Vědomí a pozornost: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
'''Lidské vědomí''' je ''„stav vnímání a plného uvědomování si sebe sama i okolí včetně adekvátních reakcí na vnitřní i vnější podněty, což znamená, že jedinec je schopen jednat podle své [[vůle]]. Základem tohoto stavu mysli je bdělost, při které je možné prožívat události. Člověk nevnímá události obvyklým způsobem, pokud spí nebo je v bezvědomí či kómatu (z řec. koma – hluboký spánek).  Může je vnímat zastřeně ve stavu ospalosti nebo [[somnolence|somnolenci]] (z lat. somnus – spánek) nebo soporu (z lat. sopor –tvrdý spánek) nebo změněného vědomí při transu a hypnóze“''<ref>Baštecká, B., Goldmann, P. (2001).Základy klinické psychologie. Praha: Portál.</ref>
+
'''Lidské vědomí''' je ''"stav vnímání a plného uvědomování si sebe sama i okolí včetně adekvátních reakcí na vnitřní i vnější podněty, což znamená, že jedinec je schopen jednat podle své [[vůle]]. Základem tohoto stavu [[mysl|mysli]] je [[bdělost]], při které je možné prožívat události. Člověk nevnímá události obvyklým způsobem, pokud spí nebo je v [[bezvědomí]] či [[kóma|kómatu]] (z řec. koma – hluboký spánek).  Může je vnímat zastřeně ve stavu ospalosti nebo [[somnolence|somnolenci]] (z lat. somnus – spánek) nebo soporu (z lat. sopor – tvrdý spánek) nebo [[změněné vědomí|změněného vědomí]] při [[trans|transu]] a [[hypnóza|hypnóze]]"''<ref>Baštecká, B., Goldmann, P. (2001).Základy klinické psychologie. Praha: Portál.</ref>
−
[[Soubor:Prava leva hemisfera.jpg|rám|vpravo|Aktivita neuronů při soustředění se na podnět a při jeho ignorování (s. 181)<ref>Carter, R. (2009): Lidský mozek. Londýn: Dorling Kindersley Limited.</ref>]]
+
[[Soubor:Mozkove oblasti spojene s pozornosti.jpg|480px|náhled|vpravo|Mozkové oblasti spojené s pozorností (s. 180)<ref name="carter" />]]
 +
== Vědomí ==
  
−
== Vědomí ==
 
 
Většina vědců se shoduje na tom, že vědomí je složeno z těchto čtyř částí<ref>Kolb, B., Whishaw, I. Q. (1980): Fundamentals of human neuropsychology. San Francisco.</ref>:
 
Většina vědců se shoduje na tom, že vědomí je složeno z těchto čtyř částí<ref>Kolb, B., Whishaw, I. Q. (1980): Fundamentals of human neuropsychology. San Francisco.</ref>:
−
# Arousal  
+
# Arousal
−
# Percepce  
+
# Percepce
−
# Pozornost  
+
# Pozornost
 
# Pracovní paměť
 
# Pracovní paměť
−
+
 
 
== Pozornost ==
 
== Pozornost ==
−
Chalupa chápe pozornost jako ''„dynamickou, regulační, kontrolní a koordinační funkci, charakterizovanou selektivitou, soustředěností a zaměřeností psychické činnosti člověka“''(s. 82)<ref>Chalupa, B. (1970). Problematika výzkumů pozornosti v současné psychologii. Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské university, I 5. Brno, Universita J.E.Purkyně, 37-100.</ref>
 
