<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Stocklova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Stocklova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Stocklova"/>
	<updated>2026-04-25T09:33:48Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36889</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36889"/>
		<updated>2016-07-16T18:06:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů.&lt;br /&gt;
==== Chrestomatie ====&lt;br /&gt;
  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
==== Encyklopedie ====&lt;br /&gt;
je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
==== Slovníky ====&lt;br /&gt;
– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===== Jazykové slovníky =====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
===== Výkladové jazykové =====&lt;br /&gt;
slovníky,které podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
===== Terminologické slovníky =====&lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
===== Překladové slovníky =====&lt;br /&gt;
jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
===== Slovníky etymologické =====&lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
===== Věcné slovníky =====&lt;br /&gt;
poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
===== Biografické slovníky =====&lt;br /&gt;
obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
==== Časopis ==== &lt;br /&gt;
vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
==== Noviny ====&lt;br /&gt;
 - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
==== Ročenky ====&lt;br /&gt;
 - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
==== Nepravé periodikum ====&lt;br /&gt;
 je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí '''proceeding''', v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
==== Normy ====&lt;br /&gt;
 obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36888</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36888"/>
		<updated>2016-07-16T18:05:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů.&lt;br /&gt;
==== Chrestomatie ====&lt;br /&gt;
  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
==== Encyklopedie ====&lt;br /&gt;
je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
==== Slovníky ====&lt;br /&gt;
– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===== Jazykové slovníky =====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
===== Výkladové jazykové =====&lt;br /&gt;
slovníky,které podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
===== Terminologické slovníky =====&lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
===== Překladové slovníky =====&lt;br /&gt;
jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
===== Slovníky etymologické =====&lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
===== Věcné slovníky =====&lt;br /&gt;
poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
===== Biografické slovníky =====&lt;br /&gt;
obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
==== Časopis ==== &lt;br /&gt;
vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
==== Noviny ====&lt;br /&gt;
 - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
==== Ročenky ====&lt;br /&gt;
 - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
==== Nepravé periodikum ====&lt;br /&gt;
 je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí '''proceeding''', v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
==== Normy ====&lt;br /&gt;
 obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36887</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36887"/>
		<updated>2016-07-16T18:02:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů.&lt;br /&gt;
==== Chrestomatie ====&lt;br /&gt;
  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
==== Encyklopedie ====&lt;br /&gt;
je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
==== Slovníky ====&lt;br /&gt;
– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===== Jazykové slovníky =====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
===== Výkladové jazykové =====&lt;br /&gt;
slovníky,které podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
===== Terminologické slovníky =====&lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
===== Překladové slovníky =====&lt;br /&gt;
jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
===== Slovníky etymologické =====&lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
===== Věcné slovníky =====&lt;br /&gt;
poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
===== Biografické slovníky =====&lt;br /&gt;
obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí '''proceeding''', v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
==== Normy ====&lt;br /&gt;
 obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36886</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36886"/>
		<updated>2016-07-16T18:00:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů.&lt;br /&gt;
==== Chrestomatie ====&lt;br /&gt;
  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
==== Encyklopedie ====&lt;br /&gt;
je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
==== Slovníky ====&lt;br /&gt;
– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===== Jazykové slovníky =====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
===== Výkladové jazykové =====&lt;br /&gt;
slovníky,které podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
===== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
===== Překladové slovníky =====&lt;br /&gt;
jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
===== Slovníky etymologické =====&lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
===== Věcné slovníky =====&lt;br /&gt;
poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
===== Biografické slovníky =====&lt;br /&gt;
obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí '''proceeding''', v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
==== Normy ====&lt;br /&gt;
 obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36885</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36885"/>
		<updated>2016-07-16T17:58:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů.&lt;br /&gt;
==== Chrestomatie ====&lt;br /&gt;
  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
==== Encyklopedie ====&lt;br /&gt;
je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
==== Slovníky ====&lt;br /&gt;
– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===== Jazykové slovníky =====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
===== Výkladové jazykové =====slovníky,které podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
===== Terminologické slovníky ==== – zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
===== Překladové slovníky =====jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
===== Slovníky etymologické =====(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
===== Věcné slovníky =====poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
===== Biografické slovníky =====obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí '''proceeding''', v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
==== Normy ====&lt;br /&gt;
 obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36884</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36884"/>
		<updated>2016-07-16T17:55:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů.&lt;br /&gt;
==== Chrestomatie ====&lt;br /&gt;
  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
==== Encyklopedie ====&lt;br /&gt;
je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
==== Slovníky ====&lt;br /&gt;
– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
===== Jazykové slovníky =====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
===== Výkladové jazykové =====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
===== Terminologické slovníky =====&lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
===== Překladové slovníky =====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
===== Slovníky etymologické =====&lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
===== Věcné slovníky =====&lt;br /&gt;
 poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
===== Biografické slovníky =====&lt;br /&gt;
 obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí '''proceeding''', v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
==== Normy ====&lt;br /&gt;
 obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36883</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36883"/>
		<updated>2016-07-16T17:48:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů.&lt;br /&gt;
==== Chrestomatie ====&lt;br /&gt;
  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
==== Encyklopedie ====&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Slovníky ====&lt;br /&gt;
– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Jazykové slovníky ====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
==== Výkladové jazykové ====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
==== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
==== Překladové slovníky ====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Slovníky etymologické ==== &lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
==== Věcné slovníky ====&lt;br /&gt;
 poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
==== Biografické slovníky ====&lt;br /&gt;
 obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí '''proceeding''', v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36882</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36882"/>
		<updated>2016-07-16T17:43:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: /* Typologie dokumentů */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chrestomatie ===  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Encyklopedie ===&lt;br /&gt;
je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Slovníky ===– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Jazykové slovníky ====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
==== Výkladové jazykové ====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
==== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
==== Překladové slovníky ====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Slovníky etymologické ==== &lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
==== Věcné slovníky ====&lt;br /&gt;
 poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
==== Biografické slovníky ====&lt;br /&gt;
 obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí proceeding, v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36881</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36881"/>
		<updated>2016-07-16T17:39:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chrestomatie ===  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Encyklopedie ===&lt;br /&gt;
 je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Slovníky ===&lt;br /&gt;
 – definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Jazykové slovníky ====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
==== Výkladové jazykové ====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
==== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
==== Překladové slovníky ====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Slovníky etymologické ==== &lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
==== Věcné slovníky ====&lt;br /&gt;
 poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
==== Biografické slovníky ====&lt;br /&gt;
 obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí proceeding, v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36880</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36880"/>
		<updated>2016-07-16T17:36:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
 == Definice pojmu dokument == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chrestomatie ===  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Encyklopedie ===&lt;br /&gt;
 je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Slovníky ===&lt;br /&gt;
 – definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Jazykové slovníky ====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
==== Výkladové jazykové ====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
==== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
==== Překladové slovníky ====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Slovníky etymologické ==== &lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
==== Věcné slovníky ====&lt;br /&gt;
 poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
==== Biografické slovníky ====&lt;br /&gt;
 obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí proceeding, v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy '''- zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
'''Plány'''  – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36879</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36879"/>
		<updated>2016-07-16T17:34:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: /* Speciální dokumenty */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
 == Definice pojmu dokument == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chrestomatie ===  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Encyklopedie ===&lt;br /&gt;
 je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Slovníky ===&lt;br /&gt;
 – definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Jazykové slovníky ====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
==== Výkladové jazykové ====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
==== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
==== Překladové slovníky ====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Slovníky etymologické ==== &lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
==== Věcné slovníky ====&lt;br /&gt;
 poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
==== Biografické slovníky ====&lt;br /&gt;
 obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
==== Vysokoškolské práce ====&lt;br /&gt;
 (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
==== Konferenční materiály ====&lt;br /&gt;
 obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí proceeding, v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
==== Patentové dokumenty ====&lt;br /&gt;
 vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
==== Firemní literatura ====&lt;br /&gt;
 zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
==== Zvukový dokument ====&lt;br /&gt;
 je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
==== Obrazové dokumenty ====&lt;br /&gt;
, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Kartografické dokumenty ==== &lt;br /&gt;
zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
'''Zeměpisné mapy –''' zemský povrch &lt;br /&gt;
'''Astronomické mapy''' – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
'''Atlas''' – soubor map. &lt;br /&gt;
==== Plány ====&lt;br /&gt;
 – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36878</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36878"/>
		<updated>2016-07-16T17:29:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
 == Definice pojmu dokument == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
 je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Chrestomatie ===  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Encyklopedie ===&lt;br /&gt;
 je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Slovníky ===&lt;br /&gt;
 – definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Jazykové slovníky ====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
==== Výkladové jazykové ====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
==== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
==== Překladové slovníky ====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Slovníky etymologické ==== &lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
==== Věcné slovníky ====&lt;br /&gt;
 poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
==== Biografické slovníky ====&lt;br /&gt;
 obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
Vysokoškolské práce (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
Konferenční materiály obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí proceeding, v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
Patentové dokumenty vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
Firemní literatura zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
Zvukový dokument je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
Obrazové dokumenty, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
 Kartografické dokumenty zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
Zeměpisné mapy – zemský povrch &lt;br /&gt;
Astronomické mapy – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
Atlas – soubor map. &lt;br /&gt;
Plány – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36851</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36851"/>
		<updated>2016-07-15T15:09:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
 == Definice pojmu dokument == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Monografie ====&lt;br /&gt;
 zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Učebnice ====&lt;br /&gt;
 sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
==== Sborník ====&lt;br /&gt;
''' je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů. &lt;br /&gt;
'''Chrestomatie'''  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
'''Encyklopedie''' je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
'''Slovníky''' – definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Jazykové slovníky ====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
==== Výkladové jazykové ====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
==== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
==== Překladové slovníky ====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Slovníky etymologické ==== &lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
Věcné slovníky poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
Biografické slovníky obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Speciální dokumenty === &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
Vysokoškolské práce (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
Konferenční materiály obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí proceeding, v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
Patentové dokumenty vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
Firemní literatura zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
Zvukový dokument je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
Obrazové dokumenty, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
 Kartografické dokumenty zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
Zeměpisné mapy – zemský povrch &lt;br /&gt;
Astronomické mapy – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
Atlas – soubor map. &lt;br /&gt;
Plány – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Elektronické dokumenty === &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36850</id>
		<title>Druhy dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Druhy_dokument%C5%AF&amp;diff=36850"/>
		<updated>2016-07-15T15:03:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „ == Definice pojmu dokument == Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické …“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt; == Definice pojmu dokument ==&lt;br /&gt;
Dokument ( z lat. doceo , documentum  „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation  z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady.&lt;br /&gt;
V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: &lt;br /&gt;
„ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000502&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
== Typologie dokumentů ==&lt;br /&gt;
=== Tištěná kniha === &lt;br /&gt;
Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.&lt;br /&gt;
'''Monografie''' zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.&lt;br /&gt;
'''Učebnice''' sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.&lt;br /&gt;
'''Sborník''' je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně&lt;br /&gt;
příbuzných textů. &lt;br /&gt;
'''Chrestomatie'''  –  čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.&lt;br /&gt;
'''Encyklopedie''' je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. &lt;br /&gt;
'''Slovníky''' – definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Jazykové slovníky ====&lt;br /&gt;
 - zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků&lt;br /&gt;
==== Výkladové jazykové ====&lt;br /&gt;
 slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. &lt;br /&gt;
==== Terminologické slovníky ==== &lt;br /&gt;
– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie. &lt;br /&gt;
==== Překladové slovníky ====&lt;br /&gt;
 jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
==== Slovníky etymologické ==== &lt;br /&gt;
(o původu slova), synonymické, frekvenční atd. &lt;br /&gt;
Věcné slovníky poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.&lt;br /&gt;
Biografické slovníky obsahují jména význačných osob &lt;br /&gt;
=== Seriály ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl.&lt;br /&gt;
Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. &lt;br /&gt;
Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi)&lt;br /&gt;
Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). &lt;br /&gt;
Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených  časových intervalech se záměrem stálého pokračování. &lt;br /&gt;
Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Speciální dokumenty &lt;br /&gt;
Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty. &lt;br /&gt;
Vysokoškolské práce (akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. &lt;br /&gt;
Konferenční materiály obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí proceeding, v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.&lt;br /&gt;
Patentové dokumenty vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. &lt;br /&gt;
Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu. &lt;br /&gt;
Firemní literatura zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.&lt;br /&gt;
Zvukový dokument je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. &lt;br /&gt;
Obrazové dokumenty, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)&lt;br /&gt;
 Kartografické dokumenty zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. &lt;br /&gt;
Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, &lt;br /&gt;
nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení &lt;br /&gt;
Zeměpisné mapy – zemský povrch &lt;br /&gt;
Astronomické mapy – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa &lt;br /&gt;
Atlas – soubor map. &lt;br /&gt;
Plány – jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Elektronické dokumenty   &lt;br /&gt;
Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu.&lt;br /&gt;
E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=36849</id>
		<title>Knihovnické procesy - systémový přístup, základní rozdělení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=36849"/>
		<updated>2016-07-14T15:46:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Informační systém''' Obecně je systém definován jako komplex vzájemně spjatých prvků a jejich propojení s okolím. Systém může být současně prvkem systému vyššího řádu a každý prvek systému může být zároveň systémem nižšího řádu. Např. systém knihoven obsahuje prvky knihovna, říkáme tedy, že knihovna je prvkem systému knihoven. Jestliže definuji systém knihovny, pak jsou jeho prvky - např. dokumenty nebo procesy (akvizice). Systém akvizice lze také dekomponovat na statické a dynamické prvky a zejména charakterizovat okolí systému. &lt;br /&gt;
V širším slova smyslu se '''informační systém''' – komunikační systém je systém, který provází informaci od jejího vzniku k příjemci informací. Skládá se ze subsystému tvorby informací, zprostředkování informací a subsystému spotřeby informací.&lt;br /&gt;
'''Knihovní systém''' je jedním z možných subsystémů zprostředkování dokumentů a informací. Funkci zprostředkovatele zde vykonává knihovna, která dokumenty nejprve získá, pak zpracuje, uloží, chrání a půjčuje čtenáři. Systémový přístup k této problematice nám umožní chápat procesy a funkce knihovny komplexně, ve vnitřních ale také vnějších souvislostech. Dovolí nám definovat současný stav knihovny a při jakékoli změně v prvcích nebo vazbách i možné změny v chování systému. Každý dobře fungující systém musí být schopen vývoje. To samozřejmě platí i o knihovním systému. Změnám ve vnějších i vnitřních faktorech okolí systému, které ovlivňují jeho chování, by se měla přizpůsobit i organizace a náplň práce zaměstnanců informační instituce. Zejména je nutné, aby se tyto změny projevily co nejdříve ve službách uživatelům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. &amp;lt;i&amp;gt;Texty k přednáškám předmětu Knihovnické procesy a technologie (AIS10165)&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	 &lt;br /&gt;
== Dekompozice knihovnického systému == &lt;br /&gt;
Dekompozicí rozumíme definování statických a dynamických prvků systému, které musí být kvantifikovány. Kromě toho také velmi podrobně zkoumáme a popíšeme okolí systému. Důležité je stanovení vazeb jednotlivých prvků a zejména se věnujeme zpětným vazbám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dekompozice knihovnického systému umožňuje dokonale a stručně charakterizovat knihovnu. Slouží jako východisko projektů nebo grantových zpráv.&lt;br /&gt;
Také nám umožňuje bezproblémově provádět změny v instituci v jednotlivých prvcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statické prvky lze chápat jako „základní stavební kameny“ knihovny. &lt;br /&gt;
Statické prvky informačního systému jsou takové prvky, ve kterých nedochází k transformaci informací. Patří mezi ně knihovní fondy, zaměstnanci, zařízení knihovny a uživatelé.'''Všechny statické prvky musí být kvantifikovány'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 1. Knihovní fondy ===&lt;br /&gt;
Knihovním fondem rozumíme &amp;quot;odborně knihovnicky zpracovanou, uloženou a zpřístupňovanou sbírku knihovních jednotek v určité knihovně&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Knihovní fond. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000768&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do fondu patří primární a sekundární informační zdroje, tedy kromě dokumentů samotných také katalogy, databáze nebo přírůstkové a úbytkové seznamy. Fondy můžeme rozdělit na fyzické a virtuální. '''Fyzické fondy''' jsou hmotné, reálné dokumenty. '''Virtuální fondy''' pak zahrnují nejen elektronické a online zdroje a databáze, ale také dokumenty potenciálně přístupné pomocí meziknihovní výpůjční služby nebo služby document delivery service.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
Mezi zaměstnanci knihoven se nenacházejí jen '''vystudovaní knihovníci a informační pracovníci''', ve skutečnosti jsou mezi zaměstnanci v menšině. V České republice jsou k dispozici tři vysoké školy vyučující obor knihovnictví: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Slezská univerzita v Opavě, v Praze existuje také Vyšší odborná škola informačních služeb. Středních škol je v ČR osm. Knihovníci mají dále možnost se vzdělávat v rámci tzv. celoživotního vzdělávání. Tam patří např. účast na oborových konferencích, nejznámějšími jsou Knihovny současnosti, Inforum nebo Knihovny, archivy a muzea v digitálním světě.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V knihovnách jsou často zaměstnáni také &amp;quot;'''paraprofesionálové'''&amp;quot;, lidé vyškolení pro specifické služby, kteří nemají knihovnické vzdělání. Přináší tak cennou perspektivu jiných oborů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Samozřejmě v knihovnách najdeme i jiné '''odborné profese''', hlavně informační techniky, ekonomy, účetní nebo skladníky.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Velký boom zažívá '''dobrovolnictví''' v knihovnách a kulturních institucích vůbec. Provozovatelé si od toho slibují levnou pracovní sílu, ale aby dobrovolnictví fungovalo tak, jak má, je třeba dodržovat nějaké základní zásady. V prvé řadě je to profesionální řízení, které musí pamatovat na to, že dobrovolníci chtějí dělat to, co je baví, ale to nesmí narušovat chod knihovny. Dále se jedná o správnou komunikaci, která s vedením souvisí, a vytváření hodnot. Dobrovolnictví může být jak dlouhodobé, tak i jednorázové. Příkladem je živý řetěz, který vytvořili dobrovolníci při stěhování knihovny v Lounech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3. Zařízení knihovny ===&lt;br /&gt;
Zařízení knihovny velmi souvisí s její architekturou. Základní otázkou je, jak navrhnout knihovnu, aby v ní bylo vše potřebné. Každá knihovna musí mít sklad, volný výběr, počítače, multimediální zařízení a kanceláře. Dále může být přidaná studovna, tiché místo nebo relaxační prostor, např. kavárna. Velikost a propojení jednotlivých částí má velký efekt na pohodlí čtenářů, a tedy na návštěvnost knihovny. S tím těsně souvisí i způsob organizace fondu, který je nutno zvolit velmi pečlivě. Samozřejmostí by dnes měl být bezbariérový přístup, protože &amp;quot;každý desátý člověk v České republice [se] řadí mezi osoby se zdravotním postižením&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. Český statistický úřad : Excelentní organizace 2009 [online]. 30.5. 2008, aktualizováno dne 12.6. 2008 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Důležitá je také otázka, kam knihovnu ve městě postavit. Např. kopec v cestě může snížit počet uživatelů, dobrá je naopak blízkost zastávky MHD.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Uživatelé ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba lidem (čtenářům), která má plnit jejich informační potřeby. '''Procesní management''' zaručí, že všechny procesy povedou ke službě jako takové. &amp;quot;Pomáhá zvýšit celkovou efektivnost … tím, že odstraní zbytečně vykonávané procesy nebo procesy zjednoduší.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Procesní řízení. ManagementMania [online]. 2013 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/procesni-rizeni.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna by měla znát své čtenáře, ty aktuální i ty potenciální, a reagovat na jejich potřeby. Tím se zabývá tzv. komunitní role knihoven.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zároveň je velmi důležitá '''zpětná vazba''' od uživatelů, bez které nemůže fungovat žádný informační systém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky ==&lt;br /&gt;
Součástí dynamických prvků knihovnického systému jsou všechny činnosti (procesy) v knihovně. Základními procesy knihovnického systému jsou: akvizice, katalogizace, organizace knihovního fondu (ochrana a uchování) a knihovnické služby. Jejich vazby a zejména vazby se čtenářem jsou znázorněnyna obrázku &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:proces kn.jpg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Okolí informačního systému ==&lt;br /&gt;
Žádný systém nemůže existovat a fungovat sám o sobě. Je neustále ovlivňován faktory, které působí na funkce systému, jeho strukturu a chování. Faktory nelze měnit, ale je nutno se jim přizpůsobit a podle nich volit optimální funkci systému. &lt;br /&gt;
Mezi vzdálené složky okolí knihovnického systému lze zařadit společenskopolitický systém státu, který určuje systém řízení společnosti, národní důchod, systém vzdělávání. Činnost knihovny by se měla přizpůsobit stavu poznání ve světě, sledovat stav techniky. Ve veřejných knihovnách je nutné znát i strukturu populace, tedy potenciálních čtenářů. Mezi základní povinnosti knihovníka patří sledování knižního trhu, znalost tvůrců dokumentů a znalosti příslušné legislativy a jejího dodržování. K nejbližším složkám okolí knihovnického systému patří finance, které dostávají knihovny na svůj chod a na nákup knihovních jednotek a používané informační technologie. Ve výčtu složek okolí nesmí chybět knihovny a informační instituce, s kterými knihovna již spolupracuje či by měla spolupracovat. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související odkazy ===&lt;br /&gt;
