<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Vaskovicovam</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Vaskovicovam"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Vaskovicovam"/>
	<updated>2026-06-06T11:04:59Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58619</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58619"/>
		<updated>2020-01-02T21:23:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality, zaměřuje se na studium psychických jevů a sociálních souvislostí spojených s trhem, tržními elementy a jejich vzájemnými vztahy. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek. Prolínají se zde ekonomické tržní jevy a jevy psychologické povahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, kterými jsou zboží, spotřebitel, prodejce, výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu můžeme vyčlenit zejména tyto oblasti zájmu:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Výzkum kupní motivace a spotřebního chování&lt;br /&gt;
#Psychologie tržní propagace&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty poptávky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty nabídky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty prodeje a obchodního jednání&lt;br /&gt;
#Psychologie zboží a image zboží&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podnikům, ať už výrobní či osobní sféry, mohou psychologové trhu nabídnou tyto typy výzkumů:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza image podniku, značky, výrobku&lt;br /&gt;
*Testování propagačních koncepcí a prostředků&lt;br /&gt;
*Výzkum názorů, postojů a motivace spotřebitelů&lt;br /&gt;
*Testování názvu podniku, značky, názvu výrobku atd.&lt;br /&gt;
*Testování obalů výrobků z hlediska vlivu na spotřebitele&lt;br /&gt;
*Dojmové a zkušenostní testy zboží i služeb&lt;br /&gt;
*Psychologické experimenty za účelem zjištění efektivity různých forem působení na spotřebitele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konkrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje i jiný způsob '''segmentace trhu:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Geografická segmentace – dělí trh na územní celky jako kraje, města atd.&lt;br /&gt;
*Demografická segmentace – rozčlenění trhu podle základních demografických charakteristik jako pohlaví, věk, rodinný stav, povolání, výše příjmu, národnost atd.&lt;br /&gt;
*Psychografická segmentace – dělení podle individuálních charakteristik spotřebitelů typu oblíbené aktivity, jejich zájmy či názory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa o stylu života, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konkrétní společnosti, každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobějšími, jako jsou trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Z pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důležité, jaké služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvislostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Spotřebitel===&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální vlivy''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální vlivy''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, hrají zde roli i sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociální vlivy''' (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prodejce===&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
#Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
#Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
#Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
#Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Výrobce===&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobce musí v rámci procesu výroby a prodeje produktu vykonat tyto úkony:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza situace na trhu&lt;br /&gt;
*Výběr části trhu&lt;br /&gt;
*Výzkum vybrané části trhu&lt;br /&gt;
*Rozhodnutí o produktu i jeho vlastnostech&lt;br /&gt;
*Určení míry modifikace produktu&lt;br /&gt;
*Příprava propagace produktu&lt;br /&gt;
*Určení vhodného času pro uvedení produktu na trh&lt;br /&gt;
*Výběr označení a obalu&lt;br /&gt;
*Stanovení prodejních a servisních zásad&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vztahy a interakce tržních elementů===&lt;br /&gt;
Jednotlivé tržní elementy nefungují izolovaně, ale ve vzájemné interakci a síti vztahů. Jedná se zejména o '''vztah mezi nabídkou a poptávkou'''. Na straně nabídky hrají roli zejm. samostatné vybavení zboží včetně ceny, distribuce zboží a komunikační činnost. U poptávky je zásadní problematika struktury potřeb spotřebitelů a jejich chování a návyky podmíněné sociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzájemná interakce spotřebitel-prodejce-výrobce vychází ze sociálně-ekonomických funkcí, tvoří se zde role, které mají charakter partnerství. Nevyváženost na trhu, zejm. převis nabídky či poptávky, vede ke změně až deformaci těchto rolí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vývoj psychologie trhu==&lt;br /&gt;
===Vývoj v zahraničí===&lt;br /&gt;
Psychologie trhu jako samostatná disciplína vznikla v průběhu 60. let 20. století. Navázala však na starší psychologii reklamy a na již získané poznatky psychologů ve výzkumu trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====USA====&lt;br /&gt;
Na přelomu 50. a 60. let se v USA výrazně začal rozvíjet marketing, jehož rozvoj zahrnoval již i výzkum psychologů v oblastech balení zboží, průzkumy nových výrobků, věrnost spotřebitele určité značce, nákupní zvyklosti atd. V 70. a 80. letech dochází k hlubšímu propracování poznatků a metod, zesiluje využívání sdělovacích prostředků typu televize pro účely propagace. K průzkumům trhu je využívána nová výpočetní technika, zejm. počítače. Tradiční formy inzerce a reklam jsou rovněž rozvíjeny díky novým technologiím. Odborní zaměstnanci v oblasti obchodu prochází výcviky na zvyšování sociální senzitivity, zdokonalování komunikačních dovedností, tréninky asertivity atd. Zkoumají se zahraniční trhy, se kterými se obchoduje, jejich teritoriální specifika a zvláštnosti. Trh se postupně diferencuje a více se zkoumání zaměřuje na specifické skupiny a jejich spotřební chování, např. na různé sociální vrstvy, demografické a etnické skupiny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Evropa====&lt;br /&gt;
Evropa v tomto ohledu zaostávala za rapidním rozvojem v USA, ale rovněž se zde původní psychologie reklamy začala přetvářet v psychologii spotřebitele a psychologové byli zaměstnáváni v agenturách zaměřujících se na výzkum trhu, zejm. pro účely obchodní politiky a propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například v západním Německu byl vývoj velmi poznamenán druhou světovou válkou, koncem 50. let se však hospodářství stabilizuje a vzrůstají nároky na kvalitu výrobků, vzniká více konkurence na trhu, tedy se mnohem více začíná využívat inzerce a reklamních kampaní. V 60. letech se zkoumaly image výrobku, značky, typologie zákazníků. Koncem 60. let se prováděly již rozsáhlejší analýzy potřeb a přání spotřebitelů, vytvářely se koncepce působení na určité skupiny spotřebitelů. Dochází k inovaci výrobků a využití moderních technologií a nových metod na poli psychologie trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vytvářel se tak soubor odborných poznatků, zejména v následujících oblastech: &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Osobní prodej a osobnost prodavače&lt;br /&gt;
*Faktory ovlivňující komunikaci se spotřebitelem&lt;br /&gt;
*Percepční a kognitivní faktory inzerce&lt;br /&gt;
*Emocionální a motivační faktory v kupním chování&lt;br /&gt;
*Výzkumy spotřebitelů a utváření image&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vývoj v Československu===&lt;br /&gt;
Ve srovnání s některými západními zeměmi neměl v Československu vývoj psychologie trhu tak široký rozsah, přesto zde však jistý vývoj probíhal.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období socialismu formy aplikace psychologie v tržní oblasti byly determinovány podstatou plánované socialistické ekonomiky, která významně ovlivňovala životní styl obyvatel. Nicméně v liberalizační vlně v druhé polovině 60. let se již směřovalo spíše k &amp;quot;západnímu&amp;quot; konceptu trhu ovlivňovaného zákonem nabídky a poptávky. Předním představitelem nově koncipované psychologie trhu v 60. letech byl '''E. Rejmánek''', který vydal vlivné publikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1966). ''Úvod do psychologie trhu.'' Praha: VŠE.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;, a tím přispěl k formování této aplikované disciplíny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konkrétně od poloviny 50. let do poloviny 60. let psychologie trhu řešila zejména jednotlivé problémy v oblasti propagace. Proběhly první pokusy výzkumu trhu a výzkumu image. Psychologie trhu byla vyučována na pražské VŠE. Završením této etapy byla přehledová práce ''Úvod do psychologie trhu'' od E. Rejmánka v roce 1966.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od druhé poloviny 60. let se intenzivně rozvíjely teoretické poznatky i aplikovaný výzkum. Byla zde snaha o hlubší rozšíření základny poznatků oboru. Psychologie trhu se více zaměřovala na spotřebitele a spadají sem také pokusy o vytvoření modelu spotřebního chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 70. letech byly odborné práce v oblasti psychologie trhu zaměřeny zejména na analýzu potřeb spotřebitelů, vypracování typologie československého spotřebitele, výzkum konkrétních skupin zboží (trendy ve spotřebě určitých produktů) a výzkum účinků propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vývoj v 80. letech byl udáván Výzkumným ústavem obchodu v Praze. Byly rozpracovány metodické studie zaměřené na používané dotazovací metody i praktické postupy při analýze image a spotřebitele.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 90. letech bylo hlavní uplatnění psychologie trhu v oblastech formulace marketingových koncepcí ve výrobní i obchodní sféře a provádění výzkumu trhu v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
Rejmánek, E. (1971). ''My a zákazník – zákazník a my.'' Praha: Merkur.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysekalová, J. (1997). ''Psychologie v marketingových komunikacích.'' Brno: Mospra. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu, trh, spotřební chování, zboží, spotřebitel, prodejce, výrobce, vývoj psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58618</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58618"/>
		<updated>2020-01-02T20:48:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: /* Literatura */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality, zaměřuje se na studium psychických jevů a sociálních souvislostí spojených s trhem, tržními elementy a jejich vzájemnými vztahy. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek. Prolínají se zde ekonomické tržní jevy a jevy psychologické povahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu můžeme vyčlenit zejména tyto oblasti zájmu:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Výzkum kupní motivace a spotřebního chování&lt;br /&gt;
#Psychologie tržní propagace&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty poptávky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty nabídky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty prodeje a obchodního jednání&lt;br /&gt;
#Psychologie zboží a image zboží&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podnikům, ať už výrobní či osobní sféry, mohou psychologové trhu nabídnou tyto typy výzkumů:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza image podniku, značky, výrobku&lt;br /&gt;
*Testování propagačních koncepcí a prostředků&lt;br /&gt;
*Výzkum názorů, postojů a motivace spotřebitelů&lt;br /&gt;
*Testování názvu podniku, značky, názvu výrobku atd.&lt;br /&gt;
*Testování obalů výrobků z hlediska vlivu na spotřebitele&lt;br /&gt;
*Dojmové a zkušenostní testy zboží i služeb&lt;br /&gt;
*Psychologické experiment za účelem zjištění efektivity různých forem působení na spotřebitele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje i jiný způsob '''segmentace trhu:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Geografická segmentace – dělí trh na územní celky jako kraje, města atd.&lt;br /&gt;
*Demografická segmentace – rozčlenění trhu podle základních demografických charakteristik jako pohlaví, věk, rodinný stav, povolání, výše příjmu, národnost atd.&lt;br /&gt;
*Psychografická segmentace – dělení podle individuálních charakteristik spotřebitelů typu oblíbené aktivity, jejich zájmy či názory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Spotřebitel===&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociáln'''í (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prodejce===&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
#Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
#Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
#Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
#Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Výrobce===&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobce musí v rámci procesu výroby a prodeje produktu vykonat tyto úkony:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza situace na trhu&lt;br /&gt;
*Výběr části trhu&lt;br /&gt;
*Výzkum vybrané části trhu&lt;br /&gt;
*Rozhodnutí o produktu i jeho vlastnostech&lt;br /&gt;
*Určení míry modifikace produktu&lt;br /&gt;
*Příprava propagace produktu&lt;br /&gt;
*Určení vhodného času pro uvedení produktu na trh&lt;br /&gt;
*Výběr označení a obalu&lt;br /&gt;
*Stanovení prodejních a servisních zásad&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vztahy a interakce tržních elementů===&lt;br /&gt;
Jednotlivé tržní elementy nefungují izolovaně, ale ve vzájemné interakci a síti vztahů. Jedná se zejména o '''vztah mezi nabídkou a poptávkou'''. Na straně nabídky hrají roli zejm. samostatné vybavení zboží včetně ceny, distribuce zboží a komunikační činnost. U poptávky je zásadní problematika struktury potřeb spotřebitelů a jejich chování a návyky podmíněné sociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzájemná interakce spotřebitel-prodejce-výrobce vychází ze sociálně-ekonomických funkcí, tvoří se zde role, které mají charakter partnerství. Nevyváženost na trhu, zejm. převis nabídky či poptávky vede ke změně až deformaci těchto rolí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vývoj psychologie trhu==&lt;br /&gt;
===Vývoj v zahraničí===&lt;br /&gt;
Psychologie trhu jako samostatná disciplína vznikla v průběhu 60. let 20. století. Navázala však na starší psychologii reklamy a na již získané poznatky psychologů ve výzkumu trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====USA====&lt;br /&gt;
Na přelomu 50. a 60. let se v USA výrazně začal rozvíjet marketing, jehož rozvoj zahrnoval již i výzkum psychologů v oblastech balení zboží, průzkumy nových výrobků, věrnost spotřebitele určité značce, nákupní zvyklosti atd. V 70. a 80. letech dochází k hlubšímu propracování poznatků a metod, zesilující využívání sdělovacích prostředků typu televize pro účely propagace. K průzkumům trhu je využívána nová výpočetní technika, zejm. počítače. Tradiční formy inzerce a reklam jsou rovněž rozvíjeny díky novým technologiím. Odborní zaměstnanci v oblasti obchodu prochází výcviky na zvyšování sociální senzitivity, zdokonalování komunikačních dovedností, tréninky asertivity atd. Zkoumají se zahraniční trhy, se kterými se obchoduje, jejich teritoriální specifika a zvláštnosti. Trh se postupně diferencuje a více se zkoumání zaměřuje na specifické skupiny a jejich spotřební chování, např. na různé sociální vrstvy, demografické a etnické skupiny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Evropa====&lt;br /&gt;
Evropa v tomto ohledu zaostávala za rapidním rozvojem v USA, ale rovněž se zde původní psychologie reklamy začala přetvářet ve psychologii spotřebitele a psychologové byli zaměstnávání v agenturách zaměřujících se na výzkum trh, zejm. pro účely obchodní politiky a propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například v západním Neměcku byl vývoj velmi poznamenán druhou světovou válkou, koncem 50. let však se hospodářství stabilizuje a vzrůstají nároky na kvalitu výrobků, vzniká více konkurence na trhu, tedy se mnohem více začíná využívat inzerce a reklamních kampaní. V 60. letech se zkoumaly image výrobku, značky, typologie zákazníků. Koncem 60. let se prováděly již rozsáhlejší analýzy potřeb a přání spotřebitelů, vytvářely se koncepce působení na určité skupiny spotřebitelů. Dochází k inovaci výrobků a využití moderních technologií a nových metod na poli psychologie trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vytvářel se tak soubor odborných poznatků, zejména v následujících oblastech: &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Osobní prodej a osobnost prodavače&lt;br /&gt;
*Faktory ovlivňující komunikaci se spotřebitelem&lt;br /&gt;
*Percepční a kognitivní faktory inzerce&lt;br /&gt;
*Emocionální a motivační faktory v kupním chování&lt;br /&gt;
*Výzkumy spotřebitelů a utváření image&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vývoj v Československu===&lt;br /&gt;
Ve srovnání s některými západními zeměmi nebyl v Československu vývoj psychologie trhu tak široký rozsah, přesto zde však jistý vývoj probíhal.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období socialismu však formy aplikace psychologie v tržní oblasti byly determinovány podstatou plánované socialistické ekonomiky, která významně ovlivňovala životní styl obyvatel. Nicméně v liberalizační vlně v druhé polovině 60. let se již směřovalo spíše k &amp;quot;západnímu&amp;quot; konceptu trhu ovlivňovaného zákonem nabídky a poptávky. Předním představitelem nově koncipované psychologie trhu v 60. letech byl '''E. Rejmánek''', který vydal vlivné publikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1966). ''Úvod do psychologie trhu.'' Praha: VŠE.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;, a tím přispěl k formování této aplikované disciplíny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od poloviny 50. let do poloviny 60. let psychologie trhu řešila zejména jednotlivé problémy v oblasti propagace. Proběhly první pokusy výzkumu trhu a výzkumu image. Psychologie trhu byla vyučována na pražské VŠE Završením této etapy byla přehledová práce ''Úvod do psychologie trhu'' od E. Rejmánka v roce 1966.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od druhé poloviny 60. let se intenzivně rozvíjely teoretické poznatky i aplikovaný výzkum. Byla zde snaha o hlubší rozšíření základny poznatků oboru. Psychologie trhu se více zaměřovala na spotřebitele a spadají sem také pokusy o vytvoření modelu spotřebního chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 70. letech byly odborné práce v oblasti psychologie trhu zaměřeny zejména na analýzu potřeb spotřebitelů, vypracování typologie československého spotřebitele, výzkum konkrétních skupin zboží (trendy ve spotřebě určitých produktů) a výzkum účinků propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vývoj v 80. letech byl udáván Výzkumným ústavem obchodu v Praze. Byly rozpracovány metodické studie zaměřené na používané dotazovací metody i praktické postupy při analýze image a spotřebitele.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 90. letech bylo hlavní uplatnění psychologie trhu v oblastech formulace marketingových koncepcí ve výrobní i obchodní sféře a provádění výzkumu trhu v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
Rejmánek, E. (1971). ''My a zákazník – zákazník a my.'' Praha: Merkur.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysekalová, J. (1997). ''Psychologie v marketingových komunikacích.'' Brno: Mospra. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu, trh, spotřební chování, zboží, spotřebitel, prodejce, výrobce, vývoj psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58617</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58617"/>
		<updated>2020-01-02T20:47:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality, zaměřuje se na studium psychických jevů a sociálních souvislostí spojených s trhem, tržními elementy a jejich vzájemnými vztahy. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek. Prolínají se zde ekonomické tržní jevy a jevy psychologické povahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu můžeme vyčlenit zejména tyto oblasti zájmu:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Výzkum kupní motivace a spotřebního chování&lt;br /&gt;
#Psychologie tržní propagace&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty poptávky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty nabídky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty prodeje a obchodního jednání&lt;br /&gt;
#Psychologie zboží a image zboží&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podnikům, ať už výrobní či osobní sféry, mohou psychologové trhu nabídnou tyto typy výzkumů:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Analýza image podniku, značky, výrobku&lt;br /&gt;
* Testování propagačních koncepcí a prostředků&lt;br /&gt;
* Výzkum názorů, postojů a motivace spotřebitelů&lt;br /&gt;
* Testování názvu podniku, značky, názvu výrobku atd. &lt;br /&gt;
* Testování obalů výrobků z hlediska vlivu na spotřebitele&lt;br /&gt;
* Dojmové a zkušenostní testy zboží i služeb&lt;br /&gt;
* Psychologické experiment za účelem zjištění efektivity různých forem působení na spotřebitele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje i jiný způsob '''segmentace trhu:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Geografická segmentace – dělí trh na územní celky jako kraje, města atd.&lt;br /&gt;
* Demografická segmentace – rozčlenění trhu podle základních demografických charakteristik jako pohlaví, věk, rodinný stav, povolání, výše příjmu, národnost atd.&lt;br /&gt;
* Psychografická segmentace – dělení podle individuálních charakteristik spotřebitelů typu oblíbené aktivity, jejich zájmy či názory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Spotřebitel===&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociáln'''í (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prodejce===&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
#Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
#Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
#Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
#Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Výrobce===&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobce musí v rámci procesu výroby a prodeje produktu vykonat tyto úkony:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza situace na trhu&lt;br /&gt;
*Výběr části trhu&lt;br /&gt;
*Výzkum vybrané části trhu&lt;br /&gt;
*Rozhodnutí o produktu i jeho vlastnostech&lt;br /&gt;
*Určení míry modifikace produktu&lt;br /&gt;
*Příprava propagace produktu&lt;br /&gt;
*Určení vhodného času pro uvedení produktu na trh&lt;br /&gt;
*Výběr označení a obalu&lt;br /&gt;
*Stanovení prodejních a servisních zásad&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vztahy a interakce tržních elementů===&lt;br /&gt;
Jednotlivé tržní elementy nefungují izolovaně, ale ve vzájemné interakci a síti vztahů. Jedná se zejména o '''vztah mezi nabídkou a poptávkou'''. Na straně nabídky hrají roli zejm. samostatné vybavení zboží včetně ceny, distribuce zboží a komunikační činnost. U poptávky je zásadní problematika struktury potřeb spotřebitelů a jejich chování a návyky podmíněné sociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzájemná interakce spotřebitel-prodejce-výrobce vychází ze sociálně-ekonomických funkcí, tvoří se zde role, které mají charakter partnerství. Nevyváženost na trhu, zejm. převis nabídky či poptávky vede ke změně až deformaci těchto rolí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vývoj psychologie trhu==&lt;br /&gt;
===Vývoj v zahraničí===&lt;br /&gt;
Psychologie trhu jako samostatná disciplína vznikla v průběhu 60. let 20. století. Navázala však na starší psychologii reklamy a na již získané poznatky psychologů ve výzkumu trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====USA====&lt;br /&gt;
Na přelomu 50. a 60. let se v USA výrazně začal rozvíjet marketing, jehož rozvoj zahrnoval již i výzkum psychologů v oblastech balení zboží, průzkumy nových výrobků, věrnost spotřebitele určité značce, nákupní zvyklosti atd. V 70. a 80. letech dochází k hlubšímu propracování poznatků a metod, zesilující využívání sdělovacích prostředků typu televize pro účely propagace. K průzkumům trhu je využívána nová výpočetní technika, zejm. počítače. Tradiční formy inzerce a reklam jsou rovněž rozvíjeny díky novým technologiím. Odborní zaměstnanci v oblasti obchodu prochází výcviky na zvyšování sociální senzitivity, zdokonalování komunikačních dovedností, tréninky asertivity atd. Zkoumají se zahraniční trhy, se kterými se obchoduje, jejich teritoriální specifika a zvláštnosti. Trh se postupně diferencuje a více se zkoumání zaměřuje na specifické skupiny a jejich spotřební chování, např. na různé sociální vrstvy, demografické a etnické skupiny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Evropa====&lt;br /&gt;
Evropa v tomto ohledu zaostávala za rapidním rozvojem v USA, ale rovněž se zde původní psychologie reklamy začala přetvářet ve psychologii spotřebitele a psychologové byli zaměstnávání v agenturách zaměřujících se na výzkum trh, zejm. pro účely obchodní politiky a propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například v západním Neměcku byl vývoj velmi poznamenán druhou světovou válkou, koncem 50. let však se hospodářství stabilizuje a vzrůstají nároky na kvalitu výrobků, vzniká více konkurence na trhu, tedy se mnohem více začíná využívat inzerce a reklamních kampaní. V 60. letech se zkoumaly image výrobku, značky, typologie zákazníků. Koncem 60. let se prováděly již rozsáhlejší analýzy potřeb a přání spotřebitelů, vytvářely se koncepce působení na určité skupiny spotřebitelů. Dochází k inovaci výrobků a využití moderních technologií a nových metod na poli psychologie trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vytvářel se tak soubor odborných poznatků, zejména v následujících oblastech: &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Osobní prodej a osobnost prodavače&lt;br /&gt;
*Faktory ovlivňující komunikaci se spotřebitelem&lt;br /&gt;
*Percepční a kognitivní faktory inzerce&lt;br /&gt;
*Emocionální a motivační faktory v kupním chování&lt;br /&gt;
*Výzkumy spotřebitelů a utváření image&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vývoj v Československu===&lt;br /&gt;