  
 +
* Chalupa chápe pozornost jako ''"dynamickou, regulační, kontrolní a koordinační funkci, charakterizovanou selektivitou, soustředěností a zaměřeností psychické činnosti člověka"'' (s. 82).<ref>Chalupa, B. (1970). Problematika výzkumů pozornosti v současné psychologii. Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské university, I 5. Brno, Universita J.E.Purkyně, 37-100.</ref>
 +
* Švancara charakterizuje pozornost v obecném pojetí jako ''"soustředění vědomí na určitý obsah" (s. 78)''.<ref>Švancara, J. (1994): Úvod do kognitivní psychologie. Brno, Masarykova univerzita.</ref>
 +
 +
Vědomí a pozornost jsou úzce spjaté – je skoro nemožné být na něco zaměřený a přitom to nevnímat. Existují dva druhy pozornosti <ref name="carter">Carter, R. (2009): Lidský mozek. Londýn: Dorling Kindersley Limited.</ref>:<br />
 +
 +
* '''Zjevná pozornost''' -  projevuje se vědomým nasměrováním očí, uší nebo jiných [[smyslové orgány|smyslových orgánů]] k podnětu, zpracováním přicházejí informace.
 +
* '''Skrytá pozornost'''– projeví se jako přepnutí pozornosti k podnětu bez známek obrácení smyslových orgánů k němu.
 +
 +
== Mozkové oblasti spojené s pozorností==
  