[[Akvizice]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Bezpečnost, ochrana]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Architektura knihoven]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Meziknihovní výpůjční služba (MVS)]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Knihovnické automatizované systémy a knihovnický software]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
informační systém, informační proces, akvizice, katalogizace, uložení fondů, ochrana fondů, knihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=36848</id>
		<title>Knihovnické procesy - systémový přístup, základní rozdělení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=36848"/>
		<updated>2016-07-14T15:38:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Informační systém''' Obecně je systém definován jako komplex vzájemně spjatých prvků a jejich propojení s okolím. Systém může být současně prvkem systému vyššího řádu a každý prvek systému může být zároveň systémem nižšího řádu. Např. systém knihoven obsahuje prvky knihovna, říkáme tedy, že knihovna je prvkem systému knihoven. Jestliže definuji systém knihovny, pak jsou jeho prvky - např. dokumenty nebo procesy (akvizice). Systém akvizice lze také dekomponovat na statické a dynamické prvky a zejména charakterizovat okolí systému. &lt;br /&gt;
V širším slova smyslu se '''informační systém''' – komunikační systém je systém, který provází informaci od jejího vzniku k příjemci informací. Skládá se ze subsystému tvorby informací, zprostředkování informací a subsystému spotřeby informací.&lt;br /&gt;
'''Knihovní systém''' je jedním z možných subsystémů zprostředkování dokumentů a informací. Funkci zprostředkovatele zde vykonává knihovna, která dokumenty nejprve získá, pak zpracuje, uloží, chrání a půjčuje čtenáři. Systémový přístup k této problematice nám umožní chápat procesy a funkce knihovny komplexně, ve vnitřních ale také vnějších souvislostech. Dovolí nám definovat současný stav knihovny a při jakékoli změně v prvcích nebo vazbách i možné změny v chování systému. Každý dobře fungující systém musí být schopen vývoje. To samozřejmě platí i o knihovním systému. Změnám ve vnějších i vnitřních faktorech okolí systému, které ovlivňují jeho chování, by se měla přizpůsobit i organizace a náplň práce zaměstnanců informační instituce. Zejména je nutné, aby se tyto změny projevily co nejdříve ve službách uživatelům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. &amp;lt;i&amp;gt;Texty k přednáškám předmětu Knihovnické procesy a technologie (AIS10165)&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	 &lt;br /&gt;
== Dekompozice knihovnického systému == &lt;br /&gt;
Dekompozicí rozumíme definování statických a dynamických prvků systému, které musí být kvantifikovány. Kromě toho také velmi podrobně zkoumáme a popíšeme okolí systému. Důležité je stanovení vazeb jednotlivých prvků a zejména se věnujeme zpětným vazbám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dekompozice knihovnického systému umožňuje dokonale a stručně charakterizovat knihovnu. Slouží jako východisko projektů nebo grantových zpráv.&lt;br /&gt;
Také nám umožňuje bezproblémově provádět změny v instituci v jednotlivých prvcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statické prvky lze chápat jako „základní stavební kameny“ knihovny. &lt;br /&gt;
Statické prvky informačního systému jsou takové prvky, ve kterých nedochází k transformaci informací. Patří mezi ně knihovní fondy, zaměstnanci, zařízení knihovny a uživatelé.'''Všechny statické prvky musí být kvantifikovány'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 1. Knihovní fondy ===&lt;br /&gt;
Knihovním fondem rozumíme &amp;quot;odborně knihovnicky zpracovanou, uloženou a zpřístupňovanou sbírku knihovních jednotek v určité knihovně&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Knihovní fond. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000768&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do fondu patří primární a sekundární informační zdroje, tedy kromě dokumentů samotných také katalogy, databáze nebo přírůstkové a úbytkové seznamy. Fondy můžeme rozdělit na fyzické a virtuální. '''Fyzické fondy''' jsou hmotné, reálné dokumenty. '''Virtuální fondy''' pak zahrnují nejen elektronické a online zdroje a databáze, ale také dokumenty potenciálně přístupné pomocí meziknihovní výpůjční služby nebo služby document delivery service.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
Mezi zaměstnanci knihoven se nenacházejí jen '''vystudovaní knihovníci a informační pracovníci''', ve skutečnosti jsou mezi zaměstnanci v menšině. V České republice jsou k dispozici tři vysoké školy vyučující obor knihovnictví: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Slezská univerzita v Opavě, v Praze existuje také Vyšší odborná škola informačních služeb. Středních škol je v ČR osm. Knihovníci mají dále možnost se vzdělávat v rámci tzv. celoživotního vzdělávání. Tam patří např. účast na oborových konferencích, nejznámějšími jsou Knihovny současnosti, Inforum nebo Knihovny, archivy a muzea v digitálním světě.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V knihovnách jsou často zaměstnáni také &amp;quot;'''paraprofesionálové'''&amp;quot;, lidé vyškolení pro specifické služby, kteří nemají knihovnické vzdělání. Přináší tak cennou perspektivu jiných oborů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Samozřejmě v knihovnách najdeme i jiné '''odborné profese''', hlavně informační techniky, ekonomy, účetní nebo skladníky.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Velký boom zažívá '''dobrovolnictví''' v knihovnách a kulturních institucích vůbec. Provozovatelé si od toho slibují levnou pracovní sílu, ale aby dobrovolnictví fungovalo tak, jak má, je třeba dodržovat nějaké základní zásady. V prvé řadě je to profesionální řízení, které musí pamatovat na to, že dobrovolníci chtějí dělat to, co je baví, ale to nesmí narušovat chod knihovny. Dále se jedná o správnou komunikaci, která s vedením souvisí, a vytváření hodnot. Dobrovolnictví může být jak dlouhodobé, tak i jednorázové. Příkladem je živý řetěz, který vytvořili dobrovolníci při stěhování knihovny v Lounech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3. Zařízení knihovny ===&lt;br /&gt;
Zařízení knihovny velmi souvisí s její architekturou. Základní otázkou je, jak navrhnout knihovnu, aby v ní bylo vše potřebné. Každá knihovna musí mít sklad, volný výběr, počítače, multimediální zařízení a kanceláře. Dále může být přidaná studovna, tiché místo nebo relaxační prostor, např. kavárna. Velikost a propojení jednotlivých částí má velký efekt na pohodlí čtenářů, a tedy na návštěvnost knihovny. S tím těsně souvisí i způsob organizace fondu, který je nutno zvolit velmi pečlivě. Samozřejmostí by dnes měl být bezbariérový přístup, protože &amp;quot;každý desátý člověk v České republice [se] řadí mezi osoby se zdravotním postižením&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. Český statistický úřad : Excelentní organizace 2009 [online]. 30.5. 2008, aktualizováno dne 12.6. 2008 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Důležitá je také otázka, kam knihovnu ve městě postavit. Např. kopec v cestě může snížit počet uživatelů, dobrá je naopak blízkost zastávky MHD.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Uživatelé ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba lidem (čtenářům), která má plnit jejich informační potřeby. '''Procesní management''' zaručí, že všechny procesy povedou ke službě jako takové. &amp;quot;Pomáhá zvýšit celkovou efektivnost … tím, že odstraní zbytečně vykonávané procesy nebo procesy zjednoduší.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Procesní řízení. ManagementMania [online]. 2013 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/procesni-rizeni.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna by měla znát své čtenáře, ty aktuální i ty potenciální, a reagovat na jejich potřeby. Tím se zabývá tzv. komunitní role knihoven.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zároveň je velmi důležitá '''zpětná vazba''' od uživatelů, bez které nemůže fungovat žádný informační systém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky ==&lt;br /&gt;
Součástí dynamických prvků knihovnického systému jsou všechny činnosti (procesy) v knihovně. Základními procesy knihovnického systému jsou: akvizice, katalogizace, organizace knihovního fondu (ochrana a uchování) a knihovnické služby. Jejich vazby a zejména vazby se čtenářem jsou znázorněnyna obrázku &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:proces kn.jpg]]&lt;br /&gt;
=== 1. Získávání informačních zdrojů, akvizice ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zpracování informačních zdrojů, katalogizace ===&lt;br /&gt;
Katalogizací rozumíme budování katalogu (databází) pomocí katalogizačních a indexačních pravidel, příp. metadatových standardů. Katalogizační záznamy jsou ukládány ve výměnném formátu (většinou typu MARC) a publikovány v elektronickém katalogu OPAC (Online Public Access Catalog). Katalogizační zpracování má velký vliv na vyhledávání, důležitá je '''přesnost a standardizace'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Rozlišujeme dva druhy katalogizace, kooperativní a sdílenou. '''Kooperativní katalogizace''' funguje na základě výměnného formátu, každý katalogizátor si může stáhnout cizí záznam a případně si ho dále upravit pro své potřeby. '''Sdílená katalogizace''' může probíhat jenom v případě, že knihovny používají stejný systém, např. knihovny jedné univerzity. V takovém případě katalogizátor najde zdroj v centrální databázi a pouze k němu přidá jednotku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Jejím hlavním smyslem je omezit multiplicitu při zpracování dokumentu a dosáhnout jednotnosti zpracování podle platných katalogizačních pravidel.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HEJNOVÁ, Marie a OTRUBOVÁ, Alena a SCHUSTEROVÁ, Marie. Sdílená katalogizace v systému LANius. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-12873. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12873.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3.Uložení informačních zdrojů, budování a ochrana fondů ===&lt;br /&gt;
Budování fondů řeší otázku, jak fond prakticky uložit. Důležitá je provázanost mezi katalogem a fondem. Zdroje mohou být řazeny abecedně, tematicky, podle druhů dokumentů, formátu nebo přírůstkového čísla. Na různých místech může být řazení odlišné, např. ve skladu se používá převážně přírůstkové nebo formátové řazení, ve volném výběru abecední nebo tematické.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Ochrana fondů je zásadní u fyzických i digitálních dokumentů. Všechny informační zdroje musí být chráněny před krádežemi (elektromagnetické pásky, RFID čipy) a poškozením lidmi, které je nejčastější. Před požárem chrání protipožární dveře, kovové regály nebo hlásiče požáru. Nebezpečné mohou být také nepříznivé vlivy, a to jak fyzikální, tak i biologické a chemické (zvláště ve znečištěných oblastech). Teplota nesmí přesáhnout 18°C a vlhkost 50 %, přísnější pravidla jsou pro skladování vzácných tisků a filmových pásek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Zpřístupnění informačních zdrojů, služby a marketing ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba a jako taková musí být i chápána. Existují ale velké rozdíly mezi jednotlivými typy knihoven (specializované, základní). Podle zákona 257/2001 Sb. jsou služby bezplatné, s výjimkou těch, za které může být požadována částka ve výši skutečných nákladů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi povinně '''bezplatné služby''' patří služby výpůjční (včetně meziknihovní výpůjční služby a online zdrojů dostupných zdarma), ústní rešerše a zpřístupnění vnějších informačních zdrojů (většinou se jedná o státní správu nebo samosprávu). '''Úplatu skutečně vynaložených nákladů''' mohou knihovny požadovat za reprografické a meziknihovní reprografické služby, mezinárodní meziknihovní výpůjční služby, zpřístupnění placených online zdrojů, písemné rešerše a kulturní, výchovnou a vzdělávací činnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Z hlediska marketingu je důležité zjišťování informačních potřeb uživatelů pomocí dotazníků nebo anket a propagace služeb včetně webové prezentace. A nezbytné je také sledovat zpětnou vazbu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Díky zpětné vazbě lze získávat užitečná data a podklady pro zlepšování, které jsou nezbytné k tomu, aby si knihovny udržely důležitou pozici i v budoucnu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KLAJBAN, Michal a HALADOVÁ, Julie a ŠMEHLÍK, David a Vateha a Viliam a Nápoký a Ľudovít. Sbírání zpětné vazby v knihovnách: případová studie Městské knihovny Polička. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 6 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-14240. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14240.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Okolí informačního systému ==&lt;br /&gt;
Okolí jakéhokoli informačního systému ho silně ovlivňuje. Knihovna na něj nemá vliv, ale musí počítat s jednotlivými skutečnostmi. Řadíme tam:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
* stav poznání a vzdělávání ve státě;&lt;br /&gt;
* vývoj techniky, hlavně informačních technologií;&lt;br /&gt;
* platnou legislativu;&lt;br /&gt;
* společensko-politický systém (např. totalitní režimy a cenzura);&lt;br /&gt;
* strukturu populace;&lt;br /&gt;
* tvůrce informací, knižní trh;&lt;br /&gt;
* a konečně zřizovatele knihovny, který rozhoduje o přísunu financí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související odkazy ===&lt;br /&gt;
[[Akvizice]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Bezpečnost, ochrana]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Architektura knihoven]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Meziknihovní výpůjční služba (MVS)]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Knihovnické automatizované systémy a knihovnický software]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
informační systém, informační proces, akvizice, katalogizace, uložení fondů, ochrana fondů, knihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=36847</id>
		<title>Knihovnické procesy - systémový přístup, základní rozdělení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=36847"/>
		<updated>2016-07-14T15:31:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Informační systém''' Obecně je systém definován jako komplex vzájemně spjatých prvků a jejich propojení s okolím. Systém může být současně prvkem systému vyššího řádu a každý prvek systému může být zároveň systémem nižšího řádu. Např. systém knihoven obsahuje prvky knihovna, říkáme tedy, že knihovna je prvkem systému knihoven. Jestliže definuji systém knihovny, pak jsou jeho prvky - např. dokumenty nebo procesy (akvizice). Systém akvizice lze také dekomponovat na statické a dynamické prvky a zejména charakterizovat okolí systému. &lt;br /&gt;
V širším slova smyslu se '''informační systém''' – komunikační systém je systém, který provází informaci od jejího vzniku k příjemci informací. Skládá se ze subsystému tvorby informací, zprostředkování informací a subsystému spotřeby informací.&lt;br /&gt;
'''Knihovní systém''' je jedním z možných subsystémů zprostředkování dokumentů a informací. Funkci zprostředkovatele zde vykonává knihovna, která dokumenty nejprve získá, pak zpracuje, uloží, chrání a půjčuje čtenáři. Systémový přístup k této problematice nám umožní chápat procesy a funkce knihovny komplexně, ve vnitřních ale také vnějších souvislostech. Dovolí nám definovat současný stav knihovny a při jakékoli změně v prvcích nebo vazbách i možné změny v chování systému. Každý dobře fungující systém musí být schopen vývoje. To samozřejmě platí i o knihovním systému. Změnám ve vnějších i vnitřních faktorech okolí systému, které ovlivňují jeho chování, by se měla přizpůsobit i organizace a náplň práce zaměstnanců informační instituce. Zejména je nutné, aby se tyto změny projevily co nejdříve ve službách uživatelům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. &amp;lt;i&amp;gt;Texty k přednáškám předmětu Knihovnické procesy a technologie (AIS10165)&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	 &lt;br /&gt;
== Dekompozice knihovnického systému == &lt;br /&gt;
Dekompozicí rozumíme definování statických a dynamických prvků systému, které musí být kvantifikovány. Kromě toho také velmi podrobně zkoumáme a popíšeme okolí systému. Důležité je stanovení vazeb jednotlivých prvků a zejména se věnujeme zpětným vazbám.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dekompozice knihovnického systému umožňuje dokonale a stručně charakterizovat knihovnu. Slouží jako východisko projektů nebo grantových zpráv.&lt;br /&gt;
Také nám umožňuje bezproblémově provádět změny v instituci v jednotlivých prvcích.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Statické prvky lze chápat jako „základní stavební kameny“ knihovny. &lt;br /&gt;
Statické prvky informačního systému jsou takové prvky, ve kterých nedochází k transformaci informací. Patří mezi ně knihovní fondy, zaměstnanci, zařízení knihovny a uživatelé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 1. Knihovní fondy ===&lt;br /&gt;
Knihovním fondem rozumíme &amp;quot;odborně knihovnicky zpracovanou, uloženou a zpřístupňovanou sbírku knihovních jednotek v určité knihovně&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Knihovní fond. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000768&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do fondu patří primární a sekundární informační zdroje, tedy kromě dokumentů samotných také katalogy, databáze nebo přírůstkové a úbytkové seznamy. Fondy můžeme rozdělit na fyzické a virtuální. '''Fyzické fondy''' jsou hmotné, reálné dokumenty. '''Virtuální fondy''' pak zahrnují nejen elektronické a online zdroje a databáze, ale také dokumenty potenciálně přístupné pomocí meziknihovní výpůjční služby nebo služby document delivery service.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
Mezi zaměstnanci knihoven se nenacházejí jen '''vystudovaní knihovníci a informační pracovníci''', ve skutečnosti jsou mezi zaměstnanci v menšině. V České republice jsou k dispozici tři vysoké školy vyučující obor knihovnictví: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Slezská univerzita v Opavě, v Praze existuje také Vyšší odborná škola informačních služeb. Středních škol je v ČR osm. Knihovníci mají dále možnost se vzdělávat v rámci tzv. celoživotního vzdělávání. Tam patří např. účast na oborových konferencích, nejznámějšími jsou Knihovny současnosti, Inforum nebo Knihovny, archivy a muzea v digitálním světě.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V knihovnách jsou často zaměstnáni také &amp;quot;'''paraprofesionálové'''&amp;quot;, lidé vyškolení pro specifické služby, kteří nemají knihovnické vzdělání. Přináší tak cennou perspektivu jiných oborů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Samozřejmě v knihovnách najdeme i jiné '''odborné profese''', hlavně informační techniky, ekonomy, účetní nebo skladníky.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Velký boom zažívá '''dobrovolnictví''' v knihovnách a kulturních institucích vůbec. Provozovatelé si od toho slibují levnou pracovní sílu, ale aby dobrovolnictví fungovalo tak, jak má, je třeba dodržovat nějaké základní zásady. V prvé řadě je to profesionální řízení, které musí pamatovat na to, že dobrovolníci chtějí dělat to, co je baví, ale to nesmí narušovat chod knihovny. Dále se jedná o správnou komunikaci, která s vedením souvisí, a vytváření hodnot. Dobrovolnictví může být jak dlouhodobé, tak i jednorázové. Příkladem je živý řetěz, který vytvořili dobrovolníci při stěhování knihovny v Lounech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3. Zařízení knihovny ===&lt;br /&gt;
Zařízení knihovny velmi souvisí s její architekturou. Základní otázkou je, jak navrhnout knihovnu, aby v ní bylo vše potřebné. Každá knihovna musí mít sklad, volný výběr, počítače, multimediální zařízení a kanceláře. Dále může být přidaná studovna, tiché místo nebo relaxační prostor, např. kavárna. Velikost a propojení jednotlivých částí má velký efekt na pohodlí čtenářů, a tedy na návštěvnost knihovny. S tím těsně souvisí i způsob organizace fondu, který je nutno zvolit velmi pečlivě. Samozřejmostí by dnes měl být bezbariérový přístup, protože &amp;quot;každý desátý člověk v České republice [se] řadí mezi osoby se zdravotním postižením&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. Český statistický úřad : Excelentní organizace 2009 [online]. 30.5. 2008, aktualizováno dne 12.6. 2008 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Důležitá je také otázka, kam knihovnu ve městě postavit. Např. kopec v cestě může snížit počet uživatelů, dobrá je naopak blízkost zastávky MHD.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Uživatelé ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba lidem (čtenářům), která má plnit jejich informační potřeby. '''Procesní management''' zaručí, že všechny procesy povedou ke službě jako takové. &amp;quot;Pomáhá zvýšit celkovou efektivnost … tím, že odstraní zbytečně vykonávané procesy nebo procesy zjednoduší.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Procesní řízení. ManagementMania [online]. 2013 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/procesni-rizeni.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna by měla znát své čtenáře, ty aktuální i ty potenciální, a reagovat na jejich potřeby. Tím se zabývá tzv. komunitní role knihoven.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zároveň je velmi důležitá '''zpětná vazba''' od uživatelů, bez které nemůže fungovat žádný informační systém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky ==&lt;br /&gt;
Součástí dynamických prvků knihovnického systému jsou všechny činnosti (procesy) v knihovně. Základními procesy knihovnického systému jsou: akvizice, katalogizace, organizace knihovního fondu (ochrana a uchování) a knihovnické služby. Jejich vazby a zejména vazby se čtenářem jsou znázorněny &lt;br /&gt;
Řadíme mezi ně získávání, zpracování, uložení a zpřístupnění informačních zdrojů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:proces kn.jpg]]&lt;br /&gt;
=== 1. Získávání informačních zdrojů, akvizice ===&lt;br /&gt;
Informační zdroj může knihovna získat několika způsoby: '''koupí''', '''výměnou mezi knihovnami''' (tento způsob se používá hlavně pro starší dokumenty nebo zaplňování mezer v periodicích), '''darem''' (jednotlivců, nakladatelství nebo odkazem z pozůstalosti) nebo '''předplacením'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V dnešní době počet titulů vydávaných v České republice roste, vybírat z takového množství není snadné. Používá se hlavně výběr podle konkrétního nakladatele, pomocí recenzí nebo systému povinných výtisků. Akvizitér musí znát zaměření svého fondu a také profil uživatelů knihovny, tedy zda jde převážně o studenty, vědce nebo o širokou veřejnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi jednotlivé činnosti akvizitéra patří profilování fondu, sledování knižního trhu, kartotéka deziderát (knih, které knihovna bude chtít koupit, ale dosud nevyšly), sledování zpětné vazby a přírůstkování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zpracování informačních zdrojů, katalogizace ===&lt;br /&gt;
Katalogizací rozumíme budování katalogu (databází) pomocí katalogizačních a indexačních pravidel, příp. metadatových standardů. Katalogizační záznamy jsou ukládány ve výměnném formátu (většinou typu MARC) a publikovány v elektronickém katalogu OPAC (Online Public Access Catalog). Katalogizační zpracování má velký vliv na vyhledávání, důležitá je '''přesnost a standardizace'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Rozlišujeme dva druhy katalogizace, kooperativní a sdílenou. '''Kooperativní katalogizace''' funguje na základě výměnného formátu, každý katalogizátor si může stáhnout cizí záznam a případně si ho dále upravit pro své potřeby. '''Sdílená katalogizace''' může probíhat jenom v případě, že knihovny používají stejný systém, např. knihovny jedné univerzity. V takovém případě katalogizátor najde zdroj v centrální databázi a pouze k němu přidá jednotku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Jejím hlavním smyslem je omezit multiplicitu při zpracování dokumentu a dosáhnout jednotnosti zpracování podle platných katalogizačních pravidel.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HEJNOVÁ, Marie a OTRUBOVÁ, Alena a SCHUSTEROVÁ, Marie. Sdílená katalogizace v systému LANius. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-12873. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12873.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3.Uložení informačních zdrojů, budování a ochrana fondů ===&lt;br /&gt;
Budování fondů řeší otázku, jak fond prakticky uložit. Důležitá je provázanost mezi katalogem a fondem. Zdroje mohou být řazeny abecedně, tematicky, podle druhů dokumentů, formátu nebo přírůstkového čísla. Na různých místech může být řazení odlišné, např. ve skladu se používá převážně přírůstkové nebo formátové řazení, ve volném výběru abecední nebo tematické.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Ochrana fondů je zásadní u fyzických i digitálních dokumentů. Všechny informační zdroje musí být chráněny před krádežemi (elektromagnetické pásky, RFID čipy) a poškozením lidmi, které je nejčastější. Před požárem chrání protipožární dveře, kovové regály nebo hlásiče požáru. Nebezpečné mohou být také nepříznivé vlivy, a to jak fyzikální, tak i biologické a chemické (zvláště ve znečištěných oblastech). Teplota nesmí přesáhnout 18°C a vlhkost 50 %, přísnější pravidla jsou pro skladování vzácných tisků a filmových pásek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Zpřístupnění informačních zdrojů, služby a marketing ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba a jako taková musí být i chápána. Existují ale velké rozdíly mezi jednotlivými typy knihoven (specializované, základní). Podle zákona 257/2001 Sb. jsou služby bezplatné, s výjimkou těch, za které může být požadována částka ve výši skutečných nákladů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi povinně '''bezplatné služby''' patří služby výpůjční (včetně meziknihovní výpůjční služby a online zdrojů dostupných zdarma), ústní rešerše a zpřístupnění vnějších informačních zdrojů (většinou se jedná o státní správu nebo samosprávu). '''Úplatu skutečně vynaložených nákladů''' mohou knihovny požadovat za reprografické a meziknihovní reprografické služby, mezinárodní meziknihovní výpůjční služby, zpřístupnění placených online zdrojů, písemné rešerše a kulturní, výchovnou a vzdělávací činnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Z hlediska marketingu je důležité zjišťování informačních potřeb uživatelů pomocí dotazníků nebo anket a propagace služeb včetně webové prezentace. A nezbytné je také sledovat zpětnou vazbu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Díky zpětné vazbě lze získávat užitečná data a podklady pro zlepšování, které jsou nezbytné k tomu, aby si knihovny udržely důležitou pozici i v budoucnu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KLAJBAN, Michal a HALADOVÁ, Julie a ŠMEHLÍK, David a Vateha a Viliam a Nápoký a Ľudovít. Sbírání zpětné vazby v knihovnách: případová studie Městské knihovny Polička. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 6 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-14240. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14240.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Okolí informačního systému ==&lt;br /&gt;
Okolí jakéhokoli informačního systému ho silně ovlivňuje. Knihovna na něj nemá vliv, ale musí počítat s jednotlivými skutečnostmi. Řadíme tam:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
* stav poznání a vzdělávání ve státě;&lt;br /&gt;
* vývoj techniky, hlavně informačních technologií;&lt;br /&gt;
* platnou legislativu;&lt;br /&gt;
* společensko-politický systém (např. totalitní režimy a cenzura);&lt;br /&gt;
* strukturu populace;&lt;br /&gt;
* tvůrce informací, knižní trh;&lt;br /&gt;
* a konečně zřizovatele knihovny, který rozhoduje o přísunu financí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související odkazy ===&lt;br /&gt;
[[Akvizice]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Bezpečnost, ochrana]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Architektura knihoven]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Meziknihovní výpůjční služba (MVS)]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Knihovnické automatizované systémy a knihovnický software]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
informační systém, informační proces, akvizice, katalogizace, uložení fondů, ochrana fondů, knihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=36846</id>
		<title>Knihovnické procesy - systémový přístup, základní rozdělení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=36846"/>
		<updated>2016-07-14T15:20:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Informační systém''' Obecně je systém definován jako komplex vzájemně spjatých prvků a jejich propojení s okolím. Systém může být současně prvkem systému vyššího řádu a každý prvek systému může být zároveň systémem nižšího řádu. Např. systém knihoven obsahuje prvky knihovna, říkáme tedy, že knihovna je prvkem systému knihoven. Jestliže definuji systém knihovny, pak jsou jeho prvky - např. dokumenty nebo procesy (akvizice). Systém akvizice lze také dekomponovat na statické a dynamické prvky a zejména charakterizovat okolí systému. &lt;br /&gt;
V širším slova smyslu se '''informační systém''' – komunikační systém je systém, který provází informaci od jejího vzniku k příjemci informací. Skládá se ze subsystému tvorby informací, zprostředkování informací a subsystému spotřeby informací.&lt;br /&gt;
'''Knihovní systém''' je jedním z možných subsystémů zprostředkování dokumentů a informací. Funkci zprostředkovatele zde vykonává knihovna, která dokumenty nejprve získá, pak zpracuje, uloží, chrání a půjčuje čtenáři. Systémový přístup k této problematice nám umožní chápat procesy a funkce knihovny komplexně, ve vnitřních ale také vnějších souvislostech. Dovolí nám definovat současný stav knihovny a při jakékoli změně v prvcích nebo vazbách i možné změny v chování systému. Každý dobře fungující systém musí být schopen vývoje. To samozřejmě platí i o knihovním systému. Změnám ve vnějších i vnitřních faktorech okolí systému, které ovlivňují jeho chování, by se měla přizpůsobit i organizace a náplň práce zaměstnanců informační instituce. Zejména je nutné, aby se tyto změny projevily co nejdříve ve službách uživatelům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. &amp;lt;i&amp;gt;Texty k přednáškám předmětu Knihovnické procesy a technologie (AIS10165)&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1.	 Dekompozice knihovnického systému &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky ==&lt;br /&gt;
Statické prvky informačního systému jsou takové prvky, ve kterých nedochází k transformaci informací. Patří mezi ně knihovní fondy, zaměstnanci, zařízení knihovny a uživatelé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 1. Knihovní fondy ===&lt;br /&gt;
