Osobnost v náročných podmínkách a situacích
Verze z 4. 2. 2014, 20:12, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
Obsah
- 1 Pojetí a klasifikace psychických zátěží
- 2 Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech
Pojetí a klasifikace psychických zátěží
- působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu)
- rozdíly v řešení těchto situací dané vlastnostmi organismu
- odolnost - schopnost organismu vyrovnat se s nimi bez nepřiměřených patologických reakcí
- závisí na mnoha faktorech (zkušenosti, věk, vrozené vlastnosti, duševní stav, společenské vztahy)
- Dělení podle náročnosti:
- extrémně náročné - dochází k narušení osobnosti
- značně náročné - na osobnosti se nepodepíší
- prostě náročné
- Fáze vyrovnávání se se ztrátou/těžkou situací/krizí (podle Kübler-Rossové)
- Šok
- Popření
- Smlouvání
- Deprese
- Vyrovnání
- adaptace (GAS)
- poplachová reakce
- snížení odolnosti organismu způsobené šokem
- stadium rezistence - přizpůsobení organismu
- stadium vyčerpání - zhroucení organismu až smrt, nastává při dlouhodobému vystavení náročné životní situaci
- aktualizace či vyhrocení vztahu mezi povahou životní reality a potenciálními schopnostmi osobnosti účinně jednat pramení
- ze specificky nových nároků na postoje či interakční aktivity
- z individuálních vlastností a zvláštností osobnosti
- z nově aktualizovaných kontextů, podmínek seberealizace
Vymezení pojmu psychická zátěž
- psychická zátěž v sobě nese hledisko jednoty vnějších a vnitřních podmínek
- zatížen je vždy někdo něčím
- rozhodující je řešení vztahu mezi vnějšími vlivy a vnitřními podmínkami
- hladina prožívané psychické zátěže je subjektivní, hodnotí se v kategoriích
- Běžné nároky na psychiku
- Optimální psychická zátěž
- Pesimální psychická zátěž
- Hraniční psychická zátěž
- Extrémní psychická zátěž
Běžné nároky na psychiku (běžná psychická zátěž)
- obvyklé, subjektivně přiměřené, osvojené kontexty života, činnosti, interakce
- ukazuje na jaký způsob života je jedinec plně adaptován
- má významnou roli ve stabilizaci osobnosti a jejího vztahu k okolí
- situace je zdrojem pocitů jistoty, bezpečí, stálosti a kontinuity
- pokud je však dlouhodobá, lze ji považovat za projev či důsledek podnětové a prožitkové stereotypie
- člověk se pak přizpůsobuje jednou provždy
Optimální psychická zátěž
- výraznější změny podmínek vyžadují revizi standardních přístupů a interakční aktivity
- dochází k aktualizaci psychické zátěže, což je hnací silou psychického rozvoje člověka jako osobnosti
- člověk je pro takový stupep psychické zátěže vybaven
- dynamické napětí končí osvojením nových zkušeností, motivace, vlastností, schopností a schémat interakce
- není provázena negativními důsledky v psychice
- naopak následují prožitky uspokojení z dosaženého úspěchu a obnovení psychické rovnováhy na nové úrovni
Pesimální psychická zátěž
- aktualizována výrazně nízkými či vysokými nároky na psychiku
- co do intenzity nebo délky trvání
- nízké nároky nepodněcují psychický rozvoj osobnosti
- člověk se snadněji octne v situaci, která se jeví jako neřešitelná
- vysoké nároky jsou zdrojem psychické desintegrace
Hraniční psychická zátěž
- takové nároky jsou kulminačním bodem řešitelnosti
- člověk se s nimi vyrovnává jen s mimořádným vypětím svých psychických sil, při značném rozkolísání a „obětování“ některých funkcí
- vznikají funkční poruchy, specifické únikové, obranné a kompenzační mechanismy k zachování psychické integrity
- po takové situaci zůstávají výrazné stopy v psychice, ale člověk je s to se s nimi nakonec přijatelně vyrovnat
- práh hraniční psychické zátěže
Extrémní psychická zátěž
