John Dewey

John Dewey byl americkým představitelem pragmatismu, který se věnoval filozofii, pedagogice, psychologii, antropologii, gnozeologii, estetice a logice. Přisuzuje se mu kopernikánský obrat v pedagogice. Podle článku 100 nejvlivnějších psychologů 20. st. je 93. nejcitovanějším psychologem 20. století

Život

• Narozen 20. října 1859 v Burlingtonu
• Magisterské studium filozofie na univerzitě Jonse Hopkinse - vyučoval ho Charles Sanders Peirce, seznámil se zde s dílem Williama Jamese - ovlivnění pragmatismem.
• 1894 profesura na katedře filozofie, psychologie a výchovy na Chicagské univerzitě - tam založil laboratorní ústav, ve kterém ověřoval své metody výchovy a vzdělávání.
  • V ústavu byly děti od 4 do 14 let.
  • Vyučování bylo vedeno k živé spolupráci a vzájemné pomoci
• Během doby působení v Chicagu napsal velmi významný článek My Pedagogic Creed (Pedagogické krédo) a knihu The school and Society (Škola a společnost).
• 1904 začal učit na Kolumbijské univerzitě a tím vznikla 2 hlavní centra pragmatismu. Zde sepsal jeho nejvýznamnější dílo Democracy and Education (Demokracie a výchova).
• 1930 odešel do důchodu, ale nadále publikoval a v 87 letech se podruhé oženil. Vychoval 6 dětí a 1 adaptoval.
• Časté cesty do zahraničí - jeho myšlenky se rozšířily po celém světě
• 3 roky pobýval v Číně
• Velký zájem vzbudil v Sovětském svazu, kde vznikl projekt školy kompletně postavený na základě Deweyho myšlenek. Sám Dewey však uznal, že realizace jeho myšlenek v absolutní míře musí nutně ztroskotat.
• Zemřel 1952 v New Yorku ve věku 93 let na náhlý zápal plic.

Deweyho filozofie

• Deweyho pragmatismus je často označován instrumentalismem.
• Důležitá je aplikace poznatků do života.
• Prvotním úkolem filozofie je vyřešit rozpory mezi vědu a hodnotami (do kterých patří i politika, estetika a etika), které vznikly rozdělením filozofického zkoumání a praktické činnosti.
  • Proto vytvořil teorii zkoumání, která vychází z praktické činnosti.
• Kritika pasivního poznávání světa - nutnost aktivního experimentování a zasahování do poznávání
  • Popisuje 2 hlavní procesy nutné pro poznání:

1. fyzické materiální činnosti - jedinec mění objektivní svět
2. ideální poznávací činnost- jedince poznává různé vlastnosti jevů a předmětů

Koncept reflexního oblouku v psychologii

• Inspirace W. Jamesem
• Tvrdil, že obranná reflexní reakce (dítě vidí svíčku, dotkne se, popálí se, ucukne) není jen automatická odpověď na bolest.
• Pohybová reakce na podnět je součást přizpůsobování se sociálnímu okolí a dítě vnímá svíčku, bolest i svou reakce, čímž získává životní zkušenosti.

Teorie zkoumání

• Lidská komunikační schopnost umožnuje odvozování.
• V situaci, při které dochází k transakci mezi organismem a prostředím, ve kterém se právě nacházíme, probíhá proces zkoumání a odvozovací návyky nás poté vedou k lepšímu chápání neurčité situace více určitěji (např. jsme schopni odvodit, že situace je nebezpečná a na základě toho rozhodnout, že musíme prchnout, či jednat)
• Výsledkem našeho úspěšného zkoumání je poté vědění. Veškeré vědění, které získáváme slouží jako nástroje ze kterých vybíráme ty které momentálně potřebujeme k řešení nového problému. Tímto procesem vznikají nové a nové zkušenosti, které ovlivňují zkušenosti následující.

Vzdělání a výchova

• Konec 19. století - rozvíjení pedagogického myšlení v USA.
• Základem pragmatická filozofie, proto je pedagogický proud nazýván pragmatickou pedagogikou (někdy instrumentalismem).
• John Dewey je považován za zakladatele pragmatické pedagogiky.
• Své filozofické poznatky aplikoval do výchovy a založil laboratorní školu v Chicagu.