Knihovním fondem rozumíme &amp;quot;odborně knihovnicky zpracovanou, uloženou a zpřístupňovanou sbírku knihovních jednotek v určité knihovně&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Knihovní fond. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000768&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do fondu patří primární a sekundární informační zdroje, tedy kromě dokumentů samotných také katalogy, databáze nebo přírůstkové a úbytkové seznamy. Fondy můžeme rozdělit na fyzické a virtuální. '''Fyzické fondy''' jsou hmotné, reálné dokumenty. '''Virtuální fondy''' pak zahrnují nejen elektronické a online zdroje a databáze, ale také dokumenty potenciálně přístupné pomocí meziknihovní výpůjční služby nebo služby document delivery service.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
Mezi zaměstnanci knihoven se nenacházejí jen '''vystudovaní knihovníci a informační pracovníci''', ve skutečnosti jsou mezi zaměstnanci v menšině. V České republice jsou k dispozici tři vysoké školy vyučující obor knihovnictví: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Slezská univerzita v Opavě, v Praze existuje také Vyšší odborná škola informačních služeb. Středních škol je v ČR osm. Knihovníci mají dále možnost se vzdělávat v rámci tzv. celoživotního vzdělávání. Tam patří např. účast na oborových konferencích, nejznámějšími jsou Knihovny současnosti, Inforum nebo Knihovny, archivy a muzea v digitálním světě.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V knihovnách jsou často zaměstnáni také &amp;quot;'''paraprofesionálové'''&amp;quot;, lidé vyškolení pro specifické služby, kteří nemají knihovnické vzdělání. Přináší tak cennou perspektivu jiných oborů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Samozřejmě v knihovnách najdeme i jiné '''odborné profese''', hlavně informační techniky, ekonomy, účetní nebo skladníky.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Velký boom zažívá '''dobrovolnictví''' v knihovnách a kulturních institucích vůbec. Provozovatelé si od toho slibují levnou pracovní sílu, ale aby dobrovolnictví fungovalo tak, jak má, je třeba dodržovat nějaké základní zásady. V prvé řadě je to profesionální řízení, které musí pamatovat na to, že dobrovolníci chtějí dělat to, co je baví, ale to nesmí narušovat chod knihovny. Dále se jedná o správnou komunikaci, která s vedením souvisí, a vytváření hodnot. Dobrovolnictví může být jak dlouhodobé, tak i jednorázové. Příkladem je živý řetěz, který vytvořili dobrovolníci při stěhování knihovny v Lounech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3. Zařízení knihovny ===&lt;br /&gt;
Zařízení knihovny velmi souvisí s její architekturou. Základní otázkou je, jak navrhnout knihovnu, aby v ní bylo vše potřebné. Každá knihovna musí mít sklad, volný výběr, počítače, multimediální zařízení a kanceláře. Dále může být přidaná studovna, tiché místo nebo relaxační prostor, např. kavárna. Velikost a propojení jednotlivých částí má velký efekt na pohodlí čtenářů, a tedy na návštěvnost knihovny. S tím těsně souvisí i způsob organizace fondu, který je nutno zvolit velmi pečlivě. Samozřejmostí by dnes měl být bezbariérový přístup, protože &amp;quot;každý desátý člověk v České republice [se] řadí mezi osoby se zdravotním postižením&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. Český statistický úřad : Excelentní organizace 2009 [online]. 30.5. 2008, aktualizováno dne 12.6. 2008 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Důležitá je také otázka, kam knihovnu ve městě postavit. Např. kopec v cestě může snížit počet uživatelů, dobrá je naopak blízkost zastávky MHD.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Uživatelé ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba lidem (čtenářům), která má plnit jejich informační potřeby. '''Procesní management''' zaručí, že všechny procesy povedou ke službě jako takové. &amp;quot;Pomáhá zvýšit celkovou efektivnost … tím, že odstraní zbytečně vykonávané procesy nebo procesy zjednoduší.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Procesní řízení. ManagementMania [online]. 2013 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/procesni-rizeni.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna by měla znát své čtenáře, ty aktuální i ty potenciální, a reagovat na jejich potřeby. Tím se zabývá tzv. komunitní role knihoven.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zároveň je velmi důležitá '''zpětná vazba''' od uživatelů, bez které nemůže fungovat žádný informační systém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky ==&lt;br /&gt;
Dynamické prvky můžeme charakterizovat jako procesy, které vedou ke službě. Z nich pak vzniká automatizovaný knihovnický systém (např. Aleph, Clavius, LANius) a další systémy na něj napojené (např. účetní nebo vyhledávací).&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Řadíme mezi ně získávání, zpracování, uložení a zpřístupnění informačních zdrojů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:proces kn.jpg]]&lt;br /&gt;
=== 1. Získávání informačních zdrojů, akvizice ===&lt;br /&gt;
Informační zdroj může knihovna získat několika způsoby: '''koupí''', '''výměnou mezi knihovnami''' (tento způsob se používá hlavně pro starší dokumenty nebo zaplňování mezer v periodicích), '''darem''' (jednotlivců, nakladatelství nebo odkazem z pozůstalosti) nebo '''předplacením'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V dnešní době počet titulů vydávaných v České republice roste, vybírat z takového množství není snadné. Používá se hlavně výběr podle konkrétního nakladatele, pomocí recenzí nebo systému povinných výtisků. Akvizitér musí znát zaměření svého fondu a také profil uživatelů knihovny, tedy zda jde převážně o studenty, vědce nebo o širokou veřejnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi jednotlivé činnosti akvizitéra patří profilování fondu, sledování knižního trhu, kartotéka deziderát (knih, které knihovna bude chtít koupit, ale dosud nevyšly), sledování zpětné vazby a přírůstkování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zpracování informačních zdrojů, katalogizace ===&lt;br /&gt;
Katalogizací rozumíme budování katalogu (databází) pomocí katalogizačních a indexačních pravidel, příp. metadatových standardů. Katalogizační záznamy jsou ukládány ve výměnném formátu (většinou typu MARC) a publikovány v elektronickém katalogu OPAC (Online Public Access Catalog). Katalogizační zpracování má velký vliv na vyhledávání, důležitá je '''přesnost a standardizace'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Rozlišujeme dva druhy katalogizace, kooperativní a sdílenou. '''Kooperativní katalogizace''' funguje na základě výměnného formátu, každý katalogizátor si může stáhnout cizí záznam a případně si ho dále upravit pro své potřeby. '''Sdílená katalogizace''' může probíhat jenom v případě, že knihovny používají stejný systém, např. knihovny jedné univerzity. V takovém případě katalogizátor najde zdroj v centrální databázi a pouze k němu přidá jednotku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Jejím hlavním smyslem je omezit multiplicitu při zpracování dokumentu a dosáhnout jednotnosti zpracování podle platných katalogizačních pravidel.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HEJNOVÁ, Marie a OTRUBOVÁ, Alena a SCHUSTEROVÁ, Marie. Sdílená katalogizace v systému LANius. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-12873. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12873.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3.Uložení informačních zdrojů, budování a ochrana fondů ===&lt;br /&gt;
Budování fondů řeší otázku, jak fond prakticky uložit. Důležitá je provázanost mezi katalogem a fondem. Zdroje mohou být řazeny abecedně, tematicky, podle druhů dokumentů, formátu nebo přírůstkového čísla. Na různých místech může být řazení odlišné, např. ve skladu se používá převážně přírůstkové nebo formátové řazení, ve volném výběru abecední nebo tematické.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Ochrana fondů je zásadní u fyzických i digitálních dokumentů. Všechny informační zdroje musí být chráněny před krádežemi (elektromagnetické pásky, RFID čipy) a poškozením lidmi, které je nejčastější. Před požárem chrání protipožární dveře, kovové regály nebo hlásiče požáru. Nebezpečné mohou být také nepříznivé vlivy, a to jak fyzikální, tak i biologické a chemické (zvláště ve znečištěných oblastech). Teplota nesmí přesáhnout 18°C a vlhkost 50 %, přísnější pravidla jsou pro skladování vzácných tisků a filmových pásek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Zpřístupnění informačních zdrojů, služby a marketing ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba a jako taková musí být i chápána. Existují ale velké rozdíly mezi jednotlivými typy knihoven (specializované, základní). Podle zákona 257/2001 Sb. jsou služby bezplatné, s výjimkou těch, za které může být požadována částka ve výši skutečných nákladů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi povinně '''bezplatné služby''' patří služby výpůjční (včetně meziknihovní výpůjční služby a online zdrojů dostupných zdarma), ústní rešerše a zpřístupnění vnějších informačních zdrojů (většinou se jedná o státní správu nebo samosprávu). '''Úplatu skutečně vynaložených nákladů''' mohou knihovny požadovat za reprografické a meziknihovní reprografické služby, mezinárodní meziknihovní výpůjční služby, zpřístupnění placených online zdrojů, písemné rešerše a kulturní, výchovnou a vzdělávací činnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Z hlediska marketingu je důležité zjišťování informačních potřeb uživatelů pomocí dotazníků nebo anket a propagace služeb včetně webové prezentace. A nezbytné je také sledovat zpětnou vazbu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Díky zpětné vazbě lze získávat užitečná data a podklady pro zlepšování, které jsou nezbytné k tomu, aby si knihovny udržely důležitou pozici i v budoucnu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KLAJBAN, Michal a HALADOVÁ, Julie a ŠMEHLÍK, David a Vateha a Viliam a Nápoký a Ľudovít. Sbírání zpětné vazby v knihovnách: případová studie Městské knihovny Polička. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 6 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-14240. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14240.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Okolí informačního systému ==&lt;br /&gt;
Okolí jakéhokoli informačního systému ho silně ovlivňuje. Knihovna na něj nemá vliv, ale musí počítat s jednotlivými skutečnostmi. Řadíme tam:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
* stav poznání a vzdělávání ve státě;&lt;br /&gt;
* vývoj techniky, hlavně informačních technologií;&lt;br /&gt;
* platnou legislativu;&lt;br /&gt;
* společensko-politický systém (např. totalitní režimy a cenzura);&lt;br /&gt;
* strukturu populace;&lt;br /&gt;
* tvůrce informací, knižní trh;&lt;br /&gt;
* a konečně zřizovatele knihovny, který rozhoduje o přísunu financí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související odkazy ===&lt;br /&gt;
[[Akvizice]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Bezpečnost, ochrana]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Architektura knihoven]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Meziknihovní výpůjční služba (MVS)]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Knihovnické automatizované systémy a knihovnický software]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
informační systém, informační proces, akvizice, katalogizace, uložení fondů, ochrana fondů, knihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kni%C5%BEn%C3%AD_trh&amp;diff=36027</id>
		<title>Knižní trh</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kni%C5%BEn%C3%AD_trh&amp;diff=36027"/>
		<updated>2016-06-16T08:47:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Knižní trh tvoří tři složky. Nakladatelství, knižní distributor (dodavatel, velkoobchod) a knihkupectví. K nim by měla patřit i tiskárna, ale ta nemá pro akvizici dokumentů význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Domácí knižní trh ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Český knižní trh patří mezi střední trhy. Jeho velikost se určuje podle počtu obyvatel. Má tedy kolem 10 mil. potenciálních čtenářů. Po roce 1989 se zásadně knižní trh změnil. Proměnila se zejména nakladatelská sféra v ČR. Dříve existovalo jen něco málo přes 16 poměrně velkých státních nakladatelství. Nyní je odhadem asi 4840 firem. Evidence na Ministerstvu kultury se již neprovádí a agentura ISBN neeviduje všechna nakladatelství. &lt;br /&gt;
Vychází více titulů, ale v mnohem menším nákladu. Poslední tři roky se počet titulů pohybuje kolem 18 000.&lt;br /&gt;
Náklad se pohybuje v rozmezí 3 500-5 000 výtisků. Nejnižší náklad má u nás básnický debut – do 200 výtisků a bestselerový autor a jeho román 30 000 – 60 000 výtisků. Po roce 1990 přestali čeští nakladatelé uvádět data o nákladech svých publikací. Překlady tvoří asi třetinu produkce. Nejvíce se překládá z angličtiny, němčiny, s velkým odstupem následuje francouzština a v současné době se zvyšuje počet publikací přeložených z ruštiny.&lt;br /&gt;
Došlo i ke změnám v obsahové struktuře knižní produkce. Zejména jsou vydávány beletrie, literatura faktu, historické a životopisné knihy. Následují společenské vědy, ekonomika, právo, přírodní vědy matematika. Zvyšuje se dovoz i vývoz publikací. Výrazně se zvýšila i cena knihy. V České republice platily pevné ceny od dvacátých let 20. století do roku 1990. Nyní většina knihkupců dodržuje tzv. doporučené slevy stanovené nakladatelem. Lze však zakoupit se slevou knihy prodávané na akcích). Zlevňovat lze knihy i pomocí různých výhod (např. slevy pro studenty, knihovny, důchodce, stálé zákazníky, na veletrzích). Také knihy zakoupené v internetových knihkupectvích jsou levnější. (Pistorius)&lt;br /&gt;
Od roku 2010 lze sledovat i na českém knižním trhu nárůst vydávání e-knih. Nakladatelé si uvědomují, že tento způsob vydávání nelze opominout. I čtenáři začali vyhledávat elektronickou formu knihy. Výhody těchto knih jsou velké. Můžete mít až tisíc titulů ve čtečce, nakoupit se dají kdykoli, po zaplacení je možno rychle stáhnout, jsou levnější než tištěné knihy, elektronický inkoust ve čtečkách neunavuje oči. Vývoj čteček je velmi rychlý a firmy se předhánějí v nabídkách služeb: např.: mluvený text, zvětšování písma, barevné obrázky atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Nakladatelství'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instituce, která vydává dokumenty, zajišťuje finanční prostředky a odpovídá za jazykovou, odbornou a výtvarnou úroveň dokumentů. V některých případech nakladatelství dokumenty též distribuují a prodávají. Přesto, že cena knihy je v nakladatelství příznivější, knihovny zde nakupují méně často. Knihovna se svým minimálním počtem odebíraných výtisků není pro nakladatele příliš lukrativním zákazníkem. Také nakladatel předpokládá, že čtenář knihu v knihovně přečte, aniž si jí koupí. V některých případech se však přímý nákup u nakladatele vyplatí. A to nejen knihovnám, ale také nakladatelům. &lt;br /&gt;
V případě rozsáhlých děl, vydávaných na pokračování s určitým časovým odstupem (většinou se jedná o díla encyklopedická), potřebuje mít nakladatel předem jistotu určitého množství odebraných výtisků. Přijímá proto přímé objednávky na jednotlivé svazky, poskytuje slevu na zakoupení všech svazků, nebo záruku na stálou cenu bez ohledu na inflaci a podobně. Akviziční pracovník si takto zajistí kompletní dílo za výhodných podmínek. Přímý způsob prodeje praktikuje v tomto případě nakladatel obvykle raději, než prodej prostřednictvím distributora nebo knihkupce.&lt;br /&gt;
Nakladatelé, kteří se zabývají vydáváním úzce zaměřených specializovaných titulů, nemají pro své produkty rozsáhlý počet odběratelů z  řad knihkupců a knižních distributorů. Proto vyhledávají odběratele přímé, včetně knihoven. &lt;br /&gt;
Malá nakladatelství nemají širokou distribuci, jejich knihy nejsou běžně k dostání v knihkupectvích. Proto knihovnám leckdy nezbývá jiný způsob získání titulů než přímo od nakladatele.&lt;br /&gt;
Pokud nakladatelství přichází na trh s novým dalším vydáním publikace, přičemž výtisky původního vydání má stále na skladě, snaží se starší výtisky prodat. Stejně tak v případě dokumentů obsahově zastaralých. Knihovny pak mohou využít výrazné cenové slevy, které nakladatel na tyto tituly poskytuje. Zde je však potřeba zvážit obsahovou vhodnost knihy, akviziční pracovník musí mít stále na paměti profil knihovny a potřeby čtenářů.&lt;br /&gt;
Kde lze najít seznam nakladatelů ne internetu:&lt;br /&gt;
Nejobsáhlejší přehled nakladatelů najdete v Almanachu Labyrint (www.almanachlabyrint.cz ).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Knižní distributor'''&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Knižní distributor (nebo také knižní velkoobchod) zprostředkovává pohyb knih od nakladatele ke knihkupci, někdy i k cílovému zákazníkovi. V České republice je výhodné využít českých distributorů (dodavatelů) k nákupu zahraniční literatury. Při výběru dodavatele je nutno nejen přihlédnout k cenám za publikace, ale především zvažovat spolehlivost firmy, dodací lhůty, šíři sortimentu a nabídku služeb.Důležité je poradit se s kolegy v jiných knihovnách.&lt;br /&gt;
Hlavním důvodem pro využívání služeb dodavatele je úspora administrativy. Akviziční pracovník nekontaktuje více nakladatelství, nevyřizuje celní formality a bankovní poplatky Distributoři nejen knihy prodávají, ale zejména nabízejí různé služby. Poskytují periodické informace o nových přírůstcích na lístcích nebo na disketách či online přístup k databázi nakladatele a poskytují též kompletní katalog svých zásob. Online přístup umožňuje nejen vyhledávání, ale i tvorbu objednávky, její odeslání e-mailem. Celý proces akvizice se tímto způsobem zrychlí, ale také zlevní. U distributorů zejména nakupujeme zahraniční literaturu a téměř výhradně periodika. Někteří distributoři vystaví tzv. pro forma fakturu, která vás informuje o ceně objednaných dokumentů. Někteří vyžadují zaplatit požadovanou objednávku předem, akviziční pracovník pak musí bedlivě hlídat dodání dokumentu, a pokud není včas dodán, požadovat vrácení finančního obnosu. Distributoři časopisů zveřejňují publikované časopisy s ceníky. Sledují dodávání jednotlivých čísel, zařizují urgence a celní poplatky. Je úkolem knihovny vybrat vhodného dodavatele, který nabízí nejen přijatelné ceny (pozor na skryté náklady), ale také služby (např. hlídání dodávky atd.). V současné době jsou preferovány služby spojené se zpřístupňováním plných textů časopisů na internetu. Tištěný časopis spolu s jeho plnotextovou formou na Internetu je výhodným zdrojem akvizice, zejména pro knihovny, které slouží komplexu ústavů (ČAV nebo univerzita). Uživatelé pak mají přístup ke svému časopisu ze své pracovny či domova 7 dní v týdnu a 24 hodin denně, bez ohledu na otvírací dobu knihovny. U kmenových časopisů knihovního jádra nespoléháme však pouze na jeho elektronickou podobu, ale z archivních důvodů objednáme ještě tištěnou variantu.&lt;br /&gt;
Přehled českých časopisů je na stránkách Unie vydavatelů , kde najdete statistické údaje o vydávání periodik a hodnocení prodeje a výsledky ankety Časopis roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Knihkupectví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovny obvykle spolupracují se stálým okruhem knihkupců. Na malých městech je to jedna prodejna, která knihovně nabízí novinky, ale také obstará knihy, které nemá na skladě. Některá knihkupectví poskytují knihovnám slevy. Platí se buďto hotově (na paragon) nebo fakturou (bezhotovostně). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Internetová knihkupectví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se knihovny začínají obracet se svými požadavky na internetová knihkupectví. Internetové knihkupectví může být provozováno samostatně (výhradně na Internetu) nebo jako doplněk ke kamennému knihkupectví např. Daemon.cz  či k nakladatelství nebo distribuci.&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví se mohou odlišovat oborově, nebo mohou nabízet knižní produkci jen některých nakladatelství. Velká internetová knihkupectví jsou zaměřena všeobecně, čili zde zákazník může na jednom místě uspokojit své různorodé kulturní a informační potřeby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednosti a zápory internetových knihkupectví:&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví jsou zdrojem akvizice zejména knihoven, v jejichž okolí klasické knihkupectví není. Akvizitér má možnost sledovat informace o nových knihách, zkontrolovat objednávku na duplicitu a jednoduše knihy objednat. Virtuální obchod nezaměstnává velké množství profesionálních knihkupců, ale vesměs pouze skladové pracovníky na balení a odesílání publikací. Neplatí nájem ani drahé vybavení prodejen. Proto se v internetových knihkupectvích publikace prodávají za nižší cenu, než za jakou jsou nabízeny v klasickém knihkupectví. Navíc se ale zaplatí poštovné a balné a tak je samozřejmé, že tento způsob nákupu se vyplácí pouze u většího počtu objednaných publikací.&lt;br /&gt;
Kvalitní internetová knihkupectví umožňují vícehlediskové vyhledávání publikace. Zároveň je však možné pouze celou nabídku prohlížet a číst si podrobné anotace nebo recenze. Obvykle tento text provází kopie obálky publikace.  Někteří zákazníci však postrádají při tomto způsobu prodeje fyzický kontakt s knihou a zcela jedinečnou atmosféru kamenného knihkupectví.&lt;br /&gt;
Je však třeba počítat i se složitějšími postupy při reklamaci vadných výtisků a s negativy Internetu samotného – nesolidností&lt;br /&gt;
 nabídek, pomíjivostí stránek a institucí, které je prezentují.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;PISTORIUS, Vladimír. &amp;lt;i&amp;gt;Jak se dělá kniha: příručka pro nakladatele&amp;lt;/i&amp;gt;. Příbram, 2011, 280 s.&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kni%C5%BEn%C3%AD_trh&amp;diff=36023</id>
		<title>Knižní trh</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kni%C5%BEn%C3%AD_trh&amp;diff=36023"/>
		<updated>2016-06-16T08:44:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;ref&amp;gt;PISTORIUS, Vladimír. &amp;lt;i&amp;gt;Jak se dělá kniha: příručka pro nakladatele&amp;lt;/i&amp;gt;. Příbram, 2011, 280 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;PISTORIUS, Vladimír. &amp;lt;i&amp;gt;Jak se dělá kniha: příručka pro nakladatele&amp;lt;/i&amp;gt;. Příbram, 2011, 280 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;Knižní trh tvoří tři složky. Nakladatelství, knižní distributor (dodavatel, velkoobchod) a knihkupectví. K nim by měla patřit i tiskárna, ale ta nemá pro akvizici dokumentů význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Domácí knižní trh ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Český knižní trh patří mezi střední trhy. Jeho velikost se určuje podle počtu obyvatel. Má tedy kolem 10 mil. potenciálních čtenářů. Po roce 1989 se zásadně knižní trh změnil. Proměnila se zejména nakladatelská sféra v ČR. Dříve existovalo jen něco málo přes 16 poměrně velkých státních nakladatelství. Nyní je odhadem asi 4840 firem. Evidence na Ministerstvu kultury se již neprovádí a agentura ISBN neeviduje všechna nakladatelství. &lt;br /&gt;
Vychází více titulů, ale v mnohem menším nákladu. Poslední tři roky se počet titulů pohybuje kolem 18 000.&lt;br /&gt;
Náklad se pohybuje v rozmezí 3 500-5 000 výtisků. Nejnižší náklad má u nás básnický debut – do 200 výtisků a bestselerový autor a jeho román 30 000 – 60 000 výtisků. Po roce 1990 přestali čeští nakladatelé uvádět data o nákladech svých publikací. Překlady tvoří asi třetinu produkce. Nejvíce se překládá z angličtiny, němčiny, s velkým odstupem následuje francouzština a v současné době se zvyšuje počet publikací přeložených z ruštiny.&lt;br /&gt;
Došlo i ke změnám v obsahové struktuře knižní produkce. Zejména jsou vydávány beletrie, literatura faktu, historické a životopisné knihy. Následují společenské vědy, ekonomika, právo, přírodní vědy matematika. Zvyšuje se dovoz i vývoz publikací. Výrazně se zvýšila i cena knihy. V České republice platily pevné ceny od dvacátých let 20. století do roku 1990. Nyní většina knihkupců dodržuje tzv. doporučené slevy stanovené nakladatelem. Lze však zakoupit se slevou knihy prodávané na akcích). Zlevňovat lze knihy i pomocí různých výhod (např. slevy pro studenty, knihovny, důchodce, stálé zákazníky, na veletrzích). Také knihy zakoupené v internetových knihkupectvích jsou levnější. (Pistorius)&lt;br /&gt;
Od roku 2010 lze sledovat i na českém knižním trhu nárůst vydávání e-knih. Nakladatelé si uvědomují, že tento způsob vydávání nelze opominout. I čtenáři začali vyhledávat elektronickou formu knihy. Výhody těchto knih jsou velké. Můžete mít až tisíc titulů ve čtečce, nakoupit se dají kdykoli, po zaplacení je možno rychle stáhnout, jsou levnější než tištěné knihy, elektronický inkoust ve čtečkách neunavuje oči. Vývoj čteček je velmi rychlý a firmy se předhánějí v nabídkách služeb: např.: mluvený text, zvětšování písma, barevné obrázky atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Nakladatelství'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instituce, která vydává dokumenty, zajišťuje finanční prostředky a odpovídá za jazykovou, odbornou a výtvarnou úroveň dokumentů. V některých případech nakladatelství dokumenty též distribuují a prodávají. Přesto, že cena knihy je v nakladatelství příznivější, knihovny zde nakupují méně často. Knihovna se svým minimálním počtem odebíraných výtisků není pro nakladatele příliš lukrativním zákazníkem. Také nakladatel předpokládá, že čtenář knihu v knihovně přečte, aniž si jí koupí. V některých případech se však přímý nákup u nakladatele vyplatí. A to nejen knihovnám, ale také nakladatelům. &lt;br /&gt;
V případě rozsáhlých děl, vydávaných na pokračování s určitým časovým odstupem (většinou se jedná o díla encyklopedická), potřebuje mít nakladatel předem jistotu určitého množství odebraných výtisků. Přijímá proto přímé objednávky na jednotlivé svazky, poskytuje slevu na zakoupení všech svazků, nebo záruku na stálou cenu bez ohledu na inflaci a podobně. Akviziční pracovník si takto zajistí kompletní dílo za výhodných podmínek. Přímý způsob prodeje praktikuje v tomto případě nakladatel obvykle raději, než prodej prostřednictvím distributora nebo knihkupce.&lt;br /&gt;
Nakladatelé, kteří se zabývají vydáváním úzce zaměřených specializovaných titulů, nemají pro své produkty rozsáhlý počet odběratelů z  řad knihkupců a knižních distributorů. Proto vyhledávají odběratele přímé, včetně knihoven. &lt;br /&gt;
Malá nakladatelství nemají širokou distribuci, jejich knihy nejsou běžně k dostání v knihkupectvích. Proto knihovnám leckdy nezbývá jiný způsob získání titulů než přímo od nakladatele.&lt;br /&gt;
Pokud nakladatelství přichází na trh s novým dalším vydáním publikace, přičemž výtisky původního vydání má stále na skladě, snaží se starší výtisky prodat. Stejně tak v případě dokumentů obsahově zastaralých. Knihovny pak mohou využít výrazné cenové slevy, které nakladatel na tyto tituly poskytuje. Zde je však potřeba zvážit obsahovou vhodnost knihy, akviziční pracovník musí mít stále na paměti profil knihovny a potřeby čtenářů.&lt;br /&gt;
Kde lze najít seznam nakladatelů ne internetu:&lt;br /&gt;
Nejobsáhlejší přehled nakladatelů najdete v Almanachu Labyrint (www.almanachlabyrint.cz ).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Knižní distributor'''&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Knižní distributor (nebo také knižní velkoobchod) zprostředkovává pohyb knih od nakladatele ke knihkupci, někdy i k cílovému zákazníkovi. V České republice je výhodné využít českých distributorů (dodavatelů) k nákupu zahraniční literatury. Při výběru dodavatele je nutno nejen přihlédnout k cenám za publikace, ale především zvažovat spolehlivost firmy, dodací lhůty, šíři sortimentu a nabídku služeb.Důležité je poradit se s kolegy v jiných knihovnách.&lt;br /&gt;
Hlavním důvodem pro využívání služeb dodavatele je úspora administrativy. Akviziční pracovník nekontaktuje více nakladatelství, nevyřizuje celní formality a bankovní poplatky Distributoři nejen knihy prodávají, ale zejména nabízejí různé služby. Poskytují periodické informace o nových přírůstcích na lístcích nebo na disketách či online přístup k databázi nakladatele a poskytují též kompletní katalog svých zásob. Online přístup umožňuje nejen vyhledávání, ale i tvorbu objednávky, její odeslání e-mailem. Celý proces akvizice se tímto způsobem zrychlí, ale také zlevní. U distributorů zejména nakupujeme zahraniční literaturu a téměř výhradně periodika. Někteří distributoři vystaví tzv. pro forma fakturu, která vás informuje o ceně objednaných dokumentů. Někteří vyžadují zaplatit požadovanou objednávku předem, akviziční pracovník pak musí bedlivě hlídat dodání dokumentu, a pokud není včas dodán, požadovat vrácení finančního obnosu. Distributoři časopisů zveřejňují publikované časopisy s ceníky. Sledují dodávání jednotlivých čísel, zařizují urgence a celní poplatky. Je úkolem knihovny vybrat vhodného dodavatele, který nabízí nejen přijatelné ceny (pozor na skryté náklady), ale také služby (např. hlídání dodávky atd.). V současné době jsou preferovány služby spojené se zpřístupňováním plných textů časopisů na internetu. Tištěný časopis spolu s jeho plnotextovou formou na Internetu je výhodným zdrojem akvizice, zejména pro knihovny, které slouží komplexu ústavů (ČAV nebo univerzita). Uživatelé pak mají přístup ke svému časopisu ze své pracovny či domova 7 dní v týdnu a 24 hodin denně, bez ohledu na otvírací dobu knihovny. U kmenových časopisů knihovního jádra nespoléháme však pouze na jeho elektronickou podobu, ale z archivních důvodů objednáme ještě tištěnou variantu.&lt;br /&gt;
Přehled českých časopisů je na stránkách Unie vydavatelů , kde najdete statistické údaje o vydávání periodik a hodnocení prodeje a výsledky ankety Časopis roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Knihkupectví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovny obvykle spolupracují se stálým okruhem knihkupců. Na malých městech je to jedna prodejna, která knihovně nabízí novinky, ale také obstará knihy, které nemá na skladě. Některá knihkupectví poskytují knihovnám slevy. Platí se buďto hotově (na paragon) nebo fakturou (bezhotovostně). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Internetová knihkupectví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se knihovny začínají obracet se svými požadavky na internetová knihkupectví. Internetové knihkupectví může být provozováno samostatně (výhradně na Internetu) nebo jako doplněk ke kamennému knihkupectví např. Daemon.cz  či k nakladatelství nebo distribuci.&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví se mohou odlišovat oborově, nebo mohou nabízet knižní produkci jen některých nakladatelství. Velká internetová knihkupectví jsou zaměřena všeobecně, čili zde zákazník může na jednom místě uspokojit své různorodé kulturní a informační potřeby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednosti a zápory internetových knihkupectví:&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví jsou zdrojem akvizice zejména knihoven, v jejichž okolí klasické knihkupectví není. Akvizitér má možnost sledovat informace o nových knihách, zkontrolovat objednávku na duplicitu a jednoduše knihy objednat. Virtuální obchod nezaměstnává velké množství profesionálních knihkupců, ale vesměs pouze skladové pracovníky na balení a odesílání publikací. Neplatí nájem ani drahé vybavení prodejen. Proto se v internetových knihkupectvích publikace prodávají za nižší cenu, než za jakou jsou nabízeny v klasickém knihkupectví. Navíc se ale zaplatí poštovné a balné a tak je samozřejmé, že tento způsob nákupu se vyplácí pouze u většího počtu objednaných publikací.&lt;br /&gt;
Kvalitní internetová knihkupectví umožňují vícehlediskové vyhledávání publikace. Zároveň je však možné pouze celou nabídku prohlížet a číst si podrobné anotace nebo recenze. Obvykle tento text provází kopie obálky publikace.  Někteří zákazníci však postrádají při tomto způsobu prodeje fyzický kontakt s knihou a zcela jedinečnou atmosféru kamenného knihkupectví.&lt;br /&gt;
Je však třeba počítat i se složitějšími postupy při reklamaci vadných výtisků a s negativy Internetu samotného – nesolidností&lt;br /&gt;
