Apop: Porovnání verzí
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
|||
Řádek 21: | Řádek 21: | ||
== Reference == | == Reference == | ||
<references/> | <references/> | ||
− | Literatura | + | |
+ | ==Literatura== | ||
+ | Borghouts, J. F. 1973 : The evil eye of Apophis, in: Journal of Egyptian Archaeology 59. s. 114 - 150. | ||
+ | |||
+ | Hornung, E. 1990 : The triumph of magic : The Sun god´s victory over Apophis, In: The Valley of the Kings : Horizons of eternity, London and New York. | ||
+ | |||
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri. | Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri. | ||
+ | |||
+ | Kousoulis P. 1999: Magic and Religion as Performative Theological Unity: the Apotropaic Ritual of Overthrowing Apophis, Ph.D. dissertation, University of Liverpool. | ||
+ | |||
+ | Morenz, L. 2004 : Apophis: On the Origin, Name, and Nature of an Ancient Egyptian Anti‐God, In : Apophis: On the Origin, Name, and Nature of an Ancient Egyptian Anti‐God Ludwig D. Morenz Journal of Near Eastern Studies Vol. 63, No. 3 (July 2004). | ||
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press. | Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press. | ||
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson. | Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson. | ||
+ | |||
{{Portály|Egyptologie}} | {{Portály|Egyptologie}} | ||
[[Kategorie:Egyptští bohové]] | [[Kategorie:Egyptští bohové]] |
Verze z 8. 2. 2015, 10:28
Jméno
Apop, v řecké variantě Apofis, je poprvé doložen v textech na přelomu Prvního přechodného období a Střední říše. Význam jména je nejistý - může znamenat "Velký řevem", tj. ten, který působí velký hluk, což by bylo odvozené od egyptských slov aa - "velký" a pep - "řvát" nebo "dělat hluk". Dalším možným slovem, od kterého by mohlo být jméno Apopa odvozené, je egyptské aap, které se objevuje v nápise v jedné hrobce ze Staré říše, a které znamená "koktat" nebo "zadrhávat se". Ve zmíněné hrobce je toto sloveso použito v tom smyslu, že zemřelý bude před bohy v zásvětí mluvit jasně a bez zahdrhávání. Apop by tak mohl být někdo, kdo vyluzuje nesrozumitelné zvuky. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že v sedmé hodině knihy Amduat je o Apopovi psáno : " to jeho hlas k němu přivádí bohy". [1]
Ikonografie a sféry vlivu
Apop byl největším nepřítelem slunečního boha Rea a také řádu maat, a tedy také nepřítelem všech bohů i lidí. Ačkoli se nejedná přímo o pesonifikaci chaosu a ne-řádu isfet, byl Apop jeho vykonavatelem.[2] Někdy bývá popisován jako ohromný krokodýl, ale většinou se objevuje jako obrovitý had s tělem stočeným do mnoha smyček. Jeho zobrazení i jeho jméno zapsané v hieroglyfech a doplněné determinativem v jeho podobě vždy zobrazuje tohoto hada přemoženého - často má ve svém tělě zabodnuté nože, chybí mu hlava nebo je rozřezán. Tato opatření byla prováděna v rámci obav z magického působení obrazů a slov, kdy se zobrazené nebo popsané věci mohly stát skutečností. Na některých zobrazeních z jeho těla vykukují lidské hlavy, které symbolizují bytosti, které Apop spolkl, a které jsou po jeho porážce osvobozeny.[2]
Mýty a funkce
První doklady Apopova jména se objevují v První přechodné době a Střední říši, a to především v Textech rakví. Ačkoliv božstva v hadí podobě mívají v Egyptě často ochrannou funkci, Apop ztělesňoval síly chaosu a zla. Jeho hadí podoba mohla být protějškem prapůvodní hadí podoby stvořitele v praoceánu Nu.Podle některých pozdních mýtů se měl Apop zrodit právě už v praocenánu, a to ze slin bohyně Neit, a jeho úmyslem bylo zabránit stvoření světa. Možná je totožný s démonem v hadí podobě, který měl na počátku světa chtít spolknout veškeré pravodstvo, ale nakonec byl přinucen jej opět vyplivnout.