Ve srovnání s některými západními zeměmi nebyl v Československu vývoj psychologie trhu tak široký rozsah, přesto zde však jistý vývoj probíhal.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období socialismu však formy aplikace psychologie v tržní oblasti byly determinovány podstatou plánované socialistické ekonomiky, která významně ovlivňovala životní styl obyvatel. Nicméně v liberalizační vlně v druhé polovině 60. let se již směřovalo spíše k &amp;quot;západnímu&amp;quot; konceptu trhu ovlivňovaného zákonem nabídky a poptávky. Předním představitelem nově koncipované psychologie trhu v 60. letech byl '''E. Rejmánek''', který vydal vlivné publikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1966). ''Úvod do psychologie trhu.'' Praha: VŠE.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;, a tím přispěl k formování této aplikované disciplíny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od poloviny 50. let do poloviny 60. let psychologie trhu řešila zejména jednotlivé problémy v oblasti propagace. Proběhly první pokusy výzkumu trhu a výzkumu image. Psychologie trhu byla vyučována na pražské VŠE Završením této etapy byla přehledová práce ''Úvod do psychologie trhu'' od E. Rejmánka v roce 1966.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od druhé poloviny 60. let se intenzivně rozvíjely teoretické poznatky i aplikovaný výzkum. Byla zde snaha o hlubší rozšíření základny poznatků oboru. Psychologie trhu se více zaměřovala na spotřebitele a spadají sem také pokusy o vytvoření modelu spotřebního chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 70. letech byly odborné práce v oblasti psychologie trhu zaměřeny zejména na analýzu potřeb spotřebitelů, vypracování typologie československého spotřebitele, výzkum konkrétních skupin zboží (trendy ve spotřebě určitých produktů) a výzkum účinků propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vývoj v 80. letech byl udáván Výzkumným ústavem obchodu v Praze. Byly rozpracovány metodické studie zaměřené na používané dotazovací metody i praktické postupy při analýze image a spotřebitele.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 90. letech bylo hlavní uplatnění psychologie trhu v oblastech formulace marketingových koncepcí ve výrobní i obchodní sféře a provádění výzkumu trhu v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
Rejmánek, E. (1971). My a zákazník – zákazník a my. Praha: Merkur.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysekalová, J. (1997). Psychologie v marketingových komunikacích. Brno: Mospra. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu, trh, spotřební chování, zboží, spotřebitel, prodejce, výrobce, vývoj psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58616</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58616"/>
		<updated>2020-01-02T20:46:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality, zaměřuje se na studium psychických jevů a sociálních souvislostí spojených s trhem, tržními elementy a jejich vzájemnými vztahy. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek. Prolínají se zde ekonomické tržní jevy a jevy psychologické povahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu můžeme vyčlenit zejména tyto oblasti zájmu:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Výzkum kupní motivace a spotřebního chování&lt;br /&gt;
#Psychologie tržní propagace&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty poptávky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty nabídky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty prodeje a obchodního jednání&lt;br /&gt;
#Psychologie zboží a image zboží&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podnikům, ať už výrobní či osobní sféry, mohou psychologové trhu nabídnou tyto typy výzkumů:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Analýza image podniku, značky, výrobku&lt;br /&gt;
* Testování propagačních koncepcí a prostředků&lt;br /&gt;
* Výzkum názorů, postojů a motivace spotřebitelů&lt;br /&gt;
* Testování názvu podniku, značky, názvu výrobku atd. &lt;br /&gt;
* Testování obalů výrobků z hlediska vlivu na spotřebitele&lt;br /&gt;
* Dojmové a zkušenostní testy zboží i služeb&lt;br /&gt;
* Psychologické experiment za účelem zjištění efektivity různých forem působení na spotřebitele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje i jiný způsob '''segmentace trhu:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Geografická segmentace – dělí trh na územní celky jako kraje, města atd.&lt;br /&gt;
* Demografická segmentace – rozčlenění trhu podle základních demografických charakteristik jako pohlaví, věk, rodinný stav, povolání, výše příjmu, národnost atd.&lt;br /&gt;
* Psychografická segmentace – dělení podle individuálních charakteristik spotřebitelů typu oblíbené aktivity, jejich zájmy či názory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Spotřebitel===&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociáln'''í (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prodejce===&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
#Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
#Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
#Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
#Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Výrobce===&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobce musí v rámci procesu výroby a prodeje produktu vykonat tyto úkony:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza situace na trhu&lt;br /&gt;
*Výběr části trhu&lt;br /&gt;
*Výzkum vybrané části trhu&lt;br /&gt;
*Rozhodnutí o produktu i jeho vlastnostech&lt;br /&gt;
*Určení míry modifikace produktu&lt;br /&gt;
*Příprava propagace produktu&lt;br /&gt;
*Určení vhodného času pro uvedení produktu na trh&lt;br /&gt;
*Výběr označení a obalu&lt;br /&gt;
*Stanovení prodejních a servisních zásad&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vztahy a interakce tržních elementů===&lt;br /&gt;
Jednotlivé tržní elementy nefungují izolovaně, ale ve vzájemné interakci a síti vztahů. Jedná se zejména o '''vztah mezi nabídkou a poptávkou'''. Na straně nabídky hrají roli zejm. samostatné vybavení zboží včetně ceny, distribuce zboží a komunikační činnost. U poptávky je zásadní problematika struktury potřeb spotřebitelů a jejich chování a návyky podmíněné sociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzájemná interakce spotřebitel-prodejce-výrobce vychází ze sociálně-ekonomických funkcí, tvoří se zde role, které mají charakter partnerství. Nevyváženost na trhu, zejm. převis nabídky či poptávky vede ke změně až deformaci těchto rolí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vývoj psychologie trhu==&lt;br /&gt;
===Vývoj v zahraničí===&lt;br /&gt;
Psychologie trhu jako samostatná disciplína vznikla v průběhu 60. let 20. století. Navázala však na starší psychologii reklamy a na již získané poznatky psychologů ve výzkumu trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====USA====&lt;br /&gt;
Na přelomu 50. a 60. let se v USA výrazně začal rozvíjet marketing, jehož rozvoj zahrnoval již i výzkum psychologů v oblastech balení zboží, průzkumy nových výrobků, věrnost spotřebitele určité značce, nákupní zvyklosti atd. V 70. a 80. letech dochází k hlubšímu propracování poznatků a metod, zesilující využívání sdělovacích prostředků typu televize pro účely propagace. K průzkumům trhu je využívána nová výpočetní technika, zejm. počítače. Tradiční formy inzerce a reklam jsou rovněž rozvíjeny díky novým technologiím. Odborní zaměstnanci v oblasti obchodu prochází výcviky na zvyšování sociální senzitivity, zdokonalování komunikačních dovedností, tréninky asertivity atd. Zkoumají se zahraniční trhy, se kterými se obchoduje, jejich teritoriální specifika a zvláštnosti. Trh se postupně diferencuje a více se zkoumání zaměřuje na specifické skupiny a jejich spotřební chování, např. na různé sociální vrstvy, demografické a etnické skupiny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Evropa====&lt;br /&gt;
Evropa v tomto ohledu zaostávala za rapidním rozvojem v USA, ale rovněž se zde původní psychologie reklamy začala přetvářet ve psychologii spotřebitele a psychologové byli zaměstnávání v agenturách zaměřujících se na výzkum trh, zejm. pro účely obchodní politiky a propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například v západním Neměcku byl vývoj velmi poznamenán druhou světovou válkou, koncem 50. let však se hospodářství stabilizuje a vzrůstají nároky na kvalitu výrobků, vzniká více konkurence na trhu, tedy se mnohem více začíná využívat inzerce a reklamních kampaní. V 60. letech se zkoumaly image výrobku, značky, typologie zákazníků. Koncem 60. let se prováděly již rozsáhlejší analýzy potřeb a přání spotřebitelů, vytvářely se koncepce působení na určité skupiny spotřebitelů. Dochází k inovaci výrobků a využití moderních technologií a nových metod na poli psychologie trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vytvářel se tak soubor odborných poznatků, zejména v následujících oblastech: &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Osobní prodej a osobnost prodavače&lt;br /&gt;
*Faktory ovlivňující komunikaci se spotřebitelem&lt;br /&gt;
*Percepční a kognitivní faktory inzerce&lt;br /&gt;
*Emocionální a motivační faktory v kupním chování&lt;br /&gt;
*Výzkumy spotřebitelů a utváření image&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vývoj v Československu===&lt;br /&gt;
Ve srovnání s některými západními zeměmi nebyl v Československu vývoj psychologie trhu tak široký rozsah, přesto zde však jistý vývoj probíhal.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období socialismu však formy aplikace psychologie v tržní oblasti byly determinovány podstatou plánované socialistické ekonomiky, která významně ovlivňovala životní styl obyvatel. Nicméně v liberalizační vlně v druhé polovině 60. let se již směřovalo spíše k &amp;quot;západnímu&amp;quot; konceptu trhu ovlivňovaného zákonem nabídky a poptávky. Předním představitelem nově koncipované psychologie trhu v 60. letech byl '''E. Rejmánek''', který vydal vlivné publikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1966). ''Úvod do psychologie trhu.'' Praha: VŠE.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;, a tím přispěl k formování této aplikované disciplíny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od poloviny 50. let do poloviny 60. let psychologie trhu řešila zejména jednotlivé problémy v oblasti propagace. Proběhly první pokusy výzkumu trhu a výzkumu image. Psychologie trhu byla vyučována na pražské VŠE Završením této etapy byla přehledová práce ''Úvod do psychologie trhu'' od E. Rejmánka v roce 1966.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od druhé poloviny 60. let se intenzivně rozvíjely teoretické poznatky i aplikovaný výzkum. Byla zde snaha o hlubší rozšíření základny poznatků oboru. Psychologie trhu se více zaměřovala na spotřebitele a spadají sem také pokusy o vytvoření modelu spotřebního chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 70. letech byly odborné práce v oblasti psychologie trhu zaměřeny zejména na analýzu potřeb spotřebitelů, vypracování typologie československého spotřebitele, výzkum konkrétních skupin zboží (trendy ve spotřebě určitých produktů) a výzkum účinků propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vývoj v 80. letech byl udáván Výzkumným ústavem obchodu v Praze. Byly rozpracovány metodické studie zaměřené na používané dotazovací metody i praktické postupy při analýze image a spotřebitele.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 90. letech bylo hlavní uplatnění psychologie trhu v oblastech formulace marketingových koncepcí ve výrobní i obchodní sféře a provádění výzkumu trhu v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
Rejmánek, E. (1971). My a zákazník – zákazník a my. Praha: Merkur.&lt;br /&gt;
Vysekalová, J. (1997). Psychologie v marketingových komunikacích. Brno: Mospra. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu, trh, spotřební chování, zboží, spotřebitel, prodejce, výrobce, vývoj psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58615</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58615"/>
		<updated>2020-01-02T20:39:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality, zaměřuje se na studium psychických jevů a sociálních souvislostí spojených s trhem, tržními elementy a jejich vzájemnými vztahy. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek. Prolínají se zde ekonomické tržní jevy a jevy psychologické povahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu můžeme vyčlenit zejména tyto oblasti zájmu:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Výzkum kupní motivace a spotřebního chování&lt;br /&gt;
#Psychologie tržní propagace&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty poptávky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty nabídky&lt;br /&gt;
#Psychologické aspekty prodeje a obchodního jednání&lt;br /&gt;
#Psychologie zboží a image zboží&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podnikům, ať už výrobní či osobní sféry, mohou psychologové trhu nabídnou tyto typy výzkumů:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Analýza image podniku, značky, výrobku&lt;br /&gt;
* Testování propagačních koncepcí a prostředků&lt;br /&gt;
* Výzkum názorů, postojů a motivace spotřebitelů&lt;br /&gt;
* Testování názvu podniku, značky, názvu výrobku atd. &lt;br /&gt;
* Testování obalů výrobků z hlediska vlivu na spotřebitele&lt;br /&gt;
* Dojmové a zkušenostní testy zboží i služeb&lt;br /&gt;
* Psychologické experiment za účelem zjištění efektivity různých forem působení na spotřebitele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje i jiný způsob '''segmentace trhu:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Geografická segmentace – dělí trh na územní celky jako kraje, města atd.&lt;br /&gt;
* Demografická segmentace – rozčlenění trhu podle základních demografických charakteristik jako pohlaví, věk, rodinný stav, povolání, výše příjmu, národnost atd.&lt;br /&gt;
* Psychografická segmentace – dělení podle individuálních charakteristik spotřebitelů typu oblíbené aktivity, jejich zájmy či názory&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Spotřebitel===&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociáln'''í (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prodejce===&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
#Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
#Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
#Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
#Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Výrobce===&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobce musí v rámci procesu výroby a prodeje produktu vykonat tyto úkony:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Analýza situace na trhu&lt;br /&gt;
*Výběr části trhu&lt;br /&gt;
*Výzkum vybrané části trhu&lt;br /&gt;
*Rozhodnutí o produktu i jeho vlastnostech&lt;br /&gt;
*Určení míry modifikace produktu&lt;br /&gt;
*Příprava propagace produktu&lt;br /&gt;
*Určení vhodného času pro uvedení produktu na trh&lt;br /&gt;
*Výběr označení a obalu&lt;br /&gt;
*Stanovení prodejních a servisních zásad&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vztahy a interakce tržních elementů===&lt;br /&gt;
Jednotlivé tržní elementy nefungují izolovaně, ale ve vzájemné interakci a síti vztahů. Jedná se zejména o '''vztah mezi nabídkou a poptávkou'''. Na straně nabídky hrají roli zejm. samostatné vybavení zboží včetně ceny, distribuce zboží a komunikační činnost. U poptávky je zásadní problematika struktury potřeb spotřebitelů a jejich chování a návyky podmíněné sociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzájemná interakce spotřebitel-prodejce-výrobce vychází ze sociálně-ekonomických funkcí, tvoří se zde role, které mají charakter partnerství. Nevyváženost na trhu, zejm. převis nabídky či poptávky vede ke změně až deformaci těchto rolí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vývoj psychologie trhu==&lt;br /&gt;
===Vývoj v zahraničí===&lt;br /&gt;
Psychologie trhu jako samostatná disciplína vznikla v průběhu 60. let 20. století. Navázala však na starší psychologii reklamy a na již získané poznatky psychologů ve výzkumu trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====USA====&lt;br /&gt;
Na přelomu 50. a 60. let se v USA výrazně začal rozvíjet marketing, jehož rozvoj zahrnoval již i výzkum psychologů v oblastech balení zboží, průzkumy nových výrobků, věrnost spotřebitele určité značce, nákupní zvyklosti atd. V 70. a 80. letech dochází k hlubšímu propracování poznatků a metod, zesilující využívání sdělovacích prostředků typu televize pro účely propagace. K průzkumům trhu je využívána nová výpočetní technika, zejm. počítače. Tradiční formy inzerce a reklam jsou rovněž rozvíjeny díky novým technologiím. Odborní zaměstnanci v oblasti obchodu prochází výcviky na zvyšování sociální senzitivity, zdokonalování komunikačních dovedností, tréninky asertivity atd. Zkoumají se zahraniční trhy, se kterými se obchoduje, jejich teritoriální specifika a zvláštnosti. Trh se postupně diferencuje a více se zkoumání zaměřuje na specifické skupiny a jejich spotřební chování, např. na různé sociální vrstvy, demografické a etnické skupiny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Evropa====&lt;br /&gt;
Evropa v tomto ohledu zaostávala za rapidním rozvojem v USA, ale rovněž se zde původní psychologie reklamy začala přetvářet ve psychologii spotřebitele a psychologové byli zaměstnávání v agenturách zaměřujících se na výzkum trh, zejm. pro účely obchodní politiky a propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například v západním Neměcku byl vývoj velmi poznamenán druhou světovou válkou, koncem 50. let však se hospodářství stabilizuje a vzrůstají nároky na kvalitu výrobků, vzniká více konkurence na trhu, tedy se mnohem více začíná využívat inzerce a reklamních kampaní. V 60. letech se zkoumaly image výrobku, značky, typologie zákazníků. Koncem 60. let se prováděly již rozsáhlejší analýzy potřeb a přání spotřebitelů, vytvářely se koncepce působení na určité skupiny spotřebitelů. Dochází k inovaci výrobků a využití moderních technologií a nových metod na poli psychologie trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vytvářel se tak soubor odborných poznatků, zejména v následujících oblastech: &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Osobní prodej a osobnost prodavače&lt;br /&gt;
*Faktory ovlivňující komunikaci se spotřebitelem&lt;br /&gt;
*Percepční a kognitivní faktory inzerce&lt;br /&gt;
*Emocionální a motivační faktory v kupním chování&lt;br /&gt;
*Výzkumy spotřebitelů a utváření image&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vývoj v Československu===&lt;br /&gt;
Ve srovnání s některými západními zeměmi nebyl v Československu vývoj psychologie trhu tak široký rozsah, přesto zde však jistý vývoj probíhal.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období socialismu však formy aplikace psychologie v tržní oblasti byly determinovány podstatou plánované socialistické ekonomiky, která významně ovlivňovala životní styl obyvatel. Nicméně v liberalizační vlně v druhé polovině 60. let se již směřovalo spíše k &amp;quot;západnímu&amp;quot; konceptu trhu ovlivňovaného zákonem nabídky a poptávky. Předním představitelem nově koncipované psychologie trhu v 60. letech byl '''E. Rejmánek''', který vydal vlivné publikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1966). ''Úvod do psychologie trhu.'' Praha: VŠE.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;, a tím přispěl k formování této aplikované disciplíny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od poloviny 50. let do poloviny 60. let psychologie trhu řešila zejména jednotlivé problémy v oblasti propagace. Proběhly první pokusy výzkumu trhu a výzkumu image. Psychologie trhu byla vyučována na pražské VŠE Završením této etapy byla přehledová práce ''Úvod do psychologie trhu'' od E. Rejmánka v roce 1966.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od druhé poloviny 60. let se intenzivně rozvíjely teoretické poznatky i aplikovaný výzkum. Byla zde snaha o hlubší rozšíření základny poznatků oboru. Psychologie trhu se více zaměřovala na spotřebitele a spadají sem také pokusy o vytvoření modelu spotřebního chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 70. letech byly odborné práce v oblasti psychologie trhu zaměřeny zejména na analýzu potřeb spotřebitelů, vypracování typologie československého spotřebitele, výzkum konkrétních skupin zboží (trendy ve spotřebě určitých produktů) a výzkum účinků propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vývoj v 80. letech byl udáván Výzkumným ústavem obchodu v Praze. Byly rozpracovány metodické studie zaměřené na používané dotazovací metody i praktické postupy při analýze image a spotřebitele.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 90. letech bylo hlavní uplatnění psychologie trhu v oblastech formulace marketingových koncepcí ve výrobní i obchodní sféře a provádění výzkumu trhu v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58614</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58614"/>
		<updated>2020-01-02T20:27:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality, zaměřuje se na studium psychických jevů a sociálních souvislostí spojených s trhem, tržními elementy a jejich vzájemnými vztahy. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek. Prolínají se zde ekonomické tržní jevy a jevy psychologické povahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu můžeme vyčlenit zejména tyto oblasti zájmu: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#výzkum kupní motivace a spotřebního chování&lt;br /&gt;
#psychologie tržní propagace&lt;br /&gt;
#psychologické aspekty poptávky&lt;br /&gt;
#psychologické aspekty nabídky&lt;br /&gt;
#psychologické aspekty prodeje a obchodního jednání&lt;br /&gt;
#psychologie zboží a image zboží&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Spotřebitel===&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociáln'''í (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prodejce===&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
#Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
#Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
#Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
#Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Výrobce===&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobce musí v rámci procesu výroby a prodeje produktu vykonat tyto úkony:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*analýza situace na trhu&lt;br /&gt;
*výběr části trhu&lt;br /&gt;
*výzkum vybrané části trhu&lt;br /&gt;
*rozhodnutí o produktu i jeho vlastnostech&lt;br /&gt;
*určení míry modifikace produktu&lt;br /&gt;
*příprava propagace produktu&lt;br /&gt;
*určení vhodného času pro uvedení produktu na trh&lt;br /&gt;
*výběr označení a obalu&lt;br /&gt;
*stanovení prodejních a servisních zásad&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vztahy a interakce tržních elementů===&lt;br /&gt;
Jednotlivé tržní elementy nefungují izolovaně, ale ve vzájemné interakci a síti vztahů. Jedná se zejména o '''vztah mezi nabídkou a poptávkou'''. Na straně nabídky hrají roli zejm. samostatné vybavení zboží včetně ceny, distribuce zboží a komunikační činnost. U poptávky je zásadní problematika struktury potřeb spotřebitelů a jejich chování a návyky podmíněné sociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzájemná interakce spotřebitel-prodejce-výrobce vychází ze sociálně-ekonomických funkcí, tvoří se zde role, které mají charakter partnerství. Nevyváženost na trhu, zejm. převis nabídky či poptávky vede ke změně až deformaci těchto rolí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Vývoj psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vývoj v zahraničí===&lt;br /&gt;
Psychologie trhu jako samostatná disciplína vznikla v průběhu 60. let 20. století. Navázala však na starší psychologii reklamy a na již získané poznatky psychologů ve výzkumu trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====USA====&lt;br /&gt;
Na přelomu 50. a 60. let se v USA výrazně začal rozvíjet marketing, jehož rozvoj zahrnoval již i výzkum psychologů v oblastech balení zboží, průzkumy nových výrobků, věrnost spotřebitele určité značce, nákupní zvyklosti atd. V 70. a 80. letech dochází k hlubšímu propracování poznatků a metod, zesilující využívání sdělovacích prostředků typu televize pro účely propagace. K průzkumům trhu je využívána nová výpočetní technika, zejm. počítače. Tradiční formy inzerce a reklam jsou rovněž rozvíjeny díky novým technologiím. Odborní zaměstnanci v oblasti obchodu prochází výcviky na zvyšování sociální senzitivity, zdokonalování komunikačních dovedností, tréninky asertivity atd. Zkoumají se zahraniční trhy, se kterými se obchoduje, jejich teritoriální specifika a zvláštnosti. Trh se postupně diferencuje a více se zkoumání zaměřuje na specifické skupiny a jejich spotřební chování, např. na různé sociální vrstvy, demografické a etnické skupiny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Evropa====&lt;br /&gt;
Evropa v tomto ohledu zaostávala za rapidním rozvojem v USA, ale rovněž se zde původní psychologie reklamy začala přetvářet ve psychologii spotřebitele a psychologové byli zaměstnávání v agenturách zaměřujících se na výzkum trh, zejm. pro účely obchodní politiky a propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například v západním Neměcku byl vývoj velmi poznamenán druhou světovou válkou, koncem 50. let však se hospodářství stabilizuje a vzrůstají nároky na kvalitu výrobků, vzniká více konkurence na trhu, tedy se mnohem více začíná využívat inzerce a reklamních kampaní. V 60. letech se zkoumaly image výrobku, značky, typologie zákazníků. Koncem 60. let se prováděly již rozsáhlejší analýzy potřeb a přání spotřebitelů, vytvářely se koncepce působení na určité skupiny spotřebitelů. Dochází k inovaci výrobků a využití moderních technologií a nových metod na poli psychologie trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vytvářel se tak soubor odborných poznatků, zejména v následujících oblastech: &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*osobní prodej a osobnost prodavače&lt;br /&gt;
*faktory ovlivňující komunikaci se spotřebitelem&lt;br /&gt;
*percepční a kognitivní faktory inzerce&lt;br /&gt;
*emocionální a motivační faktory v kupním chování&lt;br /&gt;
*výzkumy spotřebitelů a utváření image&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vývoj v Československu ===&lt;br /&gt;
