<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Vera.Pivonkova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Vera.Pivonkova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Vera.Pivonkova"/>
	<updated>2026-04-23T03:42:17Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30958</id>
		<title>Státnicové otázky z Psychologie Osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_Psychologie_Osobnosti&amp;diff=30958"/>
		<updated>2016-02-01T11:38:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: doplnění jmena&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pojem osobnosti a přístupy k jejímu popisu]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Metody poznávání osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní anamnéza – faktory utvářející osobnost]] || V.Pivoňková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Konstituční přístupy v psychologii osobnosti]] || Baierová A.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vrozené a naučené v osobnosti]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Interakce osobnosti a situace]] || Khánská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Temperament]]|| Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnostní vlastnosti a rysy]] || Matušková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kognitivní styly]] || Šárka Machová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Schopnosti a talent]] || Šárka Joklová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Životní hodnoty a osobnost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Kompetence a kompetenční modely]]|| Tetour&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Strukturální modely osobnosti]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dynamika osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Obranné mechanismy]]|| Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývojové teorie osobnosti]] || Baierová A.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Normalita osobnosti]] || Martina J.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Poruchy osobnosti]] ||Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické typologie]] || Sutto&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychoanalytická teorie osobnosti]]|| Kříž&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jungova analytická psychologie osobnosti]] || Krumpholcová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adlerova individuální psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neopsychoanalytické psychologie osobnosti]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Gestalt psychologie osobnosti]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Transakční psychologie osobnosti]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Behaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neobehaviorální psychologie osobnosti]] || Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kognitivní psychologie osobnosti]]|| Schinková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Humanistická psychologie osobnosti]] || Klára Vož&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie osobnosti]] || Klára Vož&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Faktorová psychologie osobnosti]]|| Kucharský&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Biologická psychologie osobnosti]] || Martina J.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Optimalita osobnosti]] ||&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*Balcar, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1983. &lt;br /&gt;
*Blatný, M. a kol. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2010.&lt;br /&gt;
*Drapela, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum, 1999, 2003. &lt;br /&gt;
*Mikšík, O. Psychologická charakteristika osobnosti. Praha: Karolinum, 2000, 2003. &lt;br /&gt;
*Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti. Praha: Orbis, 1972. &lt;br /&gt;
*Říčan, P. Psychologie osobnosti: obor v pohybu. Praha: Grada, 2007, 2010&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_V%C3%BDvojov%C3%A9_psychologie&amp;diff=30955</id>
		<title>Státnicové otázky z Vývojové psychologie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_z_V%C3%BDvojov%C3%A9_psychologie&amp;diff=30955"/>
		<updated>2016-02-01T11:22:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: doplnění jména&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Předmět a úkoly vývojové psychologie]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Základní determinace vývoje psychiky a vztah hlavních determinant]] || Filatová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Východiska základních směrů ve vývojové psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Přehled diagnostických a výzkumných metod vývojové psychologie, základní typy výzkumných projektů vývojové psychologie]] || Kolečková &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Prenatální období a jeho členění, škodlivé faktory prenatálního vývoje]]  || Kočandrlová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Porod a novorozenecké období, porodní alternativy, novorozenecké reflexy, raný vývoj senzoriky, potřeby novorozence, počátky motivace]]   || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vliv matky na raný vývoj dítěte a na jeho socioemocionální vývoj]] || Khánská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kojenecké období, rané formy učení, vývoj lokomoce, koordinace, experimentace, hlavní znaky vývoje a činnosti dítěte do jednoho roku, předřečové projevy dítěte a jejich význam]] || Malá&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Charakteristika batolecího