<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Thrychova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Thrychova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Thrychova"/>
	<updated>2026-04-22T02:07:24Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%A1_knihovna&amp;diff=11173</id>
		<title>Veřejná knihovna</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%A1_knihovna&amp;diff=11173"/>
		<updated>2014-12-02T20:02:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Veřejná knihovna je knihovnou, která zpřístupňuje své fondy široké veřejnosti a poskytuje řadu s tím spojených služeb. Je institucí financovanou z veřejných rozpočtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
První veřejná knihovna se objevuje již v Řím - 39. př. n. l., zakladatelem byl básník Gaius Asinius Polio (realizoval nápad Caesara). Další veřejné knihovny byly otázkou až pozdního středověku (Anglie, 15. st.). Až do 18. století, kdy se začalo půjčovat absenčně, v nich ovšem byly knihy připoutány řetězy. V roce 1850 byl potom v Británii vydán první Public Libraries Act, který povoloval městům zakládat veřejné knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poslání ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vzdělávání  ===&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny by měly spolupracovat s ostatními vzdělávacími institucemi nejen ve výuce informační gramotnosti, ale i na kampaních podporujících obecnou gramotnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 16-17&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== [[Pojem informace jak jej chápe informační věda a související obory|Informace]]  ===&lt;br /&gt;
Informace jsou zpřístupňovány všem bez rozdílu. Knihovny spolupracují s dalšími institucemi, aby dostupné zdroje byly co nejlépe využívány. Zajišťují přístup k široké škále informačních zdrojů klasických a díky internetu také zdrojů elektronických. Veřejná knihovna zvláště odpovídá za shromažďování a zpřístupňování lokálních informací, uchovává materiály týkající se historie obce. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 18-19&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní rozvoj  ===&lt;br /&gt;
Osobní rozvoj je realizován zprostředkováním dokumentů a rovněž pomocí vzdělávacích zaměřených na děti i dospělé. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kulturní rozvoj ===&lt;br /&gt;
Veřejná knihovna spolupracuje s místními kulturními organizacemi na podporování rozvoje kultury a umění a upevňování kulturní identity místní komunity. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 21&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociální role ===&lt;br /&gt;
Veřejná knihovna hraje v obci velmi důležitou roli komunitního centra a místa setkávání. Lidé zde tráví svůj volný čas, chodí se sem vzdělávat, jen posedět a popovídat si. Tomu dnes odpovídá i jejich architektonické prostorové řešení &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 22&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Služby ==&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny nabízejí svým návštěvníkům mnoho služeb, těmi nejdůležitějšími jsou služby:&lt;br /&gt;
* výpůjční (prezenčně/absenčně)&lt;br /&gt;
* získání dokumentu z jiné knihovny - MVS a pod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprografické&lt;br /&gt;
* referenční/ konzultační&lt;br /&gt;
* přístup na internet&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné knihovny v České republice ==&lt;br /&gt;
V České republice slouží nejširší veřejnosti více než 6000 knihoven, jejichž služby využívá 40% dospělé populace a většina dětí a mládeže. Podmínky provozování veřejných knihoven v ČR řeší Knihovní zákon 257/2001 Sb. – zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. &amp;lt;ref&amp;gt;Zákon 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zřizovatelé veřejných knihoven ===&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny v ČR mohou mít různé zřizovatele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Knihovny zřizované ministerstvem kultury ====&lt;br /&gt;
* [http://www.nkp.cz/ Národní knihovna ČR]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.ktn.cz/index Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [https://www.mzk.cz/ Moravská zemská knihovna v Brně]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Krajské knihovny ====&lt;br /&gt;
Knihovny zřizované jednotlivými kraji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Základní knihovny ====&lt;br /&gt;
Knihovny zřizované jednotlivými obcemi.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Specializované knihovny ====&lt;br /&gt;
Jde o knihovny zaměřené na jednotlivé obory lidského vědění  - [[Technické knihovny|knihovny technické]], [[Lékařské knihovny|lékařské]], právnické, pedagogické, zemědělské, potravinářské, muzejní atd. nebo knihovny Akademie věd ČR ). Zde může být zřizovatelem například univerzita, [[Muzea|muzeum]], Akademie věd... &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====  ====&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011 – 2015 včetně internetizace knihoven. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/literatura-a-knihovny/Koncepce_rozvoje_knihoven_2011-2015.pdf &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/Manifest_UNESCO.htm &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA. 2., zcela přeprac. vyd. Editor Christie Koontz, Barbara Gubbin. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2012, 203 s. ISBN 978-80-7050-612-7.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zákon 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/Zakon257.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
[http://archiv.knihovny.cz/co-to-je-knihovna/system-knihoven-v-cr KNIHOVNY.CZ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Knihovny jako fyzické sbírky]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%A1_knihovna&amp;diff=11172</id>
		<title>Veřejná knihovna</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%A1_knihovna&amp;diff=11172"/>
		<updated>2014-12-02T19:59:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Veřejná knihovna je knihovnou, která zpřístupňuje své fondy široké veřejnosti a poskytuje řadu s tím spojených služeb. Je institucí financovanou z veřejných rozpočtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
První veřejná knihovna se objevuje již v Řím - 39. př. n. l., zakladatelem byl básník Gaius Asinius Polio (realizoval nápad Caesara). Další veřejné knihovny byly otázkou až pozdního středověku (Anglie, 15. st.). Až do 18. století, kdy se začalo půjčovat absenčně, v nich ovšem byly knihy připoutány řetězy. V roce 1850 byl potom v Británii vydán první Public Libraries Act, který povoloval městům zakládat veřejné knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poslání ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vzdělávání  ===&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny by měly spolupracovat s ostatními vzdělávacími institucemi nejen ve výuce informační gramotnosti, ale i na kampaních podporujících obecnou gramotnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 16-17&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace  ===&lt;br /&gt;
Informace jsou zpřístupňovány všem bez rozdílu. Knihovny spolupracují s dalšími institucemi, aby dostupné zdroje byly co nejlépe využívány. Zajišťují přístup k široké škále informačních zdrojů klasických a díky internetu také zdrojů elektronických. Veřejná knihovna zvláště odpovídá za shromažďování a zpřístupňování lokálních informací, uchovává materiály týkající se historie obce. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 18-19&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní rozvoj  ===&lt;br /&gt;
Osobní rozvoj je realizován zprostředkováním dokumentů a rovněž pomocí vzdělávacích zaměřených na děti i dospělé. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kulturní rozvoj ===&lt;br /&gt;
Veřejná knihovna spolupracuje s místními kulturními organizacemi na podporování rozvoje kultury a umění a upevňování kulturní identity místní komunity. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 21&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociální role ===&lt;br /&gt;