 +
* '''[[Retikulární formace]]''' - je centrem [[bdělost|bdělosti]] (některá její jádra se podílejí na řízení [[spánek|spánku]] a [[bdění]]<ref>Kulišťák, P. (2003): Neuropsychologie. Praha: Portál.</ref>
 +
* '''[[Čelní lalok]]''' udržuje cílenou pozornost, jeho součástí je i [[frontální okohybné pole]], které nám umožňuje sledovat i pohybující se objekty
 +
* '''Oblasti v kůře [[temenní lalok|temenního laloku]]''' – zde jsou uloženy prostorové „mapy“- zaměřují naši pozornost na jakoukoli významnou oblast v okolí
 +
* '''[[Colliculus superior]]''' - je částí mozkových okruhů řídících oční pohyby; signály ze [[sítnice]] se do něj dostávají odbočkou ze zrakové dráhy; jeho aktivita umožňuje přesun pozornosti, jako odpověď na významné zrakové podněty<ref name="carter" />
 +
 +
[[Soubor:Prava leva hemisfera.jpg|náhled|vpravo|Aktivita neuronů při soustředění se na podnět a při jeho ignorování (s. 181)<ref name="carter" />]]
 +
== Mechanismy nervové soustavy ==
 +
 +
Pokud mozek zachytí neočekávaný pohyb, hlasitý zvuk nebo nějaký potencionálně významný podnět, nasměruje k němu [[smyslové orgány]] (otočí hlavu ve směru náhlého pohybu) – to se děje automaticky a je to řízeno z fyziologicky nižších oblastí mozku. Pokud se [[neurony]] aktivují do určité míry, vzniká vědomý prožitek.
 +
 +
[[Soubor:Pozornost zamerena na umisteni v prostoru.jpg|180px|náhled|vlevo|Pozornost zaměřená na umístění v prostoru (s. 181)<ref name="carter" />]]
 +
[[Soubor:Pozornost uprena ke smeru.jpg|180px|náhled|vlevo|Pozornost upřená ke směru (s. 181)<ref name="carter" />]]
 +
 +
'''Aktivita neuronů''' – když se soustředíme na myšlenku, [[emoce|emoci]] nebo smyslový vjem, zvýší se mozková aktivita a více se synchronizuje. Tato [[EEG]] studie (vpravo) ukazuje aktivitu při soustředění na zrakové podněty a při jejich ignorování – při ignorování je „červená část“ menší a vybledlejší (pozornost ke zrakovým podnětům v levé části zorného pole aktivuje [[pravá hemisféra|pravou hemisféru]] a naopak).<ref name="carter" />
 +
 +
Aktivita ve frontálním okohybném poli a v kůře temenního laloku slouží k zaměření určité oblasti v prostoru, při soustředění se na směr dále také vypočítávají i nasměrování pohybujícího se předmětu. Aktivita ve spánkovém laloku prokazuje připravenost k identifikaci cíle, až se objeví.<ref name="carter" />
 +
 +
=== Pozornost upřená na umístění v prostoru ===
 +
 +
Šipka ukazuje, kde by se měl objevit další podnět.
 +
Testovaný se na to místo zaměří a čeká, co se tam objeví.
 +
Ze snímku fMRI můžeme vidět přetrvávající aktivitu '''frontálního okohybného pole''' a '''kůry [[temenní laloky|temenního laloku]]''' = oblastí spojených se zaměřováním určité oblasti v prostoru.
 +
Aktivita ve '''[[spánkový lalok|spánkovém lalok]]u''' prokazuje připravenost identifikovat cíl, až se objeví.<ref name="carter" />
 +
 +
=== Pozornost upřená ke směru ===
 +
 +
Šipka naznačuje testovanému, aby vyhlížel objekt, jenž se bude pohybovat zleva doprava. To vyvolává větší trvalou aktivitu '''[[temenní laloky|temenních laloků]]''', kde se kromě polohy vypočítává i nasměrování pohybujícího se předmětu – to připraví mozek na reakci, až se objekt objeví.<ref name="carter" />
 +
[[Soubor:Slepota z nepozornosti.jpg|300px|náhled|vpravo|Slepota z nepozornosti(s. 181)<ref name="carter" />]]
 +
 +
=== Slepota z nepozornosti===
 +
 +
Pokud na nějaký objekt nebo obraz zaměříme pozornost, může se nám zdát, že jej vidíme celý do všech podrobností.
 +
Neodnášíme si ale tolik informací, kolik si myslíme. Obvykle naši pozornost upoutají jen velké a výrazné předměty, které jsou pak podrobeny bližšímu posuzování, abychom si je mohli zapamatovat. Na zbytek se nesoustředíme a v podstatě zůstává přehlédnut.<ref name="carter" />
 +
 +
== Teorie pozornosti ==
 +
 +
Existuje celá řada teoretických konceptů snažících se plně uchopit pojem pozornosti. Zde jsou nejvýznamnější z nich spolu se známými experimenty a výzkumy.
 +
[[Soubor:Vyhledavani systemem jeden po druhem.jpg|150px|náhled|vpravo|Příklady úloh zrakového zpracování – vyhledávání systémem „jeden po druhém“ (s.120)<ref name="treisman" />]]
 +
=== Teorie Treismanové ===
 +
 +
Treismanová vyšla z faktu, že určité chování je automatické, jiné vyžaduje určitou úroveň pozornosti. Provedla experiment, ve kterém probandi hledali objekt, který nepatří do skupiny. Ukázalo se, že existuje pozoruhodný rozdíl v [[reakční čas|reakčním čase]] v závislosti na podstatě předloženého podnětu. Pokud byl hledán podnět s chybějícím prvkem na rozdíl od podnětů ostatních, byl reakční čas závislý na počtu distraktorů (necílových položek) – úloha vyžadovala vyhledávání mezi objekty '''systémem "jeden po druhém"'''.<ref name="treisman">Treisman, A. (1986): Features and objets in visual processing. Scientific American 254:114-124.</ref>
 +
 +
Pokud však šlo o úlohu identifikace objektu odlišného, je rychlost nalezení nezávislá na množství distraktorů – objekt se zrakově '''"vyhoupne"''' z vyobrazení.
 +
 +
[[Soubor:Vyhoupnuti se.jpg|150px|náhled|vpravo|Příklady úloh zrakového zpracování – automatické zpracování, objekt „se vyhoupne“(s.120)<ref name="treisman" />]]
 +
 +
