Vědomí a pozornost

Lidské vědomí je „stav vnímání a plného uvědomování si sebe sama i okolí včetně adekvátních reakcí na vnitřní i vnější podněty, což znamená, že jedinec je schopen jednat podle své vůle. Základem tohoto stavu mysli je bdělost, při které je možné prožívat události. Člověk nevnímá události obvyklým způsobem, pokud spí nebo je v bezvědomí či kómatu (z řec. koma – hluboký spánek). Může je vnímat zastřeně ve stavu ospalosti nebo somnolenci (z lat. somnus – spánek) nebo soporu (z lat. sopor –tvrdý spánek) nebo změněného vědomí při transu a hypnóze“

Aktivita neuronů při soustředění se na podnět a při jeho ignorování (s. 181)

Vědomí

Většina vědců se shoduje na tom, že vědomí je složeno z těchto čtyř částí:

1. Arousal
2. Percepce
3. Pozornost
4. Pracovní paměť

Pozornost

Chalupa chápe pozornost jako „dynamickou, regulační, kontrolní a koordinační funkci, charakterizovanou selektivitou, soustředěností a zaměřeností psychické činnosti člověka“(s. 82)

Švancara charakterizuje pozornost v obecném pojetí jako „soustředění vědomí na určitý obsah“ (s. 78)

Vědomí a pozornost jsou úzce spjaté – je skoro nemožné být na něco zaměřený a přitom to nevnímat

Existují dva druhy pozornosti :

Zjevná pozornost - projevuje se vědomým nasměrováním očí, uší nebo jiných smyslových orgánů k podnětu, zpracováním přicházejí informace

Skrytá pozornost– projeví se jako přepnutí pozornosti k podnětu bez známek obrácení smyslových orgánů k němu