Hyperkinetické poruchy: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 116: | Řádek 116: | ||
===Reference=== | ===Reference=== | ||
− | + | <references /> | |
===Literatura=== | ===Literatura=== | ||
DSM – 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál duševních poruch''. Praha: Testcentrum. | DSM – 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál duševních poruch''. Praha: Testcentrum. |
Verze z 19. 4. 2020, 17:50
Hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti jsou skupinou duševních onemocnění, které jsou zaneseny v 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) pod kódem F90[1]:
- F90.0: Porucha aktivity a pozornosti.
- F90.1: Hyperkinetická porucha chování.
- F90.8: Jiné hyperkinetické poruchy.
- F90.9: Hyperkinetická porucha nespecifická.
V 5. revizi Diagnostického a statistickém manuálu mentálních poruch (DSM-5) je ekvivalentem k výše uvedeným poruchám Porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder, ADHD), řazená do skupiny neurovývojových poruch[2].
Obsah
Charakteristiky hyperkinetických poruch a poruch pozornosti
Jedná se o skupin poruch, která je charakterizovaná vývojově časným nástupem. K jejich rozpoznání dochází zpravidla do 5 let věku dítěte (do 12 let dle DSM-V). Vyskytují se ve více než jednom specifickém prostředí (např. ve škole, v rodině aj.). Hyperkinetické poruchy postihují častěji chlapce než dívky (v poměru 3-4:1). Mezi typické projevy patří:
- Nedostatečná vytrvalost v činnostech, které vyžadují poznávací schopnosti.
- Tendence přebíhat od jedné činnosti k druhé, aniž by došlo k jejich dokončení.
- Dezorganizovaná, špatně regulovaná a nadměrná aktivita.
- Častá neukázněnost a impulzivita, náchylnost k úrazům.
- Konflikty způsobené problémy s dodržováním pravidel a disciplíny.
- Slabá sociální desinhibice ve vztahu k dospělým lidem.
- Doprovodné obtíže v motorické a řečové oblasti.
- Možný rozvoj sekundárních problémů v podobě disociálního chování, nízkého sebehodnocení, poruch nálad a chování.
DSM-5 uvádí 3 základní diagnostická kritéria, na jejichž podkladě je možné rozhodnout o typu poruchy:
- Nepozornost
- Problémy s vnímáním podstatných informací, chyby z nepozornosti.
- Zdá se, že dítě neposlouchá, když se na něj hovoří.
- Nepostupuje podle pokynů, nedaří se mu dokončovat započatou práci.
- Problémy se zorganizováním úkolů a činností.
- Vyhýbá se úkolům a činnostem, které vyžadují soustředěné duševní úsilí.
- Ztrácení věcí.
- Snadné vyrušení vnějšími podněty.
- Zapomínání.
- Hyperaktivita
- Bezděčné pohyby rukou a nohou, neklid při sezení.
- Při aktivitách, při kterých by se mělo sedět, vstává ze židle.
- Má potíže tiše sedět, hrát si nebo dělat v klidu něco jiného samostatně.
- Často bývá „na pochodu“.
- Nepřiměřená upovídanost.
- Impulzivita
- Vyhrknutí odpovědi, než zazní celá otázka.
- Problém s vyčkáním, než na něj přijde řada.
- Často přerušuje ostatní, plete se do hovory, narušuje hru.
DSM-V uvádí, že pokud jsou po dobu cca 6 měsíců naplněna všechny tři výše uvedené kritéria, jedná se o smíšený typ ADHD (asi 50 % všech diagnostikovaných).
Při dominanci nepozornosti hovoříme o poruše pozornosti bez hyperaktivity (Attention Deficit Disorder, ADD, F90.0), jedná se o cca 25 – 35 % diagnóz z celkového počtu.
10 – 20 % z celkového počtu diagnóz představuje Porucha s převahou hyperaktivity a impulzivity (F90.1).
DSM-V rozlišuje také ADHD v částečné remisi. Tato diagnóza je vyslovena ve chvíli, kdy výše uvedená kritéria byla v minulosti naplněna, ale v uplynulých 6-ti měsících se projevují méně, ačkoliv stále do určité míry narušují fungování.
Celková prevalence v dětské populaci dosahuje 3 – 10 %, v dospělé 1 – 8 %.
