Bibliometrické metody

Bibliometrie

Alan Pritchard byl člověk, který zavedl termín bibliometrie. Definoval ji takto: „Cílem bibliometrie je osvětlit proces psané komunikace a i zaměření vědecké disciplíny (do té míry jak se odráží v psané komunikaci) pomocí kvantitativní analýzy rozličných složek psané komunikace.“ Bibliometrické studie vědeckovýzkumné literatury je považováno za součást pole studia nazývaného scientometrie. Scientometrie může být považována jako součást scientologie. Scientologie je věda o vědě. Bibliometrické metody, které jsou kvantitativní, mohou být součástí scientometrických studií. Bibliometrie se zabývá sběrem a interpretací, které se používají pro popis dokumentů nebo dokumentačních souborů (rozložení knih ve fondu, statistické využívání knih v knihovně). Takovéto studie jsou zaměřeny na dokumenty jako na předměty zkoumání, než jako na nosiče psané komunikace. Patří do oblasti kvantitativních metod.

Základní metody bibliometrie

• Publikační analýza:

Jedná se o matematicko-statistickou bibliometrickou metodu. Používá se k získání kompletního obrazu vědy v dané oblasti. Cílem je kvantitativní měření produkce publikací. Např. vyhodnocuje se typ vědecké literatury, geografická oblast, časová perioda nebo v jakém oboru autor působí. Jeden z podkladů pro citační analýzu.

• Citační analýza:

Zabývá se vztahy mezi autory, dokumenty a obory na základě bibliografických citací a referencí. Zabývá se citovaností dokumentů, četností citací v dalších prací atd.

Definice termínů

Pro bibliometrii jsou předmětem studia dokumentační jednotky. Dokumentační jednotky je termín, který zahrnuje všechny formy psaných záznamů nebo psané komunikace (články, časopisy, zprávy, publikované přednášky, příspěvky ve sbornících atd.). Jednotlivé jednotky jsou vybírány podle stupně agregace podle potřeb dané studie. Termín dokument se bude používat, i když se odkazujeme jen na nějakou část fyzického dokumentu. Primárním materiálem pro bibliometrii je reprezentace dokumentů. Reprezentace dokumentů identifikuje vědecký dokument. Reprezentace dokumentů se jinak nazývají reference nebo citace.

• Reference – odkaz, který uvádí dokument na jiný dokument.
• Citace – dokaz, který dokument obdrží od jiného dokumentu.

Způsob odkazování se liší podle typu publikace.

Nástroje pro bibliometrii

• Citační rejstříky:

Citační rejstříky jsou nástroje pro bibliometrickou metodu – citační analýzu. Umožňují zmapování vědy, prestiže jednotlivých autorů časopisů, oborů, pracovišť. Cílem citačních rejstříků je zmapovat, kolikrát a kde byla daná práce citována. Citační index – určitá databáze a s ní spojení zázemí.

• Cris systémy (Current Research Information Systems):

Cris systémy jsou databáze nebo jiné informační systémy, které ukládají a zpracovávají data o výzkumu, který se provádí v určité instituci.

Různé druhy citačních rejstříků

• Polytematické:

Web of Science, Scopus, Google Scholar.

• Oborové:

Databáze Medline, NASA ADS (astronomie, fyzika), digitální knihovna pro fyziku v Los Alamos.

• Specializované:

Patentový citační rejstřík Derwent.

Zdroje pro bibliometrické studie

Každá bibliometrická studie je zaměřena na množinu nebo soubor dokumentů. Soubor může být již existujícím agregátem (bibliografie, referátové a rejstříkové služby nebo knihovní katalogy) nebo se mohou využívat kompilace z různých souborů nebo množin dokumentů. Nejdůležitějším pramenem je Science Citation Index (SCI) nebo Social Science Citation Index (SSCI), který se zaměřuje na společenské vědy. Citované dokumenty jsou seřazeny podle abecedy, podle autorova jména. Proto je velmi snadné spočítat frekvenci citací dokumentů a jejich autorů.

Metody

• Nejběžnější metody jsou výpočty frekvencí, korelace a regrese. Výsledkem jsou soupisy, grafy, tabulky.
• Výpočty faktorů – impact factor, který je založený na frekvenci. Jedná se o počet citací na daný časopis v daném roce vzhledem k předešlým dvěma létům.
• Metoda shlukování (clustrování), využívá různých měr a kritérií k mapování disciplín a vztahů mezi časopisy nebo informační selekci.
• Modelování.

Cíle bibliometrických studií

Objevuje se devět nejhlavnějších cílů bibliometrických studií:

1. Funkce a kvalita referencí / odkazů.
2. Daná literatura.
3. Rozptýlení referencí.
4. Vzrůst a pokles zájmu o určitou literaturu, event. zastarávání.
5. Hodnocení kvality, pořadí, hodnocení.
6. Analýza trendů a predikace.
7. Komunikační vzorce.
8. Mapování struktur, studie vědy o vědě.
9. Informační vyhledávání.

Bibliometrické zákony

George Kingsley Zipf 1917

Jsou známé tři bibliometrické zákony (bibliometrické rozložení):

• 1) Bradfordův zákon – popisuje rozložení dokumentů (časopisů) ve specifických disciplínách nebo v určitém tématu. Samuel Clemens Bradford
• 2) Lotkův zákon – popisuje rozložení počtu autorů podle produkce. Alfred Lotka
• 3) Zipfův zákon – popisuje pořadí slov podle frekvence.

Odkazy

Použitá literatura

• MARIE, Königová. Úvod do bibliometrie. Praha, 1993.

Klíčová slova

Bibliometrie, Bibliometrické metody, Bibliometrické zákony.