<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Tereza.Koleckova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Tereza.Koleckova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Tereza.Koleckova"/>
	<updated>2026-04-22T09:59:07Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_V%C3%BDvojov%C3%A9_psychologie&amp;diff=52811</id>
		<title>Státnicové otázky z Vývojové psychologie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_V%C3%BDvojov%C3%A9_psychologie&amp;diff=52811"/>
		<updated>2018-02-05T16:25:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Předmět a úkoly vývojové psychologie]]|| Nikola Frollová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Základní determinace vývoje psychiky a vztah hlavních determinant]] || Filatová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Východiska základních směrů ve vývojové psychologii]] || Šmitáková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Přehled diagnostických a výzkumných metod vývojové psychologie, základní typy výzkumných projektů vývojové psychologie]] ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Prenatální období a jeho členění, škodlivé faktory prenatálního vývoje]]  || Kočandrlová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Porod a novorozenecké období, porodní alternativy, novorozenecké reflexy, raný vývoj senzoriky, potřeby novorozence, počátky motivace]]   || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vliv matky na raný vývoj dítěte a na jeho socioemocionální vývoj]] || Khánská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kojenecké období, rané formy učení, vývoj lokomoce, koordinace, experimentace, hlavní znaky vývoje a činnosti dítěte do jednoho roku, předřečové projevy dítěte a jejich význam]] || Malá&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Charakteristika batolecího věku]]|| Kubešková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj řeči v 1. a 2. roce života]] || Rynešová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Charakteristické znaky dítěte předškolní věku]] || Soňa B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj morálního usuzování, jednání, cítění]] || Ondřej Heřman&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj a druhy dětské hry, různé interpretace hry]] || Odvárková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Diagnostická hodnota dětské kresby - vývojová a klinická]]  ||Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mladší školní věk, přechod od předškolního věku do školního, změny v myšlení, ve vztazích, biologických znacích, charakteristika stadia konkrétních logických operací]] || Thea Sedláčková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnost pubescenta, stadium formálních logických operací]]  || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adolescence]]  || Novotná D. &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mladá dospělost]]||Černá D.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Střední dospělost]]  || Nováková H.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozdní dospělost]] || Petra Klára Týnovská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Stárnutí a stáří, biologické, sociální a psychické aspekty, psychické schopnostní a osobnostní změny, adaptace na stáří]]  || Honza Kříž&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]]  || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Myšlenkový proud těžící z trendu zrání kognitivních struktur, podstata Piagetova přístupu k vývoji jedince, přehled fází kognitivního vývoje dle Piageta]]  || Bibiána Takáčová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Definice a různé pojetí socializace, rozdílné společensko- kulturní normy a cíle v procesu socializace, rodina jako základní socializační činitel, rodičovské výchovné postoje]]|| Ladka Jasanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vývoj sociálně-psychologických vztahů v ontogenezi]]|| V. Pivoňková&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha: Avicenum, 1983.&lt;br /&gt;
*LANGMEIER, J.; MATĚJČEK, Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974.&lt;br /&gt;
*MORGENSTERNOVÁ, M., ŠULOVÁ, L., SCHÖLL, L.: Bilingvismum a interkulturní komunikace. Praha, 1. Vyd., Wolters Kluwer, 2011, 128 str.&lt;br /&gt;
*PIAGET, J. ; INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha: SPN, 1970.&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ,L. Raný psychický vývoj dítěte, Praha, Karolinum, 2004, 2010&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ,L. Repetitorium vybraných poznatků vývojové psychologie, In: Mertin, V., Gillernová,I. (eds): Psychologie pro učitelky mateřské školy, Praha, Portál, 2003,2011&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ, L.: Morálně-etický vývoj dítěte, in: Weiss, P. a kol.: Etické otázky v  psychologii. Praha, Portál, 2011, s. 123–141, 349 str.&lt;br /&gt;
*ŠVANCARA, J. Diagnostika psychického vývoje. 3. vyd. Praha: Avicenum, 1980.&lt;br /&gt;
*VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. a II. Praha: Karolinum, 1996.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_V%C3%BDvojov%C3%A9_psychologie&amp;diff=30859</id>
		<title>Státnicové otázky z Vývojové psychologie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_V%C3%BDvojov%C3%A9_psychologie&amp;diff=30859"/>
		<updated>2016-01-31T16:32:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Předmět a úkoly vývojové psychologie]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Základní determinace vývoje psychiky a vztah hlavních determinant]] || Filatová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Východiska základních směrů ve vývojové psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Přehled diagnostických a výzkumných metod vývojové psychologie, základní typy výzkumných projektů vývojové psychologie]] || Kolečková &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Prenatální období a jeho členění, škodlivé faktory prenatálního vývoje]]  || Kočandrlová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Porod a novorozenecké období, porodní alternativy, novorozenecké reflexy, raný vývoj senzoriky, potřeby novorozence, počátky motivace]]   || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vliv matky na raný vývoj dítěte a na jeho socioemocionální vývoj]] || Khánská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kojenecké období, rané formy učení, vývoj lokomoce, koordinace, experimentace, hlavní znaky vývoje a činnosti dítěte do jednoho roku, předřečové projevy dítěte a jejich