Veřejná knihovna hraje v obci velmi důležitou roli komunitního centra a místa setkávání. Lidé zde tráví svůj volný čas, chodí se sem vzdělávat, jen posedět a popovídat si. Tomu dnes odpovídá i jejich architektonické prostorové řešení &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 22&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Služby ==&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny nabízejí svým návštěvníkům mnoho služeb, těmi nejdůležitějšími jsou služby:&lt;br /&gt;
* výpůjční (prezenčně/absenčně)&lt;br /&gt;
* získání dokumentu z jiné knihovny - MVS a pod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprografické&lt;br /&gt;
* referenční/ konzultační&lt;br /&gt;
* přístup na internet&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné knihovny v České republice ==&lt;br /&gt;
V České republice slouží nejširší veřejnosti více než 6000 knihoven, jejichž služby využívá 40% dospělé populace a většina dětí a mládeže. Podmínky provozování veřejných knihoven v ČR řeší Knihovní zákon 257/2001 Sb. – zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. &amp;lt;ref&amp;gt;Zákon 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zřizovatelé veřejných knihoven ===&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny v ČR mohou mít různé zřizovatele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Knihovny zřizované ministerstvem kultury ====&lt;br /&gt;
* [http://www.nkp.cz/ Národní knihovna ČR]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.ktn.cz/index Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [https://www.mzk.cz/ Moravská zemská knihovna v Brně]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Krajské knihovny ====&lt;br /&gt;
Knihovny zřizované jednotlivými kraji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Základní knihovny ====&lt;br /&gt;
Knihovny zřizované jednotlivými obcemi.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Specializované knihovny ====&lt;br /&gt;
Jde o knihovny zaměřené na jednotlivé obory lidského vědění  - [[Technické knihovny|knihovny technické]], [[Lékařské knihovny|lékařské]], právnické, pedagogické, zemědělské, potravinářské, muzejní atd. nebo knihovny Akademie věd ČR ). Zde může být zřizovatelem například univerzita, [[Muzea|muzeum]], Akademie věd... &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====  ====&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011 – 2015 včetně internetizace knihoven. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/literatura-a-knihovny/Koncepce_rozvoje_knihoven_2011-2015.pdf &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/Manifest_UNESCO.htm &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA. 2., zcela přeprac. vyd. Editor Christie Koontz, Barbara Gubbin. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2012, 203 s. ISBN 978-80-7050-612-7.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zákon 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/Zakon257.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
[http://archiv.knihovny.cz/co-to-je-knihovna/system-knihoven-v-cr KNIHOVNY.CZ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Knihovny jako fyzické sbírky]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%A1_knihovna&amp;diff=11171</id>
		<title>Veřejná knihovna</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ve%C5%99ejn%C3%A1_knihovna&amp;diff=11171"/>
		<updated>2014-12-02T19:56:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Veřejná knihovna je knihovnou, která zpřístupňuje své fondy široké veřejnosti a poskytuje řadu s tím spojených služeb. Je institucí financovanou z veřejných rozpočtů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
První veřejná knihovna se objevuje již v Řím - 39. př. n. l., zakladatelem byl básník Gaius Asinius Polio (realizoval nápad Caesara). Další veřejné knihovny byly otázkou až pozdního středověku (Anglie, 15. st.). Až do 18. století, kdy se začalo půjčovat absenčně, v nich ovšem byly knihy připoutány řetězy. V roce 1850 byl potom v Británii vydán první Public Libraries Act, který povoloval městům zakládat veřejné knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Poslání ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vzdělávání  ===&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny by měly spolupracovat s ostatními vzdělávacími institucemi nejen ve výuce informační gramotnosti, ale i na kampaních podporujících obecnou gramotnost.&amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 16-17&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Informace  ===&lt;br /&gt;
Informace jsou zpřístupňovány všem bez rozdílu. Knihovny spolupracují s dalšími institucemi, aby dostupné zdroje byly co nejlépe využívány. Zajišťují přístup k široké škále informačních zdrojů klasických a díky internetu také zdrojů elektronických. Veřejná knihovna zvláště odpovídá za shromažďování a zpřístupňování lokálních informací, uchovává materiály týkající se historie obce. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 18-19&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Osobní rozvoj  ===&lt;br /&gt;
Osobní rozvoj je realizován zprostředkováním dokumentů a rovněž pomocí vzdělávacích zaměřených na děti i dospělé. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 20&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kulturní rozvoj ===&lt;br /&gt;
Veřejná knihovna spolupracuje s místními kulturními organizacemi na podporování rozvoje kultury a umění a upevňování kulturní identity místní komunity. &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 21&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociální role ===&lt;br /&gt;
Veřejná knihovna hraje v obci velmi důležitou roli komunitního centra a místa setkávání. Lidé zde tráví svůj volný čas, chodí se sem vzdělávat, jen posedět a popovídat si. Tomu dnes odpovídá i jejich architektonické prostorové řešení &amp;lt;ref&amp;gt;Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 22&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Služby ==&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny nabízejí svým návštěvníkům mnoho služeb, těmi nejdůležitějšími jsou služby:&lt;br /&gt;
* výpůjční (prezenčně/absenčně)&lt;br /&gt;
* získání dokumentu z jiné knihovny - MVS a pod.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* reprografické&lt;br /&gt;
* referenční/ konzultační&lt;br /&gt;
* přístup na internet&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Veřejné knihovny v České republice ==&lt;br /&gt;
V České republice slouží nejširší veřejnosti více než 6000 knihoven, jejichž služby využívá 40% dospělé populace a většina dětí a mládeže. Podmínky provozování veřejných knihoven v ČR řeší Knihovní zákon 257/2001 Sb. – zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. &amp;lt;ref&amp;gt;Zákon 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zřizovatelé veřejných knihoven ===&lt;br /&gt;
Veřejné knihovny v ČR mohou mít různé zřizovatele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Knihovny zřizované ministerstvem kultury ====&lt;br /&gt;
* [http://www.nkp.cz/ Národní knihovna ČR]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.ktn.cz/index Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [https://www.mzk.cz/ Moravská zemská knihovna v Brně]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Krajské knihovny ====&lt;br /&gt;
Knihovny zřizované jednotlivými kraji.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Základní knihovny ====&lt;br /&gt;
Knihovny zřizované jednotlivými obcemi.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Specializované knihovny ====&lt;br /&gt;