Velmi často se objevuje v Nové říši, a to především v tzv. podsvětních knihách, kde každou noc ohrožuje plavbu slunečního boha Rea podsvětní říší útoky na jeho sluneční bárku. Tyto knihy obvykle popisují Apopův útok a přemožení, které se většinou odehrává v sedmé nebo dvanácté hodině noci. Apop je přemožen buď samotným Reem, často v podobě kocoura, který Apopovi seká hlavu pod posvátným stromem išed, nebo za pomoci dalších božstev - z bohů jde například o Sutecha nebo Thovta, z bohyní pak např. o Eset, Nebthet nebo Selket. Tato božstva vždy nakonec lapila Apopa do sítí. Boje se měli účastnit také zemřelí lidé, plavící se spolu s Reem na jeho bárce.[3] Podle některých verzí Apop očaroval všechna božstva i lidi na sluneční bárce svým pohledem, výjimku tvořil pouze Sutech, který jej tak mohl proklát svým oštěpem. Po porážce ale vždy Apop znovu ožil, a tento boj mezi řádem maat a neřádem isfet se tak odehrával každou noc. V některých verzích je ovšem sluneční bůh Apopem pozřen, ale následně opět vyvržen, což opět symbolizuje cyklus smrti a znovuzrození. [4]
Apop byl spojován také s nebezpečnými přírodními živly a úkazy, například jeho pohyb měl být příčinou zemětřesení a byl též dáván do souvistlosti s nebezpečnými nilskými mělčinami, kde mohly ztroskotat lodě.[5]
Kult
Apop už ze své podstaty nebyl předmětem kultu nebo uctívání, ale můžeme se setkat s prostředky, jejichž pomocí mělo být možné ochránit Rea, krále, nebo kohokoliv jiného, kdo rituál či zaříkání prováděl, od Apopovy zlé moci. Existují i texty, které měly tohoto hada zneškodnit magicky, tzv. Kniha o přemožení Apopa. V těchto textech jsou často vzýváni nebezpeční a strašliví bohové, aby Apopa zničili, a to včetně jeho jména, stínu, a jeho magické moci,[5]což byly ve starém Egyptě důležité složky každé bytosti. Kromě textů byly při takových rituálech ničeny figurky Apopa, vyrobené z vosku. Tyto rituály jsou doloženy od Nové říše, ale popoulární se stávají především v Ptolemaiovské a Římské době.V pozdějších dobách byl Apop ztotožňován s různými démony. [2]
Reference
- ↑ Morenz, L. 2004 : Apophis: On the Origin, Name, and Nature of an Ancient Egyptian Anti‐God, In : Apophis: On the Origin, Name, and Nature of an Ancient Egyptian Anti‐God Ludwig D. Morenz Journal of Near Eastern Studies Vol. 63, No. 3 (July 2004).
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
- ↑ Hornung, E. 1990 : The triumph of magic : The Sun god´s victory over Apophis, In: The Valley of the Kings : Horizons of eternity, London and New York.
- ↑ Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
- ↑ 5,0 5,1 Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Literatura
Borghouts, J. F. 1973 : The evil eye of Apophis, in: Journal of Egyptian Archaeology 59. s. 114 - 150.
Hornung, E. 1990 : The triumph of magic : The Sun god´s victory over Apophis, In: The Valley of the Kings : Horizons of eternity, London and New York.
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
Kousoulis P. 1999: Magic and Religion as Performative Theological Unity: the Apotropaic Ritual of Overthrowing Apophis, Ph.D. dissertation, University of Liverpool.
Morenz, L. 2004 : Apophis: On the Origin, Name, and Nature of an Ancient Egyptian Anti‐God, In : Apophis: On the Origin, Name, and Nature of an Ancient Egyptian Anti‐God Ludwig D. Morenz Journal of Near Eastern Studies Vol. 63, No. 3 (July 2004).
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.