John Dewey

John Dewey byl americkým představitelem pragmatismu, který se věnoval filozofii, pedagogice, psychologii, antropologii, gnozeologii, estetice a logice. Přisuzuje se mu kopernikánský obrat v pedagogice. Podle článku 100 nejvlivnějších psychologů 20. st. je 93. nejcitovanějším psychologem 20. století

Život

• Narozen 20. října 1859 v Burlingtonu.
• Magisterské studium filozofie na univerzitě Johnse Hopkinse - vyučoval ho Charles Sanders Peirce, seznámil se zde s dílem Williama Jamese - ovlivnění pragmatismem.
• 1894 profesura na katedře filozofie, psychologie a výchovy na Chicagské univerzitě - tam založil laboratorní ústav, ve kterém ověřoval své metody výchovy a vzdělávání.
  • V ústavu byly děti od 4 do 14 let.
  • Vyučování bylo vedeno k živé spolupráci a vzájemné pomoci.
• Během doby působení v Chicagu napsal velmi významný článek My Pedagogic Creed (Pedagogické krédo) a knihu The school and Society (Škola a společnost).
• 1904 začal učit na Kolumbijské univerzitě a tím vznikla 2 hlavní centra pragmatismu. Zde sepsal jeho nejvýznamnější dílo Democracy and Education (Demokracie a výchova).
• 1930 odešel do důchodu, ale nadále publikoval a v 87 letech se podruhé oženil. Vychoval šest dětí a jedno adaptoval.
• Časté cesty do zahraničí - jeho myšlenky se rozšířily po celém světě.
• 3 roky pobýval v Číně.
• Velký zájem vzbudil v Sovětském svazu, kde vznikl projekt školy kompletně postavený na základě Deweyho myšlenek. Sám Dewey však uznal, že realizace jeho myšlenek v absolutní míře musí nutně ztroskotat.
• Zemřel 1952 v New Yorku ve věku 93 let na náhlý zápal plic.

Deweyho filozofie

• Deweyho pragmatismus je často označován instrumentalismem.
• Důležitá je aplikace poznatků do života.
• Prvotním úkolem filozofie je vyřešit rozpory mezi vědu a hodnotami (do kterých patří i politika, estetika a etika), které vznikly rozdělením filozofického zkoumání a praktické činnosti.
  • Proto vytvořil teorii zkoumání, která vychází z praktické činnosti.

Teorie zkoumání

• Snaha o vytvoření "logiky vědy" (metoda logického zkoumání) pro všechna odvětví společenského života.
• Člověk se setkává s různými problémovými situacemi v našem, stále se měnícím, světě - z počátku je situace nejasná a až procesem zkoumání, myšlení a za použití předchozích zkušeností se mění v situaci jasnou.
• Pro proces zkoumání je velice důležité aktivní experimentování. Při řešení úkolu experimentujeme, hledáme hypotézy a metodou pokus - omyl přicházíme na myšlenky, názory a pojmy. Tak získáváme zkušenosti a vědomosti, které si ukládáme a vytváříme tak jakousi "skřínku s nástroji" pro další řešení problémů.
• Cílem myšlení není poznání. Myšlení je regulátorem našeho jednání a je hlavním činitelem pro přizpůsobování se změnám v životě a přeměně nejasných situacích v jasné.
• Princip kontinuity - každá nová zkušenost je ovlivněna zkušenostmi předcházejícími
• Lidské poznání není odrazem skutečnosti. Je to způsob jak ovládat přírodu a společnost a jak přežít (inspirace Darwinem)

Koncept reflexního oblouku v psychologii

• Inspirace W. Jamesem a jeho příkladem obranné reflexní reakce v Principech psychologie
  • dítě vidí plamen svíčky, dotkne se, popálí se, ucukne
• Deweyho tvrdí, že chápání této situace pouze jako na automatickou reakci je zjednodušující a poukazuje na další důležité aspekty:
  1. Hodnota plamenu svíčky je jiná před dotekem a po doteku - podnět není neměnný a jasně daný
  2. Obranná reakce na bolestivý podnět je součástí poznávání a přizpůsobování se prostředí ve kterém žijeme
  3. Reflexivní odpověď na podnět přináší novou zkušenost- dítě registruje plamen, svíčku, bolest a reakci těla při doteku - novou zkušenost si odnáší do života

Vzdělání a výchova

• Konec 19. století - rozvíjení pedagogického myšlení v USA
• Poznatky z pragmatické filozofie přenášeny do pedagogiky - proto pragmatická pedagogika
• John Dewey považován za zakladatele pragmatické pedagogiky.
• Své filozofické poznatky aplikoval do výchovy a založil laboratorní školu v Chicagu.