Ve srovnání s některými západními zeměmi nebyl v Československu vývoj psychologie trhu tak široký rozsah, přesto zde však jistý vývoj probíhal.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období socialismu však formy aplikace psychologie v tržní oblasti byly determinovány podstatou plánované socialistické ekonomiky, která významně ovlivňovala životní styl obyvatel. Nicméně v liberalizační vlně v druhé polovině 60. let se již směřovalo spíše k &amp;quot;západnímu&amp;quot; konceptu trhu ovlivňovaného zákonem nabídky a poptávky. Předním představitelem nově koncipované psychologie trhu v 60. letech byl '''E. Rejmánek''', který vydal vlivné publikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Rejmánek, E. (1966). ''Úvod do psychologie trhu.'' Praha: VŠE.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;, a tím přispěl k formování této aplikované disciplíny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od poloviny 50. let do poloviny 60. let psychologie trhu řešila zejména jednotlivé problémy v oblasti propagace. Proběhly první pokusy výzkumu trhu a výzkumu image. Psychologie trhu byla vyučována na pražské VŠE Završením této etapy byla přehledová práce ''Úvod do psychologie trhu'' od E. Rejmánka v roce 1966.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Od druhé poloviny 60. let se intenzivně rozvíjely teoretické poznatky i aplikovaný výzkum. Byla zde snaha o hlubší rozšíření základny poznatků oboru. Psychologie trhu se více zaměřovala na spotřebitele a spadají sem také pokusy o vytvoření modelu spotřebního chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 70. letech byly odborné práce v oblasti psychologie trhu zaměřeny zejména na analýzu potřeb spotřebitelů, vypracování typologie československého spotřebitele, výzkum konkrétních skupin zboží (trendy ve spotřebě určitých produktů) a výzkum účinků propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vývoj v 80. letech byl udáván Výzkumným ústavem obchodu v Praze. Byly rozpracovány metodické studie zaměřené na používané dotazovací metody i praktické postupy při analýze image a spotřebitele.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V 90. letech bylo hlavní uplatnění psychologie trhu v oblastech formulace marketingových koncepcí ve výrobní i obchodní sféře a provádění výzkumu trhu v kvantitativních i kvalitativních výzkumech.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58585</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58585"/>
		<updated>2020-01-02T14:44:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality, zaměřuje se na studium psychických jevů a sociálních souvislostí spojených s trhem, tržními elementy a jejich vzájemnými vztahy. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek. Prolínají se zde ekonomické tržní jevy a jevy psychologické povahy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu můžeme vyčlenit zejména tyto oblasti zájmu: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# výzkum kupní motivace a spotřebního chování&lt;br /&gt;
# psychologie tržní propagace&lt;br /&gt;
# psychologické aspekty poptávky&lt;br /&gt;
# psychologické aspekty nabídky&lt;br /&gt;
# psychologické aspekty prodeje a obchodního jednání&lt;br /&gt;
# psychologie zboží a image zboží&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Spotřebitel===&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociáln'''í (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Prodejce===&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
#Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
#Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
#Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
#Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Výrobce===&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobce musí v rámci procesu výroby a prodeje produktu vykonat tyto úkony:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*analýza situace na trhu&lt;br /&gt;
*výběr části trhu&lt;br /&gt;
*výzkum vybrané části trhu&lt;br /&gt;
*rozhodnutí o produktu i jeho vlastnostech&lt;br /&gt;
*určení míry modifikace produktu&lt;br /&gt;
*příprava propagace produktu&lt;br /&gt;
*určení vhodného času pro uvedení produktu na trh&lt;br /&gt;
*výběr označení a obalu&lt;br /&gt;
*stanovení prodejních a servisních zásad&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Vztahy a interakce tržních elementů===&lt;br /&gt;
Jednotlivé tržní elementy nefungují izolovaně, ale ve vzájemné interakci a síti vztahů. Jedná se zejména o '''vztah mezi nabídkou a poptávkou'''. Na straně nabídky hrají roli zejm. samostatné vybavení zboží včetně ceny, distribuce zboží a komunikační činnost. U poptávky je zásadní problematika struktury potřeb spotřebitelů a jejich chování a návyky podmíněné sociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzájemná interakce spotřebitel-prodejce-výrobce vychází ze sociálně-ekonomických funkcí, tvoří se zde role, které mají charakter partnerství. Nevyváženost na trhu, zejm. převis nabídky či poptávky vede ke změně až deformaci těchto rolí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vývoj psychologie trhu ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vývoj v zahraničí ===&lt;br /&gt;
Psychologie trhu jako samostatná disciplína vznikla v průběhu 60. let 20. století. Navázala však na starší psychologii reklamy a na již získané poznatky psychologů ve výzkumu trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== USA ====&lt;br /&gt;
Na přelomu 50. a 60. let se v USA výrazně začal rozvíjet marketing, jehož rozvoj zahrnoval již i výzkum psychologů v oblastech balení zboží, průzkumy nových výrobků, věrnost spotřebitele určité značce, nákupní zvyklosti atd. V 70. a 80. letech dochází k hlubšímu propracování poznatků a metod, zesilující využívání sdělovacích prostředků typu televize pro účely propagace. K průzkumům trhu je využívána nová výpočetní technika, zejm. počítače. Tradiční formy inzerce a reklam jsou rovněž rozvíjeny díky novým technologiím. Odborní zaměstnanci v oblasti obchodu prochází výcviky na zvyšování sociální senzitivity, zdokonalování komunikačních dovedností, tréninky asertivity atd. Zkoumají se zahraniční trhy, se kterými se obchoduje, jejich teritoriální specifika a zvláštnosti. Trh se postupně diferencuje a více se zkoumání zaměřuje na specifické skupiny a jejich spotřební chování, např. na různé sociální vrstvy, demografické a etnické skupiny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Evropa ====&lt;br /&gt;
Evropa v tomto ohledu zaostávala za rapidním rozvojem v USA, ale rovněž se zde původní psychologie reklamy začala přetvářet ve psychologii spotřebitele a psychologové byli zaměstnávání v agenturách zaměřujících se na výzkum trh, zejm. pro účely obchodní politiky a propagace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Například v západním Neměcku byl vývoj velmi poznamenán druhou světovou válkou, koncem 50. let však se hospodářství stabilizuje a vzrůstají nároky na kvalitu výrobků, vzniká více konkurence na trhu, tedy se mnohem více začíná využívat inzerce a reklamních kampaní. V 60. letech se zkoumaly image výrobku, značky, typologie zákazníků. Koncem 60. let se prováděly již rozsáhlejší analýzy potřeb a přání spotřebitelů, vytvářely se koncepce působení na určité skupiny spotřebitelů. Dochází k inovaci výrobků a využití moderních technologií a nových metod na poli psychologie trhu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vytvářel se tak soubor odborných poznatků, zejména v následujících oblastech: &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* osobní prodej a osobnost prodavače&lt;br /&gt;
* faktory ovlivňující komunikaci se spotřebitelem&lt;br /&gt;
* percepční a kognitivní faktory inzerce&lt;br /&gt;
* emocionální a motivační faktory v kupním chování&lt;br /&gt;
* výzkumy spotřebitelů a utváření image&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58571</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58571"/>
		<updated>2020-01-02T12:33:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Tržní elementy a jejich vztahy===&lt;br /&gt;
Z pohledu psychologie trhu má trh určité dílčí prvky neboli '''tržní elementy.''' Jejich interakce je předmětem zkoumání právě v psychologii trhu. Jedná se o tři následující elementy: spotřebitel, prodejce a výrobce.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Spotřebitel====&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociáln'''í (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Prodejce====&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
#Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
#Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
#Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
#Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Výrobce====&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výrobce musí v rámci procesu výroby a prodeje produktu vykonat tyto úkony:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* analýza situace na trhu&lt;br /&gt;
* výběr části trhu&lt;br /&gt;
* výzkum vybrané části trhu&lt;br /&gt;
* rozhodnutí o produktu i jeho vlastnostech &lt;br /&gt;
* určení míry modifikace produktu&lt;br /&gt;
* příprava propagace produktu&lt;br /&gt;
* určení vhodného času pro uvedení produktu na trh&lt;br /&gt;
* výběr označení a obalu&lt;br /&gt;
* stanovení prodejních a servisních zásad&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vztahy a interakce tržních elementů ====&lt;br /&gt;
Jednotlivé tržní elementy nefungují izolovaně, ale ve vzájemné interakci a síti vztahů. Jedná se zejména o '''vztah mezi nabídkou a poptávkou'''. Na straně nabídky hrají roli zejm. samostatné vybavení zboží včetně ceny, distribuce zboží a komunikační činnost. U poptávky je zásadní problematika struktury potřeb spotřebitelů a jejich chování a návyky podmíněné sociálními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzájemná interakce spotřebitel-prodejce-výrobce vychází ze sociálně-ekonomických funkcí, tvoří se zde role, které mají charakter partnerství. Nevyváženost na trhu, zejm. převis nabídky či poptávky vede ke změně až deformaci těchto rolí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58566</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58566"/>
		<updated>2020-01-02T12:22:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zboží===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Tržní elementy a jejich vztahy===&lt;br /&gt;
Z pohledu psychologie trhu má trh určité dílčí prvky neboli '''tržní elementy.''' Jejich interakce je předmětem zkoumání právě v psychologii trhu. Jedná se o tři následující elementy: spotřebitel, prodejce a výrobce.&amp;lt;ref&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Spotřebitel====&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Individuální''' – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, hodnoty, věk, pohlaví, profese, fáze životního cyklu atd.&lt;br /&gt;
*'''Mikrosociální''' (skupinové) – zejm. rodina a blízké osoby, které spoluvytvářejí systém pravidel a norem, odměn a sankcí, funkce a role, sociální vlivy, skupinové chování a podobně.&lt;br /&gt;
*'''Makrosociáln'''í (společenské) – zejména tlak existující hodnotové orientace ve společnosti, ovlivňování struktury potřeb a hmotné podmínky společnosti. Významný muže být i vliv výchovných institucí ve společnosti a masmédia.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Prodejce ====&lt;br /&gt;
V rámci psychologie trhu jsou vymezovány u prodejce tyto problematické oblasti:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Poznávání spotřebitele – jeho životní způsob, zvyky, měnící se podmínky atd.&lt;br /&gt;
# Rozšiřování informací – ovlivňování poptávky poskytováním informací o zboží, budováni image zboží.&lt;br /&gt;
# Řešení problémů profesionální interakce – péče o vztahy s výrobci a se zákazníky.&lt;br /&gt;
# Řešení prodejního výkonu v oblasti obslužného prodeje – pro úspěšný prodej je klíčová znalost typologie zákazníka, nabídka a předvádění zboží, diskuze o kvalitě, odpovídání na dotazy, reakce na námitky atd.&lt;br /&gt;
# Zpracování psychologické profesiografie u různých skupin obchodních pracovníků s cílem vybrat, vychovat a odborně připravit prodejce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Výrobce ====&lt;br /&gt;
Výrobce je někdo, kdo umožňuje zhmotnění potřeb člověka do podoby konkrétního produktu. Z pohledu spotřebitele je však výrobce spíše sekundární, protože je &amp;quot;skryt&amp;quot; za prodejcem, se kterým spotřebitel spíše přijde do styku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58563</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58563"/>
		<updated>2020-01-02T11:47:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. Směna zboží na trhu je interakcí mezi prodejcem a spotřebitelem za specifických subjektivních a objektivních podmínek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Trh má své psychologické problémy a své jednotlivé elementy, které tvoří zboží, spotřebitel, prodejce a výrobce a jejich vzájemné vztahy.&amp;lt;ref&amp;gt;Rejmánek, E. (1968). ''Co je psychologie trhu.'' Praha: Merkur. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kulturní a sociální vývoj utváří a mění hodnotové systémy lidi, které ovlivňují mimo jiné i jejich chování na trhu, což přispívá k proměnlivosti trhu. Jedním ze základních společenských rámců chování lidí je '''životní standard.''' Životní standard je společensky vytvořená představa, nejasně definovaná, ne nutně plně uvědomovaná, ale je však lidmi plně realizována. Životní standard je specifikován stratifikací konrétní společnosti, vlivem které má každá společenská vrstva má vytvořenou vlastní odlišnou představu, jak žít. To se pak projevuje v tom, co lidé kupují, jak tráví volný čas, co vše považují za nutné k jejich životu. Dosavadní sociální změny se odráží ve výraznější členitosti a diferenciaci trhu, tedy že v rámci národního trhu se vytváří další dílčí trhy, které mají svá vlastní specifika, např. trh mladé populace a trh starší populace. Tyto různé specifické skupiny mají odlišný životní standard, potřeby, nakupují jiné zboží. Dynamičnost, proměnlivost trhu je tedy dána dlouhodobými vlivy a změnami ve společnosti, ale také i vlivy krátkodobější, jako trendy, sezónní cykly a podobně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zboží ===&lt;br /&gt;
Ze pohledu psychologie trhu má zboží funkci uspokojovat komplex různých potřeb člověka. Spotřebitel ve zboží nevidí pouze jeho užitnou funkci, ale je pro něj důlěžité, jak služby může od výrobku očekávat. V souvislosti s životními a sociálními souvilostmi člověka zajímají i jednotlivé vlastnosti výrobku, např. jeho vzhled, obtížnost zboží sehnat, původnost, originalita, design atd. Zboží totiž odráží sociální standard, přináší spotřebiteli estetické uspokojení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Image výrobku''' do značné míry určuje jeho prodejní pozici, mnohdy více než jeho objektivní podstata. Jedná se o lidmi vytvořenou subjektivní podstatu výrobku, která zahrnuje představy o domnělé hodnotě, užitečnosti, účinnosti, použitelnosti atd.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Tržní elementy a jejich vztahy ===&lt;br /&gt;
Z pohledu psychologie trhu má trh určité dílčí prvky neboli '''tržní elementy.''' Jejich interakce je předmětem zkoumání právě v psychologii trhu. Jedná se o tři následující elementy: spotřebitel, prodejce a výrobce.&amp;lt;ref&amp;gt;Komárková, R., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1998). ''Psychologie trhu.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Spotřebitel ====&lt;br /&gt;
Klíčovým zájmem psychologie trhu je spotřebitel a jeho chování na trhu, tedy jeho '''spotřební chování.''' Spotřební chování je výsledkem následujících vlivů: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Individuální – osobnost jedince, psychické stavy, zkušenosti, kognitivní procesy, věk, pohlaví, profese atd.&lt;br /&gt;
* Mikrosociální (skupinové)&lt;br /&gt;
* Makrosociální (společenské)&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58560</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58560"/>
		<updated>2020-01-01T16:48:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Předmět psychologie trhu==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Douchová, J., Komárková, R., Mejtská, D., Rymeš, M. &amp;amp; Vysekalová, J. (1993). ''Základy psychologie trhu.'' Jinočany: H&amp;amp;H.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Trh===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Územní hledisko – trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
*Věcné hledisko – trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
*Hledisko druhu zboží – trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58559</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58559"/>
		<updated>2020-01-01T16:30:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Předmět psychologie trhu ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Psychologie trhu je aplikovaná psychologická disciplína odrážející potřeby ekonomické reality. Vychází z velké části z ekonomické definice trhu. Trh je vždy nějak lokalizován, má svá zbožová či jiná specifika a vyvíjí se v čase na ose relativní stabilita – častá proměnlivost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Trh ===&lt;br /&gt;
Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází ke směně zboží mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Trh má svou konrétní strukturu a dynamiku'''.''' Co se týče '''struktury trhu''', můžeme trh rozdělit podle vícero hledisek: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Územní hledisko - trh místní (regionální), národní a světový&lt;br /&gt;
* Věcné hledisko - trh práce, půdy, peněz a trh zboží&lt;br /&gt;
* Hledisko druhu zboží - trh dílčí (např. potravin, automobilů atd.) a trh celkový (tedy veškerého zboží)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamika trhu''' je udávána proměnlivým vztahem nabídky a poptávky a vlivem konkurence. Výsledkem je pak '''tržní situace''', která je buď příznivá pro kupujícího (pokud nabídka převyšuje poptávku, tzv. trh kupujícího) nebo pro prodávajícího (poptávka převyšuje nabídku, tzv. trh prodávajícího). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58551</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58551"/>
		<updated>2019-12-27T06:28:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Předmět a vývoj psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie trhu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58550</id>
		<title>38. Předmět a vývoj psychologie trhu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=38._P%C5%99edm%C4%9Bt_a_v%C3%BDvoj_psychologie_trhu&amp;diff=58550"/>
		<updated>2019-12-27T06:26:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: Založena nová stránka s textem „Předmět a vývoj psychologie trhu“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Předmět a vývoj psychologie trhu&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58544</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58544"/>
		<updated>2019-12-25T10:17:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: /* Dopravně–psychologické vyšetření */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účastníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně–technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná – lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na uzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přičemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přičemž řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konkrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležité zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii je v popředí '''oblast silniční dopravy,''' a to zejména výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v '''letecké dopravě''' vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v '''železniční dopravě''', kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra podobnosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Atraktivita dopravního módu====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. '''Atraktivita automobilu devalvuje ostatní dopravní módy''' – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, například proto, že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===dopravně-psychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravně-psychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konkrétní metody, pouze požadovanou '''strukturu vyšetření,''' jejíž konkrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vůči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a inteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování příčin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituda ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové [https://wikisofia.cz/wiki/Vn%C3%ADmán%C3%AD vnímání]''' – zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zejména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůležitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důležité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumulátoru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Pozornost Pozornost]''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Paměť Paměť]''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Rozhodován%C3%AD Rozhodování]''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Významným tématem dopravní psychologie jsou také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' – hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání''' –  chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní příčiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation–seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Závodník''' – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*'''Soutěžící agresor''' – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*'''Pasivní agresor''' – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*'''Narcista''' – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*'''Strážce''' – Cítí se být nadřazeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Rysové charakteristiky osobnosti'''&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#'''Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení'''&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Temperament,_jeho_hlavn%C3%AD_koncepce Sensation–seeking] (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký [https://wikisofia.cz/wiki/Prosociáln%C3%AD_chován%C3%AD altruismus]&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Locus_of_control Locus of control] – vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Atribuce Atribuce]&lt;br /&gt;
#'''Agresivní tendence'''&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Agresivita Agresivita]&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je klíčové výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující charakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nehodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezvýznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konkrétních vozidel, světelně–technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomoci přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonávání konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
#Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog – přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
#Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů.&lt;br /&gt;
#Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
#Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
#Únava řidiče&lt;br /&gt;
#Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujeme zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závěsu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
#Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
#Dopravní riziko související s výkonem povolání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž nehodovost není zpravidla způsobena přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávat se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zranitelní účastníci silničního provozu===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
#Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
#Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řidiče jednostopých motorových vozidel''' – typicky motorek, skútrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účastníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
*Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
*Plánování využití území&lt;br /&gt;
*Infrastruktura&lt;br /&gt;
*Úprava konstrukce vozidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., &amp;amp; Hoskovec, J. (1995). ''Přehled dopravní psychologie: Historie, teorie,výzkum, aplikace.'' Praha: Universita Karlova.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Šmolíková, J. (2006). ''Psychologická prevence nehod (teorie a praxe).'' Praha: Karolinum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šucha, M., et al. (2009). ''Agresivita na cestách.'' Olomouc: Univerzita Palackého&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Shinar, D. (2007). ''Traffic safety and Human behavior.'' Bingley, UK: Emerald.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vanderbild, T. (2008). ''Traffic.'' London: Penguin Books.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy, dopravně-psychologické vyšetření, bezpečnost dopravy, dopravní nehody, rizikoví řidiči, zranitelní účastníci silničního provozu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58543</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58543"/>