Výsledek experimentu potvrdil, že určité typy zrakového zpracování probíhají automaticky, bez zvláštního zaměření pozornosti na jednotlivé prvky ve zrakovém poli (jev se "vyhoupne"). Tento typ se nazývá '''"hledání význačného rysu"'''. Naopak jiná konstelace uspořádání prvků ve sledovaném zrakovém poli žádá soustředěnou pozornost (prohledávání prvků „jeden po druhém“) – tento typ se nazývá '''„hledání kombinace charakteristik“'''<br />
 +
 +
Autorka vysvětluje výsledky experimentů v rámci percepčního modelu.<ref>Treisman, A., Gormican, S. (1988): Features analysis in early vision. Psychological Review 95:15-30.</ref> Podnět, který je zaregistrován ve zrakové oblasti V1, se rozpadne na samostatné charakteristiky - tato informace je pak sériově zpracována v paralelních dráhách (např. V3, V4, V5). Posléze jsou odlišná místa jednotlivých charakteristik objektu intergrována - po spojení všech charakteristik vzniká objekt, jenž je pak vnímán a uchován v paměti jako celek.<ref>Posner, M.I. and Raichle, M. (1996) Images of Mind (Revised). Scientific American Books, Washington, DC.</ref>
 +
 +
[[Soubor:Treismanova2.jpg|200px|náhled|vlevo|Model zrakového zpracování informací (s. 124)<ref name="treisman" />]]
 +
[[Soubor:Eastwood.jpg|150px|náhled|vpravo|Ukázka prezentovaných obrázků z experimentu Eastwooda a kol.<ref name="eastwood" />]]
 +
=== Experiment Eastwooda a kol. ===
 +
 +
Experiment s vyhledáváním obličejů, které do skupiny nepatří. Testované osoby byly rychlejší ve vyhledávání smutných obličejů, a to i když byl obrázek prezentován vzhůru nohama. Závěry výzkumu zněly následovně: Na biologické, evoluční úrovni je detekce smutných obličejů (negativních podnětů) významnější než detekce šťastných obličejů (pozitivních podnětů). V [[amygdala|amygdale]] jsou speciální buňky, které slouží k rozpoznání negativních podnětů (propojené se strachem, ohrožením, smutkem).<ref name="eastwood">Eastwood, J. D., D. Smilek, and P. M. Merikle. Differential attentional guidance by unattended faces expressing positive and negative emotion. Perception and Psychophysics 63:1004–1013, 2001.</ref><br />
 +
 +
=== LaBergeova teorie ===
 +
 +
Jde o takzvanou '''teorie triangulárního obvodu'''. LaBerge považuje pozornost za projev simultánní mozkové aktivity ve třech oblastech: '''mozková kůře, talamu a prefrontální oblasti''' – ty jsou spojené do triangulárního obvodu (okruhu). Teorie předpokládá spojení jednoho místa mozkové kůry s jiným místem dvěma cestami: '''přímým spojem''' a '''nepřímým spojem přes talamus'''. '''Přímý spoj''' lze považovat za informační a '''nepřímý''' za modulační. Přímé informační spoje operují na nízké hladině aktivity s velmi krátkým trváním (automatické procesy) a tvoří devět desetin kognitivního zpracování. Nepřímé modulační spojení pracuje na úrovni střední aktivity s krátkým až prodlouženým trváním, je do něj zapojen i talamus a uplatňuje se v nových situacích (pozornostní procesy).<ref>LaBerge, D. (1995): Attentional processing: the brain’s art of mindfulness. Cambridge. MA: Harvard University Press.</ref>
 +
 +
=== Posnerova teorie ===
 +
 +
Michael Posner (1995) rozlišil '''přední a zadní systém pozornosti''' - přední systém sídlí v [[čelní lalok|čelním (frontálním) laloku]] a zadní v [[temenní lalok|temenním (parietálním) laloku.]]
 +
* '''Frontální lalok''' je zapojen do úloh vyžadující práci se sémantikou a plánováním akce, jedná se o systém záměru.
 +
* '''Parietální lalok''' je spojen s vizuospaciální (= zrakově-prostorovou) pozorností, kdy proband musí přesunout pozornost od jednoho objektu ke druhému, např. při vyhledávání pomocí zraku.
 +
Aktivace pozornosti se týká také příslušných korových oblastí jednotlivých smyslových modalit a asociačních oblastí.<ref>Sternberg, R. J. (2009): Kognitivní psychologie. Praha: Portál.</ref>
 +
 +
== Otázky ==
 +
 +
Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.
 +
# Z jakých částí je složeno vědomí?
 +
# Jak se dělí pozornost?
 +
# Jaké části mozku se podílejí na pozornosti?
 +
# Pozornost ke zrakovým podnětům v levé části zorného pole aktivuje levou/pravou mozkovou hemisféru.
 +
# K čemu slouží aktivita ve frontálním okohybném poli a v kůře temenního laloku?
 +
# Co znamená termín „slepota z nepozornosti“
 +
# Jaké znáte teorie pozornosti?
 +
# Jaké dva systémy vyhledávání využíváme dle teorie Treismanové?
 +
# Co zjistil Eastwood a kol. v jeho experimentu s vyhledáváním obličejů?
 +
# Jak se jinak označuje LaBergeova teorie?
 +
 +
=== Odpovědi ===
 +
 +
# Arousal, percepce, pozornost, pracovní paměť.
 +
# Na pozornost zjevnou a skrytou.
 +
# Retikulární formace, čelní lalok, oblasti v kůře temenního laloku a colliculus superior.
 +
# Pravou.
 +
# K zaměření určité oblasti v prostoru.
 +
# Obvykle naši pozornost upoutají jen velké a výrazné předměty, které jsou pak podrobeny bližšímu posuzování, abychom si je mohli zapamatovat. Na zbytek se nesoustředíme a v podstatě zůstává přehlédnut.
 +
# Teorie Treismanové, LaBergeova teorie, Posnerova teorie.
 +
# Vyhledávání „jeden po druhém“ a automatické „vyhoupnutí se“
 +
# Testované osoby byly rychlejší ve vyhledávání smutných obličejů.
 +
# Teorie triangulárního obvodu.
  