Pedagogické krédo

• Sepsal v době působení v Chicagu
• Základní myšlenky jeho teorie
  • Velký důraz na spolupůsobení psychologické a sociologické stránky výchovy. Vychovatel se musí zajímat o dítě, o jeho zvyky, schopnosti, zájmy a individuální potřeby, ale vše musí interpretovat v sociálním kontextu.
  • Výchova by měla být život, nikoli příprava na něj. Škola by měla by fungovat na základě situací z reálného života probíhající mimo školu a naučit žáky rozumě žít. Měla by navazovat na výchovu doma, v okolí, či na hřišti. Učitel nemá žákům přesně určovat ideje, zvyky, má pouze správně vybírat podněty ovlivňující dítě a pomáhat mu správně na ně reagovat. Zkouška by pak měla testovat, jestli je dítě schopné sociálního života a ukazuje na jakém místě se dítě muže plně realizovat a bude nejvíce.
  • Každý předmět ve škole by měl být užitečný do sociálního života (např. historie má ukazovat pokrok v sociálním životě a poučení pro děti).
  • Důležité je učení se na základě zkušeností. Dítě získává stále nové a nové zkušenosti a ty si postupně rekonstruuje jednu na základě druhé.
  • Nemůže si být jisti, co bude za několik let, proto nemůžeme dítě připravovat na budoucí dospělost. Hlavním úkolem školy je naučit jedince přizpůsobování se změnám. Výchova musí být v neustálém pohybu ve směru vývoje a musí se přizpůsobovat sociálním vlivům. Proto je výchova označena za proces a nemá žádný cíl.
  • Dewey velice kritizuje pasivní styl výuky, při které dítě pouze naslouchá a absorbuje informace. To je pro dítě nepřirozené. Výuka má probíhat aktivně a na základě zájmů dítěte. Dítě má přirozenou potřebu se učit, protože si to přeje. Učení je tedy efektivní pouze tehdy jeli aktivní zakládající se na vlastní zkušenosti, a pokud může naučenou věc použít ve svých zájmech.

Škola a společnost

• Rozšiřuje jeho hlavní myšlenky z pedagogického kréda, nyní již podložené jeho vlastními zkušenostmi z laboratorní školy.
• Kritika školství postavené na donucovacích metodách
• Výchova nemá mít cíl, je cílem sama o sobě

Princip pedocentrismu

• Koperník převedl astronomické centrum ze Země na slunce - Dewey přenáší hlavní centrum z učitele na dítě.
• Dítě je sluncem kolem kterého se točí výchovné metody. Proto se často pragmatická pedagogika označuje jako kopernikánský obrat v pedagogice.

Learning by doing (učení konáním)

• učení se aktivním zapojením.
• Tuto formu učení už můžeme najít u Komenského, který tvrdil, že to co se má konat, se má učit konáním.
• Dewey pak tuto myšlenku rozšířil i na oblast vědění.
• Kritika této metody: Mnoho vědění je nemožné naučit se konáním, proto se vyloučilo několik oblastí poznání.
• Výchova nemá mít cíl, je cílem sama o sobě.

Demokracie a výchova

• Stěžejní dílo a základním text pragmatické pedagogiky
• Kritika zastaralé neefektivní herbartovské školy.
• Dítě má právo na prožití svého dětství, a proto by se mu mělo umožnit úplné prožívání přítomnosti.
• Chybou školství je neustálé se soustředění na budoucnost a přípravu na dospělost.
• Výchova = neustále předělávání zkušeností bez daného cíle. Jestliže je cíl přesně daný, stává se příkazem a není pro učitele ani žáka výzvou.
• Důležitá kapitola pojednává o zájmu a kázni. Působí spolu (ale zájem je upřednostňován) v dosahování cílů

• Myšlení znamená hledání spojení mezi konáním a důsledky konání
• Dítě má právo na prožití svého dětství, a proto by se mu mělo umožnit úplné prožívání přítomnosti.

• Dewey zde popisuje princip vzrůstu – growth.

Vzrůst

• Počáteční stav je nezralost, kterou Dewey nevidí jako něco záporného, naopak vyjadřuje sílu k schopnosti rozvíjet se.
• Vzrůst je projevem života a protože život splývá s výchovou, pak tedy i vzrůst splývá s výchovou.
• Kvalita školní výchovy se posuzuje na základě toho, jakou vyvolává u žáků chuť po vzrůstu a jak je uspěšná v poskytování takových podmínek, které touhu po vzrůstu převedou na konání.

Odkazy

Klíčová slova

John Dewey, výchova, vzdělání, pragmatická pedagogika