Základní prvky informační ekonomiky

Informační ekonomika je ekonomika, v níž díky velkému rozvoji informačních a komunikačních technologií vzrůstá její propojenost, zvyšuje se její komplexita, vzrůstá množství informací v ní generovaných a zpracovávaných, což vše v důsledku vede k vyšším nárokům na schopnosti jednotlivých ekonomických subjektů efektivní informace vyhodnocovat a tedy na znalostní bázi těchto subjektů.

Marc Porat ve své práci z roku 1977 "Informační ekonomika: definice a měření" definoval definoval tři základní kategorie, který rozdělují informační sektor podle hlavních druhů informačních aktivit. Marc Porat také vymezil, které oblasti povolání patří do jednotlivých sektorů. Jak shrnuje Vlasák, Porat na základě prolnutí obou výše uvádíných kategorizací dospěl k typologii povolání, která zařadil do informačního sektoru.

1. Primární informační sektor zahrnující všechny osoby pracující v organizacích, jejichž produkty a služby jsou výhradně informační, neboli jde o produkci informačních komodit s cílem jejich prodeje na informačních trzích. Do této kategorie spadají producenti a distributoři poznatků.
3. Sekundární informační sektor zahrnující pracovníky ve všech ostatních organizacích, které ve svých aktivitách alespoň zčásti uplatňují informační služby nebo informační produkty. Do této kategorie spadají analytici, průzkumníci a koordinátoři v oblasti trhu a zpracovatelé informací.
5. Neinformační sektor, tedy organizace, které neuplatňují vůbec informační služby a informační produkty. Avšak tím, že zajišťuje obsluhu zařízení a také technický servis pro potřeby činností vyvíjených prvními dvěma kategoriemi, poskytuje pracovní příležitosti pro různé typy informačních povolání. Do této kategorie patří pracovníci obsluhující "informační stroje".

Současná informační ekonomika

Manuea Castells, který již na počátku 90. let analyzoval hlavní trendy, jež vedly k utvoření ekonomiky, již sám nazval „informační“ zdůrazňuje 5 atributů současné ekonomiky:

1. Stále více důležitá úloha aplikované znalosti a informace (vzrůstá zásadně spolu s rostoucí komplexitou a produktivitou ekonomiky);
2. Posun od materiální produkce k činnostem zpracování informací (v poměru k HDP i struktuře zaměstnanosti);
3. Zásadní transformace v organizaci produkce a ekonomických činností obecně. Posun od standardizované masové produkce k flexibilní zákazníkem určované produkci a od vertikálně integrovaných, rozsáhlých organizací k vertikální desintegraci a k horizontálním sítím mezi ekonomickými jednotkami (neznamená nutně větší roli malých a středních podniků v ekonomice, naopak – velké korporace mění svou vnitřní strukturu směrem k decentralizovaným a flexibilním síťovým strukturám a jsou schopny dále koncentrovat ekonomickou moc;
4. Globalizace ekonomiky. Ačkoli národní státy jsou stále zásadním faktem, s nímž je třeba počítat při analýze ekonomických struktur a procesů, je důležité, že základní jednotkou ekonomického zkoumání, stejně jako referenčním rámcem ekonomických strategií, už nemůže být jen národní ekonomika. Konkurence je globální, nejen pro velké korporace, ale také malé a střední podniky, které se do světových trhů zapojují pomocí svého napojení na sítě. Světová ekonomika je tak stále více jedinou jednotkou;
5. Revoluce v IT, spolu s navazujícím zásadním pokrokem ve vědeckém zkoumání v dalších oblastech (biotechnologie, nové materiály, obnovitelné zdroje atd.) transformují materiální základnu našeho světa. Pokrok v telekomunikacích vytvořil materiální infrastrukturu potřebnou pro utvoření globální ekonomiky (podobně jako železnice byly základní infrastrukturou pro utváření národních trhů v 19. století). IT ovlivňují pak také produktivitu práce ve všech oborech (nejen v IT sektoru), metody výroby a řízení, umožňují decentralizaci a flexibilitu fungování firem – vytváření síťových vazeb firemních jednotek.

Historie

Počátky komerčního internetu: 1969 – 1995

Internet jako takový nevznikl v roce 1995 – jeho historie sahá mnohem hlouběji, až do roku 1969, ovšem po většinu své historie nebyl komerčně využíván. V prapočátcích internetu stál v druhé polovině 60. let 20. století záměr americké vlády vytvořit počítačovou síť, která bude fungovat bez toho, že by byla řízena z nějakého. Tato prapůvodní síť byla nazvána ARPANET – podle vládní výzkumné agentury ARPA. Na počátku 80. let dostal tento vývoj další významný impuls zavedením nového přenosového protokolu TCP/IP (Transmission Control Protocol / Internet Protocol), který se stal novým komunikačním „jazykem“ umožňujícím propojení různých sítí (interconnection of networks, krátce „internet“) a který nahradil původní NCP (Network Control Protocol). Na počátku 80. let tak vzniká – z technického hlediska – internet jak jej známe dnes. V roce 1986 přestala agentura ARPA financovat provoz této sítě a internet se tak stal de facto nezávislou sítí.

Nicméně to stále neznamenalo, že by tehdejší internet byl komerčně využíván – po celá 80. léta bylo jeho využití vyhrazeno jen akademickým, výzkumným a dalším neziskovým organizacím. Postupně vzniklo několik paralelních počítačových sítí, z nichž některé sloužily komerčním účelům, ovšem de facto neexistovaly propojující body a komunikace mezi sítěmi tak byla obtížná. Až v roce 1990 bylo omezení na využívání internetu jen neziskovými organizacemi zrušeno. V roce 1993 byla uvolněna k běžnému užití první plná verze grafického prohlížeče WWW pod názvem Mosaic.

Přelom milénia

Pojem „bubliny dotcomů“, kterým je označován bouřlivý vývoj na akciových trzích v druhé polovině 90. let 20. století, kdy akcie technologických firem (mnohdy podnikajících primárně na internetu – tzv. „dotcomy“) rostly obrovským tempem. Hodnota akciového indexu burzovního trhu NASDAQ, zaměřeného na akcie technologických společností, vzrostla mezi lety 1995 a 2000 fakticky pětinásobně. V březnu 2000 však přišlo tvrdé vystřízlivění – hluboký propad burzovních indexů až na úrovně roku 1995 následovaný stagnací akciového trhu znamenal „prasknutí“ této bubliny dotcomů, jež se odrazilo nejen na akciových trzích, ale také v reálné ekonomické realitě firem podnikajících v oblasti IT a internetu i v jiných oblastech.V roce 2000 to nebylo poprvé a bohužel nejspíše ani naposled, kdy se investoři nechali zlákat představou závratných zisků, které přináší „nové“ odvětví.