Ungar provedl vnitřní přestavbu knihovny. V osmdesátých letech 18. století se knihovna rozrostla o [[knihovní fondy]] zrušených [[klášterů]], a to hlavně díky Ungarovi tyto knihy zůstaly zachovány. Knihovna byla také obohacena o knihy Václava Vřesovce z Vřesovic a Jana Františka Lva z Erlsfeldu. Ungar také roztřídil fondy a vypracoval oborové [[katalogy]]. Ungar založil oddíl českých knih Bibliotheca nationalis. Již od roku 1781 vznikla povinnost tiskařů a [[nakladatelů]] v Praze poskytnout knihovně jeden exemplář, tj. právo [[povinného výtisku]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V době [[národního obrození]] se také proměňovala olomoucká Univerzitní knihovna. Její [[knihovní fondy]] byly zpřístupněny veřejnosti. Knihovna získala řadu [[rukopisů]] a [[tisků]] ze zrušených klášterů. Významným knihovníkem této knihovny byl Jan Alois Hanke, jež byl pověřen tříděním klášterních [[dokumentů]]. Hanke vytvořil svazkový systematický [[katalog]]. Knihovna také získal právo [[povinného výtisku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozvíjela se a měnila také knihovna [[Stavovské inženýrské školy]]. Královská česká společnost nauk také zřídila vlastní knihovnu. Vznikla Šeršníkova Veřejná vědecká knihovna v Těšíně. Součástí opavského gymnázia se stala knihovna Opavského muzea. Vznklo Františkovo muzeum v Brně se svou knihovnou. Jedna z nejvýznamnějších [[muzejních knihoven]] v českých zemích byla knihovna Vlasteneckého muzea v Praze. V Praze byla mimo jiné založena [[odborná knihovna]] Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Veřejné půjčovny a čítárny''' ==&lt;br /&gt;
Od sedmdesátých let 18. století fungovaly tzv. [[veřejné půjčovny]] a [[čítárny]] knih a novin. Vznikaly z iniciativy [[nakladatelů]] a [[knihkupců]], sloužily především komerčním účelům nebo pro zábavu a byly určeny především pro šlechtické a měšťanské vrstvy. První čítárnu pod názvem Learned Club vytvořil Wolfgang Gerle. &amp;quot;Tento klub sestával z jednoho pokoje při Gerleho knihkupectví v Karlově ulici, kde byly vyloženy noviny, časopisy a knihy.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.&amp;lt;/ref&amp;gt; Jeho pokračovatelé byli Jakub Bianchi, Franz Anton Vogelsinger, Jan Ferdinand Schonfeld, Johann Josef Diesbach, Josef Johann Morgensauler, Josef Kavka, Franz Haas, Johan Georg Gastl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=36467</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=36467"/>
		<updated>2016-06-25T11:54:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: /* Církevní knihovny */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Školské knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Církevní knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Světské knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=36466</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=36466"/>
		<updated>2016-06-25T11:54:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: /* Školské knihovny */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Školské knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Církevní knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně [[Kapitulní knihovna]] v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Světské knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=36465</id>
		<title>Knihovny v období protireformace</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_protireformace&amp;diff=36465"/>
		<updated>2016-06-25T11:53:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. &amp;quot;Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Školské knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. [[Jezuitská knihovna]] měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. [[Karolínské knihovně]] byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Církevní knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně [[Kapitulní knihovna]] v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. &amp;quot;Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, J. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Světské knihovny''' ==&lt;br /&gt;
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. &amp;quot;Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=36460</id>
		<title>Knihovny v období renesance a humanismu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovny_v_obdob%C3%AD_renesance_a_humanismu&amp;diff=36460"/>
