Specifické poruchy učení: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | '''Specifické poruchy učení''' (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují '''obtíže s učením a používáním školních dovedností'''. V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí nalezneme tyto diagnózy pod označením „'''Specifické vývojové poruchy školních dovedností'''“ ('''F81'''). 5. revize Diagnostického a statistiku manuálu mentálních poruch uvádí diagnózu „'''Specifická porucha učení'''“, kterou řadí mezi '''neurovývojové poruchy'''<ref>DSM - 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch''. Praha: Testcentrum.</ref>. | + | '''Specifické poruchy učení''' (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují '''obtíže s učením a používáním školních dovedností'''. V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí nalezneme tyto diagnózy pod označením „'''Specifické vývojové poruchy školních dovedností'''“ ('''F81'''). 5. revize Diagnostického a statistiku manuálu mentálních poruch uvádí diagnózu „'''Specifická porucha učení'''“, kterou řadí mezi '''neurovývojové poruchy'''<ref name=":1">DSM - 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch''. Praha: Testcentrum.</ref>. |
MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč: | MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč: | ||
Řádek 17: | Řádek 17: | ||
Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také '''genetické faktory''', např. častý familiární výskyt těchto poruch. | Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také '''genetické faktory''', např. častý familiární výskyt těchto poruch. | ||
− | == Komorbidity SPU == | + | ==Komorbidity SPU== |
− | < | + | SPU se běžně vyskytuje společně s některou z dalších neurovývojových poruch, jak jsou uvedeny v DSM-5 (PAS, [[Hyperkinetické poruchy|ADHD]], porucha komunikace, ...)<ref name=":1" />. Nejčastější je komorbidita specifické poruchy učení a některé [[Hyperkinetické poruchy|hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti]] (ADHD) - cca 20 - 25 % dětí s SPU má zároveň hyperkinetickou poruchu<ref name=":0" />. Komorbidní výskyt s jinou neurovývojovou poruchou je podmíněn totožnou biologickou a genetickou etiologií těchto poruch ve vývoji jedince. |
− | == Externí zdroj == | + | Spíše sekundárně a na podkladě přítomnosti deficitu, který dítěti s SPU (a případně jinou komorbidní neurovývojovou poruchou) znesnadňuje adaptaci ve školním prostředí a sociálním prostředí obecně, se mohou rozvíjet jiné psychické poruchy, mj. úzkosti, deprese a jiné<ref name=":0" />.<br /> |
+ | |||
+ | ==Externí zdroj== | ||
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK. | Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK. | ||
− | == Odkazy == | + | ==Odkazy== |
− | === Reference === | + | ===Reference=== |
<references /> | <references /> | ||
− | === Literatura === | + | ===Literatura=== |
DSM – 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál duševních poruch''. Praha: Testcentrum. | DSM – 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál duševních poruch''. Praha: Testcentrum. | ||
Verze z 23. 4. 2020, 17:23
Specifické poruchy učení (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují obtíže s učením a používáním školních dovedností. V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí nalezneme tyto diagnózy pod označením „Specifické vývojové poruchy školních dovedností“ (F81). 5. revize Diagnostického a statistiku manuálu mentálních poruch uvádí diagnózu „Specifická porucha učení“, kterou řadí mezi neurovývojové poruchy[1].
MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč:
- F81.0: Specifická porucha čtení (dyslexie)
- F81.1: Specifická porucha psaní a výslovnosti (dysgrafie).
- F81.2: Specifická porucha počítání (dyskalkulie).
- F81.3: Smíšená porucha školních dovedností - porucha kombinující v diagnostikovatelné míře více projevů jiných specifických poruch učení.
- F81.8: Jiná vývojová porucha školních dovedností.
- F81.9: Vývojová porucha školních dovedností nespecifická.
Výskyt specifických poruch učení je obtížně určitelný zejména pro vysokou variabilitu klinických a diagnostických znaků (např. závažnost poruchy). Různé studie uvádí prevalenci těchto poruch v dětské populaci v rozmezí 2 - 20 %. Významně častěji se také vyskytují u chlapců než u dívek (v poměru 3-5:1)[2].
Etiologie SPU
Stejně jako u ostatních neurovývojových poruch předpokládáme u etiologie SPU především biologické faktory[2]. Známá je celá řada okolností dětského vývoje, které by mohly mít vliv na neurologické nálezy (problémy v těhotenství, porod, raný postnatální vývoj, …). Problémem zůstává fakt, že není jasná validní souvislost mezi závažností nálezu (např. perinatálního poškození) a mírou závažnosti klinického obrazu SPU.
Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také genetické faktory, např. častý familiární výskyt těchto poruch.
Komorbidity SPU
SPU se běžně vyskytuje společně s některou z dalších neurovývojových poruch, jak jsou uvedeny v DSM-5 (PAS, ADHD, porucha komunikace, ...)[1]. Nejčastější je komorbidita specifické poruchy učení a některé hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti (ADHD) - cca 20 - 25 % dětí s SPU má zároveň hyperkinetickou poruchu[2]. Komorbidní výskyt s jinou neurovývojovou poruchou je podmíněn totožnou biologickou a genetickou etiologií těchto poruch ve vývoji jedince.
Spíše sekundárně a na podkladě přítomnosti deficitu, který dítěti s SPU (a případně jinou komorbidní neurovývojovou poruchou) znesnadňuje adaptaci ve školním prostředí a sociálním prostředí obecně, se mohou rozvíjet jiné psychické poruchy, mj. úzkosti, deprese a jiné[2].
Externí zdroj
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.
Odkazy
Reference
Literatura
DSM – 5 (2015). Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Praha: Testcentrum.
Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10.
Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J., Malá, E. a kol. (2000). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál.
Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.