věku]]|| Kubešková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj řeči v 1. a 2. roce života]] || Rynešová &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Charakteristické znaky dítěte předškolní věku]] || Soňa B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj morálního usuzování, jednání, cítění]] || Ondřej Heřman&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj a druhy dětské hry, různé interpretace hry]] || Odvárková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Diagnostická hodnota dětské kresby - vývojová a klinická]]  ||Hanzlíková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mladší školní věk, přechod od předškolního věku do školního, změny v myšlení, ve vztazích, biologických znacích, charakteristika stadia konkrétních logických operací]] || Thea Sedláčková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Osobnost pubescenta, stadium formálních logických operací]]  || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adolescence]]  || Novotná D. &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mladá dospělost]]||Černá D.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Střední dospělost]]  || Nováková H.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozdní dospělost]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Stárnutí a stáří, biologické, sociální a psychické aspekty, psychické schopnostní a osobnostní změny, adaptace na stáří]]  || Honza Kříž&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti]]  || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Myšlenkový proud těžící z trendu zrání kognitivních struktur, podstata Piagetova přístupu k vývoji jedince, přehled fází kognitivního vývoje dle Piageta]]  || Bibiána Takáčová&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Definice a různé pojetí socializace, rozdílné společensko- kulturní normy a cíle v procesu socializace, rodina jako základní socializační činitel, rodičovské výchovné postoje]]|| Ladka Jasanská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vývoj sociálně-psychologických vztahů v ontogenezi]]|| V. Pivoňková&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
*LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha: Avicenum, 1983.&lt;br /&gt;
*LANGMEIER, J.; MATĚJČEK, Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974.&lt;br /&gt;
*MORGENSTERNOVÁ, M., ŠULOVÁ, L., SCHÖLL, L.: Bilingvismum a interkulturní komunikace. Praha, 1. Vyd., Wolters Kluwer, 2011, 128 str.&lt;br /&gt;
*PIAGET, J. ; INHELDEROVÁ, B. Psychologie dítěte. Praha: SPN, 1970.&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ,L. Raný psychický vývoj dítěte, Praha, Karolinum, 2004, 2010&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ,L. Repetitorium vybraných poznatků vývojové psychologie, In: Mertin, V., Gillernová,I. (eds): Psychologie pro učitelky mateřské školy, Praha, Portál, 2003,2011&lt;br /&gt;
*ŠULOVÁ, L.: Morálně-etický vývoj dítěte, in: Weiss, P. a kol.: Etické otázky v  psychologii. Praha, Portál, 2011, s. 123–141, 349 str.&lt;br /&gt;
*ŠVANCARA, J. Diagnostika psychického vývoje. 3. vyd. Praha: Avicenum, 1980.&lt;br /&gt;
*VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. a II. Praha: Karolinum, 1996.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_ze_Soci%C3%A1ln%C3%AD_psychologie&amp;diff=30954</id>
		<title>Státnicové otázky ze Sociální psychologie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=St%C3%A1tnicov%C3%A9_ot%C3%A1zky_ze_Soci%C3%A1ln%C3%AD_psychologie&amp;diff=30954"/>
		<updated>2016-02-01T11:18:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: doplnení jména&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním psychologickým společenským vědám]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Utváření sociální psychologie jako samostatné vědy v návaznosti na psychologii a sociologii a vývoj sociální psychologie začátkem 20.stol.(první učebnice, experimenty a aplikace)]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychoanalýza a neopsychoanalýza v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Behaviorismus a neobehaviorismus v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Teorie pole a kognitivistické koncepce v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Symbolický interakcionismus a teorie rolí v sociální psychologii]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Vývoj sociální psychologie v druhé polovině 20. stol. (přehodnocování dosavadního vývoje, odlišení evropského a severoamerického přístupu, obnovení pozornosti k masovým procesům, kulturně- a etnopsychologické směry)]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Coping v sociální psychologii]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Socializace jedince]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Sociální percepce]]  || Novotná D.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Sociální poznávání a interpretace (atribuce)]]  || Schinková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Sociální motivace]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Sociální postoje, jejich utváření a změna]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Sociální učení, nápodoba a identifikace]]||Jiroutová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Interpersonální vztahy, konformita]]|| Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Afiliace, atraktivita, láska]] || Klára Vož&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Sociální facilitace, kooperace a kompetice (soupeření, soutěžení)]] || Khánská&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|  [[Interpersonální, skupinová a masová komunikace]]||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Emoce v sociální psychologii]] || Kříž&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Agrese a násilí]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Prosociální chování (altruismus)]]|| Šárka Machová&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mezikulturní psychologie]] || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Konflikty, jejich teorie a přístupy k nim]] || Laura B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy]] || Klára B.