Gestaltismus: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
'''Gestaltismus''' (z něm. ''gestalt'' = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na [[asocianismus]], který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref>  
+
'''Gestaltismus''' (z něm. ''gestalt'' = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na [[asocianismus]], který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická [[introspekce]]. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem [[Elektromagnetické pole|elektromagnetického pole]].<ref>Plháková Alena. (2000). <i>Přehled dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.</ref>
  
* Někdy se též označuje jako celostní nebo tvarová psychologie.
+
* Někdy se též označuje jako '''celostní psychologie''' či '''tvarová psychologie'''.
  
== Vznik ==
+
== Historie ==
 
Německo, rok 1912, vznik gestalt psychologie anticipován:
 
Německo, rok 1912, vznik gestalt psychologie anticipován:
 
* Výkladem vyšších vjemových funkcí
 
* Výkladem vyšších vjemových funkcí
Řádek 14: Řádek 14:
 
* Existence celku a částí není absolutně nezávislá, ale relativní. Celek a část je v podstatě totéž. Rozdíl je pouze v ustanovení vzájemné podmíněné existence.
 
* Existence celku a částí není absolutně nezávislá, ale relativní. Celek a část je v podstatě totéž. Rozdíl je pouze v ustanovení vzájemné podmíněné existence.
  
== Hlavní představitelé ==
+
=== Lipská celostní škola ===
 +
 
 +
=== Berlínská škola ===
 
* [[Max Wertheimer]]
 
* [[Max Wertheimer]]
 
* [[Wolfgang Köhler]]
 
* [[Wolfgang Köhler]]

Verze z 5. 2. 2015, 15:24

Gestaltismus (z něm. gestalt = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na asocianismus, který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.[1] Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická introspekce. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem elektromagnetického pole.[2]

  • Někdy se též označuje jako celostní psychologie či tvarová psychologie.

Historie

Německo, rok 1912, vznik gestalt psychologie anticipován:

  • Výkladem vyšších vjemových funkcí
  • Nedostatky asociační psychologie
  • Konceptualizací tvarového problému
    • Christian von Ehrenfels při studiu hudební melodie zjistil, že se jako celek nemění, i když se mění jednotlivé tóny této melodie. Nelze ji tedy vysvětlit jako souhrn jednotlivých počitků (tónů)nýbrž jde o zcela nové specifické vlastnosti celku.
  • Formulací zákonu o paměťovém vybavování
    • Dánský psycholog a filosof Harald Höffding vysvětlil preferenci celku nad částmi. Podle něj část jeví tendence vybavit si celek. Tento zákon řadí vedle klasických asociačních zákonů a považuje ho za nejdůležitější.
  • Berlínská škola zakladatelů vycházela z Husserlovy fenomenologie. Uznávali závislost fenomenálního světa na světě reálném, objektivně existujícím.
  • Existence celku a částí není absolutně nezávislá, ale relativní. Celek a část je v podstatě totéž. Rozdíl je pouze v ustanovení vzájemné podmíněné existence.

Lipská celostní škola

Berlínská škola

Tvarové zákony

  • Zákon dobrého tvaru- tendence doplňovat obrazce
  • Konstantnost velikosti- vnímání perspektivy
  • Zákon výstižnosti- tendence vidět nejjednodušší tvar
  • Zákon blízkosti - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny
  • Zákon figury a pozadí- schopnost mysli zaměřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek
  • Zákon směru - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním
  • Zákon podobnosti - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách

Zdroje

Nakonečný,M.,Hoskovec,J.,Sedláková,M.(2003)Psychologie XX. století. Praha: Nakladatelství Karolinum.

Reference

  1. Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.
  2. Plháková Alena. (2000). Přehled dějiny psychologie. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.