 
== Zdroje ==
 
== Zdroje ==
 +
 +
=== Reference ===
 +
 
<references/>
 
<references/>
 +
 +
[[Kategorie: Psychologie|*]]
 +
[[Kategorie: Neuropsychologie|*]]

Aktuální verze z 9. 1. 2015, 04:11

Lidské vědomí je "stav vnímání a plného uvědomování si sebe sama i okolí včetně adekvátních reakcí na vnitřní i vnější podněty, což znamená, že jedinec je schopen jednat podle své vůle. Základem tohoto stavu mysli je bdělost, při které je možné prožívat události. Člověk nevnímá události obvyklým způsobem, pokud spí nebo je v bezvědomí či kómatu (z řec. koma – hluboký spánek). Může je vnímat zastřeně ve stavu ospalosti nebo somnolenci (z lat. somnus – spánek) nebo soporu (z lat. sopor – tvrdý spánek) nebo změněného vědomí při transu a hypnóze"[1]

Mozkové oblasti spojené s pozorností (s. 180)[2]

Vědomí

Většina vědců se shoduje na tom, že vědomí je složeno z těchto čtyř částí[3]:

  1. Arousal
  2. Percepce
  3. Pozornost
  4. Pracovní paměť

Pozornost

  • Chalupa chápe pozornost jako "dynamickou, regulační, kontrolní a koordinační funkci, charakterizovanou selektivitou, soustředěností a zaměřeností psychické činnosti člověka" (s. 82).[4]
  • Švancara charakterizuje pozornost v obecném pojetí jako "soustředění vědomí na určitý obsah" (s. 78).[5]

Vědomí a pozornost jsou úzce spjaté – je skoro nemožné být na něco zaměřený a přitom to nevnímat. Existují dva druhy pozornosti [2]:

  • Zjevná pozornost - projevuje se vědomým nasměrováním očí, uší nebo jiných smyslových orgánů k podnětu, zpracováním přicházejí informace.
  • Skrytá pozornost– projeví se jako přepnutí pozornosti k podnětu bez známek obrácení smyslových orgánů k němu.