- při její aktualizaci jsou jakékoli kompenzační mechanismy neúčinné, nebo je daný jedinec není vůbec s to uplatnit
- desintegrované chování, psychické selhávání
- svou roli hraje také čas, čím déle zátěž trvá, tím se zhoršuje její stupep
- do psychiky se promítá i zátěž fyzická, fyziologická (biofunkce a nervová soustava)
Konkrétní náročné životní situace
Frustrace
- překážka na cestě k cíli, zabrapující nám v uspokojení potřeby, dlouhodobá vede až k deprivaci
- potřeby
- biologické - jídlo, spánek
- emocionální - láska
- sociální - kontakt s lidmi
- senzomotorické - podněty
- typy bariér:
- vnější
- pasivní - porucha vozu
- aktivní - požadavek
- vnitřní
- pasivní - nedostatek vůle, strach
- aktivní - boj motivů
- frustrační tolerance - schopnost snášet frustraci, závisí na věku, intelektu, zkušenosti
Konflikt
- typ frustrace, překážka na sebe bere podobu protisměrné pohnutky (střet protikladných tendencí)
- vnější i vnitřní (předcházejí vnějším)
- nezbytná podmínka pro vývoj jedince (motivuje, zvyšuje psychickou odolnost jedince)
- typy:
- apetence x apetence - dvě kladné síly (dítě si chce hrát a zárovep jít ven s kamarády)
- averze x averze - dvě negativní síly (za nesplnění těžkého úkolu nás čeká trest)
- apetence x averze - kladná a negativní síla (chci pohladit psa, ale bojím se, že mě kousne)
- dvojitý konflikt - svár strachu a přání, touhy po prestiži a obav z posměchu
- dítě chce vylézt strom, ale bojí se, že spadne, chce získat obdiv kamarádů, ale obává se, že si vyslouží jen posměch
Stres
- psychický stav vyvolaný situacemi, při nichž není přerušen, ale pouze ztížen proces uspokojování potřeby (časový tlak, předvídání neúspěchu - stresory)
- eustres - pozitivní (těšení se na něco)
- distres - negativní
- projeví se v místě nejnižšího odporu, jež je nám geneticky dáno (infarkt, mrtvice, žaludeční vřed)
Agresivita
- vlastnost chování, jež vede k destrukci
- příčiny
- CNS - za agresivní chování odpovědný limbický systém, hypothalamus, střední mozek, tlumí jej kortex (šedá kůra mozková)
- instinkt - biologicky zděděná tendence k určitému chování ve stavu ohrožení
- učení - agresivnímu chování, snadnější u chlapců (vyšší hladina testosteronu) (viz Albert Bandura)
- nápodoba - pokud určitý typ chování vede k mému cíli, napodobím jej
- frustrace - snaha zničit překážku
- deprivace - stav dlouhodobého neuspokojení potřeby
- typy agresivního chování
- reaktivní - na instinktivním základě (ohrožení - útok)
- instrumentální - agrese využívána jako prostředek k dosažení cíle (promyšlené využití - zvrácenost)
- fyzická - častěji muži
- verbální - častěji ženy
- přímá - proti objektu, který vyvolal náš vztek
- nepřímá - je-li objekt samotný pro nás nebezpečný, útočíme na jeho slabiny, na věci, které má rád (např. pomluva)
- vždy chtěná, promýšlená
- heteroagrese - působí navenek
- autoagrese - trestání sebe sama
- tlumení agresivity
- nejprve je nutno rozlišit úrovep agresivního chování
- pozitivní posilování - u nebrutálních projevů agrese, na projevy agrese jen poukazujeme a dále si jich nevšímáme, chválíme veškeré kladné projevy
- vyhasínání - každý projev, který neposilujeme, časem zmizí (dobré kombinovati s pozitivním posilováním)
- izolace - výchovné ústavy
- systém kontraktů - když něco dodržíš, dostaneš to, co chceš
- dehumanizace nepřítele
- velmi nebezpečná tendence, snižuje se práh citlivosti
- možná u jedinců, jejichž idolem je akční hrdina, dosahující svých cílů výhradně agresí
- konfabulace - jedinec tu část minulosti, kterou zapomněl, nahradí jinou vzpomínkou, aniž by si toho byl vědom
Dynamika psychických funkcí v zátěžových situacích