 nabídek, pomíjivostí stránek a institucí, které je prezentují.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;PISTORIUS, Vladimír. &amp;lt;i&amp;gt;Jak se dělá kniha: příručka pro nakladatele&amp;lt;/i&amp;gt;. Příbram, 2011, 280 s.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kni%C5%BEn%C3%AD_trh&amp;diff=36021</id>
		<title>Knižní trh</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kni%C5%BEn%C3%AD_trh&amp;diff=36021"/>
		<updated>2016-06-16T08:39:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;ref&amp;gt;PISTORIUS, Vladimír. &amp;lt;i&amp;gt;Jak se dělá kniha: příručka pro nakladatele&amp;lt;/i&amp;gt;. Příbram, 2011, 280 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;Knižní trh tvoří tři složky. Nakladatelství, knižní distributor (dodavatel, velkoobchod) a knihkupectví. K nim by měla patřit i tiskárna, ale ta nemá pro akvizici dokumentů význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Domácí knižní trh ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Český knižní trh patří mezi střední trhy. Jeho velikost se určuje podle počtu obyvatel. Má tedy kolem 10 mil. potenciálních čtenářů. Po roce 1989 se zásadně knižní trh změnil. Proměnila se zejména nakladatelská sféra v ČR. Dříve existovalo jen něco málo přes 16 poměrně velkých státních nakladatelství. Nyní je odhadem asi 4840 firem. Evidence na Ministerstvu kultury se již neprovádí a agentura ISBN neeviduje všechna nakladatelství. &lt;br /&gt;
Vychází více titulů, ale v mnohem menším nákladu. Poslední tři roky se počet titulů pohybuje kolem 18 000.&lt;br /&gt;
Náklad se pohybuje v rozmezí 3 500-5 000 výtisků. Nejnižší náklad má u nás básnický debut – do 200 výtisků a bestselerový autor a jeho román 30 000 – 60 000 výtisků. Po roce 1990 přestali čeští nakladatelé uvádět data o nákladech svých publikací. Překlady tvoří asi třetinu produkce. Nejvíce se překládá z angličtiny, němčiny, s velkým odstupem následuje francouzština a v současné době se zvyšuje počet publikací přeložených z ruštiny.&lt;br /&gt;
Došlo i ke změnám v obsahové struktuře knižní produkce. Zejména jsou vydávány beletrie, literatura faktu, historické a životopisné knihy. Následují společenské vědy, ekonomika, právo, přírodní vědy matematika. Zvyšuje se dovoz i vývoz publikací. Výrazně se zvýšila i cena knihy. V České republice platily pevné ceny od dvacátých let 20. století do roku 1990. Nyní většina knihkupců dodržuje tzv. doporučené slevy stanovené nakladatelem. Lze však zakoupit se slevou knihy prodávané na akcích). Zlevňovat lze knihy i pomocí různých výhod (např. slevy pro studenty, knihovny, důchodce, stálé zákazníky, na veletrzích). Také knihy zakoupené v internetových knihkupectvích jsou levnější. (Pistorius)&lt;br /&gt;
Od roku 2010 lze sledovat i na českém knižním trhu nárůst vydávání e-knih. Nakladatelé si uvědomují, že tento způsob vydávání nelze opominout. I čtenáři začali vyhledávat elektronickou formu knihy. Výhody těchto knih jsou velké. Můžete mít až tisíc titulů ve čtečce, nakoupit se dají kdykoli, po zaplacení je možno rychle stáhnout, jsou levnější než tištěné knihy, elektronický inkoust ve čtečkách neunavuje oči. Vývoj čteček je velmi rychlý a firmy se předhánějí v nabídkách služeb: např.: mluvený text, zvětšování písma, barevné obrázky atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Nakladatelství'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instituce, která vydává dokumenty, zajišťuje finanční prostředky a odpovídá za jazykovou, odbornou a výtvarnou úroveň dokumentů. V některých případech nakladatelství dokumenty též distribuují a prodávají. Přesto, že cena knihy je v nakladatelství příznivější, knihovny zde nakupují méně často. Knihovna se svým minimálním počtem odebíraných výtisků není pro nakladatele příliš lukrativním zákazníkem. Také nakladatel předpokládá, že čtenář knihu v knihovně přečte, aniž si jí koupí. V některých případech se však přímý nákup u nakladatele vyplatí. A to nejen knihovnám, ale také nakladatelům. &lt;br /&gt;
V případě rozsáhlých děl, vydávaných na pokračování s určitým časovým odstupem (většinou se jedná o díla encyklopedická), potřebuje mít nakladatel předem jistotu určitého množství odebraných výtisků. Přijímá proto přímé objednávky na jednotlivé svazky, poskytuje slevu na zakoupení všech svazků, nebo záruku na stálou cenu bez ohledu na inflaci a podobně. Akviziční pracovník si takto zajistí kompletní dílo za výhodných podmínek. Přímý způsob prodeje praktikuje v tomto případě nakladatel obvykle raději, než prodej prostřednictvím distributora nebo knihkupce.&lt;br /&gt;
Nakladatelé, kteří se zabývají vydáváním úzce zaměřených specializovaných titulů, nemají pro své produkty rozsáhlý počet odběratelů z  řad knihkupců a knižních distributorů. Proto vyhledávají odběratele přímé, včetně knihoven. &lt;br /&gt;
Malá nakladatelství nemají širokou distribuci, jejich knihy nejsou běžně k dostání v knihkupectvích. Proto knihovnám leckdy nezbývá jiný způsob získání titulů než přímo od nakladatele.&lt;br /&gt;
Pokud nakladatelství přichází na trh s novým dalším vydáním publikace, přičemž výtisky původního vydání má stále na skladě, snaží se starší výtisky prodat. Stejně tak v případě dokumentů obsahově zastaralých. Knihovny pak mohou využít výrazné cenové slevy, které nakladatel na tyto tituly poskytuje. Zde je však potřeba zvážit obsahovou vhodnost knihy, akviziční pracovník musí mít stále na paměti profil knihovny a potřeby čtenářů.&lt;br /&gt;
Kde lze najít seznam nakladatelů ne internetu:&lt;br /&gt;
Nejobsáhlejší přehled nakladatelů najdete v Almanachu Labyrint (www.almanachlabyrint.cz ).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Knižní distributor'''&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Knižní distributor (nebo také knižní velkoobchod) zprostředkovává pohyb knih od nakladatele ke knihkupci, někdy i k cílovému zákazníkovi. V České republice je výhodné využít českých distributorů (dodavatelů) k nákupu zahraniční literatury. Při výběru dodavatele je nutno nejen přihlédnout k cenám za publikace, ale především zvažovat spolehlivost firmy, dodací lhůty, šíři sortimentu a nabídku služeb.Důležité je poradit se s kolegy v jiných knihovnách.&lt;br /&gt;
Hlavním důvodem pro využívání služeb dodavatele je úspora administrativy. Akviziční pracovník nekontaktuje více nakladatelství, nevyřizuje celní formality a bankovní poplatky Distributoři nejen knihy prodávají, ale zejména nabízejí různé služby. Poskytují periodické informace o nových přírůstcích na lístcích nebo na disketách či online přístup k databázi nakladatele a poskytují též kompletní katalog svých zásob. Online přístup umožňuje nejen vyhledávání, ale i tvorbu objednávky, její odeslání e-mailem. Celý proces akvizice se tímto způsobem zrychlí, ale také zlevní. U distributorů zejména nakupujeme zahraniční literaturu a téměř výhradně periodika. Někteří distributoři vystaví tzv. pro forma fakturu, která vás informuje o ceně objednaných dokumentů. Někteří vyžadují zaplatit požadovanou objednávku předem, akviziční pracovník pak musí bedlivě hlídat dodání dokumentu, a pokud není včas dodán, požadovat vrácení finančního obnosu. Distributoři časopisů zveřejňují publikované časopisy s ceníky. Sledují dodávání jednotlivých čísel, zařizují urgence a celní poplatky. Je úkolem knihovny vybrat vhodného dodavatele, který nabízí nejen přijatelné ceny (pozor na skryté náklady), ale také služby (např. hlídání dodávky atd.). V současné době jsou preferovány služby spojené se zpřístupňováním plných textů časopisů na internetu. Tištěný časopis spolu s jeho plnotextovou formou na Internetu je výhodným zdrojem akvizice, zejména pro knihovny, které slouží komplexu ústavů (ČAV nebo univerzita). Uživatelé pak mají přístup ke svému časopisu ze své pracovny či domova 7 dní v týdnu a 24 hodin denně, bez ohledu na otvírací dobu knihovny. U kmenových časopisů knihovního jádra nespoléháme však pouze na jeho elektronickou podobu, ale z archivních důvodů objednáme ještě tištěnou variantu.&lt;br /&gt;
Přehled českých časopisů je na stránkách Unie vydavatelů , kde najdete statistické údaje o vydávání periodik a hodnocení prodeje a výsledky ankety Časopis roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Knihkupectví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovny obvykle spolupracují se stálým okruhem knihkupců. Na malých městech je to jedna prodejna, která knihovně nabízí novinky, ale také obstará knihy, které nemá na skladě. Některá knihkupectví poskytují knihovnám slevy. Platí se buďto hotově (na paragon) nebo fakturou (bezhotovostně). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Internetová knihkupectví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se knihovny začínají obracet se svými požadavky na internetová knihkupectví. Internetové knihkupectví může být provozováno samostatně (výhradně na Internetu) nebo jako doplněk ke kamennému knihkupectví např. Daemon.cz  či k nakladatelství nebo distribuci.&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví se mohou odlišovat oborově, nebo mohou nabízet knižní produkci jen některých nakladatelství. Velká internetová knihkupectví jsou zaměřena všeobecně, čili zde zákazník může na jednom místě uspokojit své různorodé kulturní a informační potřeby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednosti a zápory internetových knihkupectví:&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví jsou zdrojem akvizice zejména knihoven, v jejichž okolí klasické knihkupectví není. Akvizitér má možnost sledovat informace o nových knihách, zkontrolovat objednávku na duplicitu a jednoduše knihy objednat. Virtuální obchod nezaměstnává velké množství profesionálních knihkupců, ale vesměs pouze skladové pracovníky na balení a odesílání publikací. Neplatí nájem ani drahé vybavení prodejen. Proto se v internetových knihkupectvích publikace prodávají za nižší cenu, než za jakou jsou nabízeny v klasickém knihkupectví. Navíc se ale zaplatí poštovné a balné a tak je samozřejmé, že tento způsob nákupu se vyplácí pouze u většího počtu objednaných publikací.&lt;br /&gt;
Kvalitní internetová knihkupectví umožňují vícehlediskové vyhledávání publikace. Zároveň je však možné pouze celou nabídku prohlížet a číst si podrobné anotace nebo recenze. Obvykle tento text provází kopie obálky publikace.  Někteří zákazníci však postrádají při tomto způsobu prodeje fyzický kontakt s knihou a zcela jedinečnou atmosféru kamenného knihkupectví.&lt;br /&gt;
Je však třeba počítat i se složitějšími postupy při reklamaci vadných výtisků a s negativy Internetu samotného – nesolidností nabídek, pomíjivostí stránek a institucí, které je prezentují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=36019</id>
		<title>Systémové pojetí akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=36019"/>
		<updated>2016-06-16T08:33:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Akvizice – doplňování knihovního fondu, je jeden z nejdůležitějších procesů knihovnického systému. Na vhodné akviziční politice závisí všechny další procesy v knihovně, které na tuto činnost navazují (katalogizace, organizace fondu), a zejména poskytované služby. Špatně prováděnou akvizici nelze svádět jen na nedostatek financí. Akviziční pracovník musí znát nejen potřeby uživatelů, ale zároveň musí být dobrým ekonomem a vynalézavým pracovníkem, který hledá zdroje pro získávání dokumentů. Měl by dobře znát provoz celé knihovny, složení fondu, zdroje dokumentů, měl by být schopen provádět pečlivou evidenci objednaných a dodaných dokumentů, aby se vyvaroval získání nechtěného duplikátu (kontrola na duplikát). Ve své práci by měl využívat i metod koordinované akvizice, k níž bude využívat souborné katalogy a bude provádět akvizici ve spolupráci s nejbližšími knihovnami svého okolí. V současné době se od akvizičního pracovníka též očekává dobrá orientace na internetovém knižním trhu a práce s modulem akvizice v některém z automatizovaných knihovních softwarů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Statické prvky systému akvizice: ===&lt;br /&gt;
Dokumenty, kartotéky deziderát (báze dat deziderát), evidence objednávek, evidence faktur, přírůstkový seznam&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměstnanci – akviziční pracovníci, příp. účetní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení – kartotéky, manipulační stoly, razítka, počítače, knihovní software, internet&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dynamické prvky akvizice ===&lt;br /&gt;
* [[Profilování knihovního fondu]]&lt;br /&gt;
* Sledování produkce informačních pramenů&lt;br /&gt;
* 	Vytváření kartotéky deziderát&lt;br /&gt;
* Evidence objednávky&lt;br /&gt;
* Objednávka &lt;br /&gt;
* Urgence objednávky&lt;br /&gt;
* Dodávka dokumentu&lt;br /&gt;
* Likvidace faktur&lt;br /&gt;
* [[Prvotní evidence dokumentů]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Okolí systému akvizice ===&lt;br /&gt;
Do okolí systému akvizice patří zejména [[knižní  trh]], finanční možnosti knihovny a spolupracující knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=36017</id>
		<title>Systémové pojetí akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=36017"/>
		<updated>2016-06-16T08:31:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Akvizice – doplňování knihovního fondu, je jeden z nejdůležitějších procesů knihovnického systému. Na vhodné akviziční politice závisí všechny další procesy v knihovně, které na tuto činnost navazují (katalogizace, organizace fondu), a zejména poskytované služby. Špatně prováděnou akvizici nelze svádět jen na nedostatek financí. Akviziční pracovník musí znát nejen potřeby uživatelů, ale zároveň musí být dobrým ekonomem a vynalézavým pracovníkem, který hledá zdroje pro získávání dokumentů. Měl by dobře znát provoz celé knihovny, složení fondu, zdroje dokumentů, měl by být schopen provádět pečlivou evidenci objednaných a dodaných dokumentů, aby se vyvaroval získání nechtěného duplikátu (kontrola na duplikát). Ve své práci by měl využívat i metod koordinované akvizice, k níž bude využívat souborné katalogy a bude provádět akvizici ve spolupráci s nejbližšími knihovnami svého okolí. V současné době se od akvizičního pracovníka též očekává dobrá orientace na internetovém knižním trhu a práce s modulem akvizice v některém z automatizovaných knihovních softwarů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Statické prvky systému akvizice: ===&lt;br /&gt;
Dokumenty, kartotéky deziderát (báze dat deziderát), evidence objednávek, evidence faktur, přírůstkový seznam&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměstnanci – akviziční pracovníci, příp. účetní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení – kartotéky, manipulační stoly, razítka, počítače, knihovní software, internet&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dynamické prvky akvizice ===&lt;br /&gt;
* [[Profilování knihovního fondu]]&lt;br /&gt;
* Sledování produkce informačních pramenů&lt;br /&gt;
* 	Vytváření kartotéky deziderát&lt;br /&gt;
* Evidence objednávky&lt;br /&gt;
* Objednávka &lt;br /&gt;
* Urgence objednávky&lt;br /&gt;
* Dodávka dokumentu&lt;br /&gt;
* Likvidace faktur&lt;br /&gt;
* [[Prvotní evidence dokumentů]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Okolí systému akvizice ===&lt;br /&gt;
Do okolí systému akvizice patří zejména knižní trh, finanční možnosti knihovny a spolupracující knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=36016</id>
		<title>Systémové pojetí akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=36016"/>
		<updated>2016-06-16T08:30:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: /* Dynamické prvky akvizice */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Akvizice – doplňování knihovního fondu, je jeden z nejdůležitějších procesů knihovnického systému. Na vhodné akviziční politice závisí všechny další procesy v knihovně, které na tuto činnost navazují (katalogizace, organizace fondu), a zejména poskytované služby. Špatně prováděnou akvizici nelze svádět jen na nedostatek financí. Akviziční pracovník musí znát nejen potřeby uživatelů, ale zároveň musí být dobrým ekonomem a vynalézavým pracovníkem, který hledá zdroje pro získávání dokumentů. Měl by dobře znát provoz celé knihovny, složení fondu, zdroje dokumentů, měl by být schopen provádět pečlivou evidenci objednaných a dodaných dokumentů, aby se vyvaroval získání nechtěného duplikátu (kontrola na duplikát). Ve své práci by měl využívat i metod koordinované akvizice, k níž bude využívat souborné katalogy a bude provádět akvizici ve spolupráci s nejbližšími knihovnami svého okolí. V současné době se od akvizičního pracovníka též očekává dobrá orientace na internetovém knižním trhu a práce s modulem akvizice v některém z automatizovaných knihovních softwarů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Statické prvky systému akvizice: ===&lt;br /&gt;
Dokumenty, kartotéky deziderát (báze dat deziderát), evidence objednávek, evidence faktur, přírůstkový seznam&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměstnanci – akviziční pracovníci, příp. účetní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení – kartotéky, manipulační stoly, razítka, počítače, knihovní software, internet&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dynamické prvky akvizice ===&lt;br /&gt;
* [[Profilování knihovního fondu]]&lt;br /&gt;
* Sledování produkce informačních pramenů&lt;br /&gt;
* 	Vytváření kartotéky deziderát&lt;br /&gt;
* Evidence objednávky&lt;br /&gt;
* Objednávka &lt;br /&gt;
* Urgence objednávky&lt;br /&gt;
* Dodávka dokumentu&lt;br /&gt;
* Likvidace faktur&lt;br /&gt;
* [[[Prvotní evidence dokumentů|systémové pojetí akvizice]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Okolí systému akvizice ===&lt;br /&gt;
Do okolí systému akvizice patří zejména knižní trh, finanční možnosti knihovny a spolupracující knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=36014</id>
		<title>Systémové pojetí akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=36014"/>
		<updated>2016-06-16T08:23:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: /* Dynamické prvky akvizice */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Akvizice – doplňování knihovního fondu, je jeden z nejdůležitějších procesů knihovnického systému. Na vhodné akviziční politice závisí všechny další procesy v knihovně, které na tuto činnost navazují (katalogizace, organizace fondu), a zejména poskytované služby. Špatně prováděnou akvizici nelze svádět jen na nedostatek financí. Akviziční pracovník musí znát nejen potřeby uživatelů, ale zároveň musí být dobrým ekonomem a vynalézavým pracovníkem, který hledá zdroje pro získávání dokumentů. Měl by dobře znát provoz celé knihovny, složení fondu, zdroje dokumentů, měl by být schopen provádět pečlivou evidenci objednaných a dodaných dokumentů, aby se vyvaroval získání nechtěného duplikátu (kontrola na duplikát). Ve své práci by měl využívat i metod koordinované akvizice, k níž bude využívat souborné katalogy a bude provádět akvizici ve spolupráci s nejbližšími knihovnami svého okolí. V současné době se od akvizičního pracovníka též očekává dobrá orientace na internetovém knižním trhu a práce s modulem akvizice v některém z automatizovaných knihovních softwarů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Statické prvky systému akvizice: ===&lt;br /&gt;
Dokumenty, kartotéky deziderát (báze dat deziderát), evidence objednávek, evidence faktur, přírůstkový seznam&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměstnanci – akviziční pracovníci, příp. účetní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení – kartotéky, manipulační stoly, razítka, počítače, knihovní software, internet&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dynamické prvky akvizice ===&lt;br /&gt;
* [[Profilování knihovního fondu]]&lt;br /&gt;
* Sledování produkce informačních pramenů&lt;br /&gt;
* 	Vytváření kartotéky deziderát&lt;br /&gt;
* Evidence objednávky&lt;br /&gt;
* Objednávka &lt;br /&gt;
* Urgence objednávky&lt;br /&gt;
* Dodávka dokumentu&lt;br /&gt;
* Likvidace faktur&lt;br /&gt;
* 	[[Prvotní evidence]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Okolí systému akvizice ===&lt;br /&gt;
Do okolí systému akvizice patří zejména knižní trh, finanční možnosti knihovny a spolupracující knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Automatizace_procesu_akvizice&amp;diff=35918</id>
		<title>Automatizace procesu akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Automatizace_procesu_akvizice&amp;diff=35918"/>
		<updated>2016-06-14T13:31:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Automatizovat provoz akvizice, zejména ve větších knihovnách, znamená značné ušetření manuální duplicitní práce.  Všechny údaje do počítače pouze jedenkrát uložím a mnohonásobně využiji.&lt;br /&gt;
Akviziční modul integrovaných knihovnických systémů obvykle zahrnuje 3 typy informací:&lt;br /&gt;
* Dodavatelské informace&lt;br /&gt;
* Nákladové informace&lt;br /&gt;
* Bibliografické a objednávkové informace o dokumentu&lt;br /&gt;
'''Dodavatelské informace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	Dodavatelské informace jsou uloženy v separátním souboru a jsou přidávány do záznamů objednávek vstupem přes jednoduchý kód a neměly by být znovu zapisovány vždy u každé objednávky. Obsahují data jako je jméno a adresa dodavatele, nebo mohou navíc zahrnovat údaje o urgenční lhůtě, zprávy dodavateli, způsob placení atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Nákladové informace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některými systémy jsou evidovány a aktualizovány finanční náklady na nákup dokumentů. Jsou ukládány buďto do báze správy systému nebo do separátního souboru. U nákladových informací je důležité, aby byly aktualizovány ihned při každé objednávce nebo při jejím zrušení. Některé systémy avizují i očekávané překročení rozpočtu a dokáží přepočítat kurzy cizích měn. Při objednávání multiplicitních výtisků systém vypočítává celkovou sumu z násobku ceny za jeden výtisk a počtu objednaných kopií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== AKS a SPRÁVA SERIÁLU ===&lt;br /&gt;
Seriálový modul je nejsilnější a nejkomplexnější z modulů a to nejen co do počtu funkcí, ale také je pracnější jeho implementace. Tento faktor se odráží ve vyšší ceně modulu. Je tedy nutné zjistit před jeho nákupem, co umožňuje katalogizační modul pro zpracování seriálů. Pokud knihovna bude potřebovat evidovat pouze tituly časopisů, může stačit i katalogizační nebo akviziční modul. Jestliže se však požaduje evidence dodávání jednotlivých čísel, pak je nutno u většiny systémů zakoupit modul správy seriálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Nové tituly'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud knihovna chce evidovat časopisy pouze v úrovni titulů, tisknout objednávky a připravovat prolongace předplatného, může využít akviziční modul. Je však důležité mít k dispozici zvláštní formulář pro vstup seriálů. V tomto případě budou dodavatelé seriálů ve stejném souboru jako dodavatelé monografií.&lt;br /&gt;
Pokud ovšem bude knihovna na počítači vést evidenci jednotlivých čísel seriálů, pak bude výhodnější i nové tituly a jejich předplatné ukládat v modulu správa seriálů.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
	'''Evidence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při evidenci jednotlivých čísel je nutné, aby systém měl dostatečné možnosti na určení očekávaných čísel, periodicity a datumu dodání. Kromě toho by ale systém měl knihovníkovi umožnit evidenci neočekávaných čísel - rejstřík, suplement atd.&lt;br /&gt;
Objednávají-li se multiplicitní výtisky jednotlivých titulů, je třeba si ověřit, zda je možné jejich centrální objednávání a decentralizované dodávání a zpracování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Urgence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Systém by měl umožnit urgovat vynechaná, přeskočená nebo včas nedodaná čísla a jestliže ano, zda jsou urgence vytvářeny automaticky nebo psány knihovníky do souboru ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Cirkulace'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	Jestliže vaše knihovna posílá do cirkulace jednotlivá čísla časopisů, lze využít modul Správa seriálů pro vytváření cirkulačních seznamů, a to okamžitě při evidenci nebo později v dávkovém režimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Vazba seriálů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jestliže systém obsahuje agendu vazby seriálů, měl by generovat sběrný seznam zkompletovaných svazků, připravených do vazby. Měl by zahrnovat potřebné údaje jako jsou - typ vazby, umělý název, barvu vazby atd. Systém může kontrolovat a řídit vypravení do vazby a příjem vazby z vazárny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Automatizace_procesu_akvizice&amp;diff=35910</id>
		<title>Automatizace procesu akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Automatizace_procesu_akvizice&amp;diff=35910"/>
		<updated>2016-06-14T13:20:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „  Automatizovat provoz akvizice, zejména ve větších knihovnách, znamená značné ušetření manuální duplicitní práce.  Všechny údaje do poč…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Automatizovat provoz akvizice, zejména ve větších knihovnách, znamená značné ušetření manuální duplicitní práce.  Všechny údaje do počítače pouze jedenkrát uložím a mnohonásobně využiji.&lt;br /&gt;
Akviziční modul integrovaných knihovnických systémů obvykle zahrnuje 3 typy informací:&lt;br /&gt;
Dodavatelské informace&lt;br /&gt;
Nákladové informace&lt;br /&gt;
Bibliografické a objednávkové informace o dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Dodavatelské informace'''&lt;br /&gt;
Dodavatelské informace jsou uloženy v separátním souboru a jsou přidávány do záznamů objednávek vstupem přes jednoduchý kód a neměly by být znovu zapisovány vždy u každé objednávky. Obsahují data jako je jméno a adresa dodavatele, nebo mohou navíc zahrnovat údaje o urgenční lhůtě, zprávy dodavateli, způsob placení atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Nákladové informace'''&lt;br /&gt;
Některými systémy jsou evidovány a aktualizovány finanční náklady na nákup dokumentů. Jsou ukládány buďto do báze správy systému nebo do separátního souboru. U nákladových informací je důležité, aby byly aktualizovány ihned při každé objednávce nebo při jejím zrušení. Některé systémy avizují i očekávané překročení rozpočtu a dokáží přepočítat kurzy cizích měn. Při objednávání multiplicitních výtisků systém vypočítává celkovou sumu z násobku ceny za jeden výtisk a počtu objednaných kopií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	AKS a SPRÁVA SERIÁLU&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seriálový modul je nejsilnější a nejkomplexnější z modulů a to nejen co do počtu funkcí, ale také je pracnější jeho implementace. Tento faktor se odráží ve vyšší ceně modulu. Je tedy nutné zjistit před jeho nákupem, co umožňuje katalogizační modul pro zpracování seriálů. Pokud knihovna bude potřebovat evidovat pouze tituly časopisů, může stačit i katalogizační nebo akviziční modul. Jestliže se však požaduje evidence dodávání jednotlivých čísel, pak je nutno u většiny systémů zakoupit modul správy seriálů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Nové tituly'''&lt;br /&gt;
Pokud knihovna chce evidovat časopisy pouze v úrovni titulů, tisknout objednávky a připravovat prolongace předplatného, může využít akviziční modul. Je však důležité mít k dispozici zvláštní formulář pro vstup seriálů. V tomto případě budou dodavatelé seriálů ve stejném souboru jako dodavatelé monografií.&lt;br /&gt;
Pokud ovšem bude knihovna na počítači vést evidenci jednotlivých čísel seriálů, pak bude výhodnější i nové tituly a jejich předplatné ukládat v modulu správa seriálů.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
	'''Evidence'''&lt;br /&gt;
Při evidenci jednotlivých čísel je nutné, aby systém měl dostatečné možnosti na určení očekávaných čísel, periodicity a datumu dodání. Kromě toho by ale systém měl knihovníkovi umožnit evidenci neočekávaných čísel - rejstřík, suplement atd.&lt;br /&gt;
Objednávají-li se multiplicitní výtisky jednotlivých titulů, je třeba si ověřit, zda je možné jejich centrální objednávání a decentralizované dodávání a zpracování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
         '''Urgence'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Systém by měl umožnit urgovat vynechaná, přeskočená nebo včas nedodaná čísla a jestliže ano, zda jsou urgence vytvářeny automaticky nebo psány knihovníky do souboru ručně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Cirkulace'''&lt;br /&gt;
Jestliže vaše knihovna posílá do cirkulace jednotlivá čísla časopisů, lze využít modul Správa seriálů pro vytváření cirkulačních seznamů, a to okamžitě při evidenci nebo později v dávkovém režimu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Vazba seriálů'''&lt;br /&gt;
Jestliže systém obsahuje agendu vazby seriálů, měl by generovat sběrný seznam zkompletovaných svazků, připravených do vazby. Měl by zahrnovat potřebné údaje jako jsou - typ vazby, umělý název, barvu vazby atd. Systém může kontrolovat a řídit vypravení do vazby a příjem vazby z vazárny.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Akvizice_-_koup%C4%9B&amp;diff=35909</id>
		<title>Akvizice - koupě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Akvizice_-_koup%C4%9B&amp;diff=35909"/>
		<updated>2016-06-14T13:07:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Získávání dokumentů do fondu knihovny jejich nákupem je nejčastěji praktikovaným způsobem akvizice. Nákup knihovna realizuje v nakladatelství, u knižního distributora (velkoobchod) a v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Přímý nákup dokumentu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi, zejména veřejných knihoven, je obvyklé nakupovat knihy přímo u knihkupců bez objednávky. Je potřeba tento způsob zvažovat zejména proto, že hrozí objednání duplicitních výtisků. Výhodou tohoto způsobu nákupu je, že požadovanou knihu získáte bez prodlení a na místě si můžete zkontrolovat bezvadnost výtisku. Některé knihovny získávají ukázku nově došlých knih od knihkupce a mají možnost bez objednávky si vybrat vhodné dokumenty. V objednávce pak doobjednají pouze další výtisky. Při přímém nákupu dokumentů se někdy platí v hotovosti. V prodejně se vyžádá paragon, který dodatečně proplácí účtárna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Objednávka'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Častějším postupem při akvizici je zasílání objednávek dodavateli knih. V AKS je hlavní akviziční funkcí vytvoření objednávky. Záznamy mohou být zobrazovány v katalogu se statusem &amp;quot;objednáno&amp;quot;. Jestliže budete objednávat více výtisků od již objednaného nebo získaného dokumentu, měli byste mít možnost zkopírovat záznam pro vytvoření nové objednávky. Jinak jsou procedury pro vstup dat stejné jako pro vstup dat v katalogizačním modulu (např. validace dat). Systém automaticky generuje datum a číslo objednávky.&lt;br /&gt;
Připravená objednávka se posílá emailem. V současnosti mají nakladatelé, distributoři i knihkupci vlastní formuláře pro objednávky knih. Pokud však objednáváte dokumenty touto cestou, nezapomeňte objednávku evidovat buďto v AKS nebo opět ve vaší evidenci, aby se nestalo, že objednáte duplicitní výtisk.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Akvizice_-_koup%C4%9B&amp;diff=35908</id>
		<title>Akvizice - koupě</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Akvizice_-_koup%C4%9B&amp;diff=35908"/>
