Poruchy osobnosti: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
== Prevalence == | == Prevalence == | ||
| − | Vyskytují se u cca 5 - 13 % populace. Šíře rozmezí je dána především tím, že je problematické stanovit přesnou hranici mezi jejich nositeli a jedinci se zdravou, resp. s ohledem na aktuální sociokulturní normy akceptovanou osobností.<ref>Praško, J & kol. (2015) Poruchy osobnosti. Praha: Portál.</ref> | + | Vyskytují se u cca 5 - 13 % populace. Šíře rozmezí je dána především tím, že je problematické stanovit přesnou hranici mezi jejich nositeli a jedinci se zdravou, resp. s ohledem na aktuální sociokulturní normy akceptovanou osobností.<ref name=":2">Praško, J & kol. (2015) Poruchy osobnosti. Praha: Portál.</ref> |
== Etiologie == | == Etiologie == | ||
| Řádek 29: | Řádek 29: | ||
=== Paranoidní porucha osobnosti (F60.0) === | === Paranoidní porucha osobnosti (F60.0) === | ||
| − | Základní specifika: | + | Základní specifika:<ref name=":0" /> |
* excesivní '''vztahovačnost''' a '''podezřívavost''' - jedinec chybně interpretuje neutrální či přátelsky laděné akce jako hostilní, nenávistné (např. když do takového jedince někdo omylem vrazí na ulici, může si to vykládat jako záměrné napadení; když takovýto jedinec uslyší smích, bude mít tendenci si jej ihned vykládat jako posměch vůči vlastní osobě) | * excesivní '''vztahovačnost''' a '''podezřívavost''' - jedinec chybně interpretuje neutrální či přátelsky laděné akce jako hostilní, nenávistné (např. když do takového jedince někdo omylem vrazí na ulici, může si to vykládat jako záměrné napadení; když takovýto jedinec uslyší smích, bude mít tendenci si jej ihned vykládat jako posměch vůči vlastní osobě) | ||
* nadměrný důraz na '''důležitost vlastní osoby''' (podobně jako u narcistické poruchy osobnosti) - jedinec např. může vůči druhým vznášet řadu požadavků a očekávat přitom, že budou bez výjimky plněny; tyto požadavky však často splněny nejsou, to jej vede k výraznému kverulantství, nespokojenosti a celkově to u u něj vyvolává jakési podrážděné a rozladěné emocionální nastavení; jedinec v souvislosti s tím také při nesplnění svých požadavků často zakouší silné pocity nespravedlnosti a křivdy | * nadměrný důraz na '''důležitost vlastní osoby''' (podobně jako u narcistické poruchy osobnosti) - jedinec např. může vůči druhým vznášet řadu požadavků a očekávat přitom, že budou bez výjimky plněny; tyto požadavky však často splněny nejsou, to jej vede k výraznému kverulantství, nespokojenosti a celkově to u u něj vyvolává jakési podrážděné a rozladěné emocionální nastavení; jedinec v souvislosti s tím také při nesplnění svých požadavků často zakouší silné pocity nespravedlnosti a křivdy | ||
* '''přecitlivělost vůči kritice''', negativnímu hodnocení - kritiku ze strany druhých má jedinec sklon brát jako fatální odmítnutí jeho osoby a zároveň též jako potvrzení jeho negativního smýšlení o okolním sociálním světě | * '''přecitlivělost vůči kritice''', negativnímu hodnocení - kritiku ze strany druhých má jedinec sklon brát jako fatální odmítnutí jeho osoby a zároveň též jako potvrzení jeho negativního smýšlení o okolním sociálním světě | ||
| − | Diferenciálně diagnosticky se od paranoidní [[schizofrenie]] a [[Paranoia|paranoie]] coby [[Porucha s trvalými bludy|poruše s trvalými bludy]] liší absencí paranoidních [[Blud|bludů]].<ref>Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (1993). Mezinárodní klasifikace nemocí: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté decennální revize MKN-10. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.</ref> | + | Diferenciálně diagnosticky se od paranoidní [[schizofrenie]] a [[Paranoia|paranoie]] coby [[Porucha s trvalými bludy|poruše s trvalými bludy]] liší absencí paranoidních [[Blud|bludů]].<ref name=":1">Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (1993). Mezinárodní klasifikace nemocí: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté decennální revize MKN-10. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.</ref> |