Jde o knihovny zaměřené na jednotlivé obory lidského vědění  - knihovny technické, lékařské, právnické, pedagogické, zemědělské, potravinářské, muzejní atd. nebo knihovny Akademie věd ČR ). Zde může být zřizovatelem například univerzita, muzeum, Akademie věd... &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====  ====&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011 – 2015 včetně internetizace knihoven. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/literatura-a-knihovny/Koncepce_rozvoje_knihoven_2011-2015.pdf &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/Manifest_UNESCO.htm &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA. 2., zcela přeprac. vyd. Editor Christie Koontz, Barbara Gubbin. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2012, 203 s. ISBN 978-80-7050-612-7.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zákon 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/Zakon257.htm&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
[http://archiv.knihovny.cz/co-to-je-knihovna/system-knihoven-v-cr KNIHOVNY.CZ]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Knihovny jako fyzické sbírky]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11170</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11170"/>
		<updated>2014-12-02T19:50:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v [[Elektronické zdroje|elektronické]] i [[Tištěné zdroje|tištěné]] podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;''&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;''&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt; k závěru definice. &lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|autorskými právy]]. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány [[Veřejné knihovny|knihovnami]] nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;ref&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;ref&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie.&amp;lt;ref&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;ref&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;ref&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11169</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11169"/>
		<updated>2014-12-02T19:49:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v [[Elektronické zdroje|elektronické]] i [[Tištěné zdroje|tištěné]] podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;''&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;''&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt; k závěru definice. &lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|autorskými právy]]. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány [[Veřejné knihovny|knihovnami]] nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;ref&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;ref&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie.&amp;lt;ref&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;ref&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;ref&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11168</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11168"/>
		<updated>2014-12-02T19:46:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v [[Elektronické zdroje|elektronické]] i [[Tištěné zdroje|tištěné]] podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt; k závěru definice. &lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|autorskými právy]]. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány [[Veřejné knihovny|knihovnami]] nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;ref&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;ref&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;ref&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;ref&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;ref&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11167</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11167"/>
		<updated>2014-12-02T19:43:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v [[Elektronické zdroje|elektronické]] i [[Tištěné zdroje|tištěné]] podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt; k závěru definice. &lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|autorskými právy]]. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány [[Veřejné knihovny|knihovnami]] nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;ref&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;ref&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11166</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11166"/>
		<updated>2014-12-02T19:42:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v [[Elektronické zdroje|elektronické]] i [[Tištěné zdroje|tištěné]] podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt; k závěru definice. &lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|autorskými právy]]. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány [[Veřejné knihovny|knihovnami]] nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11165</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11165"/>
		<updated>2014-12-02T19:40:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v [[Elektronické zdroje|elektronické]] i [[Tištěné zdroje|tištěné]] podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;'' k závěru definice. &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|autorskými právy]]. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány [[Veřejné knihovny|knihovnami]] nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11164</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11164"/>
		<updated>2014-12-02T19:38:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v [[Elektronické zdroje|elektronické]] i [[Tištěné zdroje|tištěné]] podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;'' k závěru definice. &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|autorskými právy]]. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány [[Veřejné knihovny|knihovnami]] nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11163</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11163"/>
		<updated>2014-12-02T19:35:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v [[Elektronické zdroje|elektronické]] i [[Tištěné zdroje|tištěné]] podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;'' &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;'' k závěru definice. &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny [[Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft|autorskými právy]]. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány [[Veřejné knihovny|knihovnami]] nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11161</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11161"/>
		<updated>2014-12-02T19:24:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v elektronické i tištěné podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli.&amp;quot;'' &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: ''&amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;'' k závěru definice. &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. ''&amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny autorskými právy. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány knihovnami nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost.&amp;quot;''&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11160</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11160"/>
		<updated>2014-12-02T19:21:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: ''&amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v elektronické i tištěné podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli&amp;quot;'' &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: &amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot; k závěru definice &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. &amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny autorskými právy. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány knihovnami nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná  jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11159</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11159"/>
		<updated>2014-12-02T19:20:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: &amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v elektronické i tištěné podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli&amp;quot; &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: &amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot; k závěru definice &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. &amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny autorskými právy. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány knihovnami nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná  jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