		<updated>2019-12-25T10:16:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účastníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně–technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná – lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na uzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přičemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přičemž řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konkrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležité zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii je v popředí '''oblast silniční dopravy,''' a to zejména výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v '''letecké dopravě''' vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v '''železniční dopravě''', kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra podobnosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Atraktivita dopravního módu====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. '''Atraktivita automobilu devalvuje ostatní dopravní módy''' – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, například proto, že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravně–psychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravně–psychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konkrétní metody, pouze požadovanou '''strukturu vyšetření,''' jejíž konkrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vůči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně–psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a inteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování příčin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituda ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové [https://wikisofia.cz/wiki/Vn%C3%ADmán%C3%AD vnímání]''' – zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zejména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůležitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důležité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumulátoru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Pozornost Pozornost]''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Paměť Paměť]''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Rozhodován%C3%AD Rozhodování]''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Významným tématem dopravní psychologie jsou také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' – hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání''' –  chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní příčiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation–seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Závodník''' – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*'''Soutěžící agresor''' – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*'''Pasivní agresor''' – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*'''Narcista''' – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*'''Strážce''' – Cítí se být nadřazeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Rysové charakteristiky osobnosti'''&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#'''Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení'''&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Temperament,_jeho_hlavn%C3%AD_koncepce Sensation–seeking] (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký [https://wikisofia.cz/wiki/Prosociáln%C3%AD_chován%C3%AD altruismus]&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Locus_of_control Locus of control] – vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Atribuce Atribuce]&lt;br /&gt;
#'''Agresivní tendence'''&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Agresivita Agresivita]&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je klíčové výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující charakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nehodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezvýznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konkrétních vozidel, světelně–technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomoci přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonávání konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
#Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog – přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
#Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů.&lt;br /&gt;
#Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
#Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
#Únava řidiče&lt;br /&gt;
#Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujeme zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závěsu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
#Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
#Dopravní riziko související s výkonem povolání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž nehodovost není zpravidla způsobena přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávat se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zranitelní účastníci silničního provozu===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
#Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
#Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řidiče jednostopých motorových vozidel''' – typicky motorek, skútrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účastníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
*Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
*Plánování využití území&lt;br /&gt;
*Infrastruktura&lt;br /&gt;
*Úprava konstrukce vozidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., &amp;amp; Hoskovec, J. (1995). ''Přehled dopravní psychologie: Historie, teorie,výzkum, aplikace.'' Praha: Universita Karlova.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Šmolíková, J. (2006). ''Psychologická prevence nehod (teorie a praxe).'' Praha: Karolinum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šucha, M., et al. (2009). ''Agresivita na cestách.'' Olomouc: Univerzita Palackého&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Shinar, D. (2007). ''Traffic safety and Human behavior.'' Bingley, UK: Emerald.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vanderbild, T. (2008). ''Traffic.'' London: Penguin Books.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy, dopravně–psychologické vyšetření, bezpečnost dopravy, dopravní nehody, rizikoví řidiči, zranitelní účastníci silničního provozu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58542</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58542"/>
		<updated>2019-12-24T13:34:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účastníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně-technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na uzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přičemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přičemž řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konkrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležité zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii je v popředí '''oblast silniční dopravy,''' a to zejména výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v '''letecké dopravě''' vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v '''železniční dopravě''', kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra podobnosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Atraktivita dopravního módu====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. '''Atraktivita automobilu devalvuje ostatní dopravní módy''' – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, například proto, že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravně-psychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravně-psychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konkrétní metody, pouze požadovanou '''strukturu vyšetření,''' jejíž konkrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vůči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a inteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování příčin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituda ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové [https://wikisofia.cz/wiki/Vn%C3%ADmán%C3%AD vnímání]''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zejména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůležitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důležité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumulátoru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Pozornost Pozornost]''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Paměť Paměť]''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Rozhodován%C3%AD Rozhodování]''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Významným tématem dopravní psychologie jsou také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní příčiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation-seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Závodník''' – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*'''Soutěžící agresor''' – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*'''Pasivní agresor''' – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*'''Narcista''' – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*'''Strážce''' – Cítí se být nadřazeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Rysové charakteristiky osobnosti'''&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#'''Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení'''&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Temperament,_jeho_hlavn%C3%AD_koncepce Sensation-seeking] (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký [https://wikisofia.cz/wiki/Prosociáln%C3%AD_chován%C3%AD altruismus]&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Locus_of_control Locus of control] - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Atribuce Atribuce]&lt;br /&gt;
#'''Agresivní tendence'''&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Agresivita Agresivita]&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je klíčové výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující charakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nehodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezvýznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konkrétních vozidel, světelně-technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomoci přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonávání konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
#Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog - přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
#Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů.&lt;br /&gt;
#Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
#Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
#Únava řidiče&lt;br /&gt;
#Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujeme zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závěsu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
#Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
#Dopravní riziko související s výkonem povolání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž nehodovost není zpravidla způsobena přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávat se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zranitelní účastníci silničního provozu===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
#Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
#Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řidiče jednostopých motorových vozidel''' – typicky motorek, skútrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účastníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
*Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
*Plánování využití území&lt;br /&gt;
*Infrastruktura&lt;br /&gt;
*Úprava konstrukce vozidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., &amp;amp; Hoskovec, J. (1995). ''Přehled dopravní psychologie: Historie, teorie,výzkum, aplikace.'' Praha: Universita Karlova.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Šmolíková, J. (2006). ''Psychologická prevence nehod (teorie a praxe).'' Praha: Karolinum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šucha, M., et al. (2009). ''Agresivita na cestách.'' Olomouc: Univerzita Palackého&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Shinar, D. (2007). ''Traffic safety and Human behavior.'' Bingley, UK: Emerald.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vanderbild, T. (2008). ''Traffic.'' London: Penguin Books.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy, dopravně-psychologické vyšetření, bezpečnost dopravy, dopravní nehody, rizikoví řidiči, zranitelní účastníci silničního provozu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58541</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58541"/>
		<updated>2019-12-24T13:33:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účastníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně-technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na uzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přičemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přičemž řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konkrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležité zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii je v popředí '''oblast silniční dopravy,''' a to zejména výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v '''letecké dopravě''' vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v '''železniční dopravě''', kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra podobnosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Atraktivita dopravního módu====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. '''Atraktivita automobilu devalvuje ostatní dopravní módy''' – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, například proto, že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravně-psychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravně-psychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konkrétní metody, pouze požadovanou '''strukturu vyšetření,''' jejíž konkrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vůči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a inteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování příčin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituda ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové [https://wikisofia.cz/wiki/Vn%C3%ADmán%C3%AD vnímání]''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zejména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůležitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důležité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumulátoru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Pozornost Pozornost]''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Paměť Paměť]''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Rozhodován%C3%AD Rozhodování]''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Významným tématem dopravní psychologie jsou také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní příčiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation-seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Závodník''' – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*'''Soutěžící agresor''' – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*'''Pasivní agresor''' – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*'''Narcista''' – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*'''Strážce''' – Cítí se být nadřazeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Rysové charakteristiky osobnosti'''&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#'''Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení'''&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Temperament,_jeho_hlavn%C3%AD_koncepce Sensation-seeking] (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký [https://wikisofia.cz/wiki/Prosociáln%C3%AD_chován%C3%AD altruismus]&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Locus_of_control Locus of control] - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Atribuce Atribuce]&lt;br /&gt;
#'''Agresivní tendence'''&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Agresivita Agresivita]&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je klíčové výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující charakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nehodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezvýznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konkrétních vozidel, světelně-technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomoci přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonávání konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
#Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog - přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
#Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů.&lt;br /&gt;
#Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
#Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
#Únava řidiče&lt;br /&gt;
#Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujeme zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závěsu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
#Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
#Dopravní riziko související s výkonem povolání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž nehodovost není zpravidla způsobena přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávat se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zranitelní účastníci silničního provozu===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
#Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
#Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řidiče jednostopých motorových vozidel''' – typicky motorek, skútrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účastníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
*Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
*Plánování využití území&lt;br /&gt;
*Infrastruktura&lt;br /&gt;
*Úprava konstrukce vozidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., &amp;amp; Hoskovec, J. (1995). ''Přehled dopravní psychologie: Historie, teorie,výzkum, aplikace.'' Praha: Universita Karlova.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Šmolíková, J. (2006). ''Psychologická prevence nehod (teorie a praxe).'' Praha: Karolinum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Šucha, M., et al. (2009). ''Agresivita na cestách.'' Olomouc: Univerzita Palackého&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Shinar, D. (2007). ''Traffic safety and Human behavior.'' Bingley, UK: Emerald.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vanderbild, T. (2008). ''Traffic.'' London: Penguin Books.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58540</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58540"/>
		<updated>2019-12-24T13:32:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účastníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně-technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na uzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přičemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přičemž řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konkrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležité zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii je v popředí '''oblast silniční dopravy,''' a to zejména výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v '''letecké dopravě''' vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v '''železniční dopravě''', kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra podobnosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Atraktivita dopravního módu====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. '''Atraktivita automobilu devalvuje ostatní dopravní módy''' – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, například proto, že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravně-psychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravně-psychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konkrétní metody, pouze požadovanou '''strukturu vyšetření,''' jejíž konkrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vůči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a inteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování příčin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituda ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové [https://wikisofia.cz/wiki/Vn%C3%ADmán%C3%AD vnímání]''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zejména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůležitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důležité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumulátoru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Pozornost Pozornost]''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Paměť Paměť]''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Rozhodován%C3%AD Rozhodování]''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Významným tématem dopravní psychologie jsou také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní příčiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation-seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Závodník''' – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*'''Soutěžící agresor''' – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*'''Pasivní agresor''' – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*'''Narcista''' – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*'''Strážce''' – Cítí se být nadřazeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Rysové charakteristiky osobnosti'''&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#'''Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení'''&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Temperament,_jeho_hlavn%C3%AD_koncepce Sensation-seeking] (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký [https://wikisofia.cz/wiki/Prosociáln%C3%AD_chován%C3%AD altruismus]&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Locus_of_control Locus of control] - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Atribuce Atribuce]&lt;br /&gt;
#'''Agresivní tendence'''&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Agresivita Agresivita]&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je klíčové výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující charakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nehodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezvýznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konkrétních vozidel, světelně-technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomoci přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonávání konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
#Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog - přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
#Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů.&lt;br /&gt;
#Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
#Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
#Únava řidiče&lt;br /&gt;
#Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujeme zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závěsu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
#Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
#Dopravní riziko související s výkonem povolání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž nehodovost není zpravidla způsobena přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávat se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zranitelní účastníci silničního provozu===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
#Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
#Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řidiče jednostopých motorových vozidel''' – typicky motorek, skútrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účastníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
*Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
*Plánování využití území&lt;br /&gt;
*Infrastruktura&lt;br /&gt;
*Úprava konstrukce vozidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., &amp;amp; Hoskovec, J. (1995). ''Přehled dopravní psychologie: Historie, teorie,výzkum, aplikace.'' Praha: Universita Karlova.&lt;br /&gt;
Štikar, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Šmolíková, J. (2006). ''Psychologická prevence nehod (teorie a praxe).'' Praha: Karolinum&lt;br /&gt;
Šucha, M., et al. (2009). ''Agresivita na cestách.'' Olomouc: Univerzita Palackého&lt;br /&gt;
Shinar, D. (2007). ''Traffic safety and Human behavior.'' Bingley, UK: Emerald.&lt;br /&gt;
Vanderbild, T. (2008). ''Traffic.'' London: Penguin Books.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58539</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58539"/>
		<updated>2019-12-24T13:28:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účastníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně-technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na uzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přičemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přičemž řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konkrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležité zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii je v popředí '''oblast silniční dopravy,''' a to zejména výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v '''letecké dopravě''' vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v '''železniční dopravě''', kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra podobnosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Atraktivita dopravního módu====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. '''Atraktivita automobilu devalvuje ostatní dopravní módy''' – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, například proto, že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravně-psychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravně-psychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konkrétní metody, pouze požadovanou '''strukturu vyšetření,''' jejíž konkrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vůči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a inteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování příčin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituda ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové [https://wikisofia.cz/wiki/Vn%C3%ADmán%C3%AD vnímání]''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zejména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůležitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důležité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumulátoru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Pozornost Pozornost]''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Paměť Paměť]''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''[https://wikisofia.cz/wiki/Rozhodován%C3%AD Rozhodování]''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Významným tématem dopravní psychologie jsou také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní příčiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation-seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Závodník''' – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*'''Soutěžící agresor''' – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*'''Pasivní agresor''' – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*'''Narcista''' – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*'''Strážce''' – Cítí se být nadřazeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Rysové charakteristiky osobnosti'''&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#'''Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení'''&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Temperament,_jeho_hlavn%C3%AD_koncepce Sensation-seeking] (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký [https://wikisofia.cz/wiki/Prosociáln%C3%AD_chován%C3%AD altruismus]&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Locus_of_control Locus of control] - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Atribuce Atribuce]&lt;br /&gt;
