<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Robert_Merton</id>
	<title>Robert Merton - Historie editací</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Robert_Merton"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Robert_Merton&amp;action=history"/>
	<updated>2026-04-20T10:35:58Z</updated>
	<subtitle>Historie editací této stránky</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Robert_Merton&amp;diff=64537&amp;oldid=prev</id>
		<title>Anna B.: přidání zdrojů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Robert_Merton&amp;diff=64537&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2021-03-24T13:42:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;přidání zdrojů&lt;/p&gt;
&lt;table class=&quot;diff diff-contentalign-left&quot; data-mw=&quot;interface&quot;&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-marker&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-content&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-marker&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-content&quot; /&gt;
				&lt;tr class=&quot;diff-title&quot; lang=&quot;cs&quot;&gt;
				&lt;td colspan=&quot;2&quot; style=&quot;background-color: #fff; color: #222; text-align: center;&quot;&gt;← Starší verze&lt;/td&gt;
				&lt;td colspan=&quot;2&quot; style=&quot;background-color: #fff; color: #222; text-align: center;&quot;&gt;Verze z 24. 3. 2021, 13:42&lt;/td&gt;
				&lt;/tr&gt;&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot; class=&quot;diff-lineno&quot; id=&quot;mw-diff-left-l1&quot; &gt;Řádek 1:&lt;/td&gt;
&lt;td colspan=&quot;2&quot; class=&quot;diff-lineno&quot;&gt;Řádek 1:&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;−&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;== Život ==&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;==Život==&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Robert King Merton se narodil ve Filadelfii v roce 1910. Vysokoškolské vzdělání absolvoval na Temple University ve Filadelfii, poté přešel na Harvard, kde získal v roce 1936 doktorát. Na Harvardu se Merton také setkal s vlivnými strukturalisty – úzce spolupracoval například s [[Pitrim Sorokin|Pitrimem Sorokinem]] či [[Talcott Parsons|Talcottem Parsonsem]] . Merton se však orientoval trochu jinak – spíše, než o vytvoření velké všeobecné teorie se snažil o '''vytvoření teorií středního dosahu''', které by vysvětlovaly dílčí aspekty sociální reality. V roce 1938 vydává Sociální strukturu a anomii, nejcitovanější sociologickou stať 19. století. V roce 1941 se přesouvá a Kolumbijskou univerzitu, kde se setkává a začíná spolupracovat s Paulem Felixem Lazarsfeldem. V roce 1949 vydává Merton Sociální teorii a sociální strukturu. Po druhé světová válce začíná být jeho dílo vlivné v celosvětovém kontextu. Popularita vrcholí v 60. letech 20. století, kdy se Merton stává prezidentem Americké sociologické společnosti. Umírá v roce 2003. Spolu s Talcottem Parsonsem je považován za klasického představitele [[Stukturální funkcionalismus|strukturního funkcionalismu]]. Je autorem více než 20 knižních publikací, 300 článků a recenzí.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Robert King Merton se narodil ve Filadelfii v roce 1910. Vysokoškolské vzdělání absolvoval na Temple University ve Filadelfii, poté přešel na Harvard, kde získal v roce 1936 doktorát. Na Harvardu se Merton také setkal s vlivnými strukturalisty – úzce spolupracoval například s [[Pitrim Sorokin|Pitrimem Sorokinem]] či [[Talcott Parsons|Talcottem Parsonsem]] . Merton se však orientoval trochu jinak – spíše, než o vytvoření velké všeobecné teorie se snažil o '''vytvoření teorií středního dosahu''', které by vysvětlovaly dílčí aspekty sociální reality. V roce 1938 vydává Sociální strukturu a anomii, nejcitovanější sociologickou stať 19. století. V roce 1941 se přesouvá a Kolumbijskou univerzitu, kde se setkává a začíná spolupracovat s Paulem Felixem Lazarsfeldem. V roce 1949 vydává Merton Sociální teorii a sociální strukturu. Po druhé světová válce začíná být jeho dílo vlivné v celosvětovém kontextu. Popularita vrcholí v 60. letech 20. století, kdy se Merton stává prezidentem Americké sociologické společnosti. Umírá v roce 2003. Spolu s Talcottem Parsonsem je považován za klasického představitele [[Stukturální funkcionalismus|strukturního funkcionalismu]]. Je autorem více než 20 knižních publikací, 300 článků a recenzí.