Specifické poruchy učení: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 53: | Řádek 53: | ||
**Oslabení sluchové percepce: Dítě zná dobře smysl slov, ale nedovede je rozlišit na skladebné prvky - slabiky a hlásky - a opět je pohotově složit. Při čtení i psaní (v případě příbuzné dysgrafie) slova komolí, zejména dlouhá a se souhláskovými skupinami. | **Oslabení sluchové percepce: Dítě zná dobře smysl slov, ale nedovede je rozlišit na skladebné prvky - slabiky a hlásky - a opět je pohotově složit. Při čtení i psaní (v případě příbuzné dysgrafie) slova komolí, zejména dlouhá a se souhláskovými skupinami. | ||
**Oslabení zrakové percepce: Při čtení i psaní dochází k záměnám písmen tvarově podobných (b-d-p, m-n, ...). | **Oslabení zrakové percepce: Při čtení i psaní dochází k záměnám písmen tvarově podobných (b-d-p, m-n, ...). | ||
− | *'''Dyslexie s převahou motorických obtíží''': narušení plynulosti jemné motoriky očí, jazyka a ruky (v případě blízké dysgrafie / dysortografie). Projevuje se artikulační neobratností při čtení zejména delších slov nebo složenin více slov ("paroplavba"). | + | *'''Dyslexie s převahou motorických obtíží''': narušení plynulosti jemné motoriky očí, jazyka a ruky (v případě blízké dysgrafie / dysortografie). Projevuje se artikulační neobratností při čtení zejména delších slov nebo složenin více slov ("paroplavba"). |
*'''Dyslexie na podkladě integračních obtíží''': výše zmíněné funkce se při klinickém vyšetření izolovaně jeví ve vývojové normě, špatná je ale jejich integrace, plynulé převádění dat z jedné smyslové modality do druhé. V klinickém obraze je čtení i psaní bez výrazných specifických chyb, ale celý proces je nápadně zdlouhavý, těžkopádný, jaksi primitivní. | *'''Dyslexie na podkladě integračních obtíží''': výše zmíněné funkce se při klinickém vyšetření izolovaně jeví ve vývojové normě, špatná je ale jejich integrace, plynulé převádění dat z jedné smyslové modality do druhé. V klinickém obraze je čtení i psaní bez výrazných specifických chyb, ale celý proces je nápadně zdlouhavý, těžkopádný, jaksi primitivní. | ||
*'''Dyslexie komorbidní s poruchou dynamiky základních psychických procesů''': vyskytující se u dětí hyperaktivních nebo hypoaktivních. | *'''Dyslexie komorbidní s poruchou dynamiky základních psychických procesů''': vyskytující se u dětí hyperaktivních nebo hypoaktivních. | ||
− | ** | + | **Dyslexie u hyperaktivního dítěte: čtení je zbrklé, povrchní, stejně tak psaní (při příbuzné dysgrafii). Dítě dělá řadu chyb z nepozornosti. |
+ | **Dyslexie u hypoaktivního dítěte: bradypsychismus způsobuje celkovou pomalost a utlumenost dítěte, které nestíhá vykonat požadovaný úkol - přečíst / napsat požadovaný text. Selhává proto zejména v časově náročných úkolech jako jsou testy nebo diktáty. | ||
+ | |||
+ | === 2. Specifická porucha psaní (F81.1) === | ||
+ | |||
<br /> | <br /> |
Verze z 23. 4. 2020, 18:02
Specifické poruchy učení (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují obtíže s učením a používáním školních dovedností. V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí nalezneme tyto diagnózy pod označením „Specifické vývojové poruchy školních dovedností“ (F81). 5. revize Diagnostického a statistiku manuálu mentálních poruch uvádí diagnózu „Specifická porucha učení“, kterou řadí mezi neurovývojové poruchy[1].
MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč:
- F81.0: Specifická porucha čtení (dyslexie)
- F81.1: Specifická porucha psaní a výslovnosti (dysgrafie).