#'''Agresivní tendence'''&lt;br /&gt;
#*[https://wikisofia.cz/wiki/Agresivita Agresivita]&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je klíčové výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující charakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nehodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezvýznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konkrétních vozidel, světelně-technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomoci přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonávání konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
#Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog - přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
#Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů.&lt;br /&gt;
#Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
#Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
#Únava řidiče&lt;br /&gt;
#Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujeme zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závěsu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
#Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
#Dopravní riziko související s výkonem povolání.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž nehodovost není zpravidla způsobena přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávat se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zranitelní účastníci silničního provozu===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
#Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
#Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řidiče jednostopých motorových vozidel''' – typicky motorek, skútrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účastníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
*Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
*Plánování využití území&lt;br /&gt;
*Infrastruktura&lt;br /&gt;
*Úprava konstrukce vozidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Štikar, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Šmolíková, J. (2006). ''Psychologická prevence nehod (teorie a praxe).'' Praha: Karolinum&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58538</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58538"/>
		<updated>2019-12-24T13:16:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účastníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně-technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na uzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přičemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přičemž řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konkrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležité zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii je v popředí oblast silniční dopravy, a to zejména výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v letecké dopravě vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v železniční dopravě, kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra pozornosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Atraktivita dopravního módu====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. Atraktivita automobilu devalvuje ostatní módy – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, a to z mnoha důvodů, například že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravně-psychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravně-psychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konkrétní metody, pouze požadovanou strukturu vyšetření, jejíž konkrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vůči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a inteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování příčin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituda ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové vnímání''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zejména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůležitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důležité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumulátoru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''Pozornost''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''Paměť''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''Rozhodování''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Významným tématem dopravní psychologie jsou také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní příčiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation-seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Závodník''' – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*'''Soutěžící agresor''' – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*'''Pasivní agresor''' – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*'''Narcista''' – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*'''Strážce''' – Cítí se být nadřazeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Rysové charakteristiky osobnosti'''&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#'''Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení'''&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*Sensation-seeking (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký altruismus&lt;br /&gt;
#*Locus of control - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*Atribuce&lt;br /&gt;
#'''Agresivní tendence'''&lt;br /&gt;
#*Agresivita&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je klíčové výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující charakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nehodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezvýznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konkrétních vozidel, světelně-technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomoci přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonávání konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
#Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog - přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
#Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů&lt;br /&gt;
#Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
#Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
#Únava řidiče&lt;br /&gt;
#Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujeme zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závěsu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
#Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
#Dopravní riziko související s výkonem povolání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž nehodovost není zpravidla způsobena přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávat se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zranitelní účastníci silničního provozu===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
#Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
#Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řidiče jednostopých motorových vozidel''' – typicky motorek, skútrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účastníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
*Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
*Plánování využití území&lt;br /&gt;
*Infrastruktura&lt;br /&gt;
*Úprava konstrukce vozidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58537</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58537"/>
		<updated>2019-12-24T11:25:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účasníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně-technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na úzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přimčemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přimčež řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležté zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii v oblasti silniční dopravy je v popředí výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v letecké dopravě vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v železniční dopravě, kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra pozornosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Atraktivita dopravního módu====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. Atraktivita automobilu devalvuje ostatní módy – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, a to z mnoha důvodů, například že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravněpsychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravněpsychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konrétní metody, pouze požadovanou strukturu vyšetření, jejíž konrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vúči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a ainteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování přičin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituada ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové vnímání''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zeména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůlěžitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důlěžité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumultároru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''Pozornost''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších přičin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''Paměť''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''Rozhodování''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Důlěžitým tématem dopravní psychologie je také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní přičiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Závodník – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*Soutěžící agresor – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*Pasivní agresor – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*Narcista – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*Strážce – Cítí se nadřezeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakkéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Rysové charakteristiky osobnosti&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*Sensation-seeking (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký altruismus&lt;br /&gt;
#*Locus of control - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*Atribuce&lt;br /&gt;
#Agresivní tendence&lt;br /&gt;
#*Agresivita&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je důlěžité výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvilosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující chakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nahodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezváznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konrétních vozidel, světelně-technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomovi přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonáváná konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
#Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog - přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
#Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů&lt;br /&gt;
#Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
#Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
#Únava řidiče&lt;br /&gt;
#Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujee zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závězu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
#Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
#Dopravní riziko související s výkonem povolání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž zvýšení nehodovosti není zpravidla způsobeno přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávát se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zranitelní účastníci silničního provozu===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
#Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
#Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řídiče jednostopých otorových vozidel''' – typicky motorek, skůtrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účasníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účasníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
*Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
*Plánování využití území&lt;br /&gt;
*Infrastruktura&lt;br /&gt;
*Úprava konstrukce vozidla&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58536</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58536"/>
		<updated>2019-12-24T11:24:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účasníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===='''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation)&lt;br /&gt;
#Konstrukčně-technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering)&lt;br /&gt;
#Kontrola a represe ('''E'''nforcement)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na úzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přimčemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přimčež řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležté zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii v oblasti silniční dopravy je v popředí výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v letecké dopravě vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v železniční dopravě, kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra pozornosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Atraktivita dopravního módu ====&lt;br /&gt;
Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. Atraktivita automobilu devalvuje ostatní módy – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, a to z mnoha důvodů, například že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravněpsychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravněpsychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konrétní metody, pouze požadovanou strukturu vyšetření, jejíž konrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vúči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a ainteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování přičin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituada ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové vnímání''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zeména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůlěžitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důlěžité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumultároru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''Pozornost''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších přičin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''Paměť''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''Rozhodování''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Důlěžitým tématem dopravní psychologie je také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní přičiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Závodník – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*Soutěžící agresor – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*Pasivní agresor – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*Narcista – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*Strážce – Cítí se nadřezeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakkéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Rysové charakteristiky osobnosti&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*Sensation-seeking (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký altruismus&lt;br /&gt;
#*Locus of control - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*Atribuce&lt;br /&gt;
#Agresivní tendence&lt;br /&gt;
#*Agresivita&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je důlěžité výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Dopravní nehody a bezpečnost dopravy==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvilosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Obecná teorie nehod===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující chakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.&lt;br /&gt;
#Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
#Ne všechny nahodové situace vedou k nehodám.&lt;br /&gt;
#Někdy vedou i zdánlivě bezváznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konrétních vozidel, světelně-technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomovi přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Udržitelná bezpečnost dopravy===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
#Homogenita (mas, rychlosti a směru)&lt;br /&gt;
#Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
#„Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
#Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonáváná konkrétních úkolů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
#Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
#Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
#Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
#Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
#Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
#Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
#Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
#Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Rizikoví řidiči a rizikové chování===&lt;br /&gt;
'''Rizikové chování''' při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako '''hlavní rizika''':&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Nepřiměřená a nedovolená rychlost –  rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.&lt;br /&gt;
# Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog - přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.&lt;br /&gt;
# Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů &lt;br /&gt;
# Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“&lt;br /&gt;
# Rozptýlení a nepozornost řidiče&lt;br /&gt;
# Únava řidiče&lt;br /&gt;
# Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujee zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závězu za druhým vozidlem).&lt;br /&gt;
# Stres, úzkost a zlost řidiče&lt;br /&gt;
# Dopravní riziko související s výkonem povolání&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Profil rizikového řidiče''' upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit '''tři hlavní rizikové skupiny:'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Tzv. &amp;quot;hardcore drinking drivers&amp;quot; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i '''starší řidiči,''' u nichž zvýšení nehodovosti není zpravidla způsobeno přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávát se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zranitelní účastníci silničního provozu ===&lt;br /&gt;
'''Účastníkem silničního provozu''' je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem '''zranitelní účastníci silničního provozu.''' Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Malá míra vnější ochrany&lt;br /&gt;
# Snížená způsobilost k úkolu&lt;br /&gt;
# Nižší odolnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se zejména o: '''děti a dospívající, chodce a cyklisty, řídiče jednostopých otorových vozidel''' – typicky motorek, skůtrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účasníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Opatření na ochranu zranitelných účasníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Vzdělávání a výcvik&lt;br /&gt;
* Ochranné prostředky a viditelnost&lt;br /&gt;
* Plánování využití území&lt;br /&gt;
* Infrastruktura &lt;br /&gt;
* Úprava konstrukce vozidla &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58534</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58534"/>
		<updated>2019-12-24T10:39:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účasníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== '''Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M. (2019). ''Proč se v dopravě chováme tak, jak se chováme?'' Praha: Nakladatelství Lidové Noviny&amp;lt;/ref&amp;gt; ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Vzdělávání, výcvik a posuzování ('''E'''ducation) &lt;br /&gt;
# Konstrukčně-technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky ('''E'''ngineering) &lt;br /&gt;
# Kontrola a represe ('''E'''nforcement) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na úzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přimčemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přimčež řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležté zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii v oblasti silniční dopravy je v popředí výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v letecké dopravě vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v železniční dopravě, kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra pozornosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravněpsychologické vyšetření===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravněpsychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konrétní metody, pouze požadovanou strukturu vyšetření, jejíž konrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
*Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi&lt;br /&gt;
*Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
**intelekt&lt;br /&gt;
**pozornost&lt;br /&gt;
**senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
**rozhodování&lt;br /&gt;
**paměť&lt;br /&gt;
*Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
**emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
**problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
**tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
**soutěživost&lt;br /&gt;
**sebekritičnost&lt;br /&gt;
**odolnost vúči zátěži&lt;br /&gt;
**neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
*Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a ainteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování přičin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituada ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové vnímání''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zeména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůlěžitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důlěžité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumultároru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''Pozornost''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších přičin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''Paměť''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''Rozhodování''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Důlěžitým tématem dopravní psychologie je také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní přičiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Závodník – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*Soutěžící agresor – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*Pasivní agresor – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*Narcista – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*Strážce – Cítí se nadřezeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakkéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Rysové charakteristiky osobnosti&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*Sensation-seeking (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký altruismus&lt;br /&gt;
#*Locus of control - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*Atribuce&lt;br /&gt;
#Agresivní tendence&lt;br /&gt;
#*Agresivita&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je důlěžité výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dopravní psychologie ve vyšetřování dopravních nehod ==&lt;br /&gt;
Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. '''Dopravní nehoda''' je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvilosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Obecná teorie nehod ===&lt;br /&gt;
Dopravní bezpečnost je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Dopravní způsobilosti jedince''' – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#'''Požadavcích dopravy''' – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je '''lidské chování.''' Pro dopravní nehody platí následující chakteristiky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí. &lt;br /&gt;
# Nehoda má svůj vlastní průběh.&lt;br /&gt;
# Ne všechny nahodové situace vedou k nehodám. &lt;br /&gt;
# Někdy vedou i zdánlivě bezváznamné situace k vážným nehodám&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit '''homogenizací (princip homogenity)''' – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konrétních vozidel, světelně-technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomovi přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Udržitelná bezpečnost dopravy ===&lt;br /&gt;
Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== 5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)&lt;br /&gt;
# Homogenita (mas, rychlosti a směru) &lt;br /&gt;
# Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)&lt;br /&gt;
# „Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)&lt;br /&gt;
# Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonáváná konkrétních úkolů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Časté příčiny chybného chování a nehod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů&lt;br /&gt;
# Nedostatek úsudkových schopností&lt;br /&gt;
# Nedostatek znalostí&lt;br /&gt;
# Nedostatek zručnosti, dovedností&lt;br /&gt;
# Nedostatky v osobnostních vlastnostech&lt;br /&gt;
# Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.&lt;br /&gt;
# Alkohol či jiné psychoaktivní látky&lt;br /&gt;
# Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy&lt;br /&gt;
# Časová zátěž&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Rizikoví řidiči ===&lt;br /&gt;
Profil rizikového řidiče upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lze vymezit tři hlavní rizikové skupiny:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. mladí řidiči (pod 25 let) &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''2. tzv. „hardcore drinking drivers“'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''3. řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo jiné trestné chování'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Specifickou skupinou jsou i starší řidiči, u nichž zvýšení nehodovosti není zpravidla způsobeno přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávát se s nároky dopravního provozu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58532</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58532"/>