význam]] || Malá&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Charakteristika batolecího věku]]|| Kubešková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj řeči v 1. a 2. roce života]] || Rynešová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Charakteristické znaky dítěte předškolní věku]] || Soňa B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj morálního usuzování, jednání, cítění]] || Ondřej Heřman&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj a druhy dětské hry, různé interpretace hry]] || Odvárková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Diagnostická hodnota dětské kresby - vývojová a klinická]]  ||Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mladší školní věk, přechod od předškolního věku do školního, změny v myšlení, ve vztazích, biologických znacích, charakteristika stadia konkrétních logických operací]] || Thea Sedláčková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnost pubescenta, stadium formálních logických operací]]  || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adolescence]]  || Novotná D. &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mladá dospělost]]||Černá D.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Střední dospělost]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozdní dospělost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Stárnutí a stáří, biologické, sociální a psychické aspekty, psychické schopnostní a osobnostní změny, adaptace na stáří]]  || Honza Kříž&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]]  || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Myšlenkový proud těžící z trendu zrání kognitivních struktur, podstata Piagetova přístupu k vývoji jedince, přehled fází kognitivního vývoje dle Piageta]]  || Bibiána Takáčová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Definice a různé pojetí socializace, rozdílné společensko- kulturní normy a cíle v procesu socializace, rodina jako základní socializační činitel, rodičovské výchovné postoje]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vývoj sociálně-psychologických vztahů v ontogenezi]]|| &lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha: Avicenum, 1983.&lt;br /&gt;
*LANGMEIER, J.; MATĚJČEK, Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974.&lt;br /&gt;
*MORGENSTERNOVÁ, M., ŠULOVÁ, L., SCHÖLL, L.: Bilingvismum a interkulturní komunikace. Praha, 1. Vyd., Wolters Kluwer, 2011, 128 str.&lt;br /&gt;
*PIAGET, J. ; INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha: SPN, 1970.&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ,L. Raný psychický vývoj dítěte, Praha, Karolinum, 2004, 2010&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ,L. Repetitorium vybraných poznatků vývojové psychologie, In: Mertin, V., Gillernová,I. (eds): Psychologie pro učitelky mateřské školy, Praha, Portál, 2003,2011&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ, L.: Morálně-etický vývoj dítěte, in: Weiss, P. a kol.: Etické otázky v  psychologii. Praha, Portál, 2011, s. 123–141, 349 str.&lt;br /&gt;
*ŠVANCARA, J. Diagnostika psychického vývoje. 3. vyd. Praha: Avicenum, 1980.&lt;br /&gt;
*VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. a II. Praha: Karolinum, 1996.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=11332</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=11332"/>
		<updated>2014-12-04T21:02:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Život==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových a Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. Ve svých začátcích byl světově uznáván a chválen. V roce 1901 ho zvolili jako člena - korespondenta Ruské akademie věd a 1907 akademikem. 1904 mu byla udělena [[Nobelova cena]]. Obdržel doktorát Cambridgské univerzity a také členství v četných vědeckých společnostech v zahraničí. V roce 1915 byl oceněn Řádem legie cti. Pavlov se celý život snažil o rozšíření fyziologické školy po celém světe, úspěšně se mu to dařilo.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stává výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;CelySvet.cz - encyklopedie: psi, kocky, pokojove rostliny, vtipy, staty, cestovani, hry online&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje obrázků ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sanquis http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art3499&lt;br /&gt;
* Lavocedelserchio http://www.lavocedelserchio.it/vediarticolo.php?id=12544&amp;amp;page=0&amp;amp;t_a=ivan-pavlov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10217</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10217"/>
		<updated>2014-11-30T10:42:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== '''Co je úzkost?''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Tělesné projevy úzkosti'''==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Ontogeneze úzkosti''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Úzkost podle Sigmunda Freuda''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Reference''' ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10206</id>
		<title>Úzkost</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C3%9Azkost&amp;diff=10206"/>
		<updated>2014-11-30T10:36:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''&amp;lt;big&amp;gt;Co je úzkost?&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Úzkost''' je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto '''strach''' vzniká v reakci na přítomnou situaci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost i strach řadíme mezi '''primární emoce'''. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.  &amp;lt;ref&amp;gt;Stanislav Drvota. (1973). &amp;lt;i&amp;gt;Úzkost a strach&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 280 s.). Praha: Avicenum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon.&amp;lt;ref&amp;gt;Jeroným Janíček. (2008). &amp;lt;i&amp;gt;Když úzkost bolí&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  208 s.). Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Úzkost má organismus připravit na '''&amp;quot;útok nebo útěk&amp;quot;'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot;&amp;gt;Radkin Honzák. (1995). &amp;lt;i&amp;gt;Strach, tréma, úzkost a jak je zvládnout: MEDICA - Praktické rady lékaře&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd.,  70 s.). Praha: Maxdorf.