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;−&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;== Varianta funkcionalismu ==&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;==Varianta funkcionalismu==&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Prapočátku Mertonovy inspirace jsou spojovány již s dílem [[August Comte|Augusta Comta]], především pak v rámci analogie mezi fungováním částí lidského a společenského organismu či s dílem [[Émile Durkheim|Emila Durkheima]] , a to v důrazu na na individuální sociální fakta. Výraznou zásluhu však má především britská kulturní antropologie a její hlavní představitelé, Bronislaw Malinowski a Alfred R. Radcliffe Brown – ti oba dospěli k závěru, že porozumět základním společenským institucím a lidskému chování je možné jedině tehdy, pokud bude určitá společnosti nebo kultura studována jako celek, jako systém.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Prapočátku Mertonovy inspirace jsou spojovány již s dílem [[August Comte|Augusta Comta]], především pak v rámci analogie mezi fungováním částí lidského a společenského organismu či s dílem [[Émile Durkheim|Emila Durkheima]] , a to v důrazu na na individuální sociální fakta. Výraznou zásluhu však má především britská kulturní antropologie a její hlavní představitelé, Bronislaw Malinowski a Alfred R. Radcliffe Brown – ti oba dospěli k závěru, že porozumět základním společenským institucím a lidskému chování je možné jedině tehdy, pokud bude určitá společnosti nebo kultura studována jako celek, jako systém.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot; class=&quot;diff-lineno&quot; id=&quot;mw-diff-left-l9&quot; &gt;Řádek 9:&lt;/td&gt;
&lt;td colspan=&quot;2&quot; class=&quot;diff-lineno&quot;&gt;Řádek 9:&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Merton tak dělí funkce na pozitivní, což jsou ty, které vedou k pozitivním výsledku, a negativní, tedy '''dysfunkce''', které mají dezintegrační důsledky. Merton pak v rámci příspěvků jednotlivých prvků společenského systému vnímá další nesoulad – a to především v subjektivních motivech jednání a jeho objektivními důsledky. Přichází proto s dalším členěním, a to na '''funkce manifestní''', které jsou zjevné a které jsou účastníky či aktéry společenského dění zamýšleny či poznávány a '''funkce latentní''', které jsou jakoby skryté, nepoznané, nezamýšlené. Merton tvrdí, že podstatnou část sociologického bádání by mělo pojmout právě odkrývání těchto latentních funkcí. Pokud bychom se v rámci sociologického výzkumu orientovali pouze na latentní funkce, objevovali bychom pouze stále ty stejné, obecně známé banality. Merton navíc odmítá předpoklad, že by k odbourání nezamýšlených důsledků stačil dostatek informací, protože člověk nemá dostatek času ani energie, aby zjišťoval, k jakým všem možným důsledkům může jeho chování a jednání vést.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Merton tak dělí funkce na pozitivní, což jsou ty, které vedou k pozitivním výsledku, a negativní, tedy '''dysfunkce''', které mají dezintegrační důsledky. Merton pak v rámci příspěvků jednotlivých prvků společenského systému vnímá další nesoulad – a to především v subjektivních motivech jednání a jeho objektivními důsledky. Přichází proto s dalším členěním, a to na '''funkce manifestní''', které jsou zjevné a které jsou účastníky či aktéry společenského dění zamýšleny či poznávány a '''funkce latentní''', které jsou jakoby skryté, nepoznané, nezamýšlené. Merton tvrdí, že podstatnou část sociologického bádání by mělo pojmout právě odkrývání těchto latentních funkcí. Pokud bychom se v rámci sociologického výzkumu orientovali pouze na latentní funkce, objevovali bychom pouze stále ty stejné, obecně známé banality. Merton navíc odmítá předpoklad, že by k odbourání nezamýšlených důsledků stačil dostatek informací, protože člověk nemá dostatek času ani energie, aby zjišťoval, k jakým všem možným důsledkům může jeho chování a jednání vést.