Mozkové oblasti spojené s pozorností

  • Retikulární formace - je centrem bdělosti (některá její jádra se podílejí na řízení spánku a bdění[6]
  • Čelní lalok udržuje cílenou pozornost, jeho součástí je i frontální okohybné pole, které nám umožňuje sledovat i pohybující se objekty
  • Oblasti v kůře temenního laloku – zde jsou uloženy prostorové „mapy“- zaměřují naši pozornost na jakoukoli významnou oblast v okolí
  • Colliculus superior - je částí mozkových okruhů řídících oční pohyby; signály ze sítnice se do něj dostávají odbočkou ze zrakové dráhy; jeho aktivita umožňuje přesun pozornosti, jako odpověď na významné zrakové podněty[2]
Aktivita neuronů při soustředění se na podnět a při jeho ignorování (s. 181)[2]

Mechanismy nervové soustavy

Pokud mozek zachytí neočekávaný pohyb, hlasitý zvuk nebo nějaký potencionálně významný podnět, nasměruje k němu smyslové orgány (otočí hlavu ve směru náhlého pohybu) – to se děje automaticky a je to řízeno z fyziologicky nižších oblastí mozku. Pokud se neurony aktivují do určité míry, vzniká vědomý prožitek.

Pozornost zaměřená na umístění v prostoru (s. 181)[2]
Pozornost upřená ke směru (s. 181)[2]

Aktivita neuronů – když se soustředíme na myšlenku, emoci nebo smyslový vjem, zvýší se mozková aktivita a více se synchronizuje. Tato EEG studie (vpravo) ukazuje aktivitu při soustředění na zrakové podněty a při jejich ignorování – při ignorování je „červená část“ menší a vybledlejší (pozornost ke zrakovým podnětům v levé části zorného pole aktivuje pravou hemisféru a naopak).[2]

Aktivita ve frontálním okohybném poli a v kůře temenního laloku slouží k zaměření určité oblasti v prostoru, při soustředění se na směr dále také vypočítávají i nasměrování pohybujícího se předmětu. Aktivita ve spánkovém laloku prokazuje připravenost k identifikaci cíle, až se objeví.[2]

Pozornost upřená na umístění v prostoru

Šipka ukazuje, kde by se měl objevit další podnět. Testovaný se na to místo zaměří a čeká, co se tam objeví. Ze snímku fMRI můžeme vidět přetrvávající aktivitu frontálního okohybného pole a kůry temenního laloku = oblastí spojených se zaměřováním určité oblasti v prostoru. Aktivita ve spánkovém laloku prokazuje připravenost identifikovat cíl, až se objeví.[2]

Pozornost upřená ke směru

Šipka naznačuje testovanému, aby vyhlížel objekt, jenž se bude pohybovat zleva doprava. To vyvolává větší trvalou aktivitu temenních laloků, kde se kromě polohy vypočítává i nasměrování pohybujícího se předmětu – to připraví mozek na reakci, až se objekt objeví.[2]

Slepota z nepozornosti(s. 181)[2]

Slepota z nepozornosti

Pokud na nějaký objekt nebo obraz zaměříme pozornost, může se nám zdát, že jej vidíme celý do všech podrobností. Neodnášíme si ale tolik informací, kolik si myslíme. Obvykle naši pozornost upoutají jen velké a výrazné předměty, které jsou pak podrobeny bližšímu posuzování, abychom si je mohli zapamatovat. Na zbytek se nesoustředíme a v podstatě zůstává přehlédnut.[2]

Teorie pozornosti

Existuje celá řada teoretických konceptů snažících se plně uchopit pojem pozornosti. Zde jsou nejvýznamnější z nich spolu se známými experimenty a výzkumy.