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Úzkostné poruchy]] se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy. &amp;lt;ref&amp;gt;Alonso et al. (2004). &amp;lt;i&amp;gt;Prevalence of mental disorders in Europe: results from the European Study of the Epidemiology of Mental Disorders (ESEMeD) project&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Tělesné projevy úzkosti'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. zvýšené svalové napětí:''' jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Zrychlení srdeční akce:''' rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''3. Bolest na hrudi:''' jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''4. Dechové obtíže:''' člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''5. Zažívací a trávicí potíže:''' napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě:''' při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''7. Kožní příznaky:''' pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''8. Bolest hlavy:''' většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín '''&amp;quot;hat phenomenon&amp;quot;''' – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''9. Bolesti zad:''' při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''10. Mdloby:''' přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby. &amp;lt;ref name=&amp;quot;strach &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ontogeneze úzkosti'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Úzkost podle Sigmunda Freuda'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''[[Sigmund Freud]]''' předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého '''libida'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do '''[[nevědomí]]'''. Část oné pudové energie však stále zůstává ve '''[[vědomí]]''', kde se projevuje jako '''tzv. volná úzkost'''. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''1. Automatická úzkost:''' vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. '''Automatická úzkost''' může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani '''obranné mechanismy ega''', což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
:'''2. Signální úzkost:''' mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací. &amp;lt;ref&amp;gt;Alena Plháková. (2003). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 472 s.). Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8401</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8401"/>
		<updated>2014-11-15T12:25:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových a Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. Ve svých začátcích byl světově uznáván a chválen. V roce 1901 ho zvolili jako člena - korespondenta Ruské akademie věd a 1907 akademikem. 1904 mu byla udělena [[Nobelova cena]]. Obdržel doktorát Cambridgské univerzity a také členství v četných vědeckých společnostech v zahraničí. V roce 1915 byl oceněn Řádem legie cti. Pavlov se celý život snažil o rozšíření fyziologické školy po celém světe, úspěšně se mu to dařilo.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stává výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;CelySvet.cz - encyklopedie: psi, kocky, pokojove rostliny, vtipy, staty, cestovani, hry online&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje obrázků ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sanquis http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art3499&lt;br /&gt;
* Lavocedelserchio http://www.lavocedelserchio.it/vediarticolo.php?id=12544&amp;amp;page=0&amp;amp;t_a=ivan-pavlov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8400</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8400"/>
		<updated>2014-11-15T12:24:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. Ve svých začátcích byl světově uznáván a chválen. V roce 1901 ho zvolili jako člena - korespondenta Ruské akademie věd a 1907 akademikem. 1904 mu byla udělena [[Nobelova cena]]. Obdržel doktorát Cambridgské univerzity a také členství v četných vědeckých společnostech v zahraničí. V roce 1915 byl oceněn Řádem legie cti. Pavlov se celý život snažil o rozšíření fyziologické školy po celém světe, úspěšně se mu to dařilo.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stává výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;CelySvet.cz - encyklopedie: psi, kocky, pokojove rostliny, vtipy, staty, cestovani, hry online&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje obrázků ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sanquis http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art3499&lt;br /&gt;
* Lavocedelserchio http://www.lavocedelserchio.it/vediarticolo.php?id=12544&amp;amp;page=0&amp;amp;t_a=ivan-pavlov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8338</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8338"/>
		<updated>2014-11-14T20:29:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. Ve svých začátcích byl světově uznáván a chválen. V roce 1901 ho zvolili jako člena - korespondenta Ruské akademie věd a 1907 akademikem. 1904 mu byla udělena [[Nobelova cena]]. Obdržel doktorát Cambridgské univerzity a také členství v četných vědeckých společnostech v zahraničí. V roce 1915 byl oceněn Řádem legie cti. Pavlov se celý život snažil o rozšíření fyziologické školy po celém světe, úspěšně se mu to dařilo.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stává výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;CelySvet.cz - encyklopedie: psi, kocky, pokojove rostliny, vtipy, staty, cestovani, hry online&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje obrázků ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sanquis http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art3499&lt;br /&gt;
* Lavocedelserchio http://www.lavocedelserchio.it/vediarticolo.php?id=12544&amp;amp;page=0&amp;amp;t_a=ivan-pavlov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8337</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8337"/>
		<updated>2014-11-14T20:24:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. Ve svých začátcích byl světově uznáván a chválen. V roce 1901 ho zvolili jako člena - korespondenta Ruské akademie věd a 1907 akademikem. 1904 mu byla udělena [[Nobelova cena]]. Obdržel doktorát Cambridgské univerzity a také členství v četných vědeckých společnostech v zahraničí. V roce 1915 byl oceněn Řádem legie cti. Pavlov se celý život snažil o rozšíření fyziologické školy po celém světe, úspěšně se mu to dařilo.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stává výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;CelySvet.cz - encyklopedie: psi, kocky, pokojove rostliny, vtipy, staty, cestovani, hry online&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje obrázků ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sanquis http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art3499&lt;br /&gt;
