Teorie motivace: Porovnání verzí

(úpravy kognitivního modelu)
Řádek 36: Řádek 36:
  
 
== 3. Kognitivní model ==
 
== 3. Kognitivní model ==
* Je implicitně obsažen v mnoha dalších teoriích vnímání a kognitivních procesů, nikdy však nebyl přímo rozpracován do konkrétní svébytné [[teorie motivace]].
+
* Je implicitně obsažen v mnoha dalších teoriích vnímání a kognitivních procesů, nikdy však nebyl přímo rozpracován do konkrétní svébytné [[teorie motivace]]. Hlavním východiskem kognitivního přístupu je předpoklad, že poznávací procesy mají motivační účinek (kromě řídícího).<ref name=":2" />
 
* Prvopočátky můžeme nalézt u celostních psychologů: tendence k uzavření nebo vytvoření dobrého tvaru byla chápána jako dynamická síla.
 
* Prvopočátky můžeme nalézt u celostních psychologů: tendence k uzavření nebo vytvoření dobrého tvaru byla chápána jako dynamická síla.
 
* '''[[Kurt Lewin|Lewin]]''' inspiroval '''[[Edward Tolman|Tolmana]]'''[[Edward Tolman|:]]''' '''ten zavedl smíšenou kognitivně-motivační proměnnou k popisu účelového chování živočichů a člověka - „znakově-tvarovou pohotovost".  Dle Tolmana je člověk trsem intervenujících proměnných.<ref name=":4" />
 
* '''[[Kurt Lewin|Lewin]]''' inspiroval '''[[Edward Tolman|Tolmana]]'''[[Edward Tolman|:]]''' '''ten zavedl smíšenou kognitivně-motivační proměnnou k popisu účelového chování živočichů a člověka - „znakově-tvarovou pohotovost".  Dle Tolmana je člověk trsem intervenujících proměnných.<ref name=":4" />
* Na  základě těchto východisek lze rozdělit dvě základní verze kognitivního modelu motivace:
+
* Na  základě těchto východisek lze rozlišit dva základní přístupy ke kognitivnímu modelu motivace:
# kognitivní procesy determinují procesy dynamické, mají účinek jak řídící, tak nepřímo dynamický, př. teorie [[Leon Festinger|Festingera]]
+
# '''Kognitivní procesy determinují procesy dynamické.''' Mají účinek jak řídící, tak právě dynamický. Příkladem je teorie [[Leon Festinger|Festingera]] - člověk se snaží jednotlivé vjemy, poznatky a soudy poznávat a třídit tak, aby nedocházelo k jejich vzájemnému rozporu (aby se jinými slovy člověk vyhýbal disonanci).<ref name=":2" />
# kognitivní procesy mají svou „vnitřní motivaci”, př. teorie Woodwortha, nejzákladnějším druhem motivace je aktivní zacházení s prostředím, organizmus by byl aktivní i bez vnějších zdrojů motivace
+
# '''Kognitivní procesy mají svou vnitřní motivaci. '''Tyto procesy jsou aktivní i bez vnějšího zdroje motivace. Organismus je tedy aktivní i bez vnějších zdrojů - přirozená spontánní/nadsituační aktivita organismu. Dle  [[Woodworth|Woodworthovy]] teorie je nejzákladnějším druhem motivace aktivní zacházení s prostředím.<ref name=":4" />
  
 
== 4. Humanistický model ==
 
== 4. Humanistický model ==

Verze z 19. 2. 2017, 17:33

Walter Bradford Cannon kromě navázání na Bernardův koncept homeostáze přichází s konceptem fight-or-flight. Tedy dvou základních reakcí na stresovou situaci, ve které jedinec reaguje (1) útokem, anebo (2) útěkem.[1]

K. B. Madsenová rozeznává čtyři druhy modelů, na základě kterých lze vyložit dynamiku motivace:

  1. Homeostatický (kupř. Cannon, Sternberg, Hull)
  2. Pobídkový (Incentivní) (kupř. Atkinson, Young, McClelland)
  3. Poznávací (Kognitivní) (kupř. Woodworth)
  4. Humanistický (kupř. Maslow)[2][3]
K. B. Madsen - Moderní teorie motivace
V českém psychologickém prostředí je i dnes v oblasti motivace hojně využívána starší srovnávací publikace K. B. Madsen z roku 1974: Modern Theories of Motivation, která přináší přehled nejdůležitějších psychologických směrů zabývajících se motivací.[2]