| − | ===<nowiki/>=== | + | ===Schizodní porucha osobnosti (F60.1)<nowiki/>=== |
| + | Základní specifika:<ref name=":0" /> | ||
| + | * velmi '''bizarní '''až podivínské chování - chování je dince je velmi výstřední, nápadné | ||
| + | * nápadná '''introvertovanost''' - jedinec se stahuje do sebe, uzavírá se do svého vlastního vnitřního světa; to je spojeno se skloenm se distancovat od okolního sociálního světa; jedinec o něj nejví vyšší zájem, jeho potřeba sociálního kontaktu je snížena, naopak preferuje samotu | ||
| + | * '''emocionálí oploštělost''' - emocionální prožívání jedince je chudší, schopnost citově prožívat je snížena, objevuje se zde emocionální odstup, chlad - jedinec není scopen projevit žádné city - zejména vřelost, lásku či něhu; také se zde vyskytuje anhedonie - jedinec není schopen prožívat radost, uspokojení | ||
| + | Diferenciálně diagnosticky se liší od [[schizofrenie]] a [[Schizotypální porucha|schizotypální poruchy]] tím, že myšlení postiženého jedince není v žádném ohledu [[Dereistické myšlení|dereistické]]; schizoidní osoby jsou tedy schopny rozlišovat mezi tím, co je skutečné a co je pouze plodem jejich [[fantazie]] či vlastních představ; kontakt s realitou je zde tedy zachován, byť je zájem o tuto realitu redukován; oproti schizofrenii se u jedince nevyskytují žádné [[Psychóza|psychotické]] příznaky jako [[halucinace]] či [[Blud|bludy]] a oproti schizotypální poruše se zde nesetkáme ani s výrazněji bizarními či paranoidními nápady.<ref name=":1" /> | ||
| + | === Disociální (asociální) porucha osobnosti (F60.2) === | ||
| + | Základní specifika:<ref name=":0" /> | ||
| + | * '''bezohlednost''' vůči ostatním lidem - a to zejm. ve smyslu nedostatku empatie, až bezcitnosti; není zde chota se poučit ze svých předchozích sociálně nežádoucích citů, lítost nad druhými absentuje, pokud je lítost přítomna, jde spíše o sebelítost | ||
| + | * neschopnost nalédnout to, co je sociálně přiměřené a patřičné - to vede k '''porušování sociálních norem''', a to často v rámci delikvence | ||
| + | * '''vysoká agresivita''' spojená s nízkou frustrační tolerancí, je zde proto tendence reagovat afektivním výbuchem doprovázeným často též fyzickým násilím | ||
| + | Půvdní označení poruchy bylo psychopatie či psychopatická porucha osobnosti.<ref name=":2" /> | ||
| + | |||
| + | === Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3) === | ||
| + | Základní specifika:<ref name=":0" /><ref>Orel, M. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.</ref> | ||
| + | * emoční labilita - | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
Aktuální verze z 5. 12. 2016, 17:50
Obsah
Vymezení
Jde o skupinu psychických poruch spočívajících ve výrazné akcentaci (resp. extrémním zvýraznění) či v utlumení (resp. slabém vyjádření) určitých stránek a rysů osobnosti daného jedince - a to natolik, že se myšlení, prožívání a chování daného jedince stává maladaptivním a v rozporu s obecně uznávanými sociokulturními normami.[1]
Prevalence
Vyskytují se u cca 5 - 13 % populace. Šíře rozmezí je dána především tím, že je problematické stanovit přesnou hranici mezi jejich nositeli a jedinci se zdravou, resp. s ohledem na aktuální sociokulturní normy akceptovanou osobností.[2]
Etiologie
Rozvoj onemocnění je způsoben multifaktioriálně.
Jistá role se přičítá genetickým dispozicím, zejm. těm, které se podílejí na podobě temperamentu, a tedy na podobě základního citového naladění jedince (jeho sklonu prožívat negativní či pozitivní emoce) a na míře jeho vzrušivosti, resp. psychické aktivace.[3]
Určitý podíl je také přičítám patologickým změnám ve fungování mozku, zejm. narušení metabolismu určitých neurotransmiterů.[1]
Role se také přisuzuje působení sociálních faktorů, předně vlivu rodiny a rodinné výchovy v raném dětství. Význam se např. přičítá celkové emoční atmosféře v rodině a emocionálním vztahu dítěte s jeho blízkými rodinnými příslušníky.
