Právo na ochranu duševního vlastnictví a WIPO

Duševní vlastnictví

Dle vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů a úmluv je duševní vlastnictví právem osob na výsledek jejich duševní činnosti. Jedná se tedy o výhradní práva k nakládání s díly, vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvořivosti, lidského zkoumání a myšlení. Jsou jimi myšleny různé výsledky více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení. Díky své nehmotné podstatě lze za duševní vlastnictví považovat jen to, co je společností považováno za vhodné k ochraně právní úpravou (mělo by se tedy jít o výsledky tvorby, výzkumu, či jiné činnosti, které jsou dostatečně jedinečné či originální). Hodnota práv k duševnímu vlastnictví je většinou hůře určitelná než u fyzického majetku, závisí zejména na míře jejich následné využitelnosti a přínosu pro jedince či společnost a schopnosti podpořit další tvorbu materiálního i nemateriálního charakteru.

Dělí se na:

• Autorské právo: jde o práva týkající se autora originálního díla. Dělí se na práva osobnostní a majetková.

• Právo průmyslového vlastnictví: zabývá se vlastnickým právem v technických, hospodářských a ekonomických oblastech.

Autorské právo

Autorské právo se vztahuje na originální literární, hudební či umělecká díla. Patří mezi ně počítačový software, výkresy, mapy, grafy či plány, fotografie a filmy, architektonická díla, sochy, zvukové záznamy, televizní a rozhlasové vysílání atd. Práva s autorským právem související se zcela logicky vztahují k dílům, chráněných autorským právem, jejichž účelem je rovněž poskytovat ochranu, byť mnohdy kratšího trvání a více omezenou. Týkají se celé řady práv, která byla odvozena od principů autorského práva a udělují se např. výkonným umělcům, producentům zvukových záznamů, vysílacím společnostem (práva k rozhlasovým a televizním pořadům) a tvůrcům či majitelům databází. Popisuje práva, která mají autoři originálních literárních a uměleckých děl a poskytuje jim kontrolu nad užíváním těchto děl. Tato práva vznikají ve chvíli, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Autorské právo je v Česku upraveno autorským zákonem (zákon č. 121/2000 Sb.).

Druhy autorského práva

1. Osobnostní / morální práva: nelze je převést na jinou osobu a po smrti autora zanikají. Dílo se také nesmí užívat způsobem, který by snižoval jeho hodnotu. Vždy se musí uvádět autorství daného díla.

2. Majetková práva: nelze je převést na jinou osobu, jsou však předmětem dědického řízení. Autorům poskytují kontrolu nad dílem. Mohou pořizovat jeho kopie a následně je veřejně vydávat, dílo mohou předvádět na veřejnosti, v televizi, v rozhlase. Také lze díky nim získat za dílo finanční či jinou odměnu.

Principy autorských práv

Ochrana autorského práva stojí na šesti následujících principech:

• Teritorialita
• Absolutní výlučná ochrana
• Neformálnost vzniku ochrany
• Nepřevoditelnost
• Časové omezení (u majetkových práv)
• Ochrana formy

Právo průmyslového vlastnictví

Chrání výsledky technické tvůrčí činnosti, průmyslového výtvarnictví, zahrnuje právo na označení (ochranné známky), konstrukční schémata a další. Jedná se hlavně o patenty a užitné vzory, kterými lze chránit vynálezy a technická řešení. Pod pojem průmyslového vlastnictví dále spadají vědecké objevy, užitné a průmyslové vzory, zlepšovací návrhy, ochranné známky, označení původu a zeměpisné označení výrobků, obchodní jména, ochrana proti nekalé soutěži, know-how, topografie polovodičových obvodů a v některých zemích rovněž odrůdy rostlin a plemena zvířat.