1. Homeostatický model

  • Homeostatická hypotéza je jedna z nejstarších, vychází z biologických teorií, kupř. z Cannonovy teorie (1915) navazující na koncepci vnitřního prostředí (homeostázy) C. Bernarda.
  • Potřeby jsou determinovány narušením homeostáze (stálosti vnitřního prostředí), tedy narušením optimálních podmínek rovnováhy v organismu.[3]
  • Biologické procesy včetně chování pokračují tak dlouho, dokud není znovunastolena homeostáze (obnovena),[3] anebo dokud organizmus nezemře.
  • Narušená homeostáze vytváří potřebu, která determinuje centrální pud. Společně s kognitivními procesy tento pud determinuje chování, jež redukuje nebo ukájí potřebu. To vede k znovunastolení homeostáze.
  • Robert J. Sternberg přichází s termínem homeostatické regulace. Homeostatický systém podle Sternberga funguje na principu negativní zpětné vazby (negative-feedback loop). Systém tak monitoruje svůj vlastní stav a pokud něco chybí/přebývá - systém tak neguje rozdíl mezi aktuálním a ideálním stavem.[4]
  • Clark L. Hull přichází s teorií drive, která tvrdí, že narušení homeostáze vyvolává drivy, které lze popsat jako nepříjemné pocity napětí, které člověka vedou k aktivitě. Jedná se o obecný motivační stav - u různých tělesných potřeb je tedy pocit z narušení homeostáze obdobný. Drive vede organismus (člověka) ke snížení pociťovaného napětí, jinými slovy k redukci drivů.[4]
  • Přednosti modelu: jednoduchý fyziologický model.
  • Popularita modelu vedla k tomu, že ji psychologové nadužívali a dlouho ignorovali skutečnosti, jež do tohoto modelu nezapadaly. Další modely jsou alternativami homeostatického modelu.

2. Pobídkový model

Soubor:Harry-harlow.jpg
Harry Harlow je znám především svými experimenty s makaky. Právě na nich došel k poznání, že chování nelze vysvětlit pouze na základě homeostatických pudů - mláďata makaků si z umělých matek vybírala častěji tu vyrobenou z látky, než matku vyrobenou z drátů - i pokud právě tato disponovala jídlem.[5]
  • Harlow kritizuje homeostatický model jako příliš úzký. Ukázal, že existují i jiné biologicky podmíněné primární motivace (zejména explorační pud).
  • Obecně se dá říci, že tzv. homeostatické pudy (hlad, žízeň, sex, ...) nelze plně vysvětlit pouze pomocí homeostatického modelu.[4][6]
  • P. T. Young tuto otázkou zkoumal experimentálně. Na základě jeho práce se skutečně ukázalo, že potravní preference živočichů nelze vysvětlit pouze na základě homeostatického modelu.[6]
  • Pobídkový model tvrdí, že vnější podněty mají dynamický účinek, tj. determinují stav aktivace nebo mobilizují energii organismu.
  • Tento dynamický stav a kognitivní procesy následně determinují chování organismu. Chování častokrát vede k redukci vnějších dynamických podnětů.
  • Model se liší zejména tím, že podněty vycházejí z dvou druhů podnětů - incentiv / pobídek. Ty jsou motivující, dynamizující, aktivizující, a energii mobilizující.
  • Incentivy můžeme dělit na:
  • Primární - vrozený dynamický účinek, afektivní buzení zaměřuje organizmus k podnětovému objektu anebo naopak proti němu, ovlivňuje tak volbu i preferenci. Patří sem kupř. Youngova, Hebbova, McClellandova a Tinbergenova práce (teorie).
  • Sekundární - získaný dynamický účinek jakžto výsledek procesu učení.[7] Patří sem Atkinsonova, Lewinova, a částečně také Freudova teorie.[6]

3. Kognitivní model

  • Je implicitně obsažen v mnoha dalších teoriích vnímání a kognitivních procesů, nikdy však nebyl přímo rozpracován do konkrétní svébytné teorie motivace. Hlavním východiskem kognitivního přístupu je předpoklad, že poznávací procesy mají motivační účinek (kromě řídícího).[2]
  • Prvopočátky můžeme nalézt u celostních psychologů: tendence k uzavření nebo vytvoření dobrého tvaru byla chápána jako dynamická síla.
  • Lewin inspiroval Tolmana: ten zavedl smíšenou kognitivně-motivační proměnnou k popisu účelového chování živočichů a člověka - „znakově-tvarovou pohotovost". Dle Tolmana je člověk trsem intervenujících proměnných.[6]
  • Na základě těchto východisek lze rozlišit dva základní přístupy ke kognitivnímu modelu motivace:
  1. Kognitivní procesy determinují procesy dynamické. Mají účinek jak řídící, tak právě dynamický. Příkladem je teorie Festingera - člověk se snaží jednotlivé vjemy, poznatky a soudy poznávat a třídit tak, aby nedocházelo k jejich vzájemnému rozporu (aby se jinými slovy člověk vyhýbal disonanci).[2]
  2. Kognitivní procesy mají svou vnitřní motivaci. Tyto procesy jsou aktivní i bez vnějšího zdroje motivace. Organismus je tedy aktivní i bez vnějších zdrojů - přirozená spontánní/nadsituační aktivita organismu. Dle Woodworthovy teorie je nejzákladnějším druhem motivace aktivní zacházení s prostředím.[6]

