Popište detailně strukturu tezauru. Podejte přehled vztahů, jež lze definovat mezi termíny tezauru: Porovnání verzí

(Založení stránky, vložení textu pro další editaci)
 
m
Řádek 1: Řádek 1:
o Tezaurus je soubor lexikálních jednotek používaných nejčastěji k postkoordinovanému obsahovému zpracování (indexování) a vyhledávání dokumentů.
+
'''Tezaurus''' je řízený slovník deskriptorů (TDKIV: ''"'''Vyjadřuje sémantickou dominantu zastupující celou třídu podmíněné ekvivalence: ostatní podmíněně ekvivalentní slova a slovní spojení označovaná jako synonyma a kvazisynonyma se považují za nedeskriptory a jsou odkázány na deskriptory'''. Deskriptory spolu s nedeskriptory tvoří lexikum tezauru"''). Tezaurus je vlastně soupis neboli slovník deskriptorů.
o Mezi prvky tezauru jsou explicitně definovány vztahy ekvivalence, hierarchie (zpravidla nepříliš hluboké) a aso-ciace. Dále pak celek – část; předmět – užití; předmět – vlastnost; proces – prostředek; příčina - účinek.
 
o Ekvivalence označuje vztah preferovaný / nepreferovaný termín (lexém). Jedná se o asymetrický vztah – USE / UF used for. Ve vztahu hierarchie je přípustná jak monohierarchie, tak polyhierarchie. Šipka na jednom konci vztahu ukazuje, že vztah hierarchie BT – broader term / NT narrower term je asymetrický.
 
o Vztah asociace – RT related term, je symetrický.
 
o Termín deskriptor použil poprvé Calvin N. Mooers v roce 1950.
 
o Deskriptorové selekční jazyky se používají od 80. let 20. století.
 
o Deskriptor je slovo nebo spojení slov, které vyjadřuje obsah dokumentu. Deskriptory tvoří systém a jsou mezi nimi vyjádřeny vztahy. Při tvorbě deskriptorů se předem připravuje slovník vybraných termínů, tzv. řízený slov-ník. Objevuje se tu prvek systematiky – propojení systematického a předmětového pořádání. Tezaurus je sou-pis neboli slovník deskriptorů.
 
o Pro vyjádření obsahu dokumentu se používá 4-6 deskriptorů.
 
  
Při tvorbě tezauru postupujeme takto:
+
* Nejčastěji používán pro postkoordinované obsahové zpracování.
1. Vymezíme tematickou oblast, shromáždíme lexikální jednotky.
+
* Mezi prvky tezauru jsou explicitně definovány vztahy ekvivalence, hierarchie (zpravidla nepříliš hluboké) a asociace. Dále pak celek – část, předmět – užití, předmět – vlastnost, proces – prostředek, příčina - účinek.
2. Lexikograficky zpracujeme lexikální jednotky a uspořádáme lexikální jednotky do odstavců.
+
** Ekvivalence označuje vztah preferovaný / nepreferovaný termín (lexém). Jedná se o asymetrický vztah – USE / UF used for. Ve vztahu hierarchie je přípustná jak monohierarchie, tak polyhierarchie. Šipka na jednom konci vztahu ukazuje, že vztah hierarchie BT – broader term / NT narrower term je asymetrický. Vztah asociace – RT related term, je symetrický.
3. Vybereme typ deskriptoru.
+
* Může být i vícejazyčný. Vícejazyčný tezaurus je tezaurus obsahující deskriptory a obvykle nedeskriptory převzaté z několika přirozených jazyků a vyjadřující ekvivalentní vztahy v každém z těchto jazyků.
4. Vypracujeme abecední soupis lexikálních jednotek.
+
* Rozlišují se na speciální, polytematické a univerzální (tematické členění).
5. Vypracujeme systematický rejstřík deskriptorů a vypracujeme soupis identifikátorů.
+
* S jeho pomocí lze vyhledávat informace bez znalosti preferovaného termínu.
 +
* Pro vyjádření obsahu dokumentu se obvykle používá 4-6 deskriptorů.
 +
* Deskriptorový odstavec tvoří: deskriptor; definice pojmu, slovní vyjádření obsahu termínu; nedeskriptory; nadřazené deskriptory; podřazené deskriptory; asociované deskriptory.
  
Tezaurus může být jak jednojazyčný, tak vícejazyčný. Deskriptorový odstavec tvoří: deskriptor; definice pojmu, slovní vyjádření obsahu termínu; nedeskriptory; nadřazené deskriptory; podřazené deskriptory; asociované deskriptory.
+
Podle způsobu tvorby, resp. vnitřního uspořádání, vyčleňujeme specifický typ tezauru označovaný termínem '''fasetový tezaurus''', kterým rozumíme tezaurus, ve kterém se vztahy mezi termíny vytvářejí poté, co byly přeskupeny do faset. Fasetový přístup může ovlivnit nejen postup tvorby tezauru, ale i uspořádání tezauru. Podobně jako na obecné úrovni v případě selekčních jazyků můžeme rozlišit i v případě deskriptorových selekčních jazyků, deskriptorové selekční jazyky s gramatikou a deskriptorové selekční jazyky bez gramatiky, resp. s nulovou gramatikou.
  