		<updated>2016-06-25T08:58:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Simona.Harastova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na počátku renesance mělo rozhodující úlohu v oblasti kultury a [[knihovnictví]] měšťanstvo spolu s vlivem šlechty. Významné osobnosti související s českými knihovnami byli Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Velký vliv pro rozvoj knihoven měl vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisku]]. První tisk v Čechách byla latinská Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytištená roku 1476 v Plzni. Spolu s knihovnami se rozvíjelo i renesanční školství. &amp;quot;Přestože rozvinuté prvotiskové období je poměrně krátké, nacházíme v knihovnách často úctyhodné počty [[inkunábule|inkunábulí]], což nelze říci o knižní produkci následného půlstoletí. V druhé polovině 16. století se ovšem setkáváme s produkcí knih vysoce rozvinutou, jak u nás, tak v evropském měřítku.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;CEJPEK, Jiří. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven a knihovnictví&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Školní knihovny ===&lt;br /&gt;
Školní knihovny patřily do skupiny [[institucionální knihovny|institucionálních knihoven]] a vytvářely se od konce 15. století. Velký význam měly [[knihovny kolejí Univerzity Karlovy]]. [[Knihovní fondy]] byly tvořeny zejména [[rukopisy]] a později je tvořily [[tištěné knihy]]. Tyto knihovny využívali omezeně pouze členové univerzity. &amp;quot;Charakteristickým rysem při využívání kolejních fondů byla jejich omezenost na členy univerzity. Přesto, že např. o půjčování knih z Karlovy koleje rozhodoval počátkem 17. století někdy celý sbor kolegiátů, nebyl v něm pořádek a dokonce některé knihy byly i odprodány různým zájemcům.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;ŠINDELÁŘ, K. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny knihoven v Českých zemích do roku 1918&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: SPN, 1989.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Významná byla také jezuitská pražská kolej a její knihovna. Rozsah jejího knihovního fondu se rychle rozrůstal díky darům a nákupu, ačkoli nedostávala od jezuitů žádné finance. Půjčovat knihy byla možno jen se souhlasem rektora školy. &lt;br /&gt;
Mimo jiné dalším příkladem školních knihoven byly knihovní fondy městských latinských škol. Patří sem známý fond chebské školy, který zahrnoval školní literaturu z oblasti gramatiky, rétoriky, logiky, hudby a dalších oborů. Za zmínku stojí také knihovna školy v Jáchymově. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klášterní a kapitulní knihovny ===&lt;br /&gt;
Významnou úlohu měla knihovna pražské svatovítské kapituly. Do knihovny poskytli dary děkan Hilarius z Litoměřic, Václav z Krumlova a Alexij z Třeboně. V 16. století se knihovní fond příliš nerozšiřoval a v v 17. století fond obohatily knihy Jiřího Beartholda z Breitenberka. Pro vyšehradskou [[kapitulní knihovny|kapitulní knihovnu]] byl v tomto obdbí charakteristický úpadek. A proto v 16. nebo v 17. století knihovna zanikla. Stálicí mezi kapitulními knihovnami byl fond olomoucké kapitulní knihovny. V hustiské době její ztráty byly minimální a fond neustále narůstal. Mnoho knižních přírůstků bylo zaznamenáno na přelomu 15. a 16. století díky četným darům a odkazům členů kapituly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klášterní knihovny]] po husitských válkách se rozvíjely velmi omezeně. Teprve koncem 16. století se situace trochu změnila k lepšímu. Významná byla knihovna premonstrátského kláštera na Strahově. Lze také jmenovat knihovní fond kláštera augustiniánů u sv. Tomáše v Praze, dominikánský klášter v Chebu, klášter klarisek v Českém Krumlově, benediktinský klášter v Rajhradě, kartuziánský klášter v Dolanech u Olomouce. Největšího rozvoje dosáhla jihočeská kaplanská knihovna v Českém Krumlově. Odkázala jí skoro celou svou knihovnu rožmberský kancléř Václav z Rovného. V Českém Krumlově byla také soukromá prelátská knihovna s tištěnou teologickou literaturou a rukopisy. V Brně vznikla knihovna při farním kostele sv. Jakuba, jejíž součástí byly misály, bible a díla klasiků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny městské ===&lt;br /&gt;
[[Městské knihovny]] se řadily k světským institucionálním knihovnám. Nejednalo se o veřejné instituce, jak je tomu dnes. Budovaly se při městských radách. Čtenáři byli představitelé města a význační občané. Zvláště se rozvíjela [[obecní knihovna]] na Starém Městě pražském a její fond zahrnoval mnoho knih darovaných samotnými měšťany. Známá je také [[městská knihovna]] ve Vodňanech, kterou založil Havel Gelasius Vodňanský v rámci svého knižního odkazu vodňanské škole. Tato knihovna obsahovala české a latinské [[tisky]] klasiků a teologické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní knihovny ===&lt;br /&gt;