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;−&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;== Anomie a deviace ==&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;==Anomie a deviace==&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;V rámci své publikace Sociální struktura a [[anomie]] vychází Merton ze zkušenosti z „velké deprese“, v jejichž důsledcích se v americké společnosti začaly hroutit do té doby pevně zakotvených společenských norem a začalo docházet ke stavu, který by Emil Durkheim označil za stav anomie. Merton pak vzal zmíněný pojem a postavil ho do nového kontextu. Podle něj v anomické situaci existují různé formy toho, jakým způsobem se lidé přizpůsobují krizovým situacím.  &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;V rámci své publikace Sociální struktura a [[anomie]] vychází Merton ze zkušenosti z „velké deprese“, v jejichž důsledcích se v americké společnosti začaly hroutit do té doby pevně zakotvených společenských norem a začalo docházet ke stavu, který by Emil Durkheim označil za stav anomie. Merton pak vzal zmíněný pojem a postavil ho do nového kontextu. Podle něj v anomické situaci existují různé formy toho, jakým způsobem se lidé přizpůsobují krizovým situacím.  &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Rozlišil pak pět možných reakcí na anomickou situaci, v níž se dávají do konfliktu hodnoty, které společnosti vyzvedá a institucionalizované prostředky, s jejichž pomocí mají být tyto hodnoty dosaženy. První skupinou jsou Konformisté – ti akceptují jak obecně sdílené hodnoty, tak konvenční způsoby jejich dosažení. Další skupina, ''Inovátoři'', pak akceptuje a přijímá všeobecně sdílené hodnoty, ale k jejich dosažení využívá nové prostředky, které však nemusí být akceptované většinovou společností. ''Ritualisté'' pak lpí na společensky stanovených pravidlech a prostředcích, ale již ztratili ze zřetele důvod a princip, proč mají být dodržovány. Další způsob reakce je ''Únik'' – ten je typický pro ty jedince, kteří se snaží zcela vymanit z tlaků společenského prostředí, odmítají převažující hodnoty i všeobecně přijímané cesty k jejich dosažení. Poslední formou je pak ''Rebelie'' – tu přejímají ti jedinci, kteří odmítají stávající hierarchii hodnot a norem, a navíc se sami aktivně snaží postavit proti nim vlastní hodnotovou a normativní alternativu.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Rozlišil pak pět možných reakcí na anomickou situaci, v níž se dávají do konfliktu hodnoty, které společnosti vyzvedá a institucionalizované prostředky, s jejichž pomocí mají být tyto hodnoty dosaženy. První skupinou jsou Konformisté – ti akceptují jak obecně sdílené hodnoty, tak konvenční způsoby jejich dosažení. Další skupina, ''Inovátoři'', pak akceptuje a přijímá všeobecně sdílené hodnoty, ale k jejich dosažení využívá nové prostředky, které však nemusí být akceptované většinovou společností. ''Ritualisté'' pak lpí na společensky stanovených pravidlech a prostředcích, ale již ztratili ze zřetele důvod a princip, proč mají být dodržovány. Další způsob reakce je ''Únik'' – ten je typický pro ty jedince, kteří se snaží zcela vymanit z tlaků společenského prostředí, odmítají převažující hodnoty i všeobecně přijímané cesty k jejich dosažení. Poslední formou je pak ''Rebelie'' – tu přejímají ti jedinci, kteří odmítají stávající hierarchii hodnot a norem, a navíc se sami aktivně snaží postavit proti nim vlastní hodnotovou a normativní alternativu.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;−&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;== Mezi teorií a empirií ==&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;==Mezi teorií a empirií==&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Merton dospívá k závěru, že ve srovnání s přírodními vědami není sociologie tak rozvinutá, aby byla schopna vytvořit vlastní obecnou velkou teorii. Podle něj je úkolem sociologie vytvářet na základě generalizací odvozených z empirických výzkumů teorie střední úrovně, podle které by měly být mezičlánkem mezi výzkumem a obecnou sociologickou teorií.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Merton dospívá k závěru, že ve srovnání s přírodními vědami není sociologie tak rozvinutá, aby byla schopna vytvořit vlastní obecnou velkou teorii. Podle něj je úkolem sociologie vytvářet na základě generalizací odvozených z empirických výzkumů teorie střední úrovně, podle které by měly být mezičlánkem mezi výzkumem a obecnou sociologickou teorií.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Teorie středního dosahu by pak měly plnit několik funkci – měly by zobecňovat, systematizovat a vysvětlovat dílčí stránky sociální reality, vytvářet předpoklady pro vypracování budoucí obecné sociologické teorie, poskytovat konceptuální oporu pro následné empirické výzkumy a tím vším umožňovat sociologickému bádání prohlubovat kumulativní charakter.