		<updated>2016-06-14T13:06:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „Získávání dokumentů do fondu knihovny jejich nákupem je nejčastěji praktikovaným způsobem akvizice. Nákup knihovna realizuje v nakladatelství, …“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Získávání dokumentů do fondu knihovny jejich nákupem je nejčastěji praktikovaným způsobem akvizice. Nákup knihovna realizuje v nakladatelství, u knižního distributora (velkoobchod) a v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Přímý nákup dokumentu'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi, zejména veřejných knihoven, je obvyklé nakupovat knihy přímo u knihkupců bez objednávky. Je potřeba tento způsob zvažovat zejména proto, že hrozí objednání duplicitních výtisků. Výhodou tohoto způsobu nákupu je, že požadovanou knihu získáte bez prodlení a na místě si můžete zkontrolovat bezvadnost výtisku. Některé knihovny získávají ukázku nově došlých knih od knihkupce a mají možnost bez objednávky si vybrat vhodné dokumenty. V objednávce pak doobjednají pouze další výtisky. Při přímém nákupu dokumentů se někdy platí v hotovosti. V prodejně se vyžádá paragon, který dodatečně proplácí účtárna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Objednávka'''&lt;br /&gt;
Častějším postupem při akvizici je zasílání objednávek dodavateli knih. V AKS je hlavní akviziční funkcí vytvoření objednávky. Záznamy mohou být zobrazovány v katalogu se statusem &amp;quot;objednáno&amp;quot;. Jestliže budete objednávat více výtisků od již objednaného nebo získaného dokumentu, měli byste mít možnost zkopírovat záznam pro vytvoření nové objednávky. Jinak jsou procedury pro vstup dat stejné jako pro vstup dat v katalogizačním modulu (např. validace dat). Systém automaticky generuje datum a číslo objednávky.&lt;br /&gt;
Připravená objednávka se posílá emailem. V současnosti mají nakladatelé, distributoři i knihkupci vlastní formuláře pro objednávky knih. Pokud však objednáváte dokumenty touto cestou, nezapomeňte objednávku evidovat buďto v AKS nebo opět ve vaší evidenci, aby se nestalo, že objednáte duplicitní výtisk.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Dod%C3%A1vka_dokumentu&amp;diff=35905</id>
		<title>Dodávka dokumentu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Dod%C3%A1vka_dokumentu&amp;diff=35905"/>
		<updated>2016-06-14T12:57:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „Každý dokument do knihovny se přijímá na základě průvodního dokladu (dodacího listu, faktury, průvodního seznamu při výměně, seznamu darova…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Každý dokument do knihovny se přijímá na základě průvodního dokladu (dodacího listu, faktury, průvodního seznamu při výměně, seznamu darovaných publikací). Nemá-li zásilka seznam, vyhotoví jej knihovna a nechá si jej od odesílatele potvrdit. První krok příjmu dokumentu je '''verifikace''', kdy po dodání zásilky dokumentů zkontrolujeme úplnost vyřízení objednávky a bezvadnost dokumentů. Kompletně vyřízenou objednávku vyřadíme z evidence objednávek. Vlastnictví knihovny vyznačíme orazítkováním na rubu titulního listu a vybrané stránce dokumentu - '''adjustace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
AKS a dodání dokumentu'''&lt;br /&gt;
Po dodání dokumentu do knihovny lze nalézt v bázi dat objednávku, buďto podle jejího čísla, dodavatele nebo názvu dokumentu. Příjem dokumentu lze jednoduše potvrdit pouze přidělením data dodání. Je důležité, aby bylo možno manuelně provést v záznamu i některé změny, zejména v polích vyhrazených cenám. Objednávky více dokumentů je možno přijmout i nekompletní, ale je nutné, aby systém automaticky upozornil na nedodané dokumenty.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kni%C5%BEn%C3%AD_trh&amp;diff=35899</id>
		<title>Knižní trh</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kni%C5%BEn%C3%AD_trh&amp;diff=35899"/>
		<updated>2016-06-14T10:17:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „Knižní trh tvoří tři složky. Nakladatelství, knižní distributor (dodavatel, velkoobchod) a knihkupectví. K nim by měla patřit i tiskárna, ale …“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Knižní trh tvoří tři složky. Nakladatelství, knižní distributor (dodavatel, velkoobchod) a knihkupectví. K nim by měla patřit i tiskárna, ale ta nemá pro akvizici dokumentů význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Domácí knižní trh ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Český knižní trh patří mezi střední trhy. Jeho velikost se určuje podle počtu obyvatel. Má tedy kolem 10 mil. potenciálních čtenářů. Po roce 1989 se zásadně knižní trh změnil. Proměnila se zejména nakladatelská sféra v ČR. Dříve existovalo jen něco málo přes 16 poměrně velkých státních nakladatelství. Nyní je odhadem asi 4840 firem. Evidence na Ministerstvu kultury se již neprovádí a agentura ISBN neeviduje všechna nakladatelství. &lt;br /&gt;
Vychází více titulů, ale v mnohem menším nákladu. Poslední tři roky se počet titulů pohybuje kolem 18 000.&lt;br /&gt;
Náklad se pohybuje v rozmezí 3 500-5 000 výtisků. Nejnižší náklad má u nás básnický debut – do 200 výtisků a bestselerový autor a jeho román 30 000 – 60 000 výtisků. Po roce 1990 přestali čeští nakladatelé uvádět data o nákladech svých publikací. Překlady tvoří asi třetinu produkce. Nejvíce se překládá z angličtiny, němčiny, s velkým odstupem následuje francouzština a v současné době se zvyšuje počet publikací přeložených z ruštiny.&lt;br /&gt;
Došlo i ke změnám v obsahové struktuře knižní produkce. Zejména jsou vydávány beletrie, literatura faktu, historické a životopisné knihy. Následují společenské vědy, ekonomika, právo, přírodní vědy matematika. Zvyšuje se dovoz i vývoz publikací. Výrazně se zvýšila i cena knihy. V České republice platily pevné ceny od dvacátých let 20. století do roku 1990. Nyní většina knihkupců dodržuje tzv. doporučené slevy stanovené nakladatelem. Lze však zakoupit se slevou knihy prodávané na akcích). Zlevňovat lze knihy i pomocí různých výhod (např. slevy pro studenty, knihovny, důchodce, stálé zákazníky, na veletrzích). Také knihy zakoupené v internetových knihkupectvích jsou levnější. (Pistorius)&lt;br /&gt;
Od roku 2010 lze sledovat i na českém knižním trhu nárůst vydávání e-knih. Nakladatelé si uvědomují, že tento způsob vydávání nelze opominout. I čtenáři začali vyhledávat elektronickou formu knihy. Výhody těchto knih jsou velké. Můžete mít až tisíc titulů ve čtečce, nakoupit se dají kdykoli, po zaplacení je možno rychle stáhnout, jsou levnější než tištěné knihy, elektronický inkoust ve čtečkách neunavuje oči. Vývoj čteček je velmi rychlý a firmy se předhánějí v nabídkách služeb: např.: mluvený text, zvětšování písma, barevné obrázky atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Nakladatelství'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Instituce, která vydává dokumenty, zajišťuje finanční prostředky a odpovídá za jazykovou, odbornou a výtvarnou úroveň dokumentů. V některých případech nakladatelství dokumenty též distribuují a prodávají. Přesto, že cena knihy je v nakladatelství příznivější, knihovny zde nakupují méně často. Knihovna se svým minimálním počtem odebíraných výtisků není pro nakladatele příliš lukrativním zákazníkem. Také nakladatel předpokládá, že čtenář knihu v knihovně přečte, aniž si jí koupí. V některých případech se však přímý nákup u nakladatele vyplatí. A to nejen knihovnám, ale také nakladatelům. &lt;br /&gt;
V případě rozsáhlých děl, vydávaných na pokračování s určitým časovým odstupem (většinou se jedná o díla encyklopedická), potřebuje mít nakladatel předem jistotu určitého množství odebraných výtisků. Přijímá proto přímé objednávky na jednotlivé svazky, poskytuje slevu na zakoupení všech svazků, nebo záruku na stálou cenu bez ohledu na inflaci a podobně. Akviziční pracovník si takto zajistí kompletní dílo za výhodných podmínek. Přímý způsob prodeje praktikuje v tomto případě nakladatel obvykle raději, než prodej prostřednictvím distributora nebo knihkupce.&lt;br /&gt;
Nakladatelé, kteří se zabývají vydáváním úzce zaměřených specializovaných titulů, nemají pro své produkty rozsáhlý počet odběratelů z  řad knihkupců a knižních distributorů. Proto vyhledávají odběratele přímé, včetně knihoven. &lt;br /&gt;
Malá nakladatelství nemají širokou distribuci, jejich knihy nejsou běžně k dostání v knihkupectvích. Proto knihovnám leckdy nezbývá jiný způsob získání titulů než přímo od nakladatele.&lt;br /&gt;
Pokud nakladatelství přichází na trh s novým dalším vydáním publikace, přičemž výtisky původního vydání má stále na skladě, snaží se starší výtisky prodat. Stejně tak v případě dokumentů obsahově zastaralých. Knihovny pak mohou využít výrazné cenové slevy, které nakladatel na tyto tituly poskytuje. Zde je však potřeba zvážit obsahovou vhodnost knihy, akviziční pracovník musí mít stále na paměti profil knihovny a potřeby čtenářů.&lt;br /&gt;
Kde lze najít seznam nakladatelů ne internetu:&lt;br /&gt;
Nejobsáhlejší přehled nakladatelů najdete v Almanachu Labyrint (www.almanachlabyrint.cz ).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Knižní distributor'''&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Knižní distributor (nebo také knižní velkoobchod) zprostředkovává pohyb knih od nakladatele ke knihkupci, někdy i k cílovému zákazníkovi. V České republice je výhodné využít českých distributorů (dodavatelů) k nákupu zahraniční literatury. Při výběru dodavatele je nutno nejen přihlédnout k cenám za publikace, ale především zvažovat spolehlivost firmy, dodací lhůty, šíři sortimentu a nabídku služeb.Důležité je poradit se s kolegy v jiných knihovnách.&lt;br /&gt;
Hlavním důvodem pro využívání služeb dodavatele je úspora administrativy. Akviziční pracovník nekontaktuje více nakladatelství, nevyřizuje celní formality a bankovní poplatky Distributoři nejen knihy prodávají, ale zejména nabízejí různé služby. Poskytují periodické informace o nových přírůstcích na lístcích nebo na disketách či online přístup k databázi nakladatele a poskytují též kompletní katalog svých zásob. Online přístup umožňuje nejen vyhledávání, ale i tvorbu objednávky, její odeslání e-mailem. Celý proces akvizice se tímto způsobem zrychlí, ale také zlevní. U distributorů zejména nakupujeme zahraniční literaturu a téměř výhradně periodika. Někteří distributoři vystaví tzv. pro forma fakturu, která vás informuje o ceně objednaných dokumentů. Někteří vyžadují zaplatit požadovanou objednávku předem, akviziční pracovník pak musí bedlivě hlídat dodání dokumentu, a pokud není včas dodán, požadovat vrácení finančního obnosu. Distributoři časopisů zveřejňují publikované časopisy s ceníky. Sledují dodávání jednotlivých čísel, zařizují urgence a celní poplatky. Je úkolem knihovny vybrat vhodného dodavatele, který nabízí nejen přijatelné ceny (pozor na skryté náklady), ale také služby (např. hlídání dodávky atd.). V současné době jsou preferovány služby spojené se zpřístupňováním plných textů časopisů na internetu. Tištěný časopis spolu s jeho plnotextovou formou na Internetu je výhodným zdrojem akvizice, zejména pro knihovny, které slouží komplexu ústavů (ČAV nebo univerzita). Uživatelé pak mají přístup ke svému časopisu ze své pracovny či domova 7 dní v týdnu a 24 hodin denně, bez ohledu na otvírací dobu knihovny. U kmenových časopisů knihovního jádra nespoléháme však pouze na jeho elektronickou podobu, ale z archivních důvodů objednáme ještě tištěnou variantu.&lt;br /&gt;
Přehled českých časopisů je na stránkách Unie vydavatelů , kde najdete statistické údaje o vydávání periodik a hodnocení prodeje a výsledky ankety Časopis roku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	'''Knihkupectví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovny obvykle spolupracují se stálým okruhem knihkupců. Na malých městech je to jedna prodejna, která knihovně nabízí novinky, ale také obstará knihy, které nemá na skladě. Některá knihkupectví poskytují knihovnám slevy. Platí se buďto hotově (na paragon) nebo fakturou (bezhotovostně). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Internetová knihkupectví'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se knihovny začínají obracet se svými požadavky na internetová knihkupectví. Internetové knihkupectví může být provozováno samostatně (výhradně na Internetu) nebo jako doplněk ke kamennému knihkupectví např. Daemon.cz  či k nakladatelství nebo distribuci.&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví se mohou odlišovat oborově, nebo mohou nabízet knižní produkci jen některých nakladatelství. Velká internetová knihkupectví jsou zaměřena všeobecně, čili zde zákazník může na jednom místě uspokojit své různorodé kulturní a informační potřeby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednosti a zápory internetových knihkupectví:&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví jsou zdrojem akvizice zejména knihoven, v jejichž okolí klasické knihkupectví není. Akvizitér má možnost sledovat informace o nových knihách, zkontrolovat objednávku na duplicitu a jednoduše knihy objednat. Virtuální obchod nezaměstnává velké množství profesionálních knihkupců, ale vesměs pouze skladové pracovníky na balení a odesílání publikací. Neplatí nájem ani drahé vybavení prodejen. Proto se v internetových knihkupectvích publikace prodávají za nižší cenu, než za jakou jsou nabízeny v klasickém knihkupectví. Navíc se ale zaplatí poštovné a balné a tak je samozřejmé, že tento způsob nákupu se vyplácí pouze u většího počtu objednaných publikací.&lt;br /&gt;
Kvalitní internetová knihkupectví umožňují vícehlediskové vyhledávání publikace. Zároveň je však možné pouze celou nabídku prohlížet a číst si podrobné anotace nebo recenze. Obvykle tento text provází kopie obálky publikace.  Někteří zákazníci však postrádají při tomto způsobu prodeje fyzický kontakt s knihou a zcela jedinečnou atmosféru kamenného knihkupectví.&lt;br /&gt;
Je však třeba počítat i se složitějšími postupy při reklamaci vadných výtisků a s negativy Internetu samotného – nesolidností nabídek, pomíjivostí stránek a institucí, které je prezentují.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=35898</id>
		<title>Systémové pojetí akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=35898"/>
		<updated>2016-06-14T09:57:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Akvizice – doplňování knihovního fondu, je jeden z nejdůležitějších procesů knihovnického systému. Na vhodné akviziční politice závisí všechny další procesy v knihovně, které na tuto činnost navazují (katalogizace, organizace fondu), a zejména poskytované služby. Špatně prováděnou akvizici nelze svádět jen na nedostatek financí. Akviziční pracovník musí znát nejen potřeby uživatelů, ale zároveň musí být dobrým ekonomem a vynalézavým pracovníkem, který hledá zdroje pro získávání dokumentů. Měl by dobře znát provoz celé knihovny, složení fondu, zdroje dokumentů, měl by být schopen provádět pečlivou evidenci objednaných a dodaných dokumentů, aby se vyvaroval získání nechtěného duplikátu (kontrola na duplikát). Ve své práci by měl využívat i metod koordinované akvizice, k níž bude využívat souborné katalogy a bude provádět akvizici ve spolupráci s nejbližšími knihovnami svého okolí. V současné době se od akvizičního pracovníka též očekává dobrá orientace na internetovém knižním trhu a práce s modulem akvizice v některém z automatizovaných knihovních softwarů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Statické prvky systému akvizice: ===&lt;br /&gt;
Dokumenty, kartotéky deziderát (báze dat deziderát), evidence objednávek, evidence faktur, přírůstkový seznam&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměstnanci – akviziční pracovníci, příp. účetní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení – kartotéky, manipulační stoly, razítka, počítače, knihovní software, internet&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dynamické prvky akvizice ===&lt;br /&gt;
* Profilování knihovního fondu&lt;br /&gt;
* Sledování produkce informačních pramenů&lt;br /&gt;
* 	Vytváření kartotéky deziderát&lt;br /&gt;
* Evidence objednávky&lt;br /&gt;
* Objednávka &lt;br /&gt;
* Urgence objednávky&lt;br /&gt;
* Dodávka dokumentu&lt;br /&gt;
* Likvidace faktur&lt;br /&gt;
* 	Prvotní evidence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Okolí systému akvizice ===&lt;br /&gt;
Do okolí systému akvizice patří zejména knižní trh, finanční možnosti knihovny a spolupracující knihovny&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=35897</id>
		<title>Systémové pojetí akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=35897"/>
		<updated>2016-06-14T09:51:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Akvizice – doplňování knihovního fondu, je jeden z nejdůležitějších procesů knihovnického systému. Na vhodné akviziční politice závisí všechny další procesy v knihovně, které na tuto činnost navazují (katalogizace, organizace fondu), a zejména poskytované služby. Špatně prováděnou akvizici nelze svádět jen na nedostatek financí. Akviziční pracovník musí znát nejen potřeby uživatelů, ale zároveň musí být dobrým ekonomem a vynalézavým pracovníkem, který hledá zdroje pro získávání dokumentů. Měl by dobře znát provoz celé knihovny, složení fondu, zdroje dokumentů, měl by být schopen provádět pečlivou evidenci objednaných a dodaných dokumentů, aby se vyvaroval získání nechtěného duplikátu (kontrola na duplikát). Ve své práci by měl využívat i metod koordinované akvizice, k níž bude využívat souborné katalogy a bude provádět akvizici ve spolupráci s nejbližšími knihovnami svého okolí. V současné době se od akvizičního pracovníka též očekává dobrá orientace na internetovém knižním trhu a práce s modulem akvizice v některém z automatizovaných knihovních softwarů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému akvizice: ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty, kartotéky deziderát (báze dat deziderát), evidence objednávek, evidence faktur, přírůstkový seznam&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaměstnanci – akviziční pracovníci, příp. účetní&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení – kartotéky, manipulační stoly, razítka, počítače, knihovní software, internet&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky akvizice ==&lt;br /&gt;
Profilování knihovního fondu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sledování produkce informačních pramenů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	Vytváření kartotéky deziderát&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Evidence objednávky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Objednávka &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Urgence objednávky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dodávka dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Likvidace faktur&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	Prvotní evidence&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Okolí systému akvizice&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do okolí systému akvizice patří zejména knižní trh, finanční možnosti knihovny a spolupracující knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
12.	Knižní trh&lt;br /&gt;
Knižní trh tvoří tři složky. Nakladatelství, knižní distributor (dodavatel, velkoobchod) a knihkupectví. K nim by měla patřit i tiskárna, ale ta nemá pro akvizici dokumentů význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
21.	Domácí knižní trh&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Český knižní trh patří mezi střední trhy. Jeho velikost se určuje podle počtu obyvatel. Má tedy kolem 10 mil. potenciálních čtenářů. Po roce 1989 se zásadně knižní trh změnil. Proměnila se zejména nakladatelská sféra v ČR. Dříve existovalo jen něco málo přes 16 poměrně velkých státních nakladatelství. Nyní je odhadem asi 4840 firem. Evidence na Ministerstvu kultury se již neprovádí a agentura ISBN neeviduje všechna nakladatelství. &lt;br /&gt;
Vychází více titulů, ale v mnohem menším nákladu. Poslední tři roky se počet titulů pohybuje kolem 18 000.&lt;br /&gt;
Náklad se pohybuje v rozmezí 3 500-5 000 výtisků. Nejnižší náklad má u nás básnický debut – do 200 výtisků a bestselerový autor a jeho román 30 000 – 60 000 výtisků. Po roce 1990 přestali čeští nakladatelé uvádět data o nákladech svých publikací. Překlady tvoří asi třetinu produkce. Nejvíce se překládá z angličtiny, němčiny, s velkým odstupem následuje francouzština a v současné době se zvyšuje počet publikací přeložených z ruštiny.&lt;br /&gt;
Došlo i ke změnám v obsahové struktuře knižní produkce. Zejména jsou vydávány beletrie, literatura faktu, historické a životopisné knihy. Následují společenské vědy, ekonomika, právo, přírodní vědy matematika. Zvyšuje se dovoz i vývoz publikací. Výrazně se zvýšila i cena knihy. V České republice platily pevné ceny od dvacátých let 20. století do roku 1990. Nyní většina knihkupců dodržuje tzv. doporučené slevy stanovené nakladatelem. Lze však zakoupit se slevou knihy prodávané na akcích). Zlevňovat lze knihy i pomocí různých výhod (např. slevy pro studenty, knihovny, důchodce, stálé zákazníky, na veletrzích). Také knihy zakoupené v internetových knihkupectvích jsou levnější. (Pistorius)&lt;br /&gt;
Od roku 2010 lze sledovat i na českém knižním trhu nárůst vydávání e-knih. Nakladatelé si uvědomují, že tento způsob vydávání nelze opominout. I čtenáři začali vyhledávat elektronickou formu knihy. Výhody těchto knih jsou velké. Můžete mít až tisíc titulů ve čtečce, nakoupit se dají kdykoli, po zaplacení je možno rychle stáhnout, jsou levnější než tištěné knihy, elektronický inkoust ve čtečkách neunavuje oči. Vývoj čteček je velmi rychlý a firmy se předhánějí v nabídkách služeb: např.: mluvený text, zvětšování písma, barevné obrázky atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.1.1.1	Nakladatelství&lt;br /&gt;
Instituce, která vydává dokumenty, zajišťuje finanční prostředky a odpovídá za jazykovou, odbornou a výtvarnou úroveň dokumentů. V některých případech nakladatelství dokumenty též distribuují a prodávají. Přesto, že cena knihy je v nakladatelství příznivější, knihovny zde nakupují méně často. Knihovna se svým minimálním počtem odebíraných výtisků není pro nakladatele příliš lukrativním zákazníkem. Také nakladatel předpokládá, že čtenář knihu v knihovně přečte, aniž si jí koupí. V některých případech se však přímý nákup u nakladatele vyplatí. A to nejen knihovnám, ale také nakladatelům. &lt;br /&gt;
V případě rozsáhlých děl, vydávaných na pokračování s určitým časovým odstupem (většinou se jedná o díla encyklopedická), potřebuje mít nakladatel předem jistotu určitého množství odebraných výtisků. Přijímá proto přímé objednávky na jednotlivé svazky, poskytuje slevu na zakoupení všech svazků, nebo záruku na stálou cenu bez ohledu na inflaci a podobně. Akviziční pracovník si takto zajistí kompletní dílo za výhodných podmínek. Přímý způsob prodeje praktikuje v tomto případě nakladatel obvykle raději, než prodej prostřednictvím distributora nebo knihkupce.&lt;br /&gt;
Nakladatelé, kteří se zabývají vydáváním úzce zaměřených specializovaných titulů, nemají pro své produkty rozsáhlý počet odběratelů z  řad knihkupců a knižních distributorů. Proto vyhledávají odběratele přímé, včetně knihoven. &lt;br /&gt;
Malá nakladatelství nemají širokou distribuci, jejich knihy nejsou běžně k dostání v knihkupectvích. Proto knihovnám leckdy nezbývá jiný způsob získání titulů než přímo od nakladatele.&lt;br /&gt;
Pokud nakladatelství přichází na trh s novým dalším vydáním publikace, přičemž výtisky původního vydání má stále na skladě, snaží se starší výtisky prodat. Stejně tak v případě dokumentů obsahově zastaralých. Knihovny pak mohou využít výrazné cenové slevy, které nakladatel na tyto tituly poskytuje. Zde je však potřeba zvážit obsahovou vhodnost knihy, akviziční pracovník musí mít stále na paměti profil knihovny a potřeby čtenářů.&lt;br /&gt;
Kde lze najít seznam nakladatelů ne internetu:&lt;br /&gt;
Nejobsáhlejší přehled nakladatelů najdete v Almanachu Labyrint (www.almanachlabyrint.cz ).&lt;br /&gt;
3.1.1.2	Knižní distributor &lt;br /&gt;
Knižní distributor (nebo také knižní velkoobchod) zprostředkovává pohyb knih od nakladatele ke knihkupci, někdy i k cílovému zákazníkovi. V České republice je výhodné využít českých distributorů (dodavatelů) k nákupu zahraniční literatury. Při výběru dodavatele je nutno nejen přihlédnout k cenám za publikace, ale především zvažovat spolehlivost firmy, dodací lhůty, šíři sortimentu a nabídku služeb.Důležité je poradit se s kolegy v jiných knihovnách.&lt;br /&gt;
Hlavním důvodem pro využívání služeb dodavatele je úspora administrativy. Akviziční pracovník nekontaktuje více nakladatelství, nevyřizuje celní formality a bankovní poplatky Distributoři nejen knihy prodávají, ale zejména nabízejí různé služby. Poskytují periodické informace o nových přírůstcích na lístcích nebo na disketách či online přístup k databázi nakladatele a poskytují též kompletní katalog svých zásob. Online přístup umožňuje nejen vyhledávání, ale i tvorbu objednávky, její odeslání e-mailem. Celý proces akvizice se tímto způsobem zrychlí, ale také zlevní. U distributorů zejména nakupujeme zahraniční literaturu a téměř výhradně periodika. Někteří distributoři vystaví tzv. pro forma fakturu, která vás informuje o ceně objednaných dokumentů. Někteří vyžadují zaplatit požadovanou objednávku předem, akviziční pracovník pak musí bedlivě hlídat dodání dokumentu, a pokud není včas dodán, požadovat vrácení finančního obnosu. Distributoři časopisů zveřejňují publikované časopisy s ceníky. Sledují dodávání jednotlivých čísel, zařizují urgence a celní poplatky. Je úkolem knihovny vybrat vhodného dodavatele, který nabízí nejen přijatelné ceny (pozor na skryté náklady), ale také služby (např. hlídání dodávky atd.). V současné době jsou preferovány služby spojené se zpřístupňováním plných textů časopisů na internetu. Tištěný časopis spolu s jeho plnotextovou formou na Internetu je výhodným zdrojem akvizice, zejména pro knihovny, které slouží komplexu ústavů (ČAV nebo univerzita). Uživatelé pak mají přístup ke svému časopisu ze své pracovny či domova 7 dní v týdnu a 24 hodin denně, bez ohledu na otvírací dobu knihovny. U kmenových časopisů knihovního jádra nespoléháme však pouze na jeho elektronickou podobu, ale z archivních důvodů objednáme ještě tištěnou variantu.&lt;br /&gt;
Přehled českých časopisů je na stránkách Unie vydavatelů , kde najdete statistické údaje o vydávání periodik a hodnocení prodeje a výsledky ankety Časopis roku.&lt;br /&gt;
3.1.1.3	Knihkupectví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovny obvykle spolupracují se stálým okruhem knihkupců. Na malých městech je to jedna prodejna, která knihovně nabízí novinky, ale také obstará knihy, které nemá na skladě. Některá knihkupectví poskytují knihovnám slevy. Platí se buďto hotově (na paragon) nebo fakturou (bezhotovostně). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.1.1.4	Internetová knihkupectví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se knihovny začínají obracet se svými požadavky na internetová knihkupectví. Internetové knihkupectví může být provozováno samostatně (výhradně na Internetu) nebo jako doplněk ke kamennému knihkupectví např. Daemon.cz  či k nakladatelství nebo distribuci.&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví se mohou odlišovat oborově, nebo mohou nabízet knižní produkci jen některých nakladatelství. Velká internetová knihkupectví jsou zaměřena všeobecně, čili zde zákazník může na jednom místě uspokojit své různorodé kulturní a informační potřeby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednosti a zápory internetových knihkupectví:&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví jsou zdrojem akvizice zejména knihoven, v jejichž okolí klasické knihkupectví není. Akvizitér má možnost sledovat informace o nových knihách, zkontrolovat objednávku na duplicitu a jednoduše knihy objednat. Virtuální obchod nezaměstnává velké množství profesionálních knihkupců, ale vesměs pouze skladové pracovníky na balení a odesílání publikací. Neplatí nájem ani drahé vybavení prodejen. Proto se v internetových knihkupectvích publikace prodávají za nižší cenu, než za jakou jsou nabízeny v klasickém knihkupectví. Navíc se ale zaplatí poštovné a balné a tak je samozřejmé, že tento způsob nákupu se vyplácí pouze u většího počtu objednaných publikací.&lt;br /&gt;
Kvalitní internetová knihkupectví umožňují vícehlediskové vyhledávání publikace. Zároveň je však možné pouze celou nabídku prohlížet a číst si podrobné anotace nebo recenze. Obvykle tento text provází kopie obálky publikace.  Někteří zákazníci však postrádají při tomto způsobu prodeje fyzický kontakt s knihou a zcela jedinečnou atmosféru kamenného knihkupectví.&lt;br /&gt;
Je však třeba počítat i se složitějšími postupy při reklamaci vadných výtisků a s negativy Internetu samotného – nesolidností nabídek, pomíjivostí stránek a institucí, které je prezentují.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Profilov%C3%A1n%C3%AD_knihovn%C3%ADho_fondu&amp;diff=35896</id>
		<title>Profilování knihovního fondu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Profilov%C3%A1n%C3%AD_knihovn%C3%ADho_fondu&amp;diff=35896"/>
		<updated>2016-06-14T09:43:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „Profilování je trvalou funkcí akvizice a jeho úkolem je zajištění a stanovení optimální struktury a obsahu fondu.  Nejprve si určíme profil kni…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Profilování je trvalou funkcí akvizice a jeho úkolem je zajištění a stanovení optimální struktury a obsahu fondu. &lt;br /&gt;
Nejprve si určíme profil knihovny podle následujících metodických hledisek:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Tématický profil''' – struktura se vyjadřuje ve formě klasifikačního schématu, která se používá v knihovně (MDT, deskriptory atd.)&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Druhy dokumentů''' – stanoví se struktura fondu podle druhů dokumentů (knihy, časopisy, vysokoškolské práce, patenty, normy…)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Provenience dokumentů''' – stát, kde dokument vznikl. Shromažďujeme publikace ze země, která je podle expertů významná&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Institucionální hledisko''' – ve fondu nesmí chybět dokumenty špičkového pracoviště oboru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autorské hledisko''' – se stanoví  bibliometrickými metodami. Do fondu přednostně zařadíme publikace vynikajících odborníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Životnost informací''' – v každém oboru zastarávají publikace jinou rychlostí. Zastaralé dokumenty nezískáváme, spíše vyřazujeme.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Prvotn%C3%AD_evidence_dokument%C5%AF&amp;diff=35890</id>
		<title>Prvotní evidence dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Prvotn%C3%AD_evidence_dokument%C5%AF&amp;diff=35890"/>
		<updated>2016-06-14T09:34:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „Dokumenty neseriálové povahy, které nejsou určeny ke spotřebě, zapíšeme do přírůstkového seznamu. Jednotlivá čísla periodik zapisujeme do po…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dokumenty neseriálové povahy, které nejsou určeny ke spotřebě, zapíšeme do přírůstkového seznamu. Jednotlivá čísla periodik zapisujeme do pomocné evidence periodik. U periodického tisku se jako knihovní dokument zaznamenává do přírůstkového seznamu ukončený ročník nebo svazek.&lt;br /&gt;
 Prvotní evidence dokumentů se řídí vyhláškou Ministerstva kultury ze dne 21. února 2002 č.88/2002. &lt;br /&gt;