* Lavocedelserchio http://www.lavocedelserchio.it/vediarticolo.php?id=12544&amp;amp;page=0&amp;amp;t_a=ivan-pavlov&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8308</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8308"/>
		<updated>2014-11-14T12:23:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. Ve svých začátcích byl světově uznáván a chválen. V roce 1901 ho zvolili jako člena - korespondenta Ruské akademie věd a 1907 akademikem. 1904 mu byla udělena [[Nobelova cena]]. Obdržel doktorát Cambridgské univerzity a také členství v četných vědeckých společnostech v zahraničí. V roce 1915 byl oceněn Řádem legie cti. Pavlov se celý život snažil o rozšíření fyziologické školy po celém světe, úspěšně se mu to dařilo.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stává výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;celysvet &amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;CelySvet.cz - encyklopedie: psi, kocky, pokojove rostliny, vtipy, staty, cestovani, hry online&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8307</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8307"/>
		<updated>2014-11-14T12:14:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. Ve svých začátcích byl světově uznáván a chválen. V roce 1901 ho zvolili jako člena - korespondenta Ruské akademie věd a 1907 akademikem. 1904 mu byla udělena [[Nobelova cena]]. Obdržel doktorát Cambridgské univerzity a také členství v četných vědeckých společnostech v zahraničí. V roce 1915 byl oceněn Řádem legie cti. Pavlov se celý život snažil o rozšíření fyziologické školy po celém světe, úspěšně se mu to dařilo.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stává výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;CelySvet.cz - encyklopedie: psi, kocky, pokojove rostliny, vtipy, staty, cestovani, hry online&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8306</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8306"/>
		<updated>2014-11-14T12:11:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. Ve svých začátcích byl světově uznáván a chválen. V roce 1901 ho zvolili jako člena - korespondenta Ruské akademie věd a 1907 akademikem. 1904 mu byla udělena [[Nobelova cena]]. Obdržel doktorát Cambridgské univerzity a také členství v četných vědeckých společnostech v zahraničí. V roce 1915 byl oceněn Řádem legie cti. Pavlov se celý život snažil o rozšíření fyziologické školy po celém světe, úspěšně se mu to dařilo.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stává výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8305</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8305"/>
		<updated>2014-11-14T12:06:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a ocenění''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době se stávám výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8304</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8304"/>
		<updated>2014-11-14T11:55:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a současnost''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. V současné době se stávám výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8303</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8303"/>
		<updated>2014-11-14T11:55:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa.  &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a současnost''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. V současné době se stávám výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8302</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8302"/>
		<updated>2014-11-14T11:55:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa.  &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a současnost''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. V současné době se stávám výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8301</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8301"/>
		<updated>2014-11-14T11:54:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov.  &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa.  &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a současnost''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. V současné době se stávám výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8300</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8300"/>
		<updated>2014-11-14T11:51:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa.  &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a současnost''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. V současné době se stávám výzkumným námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8299</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8299"/>
		<updated>2014-11-14T11:40:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa.  &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a současnost''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. V současné době se stávám výzkumný námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; &amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8298</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8298"/>
		<updated>2014-11-14T11:39:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa.  &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Ivan Petrovič Pavlov&amp;lt;/i&amp;gt;.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''== Pavlov a současnost =='''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeden z hlavních představitelů reflexní školy, který ovlivnil řadu lidí a z jeho fyziologické školy vyšlo mnoho úspěšných žáků. Ve 20. století patřil mezi úspěšně citované psychology. V současné době se stávám výzkumný námětem především emoční podmiňování, které ovlivňuje lidské citové prožívání. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; &amp;lt;ref&amp;gt;Haggbloom Steven J.,  Warnick  Renee,  Warnick  Jason E.,  Jones  Vinessa K.,  Yarbrough  Gary L.,  Russell  Tenea M.,  Borecky  Chris M.,  McGahhey  Reagan,  L  John,  Powell  III,  Beavers  Jamie, &amp;amp;amp;  Monte  Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. &amp;lt;i&amp;gt;Review of General Psychology&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8297</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8297"/>