Způsoby ochrany průmyslového vlastnictví:

1. Patent: jde o ochranu vynálezů, které přinášejí technický výsledek (nové výrobky či jejich zlepšení, postupy a způsoby použití).
2. Ochranná známka: označení používané firmami k odlišení vlastních výrobků a služeb od konkurence.
3. Užitný vzor: druh jednodušší ochrany vynálezu, kterou lze získat snadněji než patent.
4. Průmyslový vzor: vzhled celého výrobku nebo jeho částí. Mohou ho tvořit dvojrozměrné (vzory, barvy) či trojrozměrné (tvar, povrch výrobku) prvky.
5. Označení původu: název oblasti, ze které daný výrobek pochází.

Charakteristickým rysem průmyslového vlastnictví je jeho teritoriální povaha. To se projevuje tím, že například udělené patenty, zápisy ochranných známek nebo průmyslových vzorů jsou účinné pouze na území státu, jehož orgán udělil patent nebo provedl zápis. Chce-li vlastník patentu, známky nebo průmyslového vzoru získat ochranu i v dalších státech, musí o ni zpravidla požádat v každém z těchto států zvlášť.

Právo na ochranu duševního vlastnictví – významné úmluvy

• Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (1883) – jeden z prvních a největších kroků ke zlepšení ochrany průmyslového vlastnictví na mezinárodní úrovni. Tato úmluva pokrývá patenty, ochranné známky a průmyslové vzory a v současné době stále platí.
• Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (1886) – první dohoda směřující k mezinárodní ochraně autorských práv. Cílem bylo, aby mohli tvůrci kontrolovat šíření svých děl a dostávat za ně odměnu. Chráněná díla zahrnují romány, poezii, písně, skladby, operu, obrazy, sochy a další.
• Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (1967) – vstupuje v platnost roku 1970. Díky ní vzniká organizace WIPO, která si dává za cíl ochranu duševního vlastnictví na mezinárodní úrovní.

Významné dny

• 23. dubna – Světový den knihy a autorských práv. Vyhlášen organizací UNESCO v roce 1995.
• 26. dubna - Světový den duševního vlastnictví. Vyhlášen organizací WIPO na výročí svého založení.

WIPO – World Intellectual Property Organization

Sídlo WIPO

WIPO neboli Světová organizace duševního vlastnictví je mezinárodní organizace spadající pod OSN. Zabývá se duševním vlastnictvím na všech úrovních. WIPO byla založena v roce 1967 Úmluvou o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví a jejím hlavním mandátem (uděleným členskými státy) je celosvětová podpora ochrany práv duševního vlastnictví skrze vzájemnou spolupráci a to jak mezi členskými státy, tak i ostatními mezinárodními organizacemi.

Zabývá se:

• mezinárodními patenty,
• autorskými právy,
• smlouvami spojenými s elektronickými a vysílacími technologiemi.

Duševní vlastnictví je pro WIPO definováno jako výplody mysli – vynálezy, literární a umělecká díla, symboly, jména, obrazy a designy použité pro komerční účely. WIPO podporuje rozvoj duševního vlastnictví, usiluje o harmonizaci legislativy a nabízí svým členským státům právní pomoc a řešení sporů.

Historie

Kořeny organizace lze najít v Evropě v 19. století, kdy se pomocí mezinárodních patentových dohod usilovalo o systematizaci znalostí, které poháněly průmyslové, technologické a informační inovace v jednotlivých zemích i na mezinárodní úrovni.

V Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví z roku 1967 bylo vymezeno duševní vlastnictví jako práva k autorským dílům a nehmotným statkům souvisejícím, k vynálezům, průmyslovým vzorům, ochranným známkám, vědeckým objevům, práva na ochranu proti nekalé soutěži a všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké (čímž jsou míněna práva k užitným vzorům, obchodnímu tajemství, know-how, zlepšovacím návrhům, obsahu databází a typografickým znakům atd).

V roce 1970 byly tyto funkce svěřeny nové organizaci, WIPO, jež se v roce 1974 stala agenturou OSN. Význam následně vzrostl během 90. let minulého století v souvislosti s technologickým rozmachem, zejména v digitální komunikaci, a rozvojem lékařství a vědeckého výzkumu.