 Tato vyhláška neurčuje formu, jakou má být přírůstkový seznam veden.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Přírůstkový seznam''' je hlavním správním a účetním dokladem fondu dokumentů, v němž se eviduje pod jedinečným číslem, každá knihovní jednotka a zaznamenávají se její důležité identifikační, akviziční, finanční a lokační údaje. Vyhláška předpisuje, aby přírůstkový seznam obsahoval zpravidla tyto údaje: datum zápisu, přírůstkové číslo, autora a název dokumentu, místo a rok vydání dokumentu, cenu dokumentu, příp.vazby, způsob nabytí. Většinou se připojují ještě důležité lokační a akviziční údaje: signatura. Klasický přírůstkový seznam na tiskopisech SEVT neplní jen funkci evidenční, ale je základem pro vypracování statistik. Je možno z něho zjistit rozsah fondu, celkový roční přírůstek, podíl jednotlivých zdrojů na budování fondů, hodnotu fondu, průměrnou cenu knih, druhovou evidenci, tematickou evidenci.  Tento přírůstkový seznam měl mít nepadělatelnou formu, záznamy musí být čitelné, opravy provedené přeškrtnutím a v poznámce uvedené, kdo opravil. Vyřazené dokumenty měly položky přeškrtnuté a u nich uvedeno číslo úbytkového seznamu a důvod vyřazení. Přepis celého přírůstkového seznamu byl možný pouze se souhlasem nadřízeného orgánu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Přírůstkové číslo''' je nepřenosné, není ho možno přidělit duplicitně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přírůstkové číslo v malých knihovnách může být průběžné, ve větších se zpravidla každým rokem začíná s novou aritmetickou řadou, číslo se pak lomí posledním dvojčíslím roku (nyní čtyřčíslím). Přírůstkové číslo zapíšeme do dokumentu na rub titulního listu, na fakturu, místní seznam, uvádí se i na katalogizačním záznamu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Signatura'''  (z lat. signum, tj. znamení, značka, pečeť, heslo) je dohodnutý znak, který stanoví místo určité knihovní jednotky v daném knihovním fondu. Signatura je přenosná, lze ji změnit, uvolněné místo lze obsadit jinou knihovní jednotkou.&lt;br /&gt;
Historicky nejstarší je signatura skupinová. Ve středověku se označovaly regály s danou tématikou, police a řady. Dodnes je to zachováno např. u systematického třídění (regál a pak abecední řazení). Nyní se používá tzv. individuální signatura, kdy pod jednu signaturu stavíme všechny svazky vícesvazkového díla, všechny exempláře téhož díla). K znakovým soustavám, které užíváme při vytváření signatur, patří:&lt;br /&gt;
•	Arabské číslice&lt;br /&gt;
•	Římské číslice&lt;br /&gt;
•	Písmenka latinské abecedy&lt;br /&gt;
•	Interpunkční znaky – lomítko, spojovník, plus, dvojtečka atd.&lt;br /&gt;
•	Barvy&lt;br /&gt;
Ostatní symboly trojúhelníčky, hvězdičky, obrázky slouží pro orientaci.&lt;br /&gt;
Nevýhodou barev a symbolů je jejich nereprodukovatelnost, signaturu nelze jednoduše zapsat při počítačovém zpracování. Signatura by měla být jednoduchá, stručná, pokud možno mnemotechnická. Má zjednodušovat práci ve skladu, má být snadno zapamatovatelná. Je nutno předem stanovit délku znaků a signatura by měla být expanzivní, to znamená, že má umožnit zařazovat bez obtíží přírůstky na konci řad nebo uvnitř těchto řad.&lt;br /&gt;
Metodické zásady pro tvorbu signatur:&lt;br /&gt;
Každá knihovna má plán prostorového rozmístění knihovních fondů – místnosti, fondy, regály, police. Toto schéma je vhodné umístit viditelně pro čtenáře.&lt;br /&gt;
Předem se vypracuje návod na přidělení a tvorbu signatur. V něm je vymezen vztah popisné a knihovní jednotky zejména u vícesvazkových dokumentů a u více exemplářů (výtisků) jednoho titulu. Popisná jednotka je předmětem jednoho záznamu. Knihovní jednotka je každý samostatný svazek dokumentu nebo samostatný nosič. Knihovní jednotky, přináležející jedné popisné jednotce, budou mít část signatury společnou. U vícesvazkových děl jsou značky pro dílové jednotky uvedeny za lomítkem římskými číslicemi a u titulu s více exempláři se označení multiplikátu uvádí malými písmeny hned za základní signaturou. Tento způsob zaručuje společné uložení těchto dokumentů vedle sebe na regále.&lt;br /&gt;
V klasicky vedené knihovně je nutné vést tzv. místní seznam, v kterém jsou dokumenty uvedeny v posloupnosti podle signatur. Tento seznam slouží jako pomůcka k přidělování signatur a také je základním nástrojem revize fondu. Knihovny vytvářejí místní seznam buďto ve svazkové nebo lístkové formě. &lt;br /&gt;
Signatura se umisťuje na rub titulního listu, do přírůstkového seznamu, na hřbet knihy a zadní desku knižních dokumentů a do všech katalogů.  Nedoporučuje se zlacené provedení, ale trvanlivé snadno oddělitelné značení. &lt;br /&gt;
AKS a signatura&lt;br /&gt;
U počítačově zpracovaných dokumentů není v některých případech seznam nutný, neboť signaturu přiděluje počítač. Kde tomu tak není, bývá místní seznam jedním z výstupů automatizovaného knihovnického systému.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=35887</id>
		<title>Systémové pojetí akvizice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Syst%C3%A9mov%C3%A9_pojet%C3%AD_akvizice&amp;diff=35887"/>
		<updated>2016-06-14T09:25:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „Akvizice – doplňování knihovního fondu, je jeden z nejdůležitějších procesů knihovnického systému. Na vhodné akviziční politice závisí v…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Akvizice – doplňování knihovního fondu, je jeden z nejdůležitějších procesů knihovnického systému. Na vhodné akviziční politice závisí všechny další procesy v knihovně, které na tuto činnost navazují (katalogizace, organizace fondu), a zejména poskytované služby. Špatně prováděnou akvizici nelze svádět jen na nedostatek financí. Akviziční pracovník musí znát nejen potřeby uživatelů, ale zároveň musí být dobrým ekonomem a vynalézavým pracovníkem, který hledá zdroje pro získávání dokumentů. Měl by dobře znát provoz celé knihovny, složení fondu, zdroje dokumentů, měl by být schopen provádět pečlivou evidenci objednaných a dodaných dokumentů, aby se vyvaroval získání nechtěného duplikátu (kontrola na duplikát). Ve své práci by měl využívat i metod koordinované akvizice, k níž bude využívat souborné katalogy a bude provádět akvizici ve spolupráci s nejbližšími knihovnami svého okolí. V současné době se od akvizičního pracovníka též očekává dobrá orientace na internetovém knižním trhu a práce s modulem akvizice v některém z automatizovaných knihovních softwarů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému akvizice: ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty, kartotéky deziderát (báze dat deziderát), evidence objednávek, evidence faktur, přírůstkový seznam&lt;br /&gt;
Zaměstnanci – akviziční pracovníci, příp. účetní&lt;br /&gt;
Zařízení – kartotéky, manipulační stoly, razítka, počítače, knihovní software, internet&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky akvizice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Profilování knihovního fondu===&lt;br /&gt;
Profilování je trvalou funkcí akvizice a jeho úkolem je zajištění a stanovení optimální struktury a obsahu fondu. &lt;br /&gt;
Nejprve si určíme profil knihovny podle následujících metodických hledisek:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tématický profil – struktura se vyjadřuje ve formě klasifikačního schématu, která se používá v knihovně (MDT, deskriptory atd.) &lt;br /&gt;
Druhy dokumentů – stanoví se struktura fondu podle druhů dokumentů (knihy, časopisy, vysokoškolské práce, patenty, normy…)&lt;br /&gt;
Provenience dokumentů – stát, kde dokument vznikl. Shromažďujeme publikace ze země, která je podle expertů významná&lt;br /&gt;
Institucionální hledisko – ve fondu nesmí chybět dokumenty špičkového pracoviště oboru&lt;br /&gt;
Autorské hledisko – se stanoví  bibliometrickými metodami. Do fondu přednostně zařadíme publikace vynikajících odborníků&lt;br /&gt;
Životnost informací – v každém oboru zastarávají publikace jinou rychlostí. Zastaralé dokumenty nezískáváme, spíše vyřazujeme.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Sledování produkce informačních pramenů===&lt;br /&gt;
Sledování produkce informačních pramenů&lt;br /&gt;
Tento proces vyžaduje aktivní a soustavnou činnost akvizičního pracovníka, který by měl pravidelně navštěvovat knihkupectví, nesmí vynechat knižní veletrhy, výstavy knih, musí sledovat recenze, literární rubriky v časopisech a zejména odborný knihkupecký tisk. V současné době se i v této oblasti uplatňuje vyhledávání na Internetu. Na domácích stránkách nakladatelů lze sledovat produkci našich, ale i zahraničních dodavatelů. Pokud víte, které nakladatelství vydává literaturu, která je vhodná pro akvizici do fondu, můžete využít odkaz RSS. Pak vám budou do emailové pošty docházet novinky nakladatelství. Tuto službu nabízejí i česká internetová knihkupectví.&lt;br /&gt;
Zdrojem informací pro nákup časopisů jsou každoročně vydávané ceníky, v kterých najdete základní informace zejména o aktuální ceně.&lt;br /&gt;
Produkci ovšem sledují i uživatelé knihovny, kteří pak předávají své požadavky na získání dokumentu knihovně.&lt;br /&gt;
12.	&lt;br /&gt;
=== Vytváření kartotéky deziderát ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dezideráta jsou dokumenty, které spadají do profilu knihovního fondu, nebyly zakoupeny a jsou požadovány. Knihovna by měla shromažďovat dezideráta pouze tehdy, je-li naděje na jejich získání. Databázi v automatizovaném knihovním systému je nutno stále aktualizovat. Dokumenty, u kterých uplynuly dva roky od vydání, v zahraničí již nejspíše nedostanete a ani česká produkce po této době nebývá na normálním knižním trhu..&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Evidence objednávky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každá objednaná kniha musí být evidována, aby akviziční pracovník měl stále přehled o již objednaných knihách a tak byla vyloučena duplicita nákupu. V klasických knihovnických systémech osvědčuje evidence v Excelu. V automatizovaných knihovnických systémech se dezideráta ukládají, aby se později staly podkladem pro sestavení objednávky, a jsou již v této fázi kontrolovány na duplikát.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Přímý nákup dokumentu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V praxi, zejména veřejných knihoven, je obvyklé nakupovat knihy přímo u knihkupců bez objednávky. Je potřeba tento způsob zvažovat zejména proto, že hrozí objednání duplicitních výtisků. Výhodou tohoto způsobu nákupu je, že požadovanou knihu získáte bez prodlení a na místě si můžete zkontrolovat bezvadnost výtisku. Některé knihovny získávají ukázku nově došlých knih od knihkupce a mají možnost bez objednávky si vybrat vhodné dokumenty. V objednávce pak doobjednají pouze další výtisky. Při přímém nákupu dokumentů se někdy platí v hotovosti. V prodejně se vyžádá paragon, který dodatečně proplácí účtárna.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Objednávka ===&lt;br /&gt;
Častějším postupem při akvizici je zasílání objednávek dodavateli knih. V AKS je hlavní akviziční funkcí vytvoření objednávky. Záznamy mohou být zobrazovány v katalogu se statusem &amp;quot;objednáno&amp;quot;. Jestliže budete objednávat více výtisků od již objednaného nebo získaného dokumentu, měli byste mít možnost zkopírovat záznam pro vytvoření nové objednávky. Jinak jsou procedury pro vstup dat stejné jako pro vstup dat v katalogizačním modulu (např. validace dat). Systém automaticky generuje datum a číslo objednávky.&lt;br /&gt;
Připravená objednávka se posílá emailem. V současnosti mají nakladatelé, distributoři i knihkupci vlastní formuláře pro objednávky knih. Pokud však objednáváte dokumenty touto cestou, nezapomeňte objednávku evidovat buďto v AKS nebo opět ve vaší evidenci, aby se nestalo, že objednáte duplicitní výtisk. &lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Urgence objednávky ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud dokument není včas dodán, nebo dodavatel po měsíci od vydání dokumentu neinformuje knihovnu o osudu objednávky, je nutné dodání dokumentu urgovat. Urgence obsahuje podobné údaje jako objednávka. Nezapomeňte v evidenci objednávek vyznačit datum urgence. &lt;br /&gt;
AKS a urgence objednávky.&lt;br /&gt;
Důležitou částí každé akviziční funkce je možnost vytváření urgencí pro nedodané dokumenty.  Urgence jsou automaticky generovány počítačem, případně knihovníky, kteří generují urgence v případě potřeby. Dokument je automaticky určen pro urgenci, jestliže uplyne očekávaná lhůta dodání obvyklá pro dodavatele.&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Dodávka dokumentu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý dokument do knihovny se přijímá na základě průvodního dokladu (dodacího listu, faktury, průvodního seznamu při výměně, seznamu darovaných publikací). Nemá-li zásilka seznam, vyhotoví jej knihovna a nechá si jej od odesílatele potvrdit. První krok příjmu dokumentu je verifikace, kdy po dodání zásilky dokumentů zkontrolujeme úplnost vyřízení objednávky a bezvadnost dokumentů. Kompletně vyřízenou objednávku vyřadíme z evidence objednávek. Vlastnictví knihovny vyznačíme orazítkováním na rubu titulního listu a vybrané stránce dokumentu - adjustace.&lt;br /&gt;
AKS a dodání dokumentu&lt;br /&gt;
Po dodání dokumentu do knihovny lze nalézt v bázi dat objednávku, buďto podle jejího čísla, dodavatele nebo názvu dokumentu. Příjem dokumentu lze jednoduše potvrdit pouze přidělením data dodání. Je důležité, aby bylo možno manuelně provést v záznamu i některé změny, zejména v polích vyhrazených cenám. Objednávky více dokumentů je možno přijmout i nekompletní, ale je nutné, aby systém automaticky upozornil na nedodané dokumenty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Likvidace faktur ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po dodání faktury knihovník zkontroluje objednávku. V některých knihovnách vyžaduje účtárna k jednotlivým položkám uvést přírůstková čísla a na fakturu potvrdí dodávku razítkem a podpisem zodpovědné osoby. V některých knihovnách stačí razítko a podpis&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Prvotní evidence ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty neseriálové povahy, které nejsou určeny ke spotřebě, zapíšeme do přírůstkového seznamu. Jednotlivá čísla periodik zapisujeme do pomocné evidence periodik. U periodického tisku se jako knihovní dokument zaznamenává do přírůstkového seznamu ukončený ročník nebo svazek.&lt;br /&gt;
 Prvotní evidence dokumentů se řídí vyhláškou Ministerstva kultury ze dne 21. února 2002 č.88/2002.  Tato vyhláška neurčuje formu, jakou má být přírůstkový seznam veden.&lt;br /&gt;
Přírůstkový seznam je hlavním správním a účetním dokladem fondu dokumentů, v němž se eviduje pod jedinečným číslem, každá knihovní jednotka a zaznamenávají se její důležité identifikační, akviziční, finanční a lokační údaje. Vyhláška předpisuje, aby přírůstkový seznam obsahoval zpravidla tyto údaje: datum zápisu, přírůstkové číslo, autora a název dokumentu, místo a rok vydání dokumentu, cenu dokumentu, příp.vazby, způsob nabytí. Většinou se připojují ještě důležité lokační a akviziční údaje: signatura. Klasický přírůstkový seznam na tiskopisech SEVT neplní jen funkci evidenční, ale je základem pro vypracování statistik. Je možno z něho zjistit rozsah fondu, celkový roční přírůstek, podíl jednotlivých zdrojů na budování fondů, hodnotu fondu, průměrnou cenu knih, druhovou evidenci, tematickou evidenci.  Tento přírůstkový seznam měl mít nepadělatelnou formu, záznamy musí být čitelné, opravy provedené přeškrtnutím a v poznámce uvedené, kdo opravil. Vyřazené dokumenty měly položky přeškrtnuté a u nich uvedeno číslo úbytkového seznamu a důvod vyřazení. Přepis celého přírůstkového seznamu byl možný pouze se souhlasem nadřízeného orgánu.&lt;br /&gt;
 Přírůstkové číslo je nepřenosné, není ho možno přidělit duplicitně. &lt;br /&gt;
Přírůstkové číslo v malých knihovnách může být průběžné, ve větších se zpravidla každým rokem začíná s novou aritmetickou řadou, číslo se pak lomí posledním dvojčíslím roku (nyní čtyřčíslím). Přírůstkové číslo zapíšeme do dokumentu na rub titulního listu, na fakturu, místní seznam, uvádí se i na katalogizačním záznamu.&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
 ==&lt;br /&gt;
 == Okolí systému akvizice ==&lt;br /&gt;
 ==&lt;br /&gt;
Do okolí systému akvizice patří zejména knižní trh, finanční možnosti knihovny a spolupracující knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
12.	Knižní trh&lt;br /&gt;
Knižní trh tvoří tři složky. Nakladatelství, knižní distributor (dodavatel, velkoobchod) a knihkupectví. K nim by měla patřit i tiskárna, ale ta nemá pro akvizici dokumentů význam.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
21.	Domácí knižní trh&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Český knižní trh patří mezi střední trhy. Jeho velikost se určuje podle počtu obyvatel. Má tedy kolem 10 mil. potenciálních čtenářů. Po roce 1989 se zásadně knižní trh změnil. Proměnila se zejména nakladatelská sféra v ČR. Dříve existovalo jen něco málo přes 16 poměrně velkých státních nakladatelství. Nyní je odhadem asi 4840 firem. Evidence na Ministerstvu kultury se již neprovádí a agentura ISBN neeviduje všechna nakladatelství. &lt;br /&gt;
Vychází více titulů, ale v mnohem menším nákladu. Poslední tři roky se počet titulů pohybuje kolem 18 000.&lt;br /&gt;
Náklad se pohybuje v rozmezí 3 500-5 000 výtisků. Nejnižší náklad má u nás básnický debut – do 200 výtisků a bestselerový autor a jeho román 30 000 – 60 000 výtisků. Po roce 1990 přestali čeští nakladatelé uvádět data o nákladech svých publikací. Překlady tvoří asi třetinu produkce. Nejvíce se překládá z angličtiny, němčiny, s velkým odstupem následuje francouzština a v současné době se zvyšuje počet publikací přeložených z ruštiny.&lt;br /&gt;
Došlo i ke změnám v obsahové struktuře knižní produkce. Zejména jsou vydávány beletrie, literatura faktu, historické a životopisné knihy. Následují společenské vědy, ekonomika, právo, přírodní vědy matematika. Zvyšuje se dovoz i vývoz publikací. Výrazně se zvýšila i cena knihy. V České republice platily pevné ceny od dvacátých let 20. století do roku 1990. Nyní většina knihkupců dodržuje tzv. doporučené slevy stanovené nakladatelem. Lze však zakoupit se slevou knihy prodávané na akcích). Zlevňovat lze knihy i pomocí různých výhod (např. slevy pro studenty, knihovny, důchodce, stálé zákazníky, na veletrzích). Také knihy zakoupené v internetových knihkupectvích jsou levnější. (Pistorius)&lt;br /&gt;
Od roku 2010 lze sledovat i na českém knižním trhu nárůst vydávání e-knih. Nakladatelé si uvědomují, že tento způsob vydávání nelze opominout. I čtenáři začali vyhledávat elektronickou formu knihy. Výhody těchto knih jsou velké. Můžete mít až tisíc titulů ve čtečce, nakoupit se dají kdykoli, po zaplacení je možno rychle stáhnout, jsou levnější než tištěné knihy, elektronický inkoust ve čtečkách neunavuje oči. Vývoj čteček je velmi rychlý a firmy se předhánějí v nabídkách služeb: např.: mluvený text, zvětšování písma, barevné obrázky atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.1.1.1	Nakladatelství&lt;br /&gt;
Instituce, která vydává dokumenty, zajišťuje finanční prostředky a odpovídá za jazykovou, odbornou a výtvarnou úroveň dokumentů. V některých případech nakladatelství dokumenty též distribuují a prodávají. Přesto, že cena knihy je v nakladatelství příznivější, knihovny zde nakupují méně často. Knihovna se svým minimálním počtem odebíraných výtisků není pro nakladatele příliš lukrativním zákazníkem. Také nakladatel předpokládá, že čtenář knihu v knihovně přečte, aniž si jí koupí. V některých případech se však přímý nákup u nakladatele vyplatí. A to nejen knihovnám, ale také nakladatelům. &lt;br /&gt;
V případě rozsáhlých děl, vydávaných na pokračování s určitým časovým odstupem (většinou se jedná o díla encyklopedická), potřebuje mít nakladatel předem jistotu určitého množství odebraných výtisků. Přijímá proto přímé objednávky na jednotlivé svazky, poskytuje slevu na zakoupení všech svazků, nebo záruku na stálou cenu bez ohledu na inflaci a podobně. Akviziční pracovník si takto zajistí kompletní dílo za výhodných podmínek. Přímý způsob prodeje praktikuje v tomto případě nakladatel obvykle raději, než prodej prostřednictvím distributora nebo knihkupce.&lt;br /&gt;
Nakladatelé, kteří se zabývají vydáváním úzce zaměřených specializovaných titulů, nemají pro své produkty rozsáhlý počet odběratelů z  řad knihkupců a knižních distributorů. Proto vyhledávají odběratele přímé, včetně knihoven. &lt;br /&gt;
Malá nakladatelství nemají širokou distribuci, jejich knihy nejsou běžně k dostání v knihkupectvích. Proto knihovnám leckdy nezbývá jiný způsob získání titulů než přímo od nakladatele.&lt;br /&gt;
Pokud nakladatelství přichází na trh s novým dalším vydáním publikace, přičemž výtisky původního vydání má stále na skladě, snaží se starší výtisky prodat. Stejně tak v případě dokumentů obsahově zastaralých. Knihovny pak mohou využít výrazné cenové slevy, které nakladatel na tyto tituly poskytuje. Zde je však potřeba zvážit obsahovou vhodnost knihy, akviziční pracovník musí mít stále na paměti profil knihovny a potřeby čtenářů.&lt;br /&gt;
Kde lze najít seznam nakladatelů ne internetu:&lt;br /&gt;
Nejobsáhlejší přehled nakladatelů najdete v Almanachu Labyrint (www.almanachlabyrint.cz ).&lt;br /&gt;
3.1.1.2	Knižní distributor &lt;br /&gt;
Knižní distributor (nebo také knižní velkoobchod) zprostředkovává pohyb knih od nakladatele ke knihkupci, někdy i k cílovému zákazníkovi. V České republice je výhodné využít českých distributorů (dodavatelů) k nákupu zahraniční literatury. Při výběru dodavatele je nutno nejen přihlédnout k cenám za publikace, ale především zvažovat spolehlivost firmy, dodací lhůty, šíři sortimentu a nabídku služeb.Důležité je poradit se s kolegy v jiných knihovnách.&lt;br /&gt;
Hlavním důvodem pro využívání služeb dodavatele je úspora administrativy. Akviziční pracovník nekontaktuje více nakladatelství, nevyřizuje celní formality a bankovní poplatky Distributoři nejen knihy prodávají, ale zejména nabízejí různé služby. Poskytují periodické informace o nových přírůstcích na lístcích nebo na disketách či online přístup k databázi nakladatele a poskytují též kompletní katalog svých zásob. Online přístup umožňuje nejen vyhledávání, ale i tvorbu objednávky, její odeslání e-mailem. Celý proces akvizice se tímto způsobem zrychlí, ale také zlevní. U distributorů zejména nakupujeme zahraniční literaturu a téměř výhradně periodika. Někteří distributoři vystaví tzv. pro forma fakturu, která vás informuje o ceně objednaných dokumentů. Někteří vyžadují zaplatit požadovanou objednávku předem, akviziční pracovník pak musí bedlivě hlídat dodání dokumentu, a pokud není včas dodán, požadovat vrácení finančního obnosu. Distributoři časopisů zveřejňují publikované časopisy s ceníky. Sledují dodávání jednotlivých čísel, zařizují urgence a celní poplatky. Je úkolem knihovny vybrat vhodného dodavatele, který nabízí nejen přijatelné ceny (pozor na skryté náklady), ale také služby (např. hlídání dodávky atd.). V současné době jsou preferovány služby spojené se zpřístupňováním plných textů časopisů na internetu. Tištěný časopis spolu s jeho plnotextovou formou na Internetu je výhodným zdrojem akvizice, zejména pro knihovny, které slouží komplexu ústavů (ČAV nebo univerzita). Uživatelé pak mají přístup ke svému časopisu ze své pracovny či domova 7 dní v týdnu a 24 hodin denně, bez ohledu na otvírací dobu knihovny. U kmenových časopisů knihovního jádra nespoléháme však pouze na jeho elektronickou podobu, ale z archivních důvodů objednáme ještě tištěnou variantu.&lt;br /&gt;
Přehled českých časopisů je na stránkách Unie vydavatelů , kde najdete statistické údaje o vydávání periodik a hodnocení prodeje a výsledky ankety Časopis roku.&lt;br /&gt;
3.1.1.3	Knihkupectví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovny obvykle spolupracují se stálým okruhem knihkupců. Na malých městech je to jedna prodejna, která knihovně nabízí novinky, ale také obstará knihy, které nemá na skladě. Některá knihkupectví poskytují knihovnám slevy. Platí se buďto hotově (na paragon) nebo fakturou (bezhotovostně). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3.1.1.4	Internetová knihkupectví&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se knihovny začínají obracet se svými požadavky na internetová knihkupectví. Internetové knihkupectví může být provozováno samostatně (výhradně na Internetu) nebo jako doplněk ke kamennému knihkupectví např. Daemon.cz  či k nakladatelství nebo distribuci.&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví se mohou odlišovat oborově, nebo mohou nabízet knižní produkci jen některých nakladatelství. Velká internetová knihkupectví jsou zaměřena všeobecně, čili zde zákazník může na jednom místě uspokojit své různorodé kulturní a informační potřeby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přednosti a zápory internetových knihkupectví:&lt;br /&gt;
Internetová knihkupectví jsou zdrojem akvizice zejména knihoven, v jejichž okolí klasické knihkupectví není. Akvizitér má možnost sledovat informace o nových knihách, zkontrolovat objednávku na duplicitu a jednoduše knihy objednat. Virtuální obchod nezaměstnává velké množství profesionálních knihkupců, ale vesměs pouze skladové pracovníky na balení a odesílání publikací. Neplatí nájem ani drahé vybavení prodejen. Proto se v internetových knihkupectvích publikace prodávají za nižší cenu, než za jakou jsou nabízeny v klasickém knihkupectví. Navíc se ale zaplatí poštovné a balné a tak je samozřejmé, že tento způsob nákupu se vyplácí pouze u většího počtu objednaných publikací.&lt;br /&gt;
Kvalitní internetová knihkupectví umožňují vícehlediskové vyhledávání publikace. Zároveň je však možné pouze celou nabídku prohlížet a číst si podrobné anotace nebo recenze. Obvykle tento text provází kopie obálky publikace.  Někteří zákazníci však postrádají při tomto způsobu prodeje fyzický kontakt s knihou a zcela jedinečnou atmosféru kamenného knihkupectví.&lt;br /&gt;
Je však třeba počítat i se složitějšími postupy při reklamaci vadných výtisků a s negativy Internetu samotného – nesolidností nabídek, pomíjivostí stránek a institucí, které je prezentují.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Diskuse:Povinn%C3%BD_v%C3%BDtisk_1&amp;diff=35882</id>
		<title>Diskuse:Povinný výtisk 1</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Diskuse:Povinn%C3%BD_v%C3%BDtisk_1&amp;diff=35882"/>
		<updated>2016-06-14T08:38:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Stocklova přesunul stránku Diskuse:Povinný výtisk na Diskuse:Povinný výtisk 1: doplnění&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Děkujeme za pěkný článek, stačí už jen zapracovat na těchto věcech, aby byl hotový:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Do zahraničních příkladů doplň některou angloamerickou zemi, Francii a Německo&lt;br /&gt;
* Na konec stránky doplň seznam 2-3 souvisejících článků a 3-4 klíčová slova v tomto pořadí. Jako příklad slouží [https://wikisofia.cz/index.php/N%C3%A1pov%C4%9Bda:Vzorov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek vzorový článek].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V případě nejasností se ozvi na redakce.wikisofia@gmail.com&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
--[[Uživatel:Michal.Bily|Michal.Bily]] ([[Diskuse s uživatelem:Michal.Bily|diskuse]]) 9. 2. 2015, 09:54 (UTC)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Diskuse:Povinn%C3%BD_v%C3%BDtisk&amp;diff=35883</id>
		<title>Diskuse:Povinný výtisk</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Diskuse:Povinn%C3%BD_v%C3%BDtisk&amp;diff=35883"/>
		<updated>2016-06-14T08:38:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Stocklova přesunul stránku Diskuse:Povinný výtisk na Diskuse:Povinný výtisk 1: doplnění&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;#PŘESMĚRUJ [[Diskuse:Povinný výtisk 1]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=35266</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=35266"/>
		<updated>2016-06-03T13:23:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:dekompozice.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému ==&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Knihovní fond]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_fond&amp;diff=35265</id>
		<title>Knihovní fond</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_fond&amp;diff=35265"/>
		<updated>2016-06-03T13:19:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Knihovní fond ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vlastnosti knihovního fondu''' &lt;br /&gt;
:&lt;br /&gt;
Základní vlastností knihovního fondu je jeho dynamičnost, schopnost reagovat na požadavky čtenářů, respektovat životnost informací obsažených v dokumentech, změnu formy dokumentů, přizpůsobit se velikosti prostor dané knihovny.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Složení knihovního fondu''' &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Struktura knihovního fondu je závislá na typu a funkcích knihovny. Je samozřejmé, že jiný fond bude mít knihovna veřejná a jiný odborná. Pokud se v jedné lokalitě nachází více knihoven, je nutno složení fondů koordinovat. Je-li ve městě dobře vybavená a fungující veřejná knihovna, pak ve školní knihovně nemusí být mnoho beletrie, ale pouze dokumenty, které rozšiřují učivo. &lt;br /&gt;
Složení knihovního fondu je závislé i na počtu a složení čtenářů, případně i potenciálních uživatelů. Měli bychom přihlížet k věku čtenářů, jejich schopnostem (např. práce s výpočetní technikou), ale i k jazykovým možnostem. Tento problém se týká zejména národnostních menšin, pro které by měla být do fondu zařazována i literatura v jejich rodném jazyce.&lt;br /&gt;
V odborných knihovnách sledujeme při budování fondu gesci instituce, která knihovnu zřizuje. Struktura fondu se člení na jádro sledované tématiky, důležité jsou dokumenty z hraničních oborů a pomocných disciplin. V žádné knihovně by neměly chybět příručky, slovníky, atlasy, i když nyní při propojení na Internet tyto dokumenty můžeme využívat zdarma touto cestou.&lt;br /&gt;
Skladba knihovního fondu odpovídá druhům dokumentů, které jsou pro zaměření knihovny prioritní. V hudebních knihovnách to budou zvukové, audiovizuální nosiče a hudebniny. V technické knihovně kromě knih a časopisů také patenty, normy a firemní literatura. Ve vědecké knihovně budou preferovány časopisy (v tištěné i elektronické formě), ale také materiály z akcí (konferencí a sjezdů).&lt;br /&gt;
Zejména však struktura a velikost knihovního fondu závisí na prostorových možnostech knihovny. Na kapacitě vhodných skladů, depozitářů, velikosti volně přístupných čítáren a studoven. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle možností přístupu k fondům lze je rozdělit do dvou skupin: fond bezprostředně přístupný, fond zprostředkovaně přístupný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Fond bezprostředně přístupný'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Volný výběr – vybrané dokumenty jsou k dispozici čtenářům a půjčují se &lt;br /&gt;
Volný přístup – čtenáři jsou přístupny části fondu nebo fond celý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody: umožňuje čtenáři bezprostřední kontakt s dokumentem, inspiruje ho při výběru podobných děl. Pokud si chce čtenář pouze něco ověřit, neztrácí čas. Takto vyložený fond má mnohem větší obrat než fondy se stavěním zprostředkovaným.&lt;br /&gt;
Nevýhody: nároky na kontrolu stavění, nároky na prostor, nároky na ochranu fondu. &lt;br /&gt;
Pořádání fondu: věcné (tématické), ve veřejných knihovnách autorské&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Fond zprostředkovaně přístupný'''&lt;br /&gt;
Do tohoto fondu spadají dokumenty ve skladištích, depozitářích a vzácné knihy v trezorech.&lt;br /&gt;
Nevýhody: prostorové a časové bariéry pro čtenáře.&lt;br /&gt;
Výhody: menší nároky na prostor, minimální nároky na ochranu knižního fondu.  V nepřístupných prostorách lze udržovat nižší teploty a zabránit ztrátám.&lt;br /&gt;
Pořádání fondů: formální, nejčastěji formátově pořadové&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_fond&amp;diff=35264</id>
		<title>Knihovní fond</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_fond&amp;diff=35264"/>
		<updated>2016-06-03T13:16:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== Knihovní fond ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vlastnosti knihovního fondu ==&lt;br /&gt;
:&lt;br /&gt;
Základní vlastností knihovního fondu je jeho dynamičnost, schopnost reagovat na požadavky čtenářů, respektovat životnost informací obsažených v dokumentech, změnu formy dokumentů, přizpůsobit se velikosti prostor dané knihovny. &lt;br /&gt;