- F81.2: Specifická porucha počítání (dyskalkulie).
- F81.3: Smíšená porucha školních dovedností - porucha kombinující v diagnostikovatelné míře více projevů jiných specifických poruch učení.
- F81.8: Jiná vývojová porucha školních dovedností.
- F81.9: Vývojová porucha školních dovedností nespecifická.
Výskyt specifických poruch učení je obtížně určitelný zejména pro vysokou variabilitu klinických a diagnostických znaků (např. závažnost poruchy). Různé studie uvádí prevalenci těchto poruch v dětské populaci v rozmezí 2 - 20 %. Významně častěji se také vyskytují u chlapců než u dívek (v poměru 3-5:1)[2].
Obsah
Etiologie SPU
Stejně jako u ostatních neurovývojových poruch předpokládáme u etiologie SPU především biologické faktory[2]. Známá je celá řada okolností dětského vývoje, které by mohly mít vliv na neurologické nálezy (problémy v těhotenství, porod, raný postnatální vývoj, …). Problémem zůstává fakt, že není jasná validní souvislost mezi závažností nálezu (např. perinatálního poškození) a mírou závažnosti klinického obrazu SPU.
Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také genetické faktory, např. častý familiární výskyt těchto poruch.
Komorbidity SPU
SPU se běžně vyskytuje společně s některou z dalších neurovývojových poruch, jak jsou uvedeny v DSM-5 (PAS, ADHD, porucha komunikace, ...)[1]. Nejčastější je komorbidita specifické poruchy učení a některé hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti (ADHD) - cca 20 - 25 % dětí s SPU má zároveň hyperkinetickou poruchu[2]. Komorbidní výskyt s jinou neurovývojovou poruchou je podmíněn totožnou biologickou a genetickou etiologií těchto poruch ve vývoji jedince.
Spíše sekundárně a na podkladě přítomnosti deficitu, který dítěti s SPU (a případně jinou komorbidní neurovývojovou poruchou) znesnadňuje adaptaci ve školním prostředí a sociálním prostředí obecně, se mohou rozvíjet jiné psychické poruchy, mj. úzkosti, deprese a jiné[2].
Rozpoznání, vývoj a průběh SPU
Začátek, rozpoznání a diagnostika SPU většinou probíhá na prvním stupni ZŠ, kde souvisí s problémy v osvojování základních školních dovednosti - čtení, psaní a počítání. Potíže se mohou objevovat také v chování (např. odmítání se učit, opoziční chování). Již v předškolním období je možné ale pozorovat určité náznaky budoucích obtíží. Může mezi ně patřit řečový deficit, obtíže s jednoduchými počty, nápadnosti v jemné motorice, která vývojově zaostává za očekávanou normou[1].
S přihlédnutím k závažnosti SPU dochází k proměnám obtíží. Menší děti mají problémy spíše s porozuměním základům řeči a počítání (fonémy, jednoduché matematické operace, významy slov a jejich hláskování), v adolescenci bývá nejvýraznějším problémem tempo zpracování předkládaných podnětů.
SPU je celoživotní záležitostí s variabilními proměnami příznaků. Záleží na závažnosti poruchy, (ne)přítomnosti komorbidit a případných podpůrných intervencí. I přesto není nezvyklé, že problémy s plynulostí čtení, písemným projevem a početními dovednostmi v určité míře přetrvávají do dospělosti.
Klinický obraz SPU
DSM-5 vedle diagnostikování konkrétní poruchy stanovuje také určení aktuální závažnosti zjištěných obtíží[1]:
- SPU mírná: obtíže s učením jsou přítomné, ale mírné, jedinec je dokáže kompenzovat a dobře prospívat, když je mu poskytnut dostatek prostoru a podpora, zejména během školní docházky.
- SPU středně těžká: výrazné obtíže s učením v jedné nebo více oblastech tak, že je nepravděpodobné, že by jedinec zvládl školní docházku bez občasné intenzivní a specializované pomoci ve výuce.