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Teorie středního dosahu by pak měly plnit několik funkci – měly by zobecňovat, systematizovat a vysvětlovat dílčí stránky sociální reality, vytvářet předpoklady pro vypracování budoucí obecné sociologické teorie, poskytovat konceptuální oporu pro následné empirické výzkumy a tím vším umožňovat sociologickému bádání prohlubovat kumulativní charakter.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot;&gt; &lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;&lt;ins style=&quot;font-weight: bold; text-decoration: none;&quot;&gt;&lt;/ins&gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot;&gt; &lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;&lt;ins style=&quot;font-weight: bold; text-decoration: none;&quot;&gt;== Bibliografie ==&lt;/ins&gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot;&gt; &lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;&lt;ins style=&quot;font-weight: bold; text-decoration: none;&quot;&gt;Petrusek M. a kol. (2011). Dějiny sociologie. Praha: Grada.&lt;/ins&gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot;&gt; &lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;&lt;ins style=&quot;font-weight: bold; text-decoration: none;&quot;&gt;&lt;/ins&gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot;&gt; &lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;&lt;ins style=&quot;font-weight: bold; text-decoration: none;&quot;&gt;Keller J. (2004). Praha: Slon.&lt;/ins&gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;----&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;----&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;/table&gt;</summary>
		<author><name>Anna B.</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Robert_Merton&amp;diff=64536&amp;oldid=prev</id>
		<title>Anna B.: vznik článku</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Robert_Merton&amp;diff=64536&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2021-03-24T13:40:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;vznik článku&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;&lt;b&gt;Nová stránka&lt;/b&gt;&lt;/p&gt;&lt;div&gt;== Život ==&lt;br /&gt;
Robert King Merton se narodil ve Filadelfii v roce 1910. Vysokoškolské vzdělání absolvoval na Temple University ve Filadelfii, poté přešel na Harvard, kde získal v roce 1936 doktorát. Na Harvardu se Merton také setkal s vlivnými strukturalisty – úzce spolupracoval například s [[Pitrim Sorokin|Pitrimem Sorokinem]] či [[Talcott Parsons|Talcottem Parsonsem]] . Merton se však orientoval trochu jinak – spíše, než o vytvoření velké všeobecné teorie se snažil o '''vytvoření teorií středního dosahu''', které by vysvětlovaly dílčí aspekty sociální reality. V roce 1938 vydává Sociální strukturu a anomii, nejcitovanější sociologickou stať 19. století. V roce 1941 se přesouvá a Kolumbijskou univerzitu, kde se setkává a začíná spolupracovat s Paulem Felixem Lazarsfeldem. V roce 1949 vydává Merton Sociální teorii a sociální strukturu. Po druhé světová válce začíná být jeho dílo vlivné v celosvětovém kontextu. Popularita vrcholí v 60. letech 20. století, kdy se Merton stává prezidentem Americké sociologické společnosti. Umírá v roce 2003. Spolu s Talcottem Parsonsem je považován za klasického představitele [[Stukturální funkcionalismus|strukturního funkcionalismu]]. Je autorem více než 20 knižních publikací, 300 článků a recenzí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Varianta funkcionalismu ==&lt;br /&gt;