4. Humanistický model

  • hypotéza, že existuje zvláštní třída lidské motivace
  • lidské chování nedeterminováno = vnější determinace
  • Allport - koncepce funkční autonomie motivace - existují doklady pro třídu motivace u dospělých zralých a mentálně zdravých lidí, která je funkčně nezávislá na primární motivaci, se kterou se setkáváme u zvířat a malých dětí
  • Maslow - důležitost humanistické koncepce proti koncepci biologické, zkoumat zdravě jedince (inspirace u Allporta), zvláštní druh motivace - tzv. růstové potřeby = metamotivace
  1. potřeba úspěšného výkonu
  2. potřeba afiliace a intimity
  3. potřeba moci
  • dle Madsen všechny teorie částečně pravdivé, ale omezený obor platnosti

Teorie

Freud

Soubor:ClarkHull2.jpg
Clark Leonard Hull je známý především svou teorií drivu. Hull se domnívá, že energetizující funkce driveu je tvořena deficity organismu. Drive tak člověka "tlačí" k určitému chování.[8]
  • dynamika vnitřního života člověka je dána interakcí id, ega a superega
  • energetický princip: každý člověk má konstantní množství energie, kterou pudy zaměřují na určitý objekt = kathexe, není-li energie uvolněna, městná se a je uvolňována náhradním způsobem (fantazie, ...)
  • pud života a smrti
  • zdroj všech neuróz ve frustrované sexualitě

Hull

  • motivace = popud x zvyk x incentiva
  • deficity organizmu aktivují popudy (drives) - energetizující funkce, instrumentalita chování (způsob a cíl) utváří učení v podobě zvyků
  • drive jako činitel „tlačící” a incentiva jako činitel „vlekoucí”

Young

  • hédonistický princip motivace - individua a mají tendenci k maximalizaci slasti a k minimalizaci strasti
  • zdůraznění úlohy emocí

Atkinson

  • vztah motivace a chování - B = f(Mn, Ps, Hc)
  • B = chování , Mn = motivační napětí, Ps = subjektivní pravděpodobnost dosažení cíle, Hc= hodnota cíle
    Maslowova hierarchie potřeb. Zdroj: www.filosofie-uspechu.cz

Maslow

  • hierarchie potřeb: fyziologické → bezpečí → láska a sounáležitost → uznání → seberealizace (potřeba růstu, metapotřeby)
  • potřeby nižší - nedostatkové a vyšší - potřeby růstu - uspokojení indukuje další potřebu
  • všechny základní potřeby, dány konstitučně nebo hereditárně
  • vyšší potřeby pro přežití méně důležité, uspokojování je oddáleno až po ukojení nižších potřeb, subjektivně méně naléhavé
  • metapotřeby – nemají hierarchické uspořádání, musí být uspokojovány, aby bylo dosaženo duševního zdraví člověka, jejich frustrace či deprivace může vést až k „metapatologii“, znaky: nedůvěřivost, cynismus, skleslost, skepticismus, vztek, otrlost, deprese, nervozita…

Woodworth

  • podle Woodwortha je základním druhem motivace činnost vůči okolí (vnější zdroje mohou motivaci spoluurčovat, ale organismus by byl činný i bez nich)

Alternativní dělení teorií motivace

Psychoanalytický přístup – pud Eros a pud Thanatos jako motivy Gestaltistický přístup – pregnance Behaviorismus – drive (pud) Homeostatický přístup – motivem je snaha o obnovení homeostázy (rovnováhy) v organismu Incentivní (pobídkový) přístup – motivem jsou vnější podněty Kognitivní přístup – motivem je anticipace (předjímání, očekávání) Humanistický přístup – ryze lidská motivace

Zdroje

  1. https://en.wikipedia.org/wiki/Walter_Bradford_Cannon
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 Madsen, K. B. (1979). Moderní teorie motivace. Academia.
  3. 3,0 3,1 3,2 Motivace IV. 2012. Studijní materiály Masarykovy univerzity v Brně. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1421/jaro2012/PSA_033/um/motivace_4.pdf
  4. 4,0 4,1 4,2 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.
  5. https://en.wikipedia.org/wiki/Harry_Harlow
  6. 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 psychoterapie-jura.cz/tutor-psychologie-pomaturitni/evok_obecka_motivace.doc
  7. Balcar, K. (1983). Úvod do studia psychologie osobnosti. Státní pedagogické nakladatelství.
  8. https://en.wikipedia.org/wiki/Clark_L._Hull