- SPU těžká: je postiženo několik oblastí učení, jedinec se neobejde bez trvalé intenzivní a specializované podpory. I s optimálním zázemím a podporou ale nemusí všechny činnosti beze zbytku zvládat.
1. Specifická porucha čtení (F81.0)
Porucha běžně označovaná jako dyslexie. Dominantním rysem této poruchy je specifické a výrazné narušení vývoje dovednosti ve čtené, které nelze přičítat mentálnímu věku, problémům zrakové ostrosti nebo neadekvátnímu způsobu vyučování[2]. Nejčastěji se projevují v důsledku požadavků školního vyučování.
V raných stadiích učení může mít dítě s dyslexií problém s osvojením abecedy, používáním správných označení písmen, analyzováním nebo kategorizováním zvuků. V pozdějším věku se vyskytují chyby při hlasitém čtení, jako např.:
- Vynechávání, nahrazování nebo přidávání slov / jejich částí v textu.
- Pomalé čtení, dlouhé pomlky, ztrácení se v textu, nepřesné slovní obraty.
Porucha se v průběhu času spíše lepší, vhodné podpůrné intervence tento proces urychlují. Reziduální potíže ale mohou přetrvávat do dospělosti.
Dyslexie se málokdy vyskytuje izolovaně, nejčastěji v kombinaci s poruchou psaní (dysgrafie) či pravopisu (dysortografie).
Kvalitativní analýzou můžeme rozpoznat několik typů dyslexie[3]:
- Dyslexie na podkladě percepčních deficitů: charakteristické oslabení dítěte v oblasti sluchové či zrakové percepce.
- Oslabení sluchové percepce: Dítě zná dobře smysl slov, ale nedovede je rozlišit na skladebné prvky - slabiky a hlásky - a opět je pohotově složit. Při čtení i psaní (v případě příbuzné dysgrafie) slova komolí, zejména dlouhá a se souhláskovými skupinami.
- Oslabení zrakové percepce: Při čtení i psaní dochází k záměnám písmen tvarově podobných (b-d-p, m-n, ...).
- Dyslexie s převahou motorických obtíží: narušení plynulosti jemné motoriky očí, jazyka a ruky (v případě blízké dysgrafie / dysortografie). Projevuje se artikulační neobratností při čtení zejména delších slov nebo složenin více slov ("paroplavba").
- Dyslexie na podkladě integračních obtíží: výše zmíněné funkce se při klinickém vyšetření izolovaně jeví ve vývojové normě, špatná je ale jejich integrace, plynulé převádění dat z jedné smyslové modality do druhé. V klinickém obraze je čtení i psaní bez výrazných specifických chyb, ale celý proces je nápadně zdlouhavý, těžkopádný, jaksi primitivní.
- Dyslexie komorbidní s poruchou dynamiky základních psychických procesů: vyskytující se u dětí hyperaktivních nebo hypoaktivních.
- Dyslexie u hyperaktivního dítěte: čtení je zbrklé, povrchní, stejně tak psaní (při příbuzné dysgrafii). Dítě dělá řadu chyb z nepozornosti.
- Dyslexie u hypoaktivního dítěte: bradypsychismus způsobuje celkovou pomalost a utlumenost dítěte, které nestíhá vykonat požadovaný úkol - přečíst / napsat požadovaný text. Selhává proto zejména v časově náročných úkolech jako jsou testy nebo diktáty.
2. Specifická porucha psaní (F81.1)
Externí zdroj
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 DSM - 5 (2015). Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch. Praha: Testcentrum.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 Hort, V., Hrdlička, M., Kocourková, J., Malá, E. a kol. (2000). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál.
- ↑ Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (2006). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.
Literatura
DSM – 5 (2015). Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Praha: Testcentrum.
Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10.
Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J., Malá, E. a kol. (2000). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál.
Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.