šedá literatura, typologie dokumentů, NUŠL&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11158</id>
		<title>Šedá literatura</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&amp;diff=11158"/>
		<updated>2014-12-02T19:12:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Termín šedá literatura (anglicky grey literature nebo méně často gray literature) označuje specifickou skupinu nepublikovaných nebo polopublikovaných [[dokumenty|dokumentů]]. Nejčastěji uváděnými dokumenty spadajícími do oblasti šedé literatury bývají zprávy (výroční, grantové apod.), závěrečné vysokoškolské kvalifikační práce nebo třeba konferenční příspěvky a sborníky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
Asi nejrozšířenější definicí šedé literatury je takzvaná lucemburská definice, která byla schválena na 3. mezinárodní konferenci o šedé literatuře, která se konala v roce 1997 právě v Lucembursku. Volný překlad této definice zní: &amp;quot;Šedá literatura jsou informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v elektronické i tištěné podobě a současně nejsou vydávány komerčními vydavateli&amp;quot; &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Rozšířená Lucemburská definice ====&lt;br /&gt;
V roce 2004 bylo na 6. mezinárodní konferenci o šedé literatuře schváleno přidání dodatku: &amp;quot;...tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot; k závěru definice &amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
==== Pražská definice ====&lt;br /&gt;
Na 20. mezinárodní konferenci pak byla navržena zcela nová definice, která měla více zohlednit měnící se stav vědecké komunikace. &amp;quot;Pojem šedá literatura zahrnuje škálu typů dokumentů produkovaných na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v tištěné i elektronické podobě, které jsou chráněny autorskými právy. Tyto dokumenty jsou dostatečně kvalitní na to, aby byly shromažďovány a uchovávány knihovnami nebo institucionálními repozitáři, ale nejsou pod kontrolou komerčních vydavatelů tj. nejsou vydávány institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost&amp;quot;&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typologie šedé literatury ==&lt;br /&gt;
==== Grey Literature Typology ====&lt;br /&gt;
V roce 2011 vytvořila pracovní skupina &amp;quot;Working Group for Grey Literature Typology&amp;quot;, ve které bylo i výrazné české zastoupení, typologii druhů dokumentů spadající do šedé literatury. Typologie je přístupná  jako [[konceptuální modely|konceptuální model]] (RDF slovník vyjádřený ve [[SKOS]]).&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:GL-Typology.png|bezrámu|střed]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Slovník samotný je pak k dispozici ve formátech RDF/XML a Turtle.&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Tato typologie byla vytvořena na základě analýzy šesti již existujících typologií těchto organizací: &lt;br /&gt;
* GreyNet (the Grey Literature Network Service)&lt;br /&gt;
* OpenSIGLE (the System for Information on Grey Literature in Europe)&lt;br /&gt;
* Registry of Open Access Repositories (ROAR)&lt;br /&gt;
* ASEP (repozitář Akademie věd ČR)&lt;br /&gt;
* [[NUŠL]] (Národní úložiště šedé literatury)&lt;br /&gt;
* RIV (Rejstřík informací o výsledcích)&lt;br /&gt;
Byly shromážděny všechny termíny popisující typ dokumentů v daných systémech a proběhla jejich deduplikace. Při analýze pak bylo zjištěno, že se v typologiích často vyskytovalo i mnoho pojmů, které nepopisují typ dokumentu (organizace, událost apod.), a bylo rozhodnuto, že ty budou z nově tvořené typologie vyřazeny a vznikne tak typologie zaměřená čistě na typ dokumentu.&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie NUŠL ====&lt;br /&gt;
Typologie dokumentů NUŠL je vlastní typologii Národního úložiště šedé literatury, která tak současně vymezuje jeho obsah. Její část &amp;quot;typologie podle druhu dokumentu&amp;quot; užitá jako základ k vytvoření výše zmíněné typologie. &amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL je rozpracována z 9 hledisek:&lt;br /&gt;
# Region: pouze Česká republika&lt;br /&gt;
# Čas: podle data vytvoření/zveřejnění&lt;br /&gt;
# Stupeň zveřejnění: polopublikované a nepublikované dokumenty&lt;br /&gt;
# Obsah: pouze odborná literatura&lt;br /&gt;
# Periodicita&lt;br /&gt;
# Jazyk&lt;br /&gt;
# Forma: elektronická/klasická&lt;br /&gt;
# Oblast: výzkum a vývoj, státní správa, komerční sektor, školství, kultura&lt;br /&gt;
# Druh dokumentu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Typologie NUŠL podle druhu dokumentu&lt;br /&gt;
[[File:typologie nušl.PNG|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== GreyNet ==&lt;br /&gt;
GreyNet, neboli The Grey Literature Network Service, je organizace založena v roce 1992 s cílem stát se platformou zajišťující výzkum a komunikaci mezi jednotlivci i organizacemi zabývajícími se šedou literaturou. V současné době tato organizace zajišťuje nejvýznamnější konference v této oblasti, a to Mezinárodní konference o šedé literatuře, od roku 1999 udílí ocenění GreyNet Award za výjimečné úspěchy v oblasti šedé literatury, vydává časopis Grey Journal, věnovaný tématu, a pravidelný čtvrtletní Newsletter. Momentálně je tak tato organizace zásadní hybnou silou v oblasti šedé literatury.&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Konference a semináře ==&lt;br /&gt;
==== Mezinárodní konference o šedé literatuře - International conference on grey literature ====&lt;br /&gt;
Nejvýznamnější odborná akce v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní konference pořádaná organizací GreyNet. První ročník se konal již v roce 1993, od roku 2003 se pak začala konat pravidelně každý rok. V prosinci 2014 se tak bude konat již 16. ročník, tentokrát ve Washingtonu D.C.&lt;br /&gt;
==== Seminář o zpřístupňování šedé literatury ====&lt;br /&gt;
Z našeho pohledu je pak důležitá akce Seminář o zpřístupňování šedé literatury, konaná každoročně od roku 2008 v České republice. První dva ročníky proběhly na půdě VUT v Brně, ale následně se seminář přestěhoval do NTK v Praze, kde se koná i nadále a v roce 2014 se zde uskuteční již 7. ročník.&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== [[repozitáře|Repozitáře]] šedé literatury ==&lt;br /&gt;
Dlouhou dobu byla obtížná dostupnost jednou ze základních charakteristik šedé literatury, s rozvojem internetu se sice situace dramaticky zlepšila, nicméně i tak přetrvává problém s dostupností a navíc nabyl na významu druhý problém, a to trvalost přístupu k dokumentům. Shromažďování šedé literatury do repozitářů je pak způsob, jak čelit oběma těmto problémům: repozitáře už z podstaty zajišťují dlouhodobé uchovávání a díky shromáždění do jednoho místa mohou být i snáze dohledatelné.&lt;br /&gt;
==== Příklady repozitářů šedé literatury ====&lt;br /&gt;
NUŠL - Národní úložiště šedé literatury&lt;br /&gt;
:vyhledávací rozhraní [http://nusl.cz nusl.cz]&lt;br /&gt;
:vlastní repozitář v systému Invenio [http://repozitar.nusl.cz repozitar.nusl.cz]&lt;br /&gt;
OpenGrey - evropská systém k ukládání šedé literatury, nástupník OpenSigle [http://www.opengrey.eu www.opengrey.eu]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;1&amp;lt;/sup&amp;gt; SCHÖPFEL, Joachim. Towards a Prague Definition of Grey Literature. In: ''Grey Journal''. 2011, vol. 7, n. 1. Dostupné také volně na: http://archivesic.ccsd.cnrs.fr/docs/00/58/15/70/PDF/GL_12_Schopfel_v5.2.pdf.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;2&amp;lt;/sup&amp;gt;Grey Literature Typology. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/greysourceindex/gltypology.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;3&amp;lt;/sup&amp;gt;PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. An Analysis of Current Grey Literature Document Typology. In: ''GL12 Conference Proceedings''. 2011 [cit. 2014-06-14]. Dostupné také z: http://repozitar.techlib.cz/record/28&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;4&amp;lt;/sup&amp;gt;''O službě - NUŠL'' [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;sup&amp;gt;5&amp;lt;/sup&amp;gt;About GreyNet. In: ''GreyNet'' [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.greynet.org/home/aboutgreynet.html&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Informační zdroje, podpora, kanály]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11145</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11145"/>