Podle šířky tematického zaměření rozeznáváme univerzální tezaury a speciální tezaury. Univerzální tezaury zahrnují celé univerzum lidského poznání. Speciálním typem univerzálních tezaurů jsou polytematické, resp. polytechnické tezaury, zaměřené na vybranou oblast lidského poznání zahrnující několik vymezených oborů.
+
Z hlediska funkce tezauru rozlišujeme '''tradiční tezaurus''', který se používá pro indexaci a vyhledávání dokumentů. '''Vyhledávací tezaurus''', který se používá pouze pro vyhledávání dokumentů, a '''indexační tezaurus''', který se používá pouze pro indexaci dokumentů.
  
Z hlediska struktury i funkce je značně specifickým typem univerzálního tezauru makrotezaurus, kterým se rozumí „tezaurus tvořený termíny vysoké úrovně obecnosti a zahrnující širokou oblast (lidského) poznání“. Skutečně univer-zální tezaury je velmi obtížné realizovat; praktické pokusy o jejich tvorbu většinou nepřinesly adekvátní výsledky u nás ani v zahraničí.
+
==Zdroje==
 +
===Reference===
 +
<references />
  
Speciální tezaurus je tezaurus omezený na vybranou oblast lidského poznání. Speciální tezaury jsou většinou realizo-vány jako oborové tezaury omezené na jeden obor vědění.
+
===Související články===
  
Podle jazykového zaměření dělíme tezaury na jednojazyčné a vícejazyčné. Jednojazyčný tezaurus je tezaurus „obsa-hující deskriptory a obvykle nedeskriptory převzaté z jednoho přirozeného jazyka“. Vícejazyčný tezaurus je tezaurus „obsahující deskriptory a obvykle nedeskriptory převzaté z několika přirozených jazyků a vyjadřující ekvivalentní pojmy v každém z těchto jazyků“.
+
===Klíčová slova===
  
Podle způsobu tvorby, resp. vnitřního uspořádání, vyčleňujeme specifický typ tezauru označovaný termínem faseto-vý tezaurus, kterým rozumíme tezaurus, ve kterém „se vztahy mezi termíny vytvářejí potom, když byly přeskupeny do faset“. Fasetový přístup může ovlivnit nejen postup tvorby tezauru, ale i uspořádání tezauru. Podobně jako na obecné úrovni v případě selekčních jazyků můžeme rozlišit i v případě deskriptorových selekčních jazyků, deskripto-rové selekční jazyky s gramatikou a deskriptorové selekční jazyky bez gramatiky, resp. s nulovou gramatikou.
+
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]
 
 
Z hlediska funkce tezauru rozlišujeme tradiční tezaurus, který se používá pro indexaci a vyhledávání dokumentů. Vyhledávací tezaurus, který se používá pouze pro vyhledávání dokumentů, a indexační tezaurus, který se používá pouze pro indexaci dokumentů.
 

Verze z 2. 7. 2016, 20:14

Tezaurus je řízený slovník deskriptorů (TDKIV: "Vyjadřuje sémantickou dominantu zastupující celou třídu podmíněné ekvivalence: ostatní podmíněně ekvivalentní slova a slovní spojení označovaná jako synonyma a kvazisynonyma se považují za nedeskriptory a jsou odkázány na deskriptory. Deskriptory spolu s nedeskriptory tvoří lexikum tezauru"). Tezaurus je vlastně soupis neboli slovník deskriptorů.

  • Nejčastěji používán pro postkoordinované obsahové zpracování.
  • Mezi prvky tezauru jsou explicitně definovány vztahy ekvivalence, hierarchie (zpravidla nepříliš hluboké) a asociace. Dále pak celek – část, předmět – užití, předmět – vlastnost, proces – prostředek, příčina - účinek.
    • Ekvivalence označuje vztah preferovaný / nepreferovaný termín (lexém). Jedná se o asymetrický vztah – USE / UF used for. Ve vztahu hierarchie je přípustná jak monohierarchie, tak polyhierarchie. Šipka na jednom konci vztahu ukazuje, že vztah hierarchie BT – broader term / NT narrower term je asymetrický. Vztah asociace – RT related term, je symetrický.
  • Může být i vícejazyčný. Vícejazyčný tezaurus je tezaurus obsahující deskriptory a obvykle nedeskriptory převzaté z několika přirozených jazyků a vyjadřující ekvivalentní vztahy v každém z těchto jazyků.
  • Rozlišují se na speciální, polytematické a univerzální (tematické členění).
  • S jeho pomocí lze vyhledávat informace bez znalosti preferovaného termínu.
  • Pro vyjádření obsahu dokumentu se obvykle používá 4-6 deskriptorů.
  • Deskriptorový odstavec tvoří: deskriptor; definice pojmu, slovní vyjádření obsahu termínu; nedeskriptory; nadřazené deskriptory; podřazené deskriptory; asociované deskriptory.

Podle způsobu tvorby, resp. vnitřního uspořádání, vyčleňujeme specifický typ tezauru označovaný termínem fasetový tezaurus, kterým rozumíme tezaurus, ve kterém se vztahy mezi termíny vytvářejí poté, co byly přeskupeny do faset. Fasetový přístup může ovlivnit nejen postup tvorby tezauru, ale i uspořádání tezauru. Podobně jako na obecné úrovni v případě selekčních jazyků můžeme rozlišit i v případě deskriptorových selekčních jazyků, deskriptorové selekční jazyky s gramatikou a deskriptorové selekční jazyky bez gramatiky, resp. s nulovou gramatikou.

Z hlediska funkce tezauru rozlišujeme tradiční tezaurus, který se používá pro indexaci a vyhledávání dokumentů. Vyhledávací tezaurus, který se používá pouze pro vyhledávání dokumentů, a indexační tezaurus, který se používá pouze pro indexaci dokumentů.

Zdroje

Reference


Související články

Klíčová slova