Ke konci 15. století se začaly objevovat [[osobní knihovny]] církevních představitelů a světských osobností. Patří sem zejména [[knihovní soubor]] Alexije Třeboňského, který se zaměřoval na právo, klasické autory, astronomii a filozofii. Výjimečná byla i knihovna Jana Herttembergera z Lokte. Svoji knihovnu vybudoval také Antonín Brus z Mohelnice a fond zahrnoval především teologické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Knihovny českých panovníků ===&lt;br /&gt;
Do konce 16. století nejsou o knihovnách českých panovníků žádné zprávy. Klíčkovou roli sehrál dvůr na Pražském hradě císaře Rudolfa II., který vlastnil i hradní knihovnu. Fond se zaměřoval na latinské básnictví a dějiny a obsahoval cizojazyčné iluminované rukopisy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Šlechtické knihovny ===&lt;br /&gt;
[[Šlechtické knihovny]] tvořily velkou skupinu [[světské knihovny|světských knihoven]]. V 15. století měl zajímavou [[knižní sbírky|knižní sbírku]] rukopisů a tisků Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Knihovna byla umístěna na hradě Hasištejn u Chomutova a stalo se z ní v 15. století kulturní středisko. Knihovní fond se zaměřoval na teologii, poezii, lékařství, právo, filozofii a historii. &amp;quot;Šlechta v českých zemích, obdobně jako v jiných evropských státech, hrála v minulých staletích výsadní roli ve společnosti, politice, hospodářství i v kultuře. Šlechta byla také vedle klášterů, majoritním sběratelem knih a tvůrcem velkých knihovních sbírek.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi jinými šlechtici, kteří vybudovali svou knihovnu byli mimo jiné Albert IV. Kolovrat Libštejnský a Václav Rovný. Václav Rovný měl ve své knihovně zvláště literaturu patristickou, teologicko-moralistickou a protireformační a humanistické spisy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V první polovině 16. století vybudoval svou knihovnu také Jan Starší Hodějovský z Hodějova. Knihovna byla sice při požáru v Praze zničena, ale posléze byla znovu obnovena. Fond obsahoval humanistickou literaturu a odbornou literaturu z oblasti matematiky, astronomie a lékařství. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Známá byla též knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic v Praze. Jsou tu díla z oborů jako náboženství, historie, díla klasických řeckých a římských básníků a německých protireformátorů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Význam měla rožmberská knihovna Petra Voka z Rožmberka. Umístění knihovny se neustelé měnilo kvůli změnám rožmberského majetku. Vznikla v Bechyni. Později byla sloučena s krumlovskou knihovnou Viléma z Rožmberka, kde se významně rozšířila. Následně byla knihovna prodána císaři Rudolfu II. a přestěhovala se do Třeboně a fond se dále rozrostl díky darům, nákupu, výměně a opisování. Rožmberský kronikář Václav Březan rozdělil [[dokumenty]] v knihovně do pěti skupin: teologii, právo, medicínu, historii a filozofii&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi mnohými je třeba zmínit také knihovny Václava Budovce z Budova, Kateřiny z Lokšan, Oldřicha z Boskovic. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Snad nejvýznamnější byla knihovna Karla staršího ze Žerotína umístěná na zámku v Náměšti. Knihy se získávaly darem nebo nákupem. Kromě tisků knihovna obsahovala i rukopisy a české spisy a latinskou, německou, francouzskou, italskou a anglickou literaturu. Zabývala se oblastmi jako teologie, právo, lékařství a filozofie. Z knihovny se stala jedinečná knihovní sbírka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Soukromé knihovny ===&lt;br /&gt;
Vlastní [[soukromé knihovny]] si vytvářeli i představitelé inteligenice spojeni s Karlovou univerzitou. Jmenunujme knihovnu rektora univerzity a představitele utrakvizmu Václava Korandu mladšího, Petra Codicilla z Tulechova, Marka Bydžovského z Florentýna nebo Šimona Skálu z Kolince. Také významní představitelé vědeckého života měli své knihovní sbírky. Nelze opomenout soukromé knihovny měšťanů mezi něž se řadí osobnosti jak Jiřík Vojna, Pavel Kostelecký a Rudner z Rudenperka.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Simona.Harastova</name></author>
		
	</entry>
</feed>