&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dynamika malé skupiny - skupinová interakce a komunikace, skupinové řešení problému, vůdcovství]]|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hromadné chování, masové psychické jevy a procesy]]  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Sociální psychologie osobnosti, sebepojetí a identity v sociální psychologii]] || V.Pivonkova.&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12296</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12296"/>
		<updated>2014-12-13T21:05:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: /* Psychoterapeutické přístupy */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii, eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937), celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Behaviorální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha (1897-1897)&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Boadella D. (2013). Wilhelm Reich: průkopník nového myšlení. Praha:Malvern. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřená na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* tento směr se dále větví na více škol, z nichž nejznámnější je Biodynamická psychoterapie  Gerdy Boyesen (1922-2005), Bioenergetika Alexandra Lowena (1910-2008) a Biosyntéza Davida Boadelly (narozen 1930).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Boadella D. (2013). ''Wilhelm Reich: průkopník nového myšlení''. Praha:Malvern. &lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). ''Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods''.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) ''Character styles'', New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). ''Character Analysis'', New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12295</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12295"/>
		<updated>2014-12-13T21:04:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: /* Hlubinná psychologie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937), celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Behaviorální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha (1897-1897)&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Boadella D. (2013). Wilhelm Reich: průkopník nového myšlení. Praha:Malvern. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřená na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* tento směr se dále větví na více škol, z nichž nejznámnější je Biodynamická psychoterapie  Gerdy Boyesen (1922-2005), Bioenergetika Alexandra Lowena (1910-2008) a Biosyntéza Davida Boadelly (narozen 1930).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Boadella D. (2013). ''Wilhelm Reich: průkopník nového myšlení''. Praha:Malvern. &lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). ''Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods''.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) ''Character styles'', New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). ''Character Analysis'', New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12294</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12294"/>
		<updated>2014-12-13T21:02:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: /* Body-terapie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behaviorální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha (1897-1897)&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Boadella D. (2013). Wilhelm Reich: průkopník nového myšlení. Praha:Malvern. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřená na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* tento směr se dále větví na více škol, z nichž nejznámnější je Biodynamická psychoterapie  Gerdy Boyesen (1922-2005), Bioenergetika Alexandra Lowena (1910-2008) a Biosyntéza Davida Boadelly (narozen 1930).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Boadella D. (2013). ''Wilhelm Reich: průkopník nového myšlení''. Praha:Malvern. &lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). ''Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods''.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) ''Character styles'', New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). ''Character Analysis'', New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12293</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12293"/>
		<updated>2014-12-13T21:01:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: /* Použité zdroje */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behaviorální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha (1897-1897)&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřená na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* tento směr se dále větví na více škol, z nichž nejznámnější je Biodynamická psychoterapie  Gerdy Boyesen (1922-2005), Bioenergetika Alexandra Lowena (1910-2008) a Biosyntéza Davida Boadelly (narozen 1930).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Boadella D. (2013). ''Wilhelm Reich: průkopník nového myšlení''. Praha:Malvern. &lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). ''Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods''.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) ''Character styles'', New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). ''Character Analysis'', New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12292</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12292"/>