		<updated>2014-12-02T17:21:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''„interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.&amp;lt;ref&amp;gt;LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''„akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry.“''&amp;lt;ref&amp;gt;CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“''&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří.&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity.&amp;lt;ref&amp;gt;XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''„specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.“'' &amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři.&amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Uživatelé, gramotnost a čtení]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11144</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11144"/>
		<updated>2014-12-02T17:18:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''„interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.&amp;lt;ref&amp;gt;LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''„akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry.“''&amp;lt;ref&amp;gt;CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“''&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří.&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity.&amp;lt;ref&amp;gt;XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''„specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.“'' &amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři.&amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11143</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11143"/>
		<updated>2014-12-02T17:17:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''„interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.&amp;lt;ref&amp;gt;LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''„akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry.“''&amp;lt;ref&amp;gt;CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“''&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří.&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity.&amp;lt;ref&amp;gt;XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''„specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.“'' &amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři.&amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11142</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11142"/>
		<updated>2014-12-02T17:16:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''„interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.&amp;lt;ref&amp;gt;LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''„akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry.“''&amp;lt;ref&amp;gt;CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“''&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří.&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity.&amp;lt;ref&amp;gt;XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''„specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.“'' &amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři.&amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11141</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11141"/>
		<updated>2014-12-02T17:14:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''„interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.&amp;lt;ref&amp;gt;LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''„akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry.“''&amp;lt;ref&amp;gt;CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“''&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří.&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt; Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity.&amp;lt;ref&amp;gt;XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''„specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.“'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři.&amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11139</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11139"/>
		<updated>2014-12-02T17:05:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''„interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.&amp;lt;ref&amp;gt;LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''„akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry.“''&amp;lt;ref&amp;gt;CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“''&amp;lt;ref&amp;gt;RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity.&amp;lt;ref&amp;gt;XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''„specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.“'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři.&amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11138</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11138"/>
		<updated>2014-12-02T17:01:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''„interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku.“''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.&amp;lt;ref&amp;gt;LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''„akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry.“''&amp;lt;ref&amp;gt;CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“'' Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity.&amp;lt;ref&amp;gt;XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''„specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.“'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři.&amp;lt;ref&amp;gt;VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11137</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11137"/>
		<updated>2014-12-02T16:54:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''&amp;quot;interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku&amp;quot;.''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.&amp;lt;ref&amp;gt;LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''&amp;quot;akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry&amp;quot;.''&amp;lt;ref&amp;gt;CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“'' Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity (Xu, 2011).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''&amp;quot;specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.&amp;quot;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři (Vévoda, 2014).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11135</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11135"/>
		<updated>2014-12-02T16:50:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''&amp;quot;interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku&amp;quot;.''&amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku (History, 2007).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''&amp;quot;akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry&amp;quot;.'' &lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“'' Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity (Xu, 2011).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''&amp;quot;specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.&amp;quot;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři (Vévoda, 2014).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11134</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11134"/>