 == Složení knihovního fondu ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Struktura knihovního fondu je závislá na typu a funkcích knihovny. Je samozřejmé, že jiný fond bude mít knihovna veřejná a jiný odborná. Pokud se v jedné lokalitě nachází více knihoven, je nutno složení fondů koordinovat. Je-li ve městě dobře vybavená a fungující veřejná knihovna, pak ve školní knihovně nemusí být mnoho beletrie, ale pouze dokumenty, které rozšiřují učivo. &lt;br /&gt;
Složení knihovního fondu je závislé i na počtu a složení čtenářů, případně i potenciálních uživatelů. Měli bychom přihlížet k věku čtenářů, jejich schopnostem (např. práce s výpočetní technikou), ale i k jazykovým možnostem. Tento problém se týká zejména národnostních menšin, pro které by měla být do fondu zařazována i literatura v jejich rodném jazyce.&lt;br /&gt;
V odborných knihovnách sledujeme při budování fondu gesci instituce, která knihovnu zřizuje. Struktura fondu se člení na jádro sledované tématiky, důležité jsou dokumenty z hraničních oborů a pomocných disciplin. V žádné knihovně by neměly chybět příručky, slovníky, atlasy, i když nyní při propojení na Internet tyto dokumenty můžeme využívat zdarma touto cestou.&lt;br /&gt;
Skladba knihovního fondu odpovídá druhům dokumentů, které jsou pro zaměření knihovny prioritní. V hudebních knihovnách to budou zvukové, audiovizuální nosiče a hudebniny. V technické knihovně kromě knih a časopisů také patenty, normy a firemní literatura. Ve vědecké knihovně budou preferovány časopisy (v tištěné i elektronické formě), ale také materiály z akcí (konferencí a sjezdů).&lt;br /&gt;
Zejména však struktura a velikost knihovního fondu závisí na prostorových možnostech knihovny. Na kapacitě vhodných skladů, depozitářů, velikosti volně přístupných čítáren a studoven. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle možností přístupu k fondům lze je rozdělit do dvou skupin: fond bezprostředně přístupný, fond zprostředkovaně přístupný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fond bezprostředně přístupný&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Volný výběr – vybrané dokumenty jsou k dispozici čtenářům a půjčují se &lt;br /&gt;
Volný přístup – čtenáři jsou přístupny části fondu nebo fond celý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody: umožňuje čtenáři bezprostřední kontakt s dokumentem, inspiruje ho při výběru podobných děl. Pokud si chce čtenář pouze něco ověřit, neztrácí čas. Takto vyložený fond má mnohem větší obrat než fondy se stavěním zprostředkovaným.&lt;br /&gt;
Nevýhody: nároky na kontrolu stavění, nároky na prostor, nároky na ochranu fondu. &lt;br /&gt;
Pořádání fondu: věcné (tématické), ve veřejných knihovnách autorské&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fond zprostředkovaně přístupný&lt;br /&gt;
Do tohoto fondu spadají dokumenty ve skladištích, depozitářích a vzácné knihy v trezorech.&lt;br /&gt;
Nevýhody: prostorové a časové bariéry pro čtenáře.&lt;br /&gt;
Výhody: menší nároky na prostor, minimální nároky na ochranu knižního fondu.  V nepřístupných prostorách lze udržovat nižší teploty a zabránit ztrátám.&lt;br /&gt;
Pořádání fondů: formální, nejčastěji formátově pořadové&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Dekompozice.jpg&amp;diff=35263</id>
		<title>Soubor:Dekompozice.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Dekompozice.jpg&amp;diff=35263"/>
		<updated>2016-06-03T12:36:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_fond&amp;diff=35262</id>
		<title>Knihovní fond</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovn%C3%AD_fond&amp;diff=35262"/>
		<updated>2016-06-03T12:32:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: novy clanek&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“&lt;br /&gt;
Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich ochranu a aktualizaci a revizi.&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
1.1	Statické prvky systému &lt;br /&gt;
Knihovní fond&lt;br /&gt;
Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
Vlastnosti knihovního fondu:&lt;br /&gt;
Základní vlastností knihovního fondu je jeho dynamičnost, schopnost reagovat na požadavky čtenářů, respektovat životnost informací obsažených v dokumentech, změnu formy dokumentů, přizpůsobit se velikosti prostor dané knihovny. &lt;br /&gt;
 Složení knihovního fondu &lt;br /&gt;
Struktura knihovního fondu je závislá na typu a funkcích knihovny. Je samozřejmé, že jiný fond bude mít knihovna veřejná a jiný odborná. Pokud se v jedné lokalitě nachází více knihoven, je nutno složení fondů koordinovat. Je-li ve městě dobře vybavená a fungující veřejná knihovna, pak ve školní knihovně nemusí být mnoho beletrie, ale pouze dokumenty, které rozšiřují učivo. &lt;br /&gt;
Složení knihovního fondu je závislé i na počtu a složení čtenářů, případně i potenciálních uživatelů. Měli bychom přihlížet k věku čtenářů, jejich schopnostem (např. práce s výpočetní technikou), ale i k jazykovým možnostem. Tento problém se týká zejména národnostních menšin, pro které by měla být do fondu zařazována i literatura v jejich rodném jazyce.&lt;br /&gt;
V odborných knihovnách sledujeme při budování fondu gesci instituce, která knihovnu zřizuje. Struktura fondu se člení na jádro sledované tématiky, důležité jsou dokumenty z hraničních oborů a pomocných disciplin. V žádné knihovně by neměly chybět příručky, slovníky, atlasy, i když nyní při propojení na Internet tyto dokumenty můžeme využívat zdarma touto cestou.&lt;br /&gt;
Skladba knihovního fondu odpovídá druhům dokumentů, které jsou pro zaměření knihovny prioritní. V hudebních knihovnách to budou zvukové, audiovizuální nosiče a hudebniny. V technické knihovně kromě knih a časopisů také patenty, normy a firemní literatura. Ve vědecké knihovně budou preferovány časopisy (v tištěné i elektronické formě), ale také materiály z akcí (konferencí a sjezdů).&lt;br /&gt;
Zejména však struktura a velikost knihovního fondu závisí na prostorových možnostech knihovny. Na kapacitě vhodných skladů, depozitářů, velikosti volně přístupných čítáren a studoven. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle možností přístupu k fondům lze je rozdělit do dvou skupin: fond bezprostředně přístupný, fond zprostředkovaně přístupný.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fond bezprostředně přístupný&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Volný výběr – vybrané dokumenty jsou k dispozici čtenářům a půjčují se &lt;br /&gt;
Volný přístup – čtenáři jsou přístupny části fondu nebo fond celý.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody: umožňuje čtenáři bezprostřední kontakt s dokumentem, inspiruje ho při výběru podobných děl. Pokud si chce čtenář pouze něco ověřit, neztrácí čas. Takto vyložený fond má mnohem větší obrat než fondy se stavěním zprostředkovaným.&lt;br /&gt;
Nevýhody: nároky na kontrolu stavění, nároky na prostor, nároky na ochranu fondu. &lt;br /&gt;
Pořádání fondu: věcné (tématické), ve veřejných knihovnách autorské&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Fond zprostředkovaně přístupný&lt;br /&gt;
Do tohoto fondu spadají dokumenty ve skladištích, depozitářích a vzácné knihy v trezorech.&lt;br /&gt;
Nevýhody: prostorové a časové bariéry pro čtenáře.&lt;br /&gt;
Výhody: menší nároky na prostor, minimální nároky na ochranu knižního fondu.  V nepřístupných prostorách lze udržovat nižší teploty a zabránit ztrátám.&lt;br /&gt;
Pořádání fondů: formální, nejčastěji formátově pořadové&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalogy&lt;br /&gt;
Katalog je druh sekundárního dokumentu, který odráží konkrétní dokumentový fond a jeho vytváření se řídí pravidly. Skládá se z jednotlivých záznamů o dokumentech.&lt;br /&gt;
Katalog je selekčním nástrojem, tj. nástrojem, který umožňuje výběr relevantních dokumentů. Plní lokační a bibliografickou funkci.&lt;br /&gt;
Lokační funkce – poskytování informací o tom, zda určité hledané dílo, dílo určité tématiky, či určitého autora je v daném fondu a kde uloženo.&lt;br /&gt;
Bibliografická funkce – informuje o tom, jaké dokumenty od téhož autora, nebo určité tématiky existují. Tuto funkci plní zejména katalogy národních institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Druhy katalogů&lt;br /&gt;
V současné době je aktuální členit katalogy podle způsobu zpracování na katalogy lístkové (též  klasické) a na katalog v počítači, kde je záznam o dokumentu pouze jedenkrát &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lístkové katalogy&lt;br /&gt;
 V klasické knihovně (bez AKS) je budován systém katalogů, aby čtenáři byli schopni vyhledat dokument podle různých kritérií.Obvykle to bývá katalog jmenný a katalog předmětový i systematický.V každém z těchto katalogů je více lístků na jednu knihovní jednotku.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Lístkové katalogy členíme podle následujících hledisek:&lt;br /&gt;
 Podle druhů dotazů:&lt;br /&gt;
Katalog jmenný – abecední řazení podle autora nebo názvu či korporace&lt;br /&gt;
Katalog systematický – řazený podle klasifikace (MDT, DDT)&lt;br /&gt;
Katalog předmětový – řazení abecední podle předmětových hesel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Podle čtenářského určení&lt;br /&gt;
Katalog čtenářský- určený pouze čtenářům. Neobsahuje všechny dokumenty&lt;br /&gt;
Katalog služební- generální – obsahuje všechny dokumenty, je určen pro služební účely (zjišťování duplicity atd.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Podle rozsahu &lt;br /&gt;
Katalog dílčí – jednoho fondu (dětský katalog, katalog pobočky)&lt;br /&gt;
Katalog souhrnný – všechny fondy dané knihovny&lt;br /&gt;
Katalog souborný – katalog více institucí. &lt;br /&gt;
Katalog ústřední – katalog ústřední knihovny a všech poboček&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog v automatizovaných knihovnických systémech&lt;br /&gt;
Pro katalog se užívá vžitá zkratka OPAC – Online public access catalogue. Počítačový katalog umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Knihovny, které používají automatizovaný knihovnický systém, mohou zveřejnit svůj katalog na webové stránce. Pro tento druh někdo používá termín iPAC nebo webPAC.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V katalogu je záznam uložen pouze jedenkrát a umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Vybraná pole jsou indexována. Jsou to selekční údaje určené pro vyhledávání. Uživatel má možnost volby selekčních údajů (např. autor, název, edice, předmětové heslo atd.).  Zpočátku byly k vyhledávání  k dispozici různé techniky a nástroje ( pravo i levostranné  rozšíření, logické  operátory AND, OR, NOT).&lt;br /&gt;
Rozvoj informačních technologií umožnil nyní čtenářům nabídnout uživatelsky příjemné rozhraní. Moderní prvky WEB2.0 aplikované v knihovním elektronickém katalogu umožňují uživatelům mnohem více, mimo jiné i možnost komunikovat a spolupracovat s ostatními členy čtenářské komunity i s knihovníky samotnými při vytváření a doplňování informací k jednotlivým záznamům katalogu. &lt;br /&gt;
Vyhledávání je možné v přirozeném jazyce s automatickou úpravou termínu. K uživatelskému komfortu patří :&lt;br /&gt;
•	filtrování dotazu pomocí fasetové navigace &lt;br /&gt;
•	možnosti náhledu v podobě tag cloud.&lt;br /&gt;
•	výsledky dotazů jsou řazeny podle relevance,&lt;br /&gt;
•	RSS kanál,&lt;br /&gt;
•	možnost náhledu externích zdrojů – např. Google Books,&lt;br /&gt;
•	propojení s jinými elektronickými zdroji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Souborné katalogy&lt;br /&gt;
Souborný katalog je katalog více knihoven, vymezený geograficky, oborově, či typem knihoven nebo systémem. Záznamy obsahují nejdůležitější popisné identifikační údaje a siglu knihovny, kde se dokument nachází.&lt;br /&gt;
Funkce souborného katalogu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. lokační funkce, která umožňuje velmi rychlé zjištění, kde je relevantní dokument uložen a je-li určen k půjčování. Využívá se při meziknihovní výpůjční službě a zejména při mezinárodní meziknihovní výpůjční službě (MVS a MMVS)&lt;br /&gt;
2. podpora katalogizace je funkce, která knihovnám umožňuje sdílet záznamy&lt;br /&gt;
3. podpora akvizice – akviziční pracovník při rozhodování o nákupu knihy zjišťuje, zda není k dispozici v jiné knihovně&lt;br /&gt;
4. rekatalogizace- při retrospektivním zpracování fondů lze ze souborného katalogu přebírat záznamy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Typologie souborných katalogů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Reálný souborný katalog&lt;br /&gt;
Je reálný proto, že skutečně existuje jako systém i jako databáze. Jednotlivé knihovny  mají  své  vlastní systémy s lokálními katalogy a je jim umožněn přístup do centrálního katalogu a do jednotlivých katalogů, z kterých je složen. Nepředpokládá se používání jednotného automatizovaného knihovnického systému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Virtuální souborný katalog&lt;br /&gt;
Tento souborný katalog reprezentuje současnou úroveň technologie. Je virtuální, protože neexistuje souborný katalog, ale spojuje katalogy všech knihoven. Knihovny mají své autonomní systémy s lokálními katalogy. Mají síťový přístup a každý může komunikovat s každým. Katalogizace  je  lokální,  nemá  centrální  systém  a  každá knihovna provádí svou vlastní kontrolu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=35261</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=35261"/>
		<updated>2016-06-03T12:26:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: zalozeni stranky&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich ochranu a aktualizaci a revizi.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1.1	Statické prvky systému  Knihovní fond Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví. Vlastnosti knihovního fondu: Základní vlastností knihovního fondu je jeho dynamičnost, schopnost reagovat na požadavky čtenářů, respektovat životnost informací obsažených v dokumentech, změnu formy dokumentů, přizpůsobit se velikosti prostor dané knihovny.   Složení knihovního fondu  Struktura knihovního fondu je závislá na typu a funkcích knihovny. Je samozřejmé, že jiný fond bude mít knihovna veřejná a jiný odborná. Pokud se v jedné lokalitě nachází více knihoven, je nutno složení fondů koordinovat. Je-li ve městě dobře vybavená a fungující veřejná knihovna, pak ve školní knihovně nemusí být mnoho beletrie, ale pouze dokumenty, které rozšiřují učivo.  Složení knihovního fondu je závislé i na počtu a složení čtenářů, případně i potenciálních uživatelů. Měli bychom přihlížet k věku čtenářů, jejich schopnostem (např. práce s výpočetní technikou), ale i k jazykovým možnostem. Tento problém se týká zejména národnostních menšin, pro které by měla být do fondu zařazována i literatura v jejich rodném jazyce. V odborných knihovnách sledujeme při budování fondu gesci instituce, která knihovnu zřizuje. Struktura fondu se člení na jádro sledované tématiky, důležité jsou dokumenty z hraničních oborů a pomocných disciplin. V žádné knihovně by neměly chybět příručky, slovníky, atlasy, i když nyní při propojení na Internet tyto dokumenty můžeme využívat zdarma touto cestou. Skladba knihovního fondu odpovídá druhům dokumentů, které jsou pro zaměření knihovny prioritní. V hudebních knihovnách to budou zvukové, audiovizuální nosiče a hudebniny. V technické knihovně kromě knih a časopisů také patenty, normy a firemní literatura. Ve vědecké knihovně budou preferovány časopisy (v tištěné i elektronické formě), ale také materiály z akcí (konferencí a sjezdů). Zejména však struktura a velikost knihovního fondu závisí na prostorových možnostech knihovny. Na kapacitě vhodných skladů, depozitářů, velikosti volně přístupných čítáren a studoven.   Podle možností přístupu k fondům lze je rozdělit do dvou skupin: fond bezprostředně přístupný, fond zprostředkovaně přístupný.  Fond bezprostředně přístupný  Volný výběr – vybrané dokumenty jsou k dispozici čtenářům a půjčují se  Volný přístup – čtenáři jsou přístupny části fondu nebo fond celý.  Výhody: umožňuje čtenáři bezprostřední kontakt s dokumentem, inspiruje ho při výběru podobných děl. Pokud si chce čtenář pouze něco ověřit, neztrácí čas. Takto vyložený fond má mnohem větší obrat než fondy se stavěním zprostředkovaným. Nevýhody: nároky na kontrolu stavění, nároky na prostor, nároky na ochranu fondu.  Pořádání fondu: věcné (tématické), ve veřejných knihovnách autorské  Fond zprostředkovaně přístupný Do tohoto fondu spadají dokumenty ve skladištích, depozitářích a vzácné knihy v trezorech. Nevýhody: prostorové a časové bariéry pro čtenáře. Výhody: menší nároky na prostor, minimální nároky na ochranu knižního fondu.  V nepřístupných prostorách lze udržovat nižší teploty a zabránit ztrátám. Pořádání fondů: formální, nejčastěji formátově pořadové  Katalogy Katalog je druh sekundárního dokumentu, který odráží konkrétní dokumentový fond a jeho vytváření se řídí pravidly. Skládá se z jednotlivých záznamů o dokumentech. Katalog je selekčním nástrojem, tj. nástrojem, který umožňuje výběr relevantních dokumentů. Plní lokační a bibliografickou funkci. Lokační funkce – poskytování informací o tom, zda určité hledané dílo, dílo určité tématiky, či určitého autora je v daném fondu a kde uloženo. Bibliografická funkce – informuje o tom, jaké dokumenty od téhož autora, nebo určité tématiky existují. Tuto funkci plní zejména katalogy národních institucí.  Druhy katalogů V současné době je aktuální členit katalogy podle způsobu zpracování na katalogy lístkové (též  klasické) a na katalog v počítači, kde je záznam o dokumentu pouze jedenkrát   Lístkové katalogy  V klasické knihovně (bez AKS) je budován systém katalogů, aby čtenáři byli schopni vyhledat dokument podle různých kritérií.Obvykle to bývá katalog jmenný a katalog předmětový i systematický.V každém z těchto katalogů je více lístků na jednu knihovní jednotku.   Lístkové katalogy členíme podle následujících hledisek:  Podle druhů dotazů: Katalog jmenný – abecední řazení podle autora nebo názvu či korporace Katalog systematický – řazený podle klasifikace (MDT, DDT) Katalog předmětový – řazení abecední podle předmětových hesel   Podle čtenářského určení Katalog čtenářský- určený pouze čtenářům. Neobsahuje všechny dokumenty Katalog služební- generální – obsahuje všechny dokumenty, je určen pro služební účely (zjišťování duplicity atd.)   Podle rozsahu  Katalog dílčí – jednoho fondu (dětský katalog, katalog pobočky) Katalog souhrnný – všechny fondy dané knihovny Katalog souborný – katalog více institucí.  Katalog ústřední – katalog ústřední knihovny a všech poboček   Katalog v automatizovaných knihovnických systémech Pro katalog se užívá vžitá zkratka OPAC – Online public access catalogue. Počítačový katalog umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Knihovny, které používají automatizovaný knihovnický systém, mohou zveřejnit svůj katalog na webové stránce. Pro tento druh někdo používá termín iPAC nebo webPAC.  V katalogu je záznam uložen pouze jedenkrát a umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Vybraná pole jsou indexována. Jsou to selekční údaje určené pro vyhledávání. Uživatel má možnost volby selekčních údajů (např. autor, název, edice, předmětové heslo atd.).  Zpočátku byly k vyhledávání  k dispozici různé techniky a nástroje ( pravo i levostranné  rozšíření, logické  operátory AND, OR, NOT). Rozvoj informačních technologií umožnil nyní čtenářům nabídnout uživatelsky příjemné rozhraní. Moderní prvky WEB2.0 aplikované v knihovním elektronickém katalogu umožňují uživatelům mnohem více, mimo jiné i možnost komunikovat a spolupracovat s ostatními členy čtenářské komunity i s knihovníky samotnými při vytváření a doplňování informací k jednotlivým záznamům katalogu.  Vyhledávání je možné v přirozeném jazyce s automatickou úpravou termínu. K uživatelskému komfortu patří : •	filtrování dotazu pomocí fasetové navigace  •	možnosti náhledu v podobě tag cloud. •	výsledky dotazů jsou řazeny podle relevance, •	RSS kanál, •	možnost náhledu externích zdrojů – např. Google Books, •	propojení s jinými elektronickými zdroji.  Souborné katalogy Souborný katalog je katalog více knihoven, vymezený geograficky, oborově, či typem knihoven nebo systémem. Záznamy obsahují nejdůležitější popisné identifikační údaje a siglu knihovny, kde se dokument nachází. Funkce souborného katalogu  1. lokační funkce, která umožňuje velmi rychlé zjištění, kde je relevantní dokument uložen a je-li určen k půjčování. Využívá se při meziknihovní výpůjční službě a zejména při mezinárodní meziknihovní výpůjční službě (MVS a MMVS) 2. podpora katalogizace je funkce, která knihovnám umožňuje sdílet záznamy 3. podpora akvizice – akviziční pracovník při rozhodování o nákupu knihy zjišťuje, zda není k dispozici v jiné knihovně 4. rekatalogizace- při retrospektivním zpracování fondů lze ze souborného katalogu přebírat záznamy    Typologie souborných katalogů:  Reálný souborný katalog Je reálný proto, že skutečně existuje jako systém i jako databáze. Jednotlivé knihovny  mají  své  vlastní systémy s lokálními katalogy a je jim umožněn přístup do centrálního katalogu a do jednotlivých katalogů, z kterých je složen. Nepředpokládá se používání jednotného automatizovaného knihovnického systému.  Virtuální souborný katalog Tento souborný katalog reprezentuje současnou úroveň technologie. Je virtuální, protože neexistuje souborný katalog, ale spojuje katalogy všech knihoven. Knihovny mají své autonomní systémy s lokálními katalogy. Mají síťový přístup a každý může komunikovat s každým. Katalogizace  je  lokální,  nemá  centrální  systém  a  každá knihovna provádí svou vlastní kontrolu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=35260</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=35260"/>
		<updated>2016-06-03T12:24:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: Založena nová stránka s textem „org“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;org&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Proces_knih.png&amp;diff=35259</id>
		<title>Soubor:Proces knih.png</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Proces_knih.png&amp;diff=35259"/>
		<updated>2016-06-03T12:17:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=35258</id>
		<title>Knihovnické procesy - systémový přístup, základní rozdělení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=35258"/>
		<updated>2016-06-03T12:15:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: /* Dynamické prvky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Informační systém''' je systém, který se skládá ze vzájemně propojených prvků, ve kterých dochází k transformaci informací. Knihovna je jedním z druhů informačního systému. Výhodami systémového přístupu ke knihovnám (a k informačním systémům vůbec) jsou lepší porozumění, snadnější automatizace a grantování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. &amp;lt;i&amp;gt;Texty k přednáškám předmětu Knihovnické procesy a technologie (AIS10165)&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle zákona 257/2001 Sb. je &amp;quot;knihovnou zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím '''rovný přístup''' všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je '''zapsáno v evidenci''' knihoven&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001. Dostupné také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-257.&amp;lt;/ref&amp;gt; Knihovny jsou tedy základem rovného přístupu k informacím, který je definován jako požadavek Listiny základních práv a svobod. Mají také fungovat objektivně a bez cenzury, jelikož nejsou financovány soukromými organizacemi.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna má čtyři základní funkce: informační, vzdělávací, komunitní a sociální.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Cílem knihovny jako informačního systému je '''získat, transformovat a zpřístupnit''' informace uživatelům. Systém se skládá ze tří částí: statických a dynamických prvků a okolí systému, model vidíme na obrázku 1.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Statické prvky ==&lt;br /&gt;
Statické prvky informačního systému jsou takové prvky, ve kterých nedochází k transformaci informací. Patří mezi ně knihovní fondy, zaměstnanci, zařízení knihovny a uživatelé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 1. Knihovní fondy ===&lt;br /&gt;
Knihovním fondem rozumíme &amp;quot;odborně knihovnicky zpracovanou, uloženou a zpřístupňovanou sbírku knihovních jednotek v určité knihovně&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Knihovní fond. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000768&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do fondu patří primární a sekundární informační zdroje, tedy kromě dokumentů samotných také katalogy, databáze nebo přírůstkové a úbytkové seznamy. Fondy můžeme rozdělit na fyzické a virtuální. '''Fyzické fondy''' jsou hmotné, reálné dokumenty. '''Virtuální fondy''' pak zahrnují nejen elektronické a online zdroje a databáze, ale také dokumenty potenciálně přístupné pomocí meziknihovní výpůjční služby nebo služby document delivery service.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
Mezi zaměstnanci knihoven se nenacházejí jen '''vystudovaní knihovníci a informační pracovníci''', ve skutečnosti jsou mezi zaměstnanci v menšině. V České republice jsou k dispozici tři vysoké školy vyučující obor knihovnictví: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Slezská univerzita v Opavě, v Praze existuje také Vyšší odborná škola informačních služeb. Středních škol je v ČR osm. Knihovníci mají dále možnost se vzdělávat v rámci tzv. celoživotního vzdělávání. Tam patří např. účast na oborových konferencích, nejznámějšími jsou Knihovny současnosti, Inforum nebo Knihovny, archivy a muzea v digitálním světě.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V knihovnách jsou často zaměstnáni také &amp;quot;'''paraprofesionálové'''&amp;quot;, lidé vyškolení pro specifické služby, kteří nemají knihovnické vzdělání. Přináší tak cennou perspektivu jiných oborů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Samozřejmě v knihovnách najdeme i jiné '''odborné profese''', hlavně informační techniky, ekonomy, účetní nebo skladníky.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Velký boom zažívá '''dobrovolnictví''' v knihovnách a kulturních institucích vůbec. Provozovatelé si od toho slibují levnou pracovní sílu, ale aby dobrovolnictví fungovalo tak, jak má, je třeba dodržovat nějaké základní zásady. V prvé řadě je to profesionální řízení, které musí pamatovat na to, že dobrovolníci chtějí dělat to, co je baví, ale to nesmí narušovat chod knihovny. Dále se jedná o správnou komunikaci, která s vedením souvisí, a vytváření hodnot. Dobrovolnictví může být jak dlouhodobé, tak i jednorázové. Příkladem je živý řetěz, který vytvořili dobrovolníci při stěhování knihovny v Lounech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3. Zařízení knihovny ===&lt;br /&gt;
Zařízení knihovny velmi souvisí s její architekturou. Základní otázkou je, jak navrhnout knihovnu, aby v ní bylo vše potřebné. Každá knihovna musí mít sklad, volný výběr, počítače, multimediální zařízení a kanceláře. Dále může být přidaná studovna, tiché místo nebo relaxační prostor, např. kavárna. Velikost a propojení jednotlivých částí má velký efekt na pohodlí čtenářů, a tedy na návštěvnost knihovny. S tím těsně souvisí i způsob organizace fondu, který je nutno zvolit velmi pečlivě. Samozřejmostí by dnes měl být bezbariérový přístup, protože &amp;quot;každý desátý člověk v České republice [se] řadí mezi osoby se zdravotním postižením&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. Český statistický úřad : Excelentní organizace 2009 [online]. 30.5. 2008, aktualizováno dne 12.6. 2008 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Důležitá je také otázka, kam knihovnu ve městě postavit. Např. kopec v cestě může snížit počet uživatelů, dobrá je naopak blízkost zastávky MHD.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Uživatelé ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba lidem (čtenářům), která má plnit jejich informační potřeby. '''Procesní management''' zaručí, že všechny procesy povedou ke službě jako takové. &amp;quot;Pomáhá zvýšit celkovou efektivnost … tím, že odstraní zbytečně vykonávané procesy nebo procesy zjednoduší.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Procesní řízení. ManagementMania [online]. 2013 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/procesni-rizeni.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna by měla znát své čtenáře, ty aktuální i ty potenciální, a reagovat na jejich potřeby. Tím se zabývá tzv. komunitní role knihoven.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zároveň je velmi důležitá '''zpětná vazba''' od uživatelů, bez které nemůže fungovat žádný informační systém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky ==&lt;br /&gt;
Dynamické prvky můžeme charakterizovat jako procesy, které vedou ke službě. Z nich pak vzniká automatizovaný knihovnický systém (např. Aleph, Clavius, LANius) a další systémy na něj napojené (např. účetní nebo vyhledávací).&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Řadíme mezi ně získávání, zpracování, uložení a zpřístupnění informačních zdrojů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[File:proces kn.jpg]]&lt;br /&gt;
=== 1. Získávání informačních zdrojů, akvizice ===&lt;br /&gt;
Informační zdroj může knihovna získat několika způsoby: '''koupí''', '''výměnou mezi knihovnami''' (tento způsob se používá hlavně pro starší dokumenty nebo zaplňování mezer v periodicích), '''darem''' (jednotlivců, nakladatelství nebo odkazem z pozůstalosti) nebo '''předplacením'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V dnešní době počet titulů vydávaných v České republice roste, vybírat z takového množství není snadné. Používá se hlavně výběr podle konkrétního nakladatele, pomocí recenzí nebo systému povinných výtisků. Akvizitér musí znát zaměření svého fondu a také profil uživatelů knihovny, tedy zda jde převážně o studenty, vědce nebo o širokou veřejnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi jednotlivé činnosti akvizitéra patří profilování fondu, sledování knižního trhu, kartotéka deziderát (knih, které knihovna bude chtít koupit, ale dosud nevyšly), sledování zpětné vazby a přírůstkování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zpracování informačních zdrojů, katalogizace ===&lt;br /&gt;
Katalogizací rozumíme budování katalogu (databází) pomocí katalogizačních a indexačních pravidel, příp. metadatových standardů. Katalogizační záznamy jsou ukládány ve výměnném formátu (většinou typu MARC) a publikovány v elektronickém katalogu OPAC (Online Public Access Catalog). Katalogizační zpracování má velký vliv na vyhledávání, důležitá je '''přesnost a standardizace'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Rozlišujeme dva druhy katalogizace, kooperativní a sdílenou. '''Kooperativní katalogizace''' funguje na základě výměnného formátu, každý katalogizátor si může stáhnout cizí záznam a případně si ho dále upravit pro své potřeby. '''Sdílená katalogizace''' může probíhat jenom v případě, že knihovny používají stejný systém, např. knihovny jedné univerzity. V takovém případě katalogizátor najde zdroj v centrální databázi a pouze k němu přidá jednotku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Jejím hlavním smyslem je omezit multiplicitu při zpracování dokumentu a dosáhnout jednotnosti zpracování podle platných katalogizačních pravidel.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HEJNOVÁ, Marie a OTRUBOVÁ, Alena a SCHUSTEROVÁ, Marie. Sdílená katalogizace v systému LANius. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-12873. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12873.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3.Uložení informačních zdrojů, budování a ochrana fondů ===&lt;br /&gt;