- nerovnovážný vztah s prostředím se jedinec snaží vyřešit
- úsilím změnit prostředí
- úsilím změnit sebe sama
- 3 kvalitativně odlišné způsoby adaptačních procesů
- aktivní a adekvátní vyrovnání se - přímé a účinné řešení
- kompenzace - náhradní, nepřímé vyrovnání se s novými kontexty; pro překonání krátkodobých zátěží
- snaha uniknout z působení těchto situací
- proces psychické adaptace nebo adjustace na zátěž je aktivním procesem obnovování rovnováhy mezi subjektem a životním prostředím
- zde jsou určité typické fáze s příznačnými změnami v psychice subjektivní
Mobilizace psychiky
- první fáze je fází přípravnou, dochází k aktivaci psychiky a to hlavně v emocionální sféře
- jedinec registruje nebo anticipuje změnu a aktualizuje mobilizační pohotovost
- nejvýraznější při prožitku ohrožení či ztráty
- aktivace psychiky mívá mnohdy neurčitý charakter
- po počátečním nástupu vždy nabývá určitý emocionální obsah a napětí
- je spojena se změnami vnitřních procesů v orgánech
- myšlení je zúženo, člověk jedná živelněji
- psychické procesy, zkoumané na vojácích a sportovcích byly rozděleny na stavy
- bojové pohotovosti -důvěra ve vlastní síly, optimální vyladění a mobilizace rezerv
- předstartovní horečky - extrémní excitace a impulsivita, neovládání se, nejistota
- enormní vyčerpávání energických rezerv ještě před řešením situace
- apatie - sklíčená nálada, snaha vyhnout se situaci, nedůvěra v úspěch, předráždění
- rozvoj nadlimitního ochranného útlumu
- nástup psychického napětí a emocionality v mobilizační fázi není projevem psychického narušení ale vytvořením předpokladů pro řešení zátěže
- to, jak výrazná mobilizace se rozvine a jak moc zasáhne jedince je funkcí
- neočekávanosti vzniku zátěže a její intenzity
- hodnot, kterých se týká
- zkušeností s vyrovnáním se se zátěží
- emocionální vzrušivostí jedince
- okolností
- u anticipované zátěže může tato fáze trvat dlouho s nárůstem tendencí a vést tak k předčasnému vyčerpání sil
- úroveň aktivace a emotivity lze ovlivnit zevně (psychofarmaka, doping)
Aktivní řešení zátěže
- tato fáze je determinována rozvojem určitých tendencí
- potřeba poznat a řešit problém
- stimulující prožitky (nebo aspop neutrální, ne nemobilizační)
- optimalizace vztahu mezi aktivací emocí a aktivací rozumové činnosti k řízení a řešení
- aktivní činnost vedoucí postupně k nalezení rovnováhy a rozvahy
- v opačném případě jedná člověk pod tlakem emocí a není s to situaci účinně řešit
Vyřešení zátěže x selhání
- třetí fáze v průběhu nespecifických změn v psychice začíná
- nalezením a realizací vhodného postupu
- uspokojení až euforie a následně k nástupu vyčerpání v důsledku vynaloženého úsilí a energie
- nebo podlehnutím tlaku okolností
- dochází k dočasné destrukci psychické činnosti v důsledku negativního efektu snahy řešit situaci
- následně k dočasnému zotavení, spojenému s novými pokusy situaci řešit
- pokud se to nepodaří, ke konečnému efektu selhání ve smyslu chronického oslabení psychické odolnosti vůči zátěži (většinou hlavně úzkost)
Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech
Životní nároky na rozvoj osobnosti
- v aktivním styku s podmínkami existence člověk neustále řeší rozpor mezi tím, co již interiorizoval a novými požadavky
- konkrétní životní podmínky mohou svou povahou stimulovat další psychický rozvoj osobnosti nebo vést k psychickému selhání
- systematické rozvíjení předpokladů osobnosti pro integrované řešení své interakce s realitou lze považovat
- ze proces „zvnitřpování“ vztahu jedince s podmínkami existence
- jeho podněcování za jeden ze základních cílů výchovy
- desintegraci je možné pojímat jako situační stav nebo jako trvalejší charakteristiku
