Konflikty a způsoby jejich řešení: Porovnání verzí
(Stránka vyprázdněna) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | == Vymezení == | ||
| + | Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Dělíme je na: | ||
| + | * '''interpersonální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob | ||
| + | * '''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ | ||
| + | |||
| + | == Dělení konfliktů (K. Lewin) == | ||
| + | *'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel | ||
| + | *'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt | ||
| + | *'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla) | ||
| + | ==Vznik konfliktu (Lurija) == | ||
| + | Je zabráněno odreagování chování. Nedostatek pohotovosti k reakci. Potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů. | ||
| + | |||
| + | == Vývojový účinek konfliktů == | ||
| + | Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. | ||
| + | |||
| + | == Výzkumy konfliktů == | ||
| + | '''Pavlov''' psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu. Docházelo pak zkracováním delší osy elipsy ke stržení jejich nervové soustavy. '''Lurija''' vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení. '''Festinger''' věnoval se konfliktům v myšlení - teorie kognitivní disonance. | ||
| + | |||
| + | == Řešení konfliktů == | ||
| + | Uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince | ||
| + | * '''tvůrčí''' - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle) | ||
| + | * '''obranné''' - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu tu, kterou si člověk zvolil, na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti <br /> | ||
| + | další děění | ||
| + | *'''individualistický styl''' - co nejvíce na sebe orientovaný | ||
| + | *'''soutěživý''' - při řešení jde hlavně o jeho vítězství | ||
| + | *'''rovnostářský''' - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými | ||
| + | *'''korporativní''' - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce<br /> | ||
| + | |||
| + | Mikšík uvádí následující styly: | ||
| + | * '''únikový styl''' - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální | ||
| + | * '''kompetitivní styl''' - sebeprosazení a přitom nekooperativní | ||
| + | * '''přizpůsobivý styl''' - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální aspekty než na věcnou podstatu | ||
| + | * '''kooperativní styl''' - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci | ||
| + | * '''kompromisní styl''' - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany <br /> | ||
| + | |||
| + | Dále se rozlišují 3 způsoby řešení konfliktů: | ||
| + | * '''autoritativní řešení''' - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat | ||
| + | * '''alternativní řešení''' - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší. | ||
| + | * '''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie | ||
| + | :*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním | ||
| + | :* rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu<br /> | ||
| + | na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany | ||
| + | ::* stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení) | ||
| + | ::* vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu | ||
| + | ::* posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne) | ||
| + | ::* prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení) | ||
| + | |||
| + | == Vyjednávání == | ||
| + | o vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody | ||
| + | o k dosažení dohody se používají různé strategie: | ||
| + | změna vlastních zájmů/požadavků | ||
| + | • jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde) | ||
| + | • čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější | ||
| + | změna požadavků druhé strany | ||
| + | • soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky | ||
| + | • nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby | ||
| + | • účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná | ||
| + | vyjednávání založené na zájmech | ||
| + | • je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran | ||
| + | • základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody | ||
| + | • jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody | ||
| + | • při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání | ||
| + | • je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech | ||
| + | o základní taktiky vyjednávání: | ||
| + | Imitace - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavke | ||
| + | Kompenzace - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje | ||
| + | |||
| + | Rozhodování | ||
| + | - volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich usměrnění volním zásahem | ||
| + | o v mnoha lidských činech vůle přítomna není (reflexní, zvykové složky chování) | ||
| + | - předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům | ||
| + | - teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace | ||
| + | - výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince | ||
| + | o může k tomu patřit i hledání kompromisu | ||
| + | - Bayes - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti následků | ||
| + | o již Aristoteles to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip | ||
| + | o Atkinsonova teorie - místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky | ||
| + | o Atkinson i Feather - závislost přitažlivosti cíle na pravděpodobnosti dosažení (vzácnější je žádoucnější) | ||
| + | - James uvádí tzv. rozumové rozhodování jen jako jeden krajní způsob volby | ||
| + | o osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného utváření výsledných rozhodnutí a činů | ||
| + | - Říčan - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí | ||
| + | o je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji mám rád) | ||
| + | o zkresluje | ||
| + | - Tardy - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky | ||
| + | - S. Ach - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního a schizotymního temperamentu | ||
| + | o zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí (rostou spolu) | ||
| + | o schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly | ||
| + | o cyklotymové snazší (splynutí, soulad) | ||
| + | - McDougall - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka” | ||
| + | - Vznikne-li chronický neurotický konflikt, táhne se někdy léta | ||
| + | |||
| + | Fenomén náhradního jednání | ||
| + | - v souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada autorů | ||
| + | - jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení | ||
| + | - obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení než původní cíl | ||
| + | - psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů | ||
| + | o introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění, sublimace… | ||
| + | |||
| + | Konflikt a frustrace | ||
| + | - důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace | ||
| + | - je to psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli | ||
| + | o ohrožení, či oddálení jeho konečného dosažení | ||
| + | - charakter překážky může být: | ||
| + | o vnitřní - pocity viny, stydlivost | ||
| + | o vnější - jednání druhé osoby | ||
| + | - podle K. Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi: | ||
| + | o egoismem a altruismem | ||
| + | o potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění | ||
| + | o teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit | ||
| + | - reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince; může se objevit: | ||
| + | o regrese - návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí | ||
| + | o fixace - stereotypní forma chování redukující úzkost | ||
| + | o růst hladiny motivace | ||
| + | o agrese - nejtypičtější případ | ||
| + | o kompenzace - nalezení náhradního objektu | ||
| + | o bagatelizace -znehodnocování nedosažitelného \"kyselé hrozny\" | ||
| + | o racionalizace - \"logické\" zdůvodnění neúspěchu | ||
| + | o jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti | ||
| + | |||
| + | Interpersonální konflikty | ||
| + | - vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin | ||
| + | - tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu: | ||
| + | o kolize neboli střet rolí | ||
