Atribuce

ATRIBUCE

Atribuce, nebo také kauzální atribuce, je sociálně-psychologický pojem. Je to proces přisuzování jedné či více příčin vlastnímu chování a chování jiných lidí. Jako speciální případ atribuce je někdy vydělována sebepercepce (Bem, 1967). Atribuci jako způsob subjektivního vytváření spojitostí mezi příčinou a následkem chování popisuje teorie sociální atribuce.

Proces atribuce

Atribuci předcházejí dva kroky: percepce činu a hodnocení záměru činu. Pozornost pozorovatele při percepci činu je ovlivněna motivačními, kognitivními a podnětovými faktory. Atribuce samotná je kognitivní proces založený na myšlenkových zkratkách a neúplných informacích a je silně ovlivněna předpojatostí pozorovatele (Monson & Snyder, 1977, Hansen, 1980). Proces probíhá jinak u cizího pozorovatele, kde je atribuce ovlivněna zejména informovaností pozorovatele a očekávaností chování aktéra, a jinak při atribuci známého pozorovatele a při sebepercepci, kde atribuující osoba rozlišuje především mezi pozitivním a negativním chováním.

Funkce atribuce

Atribuce umožňuje lidem pochopit příčiny vnitřních i vnějších událostí a pochopení těchto příčin jim umožňuje se lépe adaptovat (Heider, 1958, Kelley, 1967, Weiner, 1985).

Dimenze atribuce

Atribuce může být klasifikována v několika dimenzích:

• místo kauzality (kontroly) – poprvé rozdělil atribuci podle této dimenze Fritz Heider (1958)
  • vnitřní místo kontroly

Lidé s vnitřním místem kontroly mají tendenci dlouhodobě vytvářet dispoziční (osobnostní) atribuce, kdy pozorovatel přisuzuje chování osobnosti aktéra. Dispoziční atribuce zahrnuje dvě složky: motivy a schopnosti (Fritz Heider, 1958).

• • vnější místo kontroly

Lidé s vnějším místem kontroly mají tendenci dlouhodobě vytvářet situační (environmentální) atribuce, kdy pozorovatel přisuzuje chování vnějším okolnostem.

• stabilita
  • stabilní faktory

Pozorovatel hodnotní příčinu jako stabilní, pokud je ji obtížné (až nemožné) změnit, např.: inteligence, zákony.

• • nestabilní faktory

Pozorovatel hodnotí příčinu jako nestabilní, pokud se dá relativně snadno změnit (ovlivnit), např.: úsilí.

• záměrnost

• kontrolovatelnost