Nakonec se význam také přičítá zátěžovým faktorům (jejich množství a druhu), jimž byl jedinec především ve svém raném, ale také pozdějším psychickém vývoji vystaven.[1]
Symptomatologie
Projevují se především v následujících oblastech:[1]
- myšlení - dochází k deformaci způsobu uvažování a hodnocení situace jedince a též sebehodnocení (to může být podle typu poruchy nadměrně zvýšené či naopak extrémně nízké)
- emocionální prožívání - stává se nepřiměřeným s ohledem na vyvolávající podněty (jedinec může mít podle typu poruchy sklon reagovat afekty vzteku na relativně běžné situace či naopak zůstávat netečným vůči emocionálně významným událostem)
- chování - obecně není dostatečně adaptivním s ohledem na sociální svět, z hlediska společnosti se jeví jako rušivé; postižený jedinec má narušenou autoregulaci (schopnost ovládat své chování) a často není schopen dostatečného náhledu na nepřiměřenost vlastního chování; to rovněž vede k často snížené motivaci v léčbě
Léčba
Jde o trvalé poruchy, jež není možné zcela vyléčit. Pouze je možné na základě příslušných psychoterapeutických intervencí korigovat některé jejich projevy a podporovat kompenzační mechanismy, jimiž je jeho myšlení, prožívání a chování udržováno v přijatelných mezích.[4]
Jednotlivé specifické poruchy osobnosti a jejich specifika
Paranoidní porucha osobnosti (F60.0)
Základní specifika:[1]
- excesivní vztahovačnost a podezřívavost - jedinec chybně interpretuje neutrální či přátelsky laděné akce jako hostilní, nenávistné (např. když do takového jedince někdo omylem vrazí na ulici, může si to vykládat jako záměrné napadení; když takovýto jedinec uslyší smích, bude mít tendenci si jej ihned vykládat jako posměch vůči vlastní osobě)
- nadměrný důraz na důležitost vlastní osoby (podobně jako u narcistické poruchy osobnosti) - jedinec např. může vůči druhým vznášet řadu požadavků a očekávat přitom, že budou bez výjimky plněny; tyto požadavky však často splněny nejsou, to jej vede k výraznému kverulantství, nespokojenosti a celkově to u u něj vyvolává jakési podrážděné a rozladěné emocionální nastavení; jedinec v souvislosti s tím také při nesplnění svých požadavků často zakouší silné pocity nespravedlnosti a křivdy
- přecitlivělost vůči kritice, negativnímu hodnocení - kritiku ze strany druhých má jedinec sklon brát jako fatální odmítnutí jeho osoby a zároveň též jako potvrzení jeho negativního smýšlení o okolním sociálním světě
Diferenciálně diagnosticky se od paranoidní schizofrenie a paranoie coby poruše s trvalými bludy liší absencí paranoidních bludů.[5]
Schizodní porucha osobnosti (F60.1)
Základní specifika:[1]
- velmi bizarní až podivínské chování - chování je dince je velmi výstřední, nápadné
- nápadná introvertovanost - jedinec se stahuje do sebe, uzavírá se do svého vlastního vnitřního světa; to je spojeno se skloenm se distancovat od okolního sociálního světa; jedinec o něj nejví vyšší zájem, jeho potřeba sociálního kontaktu je snížena, naopak preferuje samotu
- emocionálí oploštělost - emocionální prožívání jedince je chudší, schopnost citově prožívat je snížena, objevuje se zde emocionální odstup, chlad - jedinec není scopen projevit žádné city - zejména vřelost, lásku či něhu; také se zde vyskytuje anhedonie - jedinec není schopen prožívat radost, uspokojení
Diferenciálně diagnosticky se liší od schizofrenie a schizotypální poruchy tím, že myšlení postiženého jedince není v žádném ohledu dereistické; schizoidní osoby jsou tedy schopny rozlišovat mezi tím, co je skutečné a co je pouze plodem jejich fantazie či vlastních představ; kontakt s realitou je zde tedy zachován, byť je zájem o tuto realitu redukován; oproti schizofrenii se u jedince nevyskytují žádné psychotické příznaky jako halucinace či bludy a oproti schizotypální poruše se zde nesetkáme ani s výrazněji bizarními či paranoidními nápady.[5]
Disociální (asociální) porucha osobnosti (F60.2)
Základní specifika:[1]
- bezohlednost vůči ostatním lidem - a to zejm. ve smyslu nedostatku empatie, až bezcitnosti; není zde chota se poučit ze svých předchozích sociálně nežádoucích citů, lítost nad druhými absentuje, pokud je lítost přítomna, jde spíše o sebelítost
- neschopnost nalédnout to, co je sociálně přiměřené a patřičné - to vede k porušování sociálních norem, a to často v rámci delikvence
- vysoká agresivita spojená s nízkou frustrační tolerancí, je zde proto tendence reagovat afektivním výbuchem doprovázeným často též fyzickým násilím
Půvdní označení poruchy bylo psychopatie či psychopatická porucha osobnosti.[2]
Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3)
- emoční labilita -
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 Vágnerová, M. (2012). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.
- ↑ 2,0 2,1 Praško, J & kol. (2015) Poruchy osobnosti. Praha: Portál.
- ↑ Höschl, C. (1996). Psychiatrie pro praktické lékaře. Jinočany: H & H.
- ↑ Höschl, C., Libich, J. & Švestka, J. (eds.). (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis.
- ↑ 5,0 5,1 Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (1993). Mezinárodní klasifikace nemocí: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté decennální revize MKN-10. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
- ↑ Orel, M. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