		<updated>2014-12-13T21:00:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: /* Použité zdroje */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behaviorální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha (1897-1897)&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřená na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* tento směr se dále větví na více škol, z nichž nejznámnější je Biodynamická psychoterapie  Gerdy Boyesen (1922-2005), Bioenergetika Alexandra Lowena (1910-2008) a Biosyntéza Davida Boadelly (narozen 1930).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Boadella D. (2013). Wilhelm Reich: průkopník nového myšlení. Praha:Malvern. &lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12291</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12291"/>
		<updated>2014-12-13T20:54:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: /* Body-terapie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behaviorální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha (1897-1897)&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřená na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* tento směr se dále větví na více škol, z nichž nejznámnější je Biodynamická psychoterapie  Gerdy Boyesen (1922-2005), Bioenergetika Alexandra Lowena (1910-2008) a Biosyntéza Davida Boadelly (narozen 1930).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12290</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12290"/>
		<updated>2014-12-13T20:41:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: /* Behavirální psychoterapie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behaviorální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12289</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12289"/>
		<updated>2014-12-13T20:40:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: /* Humanistická psychoterapie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12288</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12288"/>
		<updated>2014-12-13T20:38:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.gestalt.cz/&lt;br /&gt;
* http://biosynteza.cz/cesky-institut-biosyntezy/&lt;br /&gt;
* http://www.vycviky.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12287</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12287"/>
		<updated>2014-12-13T20:32:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
* http://www.cskbt.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.arteterapie.cz/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12286</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12286"/>
		<updated>2014-12-13T20:12:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že předpokládá, že v těchto určitých stadiích, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince v příslušném období. Tyto tělesné struktury, mající určitý typický tvar,  na jednu stranu jedince chrání a na druhou stranu ho omezují, neboť souvisí i s určitou implicitní představou o světě.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12285</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12285"/>
		<updated>2014-12-13T20:06:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že v těchto určitých stadiích jeho  vývoje, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince příslušném období. Tyto tělesné struktury jedince na jednu stranu chrání a na druhou stranu omezují.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterapie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12284</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12284"/>
		<updated>2014-12-13T20:05:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že v těchto určitých stadiích jeho  vývoje, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, narcistický-psychopatický, falický či hysterický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince příslušném období. Tyto tělesné struktury jedince na jednu stranu chrání a na druhou stranu omezují.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstranění těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat plné rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company.&lt;br /&gt;
* Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterepie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12283</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12283"/>
		<updated>2014-12-13T19:59:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Body-terapie ===&lt;br /&gt;
V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
* Tento směr pracuje s myšlenkou, že lidské tělo  a jeho projevy můžeme považovat za substrát nevědomí a v rámci terapie s nimi takto pracovat. &lt;br /&gt;
* Přístup navazuje na psychoanalytické pojetí stádia vývoje libida tím, že v těchto určitých stadiích jeho  vývoje, v případě, že nejsou naplněné vývojové protřeby dítěte, se vytváří charakterové struktury-fyzické obranné mechanismy, tzv.pancíře( schizoidní, orální, masochistický, psychopatický, falický či histerický charakter) proti emocinálním zraněním dítěte, ke kterým došlo ve vývoji jedince příslušném období. Tyto tělesné struktury jedince na jednu stranu chrání a druhou strany omezují.  &lt;br /&gt;
* Smyslem terapie je postupné odstraněnní těchto struktur nebo zvědomnění jiných možností reakcí, které by jedinci umožnily dosahovat uplného rozvinutí životní energie-životního potenciálu ve všech oblastech života.&amp;lt;ref&amp;gt;Johnson, S.M. (1994) Character styles, New York,W.W.Norton&amp;amp;Company&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;br /&gt;