Prapočátku Mertonovy inspirace jsou spojovány již s dílem [[August Comte|Augusta Comta]], především pak v rámci analogie mezi fungováním částí lidského a společenského organismu či s dílem [[Émile Durkheim|Emila Durkheima]] , a to v důrazu na na individuální sociální fakta. Výraznou zásluhu však má především britská kulturní antropologie a její hlavní představitelé, Bronislaw Malinowski a Alfred R. Radcliffe Brown – ti oba dospěli k závěru, že porozumět základním společenským institucím a lidskému chování je možné jedině tehdy, pokud bude určitá společnosti nebo kultura studována jako celek, jako systém.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Samotný funkcionalismus se pak stal slavným hlavně díky Mertonově verzi funkcionální analýzy. Především pak díky tomu, že se pojetí funkce, jakožto příspěvku do systému, snaží hlouběji rozpracovávat a zavádí určitou typologii, ve které se kromě pozitivních příspěvků zaobírá i těmi funkcemi s negativním dopadem. Do teorie svého předchůdce, Talcotta Parsonse, tak vnáší protichůdné a konfliktní prvky. Vychází pak hlavně z toho, že zatímco archaické kultury, kterými se zabývali kulturní antropologové, mají mnohem větší integritu a potřebu sounáležitosti, moderní společnosti akcentuje i ty tendence, které směřují k její dezintegraci. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Merton tak dělí funkce na pozitivní, což jsou ty, které vedou k pozitivním výsledku, a negativní, tedy '''dysfunkce''', které mají dezintegrační důsledky. Merton pak v rámci příspěvků jednotlivých prvků společenského systému vnímá další nesoulad – a to především v subjektivních motivech jednání a jeho objektivními důsledky. Přichází proto s dalším členěním, a to na '''funkce manifestní''', které jsou zjevné a které jsou účastníky či aktéry společenského dění zamýšleny či poznávány a '''funkce latentní''', které jsou jakoby skryté, nepoznané, nezamýšlené. Merton tvrdí, že podstatnou část sociologického bádání by mělo pojmout právě odkrývání těchto latentních funkcí. Pokud bychom se v rámci sociologického výzkumu orientovali pouze na latentní funkce, objevovali bychom pouze stále ty stejné, obecně známé banality. Merton navíc odmítá předpoklad, že by k odbourání nezamýšlených důsledků stačil dostatek informací, protože člověk nemá dostatek času ani energie, aby zjišťoval, k jakým všem možným důsledkům může jeho chování a jednání vést.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Anomie a deviace ==&lt;br /&gt;
V rámci své publikace Sociální struktura a [[anomie]] vychází Merton ze zkušenosti z „velké deprese“, v jejichž důsledcích se v americké společnosti začaly hroutit do té doby pevně zakotvených společenských norem a začalo docházet ke stavu, který by Emil Durkheim označil za stav anomie. Merton pak vzal zmíněný pojem a postavil ho do nového kontextu. Podle něj v anomické situaci existují různé formy toho, jakým způsobem se lidé přizpůsobují krizovým situacím. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišil pak pět možných reakcí na anomickou situaci, v níž se dávají do konfliktu hodnoty, které společnosti vyzvedá a institucionalizované prostředky, s jejichž pomocí mají být tyto hodnoty dosaženy. První skupinou jsou Konformisté – ti akceptují jak obecně sdílené hodnoty, tak konvenční způsoby jejich dosažení. Další skupina, ''Inovátoři'', pak akceptuje a přijímá všeobecně sdílené hodnoty, ale k jejich dosažení využívá nové prostředky, které však nemusí být akceptované většinovou společností. ''Ritualisté'' pak lpí na společensky stanovených pravidlech a prostředcích, ale již ztratili ze zřetele důvod a princip, proč mají být dodržovány. Další způsob reakce je ''Únik'' – ten je typický pro ty jedince, kteří se snaží zcela vymanit z tlaků společenského prostředí, odmítají převažující hodnoty i všeobecně přijímané cesty k jejich dosažení. Poslední formou je pak ''Rebelie'' – tu přejímají ti jedinci, kteří odmítají stávající hierarchii hodnot a norem, a navíc se sami aktivně snaží postavit proti nim vlastní hodnotovou a normativní alternativu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mezi teorií a empirií ==&lt;br /&gt;
Merton dospívá k závěru, že ve srovnání s přírodními vědami není sociologie tak rozvinutá, aby byla schopna vytvořit vlastní obecnou velkou teorii. Podle něj je úkolem sociologie vytvářet na základě generalizací odvozených z empirických výzkumů teorie střední úrovně, podle které by měly být mezičlánkem mezi výzkumem a obecnou sociologickou teorií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Teorie středního dosahu by pak měly plnit několik funkci – měly by zobecňovat, systematizovat a vysvětlovat dílčí stránky sociální reality, vytvářet předpoklady pro vypracování budoucí obecné sociologické teorie, poskytovat konceptuální oporu pro následné empirické výzkumy a tím vším umožňovat sociologickému bádání prohlubovat kumulativní charakter.&lt;br /&gt;
----&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna B.</name></author>
		
	</entry>
</feed>