Příklady úloh zrakového zpracování – vyhledávání systémem „jeden po druhém“ (s.120)[7]

Teorie Treismanové

Treismanová vyšla z faktu, že určité chování je automatické, jiné vyžaduje určitou úroveň pozornosti. Provedla experiment, ve kterém probandi hledali objekt, který nepatří do skupiny. Ukázalo se, že existuje pozoruhodný rozdíl v reakčním čase v závislosti na podstatě předloženého podnětu. Pokud byl hledán podnět s chybějícím prvkem na rozdíl od podnětů ostatních, byl reakční čas závislý na počtu distraktorů (necílových položek) – úloha vyžadovala vyhledávání mezi objekty systémem "jeden po druhém".[7]

Pokud však šlo o úlohu identifikace objektu odlišného, je rychlost nalezení nezávislá na množství distraktorů – objekt se zrakově "vyhoupne" z vyobrazení.

Příklady úloh zrakového zpracování – automatické zpracování, objekt „se vyhoupne“(s.120)[7]

Výsledek experimentu potvrdil, že určité typy zrakového zpracování probíhají automaticky, bez zvláštního zaměření pozornosti na jednotlivé prvky ve zrakovém poli (jev se "vyhoupne"). Tento typ se nazývá "hledání význačného rysu". Naopak jiná konstelace uspořádání prvků ve sledovaném zrakovém poli žádá soustředěnou pozornost (prohledávání prvků „jeden po druhém“) – tento typ se nazývá „hledání kombinace charakteristik“

Autorka vysvětluje výsledky experimentů v rámci percepčního modelu.[8] Podnět, který je zaregistrován ve zrakové oblasti V1, se rozpadne na samostatné charakteristiky - tato informace je pak sériově zpracována v paralelních dráhách (např. V3, V4, V5). Posléze jsou odlišná místa jednotlivých charakteristik objektu intergrována - po spojení všech charakteristik vzniká objekt, jenž je pak vnímán a uchován v paměti jako celek.[9]

Model zrakového zpracování informací (s. 124)[7]
Ukázka prezentovaných obrázků z experimentu Eastwooda a kol.[10]

Experiment Eastwooda a kol.

Experiment s vyhledáváním obličejů, které do skupiny nepatří. Testované osoby byly rychlejší ve vyhledávání smutných obličejů, a to i když byl obrázek prezentován vzhůru nohama. Závěry výzkumu zněly následovně: Na biologické, evoluční úrovni je detekce smutných obličejů (negativních podnětů) významnější než detekce šťastných obličejů (pozitivních podnětů). V amygdale jsou speciální buňky, které slouží k rozpoznání negativních podnětů (propojené se strachem, ohrožením, smutkem).[10]

LaBergeova teorie

Jde o takzvanou teorie triangulárního obvodu. LaBerge považuje pozornost za projev simultánní mozkové aktivity ve třech oblastech: mozková kůře, talamu a prefrontální oblasti – ty jsou spojené do triangulárního obvodu (okruhu). Teorie předpokládá spojení jednoho místa mozkové kůry s jiným místem dvěma cestami: přímým spojem a nepřímým spojem přes talamus. Přímý spoj lze považovat za informační a nepřímý za modulační. Přímé informační spoje operují na nízké hladině aktivity s velmi krátkým trváním (automatické procesy) a tvoří devět desetin kognitivního zpracování. Nepřímé modulační spojení pracuje na úrovni střední aktivity s krátkým až prodlouženým trváním, je do něj zapojen i talamus a uplatňuje se v nových situacích (pozornostní procesy).[11]

Posnerova teorie

Michael Posner (1995) rozlišil přední a zadní systém pozornosti - přední systém sídlí v čelním (frontálním) laloku a zadní v temenním (parietálním) laloku.