		<updated>2014-11-14T11:16:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Komunisticka strana dohlížela na to, aby Pavlov i jeho spolupracovníci měli pro výzkum neomezený prostor. Sovětský svaz se tak stal centrem pro studium fyziologie. Pavlovova fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8296</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8296"/>
		<updated>2014-11-14T10:57:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Pavlov a komunismus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov byl poměrně odměřený k Velké řijnové socialistické revoluci v roce 1917. Dokonce napsal dopis Stalinovi, ve kterém vyložil nesouhlas s tím, že na ruských univerzitách mohou učit pouze komunisté. Lenin i Stalin stáli na straně Pavlova a velice ho podporovali v jeho činnosti. I proto, že Pavlov byl důsledný materialista a objektivní vědec, sám byl však proti komunismu. Jeho fyziologie vyšší nervové činnosti se postupně stala naukou psychologie v Sovětském svazu a později i v zemích sovětského bloku včetně Československa.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8295</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8295"/>
		<updated>2014-11-14T10:49:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené [[chování]] a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Sangvinik]]: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* [[Flegmatik]]: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* [[Melancholik]]: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* [[Cholerik]]: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné [[myšlení]], zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex, [[neuróza]], Hippokratova typologie temperamentu, [[temperament]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8294</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8294"/>
		<updated>2014-11-14T10:47:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8293</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8293"/>
		<updated>2014-11-14T10:45:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se snažil svůj objev vysvětlit čistě z fyziologického hlediska a to na základě měřitelných tělesných reakcí a vnějších stimulů. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8292</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8292"/>
		<updated>2014-11-14T10:39:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8291</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8291"/>
		<updated>2014-11-14T10:38:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum. Často pasivní. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8289</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8289"/>
		<updated>2014-11-14T10:33:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již ''naučená''. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. „Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum. Často pasivní. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8288</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8288"/>
		<updated>2014-11-14T10:33:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. „Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum. Často pasivní. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8287</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8287"/>
		<updated>2014-11-14T10:31:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. „Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum. Často pasivní. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8286</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8286"/>
		<updated>2014-11-14T10:30:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. „Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum. Často pasivní. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8285</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8285"/>
		<updated>2014-11-14T10:29:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. „Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum. Často pasivní. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8284</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8284"/>
		<updated>2014-11-14T10:29:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999)&amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. „Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum. Často pasivní. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k s neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007).&amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8283</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8283"/>
		<updated>2014-11-14T10:27:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Neurózy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. „Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše. &lt;br /&gt;
* Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit. &lt;br /&gt;
⇒	u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy&lt;br /&gt;
* Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum. Často pasivní. Slabé podráždění.&lt;br /&gt;
* Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy. &lt;br /&gt;
⇒	mají větší sklon k s neuróze &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem  dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. &amp;lt;ref&amp;gt;Nelešovská Alena. (2005). &amp;lt;i&amp;gt;Pedagogická komunikace v teorii a praxi&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal Jan. (2007). &amp;lt;i&amp;gt;Speciální psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8282</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8282"/>
		<updated>2014-11-14T09:00:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov''' (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Pavlov Ivan Petrovich, &amp;amp; Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8281</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8281"/>
		<updated>2014-11-14T08:57:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov'''(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936), byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PAVLOV, Ivan Petrovich a G ANREP. Conditioned reflexes. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2003, xv, 430 p. ISBN 0486430936.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8280</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8280"/>
		<updated>2014-11-14T08:54:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov'''(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936), byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&lt;br /&gt;