		<updated>2014-12-02T16:50:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''&amp;quot;interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku&amp;quot;.'' &amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.&amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku (History, 2007).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''&amp;quot;akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry&amp;quot;.'' &lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“'' Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity (Xu, 2011).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''&amp;quot;specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.&amp;quot;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři (Vévoda, 2014).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11133</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11133"/>
		<updated>2014-12-02T16:48:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''&amp;quot;interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku&amp;quot;.'' &amp;lt;ref&amp;gt;PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus. &amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku (History, 2007).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''&amp;quot;akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry&amp;quot;.'' &lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“'' Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity (Xu, 2011).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''&amp;quot;specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.&amp;quot;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři (Vévoda, 2014).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11132</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11132"/>
		<updated>2014-12-02T16:44:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''&amp;quot;interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku&amp;quot;.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus. &amp;lt;ref&amp;gt;HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618 &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku (History, 2007).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''&amp;quot;akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry&amp;quot;.'' &lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“'' Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity (Xu, 2011).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''&amp;quot;specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.&amp;quot;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři (Vévoda, 2014).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11131</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11131"/>
		<updated>2014-12-02T16:41:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu. “''&amp;lt;ref&amp;gt;Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED .&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''&amp;quot;interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku &amp;quot;.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus (Hurlburt a Voas, 2011). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku (History, 2007).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''&amp;quot;akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry&amp;quot;.'' &lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“'' Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity (Xu, 2011).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''&amp;quot;specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.&amp;quot;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři (Vévoda, 2014).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje == &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11130</id>
		<title>Vyprávění příběhů (storytelling)</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vypr%C3%A1v%C4%9Bn%C3%AD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh%C5%AF_(storytelling)&amp;diff=11130"/>
		<updated>2014-12-02T16:34:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Terminologie ==&lt;br /&gt;
=== Vyprávění ===&lt;br /&gt;
Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění ''„pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu. “'' (Vyprávění, 2006).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Storytelling === &lt;br /&gt;
Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako ''&amp;quot;interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a [[Představivost|představ]] vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku &amp;quot;.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Mezi první formy lidské [[komunikace]] patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem [[Jazyk a řeč|jazyka]] a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus (Hurlburt a Voas, 2011). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku (History, 2007).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy storytellingu ==&lt;br /&gt;
=== Ústní storytelling ===&lt;br /&gt;
Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako ''&amp;quot;akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení [[Představivost|představ]] a duchovní víry&amp;quot;.'' &lt;br /&gt;
Podle Pavlovské (2011) ''„ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení [[Představivost|představuje]], každý individuálně, ve své [[Fantazie|fantazii]]. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování [[Znalosti, vědění a knihovnictví|znalostí]] a hodnotových [[Sociální postoje|postojů]].“''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Digitální storytelling ===&lt;br /&gt;
Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling ''„moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“'' Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří (Rule, 2010). Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo [[Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy|virtuální realita]]. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity (Xu, 2011).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Storytelling o.s. ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
[http://www.story-telling.cz/ Občanské sdružení Storytelling] je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako ''&amp;quot;specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především [[Představivost|představivosti]] vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.&amp;quot;'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a [[Pedagogika|lektoři]] storytellingu, ale i [[Pedagogika|pedagogové]], divadelníci, [[Pedagogika|vychovatelé]] a redaktoři (Vévoda, 2014).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje == &lt;br /&gt;
CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. ''YC Young Children'' [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
LOCKETT, Michael, 2007. ''The Basics of Storytelling'' [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. ''IT Professional Magazine'' [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z:http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: ''Pedagogický lexikon'' [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga &lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. ''Knowledge Quest'' [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. ''Storytelling o.s.'' [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyprávění. In: ''CoJeCo'' [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&amp;amp;s_lang=2&amp;amp;id_desc=105582&amp;amp;title=vypr%E1v%ECn%ED&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. ''Journal of Educational Technology &amp;amp; Society'' [online]. Canada: International Forum of Educational Technology &amp;amp; Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
storytelling, vyprávění, příběh&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Biblioterapie&amp;diff=11129</id>
		<title>Biblioterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Biblioterapie&amp;diff=11129"/>