		<updated>2019-12-24T09:41:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účasníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností''', která je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Dopravní způsobilosti jedince – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#Požadavcích dopravy – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na úzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přimčemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přimčež řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležté zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii v oblasti silniční dopravy je v popředí výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v letecké dopravě vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v železniční dopravě, kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra pozornosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dopravněpsychologické vyšetření ===&lt;br /&gt;
Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravněpsychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konrétní metody, pouze požadovanou strukturu vyšetření, jejíž konrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Základní a upřesňující anamnestické údaje&lt;br /&gt;
* Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi &lt;br /&gt;
* Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:&lt;br /&gt;
** intelekt&lt;br /&gt;
** pozornost&lt;br /&gt;
** senzomotorická reaktivita a koordinace&lt;br /&gt;
** rozhodování&lt;br /&gt;
** paměť &lt;br /&gt;
* Struktura a dynamika osobnosti:&lt;br /&gt;
** emocionální labilita, impulzivita&lt;br /&gt;
** problematicky zvládaná agresivita&lt;br /&gt;
** tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika&lt;br /&gt;
** soutěživost&lt;br /&gt;
** sebekritičnost&lt;br /&gt;
** odolnost vúči zátěži&lt;br /&gt;
** neurotická nebo psychotická symptomatika&lt;br /&gt;
* Závěr dopravně-psychologického vyšetření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak '''kognitivní funkce''' jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a ainteligence, a dále na '''osobnostní vlastnosti''', více viz níže.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování přičin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituada ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové vnímání''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zeména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůlěžitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důlěžité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumultároru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''Pozornost''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších přičin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''Paměť''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''Rozhodování''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Důlěžitým tématem dopravní psychologie je také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní přičiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Závodník – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*Soutěžící agresor – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*Pasivní agresor – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*Narcista – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*Strážce – Cítí se nadřezeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakkéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Rysové charakteristiky osobnosti&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*Sensation-seeking (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký altruismus&lt;br /&gt;
#*Locus of control - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*Atribuce&lt;br /&gt;
#Agresivní tendence&lt;br /&gt;
#*Agresivita&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je důlěžité výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58531</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58531"/>
		<updated>2019-12-24T09:20:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účasníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností''', která je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Dopravní způsobilosti jedince – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#Požadavcích dopravy – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na úzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přimčemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přimčež řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležté zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dopravní systémy===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii v oblasti silniční dopravy je v popředí výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v letecké dopravě vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v železniční dopravě, kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra pozornosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
===Psychologická analýza činnosti řidiče===&lt;br /&gt;
Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování přičin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituada ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.&lt;br /&gt;
#'''Zrakové vnímání''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zeména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
#'''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůlěžitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důlěžité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumultároru, přehřáté pneumatiky atd.&lt;br /&gt;
#'''Pozornost''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších přičin dopravních nehod.&lt;br /&gt;
#'''Paměť''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.&lt;br /&gt;
#'''Rozhodování''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Důlěžitým tématem dopravní psychologie je také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.&lt;br /&gt;
#'''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.&lt;br /&gt;
#'''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní přičiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Role osobnostních vlastností řidiče===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Závodník – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.&lt;br /&gt;
*Soutěžící agresor – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
*Pasivní agresor – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
*Narcista – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.&lt;br /&gt;
*Strážce – Cítí se nadřezeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakkéhokoliv přestupku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Rysové charakteristiky osobnosti&lt;br /&gt;
#*Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#*Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#*Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#*Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#*Vyšší extraverze&lt;br /&gt;
#*Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#*Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#*Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
#Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení&lt;br /&gt;
#*Chování typu A&lt;br /&gt;
#*Sensation-seeking (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#*Antisociální postoje, nízký altruismus&lt;br /&gt;
#*Locus of control - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#*Atribuce&lt;br /&gt;
#Agresivní tendence&lt;br /&gt;
#*Agresivita&lt;br /&gt;
#*Agrese&lt;br /&gt;
#*Hněv&lt;br /&gt;
#*Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je důlěžité výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58530</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58530"/>
		<updated>2019-12-23T19:16:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účasníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností''', která je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Dopravní způsobilosti jedince – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#Požadavcích dopravy – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na úzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přimčemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Příjem informací&lt;br /&gt;
#Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
#Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Modely řidičských činností====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako '''přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky,''' přimčež řidič zvažuje možná '''rizika a nebezpečí''' a hodnotí, zdali jeho činnost byla '''úspěchem či selháním'''. Důležitá je zde '''časová dimenze''', tedy zejména následky činnosti řidiče, a '''funkční dimenze''', tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna '''normami, dispozicemi a situacemi''', které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#'''Předpoklady''' – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
#'''Determinanty činností''' – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
#'''Situace''' – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležté zvážit také '''motivační a emocionální aspekty jednání.''' Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dopravní systémy ===&lt;br /&gt;
V dopravní psychologii v oblasti silniční dopravy je v popředí výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v letecké dopravě vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v železniční dopravě, kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra pozornosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Psychologická analýza činnosti řidiče ===&lt;br /&gt;
Psycholgická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování přičin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Měření činnosti''' – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituada ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice. &lt;br /&gt;
# '''Zrakové vnímání''' - zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zeména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.&lt;br /&gt;
# '''Sluchové hmatové a čichové vnímání''' – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůlěžitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důlěžité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumultároru, přehřáté pneumatiky atd. &lt;br /&gt;
# '''Pozornost''' – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších přičin dopravních nehod. &lt;br /&gt;
# '''Paměť''' – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace. &lt;br /&gt;
# '''Rozhodování''' – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Důlěžitým tématem dopravní psychologie je také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání. &lt;br /&gt;
# '''Jednání''' - hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně. &lt;br /&gt;
# '''Chyby při vnímání, rozhodování a jednání -''' chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní přičiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Role osobnostních vlastností řidiče ===&lt;br /&gt;
V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funocím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation seeking, altruismus, locus of control a agresivita.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Typologie agresivních řidičů&amp;lt;ref&amp;gt;Šmolíková, J., Hoskovec, J. &amp;amp; Štikar, J. (2008). Potenciálně nehodoví agresivní řidiči. ''Psychologie v ekonomické praxi, 43''(3-4),83-86.&amp;lt;/ref&amp;gt; ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Závodník – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí. &lt;br /&gt;
* Soutěžící agresor – pokouší se &amp;quot;porazit&amp;quot; ostatní řidiče, soutěžit s nimi.&lt;br /&gt;
* Pasivní agresor – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.&lt;br /&gt;
* Narcista – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně. &lt;br /&gt;
* Strážce – Cítí se nadřezeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakkéhokoliv přestupku. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Rizikové složky osobnosti řidiče&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Rysové charakteristiky osobnosti&lt;br /&gt;
#* Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus&lt;br /&gt;
#* Emoční labilita / vysoký neuroticismus&lt;br /&gt;
#* Hypersenzitivita, úzkostnost&lt;br /&gt;
#* Úroveň sebejistoty a sebepojetí&lt;br /&gt;
#* Vyšší extraverze &lt;br /&gt;
#* Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu&lt;br /&gt;
#* Nízká svědomitost&lt;br /&gt;
#* Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.&lt;br /&gt;
# Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení&lt;br /&gt;
#* Chování typu A&lt;br /&gt;
#* Sensation-seeking (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)&lt;br /&gt;
#* Antisociální postoje, nízký altruismus&lt;br /&gt;
#* Locus of control - vnitřní kontrola se sníženou antipací&lt;br /&gt;
#* Atribuce&lt;br /&gt;
# Agresivní tendence&lt;br /&gt;
#* Agresivita&lt;br /&gt;
#* Agrese&lt;br /&gt;
#* Hněv&lt;br /&gt;
#* Hostilita&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při psychologickém testování je důlěžité výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58529</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58529"/>
		<updated>2019-12-23T18:07:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Předmět dopravní psychologie===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účasníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Chování řidičů====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.&lt;br /&gt;
#Proces hodnotící ohrožení.&lt;br /&gt;
#Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.&lt;br /&gt;
#Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Dopravní bezpečnost====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností''', která je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Dopravní způsobilosti jedince – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.&lt;br /&gt;
#Požadavcích dopravy – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Profesionální řidiči====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit.&lt;br /&gt;
#V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na úzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí ===&lt;br /&gt;
Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přimčemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Příjem informací&lt;br /&gt;
# Zpracování informací a rozhodnutí&lt;br /&gt;
# Řízení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Modely řidičských činností ====&lt;br /&gt;
Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky, přimčež řidič zvažuje možná rizika a nebezpečí a hodnotí, zdali jeho činnost byla úspěchem či selháním. Důležitá je zde časová dimenze, tedy zejména následky činnosti řidiče, a funkční dimenze, tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Činnosti řidiče je dále ovlivněna normami, dispozicemi a situacemi, které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Předpoklady – kvalifikace, sktuální schopnosti, dovednosti.&lt;br /&gt;
# Determinanty činností – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)&lt;br /&gt;
# Situace – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při analýze chování řidiče je důležté zvážit také motivační a emocionální aspekty jednání. Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále.&amp;lt;ref&amp;gt;Summala, H. (1996). Accident risk and driver behaviour. ''Safety science, 22''(1-3), 103-117. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58528</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58528"/>
		<updated>2019-12-23T16:07:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Předmět dopravní psychologie ===&lt;br /&gt;
Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účasníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Štikar, J., Hoskovec J. &amp;amp; Štikarová, J. (2003). ''Psychologie v dopravě.'' Praha: Karolinum. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Chování řidičů ====&lt;br /&gt;
Za '''základní zdroje chování řidiče''' považujeme čtyři psychické procesy:&amp;lt;ref&amp;gt;Groeger, J. A. (2000). ''Understanding driving.'' London: Routledge. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti. &lt;br /&gt;
# Proces hodnotící ohrožení&lt;br /&gt;
# Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách&lt;br /&gt;
# Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dopravní bezpečnost ====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se z velké části zabývá také '''dopravní bezpečností''', která je závislá na:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Dopravní způsobilosti jedince – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady&lt;br /&gt;
# Požadavcích dopravy – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.&amp;lt;ref&amp;gt;Šucha, M., Rehnová, V., Kořán, M. &amp;amp; Černochová, D. (2013) ''Dopravní psychologie pro praxi.'' Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Profesionální řidiči ====&lt;br /&gt;
Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# V podobě '''personální psychologie''' – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná - lze jej vybrat a vycvičit. &lt;br /&gt;
# V podobě '''inženýrské psychologie'''  – klade důraz na úzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde &amp;quot;konstantní veličina&amp;quot;, ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58525</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58525"/>
		<updated>2019-12-23T14:19:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: /* Teorie a aplikace v psychologii dopravy */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Dopravní psychologie==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58496</id>
		<title>37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=37._Teorie_a_aplikace_v_psychologii_dopravy&amp;diff=58496"/>
		<updated>2019-12-22T16:46:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: Založena nová stránka s textem „==Teorie a aplikace v psychologii dopravy==    ==Odkazy==  ===Reference===  &amp;lt;references /&amp;gt;  ===Literatura===  aaa ===Klíčová slova=== psychologie doprav…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Teorie a aplikace v psychologii dopravy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
aaa&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
psychologie dopravy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58338</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58338"/>
		<updated>2019-11-27T15:31:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: /* Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie) */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými či kognitivistickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze její část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se '''zaměřenou pozorností''', nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navíc některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika a proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Velmi zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí''' (spíše jde ale o absenci bdělosti)'''.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni, a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zaznamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle '''Johna Kihlstroma,''' amerického kognitivního psychologa, má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč,''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální '''bdění''', protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčastěji stavěn '''[https://wikisofia.cz/wiki/Spánek spánek,]''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změněné stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, za &amp;quot;normální&amp;quot; stavy považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří '''stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Její podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Neurobiologie vědomí===&lt;br /&gt;
S neurobiologickým modelem vědomí přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''[https://wikisofia.cz/wiki/Retikulárn%C3%AD_formace vzestupný retikulární aktivační systém]''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a [https://wikisofia.cz/wiki/Mozková_kůra_(neokortex) neokortexu].&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Kulišťák, P. (2011). ''Neuropsychologie.'' Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neurobiologický model vědomí je cenný díky tomu, že ukazuje vzájemnou provázanost různých kognitivních procesů, které dávají za vznik fenoménu vědomí, jmenovitě percepce, pozornost, paměť, motivace, uvědomování, myšlení a další. Například pro '''uvědomování''' je nutná mozková korová aktivita, úzce propojená s některými podkorovými strukturami. Dochází tak k synchronní aktivitě v různých oblastech, které spojují talamicko-korové sítě, hipokampus a neokortex. Taková aktivita probíhá spíše '''paralelně''' než hierarchicky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle tohoto modelu se na vědomí podílí všechny následující procesy, za které jsou zodpovědné u nich vyjmenované anatomické struktury:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Bdělost''' – tegmentum mozkového kmene, střední a intralaminární jádra talamu.&lt;br /&gt;
*'''Počitky/vjemy''' – primární senzorická kůra, korové oblasti asociačního zpracování.&lt;br /&gt;
*'''[https://wikisofia.cz/wiki/Pozornost Pozornost]''' – přední gyrus cinguli, dorzolaterální prefrontální kůra, přední mediální a parafascikulární jádra talamu, relikulární formace středního mozku, superior colliculus.&lt;br /&gt;
*'''Uvědomování''' – korové a podkorové struktury spojené s hipokampem a neokortextem.&lt;br /&gt;
*'''Explicitní [https://wikisofia.cz/wiki/Paměť paměť]''' – hipokampus a parahipokampální gyrus, subiculum, entorhinální a perirhinální kůra, mamiliární tělíska, dorzomediální jádro talamu, kůra gyrus cinguli, formix, propojující nervové dráhy.&lt;br /&gt;
*'''[https://wikisofia.cz/wiki/Motivace Motivace]''' – sítě limbických i nelimbických struktur.&lt;br /&gt;
*'''[https://wikisofia.cz/wiki/Exekutivn%C3%AD_funkce Exekutivní funkce]''' – frontální laloky a jejich spojení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na základě tohoto modelu vidíme, že vědomí je z neurofyziologického hlediska multifaktoriálně podmíněný jev, za který je zodpovědné velké množství struktur. Autoři modelu upozorňují, že vědomí je však více než pouhý součet jeho částí, tedy neměli bychom vědomí simplifikovat na pouhý výčet podílejících se struktur. Nicméně pokud dojde k poškození vědomí, je podle autorů nejlepší hledat, které z těchto složek jsou narušeny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a nevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičemž respektuje kauzalitu, logiku, časoprostové souvislosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenutí, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se příliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality''' neboli vnímání vnitřní duševní aktivity a odlišování teté duševní aktivity od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Carl_Gustav_Jung Carl Gustav Jung]''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''[https://wikisofia.cz/wiki/Analytická_psychologie analytická psychologie].'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší, reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západní kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležitým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše třeba Freud a Jung. Například stoupenci '''teorie objektních vztahů''' předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí '''Miltona Ericksona''' má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí '''problém vztahu mysli a těla (mind-body problem).''' Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu. Tvrdil, že existují dvě základní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum). Poté v VI. meditaci Descartes dochází k přesvědčení, že já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu, a to spolu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stranami stejné mince. Rozlišení na mentální a neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofyzickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem byl filozof George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí ontologický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménů údajně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přistupujeme k vědomí jako k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovlivňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). Functionalism, In: ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. Retrieved from: &amp;lt;&amp;lt;nowiki&amp;gt;https://plato.stanford.edu/archives/fall2018/entries/fuctionalism/&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&amp;gt;. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik subjektivním fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro individuální mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti (například jak já vnímám zelenost trávy, nebo co prožívám, když se rozzlobím atd). Existenci subjektivní fenomenologie vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoři dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě, a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Consciousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexistuje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zombies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennettův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konkrétního místa, za cílovou čáru. Dennett říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;. Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje '''chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo.''' Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej vnímat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. '''Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přičemž argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice neuznává.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Vědomí, nevědomí, bdění, teorie vědomí, dualismus, monismus, karteziánský dualismus, idealimus, materialismus, Daniel Dennett&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58315</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58315"/>