* Fraňková Slávka, &amp;amp; Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Položka odrážkového seznamu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PAVLOV, Ivan Petrovich a G ANREP. Conditioned reflexes. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2003, xv, 430 p. ISBN 0486430936.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8279</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8279"/>
		<updated>2014-11-14T08:50:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov'''(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936), byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;name=&amp;quot;historyofpsychology &amp;quot;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.&amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot;&amp;gt;Plháková Alena. (2011). &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Nolen-Hoeksema Susan. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;dejinypsychologie &amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref name=&amp;quot;obecnapsychologie &amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Fraňková Slávka, &amp;amp;amp;  Bičík Vítězslav. (1999). &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s. Psyché (Grada). ISBN 802470871x.&lt;br /&gt;
* NOLEN-HOEKSEMA, Susan. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Vyd. 3., přeprac. Překlad Hana Antonínová. Praha: Portál, 2012, 884 s. ISBN 9788026200833.&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. 2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 437 p. ISBN 8020006257.&lt;br /&gt;
* BENJAFIELD, John G. A history of psychology. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s. ISBN 978-0-19-543021-9.&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s. ISBN 978-80-200-1499-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PAVLOV, Ivan Petrovich a G ANREP. Conditioned reflexes. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2003, xv, 430 p. ISBN 0486430936.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8278</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8278"/>
		<updated>2014-11-14T08:35:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov'''(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936), byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt;, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Benjafield John G. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Plháková Alena. (2006). &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s. Psyché (Grada). ISBN 802470871x.&lt;br /&gt;
* NOLEN-HOEKSEMA, Susan. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Vyd. 3., přeprac. Překlad Hana Antonínová. Praha: Portál, 2012, 884 s. ISBN 9788026200833.&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. 2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 437 p. ISBN 8020006257.&lt;br /&gt;
* BENJAFIELD, John G. A history of psychology. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s. ISBN 978-0-19-543021-9.&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s. ISBN 978-80-200-1499-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PAVLOV, Ivan Petrovich a G ANREP. Conditioned reflexes. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2003, xv, 430 p. ISBN 0486430936.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8269</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8269"/>
		<updated>2014-11-13T20:37:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;                                                                                              &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
'''Ivan Petrovič Pavlov'''(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936), byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Život''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Klasické podmiňování''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== '''Orientačně-pátrací reflex''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s. Psyché (Grada). ISBN 802470871x.&lt;br /&gt;
* NOLEN-HOEKSEMA, Susan. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Vyd. 3., přeprac. Překlad Hana Antonínová. Praha: Portál, 2012, 884 s. ISBN 9788026200833.&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. 2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 437 p. ISBN 8020006257.&lt;br /&gt;
* BENJAFIELD, John G. A history of psychology. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s. ISBN 978-0-19-543021-9.&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s. ISBN 978-80-200-1499-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Doporučená literatura ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PAVLOV, Ivan Petrovich a G ANREP. Conditioned reflexes. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2003, xv, 430 p. ISBN 0486430936.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8264</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8264"/>
		<updated>2014-11-13T19:50:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s. Psyché (Grada). ISBN 802470871x.&lt;br /&gt;
* NOLEN-HOEKSEMA, Susan. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Vyd. 3., přeprac. Překlad Hana Antonínová. Praha: Portál, 2012, 884 s. ISBN 9788026200833.&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. 2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 437 p. ISBN 8020006257.&lt;br /&gt;
* BENJAFIELD, John G. A history of psychology. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s. ISBN 978-0-19-543021-9.&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s. ISBN 978-80-200-1499-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Doporučená literatura&amp;lt;/big&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PAVLOV, Ivan Petrovich a G ANREP. Conditioned reflexes. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2003, xv, 430 p. ISBN 0486430936.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Související články&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Klíčová slova&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8263</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8263"/>
		<updated>2014-11-13T19:46:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s. Psyché (Grada). ISBN 802470871x.&lt;br /&gt;
* NOLEN-HOEKSEMA, Susan. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Vyd. 3., přeprac. Překlad Hana Antonínová. Praha: Portál, 2012, 884 s. ISBN 9788026200833.&lt;br /&gt;
* NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. 2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1. Praha: Academia, 1997, 437 p. ISBN 8020006257.&lt;br /&gt;