		<updated>2014-12-02T16:29:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Biblioterapie''' je ''&amp;quot;metoda [[psychoterapie]], využívající léčebné a podpůrné účinky [[Čtení a vyprávění příběhů|četby]]&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;VÁŠOVÁ, Lidmila. Biblioterapie. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online].  Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-04-19]. Systém. č.: 000001931. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001931&amp;amp;local_base=KTD. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Nepředstavuje náhražku klasické léčby, ale spíše je jejím podpůrným doplňkem &amp;lt;ref&amp;gt;Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Může být nápomocná při zvládání složitých životních situací, neboť prostřednictvím četby pacient/klient získá jiný pohled na sebe sama a dozví se nové informace, které mu umožní snadněji překonávat životní překážky. Vhodně zvolená literatura tak může pomoci vyrovnat se s [[Nemoc|nemocemi]], postižením, [[Závislosti|závislostmi]] či různými sociálními problémy &amp;lt;ref&amp;gt;KUDELOVÁ, Jiřina. Biblioterapie – léčba knihou. In: Školní knihovny – přežitek nebo potřeba? [online]. Ostrava: SKIP, 2012 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.svkos.cz/data/soubory/biblioterapie-lecba-knihou.pdf. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Biblioterapie tedy není určena pouze nemocným lidem, protože rovněž funguje jako prostředek rozvíjení lidské [[Psychologie osobnosti|osobnosti]] &amp;lt;ref&amp;gt;KRUSZEWSKI, Tomasz. Biblioterapie - léčba četbou. Čtenář [online]. 2008, vol. 60 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/rocnik-2008/0708-2008/tema-biblioterapie-lecba-cetbou-43-196.htm.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy biblioterapie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biblioterapie existuje v mnoha podobách. Časté je členění na biblioterapii individuální a skupinovou. Jiné dělení popisuje biblioterapii klinickou, institucionální a vývojovou &amp;lt;ref&amp;gt;KRUSZEWSKI, Tomasz. Biblioterapie - léčba četbou. Čtenář [online]. 2008, vol. 60 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/rocnik-2008/0708-2008/tema-biblioterapie-lecba-cetbou-43-196.htm. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Hojně užívané je členění biblioterapie dle používaných literárních žánrů na:&lt;br /&gt;
* ''[[Hagioterapie|hagioterapii]]'' (léčba skrze rozbor náboženských textů)&lt;br /&gt;
* ''[[Fabuloterapie|fabuloterapii]]'' (léčba skrze dětskou literaturu se zaměřením na pohádky)&lt;br /&gt;
* ''[[Imagoterapie|imagoterapii]]'' (léčba, kdy se čtenář ztotožní s literárním hrdinou a napodobuje jeho chování)&lt;br /&gt;
* ''[[Poetoterapie|poetoterapii]]'' (léčba skrze poezii) &amp;lt;ref&amp;gt;Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf. &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces fungování biblioterapie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K biblioterapii lze použít nejen vhodnou beletrii, naučnou literaturu, poezii, ale i třeba i vlastní tvorbu klientů. Při biblioterapii klient vyzkouší několik fází: &lt;br /&gt;
# ''Identifikace'' - Klient se ztotožní s literárním hrdinou.&lt;br /&gt;
# ''Očištění'' - Čtenáři dochází, že problémy, které trápí hrdinu, jsou stejné s jeho vlastními problémy a že by mohly být řešitelné stejným způsobem jako v knize.&lt;br /&gt;
# ''Náhled'' - Čtenář je nucen porozumět konkrétnímu problému, rozebrat ho a dojít k pochopení jeho příčin a reakcí jak své vlastní osoby, tak lidí ze svého okolí.&lt;br /&gt;
# ''Přijetí'' - Čtenář přijímá za své nově získané poznatky a názory, které před biblioterapií neměl a které mu nyní mohou pomoci v řešení jeho reálných problémů &amp;lt;ref&amp;gt; KRUSZEWSKI, Tomasz. Biblioterapie - léčba četbou. Čtenář [online]. 2008, vol. 60 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/rocnik-2008/0708-2008/tema-biblioterapie-lecba-cetbou-43-196.htm. &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Kompetence biblioterapeuta ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biblioterapeutické činnosti se mohou věnovat jak [[Psychologové|psychologové]], [[Psychiatři|psychiatři]], [[Psychoterapeuti|psychoterapeuti]], zdravotníci či [[knihovník|knihovníci]]. Nicméně každý, kdo se biblioterapii věnuje, musí splňovat určité požadavky. Biblioterapeut by měl být: &lt;br /&gt;
* dostatečně [[Teorie pracovní motivace|motivovaný]] pro tuto práci&lt;br /&gt;
* [[Emoce|emočně]] vyrovnaný&lt;br /&gt;
* schopný pracovat s lidmi, motivovat je a aktivně na ně působit&lt;br /&gt;
* vzdělaný	&lt;br /&gt;
* schopný rozpoznat potřeby klientů a vybrat pro ně vhodnou literaturu	&lt;br /&gt;
* odhodlán při práci postupovat systematicky &amp;lt;ref&amp;gt;Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady biblioterapeutické literatury pro děti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výběru knih na biblioterapii by se kromě typu problému, kterým klient trpí, měl klást důraz i na klientovy preference, [[Inteligence|intelekt]], sociální zázemí a jeho čtenářské dovednosti. Mezi dětskými tituly pro často zmiňovanými v biblioterapeutických seznamech patří: &lt;br /&gt;
* ''Metráček'' (Stanislav Rudolf) - Hlavní hrdinka trpí kvůli své obezitě pocity méněcennosti a trapnosti.  Díky sportu však zhubne, získá sebevědomí, kamarády i [[Láska|lásku]]. &lt;br /&gt;
* ''Už zase skáču přes kaluže'' (Alan Marshall) - Tato kniha je autobiografickým příběhem z autorova dětství. Popisuje, jak Alana postihla obrna a znehybněla mu obě nohy. To mu však nezabránilo v cestě za svým cílem, na jejímž konci byla jízda na koni. Hrdina se nevzdal, svůj handicap si vůbec nepřipouštěl, snažil se vše dělat jako jeho vrstevníci.&lt;br /&gt;
* ''My děti ze stanice Zoo'' (Christiane F.) - Tento autobiografický titul je možné používat pro klienty trpící drogovou závislostí. Kniha dává naději, že i v bezvýchodné situaci vždy existuje nějaké řešení &amp;lt;ref&amp;gt; Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Projekty z oblasti biblioterapie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oblasti biblioterapie vznikla řada projektů, které si kladou za cíl upozornit na biblioterapii a podpořit ji. Mezi zahraniční projekty patří např. [http://bibliotherapy.ehs.cmich.edu/ Bibliotherapy Education Project], [http://www.the-best-childrens-books.org/ Best Children’s Books] nebo [http://www.carnegielibrary.org/kids/books/. Kids’ Books]. V České republice je zatím znám pouze projekt [http://Bibliohelp.cz Bibliohelp]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt '''BiblioHelp''' je tvořen studenty Informačního studia a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy university. Garantem projektu je vedoucí [[Kabinet informačních studií a knihovnictví|Kabinetu informačních studií a knihovnictví]] PhDr. Petr Škyřík. Projekt je financován z grantu Ministerstva kultury ČR [[VISK]] 3. Cílem projektu je tvorba webového portálu, který obsahuje tituly týkající se oblasti biblioterapeutické literatury. Knižní tituly jsou tříděny dle tematického hlediska do kategorií. Záznam knihy obsahuje krátkou [[Anotace|anotaci]], [[Klíčová slova|klíčová slova]], ukázku z knihy a tipy na práci s knihou. Záznam je rovněž opatřen odkazem na [[Souborný katalog České republiky]], ve kterém si zájemce může zjistit, v jaké knihovně je titul k dispozici. Dále je uveden odkaz na nákupní galerii [http://www.heureka.cz/ Heureka.cz], kde lze najít [[Informace|informaci]] o tom, v jakém knihkupectví mají aktuálně knihu na skladě &amp;lt;ref&amp;gt;BiblioHelp - léčba knihou [online]. 2009 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: &lt;br /&gt;
http://www.bibliohelp.cz/.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
četba, léčba, biblioterapie, psychoterapie, BiblioHelp&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
* [[Čtení a vyprávění příběhů]]&lt;br /&gt;
* [[Vyprávění příběhů (storytelling)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Uživatelé, gramotnost a čtení]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Biblioterapie&amp;diff=11128</id>
		<title>Biblioterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Biblioterapie&amp;diff=11128"/>