* http://www.eabp.org/&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klíčová slova ==&lt;br /&gt;
psychoterapie, humanistická psychoterepie, hlubinná psychoterapie, hypnóza, body-terapie&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12274</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12274"/>
		<updated>2014-12-13T19:22:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12269</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12269"/>
		<updated>2014-12-13T19:18:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Další odkazy ===&lt;br /&gt;
* http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
* http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12267</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12267"/>
		<updated>2014-12-13T19:17:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Další odkazy ===&lt;br /&gt;
http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;br /&gt;
http://psychoterapie.fss.muni.cz/&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12265</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12265"/>
		<updated>2014-12-13T19:15:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;br /&gt;
=== Další odkazy ===&lt;br /&gt;
http://www.pca-institut.cz/cs/&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12262</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12262"/>
		<updated>2014-12-13T19:13:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12259</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12259"/>
		<updated>2014-12-13T19:12:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístuphttp://www.pca-institut.cz/cs/, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12255</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12255"/>
		<updated>2014-12-13T19:09:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
* Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12252</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12252"/>
		<updated>2014-12-13T19:07:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha&amp;lt;ref&amp;gt;Reich W. (1972). Character Analysis, New York: Farrar, Straus and Giroux. &amp;lt;/ref&amp;gt; psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;,&amp;lt;ref&amp;gt;Heller, M.C. (2012). Body Psychotherapy: History, Concepts, and Methods.  (Vyd.1.), New York,W.W.Norton&amp;amp;Company. &amp;lt;/ref&amp;gt; který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12243</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12243"/>
		<updated>2014-12-13T18:51:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipuluje, avšak neindoktrinuje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12242</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12242"/>
		<updated>2014-12-13T18:50:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipulujeme, avšak neindoktrinujeme.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
* Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
* Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
* Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12240</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12240"/>
		<updated>2014-12-13T18:47:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipulujeme, avšak neindoktrinujeme.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál. &lt;br /&gt;
Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''''Text kurzívou''. Praha: Grada Publishing. &lt;br /&gt;
Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &lt;br /&gt;
Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie.'' Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12238</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12238"/>
		<updated>2014-12-13T18:23:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;ref&amp;gt;(n.d.)&amp;lt;/ref&amp;gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání) &lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipulujeme, avšak neindoktrinujeme.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Použité zdroje ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;KRATOCHVÍL STANISLAV. &amp;lt;i&amp;gt;Základy psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Portál, 1998, 392 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;PROCHASKA JAMES O. &amp;lt;i&amp;gt;Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 479 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;VYMĚTAL JAN. &amp;lt;i&amp;gt;Obecná psychoterapie&amp;lt;/i&amp;gt;. Vyd. 1. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, 1997, 295 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12235</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12235"/>
		<updated>2014-12-13T17:57:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání.&lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem terapeut zařazuje sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňuje, manipulujeme, avšak neindoktrinujeme.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* Nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12234</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12234"/>
		<updated>2014-12-13T17:54:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání.&lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Behavirální psychoterapie ===&lt;br /&gt;
* zahrnuje všechny přístupy, jež aplikují při při léčbě ověřené poznatky psychologie experimentální a obecné (zvláště teorie učení). Veškeré psychické projevy-včetně osobnosti člověka samého- považují za učením či přeučováním měnitelné. &lt;br /&gt;
* Terapie spočívá v pochopení vzniku a udržování nežádoucích projevů a jejich měněním učením a vůbec novou zkušeností. &lt;br /&gt;