  • Frontální lalok je zapojen do úloh vyžadující práci se sémantikou a plánováním akce, jedná se o systém záměru.
  • Parietální lalok je spojen s vizuospaciální (= zrakově-prostorovou) pozorností, kdy proband musí přesunout pozornost od jednoho objektu ke druhému, např. při vyhledávání pomocí zraku.

Aktivace pozornosti se týká také příslušných korových oblastí jednotlivých smyslových modalit a asociačních oblastí.[12]

Otázky

Následující otázky můžete využít ke zjištění, kolik jste si s tohoto článku zapamatovali faktů. Odpovědi naleznete níže.

  1. Z jakých částí je složeno vědomí?
  2. Jak se dělí pozornost?
  3. Jaké části mozku se podílejí na pozornosti?
  4. Pozornost ke zrakovým podnětům v levé části zorného pole aktivuje levou/pravou mozkovou hemisféru.
  5. K čemu slouží aktivita ve frontálním okohybném poli a v kůře temenního laloku?
  6. Co znamená termín „slepota z nepozornosti“
  7. Jaké znáte teorie pozornosti?
  8. Jaké dva systémy vyhledávání využíváme dle teorie Treismanové?
  9. Co zjistil Eastwood a kol. v jeho experimentu s vyhledáváním obličejů?
  10. Jak se jinak označuje LaBergeova teorie?

Odpovědi

  1. Arousal, percepce, pozornost, pracovní paměť.
  2. Na pozornost zjevnou a skrytou.
  3. Retikulární formace, čelní lalok, oblasti v kůře temenního laloku a colliculus superior.
  4. Pravou.
  5. K zaměření určité oblasti v prostoru.
  6. Obvykle naši pozornost upoutají jen velké a výrazné předměty, které jsou pak podrobeny bližšímu posuzování, abychom si je mohli zapamatovat. Na zbytek se nesoustředíme a v podstatě zůstává přehlédnut.
  7. Teorie Treismanové, LaBergeova teorie, Posnerova teorie.
  8. Vyhledávání „jeden po druhém“ a automatické „vyhoupnutí se“
  9. Testované osoby byly rychlejší ve vyhledávání smutných obličejů.
  10. Teorie triangulárního obvodu.

Zdroje

Reference

  1. ↑ Baštecká, B., Goldmann, P. (2001).Základy klinické psychologie. Praha: Portál.
  2. ↑ 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 Carter, R. (2009): Lidský mozek. Londýn: Dorling Kindersley Limited.
  3. ↑ Kolb, B., Whishaw, I. Q. (1980): Fundamentals of human neuropsychology. San Francisco.
  4. ↑ Chalupa, B. (1970). Problematika výzkumů pozornosti v současné psychologii. Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské university, I 5. Brno, Universita J.E.Purkyně, 37-100.
  5. ↑ Švancara, J. (1994): Úvod do kognitivní psychologie. Brno, Masarykova univerzita.
  6. ↑ Kulišťák, P. (2003): Neuropsychologie. Praha: Portál.
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 Treisman, A. (1986): Features and objets in visual processing. Scientific American 254:114-124.
  8. ↑ Treisman, A., Gormican, S. (1988): Features analysis in early vision. Psychological Review 95:15-30.
  9. ↑ Posner, M.I. and Raichle, M. (1996) Images of Mind (Revised). Scientific American Books, Washington, DC.
  10. ↑ 10,0 10,1 Eastwood, J. D., D. Smilek, and P. M. Merikle. Differential attentional guidance by unattended faces expressing positive and negative emotion. Perception and Psychophysics 63:1004–1013, 2001.
  11. ↑ LaBerge, D. (1995): Attentional processing: the brain’s art of mindfulness. Cambridge. MA: Harvard University Press.
  12. ↑ Sternberg, R. J. (2009): Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vědomí_a_pozornost&oldid=13898“