		<updated>2014-12-02T16:25:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Thrychova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;'''Biblioterapie''' je ''&amp;quot;metoda [[psychoterapie]], využívající léčebné a podpůrné účinky [[Čtení a vyprávění příběhů|četby]]&amp;quot;'' &amp;lt;ref&amp;gt;VÁŠOVÁ, Lidmila. Biblioterapie. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online].  Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-04-19]. Systém. č.: 000001931. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001931&amp;amp;local_base=KTD. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Nepředstavuje náhražku klasické léčby, ale spíše je jejím podpůrným doplňkem &amp;lt;ref&amp;gt;Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Může být nápomocná při zvládání složitých životních situací, neboť prostřednictvím četby pacient/klient získá jiný pohled na sebe sama a dozví se nové informace, které mu umožní snadněji překonávat životní překážky. Vhodně zvolená literatura tak může pomoci vyrovnat se s [[Nemoc|nemocemi]], postižením, [[Závislosti|závislostmi]] či různými sociálními problémy &amp;lt;ref&amp;gt;KUDELOVÁ, Jiřina. Biblioterapie – léčba knihou. In: Školní knihovny – přežitek nebo potřeba? [online]. Ostrava: SKIP, 2012 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.svkos.cz/data/soubory/biblioterapie-lecba-knihou.pdf. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Biblioterapie tedy není určena pouze nemocným lidem, protože rovněž funguje jako prostředek rozvíjení lidské [[Psychologie osobnosti|osobnosti]] &amp;lt;ref&amp;gt;KRUSZEWSKI, Tomasz. Biblioterapie - léčba četbou. Čtenář [online]. 2008, vol. 60 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/rocnik-2008/0708-2008/tema-biblioterapie-lecba-cetbou-43-196.htm.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy biblioterapie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biblioterapie existuje v mnoha podobách. Časté je členění na biblioterapii individuální a skupinovou. Jiné dělení popisuje biblioterapii klinickou, institucionální a vývojovou &amp;lt;ref&amp;gt;KRUSZEWSKI, Tomasz. Biblioterapie - léčba četbou. Čtenář [online]. 2008, vol. 60 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/rocnik-2008/0708-2008/tema-biblioterapie-lecba-cetbou-43-196.htm. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Hojně užívané je členění biblioterapie dle používaných literárních žánrů na:&lt;br /&gt;
* ''[[Hagioterapie|hagioterapii]]'' (léčba skrze rozbor náboženských textů)&lt;br /&gt;
* ''[[Fabuloterapie|fabuloterapii]]'' (léčba skrze dětskou literaturu se zaměřením na pohádky)&lt;br /&gt;
* ''[[Imagoterapie|imagoterapii]]'' (léčba, kdy se čtenář ztotožní s literárním hrdinou a napodobuje jeho chování)&lt;br /&gt;
* ''[[Poetoterapie|poetoterapii]]'' (léčba skrze poezii) &amp;lt;ref&amp;gt;Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf. &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Proces fungování biblioterapie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K biblioterapii lze použít nejen vhodnou beletrii, naučnou literaturu, poezii, ale i třeba i vlastní tvorbu klientů. Při biblioterapii klient vyzkouší několik fází: &lt;br /&gt;
# ''Identifikace'' - Klient se ztotožní s literárním hrdinou.&lt;br /&gt;
# ''Očištění'' - Čtenáři dochází, že problémy, které trápí hrdinu, jsou stejné s jeho vlastními problémy a že by mohly být řešitelné stejným způsobem jako v knize.&lt;br /&gt;
# ''Náhled'' - Čtenář je nucen porozumět konkrétnímu problému, rozebrat ho a dojít k pochopení jeho příčin a reakcí jak své vlastní osoby, tak lidí ze svého okolí.&lt;br /&gt;
# ''Přijetí'' - Čtenář přijímá za své nově získané poznatky a názory, které před biblioterapií neměl a které mu nyní mohou pomoci v řešení jeho reálných problémů &amp;lt;ref&amp;gt; KRUSZEWSKI, Tomasz. Biblioterapie - léčba četbou. Čtenář [online]. 2008, vol. 60 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/rocnik-2008/0708-2008/tema-biblioterapie-lecba-cetbou-43-196.htm. &amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Kompetence biblioterapeuta ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biblioterapeutické činnosti se mohou věnovat jak [[Psychologové|psychologové]], [[Psychiatři|psychiatři]], [[Psychoterapeuti|psychoterapeuti]], zdravotníci či [[knihovník|knihovníci]]. Nicméně každý, kdo se biblioterapii věnuje, musí splňovat určité požadavky. Biblioterapeut by měl být: &lt;br /&gt;
* dostatečně [[Teorie pracovní motivace|motivovaný]] pro tuto práci&lt;br /&gt;
* [[Emoce|emočně]] vyrovnaný&lt;br /&gt;
* schopný pracovat s lidmi, motivovat je a aktivně na ně působit&lt;br /&gt;
* vzdělaný	&lt;br /&gt;
* schopný rozpoznat potřeby klientů a vybrat pro ně vhodnou literaturu	&lt;br /&gt;
* odhodlán při práci postupovat systematicky &amp;lt;ref&amp;gt;Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady biblioterapeutické literatury pro děti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při výběru knih na biblioterapii by se kromě typu problému, kterým klient trpí, měl klást důraz i na klientovy preference, [[Inteligence|intelekt]], sociální zázemí a jeho čtenářské dovednosti. Mezi dětskými tituly pro často zmiňovanými v biblioterapeutických seznamech patří: &lt;br /&gt;
* ''Metráček'' (Stanislav Rudolf) - Hlavní hrdinka trpí kvůli své obezitě pocity méněcennosti a trapnosti.  Díky sportu však zhubne, získá sebevědomí, kamarády i [[Láska|lásku]]. &lt;br /&gt;
* ''Už zase skáču přes kaluže'' (Alan Marshall) - Tato kniha je autobiografickým příběhem z autorova dětství. Popisuje, jak Alana postihla obrna a znehybněla mu obě nohy. To mu však nezabránilo v cestě za svým cílem, na jejímž konci byla jízda na koni. Hrdina se nevzdal, svůj handicap si vůbec nepřipouštěl, snažil se vše dělat jako jeho vrstevníci.&lt;br /&gt;
* ''My děti ze stanice Zoo'' (Christiane F.) - Tento autobiografický titul je možné používat pro klienty trpící drogovou závislostí. Kniha dává naději, že i v bezvýchodné situaci vždy existuje nějaké řešení &amp;lt;ref&amp;gt; Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Projekty z oblasti biblioterapie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V oblasti biblioterapie vznikla řada projektů, které si kladou za cíl upozornit na biblioterapii a podpořit ji. Mezi zahraniční projekty patří např. [http://bibliotherapy.ehs.cmich.edu/ Bibliotherapy Education Project], [http://www.the-best-childrens-books.org/ Best Children’s Books] nebo [http://www.carnegielibrary.org/kids/books/. Kids’ Books]. V České republice je zatím znám pouze projekt [http://Bibliohelp.cz Bibliohelp]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt '''BiblioHelp''' je tvořen studenty Informačního studia a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy university. Garantem projektu je vedoucí [[Kabinet informačních studií a knihovnictví|Kabinetu informačních studií a knihovnictví]] PhDr. Petr Škyřík. Projekt je financován z grantu Ministerstva kultury ČR [[VISK]] 3. Cílem projektu je tvorba webového portálu, který obsahuje tituly týkající se oblasti biblioterapeutické literatury. Knižní tituly jsou tříděny dle tematického hlediska do kategorií. Záznam knihy obsahuje krátkou [[Anotace|anotaci]], [[Klíčová slova|klíčová slova]], ukázku z knihy a tipy na práci s knihou. Záznam je rovněž opatřen odkazem na [[Souborný katalog České republiky]], ve kterém si zájemce může zjistit, v jaké knihovně je titul k dispozici. Dále je uveden odkaz na nákupní galerii [http://www.heureka.cz/ Heureka.cz], kde lze najít [[Informace|informaci]] o tom, v jakém knihkupectví mají aktuálně knihu na skladě &amp;lt;ref&amp;gt;BiblioHelp - léčba knihou [online]. 2009 [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: &lt;br /&gt;
http://www.bibliohelp.cz/.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Použitá literatura ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
četba, léčba, psychoterapie, BiblioHelp&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Související články ==&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot; width=&amp;quot;100%&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|&lt;br /&gt;
* [[Čtení a vyprávění příběhů]]&lt;br /&gt;
* [[Vyprávění příběhů (storytelling)]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Uživatelé, gramotnost a čtení]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Thrychova</name></author>
		
	</entry>
</feed>