- pokud jde o trvalou charakteristiku, hovoříme o desintegrované osobnosti
- nahodilé chování, bez vhledu, neschopnost realizovat adekvátní interakci s prostředím
- dochází k ní působením situačních vlivů, které vedou k destrukci řídící role nejvyšších etáží psychické regulace vnitřních a vnějších aktivit
- o podmínkách takové destrukce jádra rozhoduje
- motivační struktura osobnosti
- potence a pohotovost
- rozvinuté schopnosti racionálně jednat
- od desintegrace je třeba odlišit systém společensky nežádoucích projevů, který je vyjádřením ústřední motivace jedince, ne jeho psychických selhání, a rozkolísání a vznik nové úrovně psychické integrovanosti osobnosti
- konkrétní životní podmínky mohou tedy svou povahou kodifikovat již vytvořenou integrovanost osobnosti
- mohou stimulovat rozvoj osobnosti
- mohou být zdrojem psychické desintegrace
- v závislosti na míře a povaze rozporu mezi interakčními předpoklady a situačními nároky
Vyrovnávání se s náročnou životní situací
- aktivní
- egocentričnost - snaha upoutat okolí (krádeže, výstřední oblečení)
- identifikace - napodobení vzoru
- kompenzace - vyrovnání nedostatků rozvíjením svých předností (paralympici)
- někdy i nežádoucí, nepřiměřená a zcestná
- racionalizace - zdůvodpování vlastního jednání před sebou samým za účelem jeho ospravedlnění, vyrovnání se s vlastním svědomím
- projekce - člověk přisuzuje jiným lidem myšlenky, které napadají jeho a u nichž si uvědomuje, že jsou špatné
- člověk přenese vinu na druhého, i když se provinil on sám
- substituce - nahrazení neúspěchu úspěchem v jiné oblasti
- pasivní
- izolace - uzavření se do sebe, odtržení ode všech problémů
- regrese - návrat na nižší stupep vývoje osobnosti (trucovitost, nekontrolované výbuchy, dětinskost)
- negativismus - záporný postoj ke všemu a všem, pocit ublíženosti
- potlačení a popření
- vytěsnění problému
- fixace
Specifické změny v psychice
- vedle všeobecně se prosazujících změn v psychice v důsledku zátěže probíhají ve všech uvedených fázích i změny specifické
- závislé na typu a konkrétním obsahu prožívané zátěže
- specifické reakce mají buď zajistit
- dosažení vytčeného cíle - překonávat rušivé účinky a vlivy zátěží
- udržení psychické rovnováhy za nových kontextů - přímo řešit samu vzniklou zátěž
- 2. fáze specifických změn při zátěži
- orientace na překonávání rušivých vlivů zátěže
- pasivní překonávání těchto zátěží resistencí, odolností vůči jejím vlivům
- aktivní překonávání
- agresí - odstranění rušivých elementů
- modifikací - nalezení jiné cesty k dosažení cíle
- přímé řešení nově vzniklé zátěžové situace
- útokem - boj s nositeli zátěže, snaha přizpůsobit podmínky sobě samému
- obranou - přizpůsobování sebe podmínkám - korekce vlastních postojů
- únikem
- 3. fáze specifických změn
- pokud se nedaří vyřešit aktuální zátěž, dochází k přechodu do 3. fáze specifických změn v psychice
- Dochází k rozvoji některé formy psychické rezignace jako cesty redukce nebo destrukce psychiky
- snaha aby se narušený interpersonální vztah stal přijatelným
- jde o patologický únik ze situace - vždy nějak neadekvátně modifikovat mechanismy útoku, obrany a úniku
- potlačení či kompenzace - útěk z tlaku situace jejím zdánlivým vyřešením
- bagatelizací nebo nalezením náhradního východiska
- somatizace či sublimace (spiritualizace) - transformace tlaku do tělesné sféry nebo do sféry „oduševnění“
- regrese či transgrese - směry v patologických projevech rozvoje člověka vlivem zátěže směrem zpět či vpřed
- každá z těchto forem přitom může vystoupit v podobě:
- agrese jako způsobu úniku
- přímá úniková agresivita (slovní apod.)