Pedagogické krédo

• Článek sepsaný v době působení na Chicagské univerzitě
• Formuluje základní myšlenky své teorie
  • Velký důraz kladen na spolupůsobení psychologické a sociologické stránky výchovy. Vychovatel se musí zajímat o dítě, o jeho zvyky, schopnosti, zájmy a individuální potřeby, ale vše musí interpretovat v sociálním kontextu.
  • Výchova by měla být život, nikoli příprava na něj. Škola by měla fungovat na základě situací z reálného života probíhajícího mimo školu a naučit žáky rozumě žít. Měla by navazovat na výchovu doma.
  • Učitel nemá žákům přesně určovat ideje, zvyky, má pouze správně vybírat podněty ovlivňující dítě a pomáhat mu správně na ně reagovat.
  • Zkouška by měla testovat, jestli je dítě schopné sociálního života a ukazuje na jakém místě se může plně realizovat.
  • Každý předmět ve škole by měl být užitečný pro sociální život (např. historie má ukazovat pokrok v sociálním životě a poučení z minulosti).
  • Důležité je učení se na základě zkušeností. Dítě si rekonstruuje jednu zkušenost na základě druhé.
  • Nemůžeme si býti jisti, co bude za několik let, proto je nelogické připravovat žáky na jejich dospělost. Hlavním úkolem školy je naučit jedince přizpůsobovat se změnám. Výchova musí být v neustálém pohybu ve směru vývoje a sociálních změn - proto je označena za proces bez cíle.
  • Dewey kritizuje pasivní styl výuky, při které žák pouze naslouchá a absorbuje informace. To je nepřirozené. Výuka má probíhat aktivně a na základě dětských zájmů.
  • Učení je efektivní pouze tehdy jeli aktivní, zakládající se na zkušenostech, a pokud dítě může naučenou věc použít ve svých zájmech.

Škola a společnost

• Dílo rozšiřuje hlavní myšlenky z pedagogického kréda, nyní již podložené jeho vlastními zkušenostmi z laboratorní školy.
• Kritika školství postavené na donucovacích metodách - základ principu pedocentrismu
• Výchova nemá mít cíl, je cílem sama o sobě
• Velký důraz kladen na aktivní činnost a učení se konáním (Learning by doing)

Princip pedocentrismu

• Koperník převedl astronomické centrum ze Země na slunce - Dewey přenáší hlavní centrum z učitele na dítě.
• Dítě je sluncem kolem kterého se točí výchovné metody. Proto se často pragmatická pedagogika označuje jako kopernikánský obrat v pedagogice.

Learning by doing (učení konáním)

• učení se aktivním zapojením.
• Tuto formu učení už můžeme najít u Komenského, který tvrdil, že to co se má konat, se má učit konáním. Dewey pak tuto myšlenku rozšířil i na oblast vědění.
• Kritika této metody: Mnoho vědění je nemožné naučit se konáním, proto se vyloučilo několik oblastí poznání.

Demokracie a výchova

• Stěžejní dílo a základním text pragmatické pedagogiky
• Kritika zastaralé neefektivní herbartovské školy a shrnutí veškerých poznatků o výchově
• Dítě má právo na prožití svého dětství, a proto by se mu mělo umožnit úplné prožívání přítomnosti.
• Chybou školství je neustálé se soustředění na budoucnost a přípravu na dospělost.
• Výchova je neustále předělávání zkušeností bez daného cíle. Jestliže je cíl přesně daný, stává se příkazem a není pro učitele ani žáka výzvou.
• Důležitá kapitola pojednává o zájmu a kázni. Působí spolu (ale zájem je upřednostňován) v dosahování cílů.

• Myšlení znamená hledání spojení mezi konáním a důsledky konání

• Dewey zde popisuje princip vzrůstu – growth.

Vzrůst

• Počáteční stav je nezralost, kterou Dewey nevidí jako něco záporného, naopak - nezralost vyjadřuje sílu ke schopnosti rozvíjet se.
• Vzrůst je projevem života a protože život splývá s výchovou, pak tedy i vzrůst projevem výchovy.
• Kvalita školní výchovy se posuzuje na základě toho, jakou vyvolává u žáků chuť po vzrůstu a jak je uspěšná v poskytování takových podmínek, které touhu po vzrůstu převedou na konání.

Odkazy

Klíčová slova

John Dewey, výchova, vzdělání, pragmatická pedagogika