| + | o neslučitelnost rolí | ||
| + | o zmatenost, konfuze rolí | ||
| + | - řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je: | ||
| + | o soupeření (kompetice) | ||
| + | o spolupráce (kooperace) | ||
| + | - řešení konfliktů spočívá v: | ||
| + | o komunikaci | ||
| + | o diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí | ||
| + | o hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo, nebo zprostředkovaně | ||
| + | - rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu | ||
| + | - obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ | ||
| + | - fáze rozhodovacího procesu: | ||
| + | o vznik situace s alternativními možnostmi | ||
| + | o vznik úzkosti | ||
| + | o kognitivně emotivní zpracování alternativ | ||
| + | o výběr jedné z nich | ||
| + | o po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci vybrané alternativy | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
Verze z 16. 11. 2017, 19:45
Obsah
Vymezení
Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Dělíme je na:
- interpersonální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob
- intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ
Dělení konfliktů (K. Lewin)
- apetence apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel
- averze apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
- averze averze výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)
Vznik konfliktu (Lurija)
Je zabráněno odreagování chování. Nedostatek pohotovosti k reakci. Potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů.
Vývojový účinek konfliktů
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.
Výzkumy konfliktů
Pavlov psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu. Docházelo pak zkracováním delší osy elipsy ke stržení jejich nervové soustavy. Lurija vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení. Festinger věnoval se konfliktům v myšlení - teorie kognitivní disonance.
Řešení konfliktů
Uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince
- tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
- obranné - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu tu, kterou si člověk zvolil, na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti
další děění
- individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
- soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
- rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
- korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce
Mikšík uvádí následující styly:
- únikový styl - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální
- kompetitivní styl - sebeprosazení a přitom nekooperativní
- přizpůsobivý styl - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální aspekty než na věcnou podstatu
- kooperativní styl - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci
- kompromisní styl - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany
Dále se rozlišují 3 způsoby řešení konfliktů:
- autoritativní řešení - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat
- alternativní řešení - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.
- intervence třetí strany - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie
- procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním
- rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany
- stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)
- vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu
- posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)
- prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)
Vyjednávání
o vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody o k dosažení dohody se používají různé strategie: změna vlastních zájmů/požadavků • jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde) • čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější změna požadavků druhé strany • soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky • nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby • účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná vyjednávání založené na zájmech • je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran • základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody • jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody • při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání • je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech o základní taktiky vyjednávání: Imitace - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavke Kompenzace - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje
Rozhodování - volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich usměrnění volním zásahem o v mnoha lidských činech vůle přítomna není (reflexní, zvykové složky chování) - předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům - teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace - výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince o může k tomu patřit i hledání kompromisu - Bayes - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti následků o již Aristoteles to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip o Atkinsonova teorie - místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky o Atkinson i Feather - závislost přitažlivosti cíle na pravděpodobnosti dosažení (vzácnější je žádoucnější) - James uvádí tzv. rozumové rozhodování jen jako jeden krajní způsob volby o osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného utváření výsledných rozhodnutí a činů - Říčan - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí o je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji mám rád) o zkresluje - Tardy - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky - S. Ach - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního a schizotymního temperamentu o zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí (rostou spolu) o schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly o cyklotymové snazší (splynutí, soulad) - McDougall - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka” - Vznikne-li chronický neurotický konflikt, táhne se někdy léta
Fenomén náhradního jednání - v souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada autorů - jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení - obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení než původní cíl - psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů o introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění, sublimace…
Konflikt a frustrace - důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace - je to psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli o ohrožení, či oddálení jeho konečného dosažení - charakter překážky může být: o vnitřní - pocity viny, stydlivost o vnější - jednání druhé osoby - podle K. Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi: o egoismem a altruismem o potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění o teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit - reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince; může se objevit: o regrese - návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí o fixace - stereotypní forma chování redukující úzkost o růst hladiny motivace o agrese - nejtypičtější případ o kompenzace - nalezení náhradního objektu o bagatelizace -znehodnocování nedosažitelného \"kyselé hrozny\" o racionalizace - \"logické\" zdůvodnění neúspěchu o jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti
Interpersonální konflikty - vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin - tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu: o kolize neboli střet rolí o neslučitelnost rolí o zmatenost, konfuze rolí - řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je: o soupeření (kompetice) o spolupráce (kooperace) - řešení konfliktů spočívá v: o komunikaci o diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí o hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo, nebo zprostředkovaně - rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu - obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ - fáze rozhodovacího procesu: o vznik situace s alternativními možnostmi o vznik úzkosti o kognitivně emotivní zpracování alternativ o výběr jedné z nich o po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci vybrané alternativy