* Behaviorální terapeut má k dispozici celou řadu osvědčených technik a strategií, jimž navozuje změnu osobnosti, chování a zdravotním stavu pacienta. &lt;br /&gt;
* Postupuje spíše direktivně, vystupuje v roli experta a léčba mívá ráz kontrolovaného „vědeckého pokusu“, kdy pacient je o všem informován předem, je vyžadována jeho aktivní spolupráce a dodržování všech pokynů&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
=== Sugestivní a hypnoterapeutický přístup  ===&lt;br /&gt;
* Má nejdelší tradici, protože hypnóza se užívala už v nejstarších civilizacích za účelem léčby i jako součást léčebných rituálů. &lt;br /&gt;
* Při sugerování a hypnotizování převládá (až na výjimky) direktivní a manipulativní přístup a využívaná autorita terapeuta.  &lt;br /&gt;
* Pacient je ovlivňován v tom smyslu, že při změněném stavu vědomí přijme od terapeuta určitý pokyn (sugesci). &lt;br /&gt;
* Hypnóza má široké uplatnění a stala se osvědčeným terapeutickým prostředkem.&lt;br /&gt;
* Používá se při navozování abreakce, hypnoanalýze atd. Součástí zmíněného proudu je hypnoterapeutický přístup-hypnóza při bdělém stavu, kdy do rozhovoru s pacientem zařazujeme sugestivní a hypnotické prvky, paradoxní pobídky a tak jej nenápadně ovlivňujeme, manipulujeme, avšak neindoktrinujeme.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Relaxační a psychofyziologické postupy===&lt;br /&gt;
* Vycházejí z předpokladu psychofyziologické jednoty organismu. V praxi to znamená, že přes tělesná a koncentrativní cvičení ovlivňujeme psychické a somatické děje.&lt;br /&gt;
* Patří sem prostředky jako autogenní trénink, progresivní svalová relaxace, různá dechová cvičení, meditace, imaginativní techniky a mnoho dalších. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
=== Systémové a komunikační pojetí  ===&lt;br /&gt;
* nalézá uplatnění zvláště v rodinné a párové psychoterapii a bývá v těchto případech nazýváno také rodinně psychoterapeutickým. Volně sem lze zařadit i transakční analýzu, jež pracuje zejména s komunikací –rozeznává její žádoucí a i nežádoucí formy a pacienta učí komunikovat adekvátně ve vztahu a situaci.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie (Vyd.1, 129 s.), Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12233</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12233"/>
		<updated>2014-12-13T17:41:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání.&lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;. V posledních letech se začíná v psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii...) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.  (Vyd.1, 129 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 129 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Hlubinná psychologie=== &lt;br /&gt;
* Klade důraz na nevědomé procesy, kterým přisuzuje jiné zákonitosti než procesům než procesům vědomým.  Do tohoto směru lze zařadit, kromě tradičních škol hlubinné psychologie, jimiž jsou psychoanalýza S. Freuda(1856-1939), analytická psychologie C.G. Junga ( 1875-1963) a individuální  psychologie A. Adlera (1870-1937, celou řadu směrů, jež na ně navazují a bývají označovány za neoanalýzu, dynamickou školu, egopsychologii atd.&lt;br /&gt;
* Zdůrazněn je přísný determinismus ve smyslu „vše je analyzovatelné“, intrapsychické konflikty a vývoj v jeho dítěte k sobě i k světu v jeho časném  dětství  jsou považovány jako nejdůležitější pro formování osobnosti i vznik celé řady poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Terapie je založena zpravidla na vytvoření specifického přenosového vztahu mezi terapeutem a pacientem a tento vztah je hlavní nástrojem změny. Pracuje s výkladem –interpretacemi, kdy pacient postupně porozumí své motivaci k tomu, co vytvářelo jeho osobnost. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12232</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12232"/>
		<updated>2014-12-13T17:18:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání.&lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;(Vymětal, str. 128). V posledních letech se začíná psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii.) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.  (Vyd.1, 129 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12231</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12231"/>
		<updated>2014-12-13T17:17:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání.&lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;(Vymětal, str. 128). V posledních letech se začíná psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). ''Body-psychoterapie'' (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy.&lt;br /&gt;
=== Humanistická psychoterapie ===&lt;br /&gt;
zahrnuje více škol ( rogeriánský přístup, logoterapii, existenciální analýzu, gestalt terapii.) &lt;br /&gt;
* odmítají redukcionismus, zdůrazňují lidskou jedinečnost, osobní růst a rozvoj člověka, jehož považují za bytost důvěryhodnou kreativní a pozitivně založenou. &lt;br /&gt;
* Lidský jedinec je v tomto pojetí principiálně svobodný, rozumný a za své jednání odpovědný, není pouhou hříčkou a výslednicí nerozpoznaných sil či vnějších okolností. &lt;br /&gt;
* V psychoterapeutickém vztahu zdůrazňují jeho autentičnost, akcent je položen zpravidla na přítomnosti. Do vztahu vstupují terapeuti osobně, nikoli jako experti a jsou přístupni názoru, že pozitivní změny u pacienta nastávají ve vztahu zejména na základě „ setkání“.  Hlavní užívanou metodou je rozhovor-dialog.&lt;br /&gt;
* Položka odrážkového seznamu&lt;br /&gt;
