Moncu: Porovnání verzí
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Jméno == | == Jméno == | ||
| − | Význam jména boha Moncua není úplně jasný, může znamenat "Nomád". | + | Význam jména boha '''Moncua''' není úplně jasný, může znamenat '''"Nomád".''' |
== Ikonografie a sféry vlivu == | == Ikonografie a sféry vlivu == | ||
| − | Moncu byl bohem v sokolí podobě s válečnickými aspekty, který byl uctíván především | + | Moncu byl bohem v sokolí podobě s válečnickými aspekty, který byl uctíván především v thébské oblasti. Jeho původním kultovním městěm byl '''Iunej '''(Herménthis, dnešní [[Armant]]). Ačkoliv zmínky o něm pocházejí již ze [[Stará říše|Staré říše]], jeho kult se stává významným od dob [[panovníci Střední říše|11.dynastie]], jejíž panovníci pocházeli z města [[Théby|Théb]] a nosili jméno Mentuhotep ("Moncu je spokojený"). V Nové říši význam tohoto boha klesá a je nahrazen jiným místním božstvem, [[Amon|Amonem]].<ref>Hornung, E. 1983 : Conceptions of god in ancient Egypt: the one and the many. 1st ed. in GB. London: Routledge & Kegan Paul, 71 - 72.</ref> Nadále byl ovšem uctíván jako válečné božstvo. Jako jeho partnerky se objevují bohyně Rattauej/Rat, který bývá obvykle spíše partnerkou boha Rea, od něhož je také odvozeno její jméno, Cenenet ("Pozvednutá"), bohyně s ochranitelskými aspekty, a Iunit ("Ta z [[Héliopolis|Héliopole]]"). |
Zobrazován bývá buď jako sokol nebo v lidské podobě se sokolí hlavou, na níž má sluneční kotouč s uraeem nebo dvmě, a od dalších slunečních bohů jej odlišují dvě vysoká pera. V rukou držívá zahnutý meč. Ojediněle je zobrazen též jako gryf, symbol síly (např. zdobené sekeře nalezené v hrobce královny [[Ahhotep]]). V případě tohoto zobrazení se ovšem zřejmě jedná o vliv předovýchodního umění a nikoliv o původní egyptský prvek. Může se objevovat i v podobě posvátného býka Buchida, v pozdějších dobách také jako muž s býčí hlavou. | Zobrazován bývá buď jako sokol nebo v lidské podobě se sokolí hlavou, na níž má sluneční kotouč s uraeem nebo dvmě, a od dalších slunečních bohů jej odlišují dvě vysoká pera. V rukou držívá zahnutý meč. Ojediněle je zobrazen též jako gryf, symbol síly (např. zdobené sekeře nalezené v hrobce královny [[Ahhotep]]). V případě tohoto zobrazení se ovšem zřejmě jedná o vliv předovýchodního umění a nikoliv o původní egyptský prvek. Může se objevovat i v podobě posvátného býka Buchida, v pozdějších dobách také jako muž s býčí hlavou. | ||
Řekové Moncua ztotožnili s bohem Apollónem.<ref>Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson, 203 - 204.</ref> | Řekové Moncua ztotožnili s bohem Apollónem.<ref>Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson, 203 - 204.</ref> | ||
| Řádek 13: | Řádek 13: | ||
Sluneční aspekty | Sluneční aspekty | ||
| − | Moncu mohl být též personifikací silného slučního žáru, který svou silou odhání nepřátele. Objevuje se také v synkrezích či spojitostech s dalšími slunečními bohy, [[Re|Reem]] a [[Atum|Atumem]]. Vazby na héliopolské sluneční náboženství můžeme najít i jinde - Moncuovým posvátným městem byla lokalita Iunej | + | Moncu mohl být též personifikací silného slučního žáru, který svou silou odhání nepřátele. Objevuje se také v synkrezích či spojitostech s dalšími slunečními bohy, [[Re|Reem]] a [[Atum|Atumem]]. Vazby na héliopolské sluneční náboženství můžeme najít i jinde - Moncuovým posvátným městem byla lokalita Iunej, která byla později přejmenována na Iunumoncu ("Moncuova Hélipolis"). |
Býk Buchis | Býk Buchis | ||
Verze z 13. 2. 2015, 11:55
Jméno
Význam jména boha Moncua není úplně jasný, může znamenat "Nomád".
