Motiv: Porovnání verzí

m
(vložení ilustrace)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
[[Soubor:Motivpohnutka.png|thumb|302x302px|V české psychologické literatuře se lze setkat s oběma termíny. Značí totéž.]]
 
Motiv, česky rovněž [[Motiv|pohnutka]], je intrapsychická dynamická síla, která určuje směr a intenzitu lidského chování a jeho činnosti.<ref>Výrost, J. (Ed.). (2008). Sociální psychologie-2., přepracované a rozšířené vydání. Grada Publishing as.</ref><ref name=":0">Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.</ref> Motiv určuje, zda se člověk bude blížit objektu či mentálnímu stavu, anebo se od něj naopak bude vzdalovat. Motiv se tedy projevuje zejména tím, že buď chceme něčeho dosáhnout, anebo se chceme něčemu vyhnout. Síla motivu pak ovlivňuje intenzitu a kvalitu daného chování, silné pohnutky mohou stejně tak velmi zásadně ovlivnit prožívání člověka (kupř. motiv nasycení - hlad).<ref name=":0" />
 
Motiv, česky rovněž [[Motiv|pohnutka]], je intrapsychická dynamická síla, která určuje směr a intenzitu lidského chování a jeho činnosti.<ref>Výrost, J. (Ed.). (2008). Sociální psychologie-2., přepracované a rozšířené vydání. Grada Publishing as.</ref><ref name=":0">Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.</ref> Motiv určuje, zda se člověk bude blížit objektu či mentálnímu stavu, anebo se od něj naopak bude vzdalovat. Motiv se tedy projevuje zejména tím, že buď chceme něčeho dosáhnout, anebo se chceme něčemu vyhnout. Síla motivu pak ovlivňuje intenzitu a kvalitu daného chování, silné pohnutky mohou stejně tak velmi zásadně ovlivnit prožívání člověka (kupř. motiv nasycení - hlad).<ref name=":0" />
  

Verze z 7. 2. 2017, 16:26

V české psychologické literatuře se lze setkat s oběma termíny. Značí totéž.

Motiv, česky rovněž pohnutka, je intrapsychická dynamická síla, která určuje směr a intenzitu lidského chování a jeho činnosti.[1][2] Motiv určuje, zda se člověk bude blížit objektu či mentálnímu stavu, anebo se od něj naopak bude vzdalovat. Motiv se tedy projevuje zejména tím, že buď chceme něčeho dosáhnout, anebo se chceme něčemu vyhnout. Síla motivu pak ovlivňuje intenzitu a kvalitu daného chování, silné pohnutky mohou stejně tak velmi zásadně ovlivnit prožívání člověka (kupř. motiv nasycení - hlad).[2]

Motivy lze nahlížet z více hledisek, v psychologii je typické dělení na vnitřní (mentalistické přístupy) a vnější motivy - incentivy/pobídky (zejména behaviorismus).[2]

Mezi další charakteristiky motivů patří, že:

  • se spojují do širších komplexů
  • jejich působení na člověka je závislé na jeho osobnosti a situaci
  • pro každou osobu je charakteristický určitý, relativně stálý soubor klíčových motivů a cílů, který nám umožňuje předvídat jejich chování a je základem životního stylu
  • jsou hierarchicky uspořádány
  • vyšší motivy (aspirace) se objevují až po realizaci nižších motivů

Dělení motivů

  • Vrozené – získané
  • Vědomé – nevědomé
  • Potřeby – postoje – hodnoty
  • Impulsy (vycházejí zevnitř, např. hlad) – incentivy (vycházejí z okolí, např. úkol, který je třeba splnit)
  • Individuum a motivace
  • Reaktivní individuum – jedinec odpovídá na určité požadavky okolí
  • Aktivní individuum – motivy vycházejí zevnitř, snažíme se je aktivně zvládnout
  • Člověk má vždy určitou míru aktivity
  • Aktivační kontinuum smrt – život
  • Aktivita je inherentní znak každého organismu (člověk jedná aktivně i tehdy, když není deprivován)
  • Vrozené motivy - instinkty
  • Instinktivní chování je takové, v němž rozhodující úlohu hrají vrozené struktury
  • U jedinců téhož druhu stejné a stálé, skládající se z více či méně komplikovaných činností
  • Slouží cílům, potřebným pro organismus
  • Vrozený biologický proces (impuls či puzení)
  • Získané motivy
  • Naučené odpovědi
  • Motivy se mohou stát i emoce
  • Příjemnost či nepříjemnost a její očekávání mohu subjektivně prožívat jako motiv, ale ne vždy jsme jím vedeni
  • Emoce jsou ale většinou pouze doprovodnými jevy aktivity, která je motivována jinak
  • Např. strach
  • Vrozená reakce na ohrožení
  • Naučená reakce na původně neohrožující situace (může být anticipován)
  • Výrost, J. (Ed.). (2008). Sociální psychologie-2., přepracované a rozšířené vydání. Grada Publishing as.
  • 2,0 2,1 2,2 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.