Rizikové a prognostické faktory:
- Nízká porodní váha.
- Kouření u matky.
- Infekce prenatální či raně postnatální.
- Zneužívání a zanedbávání dítěte.
- Přítomnost ADHD u blízkých biologických příbuzných.
Vývoj a průběh, sekundární obtíže a komorbidity[2]
Mnoho rodičů si ukazatelů vypovídajících pro ADHD začíná poprvé všímat v batolecím věku dítěte. V předškolním věku se stává nejvíce nápadnou hyperaktivita.
ADHD je nejčastěji spolehlivě rozpoznáno na 1. stupni ZŠ, kdy se stává nápadně rušivou nepozornost dítěte.
Relativně stabilní je porucha v rané adolescenci, u některých jedinců komplikovaná rozvojem antisociálního chování. V adolescenci se může projevovat mj. zvýšenou nervozitou, rozechvělostí, nedočkavostí a netrpělivostí.
U dítěte s hyperkinetickou poruchou se mohou sekundárně rozvíjet jiné duševní poruchy v reakci na problematické vztahy v rodině, s vrstevníky či autoritami ve škole. Funkčními důsledky ADHD mohou být mj.:
- Horší studijní výsledky, vyšší riziko nezaměstnanosti.
- Sociální vyloučení, rozvoj poruch chování.
- Zvýšené riziko závislosti na návykových látkách.
ADHD se často vyskytuje v komorbiditě s[3]:
- Poruchy chování (až ¼ lidí s diagnózou ADHD).
- Specifické poruchy učení, porucha řeči (častá, nejvíce expresivní).
- Poruchy nálad, úzkostné poruchy.
- Jiné neurovývojové poruchy (porucha autistického spektra, tiky, …).
- Závislosti.
- Psychosomatické poruchy (porucha spánku, enuréza, …).
Diferenciální diagnostika hyperkinetických poruch a poruch pozornosti[2]
Depresivní poruchy: i u depresivní poruchy může být patrný problém se soustředěním, ten je ale omezen na trvání depresivní fáze, není průběžně stabilní jako u hyperkinetické poruchy.
Úzkostné poruchy: může se vyskytovat nepozornost, která je nicméně důsledkem přetrvávajících obav a ruminací.
Jiné neurovývojové poruchy: i u jiných neurovývojových poruch se můžeme setkat s motorickým neklidem. Je nutné rozlišit hyperkinetický variabilní neklid od repetitivních pohybových stereotypií typických pro některé pervazivní vývojové poruchy. Stejně jako u poruch autistického spektra může docházet u dětí s ADHD k epizodám výbuchů vzteku – je nutné si všímat primárně kvality a důvodu vzteku.
Poruchy osobnosti: diagnóza poruchy osobnosti vyžaduje pečlivou anamnézu a dlouhodobé sledování pacienta / klienta.
Farmaka vyvolávající příznaky ADHD: některé léky mohou přechodně u podání dětem vyvolávat hyperaktivitu a impulzivitu (např. bronchodilatancia, neuroleptika ad.)
Psychotická porucha: jestliže se vyskytuje hyperaktivita a impulzivita ve spojitosti s psychotickou epizodou, ADHD nediagnostikujeme.
Léčba[4]
Pro tlumení a kompenzaci hyperkinetických poruch slouží primárně farmakoterapie, eventuálně podpůrná psychoterapie. Nedílnou složkou je podpora v sociálním prostředí (asistent pedagoga, vyhledávání silných stránek dítěte, nepřehlcování podněty, …).
Farmaka slouží především k tlumení impulzivních a hyperaktivních symptomů:
· Stimulancia: Ritalin, Concerta, Strattera.
· Neuroleptika: Risperidon.
· Nootropika: Nootropil, Encephabol.
Psychoterapie pomáhá budovat adaptivní návyky, rozvíjet náhled dítěte, případně umožňuje pracovat s rodinným systémem. Jako efektivní se jeví především KBT.
Externí zdroj
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.
Odkazy
Reference
- ↑ Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 DSM - 5 (2015). Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Praha: Testcentrum.
- ↑ Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.
- ↑ Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J, Malá, E. a kol. (2000). Dětská a dorostová psychiatrie. Praha: Portál.
Literatura
DSM – 5 (2015). Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Praha: Testcentrum.
Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10.
Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J., Malá, E. a kol. (2000). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál.
Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.