Ikonografie a sféry vlivu
Moncu byl bohem v sokolí podobě s válečnickými aspekty, který byl uctíván především v thébské oblasti. Jeho původním kultovním městěm byl Iunej (Herménthis, dnešní Armant). Ačkoliv zmínky o něm pocházejí již ze Staré říše, jeho kult se stává významným od dob 11.dynastie, jejíž panovníci pocházeli z města Théb a nosili jméno Mentuhotep ("Moncu je spokojený"). V Nové říši význam tohoto boha klesá a je nahrazen jiným místním božstvem, Amonem.[1] Nadále byl ovšem uctíván jako válečné božstvo. Jako jeho partnerky se objevují bohyně Rattauej/Rat, který bývá obvykle spíše partnerkou boha Rea, od něhož je také odvozeno její jméno, Cenenet ("Pozvednutá"), bohyně s ochranitelskými aspekty, a Iunit ("Ta z Héliopole"). Zobrazován bývá buď jako sokol nebo v lidské podobě se sokolí hlavou, na níž má sluneční kotouč s uraeem nebo dvmě, a od dalších slunečních bohů jej odlišují dvě vysoká pera. V rukou držívá zahnutý meč. Ojediněle je zobrazen též jako gryf, symbol síly (např. zdobené sekeře nalezené v hrobce královny Ahhotep). V případě tohoto zobrazení se ovšem zřejmě jedná o vliv předovýchodního umění a nikoliv o původní egyptský prvek. Může se objevovat i v podobě posvátného býka Buchida, v pozdějších dobách také jako muž s býčí hlavou. Řekové Moncua ztotožnili s bohem Apollónem.[2]
Mýty a funkce
Válečník Moncu byl uctíván především jako válečný bůh, jenž měl zahánět nepřátele, a také zajišťovat faraonům vítězné bitvy a bohatou kořist. Bývá spojován také s Horem, zvláště v jeho přívlastku "Hor silé paže".
Sluneční aspekty Moncu mohl být též personifikací silného slučního žáru, který svou silou odhání nepřátele. Objevuje se také v synkrezích či spojitostech s dalšími slunečními bohy, Reem a Atumem. Vazby na héliopolské sluneční náboženství můžeme najít i jinde - Moncuovým posvátným městem byla lokalita Iunej, která byla později přejmenována na Iunumoncu ("Moncuova Hélipolis").
Býk Buchis Posvátný býk Buchis, uuctívaný v Armantu, byl pokládán za Moncuův obraz a také jeho posla.
Vasetské Devatero Moncu byl také součástí lokálního thébského či vasetského Devatera, které zahrnovalo kromě bohů hélipolského Devatera právě Moncua a další bohy.[3]
Kult
Hlavním centrem Moncuova kultu byla oblast kolem Théb. Zde se nacházela čtyři důležitá kultovní centra - a to již zmíněné město Iunej či Iunumoncu, Medamúd, Tod a Karnak.[4] V každém z těchto měst byl Moncu uctíván v trochu odlištné podobě, proto se mluvívá o čtyřech Moncuech, a ti se také objevují např. na pozdnědobých amuletech. Armant byl Moncuovým původním kultovním centrem, a tedy i nejdůležitějším, ale místní svatyně se nechovala. Zde byl Moncu uctíván především jako sluneční božstvo, vysyktující se velmi často v synkrezi Moncu-Re nebo Moncu-Reharachtej. V Medamúdu byl Moncu uctíván především jako ochranitelské božstvo. Na této lokalitě se nacházela Moncuova svatyně, již postavil Senusret III., a která byla dále upravována v době Nové říše a významnou zůstala i v Ptolemaiovské a Římské době. V Karnaku měl Moncu vlastní chrám, umístěný severně od chrámu Amonova. Zde byl považován za Amonova nástupce, vládce a syna personifikovaných "Vítězných Théb". V Todu byl Moncu uctíván především jako bojovník a válečník, a také ten, který ničí nepřátele slunečního boha. Místní Moncuův chrám pochází též ze Střední říše, a je známý především pro nález tzv. pokladu z Todu. Kromě oficiáulního kultu se objevují i různé amulety, např. právě v podobě čtyř Moncůů, a Moncuovo jméno je doloženo i v magických textech, kde je vzýván především pro zahnání nepřátel.
Reference
- ↑ Hornung, E. 1983 : Conceptions of god in ancient Egypt: the one and the many. 1st ed. in GB. London: Routledge & Kegan Paul, 71 - 72.
- ↑ Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson, 203 - 204.
- ↑ Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri, 119 - 120.
- ↑ Werner, W. K. : 1985 : The god Montu : From the earliest attestations to the end of New Kingdom, Yale University.
Literatura
Hornung, E. 1983 : Conceptions of god in ancient Egypt: the one and the many. 1st ed. in GB. London: Routledge & Kegan Paul
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
Werner, W. K. : 1985 : The god Montu : From the earliest attestations to the end of New Kingdom, Yale University.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