- přenesená agresivita (obětní beránci)
- autoagrese - extrém
- restrikce - člověk omezí sebe sama (distancování se, podlézavost)
- záměny - přeměna skutečnosti v souladu se subjektivním přáním
Indikace dynamických změn v psychice
- dopad aktuálních situačních kontextů na psychiku je možné indikovat hlavně z příznačné struktury a dynamiky
- ve vnějších projevech v nabuzení organismu (bušení srdce, nevolnost, zvracení)
- v zaměřenosti, motivaci - změně orientace z cílově zaměřených na situačně frustrované aktivity
- frustrované chování je na rozdíl od motivovaného stereotypní, neadaptuje se na povzbuzení či neúspěch, s malým či žádným předvídáním
- ve schopnosti projevit se a uplatnit účinnou kapacitu rozumu v rozhodování a jednání
- v kritériích výkonnosti
- v sociálním chování z hlediska změn co do
- sugestibility
- rozvoje orientace k druhým, od nich nebo proti nim
- vyhledávání pomoci
- rozvoje agresivity
- nejcitlivějším indikátorem prodělávané psychické zátěže jsou změny psychického stavu
- nejen faktické ale i daným jedincem manifestované
- sedm základních komponent, které ve svém specifickém propojení rozhodují o individuálně příznačném psychickém stavu
- P = psychická pohoda
- A = aktivnost, pohotovost k aktivní interakci
- O = impulsivita, odreagovávání se
- N = psychický nepokoj, rozlada
- D = psychická deprese, pocit vyčerpání
- U = úzkostné očekávání, obavy
- S = sklíčenost
- uvedené komponenty lze kategorizovat podle dvou dimenzí vyššího řádu:
- komfort vs. dyskomfort
- prožívání vs. aktivace
- úroveň prodělané psychické zátěže se promítá do proporcionálního zastoupení a dynamických přesunů vzájemných relací komponent
- je možná proporce od 0,00 (komponenta chybí) do 1,00 (je výraznou a výlučnou dominantou
- posun
- nedosáhne extrémních hodnot - do 1,5 SD - není projevem nežádoucích změn psychického stavu, ale projevem mobilizace psychiky
- změna okolností se neprojeví v psychickém stavu - jedinec je zaměřen jinam nebo nemá vhled
- dojde k nárůstu extrémních hodnot v dyskomfortních komponentách
- kritické změny v psychickém stavu
- vznik emocionální, fyzické nebo mentální zátěže
- narůstá podíl komfortních komponent, což ukazuje na narůstající bojové vzrušení nebo na euforii
- ta však může při neočekávaných situacích vést k selhání
- pochopení situačně aktualizovaných změn v pocitech, stavech a potížích umožpuje
- postihovat optimální a pesimální kontexty pro realizaci života jedince
- předvídat nebezpečí vzniku kritického stavu
- volit relevantní optimalizační zásahy
- individuálně příznačné rozdíly přitom lze vysvětlit pouze interakčně, ve vztahu s bazální strukturou psychickou variabilnosti osobnosti
Dilema: rozvoj či desintegrace osobnosti
- jde o kvalitu a důsledky aktualizovaného vztahu mezi předpoklady jedince a situačními nároky na jeho psychiku
- tedy o interakci v kontinuu „běžné nároky - extrémní psychická zátěž“
- taxonomie životních situací z hlediska dopadu na psychiku
- nároky na výkon
- nároky na zdolávání překážek
- konfliktové situace
- stresové situace
Nároky na výkon (problematika nepřiměřených úkolů a požadavků)
- nepřiměřenost v nárocích na výkonnost může pramenit z
- kvality požadavků
- nerespektování zákonitostí organismu, psychiky
- z nerespektování psychických zvláštností jedince
- psychickou odezvou je vznik a rozvoj únavy, chronické únavy a vyčerpání
- z hlediska odolnosti vůči nepřiměřené zátěži se posuzuje „unavitelnost“, resp. „výkonnost“ ve smyslu
- stupně odolnosti vůči únavě
- schopnosti mobilizovat se
- ve smyslu kritického bodu, za nímž následuje vyčerpání