 Cílem terapie je obnova a podpora plného osobnostního rozvoje pacienta tím, že pozná a odstraní svá vnitřní omezení a nalezne sebe. Nahlédne své možnosti a poslání ve světě, usiluje o jejich naplnění zcela svobodně, tedy z vlastní vůle a zároveň smysluplně-s přihlédnutím k širším souvislostem a celku.&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.  (Vyd.1, 129 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12230</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12230"/>
		<updated>2014-12-13T17:07:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání.&lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Psychoterapeutické přístupy ==&lt;br /&gt;
Současný stav psychoterapie je velmi různorodý, bohatý  a jen nesnadno se v něm orientuje. Při velmi střízlivém odhadu lze uvažovat o desítkách škol základních směrů, které je možno rozdělit dle teoretických východisek do osmi hlavních hlavních proudů: humanistickou psychoterapii, hlubinnou psychoterapii, behaviorální psychoterapii, sugestivní a hypnoterapeutický přístup, relaxační a psychofyziologické postupy, systémové a komunikační pojetí, transpersonální psychoterapii eklektické prvky. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie'' (Vyd.1,128 s.).Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;(Vymětal, str. 128). V posledních letech se začíná psychoterapeutické nabídce objevovat směr vycházející z myšlenek a lékařské praxe  Wilhelma Reicha psychoterapie zaměřené na tělo-bodyterapie&amp;lt;ref&amp;gt;Staunton, T. ed. (2014). Body-psychoterapie (Vyd.1).Praha: Maitrea. &amp;lt;/ref&amp;gt;, který bychom mohli zařadit do proudu hlubinné psychoterapie, neboť vychází z psychoanalýzy. &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12229</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12229"/>
		<updated>2014-12-13T16:32:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Délka psychototerapie==&lt;br /&gt;
* Krátkodobá psychoterapie se překrývá s psychoterapeutickou první pomocí a nepřekračuje délku  3 měsíců  (zhruba do 15 setkání).&lt;br /&gt;
* Střednědobá psychoterapie se odehrává v časovém rozmezí 3 až 6 měsíců  (zhruba do 50 setkání.&lt;br /&gt;
* Dlouhodobá psychoterapie trvá déle než 6 měsíců a obnáší řádově stovky terapeutických setkání.&amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie.(Vyd.1, X!!!!! s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12228</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12228"/>
		<updated>2014-12-13T16:17:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
*Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
*Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12227</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12227"/>
		<updated>2014-12-13T16:15:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
*Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci(např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12226</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12226"/>
		<updated>2014-12-13T16:13:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
e==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
=== Individuální (dyadická )  ===&lt;br /&gt;
Forma psychoterapie, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.&lt;br /&gt;
=== Skupinová terapie ===&lt;br /&gt;
Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
# Terapie ve skupině-léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci  (např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
* Terapie skupiny-záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12225</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12225"/>
		<updated>2014-12-13T16:10:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
e==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Individuální (dyadická ) psychoterapie je forma, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.  &lt;br /&gt;
* Skupinová terapie. Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
a)Terapie ve skupině- léčba určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci  (např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
b)Terapie skupiny- záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12224</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12224"/>
		<updated>2014-12-13T16:05:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Užití psychoterapie ==&lt;br /&gt;
e==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
== Formy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* Individuální (dyadická ) psychoterapie je forma, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.  Může se jednat např. o radu rodině, jak nakládat s určitou formou pacientova chování.  Individuální terapie je zvolena tam, kde není přímá souvislost mezi pacientovým stavem a rodinnou situací, dále tehdy, přeje-li si to pacient, nebo odmítá-li rodina spolupráci.&lt;br /&gt;
* 1.	Skupinová terapie. Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:&lt;br /&gt;
a)	Tento pojem se může vztahovat k léčbě určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci  (např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.&lt;br /&gt;
b)	Druhým významem pojmu skupinová terapie může být terapie skupiny.  V tomto případě je záměrem terapeuta podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  V této situaci se přirozeně projeví různé rysy osobnosti včetně patologických. Patologie jedinců, která se v interakci nutně účastní, je zde „ rozehrávána“, stává se patologií skupiny , jež narušuje hladkou komunikaci. Rozvinutí patologie skupiny , procesy a mechanismy, které používá pro její zvládnutí, ale i vývoj směrem k jejímu zdraví bývá označován jako skupinová dynamika. Úkolem terapeuta je pak pomoci skupině odstranit překážky plynulosti komunikace a nalézt účinnější prostředky na zpracování napětí ve skupině. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12223</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12223"/>
