Prominence na úrovni věty: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „* tradiční pojem: '''větný přízvuk''', jeden v úseku („intonační centrum“ u Daneše) * v tradičním popisu určující pro existenci úseku *…“) |
|||
Řádek 94: | Řádek 94: | ||
* konfigurační × úrovňové modely pro rozpoznávání melodie | * konfigurační × úrovňové modely pro rozpoznávání melodie | ||
* '''lineární × vrstvený''' (Gårdingová) přístup k melodii | * '''lineární × vrstvený''' (Gårdingová) přístup k melodii | ||
− | * ''' | + | * '''autosegmentální-metrická teorie''' = víceúrovňový popis suprasegmentální roviny, např. Ladd |
Aktuální verze z 7. 9. 2014, 15:05
- tradiční pojem: větný přízvuk, jeden v úseku („intonační centrum“ u Daneše)
- v tradičním popisu určující pro existenci úseku
- v češtině se hledá vztah k funkční větné perspektivě
- Firbas – výpovědní dynamismus, odleva doprava stoupá předpokládaný důraz
- - základ – jádro, známá – nová informace atd.
Obsah
Zdroje prominencí a rozdíly z hlediska účinku
(A) Prominence jako signál hranice jednotky
- nejčastěji konec, může to být i začátek
- prostředky: na začátku melodie, dynamika, tempo / na konci nejčastěji melodická kadence
(B) Prominence zdůrazňující význam slov
- představa: mluvčí může zdůraznit cokoliv podle vlastního přání
(C) Prominence naznačující vztahy v textu
- relační prominence, fokus různého typu
- 1) kontextová prominence: odkazování do kontextu předcházejícího nebo následujícího
- - emfáze u Mathesia, věty druhé instance
- - paralelně nutno sledovat některé vlastnosti ve stavbě textu, zejména slovosled, negace (Marie zítra přijde zase. Byli tam nejen naši studenti. Nebyli tam jen naši studenti.)
- 2) kontrastivní prominence – srovnávání, paralela (V pondělí silně sněžilo, v úterý bylo velmi větrno.)
- mluvčí musí respektovat (C) → proto někdy nelze realizovat (B)
- způsob vzniku kontextové prominence v češtině:
- - základní tendence – jediná prominence v úseku na jiném místě než na konci
- - pořadí snadnosti, jak vyvolat: M-I-F (mediální – iniciální – finální pozice)
Prominence v textu
Základ
- způsob rozložení prominencí určuje přítomnost nebo nepřítomnost kontextové funkce:
- (a) 1PI, 1PM (když je jeden důraz na začátku či uprostřed) → kontextová prominence (+)
- (b) PF, P1 + F, Pn>1 (když je důraz na konci či jich je víc) → kontextová prominence (–)
Důsledek
- (a) má aktivní motivaci – zvuková realizace kontextových prominencí
- (b) má pasivní (negativní) motivaci – aby nevznikala nevhodně kontextová prominence
Intonace větná, soustava melodémů
- snaha popsat průběh
- melodém – základní typ melodického průběhu určený na základě jeho větné modalitní funkce, tedy pro soubor melodických schémat, která se v jazyce uplatňují ve stejném typu vět
- - základní skupiny kontur → melodém má nějaké kadence
- kadence (Daneš používá pro všechno) – abstraktní schéma průběhu melodie
- - tvoří ji určitý sled výškových změn, jejichž počet a směr je závazný
- - kadence, které se v jazyce uplatňují ve stejném typu vět, náležejí k témuž melodému
Funkce intonace v neutrální výpovědi
komunikační strategie | větná modalita | melodém |
---|---|---|
ukončenost | oznamovací věta | klesavý |
ukončenost | rozkazovací věta | klesavý |
ukončenost | doplňovací otázka | klesavý |
ukončenost | zjišťovací otázka | stoupavý |
neukončenost | neukončující |
- otázky zjišťovací musí mít stoupavou kadenci, bo tam na začátku není žádné tázací příslovce či zájmeno, podle kterého by se poznalo, že je to otázka
- stoupavý melodém tvoří skokové stoupnutí mezi dvěma slabikami posledního taktu
- konfigurační × úrovňové modely pro rozpoznávání melodie
- lineární × vrstvený (Gårdingová) přístup k melodii
- autosegmentální-metrická teorie = víceúrovňový popis suprasegmentální roviny, např. Ladd
Koncepce / přístupy k větné intonaci
- lineární (INTSINT) × hierarchická (ToBI)
- - jedna × víc vrstev
- konfigurační × úrovňová
- - „absolutní“ (Pierrehumertová, LH) × relativní (INTSINT), [ale která je která?]
Reference
- Gussenhoven, C. (2004): The phonology of tone and intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
- Hart, J.’t, Collier, R. & Cohen, A. (1990): A perceptual study of intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
- Hirst, D. & Di Cristo, A. (eds.) (1998): Intonation systems. Cambridge: Cambridge University Press.
- Jun, Sun-Ah (ed.) (2005): Prosodic typology. Oxford: Oxford University Press.
- Ladd, R. D. (1996): Intonational phonology. Cambridge: Cambridge University Press.