		<updated>2019-11-26T09:47:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými či kognitivistickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze její část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se '''zaměřenou pozorností''', nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navíc některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika a proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Velmi zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí''' (spíše jde ale o absenci bdělosti)'''.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni, a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zaznamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle '''Johna Kihlstroma,''' amerického kognitivního psychologa, má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč,''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální '''bdění''', protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčastěji stavěn '''[https://wikisofia.cz/wiki/Spánek spánek,]''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změněné stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, za &amp;quot;normální&amp;quot; stavy považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří '''stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Její podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Neurobiologie vědomí===&lt;br /&gt;
S neurobiologickým modelem vědomí přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''[https://wikisofia.cz/wiki/Retikulárn%C3%AD_formace vzestupný retikulární aktivační systém]''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a [https://wikisofia.cz/wiki/Mozková_kůra_(neokortex) neokortexu].&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Kulišťák, P. (2011). ''Neuropsychologie.'' Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neurobiologický model vědomí je cenný díky tomu, že ukazuje vzájemnou provázanost různých kognitivních procesů, které dávají za vznik fenoménu vědomí, jmenovitě percepce, pozornost, paměť, motivace, uvědomování, myšlení a další. Například pro '''uvědomování''' je nutná mozková korová aktivita, úzce propojená s některými podkorovými strukturami. Dochází tak k synchronní aktivitě v různých oblastech, které spojují talamicko-korové sítě, hipokampus a neokortex. Taková aktivita probíhá spíše '''paralelně''' než hierarchicky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle tohoto modelu se na vědomí podílí všechny následující procesy, za které jsou zodpovědné u nich vyjmenované anatomické struktury:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Bdělost''' – tegmentum mozkového kmene, střední a intralaminární jádra talamu.&lt;br /&gt;
*'''Počitky/vjemy''' – primární senzorická kůra, korové oblasti asociačního zpracování.&lt;br /&gt;
*'''[https://wikisofia.cz/wiki/Pozornost Pozornost]''' – přední gyrus cinguli, dorzolaterální prefrontální kůra, přední mediální a parafascikulární jádra talamu, relikulární formace středního mozku, superior colliculus.&lt;br /&gt;
*'''Uvědomování''' – korové a podkorové struktury spojené s hipokampem a neokortextem.&lt;br /&gt;
*'''Explicitní [https://wikisofia.cz/wiki/Paměť paměť]''' – hipokampus a parahipokampální gyrus, subiculum, entorhinální a perirhinální kůra, mamiliární tělíska, dorzomediální jádro talamu, kůra gyrus cinguli, formix, propojující nervové dráhy.&lt;br /&gt;
*'''[https://wikisofia.cz/wiki/Motivace Motivace]''' – sítě limbických i nelimbických struktur.&lt;br /&gt;
*'''[https://wikisofia.cz/wiki/Exekutivn%C3%AD_funkce Exekutivní funkce]''' – frontální laloky a jejich spojení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na základě tohoto modelu vidíme, že vědomí je z neurofyziologického hlediska multifaktoriálně podmíněný jev, za který je zodpovědné velké množství struktur. Autoři modelu upozorňují, že vědomí je však více než pouhý součet jeho částí, tedy neměli bychom vědomí simplifikovat na pouhý výčet podílejících se struktur. Nicméně pokud dojde k poškození vědomí, je podle autorů nejlepší hledat, které z těchto složek jsou narušeny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a nevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičemž respektuje kauzalitu, logiku, časoprostové souvislosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenutí, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se příliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality''' neboli vnímání vnitřní duševní aktivity a odlišování teté duševní aktivity od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Carl_Gustav_Jung Carl Gustav Jung]''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''[https://wikisofia.cz/wiki/Analytická_psychologie analytická psychologie].'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší, reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západní kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležitým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše třeba Freud a Jung. Například stoupenci '''teorie objektních vztahů''' předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí '''Miltona Ericksona''' má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí '''problém vztahu mysli a těla (mind-body problem).''' Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu. Tvrdil, že existují dvě základní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum). Poté v VI. meditaci Descartes dochází k přesvědčení, že já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu, a to spolu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stranami stejné mince. Rozlišení na mentální a neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofyzickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem byl filozof George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí ontologický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménů údajně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přistupujeme k vědomí jako k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovlivňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). Functionalism, In: ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. Retrieved from: &amp;lt;&amp;lt;nowiki&amp;gt;https://plato.stanford.edu/archives/fall2018/entries/fuctionalism/&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&amp;gt;. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik subjektivním fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro individuální mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti (například jak já vnímám zelenost trávy, nebo co prožívám, když se rozzlobím atd). Existenci subjektivní fenomenologie vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoři dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Consciousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexistuje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zombies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennettův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konkrétního místa, za cílovou čáru. Dennett říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;. Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje '''chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo.''' Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej vnímat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. '''Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přičemž argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice neuznává.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Vědomí, nevědomí, bdění, teorie vědomí, dualismus, monismus, karteziánský dualismus, idealimus, materialismus, Daniel Dennett&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58314</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58314"/>
		<updated>2019-11-26T08:56:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými či kognitivistickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze její část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se '''zaměřenou pozorností''', nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Navíc některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika a proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Velmi zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí''' (spíše jde ale o absenci bdělosti)'''.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni, a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zaznamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle '''Johna Kihlstroma,''' amerického kognitivního psychologa, má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální bdění, protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčastěji stavěn '''spánek,''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změněné stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, bdění a spánek považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Její podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Neurobiologie vědomí===&lt;br /&gt;
S neurobiologickým modelem vědomí přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''vzestupný retikulární aktivační systém''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a kůře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Kulišťák, P. (2011). ''Neuropsychologie.'' Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neurobiologický model vědomí je cenný díky tomu, že ukazuje vzájemnou provázanost různých kognitivních procesů, které dávají za vznik fenoménu vědomí, jmenovitě percepce, pozornost, paměť, motivace, uvědomování, myšlení a další. Například pro '''uvědomování''' je nutná mozková korová aktivita, úzce propojená s některými podkorovými strukturami. Dochází tak k synchronní aktivitě v různých oblastech, které spojují talamicko-korové sítě, hipokampus a neokortex. Taková aktivita probíhá spíše '''paralelně''' než hierarchicky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle tohoto modelu se na vědomí podílí všechny následující procesy, za které jsou zodpovědné u nich vyjmenované anatomické struktury:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*'''Bdělost''' – tegmentum mozkového kmene, střední a intralaminární jádra talamu.&lt;br /&gt;
*'''Počitky/vjemy''' – primární senzorická kůra, korové oblasti asociačního zpracování.&lt;br /&gt;
*'''Pozornost''' – přední gyrus cinguli, dorzolaterální prefrontální kůra, přední mediální a parafascikulární jádra talamu, relikulární formace středního mozku, superior colliculus.&lt;br /&gt;
*'''Uvědomování''' – korové a podkorové struktury spojené s hipokampem a neokortextem.&lt;br /&gt;
*'''Explicitní paměť''' – hipokampus a parahipokampální gyrus, subiculum, entorhinální a perirhinální kůra, mamiliární tělíska, dorzomediální jádro talamu, kůra gyrus cinguli, formix, propojující nervové dráhy.&lt;br /&gt;
*'''Motivace''' – sítě limbických i nelimbických struktur.&lt;br /&gt;
*'''Exekutivní funkce''' – frontální laloky a jejich spojení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na základě tohoto modelu vidíme, že vědomí je z neurofyziologického hlediska multifaktoriálně podmíněný jev, za který je zodpovědné velké množství struktur. Autoři modelu upozorňují, že vědomí je však více než pouhý součet jeho částí, tedy neměli bychom vědomí simplifikovat na pouhý výčet podílejících se struktur. Nicméně pokud dojde k poškození vědomí, je podle autorů nejlepší hledat, které z těchto složek jsou narušeny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a nevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičemž respektuje kauzalitu, logiku, časoprostové souvislosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenutí, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se příliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnímání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší, reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západní kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležitým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung. Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě základní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stranami stejné mince. Rozlišení na mentální a neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofyzickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovlivňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). Functionalism, In: ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. Retrieved from: &amp;lt;&amp;lt;nowiki&amp;gt;https://plato.stanford.edu/archives/fall2018/entries/fuctionalism/&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&amp;gt;. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik subjektivním fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro individuální mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti (například jak já vnímám zelenost trávy, nebo co prožívám, když se rozzlobím atd). Existenci subjektivní fenomenologie vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoři dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Consciousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexistuje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zombies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennettův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konkrétního místa, za cílovou čáru. Dennett říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;. Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje '''chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo.''' Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej vnímat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. '''Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přičemž argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice neuznává.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Vědomí, nevědomí, bdění, teorie vědomí, dualismus, monismus, karteziánský dualismus, idealimus, materialismus, Daniel Dennett&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58313</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58313"/>
		<updated>2019-11-26T08:48:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni, a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zaznamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle '''Johna Kihlstroma,''' amerického kognitivního psychologa, má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální bdění, protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčastěji stavěn '''spánek,''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změněné stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, bdění a spánek považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Její podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Neurobiologie vědomí===&lt;br /&gt;
S neurobiologickým modelem vědomí přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''vzestupný retikulární aktivační systém''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a kůře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Kulišťák, P. (2011). ''Neuropsychologie.'' Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neurobiologický model vědomí je cenný díky tomu, že ukazuje vzájemnou provázanost různých kognitivních procesů, které dávají za vznik fenoménu vědomí, jmenovitě percepce, pozornost, paměť, motivace, uvědomování, myšlení a další. Například pro '''uvědomování''' je nutná mozková korová aktivita, úzce propojená s některými podkorovými strukturami. Dochází tak k synchronní aktivitě v různých oblastech, které spojují talamicko-korové sítě, hipokampus a neokortex. Taková aktivita probíhá spíše '''paralelně''' než hierarchicky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle tohoto modelu se na vědomí podílí všechny následující procesy, za které jsou zodpovědné u nich vyjmenované anatomické struktury:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Bdělost''' – tegmentum mozkového kmene, střední a intralaminární jádra talamu.&lt;br /&gt;
* '''Počitky/vjemy''' – primární senzorická kůra, korové oblasti asociačního zpracování.&lt;br /&gt;
* '''Pozornost''' – přední gyrus cinguli, dorzolaterální prefrontální kůra, přední mediální a parafascikulární jádra talamu, relikulární formace středního mozku, superior colliculus.&lt;br /&gt;
* '''Uvědomování''' – korové a podkorové struktury spojené s hipokampem a neokortextem.&lt;br /&gt;
* '''Explicitní paměť''' – hipokampus a parahipokampální gyrus, subiculum, entorhinální a perirhinální kůra, mamiliární tělíska, dorzomediální jádro talamu, kůra gyrus cinguli, formix, propojující nervové dráhy.&lt;br /&gt;
* '''Motivace''' – sítě limbických i nelimbických struktur.&lt;br /&gt;
* '''Exekutivní funkce''' – frontální laloky a jejich spojení.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Na základě tohoto modelu vidíme, že vědomí je z neurofyziologického hlediska multifaktoriálně podmíněný jev, za který je zodpovědné velké množství struktur. Autoři modelu upozorňují, že vědomí je však více než pouhý součet jeho částí, tedy neměli bychom vědomí simplifikovat na pouhý výčet podílejících se struktur. Nicméně pokud dojde k poškození vědomí, je podle autorů nejlepší hledat, které z těchto složek jsou narušeny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a nevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičemž respektuje kauzalitu, logiku, časoprostové souvislosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenutí, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se příliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnímání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší, reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západní kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležitým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung. Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě základní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stranami stejné mince. Rozlišení na mentální a neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofyzickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovlivňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). Functionalism, In: ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. Retrieved from: &amp;lt;&amp;lt;nowiki&amp;gt;https://plato.stanford.edu/archives/fall2018/entries/fuctionalism/&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&amp;gt;. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik subjektivním fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro individuální mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti (například jak já vnímám zelenost trávy, nebo co prožívám, když se rozzlobím atd). Existenci subjektivní fenomenologie vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoři dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Consciousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexistuje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zombies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennettův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konkrétního místa, za cílovou čáru. Dennett říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;. Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje '''chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo.''' Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej vnímat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. '''Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přičemž argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice neuznává.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Vědomí, nevědomí, bdění, teorie vědomí, dualismus, monismus, karteziánský dualismus, idealimus, materialismus, Daniel Dennett&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58312</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58312"/>
		<updated>2019-11-26T07:56:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni, a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zaznamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální bdění, protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčastěji stavěn '''spánek,''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změněné stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, bdění a spánek považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Její podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Neurobiologie vědomí===&lt;br /&gt;
S neurobiologickým modelem vědomí přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''vzestupný retikulární aktivační systém''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a kůře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a nevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičemž respektuje kauzalitu, logiku, časoprostové souvislosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenutí, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se příliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnímání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší, reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západní kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležitým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung. Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě základní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stranami stejné mince. Rozlišení na mentální a neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofyzickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovlivňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). Functionalism, In: ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. Retrieved from: &amp;lt;&amp;lt;nowiki&amp;gt;https://plato.stanford.edu/archives/fall2018/entries/fuctionalism/&amp;lt;/nowiki&amp;gt;&amp;gt;. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik subjektivním fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro individuální mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti (například jak já vnímám zelenost trávy, nebo co prožívám, když se rozzlobím atd). Existenci subjektivní fenomenologie vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoři dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Consciousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexistuje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zombies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennettův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konkrétního místa, za cílovou čáru. Dennett říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;. Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje '''chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo.''' Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej vnímat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. '''Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vzato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přičemž argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice neuznává.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Vědomí, nevědomí, bdění, teorie vědomí, dualismus, monismus, Daniel Dennett&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58311</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58311"/>
		<updated>2019-11-26T06:53:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni, a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zaznamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální bdění, protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčastěji stavěn '''spánek,''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změněné stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, bdění a spánek považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Její podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Neurobiologie vědomí===&lt;br /&gt;
S neurobiologickým modelem vědomí přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''vzestupný retikulární aktivační systém''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a kůře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a nevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičemž respektuje kauzalitu, logiku, časoprostové souvislosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenutí, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se příliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnímání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší, reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západní kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentální a neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice neuznává.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Vědomí, nevědomí, bdění, teorie vědomí, dualismus, monismus, Daniel Dennett&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58310</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58310"/>
		<updated>2019-11-26T00:11:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni, a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zaznamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální bdění, protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčastěji stavěn '''spánek,''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změněné stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, bdění a spánek považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Její podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Neurobiologie vědomí===&lt;br /&gt;
S neurobiologickým modelem vědomí přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''vzestupný retikulární aktivační systém''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a kůře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a nevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičemž respektuje kauzalitu, logiku, časoprostové souvislosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenutí, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se příliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnímání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší, reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západní kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentální a neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice popírá.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Vědomí, nevědomí, bdění, teorie vědomí, dualismus, monismus, Daniel Dennett&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58309</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58309"/>
		<updated>2019-11-25T23:50:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální bdění, protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčasteji stavěn '''spánek,''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změnené stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, bdění a spánek považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Jeji podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Neurobiologie vědomí===&lt;br /&gt;
S neurobologickým modelem vědomé přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''vzestupný retikulární aktivační systém''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a kůře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentálnía  neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice popírá.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;br /&gt;
