Marshall McLuhan: Porovnání verzí

(kategorizace)
(kategorizace)
Řádek 46: Řádek 46:
  
 
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]

Verze z 22. 12. 2015, 12:07

Herbert Marshall McLuhan (1911 – 1980) byl kanadský filozof, spisovatel, profesor anglické literatury. Dále patří k nejvýznamnějším teoretikům masmédií, položil základy mediální teorie.

Biografie

Marshall McLuhan (1936)

Marshall McLuhan se narodil v Edmontnu 21. července roku 1911 matce Elise Naomi a otci Herbertovi Ernestovi. Marshall dále měl o dva roky mladšího bratra Mauriceho. Po vypuknutí první světové války se celá rodina stěhuje na venkov do Winnipegu. Roku 1928 nastupuje na University of Manitoba na studium angličtiny a filozofie, kde roku 1934 získává titul M.A. (Master of Arts). V srpnu roku 1939 se oženil s Corinne Lewisovou. Následně se rozhodl pokračovat ve studiu literatury na univerzitě v Cambrige, kde získal roku 1943 doktorát. Poté musel kvůli válce odejít z Anglie a začal učit na řadě univerzit v Spojených státech angličtinu. Teprve až v roce 1946 se odstěhoval do Kanady a usadil se jako profesor na University of Toronto. Zde působil s výjimkami až do konce své učitelské kariéry a také tu založil a vedl Centrum pro technologii a kulturu. Na této univerzitě pak potkává historika a ekonoma H. A. Innise, který měl značný vliv na pojetí médií a celkově na další McLuhanovo směřování.
V 60. letech McLuhanova sláva vyvrcholila s vydáním knihy Medium is the Massage. Dále začal publikovat množství článku a začal se objevovat na obálkách předních časopisů světa. Následně v průběhu let vydal dohromady přes 20 knih, z nichž neznámější jsou The Gutenberg Galaxy: The Making of Typohraphic Man (1962) a Understanding Media: The Extensions of Man (1964)
Během svého života Marshall McLuhan trpěl vážnými nemocemi včetně úspěšně odstraněného nádoru na mozku v roce 1967. Jeho dny se začali chýlit ke konci roku 1979, kdy utrpěl těžkou mrtvici, po které ztratil schopnost mluvit. Zemřel poté skoro o 2 roky později 31. prosince 1980.

Globální vesnice

Tento pojem zavedl McLuhan v 60. letech 20. století ve své knize The Gutenberg Galaxy: The Making of Typographic Man (1962) a Understanding Media (1964). Neboli v době, kdy žádný internet a s tím spojené informační dálnice ještě ani neexistovali, ale formuloval teze a myšlenky, které internet v dnešní době postupně naplňuje.
Pojmem globální vesnice se často uvádí svět bez komunikačních bariér.
McLuhanovo chápání tohoto pojmu má však mnohem širší rozpoložení, než jen výše zmíněná představa celého světa jako jedné malé vesnice bez jakýkoliv komunikačních bariér. Hlavní myšlenkou tohoto pojmu bylo především to, jakým způsobem bude ovlivněno fungování lidské společnosti po zavedení do této společnosti elektronických médií. Neboli jak se ovlivní chování a jednání lidí, jejich vzájemné vztahy a změny v chápání individuálního a kolektivního vlastnictví. Dále pak předpověděl, že díky možnostem komunikace budou padat národní, geografické, politické i jiné bariéry. Lidé si pak budou moci vyměňovat všechny své názory a informace.

„Svět se scvrkl. Elektricky smrštěný glóbus je pouhou vesnicí. Elektrická rychlost, která v náhlé implozi spojila veškeré sociální a politické funkce, značně zintenzifikovala i naše vědomí odpovědnosti“[1]

Horká a chladná média

Marshall McLuhan touto pojmovou dvojicí rozlišuje média na dva typy – chladná a horká. Dále pak podle typu média, které převažuje, dělí i společnost na chladnou či horkou.

Chladná média
Chladným médiem nazýváme to médium, které obsahuje málo dat (informací), je tzv. nízkodefiniční. To znamená, že posluchač či uživatel se musí podílet ve vysoké míře na doplnění. Například to může být karikatura, ve které se objevuje málo vizuálních dat nebo telefonování a řeč nebo i televize (nezaměňovat s filmem, to je horké médium). Dále pak seminář, rozhovor a jiné.

Horká média
Horké médium je opak média chladného. Horké médium je tzv. vysokodefiniční, což je stav naplněnosti informacemi a daty. Z toho vyplývá, že je pro ně charakteristická nízká úroveň participace (posluchač či uživatel nemusí toto médium tak doplňovat jako v případě chladných médií). Dalším znakem horkých médií je to, že jsou extenzí pouze jediného smyslu. Jako příklad může být uvedena fotografie (na rozdíl od karikatury fotografie až „přetéká“ informacemi), rozhlas, kniha, film, přednáška a jiné.

Společnost můžeme také dělit na chladnou nebo horkou právě podle média, které ve společnosti převažuje. Například můžeme říci, že „mechanická minulost“ byla spíše horká a my „lidé televizní doby“ jsme zase chladní. I jednotlivé vynálezy mohou společnost ohřát nebo ochladit. Například technologie knihtisku v době renesance společnost silně ohřála.
Také platí pravidlo, že chladné médium má v horké kultuře úplně jiné účinky než v kultuře chladné a opačně.

Použita literatura a zdroje

  1. McLuhan, H., M. (1991): Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Odeon.