- jiný typ únavy také může vyvolat monotonie podnětového pole, činností a situací - prožitky nudy
- apatie, otrávenost, odpor k vykonávané práci, nerudnost, konfliktnost, pracovní nečinnost
Nároky na zdolávání překážek
- lidé se s překážkami vyrovnávají různě a různě se k nim staví
- jedinci se zcela nereálným chtěním
- pesimisté - buď se ani nesnaží o realizaci cíle
- agresivní - neustále se snaží cíle všelijak dosáhnout
- jedinci pasivní či se vším spokojení - jsou spíše ve „vleku“ života
- člověk většinou neustále o něco usiluje
- při tom obvyklou reakcí na střet s překážkou je snaha obejít ji nebo překonat
- v tomto procesu se formuje i postoj jedince k překážce, jejímu původci i sobě samému
- překážka může mít vnitřní nebo vnější zdroj a aktivní nebo pasivní povahu (Rosenzweig)
- neuspokojený jedinec se může poddat nebo opakovaně usilovat o dosažení cíle
- tři nejzákladnější typy odezvy na překážky:
- útok - promyšlené jednání k překonání překážky a tak dosažení cíle (afektivní agresivita)
- kompromis - volba zástupného cíle, kterému nestojí překážka v cestě
- rezignace na cíl
- nemůže-li jedinec odstoupit od cílového rozhodnutí a přitom ani dosáhnout cíle, vznikají frustrace či deprivace
- frustrace vzniká při blokování možnosti ukojit potřebu
- míru frustrace ovlivpuje frustrační tolerance
- závisí na subjektivní významnosti dosažení cíle a jeho zastupitelnosti náhradním cílem
- na rozdílné schopnosti snášet frustraci se podílí hlavně
- bazální struktura autoregulace (vrozená) a motivace
- přizpůsobivost a zkušenost (získané)
- 4 základní druhy odezvy na frustraci
- agresivní - vůči původci, okolnostem, zástupnému objektu, patří sem i projekce
- úniková - racionalizace, popření, fantazie a snění, vykoupení sebepotrestáním
- regrese, transgrese a sublimace
- deprese
- deprivace při úplné nedostupnosti, nemožnosti ukojení, nelze ji kompenzovat náhradním objektem
- psychický dopad deprivace není jednotný, lze ho diferencovat podle toho, zda jde o deprivaci
- biologickou - následuje například přejídání se ze strachu z další deprivace
- senzorickou - nastupují halucinace apod.
- vývojovou - ovlivňuje celý další psychický vývoj
- potřeby bezpečí - vyvolává setrvalý psychický tlak
- sociálně-separační - může ji prožívat i člověk s kontaktem s lidmi
- komplexní existenční deprivaci - vede k mnoha poruchám v myšlení, emocí a charakteru
- chronickým blokováním cesty k uspokojení potřeb dochází k deprivačnímu syndromu
- Rosenzweig - dříve než člověk zcela rezignuje, usiluje o obranu vlastního já některou ze tří základních reakcí
- extrapunitivní - hledání vnějších příčin
- intropunitivní - orientace na vnitřní příčiny
- impunitivní - orientace na zlehčování vzniklého stavu
Konfliktové situace a jejich řešení
- konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se
- konflikt je zvláštním typem frustrace, kdy překážka v ukojení jedné pohnutky je dána ve formě pohnutky jiné, stejně naléhavé, ale protisměrné
- ambivalentnost vzniklé situace
Stresové situace
- zátěž, kdy nějaká rušivá okolnost působí na jedince v období realizace cílové činnosti a tak výrazně narušuje zdárný průběh
- stresogenní faktory lze členit na
- ztížené nebo neobvyklé podmínky
- časový deficit
- tlak ohrožení
- tlak odpovědnosti za správnou a včasnou realizaci, za životy apod.
- symptomem jsou hlavně úzkost a nejistota, obezřetnost, nerozhodnost
- negativně působí i představivost (co se může stát)
- specifickým případem prožívání úzkosti je někdy tréma
- bývá spojena se strachem ze ztrapnění se