Strategické cíle

Cíle jsou součástí harmonizačního procesu v rámci organizace samotné. Nově stanovené cíle umožní WIPO plnit úkoly mandátem stanovené více efektivněji v reakci na rychle se rozvíjející externí prostředí a výzvy pro oblast duševního vlastnictví ve 21. století.

Devět strategických cílů stanovených v Revidovaném programu a rozpočtu pro bienále 2008/09 lze rozdělit následovně:

• Vyvážený rozvoj mezinárodního normativního rámce pro oblast duševního vlastnictví.
• Ustanovení primárních globálních služeb v oblasti duševního vlastnictví.
• Umožnění užití duševního vlastnictví pro oblast rozvoje.
• Koordinace a rozvoj globální infrastruktury v oblasti duševního vlastnictví.
• Vytvoření světového referenčního zdroje informací a analýz z oblasti duševního vlastnictví.
• Mezinárodní spolupráce v otázkách budování respektu k duševnímu vlastnictví.
• Otázky vazby duševního vlastnictví na otázky globálních politik.
• Podpora vzájemného vztahu a dobré komunikace mezi WIPO, členskými státy a stakeholdery.
• Tvorba efektivní administrativní a finanční struktury, jež umožní WIPO plnit program.

Základní struktura a organizace

WIPO má v rámci organizační struktury tři nejdůležitější orgány, které mají ve své kompetenci přijímání rozhodnutí.

• Valné shromáždění: sestává se ze států, které jsou členy Úmluvy o zřízení WIPO. Každý člen má na Valném shromáždění jeden hlas. Má rozsáhlé pravomoci, mezi kterými je např. jmenování generálního ředitele na návrh Koordinačního výboru, přijímání rozpočtu, schvalování navrhovaných opatření generálním ředitelem, za splnění podmínek zve další státy, aby se staly účastníky Úmluvy o zřízení WIPO. Rozhoduje dále např. o tom, které nečlenské státy WIPO obdrží status tzv. pozorovatele, což jim umožní přístup na zasedání Valného shromáždění.
• Konference: členy jsou státy, které jsou účastníky Úmluvy o zřízení WIPO bez ohledu na jejich účast. Každý ze států má v rámci konference jeden hlas. Zde se řeší otázky všeobecného zájmu v oblasti duševního vlastnictví a může k nim přijímat doporučení, schvaluje změny Úmluvy o zřízení WIPO nebo rozhoduje, které nečlenské státy WIPO se mohou účastnit jednání Konference jako pozorovatelé.
• Koordinační výbor: možnost poskytnout uniím, Valnému shromáždění, Konferenci a generálnímu řediteli svá vyjádření ke správním a finančním otázkám, popř. k dalším otázkám představujícím společný zájem buď jedné či více unií anebo unií a WIPO jako takové. Koordinační výbor se rovněž podílí na vytváření programu Valného shromáždění a jiných činností.

Zdroje

Doporučená literatura

• Duševní vlastnictví: příručka osvědčených postupů: 10 praktických doporučení pro lepší integraci duševního vlastnictví do obchodní činnosti. 1. české vyd. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2010. 54 s. ISBN 978-80-7282-084-9.
• Tichý, Luboš et al. Evropské právo. 4. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011. lii, 953 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-333-2.
• Dobřichovský, Tomáš. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví: v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO. Praha: Linde, 2004. 225 s. ISBN 80-7201-467-6.
• Reinbothe, Jörg a Lewinski, Silke von. The WIPO treaties on copyright: a commentary on the WCT, the WPPT, and the BTAP. Second edition. Oxford: Oxford University Press, 2015. xl, 814 stran. ISBN 978-0-19-968694-0.
• Türk, Danilo. Základy mezinárodního práva. 1. vyd. Praha [i.e. Beroun]: Eva Rozkotová, 2010. 553 s. ISBN 978-80-904209-9-1.

Související články

• WIPO – World Intellectual Property Organization
  
• Právo a internet
  
• Patent
  
• Duševní vlastnictví
  
• Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft
  
• Autorské právo
  

Klíčová slova

duševné vlastníctvo, autorský zákon, právo priemyselného vlastníctva, Světová organizace duševního vlastnictví