Vědomí, nevědomí, bdění, teorie vědomí, dualismus, monismus, Daniel Dennett&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58308</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58308"/>
		<updated>2019-11-25T23:47:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Stavy vědomí===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální bdění, protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčasteji stavěn '''spánek,''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Změnené stavy vědomí====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, bdění a spánek považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Jeji podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
#Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
#Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
#Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Neurobiologie vědomí ===&lt;br /&gt;
S neurobologickým modelem vědomé přišli Young a Pigott. Vědomí popisují jako aktivní proces s mnoha složkami. Hlavními procesy umožňujícími existenci vědomí jsou '''arousal''' a '''uvědomování.''' Z tohoto hlediska je zásadní '''vzestupný retikulární aktivační systém''', který má velký počet anatomických a neurochemických složek v oblastech rostrálního tegmentu, talamu a kůře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentálnía  neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice popírá.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58307</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58307"/>
		<updated>2019-11-25T23:34:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Stavy vědomí ===&lt;br /&gt;
Psychické děje probíhají na různých úrovních vědomí, které se mohou lišit jak kvantitativně, tak i kvalitativně. V naší kultuře je za &amp;quot;normální stav&amp;quot; považováno normální bdění, protože v něm trávíme většinu našeho života a jedná se o vysoce organizovaný stav (více viz výše v sekci vědomí vs. bezvědomí). Proti bdění je nejčasteji stavěn '''spánek,''' stav typický výrazným snížením uvědomování okolí a vnější činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Změnené stavy vědomí ====&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, bdění a spánek považujeme spánek a bdění, zatímco výrazné a nepříznivé odchylky považujeme za projev jejich patologie. Existují však kvalitativně odlišné stavy vědomí, které patologické nejsou. Mezi ně patří stavy vyvolané psychoaktivními látkami, meditace, relaxace a hypnóza.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Hypnóza''' je zvláštní stav vědomí, kdy se řídící činnosti jedince dělí mezi hypnotizovaného a hypnotizéra pomocí sugesce. Jeji podstata však nebyla dosud uspokojivě vysvětlena.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně je pro změněné stavy vědomí typické následující:&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Kognitivní procesy jsou při změněných stavech vědomí povrchnější a méně kritické.&lt;br /&gt;
# Dochází ke změnám sebepojetí a vnímání vnějšího světa.&lt;br /&gt;
# Bývá oslabeno řízení a inhibice chování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentálnía  neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice popírá.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58306</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58306"/>
		<updated>2019-11-25T23:17:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentálnía  neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který opomíjí filozofický aspekt vědomí a spíše zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální substance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí ale s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnáváme lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky nepopiratelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie)===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett (kognitivně-filozofická teorie, eliminativismus)===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritici Dennettovy teorie upozorňují, že možná nahrazuje model jediného jeviště modelem vícero jevišť. Nebo že je jeho pohled natolik eliminativistický, až skoro existenci vědomí popírá, protože Dennett ve své práci existenci qualií z jejich definice popírá.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58305</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58305"/>
		<updated>2019-11-25T23:01:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentálnía  neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální subtance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí však s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnává lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky zřetelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Baarsova teorie globálního prostoru (kognitivní teorie) ===&lt;br /&gt;
'''Bernard Baas''' předpokládal, že veškeré obsahy vědomí se nacházejí v centrálním procesoru zvaném '''globální pracovní prostor''' (global workplace). Na zpracování informací se podílejí specializované '''expertní procesory''', které jsou však nevědomé. Expertní procesory jsou do určité míry autonomní a výsledky své práce posílají do globálního pracovního prostoru, který slouží jako jakási školní tabule, kde můžeme vědomě nahlížet na výsledky předešlých nevědomých procesů. Ne všechny výstupy z expertních procesorů se však dostanou do pracovního prostoru, probíhá mezi nimi soutěž určitého typu. '''Kontexty''' jsou například expertní procesory, které se samy do hlavního výstupu nedostanou, ale mohou jej ovlivňovat na nevědomé úrovni. Tato teorie je někdy označována jako '''model jediného jeviště''', kde se odehrávají vědomé události, avšak tato teorie opět nevysvětluje, proč tyto události prožíváme vědomě a tedy neřeší Chalmersův těžký problém.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58304</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58304"/>
		<updated>2019-11-25T22:54:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentálnía  neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální subtance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí však s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnává lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky zřetelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Kvantový model vědomí Penrose a Hameroffa (neurofyziologická teorie) ===&lt;br /&gt;
Vědomí se pokusil objasnit i britský matematik '''Roger Penrose.''' Základní myšlenkou je, že určité fyzikální procesy a stavy probíhající na úrovni mikrostruktur, se na úrovni makrostruktury projevují jako fenomény vyššího řádu. Penrose předpokládá, že vědomí je globální fenomén a je výsledkem fyzikálních procesů probíhajících na úrovni nervových mikrostruktur. V tomto navazuje na práci anesteziologa '''Struarta Hameroffa''' a dává vznik vědomí do souvislosti s '''mikrotubuly''', což jsou jedny z součástí buněčného cytoskeletu, tedy se vyskytují i v neuronech. Podle Penroseho mohou být právě mikrotubuly strukturou, kde by mohl probíhat kvantový děj, který ztotožňuje s vědomím. Vědomí je dle Penroseho nealgoritmickým zpracováním informací, nejedná se o lineární přímočarý proces. Fyzikální aktivita vyvolávající subjektivní zážitky je tak složitá, že ji nedovedeme zatím simulovat pomocí matematických modelů. A ačkoliv je tato teorie velmi podnětná a zajímavá, je ve velké míře značně spekulativní, není jasné proč by právě mikrotubuly měly vyvíjet tak sofistikovanou aktivitu, že by dávaly za vznik vědomí. Také touto značně fyzikální teorií nelze vysvětlit mnohé mentální fenomény.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58303</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58303"/>
		<updated>2019-11-25T22:42:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Monismus===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentálnía  neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální subtance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí však s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnává lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky zřetelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers (filozofická teorie)===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Teorie vědomí Michaela Gazzanigy (neurofyziologická teorie)===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie Francise Cricka a Christofa Kocha (neurofyziologická teorie) ===&lt;br /&gt;
Neurolog Crick a počítačový teoretik Koch přišli s tvrzením, že vědomí má řadu forem a sebeuvědomování je pouze zvláštním případem vědomí, jehož obtížné zkoumání doporučují zatím ponechat stranou. Místo toho se zaměřili na zrakové vědomí a vizuální zážitky. Při registraci předmětu ve zrakovém poli různá seskupení neuronů registrují rozdílné aspekty objektu ve zrakovém poli a mají tendenci k paralelnímu vysílání nervových impulzů - toto autoři nazývají '''současnou oscilací.''' Tato synchronizovaná aktivita může být neuronálním korelátem zrakového vědomí. Autoči dále tvrdí, že současná oscilace může mít charakter soutěživosti - výboj některých skupin neuronů inhibuje jiné skupiny neuronů. Crick a Koch se tak pokusili spojit vědomí s mozkovou aktivitou, avšak byli kritizováni, že nevysvětlují, jak tyto oscilace dávají za vznik fenomenálnímu vědomí, čímž se opět dostáváme k Chalmersovu těžkému problému.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58302</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58302"/>
		<updated>2019-11-25T22:29:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====René Descartes====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Monismus ===&lt;br /&gt;
Monistické teorie předpokládají existenci jedné substance. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Identismus''' tvrdí, že tělo a duše jsou jen dvěma stanami stejné mince. Rozlišení na mentálnía  neurofyziologické procesy je jen zdánlivé. Avšak potýká se se stejným problémem jako dualismus - pokud jsou tělo a duše dva aspekty stejné podstaty, pak se těžko mohou ovlivňovat, čímž bychom se opět dostali k psychofickému paralelismu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Idealistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze duchovní substance a vše, co vnímáme, je pouze produktem našeho vědomí. Typickým představitelem je George Berkeley, který tvrdí, že být znamená být vnímán. V současnosti na tento způsob myšlení navazuje '''mentalismus''', který zdůrazňuje existenci mentálních fenoménu údajeně nezávislých na činnosti nervové soustavy, např. svobodná vůle a schopnost záměrného jednání. Tvrdí, že neurofyziologická terminologie není schopna postihnout lidské subjektivní prožitky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Materialistické teorie''' tvrdí, že existuje pouze materiální subtance, a tedy že mentální fenomény jako vědomí vznikají na základě mozkové aktivity. Například raný behaviorismus přímo opomíjel existenci vědomí, toto stanovisko však v současnosti není uznáváno, souvisí však s '''funkcionalistickým''' pohledem na vědomí, kdy nás zajímá spíše jak lidské vědomí funguje, než jaká je jeho vnitřní struktura, tedy přirovnává lidské vědomí k černé skříňce, kdy nás zajímají pouze vstupy a výstupy. Najdou se však i zastánci '''epifenomenálního pojetí vědomí''', podle kterého mentální fenomény existují, ale nemají kauzální vliv na tělesné procesy, protože jsou jejich pouhým vedlejším produktem. Setkáme se i s '''eliminativismem,''' který může popírat existenci mentálních fenoménů, qualií, viz níže jeden z představitelů Daniel Dennett. Nicméně i materialistické teorie se potýkají s různými problémy, zejména jak vysvětlit možnost '''mentální kauzace,''' kdy psychické prožitky zřetelně ovliňují tělesné procesy. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Levin, J. (2012). ''The Stanford Encyclopedia of Philosophy''. Stanford: Stanford university. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie vědomí Michaela Gazzanigy ===&lt;br /&gt;
'''Michael Gazzaniga''', americký psycholog a neurovědec, tvrdí, že mozek (a zejména pravá hemisféra) je organizován do relativně nezávislých funkčních jednotek, které fungují paralelně a většinou nevědomě. Levá hemisféra se snaží interpretovat behaviorální výstupy těchto podvědomých aktivit. Dokazoval to na experimentech u pacientů s komisurotomií, tedy přetnutým corpus callosum, které spojuje obě hemisféry. Gazzaniga říká, že lidé nejsou ochotni uznat, že jejich jednání je rozmarné či postrádající záměr, protože se jej vždy snaží interpretovat jako smysluplné.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58301</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58301"/>
		<updated>2019-11-25T21:25:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Dualismus===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== René Descartes ====&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu, který tvrdil, že existují dvě zakladní substance, a to '''res extensa''' neboli hmotná substance, jejíž atributem je rozprostraněnost, a '''res cogitans''' neboli duchovní substance, jejíž hlavním atributem je myšlení. Podle Descarta je vědomí podstatou ducha a svou podstatou se zcela liší od těla.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve svém díle Meditace o první filozofii Descartes přichází se slavným tvrzením &amp;quot;''Myslím, tedy jsem''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot;&amp;gt;Descartes, R. (2008). ''Meditations on First Philosophy: with Selections from the Objections and Replies.'' Oxford: OUP.&amp;lt;/ref&amp;gt; (Cogito ergo sum) a v VI. meditaci dochází právě k tvrzení, já jsem věcí myslící, tedy mou podstatou a přirozeností je myslet. A ačkoliv ovládám tělo, se kterým jsem velmi pevně spojen, mou pravou podstatou je, že jsem myslící nerozlehlou substancí, tedy jsem absolutně a zcela odlišen od svého těla a mohu existovat i bez něj. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:4&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
A ačkoliv ve své době nebyl dualismus žádnou novinkou ve filozofii, byl to právě Descartes, kdo přivedl dualismus k životu s mnohými kostlivci ve skříni, protože jakmile ustanovíme, že existují dvě zcela odlišné substance, musíme nějak vysvětlit, jak spolu tyto substance interagují. Descartes však na tuto otázku nebyl schopen uspokojivě odpovědět, a ostatně ani žádný jiný zastánce dualismu. Descartes si troufal tvrdit, že k této interakci dochází v epifýze (šišince) v mozku, avšak nikdo toto vysvětlení nepovažoval za adekvátní, neboť vlastně interakci těla a duše nevysvětluje, pouze se ji snaží bizarním způsobem lokalizovat (ale jak chceme lokalizovat nehmotnou substanci?).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Někteří teoretici se pokusili problému interakce mysli a těla (Karteziánský interakcionismus nebo interakcionistický dualismus) vyhnout '''psychofyzickým paralelismem''', který tvrdí, že mentální a tělesné procesy probíhají paralelně, aniž by se vzájemně ovlivňovaly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58300</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58300"/>
		<updated>2019-11-25T20:58:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
Historicky bylo doménou zkoumání vědomí problém vztahu mysli a těla (mind-body problem). Tradiční filozofie se s tímto problémem vyrovnávala dvěma hlavními způsoby, a to přikloněním se k dualismu nebo různým formám monismu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Dualismus ===&lt;br /&gt;
V rámci folkové/laické psychologie intuitivně předpokládáme, že člověk se skládá z těla a duše, které spolu interagují. Toto přirozené přesvědčení je v souladu s naší zejm. historicky náboženskou tradicí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''René Descartes''' je nejznámějším představitelem dualismu. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Noví mysteriáni a David Chalmers===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58299</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58299"/>
		<updated>2019-11-25T20:45:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Noví mysteriáni a David Chalmers ===&lt;br /&gt;
Ve 20. století se objevuje skupina filozofů zvaných &amp;quot;noví mysteriáni&amp;quot; (new mysterians) , kteří označili vědomí za jev záhadný a neřešitelný. Na rozdíl od &amp;quot;starých mysteriánů&amp;quot; (dualisté), byli však přírodovědecky orientovaní , tedy že vědomí je produktem našeho mozku, ale netušíme, jak vzniká a nebo jak by nějaká událost mohla být současně fyzikální a fenomenální. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''David Chalmers''' se často řadí právě mezi nové mysteriány a je známý svým rozdělením problémů při zkoumání vědomí na snadné a obtížné. '''Snadnými problémy''' je například pochopení naší schopnosti diskriminovat podněty, integrovat kognitivní informace, monitorovat vnitřní stavy i verbálně je popisovat, řídit chování nebo rozlišovat mezi spánkem a bděním. Naopak je záhadou, proč tyto procesy neprobíhají nevědomě, ale za doprovodu subjektivních zážitků. '''Těžkým problémem''' je tedy podle Chalmerse vznik osobního fenomenálního vědomí, které zahrnuje percepční zkušenosti, tělesné pocity, představy, emoční stavy a nečekané nápady. Chalmers je přesvědčen, že fenomenální vědomí vzniká na fyziologickém podkladě, avšak netuší, jak mozkové procesy dávají za vznik fenomenálním kvalitám zvaným qualia. '''Qualia''' jsou filozofickým pojmem pro mentální zážitky, které tvoří souvislý proud zkušenosti. Existenci vědomí je velmi těžké postihnout materialistickým vysvětlením. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58298</id>
		<title>Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bdom%C3%AD,_jeho_struktura,_organizace_a_funkce._Obsah_v%C4%9Bdom%C3%AD_a_nev%C4%9Bdom%C3%AD&amp;diff=58298"/>
		<updated>2019-11-25T20:07:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vaskovicovam: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;==Vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Definice vědomí a základní pojmy===&lt;br /&gt;
Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Mysl''' nebo '''psychiku''' lze definovat jako souhrn duševních dějů během života člověka, ale pravděpodobně si uvědomujeme pouze část, což konstituuje předpokládanou existenci vědomí a nevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vědomí''' můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  &amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. &amp;lt;ref&amp;gt;Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Proud vědomí====&lt;br /&gt;
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. bezvědomí====&lt;br /&gt;
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli &amp;quot;vědomí, že jsme při vědomí&amp;quot; - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Vědomí vs. nevědomí, podvědomí a předvědomí====&lt;br /&gt;
Ne všechny aktivity jsou řízeny na vědomé úrovni a tedy jedním ze základních principů moderní psychologie je respektování existence vědomých i nevědomých procesů, tedy že existuje '''nevědomí''' zahrnující obsahy nepřístupné vědomí. Dále existují důkazy pro existenci '''podvědomí''', kdy mnohé senzorické podněty zazamenáváme a vyhodnocujeme pouze na podvědomé úrovni. '''Předvědomí''' označuje jev, kdy mnohé vzpomínky a myšleny nejsou vždy součástí našeho vědomí, ale chceme-li, vybavíme si je.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Funkce vědomí===&lt;br /&gt;
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Nevědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi &amp;quot;''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání&amp;quot;''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Freudovo klasické pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''[https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud Sigmund Freud]''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé)''' a '''dynamicky nevědomé.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Předvědomé procesy''' zahrnují obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí. Předvědomé a vědomé procesy probíhají v rámci '''sekundárního procesu,''' tedy způsobu fungování předvědomí a vědomí založený na působení vnějšího světa na lidskou psychiku, přičmž respektuje kauzalitu, logiku, časovoprostové souvilosti a netoleruje dvojznačnost a protikladnost. Obsahy vědomí a předvědomí lze popsat i verbálně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Dynamicky nevědomé procesy''' zahrnují obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů. Probíhají v modu '''primárního procesu,''' což je způsob fungování nevědomí typický přehlížením reality, ignorováním formálních i logických pravidel, bezčasovostí a nepřítomností protikladů. Primární proces není verbálního charakteru. Dynamické nevědomí se projevuje zejména '''chybnými úkony''' (přeřeknutí, opomenují, neobvyklé umístění předmětů atp.), za čímž můžeme odhalit nějaký latentní impulz.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nutno dodat, že Freud se zabýval spíše nevědomím, naopak vědomí se přiliš nevěnoval. Nicméně jako hlavní funkci vědomí určil '''testování reality,''' neboli vnimání vnitřní duševní aktivity a odlišování jich od vnějších vjemů. Důkazy o existenci nevědomí mohou být pouze nepřímé, neboť existenci nevědomí nelze empiricky doložit vzhledem k tomu, že se jedná o hypotetický konstrukt. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Jungovo pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
'''Carl Gustav Jung''' po názorových neshodách se Sigmundem Freudem založil vlastní směr známý jako '''analytická psychologie.'''  Jung rovněž vycházel z existence nevědomí, avšak jeho koncept byl poměrně odlišný od toho Freudova. Neviděl nevědomí jako propadliště potlačených pudových impulzů, ale naopak jako tvůrčí princip svazující jedince s přírodou a celým lidstvem. Nevědomí rozdělil do dvou oblastí, '''osobní nevědomí''' a '''kolektivní nevědomí.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2000). ''Přehled dějin psychologie.'' Olomouc: Univerzita Palackého&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Osobní nevědomí''' obsahuje zapomenuté či vytěsněné psychické zážitky a některé archetypy související s vědomým životem, zejm. archetyp stínu. Dále se zde nachází '''komplexy''', neboli nezačleněné &amp;quot;cizí obsahy&amp;quot; v psychice člověka vytvořené v důsledku nepřijatelných zkušeností, zejm. osobních selhání (typicky komplex viny, méněcennosti atd.). Nevědomé komplexy se pak stávají silnými motivy chování.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kolektivní nevědomí''' je hlubší a společné všem lidem. Zahrnuje zejm. '''archetypy''', tedy vrozené vzorce imaginace a cítění, v nichž je obsažena tisíciletá zkušenost lidstva s opakujícími se situacemi - jakési vrozené ideje umožňující intuitivní poznání, dávající naší zkušenosti vnitřní smysl. Lidé pak mohou procházet procesem '''individuace''', tedy konfrontací a vrovnáváním se s hlavními nevědomými archetypy, čímž člověk hledá svou skutečnou podstatu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Archetypy====&lt;br /&gt;
'''Persona''' - systém vztahů a sociálních rolí zprostředkovávajících interakci jedince s okolím. Podle Junga dochází k budování persony hlavně v mládí zhruba do 33 let.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stín -''' nachází se v osobním nevědomí a je vědomému životu nejbližší,reprezentuje odvrácenou stranu lidské psychicky, jakési &amp;quot;alter ego&amp;quot;. Je personifikacích potlačených psychických obsahů.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Animus a Anima -''' složka nevědomí odpovídající opačnému pohlaví, obraz muže nebo ženy, který v sobě neseme jako nevyužitou alternativu. Tyto archetypy si můžeme projikovat do druhých lidí - přitahují nás protějšky, které odpovídají našemu nevědomému archetypu animuse/animy. Podle Junga je v západné kultuře je archetyp opačného pohlaví přehnaně ponořen do nevědomí, je žádoucí opačný archetyp u sebe rozvíjet a nepotlačovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Starý mudrc a Velká matka -''' u mužů je důležtým mezníkem vývoje archetyp Starého Mudrce, tedy personifikace duchovního principu. Naopak u žen je tímto mezníkem Velká Matka, chladná a hmotná přírodní podstata.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Pravé já -''' archetyp odpovídající propojení systémů vědomí a nevědomí na konci procesu individuace. Je to archetyp nadřazený vědomému já, protože kromě vědomé části psychicky obsahuje i tu nevědomou. Jedná se o zážitek životní plnosti, osvícení, prohloubení vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Různá pojetí nevědomí===&lt;br /&gt;
Stejně jako u vědomí, ani na nevědomí neexistuje jednotný pohled, stoupenci různých směrů na něj nahlíží různě. A jelikož se jedná o hypotetický konstrukt, množství teorií může být neomezené. I v rámci samotné psychoanalýzy se setkáváme s více pojetími, viz výše např. Freud a Jung.Například stoupenci teorie objektních vztahů předpokládají, že obsahy nevědomí se tvoří zejména na základě zkušeností z interpersonálních vztahů. Dále třeba v pojetí Miltona Ericksona má nevědomí (resp. podvědomí) podobu samostatné složky osobnosti moudřejší než vědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:0&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Historicky-filozofický pohled na vědomí==&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==Současné teorie vědomí==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Daniel Dennett===&lt;br /&gt;
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Základní pojmy====&lt;br /&gt;
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o &amp;quot;Descartesův omyl&amp;quot;, protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====&lt;br /&gt;
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako &amp;quot;kouzelnou místnost&amp;quot; v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu &amp;quot;informace vstoupí do vědomí&amp;quot;, jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: &amp;quot;T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?&amp;quot; (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku &amp;quot;bojujících o kontrolu&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot; /&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
==Odkazy==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Reference===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Literatura===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Externí odkazy===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Zdroje obrázků===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===Klíčová slova===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vaskovicovam</name></author>
		
	</entry>
</feed>