		<updated>2014-12-13T16:00:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
 == Užití psychoterapie==&lt;br /&gt;
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.&lt;br /&gt;
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12221</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12221"/>
		<updated>2014-12-13T15:55:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12220</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12220"/>
		<updated>2014-12-13T15:54:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(. ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jitými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy psychoterapie ==&lt;br /&gt;
* direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce. &lt;br /&gt;
* nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. &amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12219</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12219"/>
		<updated>2014-12-13T15:44:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999)(Vyd.1, 16 s.). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi'' Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997).(Vyd.1,13 s.) ''Obecná psychoterapie''. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jitými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998).(Vyd.2, 17 s.) ''Základy psychoterapie''. Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12217</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12217"/>
		<updated>2014-12-13T15:36:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). ''Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi''(s.16) Praha: Grada Publishing. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). ''Obecná psychoterapie''(s.13). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jitými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(s.17). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(s.17). Praha:Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12215</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12215"/>
		<updated>2014-12-13T15:25:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi. Praha: Grada Publishing, str.16. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek, str. 13.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jitými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.&amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie. Praha:Portál, str.17.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. &amp;lt;ref&amp;gt;Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie. Praha:Portál, str.17.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12214</id>
		<title>Psychoterapie</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&amp;diff=12214"/>
		<updated>2014-12-13T15:21:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Definice ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.  &amp;lt;ref&amp;gt;Prochaska, J.O. &amp;amp; Norcross, J.C (1999). Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi. Praha: Grada Publishing, str.16. &amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologický výklad ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“.  „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. &amp;lt;ref&amp;gt;Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek, str. 13.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Cíle psychoterapie ==&lt;br /&gt;
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:&lt;br /&gt;
# Položka číslovaného seznamu&lt;br /&gt;
Cílem psychoterapie je odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jitými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily &lt;br /&gt;
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==&amp;lt;ref&amp;gt;blabla&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== reference ===&lt;br /&gt;
 &amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6666</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6666"/>
		<updated>2014-10-09T11:21:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Vera.Pivonkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] || eva ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  || Věra Pivoňková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||Jana Odvárková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||Kristýna Vondrášková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]|| Tereza Lindenthalová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  Linda Růžičková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||Šárka Machová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]|| Markéta Jiroutová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber‏‎]] ||  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adrenalin]] ||jakub plachý  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] | Lucie Davidová|  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]|| Dominika Černá || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]|| || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] || Alice Zoubková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]|| Thea Sedláčková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]|| Kristýna Kočandrlová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martin Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* V případě nejasností (například- co má dané heslo obsahovat) kontaktujte Nikolu Frollovou '''nikola.frollova@gmail.com'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Vera.Pivonkova</name></author>
		
	</entry>
</feed>