* BENJAFIELD, John G. A history of psychology. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s. ISBN 978-0-19-543021-9.&lt;br /&gt;
* PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s. ISBN 978-80-200-1499-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Související články&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Klíčová slova&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8260</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8260"/>
		<updated>2014-11-13T19:42:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Položka odrážkového seznamu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Související články&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Klíčová slova&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[behaviorismus]], Charles Darwin, podmiňování,[[učení]], klasické podmiňování, asociační učení, [[reflex]], nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8257</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8257"/>
		<updated>2014-11-13T19:38:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Související články&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8256</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8256"/>
		<updated>2014-11-13T19:38:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Související články&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8252</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8252"/>
		<updated>2014-11-13T19:36:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Související články&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8250</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8250"/>
		<updated>2014-11-13T19:34:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Související články&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8249</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8249"/>
		<updated>2014-11-13T19:33:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Související články&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Učení]]&lt;br /&gt;
* [[Pozornost]]&lt;br /&gt;
* [[Behaviorismus]]&lt;br /&gt;
* [[Reflex]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8247</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8247"/>
		<updated>2014-11-13T19:29:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Související články&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8246</id>
		<title>Ivan Petrovič Pavlov</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovi%C4%8D_Pavlov&amp;diff=8246"/>
		<updated>2014-11-13T19:26:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Tereza.Koleckova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Ivan Petrovič Pavlov'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;                                                                                                &lt;br /&gt;
[[Soubor:Ivan Petrovič Pavlov|rám|[[File:Pavlov.jpg|200px]]]] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
(14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- významný představitel neurofyziologie, lékař, předchůdce behaviorismu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Život'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologigii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný [[reflex]] a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. &amp;lt;ref&amp;gt;PALMES DANIEL. Ivan Petrovich Pavlov. &amp;lt;i&amp;gt;Journal of Investigative Surgery&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 13, issue 2, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1080/089419300272096.&amp;lt;/ref&amp;gt;    &amp;lt;ref&amp;gt;BENJAFIELD JOHN G. &amp;lt;i&amp;gt;A history of psychology&amp;lt;/i&amp;gt;. 3rd ed. Don Mills: Oxford University Press, 2010, xvi, 504 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Klasické podmiňování'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém ''pohledu'' na misku s potravou. Toto zjištění označil jako '''podmiňování''' a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů [[učení]]: [[Klasické podmiňování]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Klasické podmiňování]] zařadil mezi formy asociačního [[učení]], při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základně opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný [[reflex]] do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů: &lt;br /&gt;
      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný podnět''': Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Nepodmíněný [[reflex]]''': Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný podnět''': Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Podmíněný [[reflex]]''': Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolá podmíněným podnětem. Odezva je zde již &amp;lt;big&amp;gt;naučená&amp;lt;/big&amp;gt;. V Pavlovových experimentech je to opět slinění. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Soubor:Pes u pracovního stolu|náhled|[[File:pes.jpg|200px]]]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Dějiny psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;NOLEN-HOEKSEMA SUSAN. &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie Atkinsonové a Hilgarda&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 3., přeprac. Praha: Portál, 2012, 884 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;CLARK ROBERT E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. &amp;lt;i&amp;gt;Integrative Physiological&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. vol. 39, issue 4, undefined [cit. 2014-11-13]. DOI: 10.1007/bf02734167.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''Orientačně-pátrací reflex'''&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený [[instinkt]], který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší [[učení]] a zlepšené [[vnímání]] podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: &amp;quot;Co to asi je?&amp;quot; Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou [[pozornost]]. &amp;lt;ref&amp;gt;PLHÁKOVÁ ALENA. &amp;lt;i&amp;gt;Učebnice obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011, 472 s.&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt; FRAŇKOVÁ SLÁVKA a  BIČÍK VÍTĚZSLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Srovnávací psychologie a základy etologie&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Reference&amp;lt;/big&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;Použitá literatura&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tereza.Koleckova</name></author>
		
	</entry>
</feed>