Budování fondů řeší otázku, jak fond prakticky uložit. Důležitá je provázanost mezi katalogem a fondem. Zdroje mohou být řazeny abecedně, tematicky, podle druhů dokumentů, formátu nebo přírůstkového čísla. Na různých místech může být řazení odlišné, např. ve skladu se používá převážně přírůstkové nebo formátové řazení, ve volném výběru abecední nebo tematické.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Ochrana fondů je zásadní u fyzických i digitálních dokumentů. Všechny informační zdroje musí být chráněny před krádežemi (elektromagnetické pásky, RFID čipy) a poškozením lidmi, které je nejčastější. Před požárem chrání protipožární dveře, kovové regály nebo hlásiče požáru. Nebezpečné mohou být také nepříznivé vlivy, a to jak fyzikální, tak i biologické a chemické (zvláště ve znečištěných oblastech). Teplota nesmí přesáhnout 18°C a vlhkost 50 %, přísnější pravidla jsou pro skladování vzácných tisků a filmových pásek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Zpřístupnění informačních zdrojů, služby a marketing ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba a jako taková musí být i chápána. Existují ale velké rozdíly mezi jednotlivými typy knihoven (specializované, základní). Podle zákona 257/2001 Sb. jsou služby bezplatné, s výjimkou těch, za které může být požadována částka ve výši skutečných nákladů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi povinně '''bezplatné služby''' patří služby výpůjční (včetně meziknihovní výpůjční služby a online zdrojů dostupných zdarma), ústní rešerše a zpřístupnění vnějších informačních zdrojů (většinou se jedná o státní správu nebo samosprávu). '''Úplatu skutečně vynaložených nákladů''' mohou knihovny požadovat za reprografické a meziknihovní reprografické služby, mezinárodní meziknihovní výpůjční služby, zpřístupnění placených online zdrojů, písemné rešerše a kulturní, výchovnou a vzdělávací činnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Z hlediska marketingu je důležité zjišťování informačních potřeb uživatelů pomocí dotazníků nebo anket a propagace služeb včetně webové prezentace. A nezbytné je také sledovat zpětnou vazbu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Díky zpětné vazbě lze získávat užitečná data a podklady pro zlepšování, které jsou nezbytné k tomu, aby si knihovny udržely důležitou pozici i v budoucnu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KLAJBAN, Michal a HALADOVÁ, Julie a ŠMEHLÍK, David a Vateha a Viliam a Nápoký a Ľudovít. Sbírání zpětné vazby v knihovnách: případová studie Městské knihovny Polička. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 6 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-14240. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14240.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Okolí informačního systému ==&lt;br /&gt;
Okolí jakéhokoli informačního systému ho silně ovlivňuje. Knihovna na něj nemá vliv, ale musí počítat s jednotlivými skutečnostmi. Řadíme tam:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
* stav poznání a vzdělávání ve státě;&lt;br /&gt;
* vývoj techniky, hlavně informačních technologií;&lt;br /&gt;
* platnou legislativu;&lt;br /&gt;
* společensko-politický systém (např. totalitní režimy a cenzura);&lt;br /&gt;
* strukturu populace;&lt;br /&gt;
* tvůrce informací, knižní trh;&lt;br /&gt;
* a konečně zřizovatele knihovny, který rozhoduje o přísunu financí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související odkazy ===&lt;br /&gt;
[[Akvizice]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Bezpečnost, ochrana]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Architektura knihoven]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Meziknihovní výpůjční služba (MVS)]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Knihovnické automatizované systémy a knihovnický software]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
informační systém, informační proces, akvizice, katalogizace, uložení fondů, ochrana fondů, knihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=35257</id>
		<title>Knihovnické procesy - systémový přístup, základní rozdělení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=35257"/>
		<updated>2016-06-03T12:13:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: /* Dynamické prvky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Informační systém''' je systém, který se skládá ze vzájemně propojených prvků, ve kterých dochází k transformaci informací. Knihovna je jedním z druhů informačního systému. Výhodami systémového přístupu ke knihovnám (a k informačním systémům vůbec) jsou lepší porozumění, snadnější automatizace a grantování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. &amp;lt;i&amp;gt;Texty k přednáškám předmětu Knihovnické procesy a technologie (AIS10165)&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle zákona 257/2001 Sb. je &amp;quot;knihovnou zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím '''rovný přístup''' všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je '''zapsáno v evidenci''' knihoven&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001. Dostupné také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-257.&amp;lt;/ref&amp;gt; Knihovny jsou tedy základem rovného přístupu k informacím, který je definován jako požadavek Listiny základních práv a svobod. Mají také fungovat objektivně a bez cenzury, jelikož nejsou financovány soukromými organizacemi.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna má čtyři základní funkce: informační, vzdělávací, komunitní a sociální.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Cílem knihovny jako informačního systému je '''získat, transformovat a zpřístupnit''' informace uživatelům. Systém se skládá ze tří částí: statických a dynamických prvků a okolí systému, model vidíme na obrázku 1.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Statické prvky ==&lt;br /&gt;
Statické prvky informačního systému jsou takové prvky, ve kterých nedochází k transformaci informací. Patří mezi ně knihovní fondy, zaměstnanci, zařízení knihovny a uživatelé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 1. Knihovní fondy ===&lt;br /&gt;
Knihovním fondem rozumíme &amp;quot;odborně knihovnicky zpracovanou, uloženou a zpřístupňovanou sbírku knihovních jednotek v určité knihovně&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Knihovní fond. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000768&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do fondu patří primární a sekundární informační zdroje, tedy kromě dokumentů samotných také katalogy, databáze nebo přírůstkové a úbytkové seznamy. Fondy můžeme rozdělit na fyzické a virtuální. '''Fyzické fondy''' jsou hmotné, reálné dokumenty. '''Virtuální fondy''' pak zahrnují nejen elektronické a online zdroje a databáze, ale také dokumenty potenciálně přístupné pomocí meziknihovní výpůjční služby nebo služby document delivery service.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
Mezi zaměstnanci knihoven se nenacházejí jen '''vystudovaní knihovníci a informační pracovníci''', ve skutečnosti jsou mezi zaměstnanci v menšině. V České republice jsou k dispozici tři vysoké školy vyučující obor knihovnictví: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Slezská univerzita v Opavě, v Praze existuje také Vyšší odborná škola informačních služeb. Středních škol je v ČR osm. Knihovníci mají dále možnost se vzdělávat v rámci tzv. celoživotního vzdělávání. Tam patří např. účast na oborových konferencích, nejznámějšími jsou Knihovny současnosti, Inforum nebo Knihovny, archivy a muzea v digitálním světě.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V knihovnách jsou často zaměstnáni také &amp;quot;'''paraprofesionálové'''&amp;quot;, lidé vyškolení pro specifické služby, kteří nemají knihovnické vzdělání. Přináší tak cennou perspektivu jiných oborů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Samozřejmě v knihovnách najdeme i jiné '''odborné profese''', hlavně informační techniky, ekonomy, účetní nebo skladníky.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Velký boom zažívá '''dobrovolnictví''' v knihovnách a kulturních institucích vůbec. Provozovatelé si od toho slibují levnou pracovní sílu, ale aby dobrovolnictví fungovalo tak, jak má, je třeba dodržovat nějaké základní zásady. V prvé řadě je to profesionální řízení, které musí pamatovat na to, že dobrovolníci chtějí dělat to, co je baví, ale to nesmí narušovat chod knihovny. Dále se jedná o správnou komunikaci, která s vedením souvisí, a vytváření hodnot. Dobrovolnictví může být jak dlouhodobé, tak i jednorázové. Příkladem je živý řetěz, který vytvořili dobrovolníci při stěhování knihovny v Lounech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3. Zařízení knihovny ===&lt;br /&gt;
Zařízení knihovny velmi souvisí s její architekturou. Základní otázkou je, jak navrhnout knihovnu, aby v ní bylo vše potřebné. Každá knihovna musí mít sklad, volný výběr, počítače, multimediální zařízení a kanceláře. Dále může být přidaná studovna, tiché místo nebo relaxační prostor, např. kavárna. Velikost a propojení jednotlivých částí má velký efekt na pohodlí čtenářů, a tedy na návštěvnost knihovny. S tím těsně souvisí i způsob organizace fondu, který je nutno zvolit velmi pečlivě. Samozřejmostí by dnes měl být bezbariérový přístup, protože &amp;quot;každý desátý člověk v České republice [se] řadí mezi osoby se zdravotním postižením&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. Český statistický úřad : Excelentní organizace 2009 [online]. 30.5. 2008, aktualizováno dne 12.6. 2008 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Důležitá je také otázka, kam knihovnu ve městě postavit. Např. kopec v cestě může snížit počet uživatelů, dobrá je naopak blízkost zastávky MHD.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Uživatelé ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba lidem (čtenářům), která má plnit jejich informační potřeby. '''Procesní management''' zaručí, že všechny procesy povedou ke službě jako takové. &amp;quot;Pomáhá zvýšit celkovou efektivnost … tím, že odstraní zbytečně vykonávané procesy nebo procesy zjednoduší.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Procesní řízení. ManagementMania [online]. 2013 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/procesni-rizeni.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna by měla znát své čtenáře, ty aktuální i ty potenciální, a reagovat na jejich potřeby. Tím se zabývá tzv. komunitní role knihoven.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zároveň je velmi důležitá '''zpětná vazba''' od uživatelů, bez které nemůže fungovat žádný informační systém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky ==&lt;br /&gt;
Dynamické prvky můžeme charakterizovat jako procesy, které vedou ke službě. Z nich pak vzniká automatizovaný knihovnický systém (např. Aleph, Clavius, LANius) a další systémy na něj napojené (např. účetní nebo vyhledávací).&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Řadíme mezi ně získávání, zpracování, uložení a zpřístupnění informačních zdrojů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[:File:proces kn.jpg]]&lt;br /&gt;
=== 1. Získávání informačních zdrojů, akvizice ===&lt;br /&gt;
Informační zdroj může knihovna získat několika způsoby: '''koupí''', '''výměnou mezi knihovnami''' (tento způsob se používá hlavně pro starší dokumenty nebo zaplňování mezer v periodicích), '''darem''' (jednotlivců, nakladatelství nebo odkazem z pozůstalosti) nebo '''předplacením'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V dnešní době počet titulů vydávaných v České republice roste, vybírat z takového množství není snadné. Používá se hlavně výběr podle konkrétního nakladatele, pomocí recenzí nebo systému povinných výtisků. Akvizitér musí znát zaměření svého fondu a také profil uživatelů knihovny, tedy zda jde převážně o studenty, vědce nebo o širokou veřejnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi jednotlivé činnosti akvizitéra patří profilování fondu, sledování knižního trhu, kartotéka deziderát (knih, které knihovna bude chtít koupit, ale dosud nevyšly), sledování zpětné vazby a přírůstkování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zpracování informačních zdrojů, katalogizace ===&lt;br /&gt;
Katalogizací rozumíme budování katalogu (databází) pomocí katalogizačních a indexačních pravidel, příp. metadatových standardů. Katalogizační záznamy jsou ukládány ve výměnném formátu (většinou typu MARC) a publikovány v elektronickém katalogu OPAC (Online Public Access Catalog). Katalogizační zpracování má velký vliv na vyhledávání, důležitá je '''přesnost a standardizace'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Rozlišujeme dva druhy katalogizace, kooperativní a sdílenou. '''Kooperativní katalogizace''' funguje na základě výměnného formátu, každý katalogizátor si může stáhnout cizí záznam a případně si ho dále upravit pro své potřeby. '''Sdílená katalogizace''' může probíhat jenom v případě, že knihovny používají stejný systém, např. knihovny jedné univerzity. V takovém případě katalogizátor najde zdroj v centrální databázi a pouze k němu přidá jednotku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Jejím hlavním smyslem je omezit multiplicitu při zpracování dokumentu a dosáhnout jednotnosti zpracování podle platných katalogizačních pravidel.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HEJNOVÁ, Marie a OTRUBOVÁ, Alena a SCHUSTEROVÁ, Marie. Sdílená katalogizace v systému LANius. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-12873. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12873.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3.Uložení informačních zdrojů, budování a ochrana fondů ===&lt;br /&gt;
Budování fondů řeší otázku, jak fond prakticky uložit. Důležitá je provázanost mezi katalogem a fondem. Zdroje mohou být řazeny abecedně, tematicky, podle druhů dokumentů, formátu nebo přírůstkového čísla. Na různých místech může být řazení odlišné, např. ve skladu se používá převážně přírůstkové nebo formátové řazení, ve volném výběru abecední nebo tematické.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Ochrana fondů je zásadní u fyzických i digitálních dokumentů. Všechny informační zdroje musí být chráněny před krádežemi (elektromagnetické pásky, RFID čipy) a poškozením lidmi, které je nejčastější. Před požárem chrání protipožární dveře, kovové regály nebo hlásiče požáru. Nebezpečné mohou být také nepříznivé vlivy, a to jak fyzikální, tak i biologické a chemické (zvláště ve znečištěných oblastech). Teplota nesmí přesáhnout 18°C a vlhkost 50 %, přísnější pravidla jsou pro skladování vzácných tisků a filmových pásek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Zpřístupnění informačních zdrojů, služby a marketing ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba a jako taková musí být i chápána. Existují ale velké rozdíly mezi jednotlivými typy knihoven (specializované, základní). Podle zákona 257/2001 Sb. jsou služby bezplatné, s výjimkou těch, za které může být požadována částka ve výši skutečných nákladů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi povinně '''bezplatné služby''' patří služby výpůjční (včetně meziknihovní výpůjční služby a online zdrojů dostupných zdarma), ústní rešerše a zpřístupnění vnějších informačních zdrojů (většinou se jedná o státní správu nebo samosprávu). '''Úplatu skutečně vynaložených nákladů''' mohou knihovny požadovat za reprografické a meziknihovní reprografické služby, mezinárodní meziknihovní výpůjční služby, zpřístupnění placených online zdrojů, písemné rešerše a kulturní, výchovnou a vzdělávací činnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Z hlediska marketingu je důležité zjišťování informačních potřeb uživatelů pomocí dotazníků nebo anket a propagace služeb včetně webové prezentace. A nezbytné je také sledovat zpětnou vazbu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Díky zpětné vazbě lze získávat užitečná data a podklady pro zlepšování, které jsou nezbytné k tomu, aby si knihovny udržely důležitou pozici i v budoucnu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KLAJBAN, Michal a HALADOVÁ, Julie a ŠMEHLÍK, David a Vateha a Viliam a Nápoký a Ľudovít. Sbírání zpětné vazby v knihovnách: případová studie Městské knihovny Polička. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 6 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-14240. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14240.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Okolí informačního systému ==&lt;br /&gt;
Okolí jakéhokoli informačního systému ho silně ovlivňuje. Knihovna na něj nemá vliv, ale musí počítat s jednotlivými skutečnostmi. Řadíme tam:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
* stav poznání a vzdělávání ve státě;&lt;br /&gt;
* vývoj techniky, hlavně informačních technologií;&lt;br /&gt;
* platnou legislativu;&lt;br /&gt;
* společensko-politický systém (např. totalitní režimy a cenzura);&lt;br /&gt;
* strukturu populace;&lt;br /&gt;
* tvůrce informací, knižní trh;&lt;br /&gt;
* a konečně zřizovatele knihovny, který rozhoduje o přísunu financí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související odkazy ===&lt;br /&gt;
[[Akvizice]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Bezpečnost, ochrana]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Architektura knihoven]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Meziknihovní výpůjční služba (MVS)]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Knihovnické automatizované systémy a knihovnický software]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
informační systém, informační proces, akvizice, katalogizace, uložení fondů, ochrana fondů, knihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Proces_kn.jpg&amp;diff=35256</id>
		<title>Soubor:Proces kn.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Proces_kn.jpg&amp;diff=35256"/>
		<updated>2016-06-03T12:13:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=35255</id>
		<title>Knihovnické procesy - systémový přístup, základní rozdělení</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Knihovnick%C3%A9_procesy_-_syst%C3%A9mov%C3%BD_p%C5%99%C3%ADstup,_z%C3%A1kladn%C3%AD_rozd%C4%9Blen%C3%AD&amp;diff=35255"/>
		<updated>2016-06-03T12:12:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Stocklova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Informační systém''' je systém, který se skládá ze vzájemně propojených prvků, ve kterých dochází k transformaci informací. Knihovna je jedním z druhů informačního systému. Výhodami systémového přístupu ke knihovnám (a k informačním systémům vůbec) jsou lepší porozumění, snadnější automatizace a grantování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. &amp;lt;i&amp;gt;Texty k přednáškám předmětu Knihovnické procesy a technologie (AIS10165)&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle zákona 257/2001 Sb. je &amp;quot;knihovnou zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím '''rovný přístup''' všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je '''zapsáno v evidenci''' knihoven&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001. Dostupné také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-257.&amp;lt;/ref&amp;gt; Knihovny jsou tedy základem rovného přístupu k informacím, který je definován jako požadavek Listiny základních práv a svobod. Mají také fungovat objektivně a bez cenzury, jelikož nejsou financovány soukromými organizacemi.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna má čtyři základní funkce: informační, vzdělávací, komunitní a sociální.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Cílem knihovny jako informačního systému je '''získat, transformovat a zpřístupnit''' informace uživatelům. Systém se skládá ze tří částí: statických a dynamických prvků a okolí systému, model vidíme na obrázku 1.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Statické prvky ==&lt;br /&gt;
Statické prvky informačního systému jsou takové prvky, ve kterých nedochází k transformaci informací. Patří mezi ně knihovní fondy, zaměstnanci, zařízení knihovny a uživatelé.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 1. Knihovní fondy ===&lt;br /&gt;
Knihovním fondem rozumíme &amp;quot;odborně knihovnicky zpracovanou, uloženou a zpřístupňovanou sbírku knihovních jednotek v určité knihovně&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Knihovní fond. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000768&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt; Do fondu patří primární a sekundární informační zdroje, tedy kromě dokumentů samotných také katalogy, databáze nebo přírůstkové a úbytkové seznamy. Fondy můžeme rozdělit na fyzické a virtuální. '''Fyzické fondy''' jsou hmotné, reálné dokumenty. '''Virtuální fondy''' pak zahrnují nejen elektronické a online zdroje a databáze, ale také dokumenty potenciálně přístupné pomocí meziknihovní výpůjční služby nebo služby document delivery service.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
Mezi zaměstnanci knihoven se nenacházejí jen '''vystudovaní knihovníci a informační pracovníci''', ve skutečnosti jsou mezi zaměstnanci v menšině. V České republice jsou k dispozici tři vysoké školy vyučující obor knihovnictví: Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně a Slezská univerzita v Opavě, v Praze existuje také Vyšší odborná škola informačních služeb. Středních škol je v ČR osm. Knihovníci mají dále možnost se vzdělávat v rámci tzv. celoživotního vzdělávání. Tam patří např. účast na oborových konferencích, nejznámějšími jsou Knihovny současnosti, Inforum nebo Knihovny, archivy a muzea v digitálním světě.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V knihovnách jsou často zaměstnáni také &amp;quot;'''paraprofesionálové'''&amp;quot;, lidé vyškolení pro specifické služby, kteří nemají knihovnické vzdělání. Přináší tak cennou perspektivu jiných oborů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Samozřejmě v knihovnách najdeme i jiné '''odborné profese''', hlavně informační techniky, ekonomy, účetní nebo skladníky.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Velký boom zažívá '''dobrovolnictví''' v knihovnách a kulturních institucích vůbec. Provozovatelé si od toho slibují levnou pracovní sílu, ale aby dobrovolnictví fungovalo tak, jak má, je třeba dodržovat nějaké základní zásady. V prvé řadě je to profesionální řízení, které musí pamatovat na to, že dobrovolníci chtějí dělat to, co je baví, ale to nesmí narušovat chod knihovny. Dále se jedná o správnou komunikaci, která s vedením souvisí, a vytváření hodnot. Dobrovolnictví může být jak dlouhodobé, tak i jednorázové. Příkladem je živý řetěz, který vytvořili dobrovolníci při stěhování knihovny v Lounech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3. Zařízení knihovny ===&lt;br /&gt;
Zařízení knihovny velmi souvisí s její architekturou. Základní otázkou je, jak navrhnout knihovnu, aby v ní bylo vše potřebné. Každá knihovna musí mít sklad, volný výběr, počítače, multimediální zařízení a kanceláře. Dále může být přidaná studovna, tiché místo nebo relaxační prostor, např. kavárna. Velikost a propojení jednotlivých částí má velký efekt na pohodlí čtenářů, a tedy na návštěvnost knihovny. S tím těsně souvisí i způsob organizace fondu, který je nutno zvolit velmi pečlivě. Samozřejmostí by dnes měl být bezbariérový přístup, protože &amp;quot;každý desátý člověk v České republice [se] řadí mezi osoby se zdravotním postižením&amp;quot;.&amp;lt;ref&amp;gt;Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. Český statistický úřad : Excelentní organizace 2009 [online]. 30.5. 2008, aktualizováno dne 12.6. 2008 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3309-08.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Důležitá je také otázka, kam knihovnu ve městě postavit. Např. kopec v cestě může snížit počet uživatelů, dobrá je naopak blízkost zastávky MHD.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Uživatelé ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba lidem (čtenářům), která má plnit jejich informační potřeby. '''Procesní management''' zaručí, že všechny procesy povedou ke službě jako takové. &amp;quot;Pomáhá zvýšit celkovou efektivnost … tím, že odstraní zbytečně vykonávané procesy nebo procesy zjednoduší.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;Procesní řízení. ManagementMania [online]. 2013 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/procesni-rizeni.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Knihovna by měla znát své čtenáře, ty aktuální i ty potenciální, a reagovat na jejich potřeby. Tím se zabývá tzv. komunitní role knihoven.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zároveň je velmi důležitá '''zpětná vazba''' od uživatelů, bez které nemůže fungovat žádný informační systém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dynamické prvky ==&lt;br /&gt;
Dynamické prvky můžeme charakterizovat jako procesy, které vedou ke službě. Z nich pak vzniká automatizovaný knihovnický systém (např. Aleph, Clavius, LANius) a další systémy na něj napojené (např. účetní nebo vyhledávací).&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Řadíme mezi ně získávání, zpracování, uložení a zpřístupnění informačních zdrojů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obrázek 1&lt;br /&gt;
=== 1. Získávání informačních zdrojů, akvizice ===&lt;br /&gt;
Informační zdroj může knihovna získat několika způsoby: '''koupí''', '''výměnou mezi knihovnami''' (tento způsob se používá hlavně pro starší dokumenty nebo zaplňování mezer v periodicích), '''darem''' (jednotlivců, nakladatelství nebo odkazem z pozůstalosti) nebo '''předplacením'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
V dnešní době počet titulů vydávaných v České republice roste, vybírat z takového množství není snadné. Používá se hlavně výběr podle konkrétního nakladatele, pomocí recenzí nebo systému povinných výtisků. Akvizitér musí znát zaměření svého fondu a také profil uživatelů knihovny, tedy zda jde převážně o studenty, vědce nebo o širokou veřejnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi jednotlivé činnosti akvizitéra patří profilování fondu, sledování knižního trhu, kartotéka deziderát (knih, které knihovna bude chtít koupit, ale dosud nevyšly), sledování zpětné vazby a přírůstkování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 2. Zpracování informačních zdrojů, katalogizace ===&lt;br /&gt;
Katalogizací rozumíme budování katalogu (databází) pomocí katalogizačních a indexačních pravidel, příp. metadatových standardů. Katalogizační záznamy jsou ukládány ve výměnném formátu (většinou typu MARC) a publikovány v elektronickém katalogu OPAC (Online Public Access Catalog). Katalogizační zpracování má velký vliv na vyhledávání, důležitá je '''přesnost a standardizace'''.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Rozlišujeme dva druhy katalogizace, kooperativní a sdílenou. '''Kooperativní katalogizace''' funguje na základě výměnného formátu, každý katalogizátor si může stáhnout cizí záznam a případně si ho dále upravit pro své potřeby. '''Sdílená katalogizace''' může probíhat jenom v případě, že knihovny používají stejný systém, např. knihovny jedné univerzity. V takovém případě katalogizátor najde zdroj v centrální databázi a pouze k němu přidá jednotku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Jejím hlavním smyslem je omezit multiplicitu při zpracování dokumentu a dosáhnout jednotnosti zpracování podle platných katalogizačních pravidel.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;HEJNOVÁ, Marie a OTRUBOVÁ, Alena a SCHUSTEROVÁ, Marie. Sdílená katalogizace v systému LANius. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 8 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-12873. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12873.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 3.Uložení informačních zdrojů, budování a ochrana fondů ===&lt;br /&gt;
Budování fondů řeší otázku, jak fond prakticky uložit. Důležitá je provázanost mezi katalogem a fondem. Zdroje mohou být řazeny abecedně, tematicky, podle druhů dokumentů, formátu nebo přírůstkového čísla. Na různých místech může být řazení odlišné, např. ve skladu se používá převážně přírůstkové nebo formátové řazení, ve volném výběru abecední nebo tematické.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Ochrana fondů je zásadní u fyzických i digitálních dokumentů. Všechny informační zdroje musí být chráněny před krádežemi (elektromagnetické pásky, RFID čipy) a poškozením lidmi, které je nejčastější. Před požárem chrání protipožární dveře, kovové regály nebo hlásiče požáru. Nebezpečné mohou být také nepříznivé vlivy, a to jak fyzikální, tak i biologické a chemické (zvláště ve znečištěných oblastech). Teplota nesmí přesáhnout 18°C a vlhkost 50 %, přísnější pravidla jsou pro skladování vzácných tisků a filmových pásek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== 4. Zpřístupnění informačních zdrojů, služby a marketing ===&lt;br /&gt;
Knihovnictví je služba a jako taková musí být i chápána. Existují ale velké rozdíly mezi jednotlivými typy knihoven (specializované, základní). Podle zákona 257/2001 Sb. jsou služby bezplatné, s výjimkou těch, za které může být požadována částka ve výši skutečných nákladů.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Mezi povinně '''bezplatné služby''' patří služby výpůjční (včetně meziknihovní výpůjční služby a online zdrojů dostupných zdarma), ústní rešerše a zpřístupnění vnějších informačních zdrojů (většinou se jedná o státní správu nebo samosprávu). '''Úplatu skutečně vynaložených nákladů''' mohou knihovny požadovat za reprografické a meziknihovní reprografické služby, mezinárodní meziknihovní výpůjční služby, zpřístupnění placených online zdrojů, písemné rešerše a kulturní, výchovnou a vzdělávací činnost.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Z hlediska marketingu je důležité zjišťování informačních potřeb uživatelů pomocí dotazníků nebo anket a propagace služeb včetně webové prezentace. A nezbytné je také sledovat zpětnou vazbu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;quot;Díky zpětné vazbě lze získávat užitečná data a podklady pro zlepšování, které jsou nezbytné k tomu, aby si knihovny udržely důležitou pozici i v budoucnu.&amp;quot;&amp;lt;ref&amp;gt;KLAJBAN, Michal a HALADOVÁ, Julie a ŠMEHLÍK, David a Vateha a Viliam a Nápoký a Ľudovít. Sbírání zpětné vazby v knihovnách: případová studie Městské knihovny Polička. Ikaros [online]. 2014, ročník 18, číslo 6 [cit. 2016-01-03]. urn:nbn:cz:ik-14240. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14240.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Okolí informačního systému ==&lt;br /&gt;
Okolí jakéhokoli informačního systému ho silně ovlivňuje. Knihovna na něj nemá vliv, ale musí počítat s jednotlivými skutečnostmi. Řadíme tam:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
* stav poznání a vzdělávání ve státě;&lt;br /&gt;
* vývoj techniky, hlavně informačních technologií;&lt;br /&gt;
* platnou legislativu;&lt;br /&gt;
* společensko-politický systém (např. totalitní režimy a cenzura);&lt;br /&gt;
* strukturu populace;&lt;br /&gt;
* tvůrce informací, knižní trh;&lt;br /&gt;
* a konečně zřizovatele knihovny, který rozhoduje o přísunu financí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;kpt&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související odkazy ===&lt;br /&gt;
[[Akvizice]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Bezpečnost, ochrana]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Architektura knihoven]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Meziknihovní výpůjční služba (MVS)]]&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Knihovnické automatizované systémy a knihovnický software]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
informační systém, informační proces, akvizice, katalogizace, uložení fondů, ochrana fondů, knihovní služby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Stocklova</name></author>
		
	</entry>
</feed>