Osobnost v náročných podmínkách a situacích

Verze z 4. 2. 2014, 20:12, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Pojetí a klasifikace psychických zátěží

  • působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu)
  • rozdíly v řešení těchto situací dané vlastnostmi organismu
  • odolnost - schopnost organismu vyrovnat se s nimi bez nepřiměřených patologických reakcí
  • závisí na mnoha faktorech (zkušenosti, věk, vrozené vlastnosti, duševní stav, společenské vztahy)
  • Dělení podle náročnosti:
  • extrémně náročné - dochází k narušení osobnosti
  • značně náročné - na osobnosti se nepodepíší
  • prostě náročné
  • Fáze vyrovnávání se se ztrátou/těžkou situací/krizí (podle Kübler-Rossové)
  • Šok
  • Popření
  • Smlouvání
  • Deprese
  • Vyrovnání
  • adaptace (GAS)
  • poplachová reakce
  • snížení odolnosti organismu způsobené šokem
  • stadium rezistence - přizpůsobení organismu
  • stadium vyčerpání - zhroucení organismu až smrt, nastává při dlouhodobému vystavení náročné životní situaci
  • aktualizace či vyhrocení vztahu mezi povahou životní reality a potenciálními schopnostmi osobnosti účinně jednat pramení
  • ze specificky nových nároků na postoje či interakční aktivity
  • z individuálních vlastností a zvláštností osobnosti
  • z nově aktualizovaných kontextů, podmínek seberealizace

Vymezení pojmu psychická zátěž

  • psychická zátěž v sobě nese hledisko jednoty vnějších a vnitřních podmínek
  • zatížen je vždy někdo něčím
  • rozhodující je řešení vztahu mezi vnějšími vlivy a vnitřními podmínkami
  • hladina prožívané psychické zátěže je subjektivní, hodnotí se v kategoriích
  • Běžné nároky na psychiku
  • Optimální psychická zátěž
  • Pesimální psychická zátěž
  • Hraniční psychická zátěž
  • Extrémní psychická zátěž

Běžné nároky na psychiku (běžná psychická zátěž)

  • obvyklé, subjektivně přiměřené, osvojené kontexty života, činnosti, interakce
  • ukazuje na jaký způsob života je jedinec plně adaptován
  • má významnou roli ve stabilizaci osobnosti a jejího vztahu k okolí
  • situace je zdrojem pocitů jistoty, bezpečí, stálosti a kontinuity
  • pokud je však dlouhodobá, lze ji považovat za projev či důsledek podnětové a prožitkové stereotypie
  • člověk se pak přizpůsobuje jednou provždy

Optimální psychická zátěž

  • výraznější změny podmínek vyžadují revizi standardních přístupů a interakční aktivity
  • dochází k aktualizaci psychické zátěže, což je hnací silou psychického rozvoje člověka jako osobnosti
  • člověk je pro takový stupep psychické zátěže vybaven
  • dynamické napětí končí osvojením nových zkušeností, motivace, vlastností, schopností a schémat interakce
  • není provázena negativními důsledky v psychice
  • naopak následují prožitky uspokojení z dosaženého úspěchu a obnovení psychické rovnováhy na nové úrovni

Pesimální psychická zátěž

  • aktualizována výrazně nízkými či vysokými nároky na psychiku
  • co do intenzity nebo délky trvání
  • nízké nároky nepodněcují psychický rozvoj osobnosti
  • člověk se snadněji octne v situaci, která se jeví jako neřešitelná
  • vysoké nároky jsou zdrojem psychické desintegrace

Hraniční psychická zátěž

  • takové nároky jsou kulminačním bodem řešitelnosti
  • člověk se s nimi vyrovnává jen s mimořádným vypětím svých psychických sil, při značném rozkolísání a „obětování“ některých funkcí
  • vznikají funkční poruchy, specifické únikové, obranné a kompenzační mechanismy k zachování psychické integrity
  • po takové situaci zůstávají výrazné stopy v psychice, ale člověk je s to se s nimi nakonec přijatelně vyrovnat
  • práh hraniční psychické zátěže

Extrémní psychická zátěž

  • při její aktualizaci jsou jakékoli kompenzační mechanismy neúčinné, nebo je daný jedinec není vůbec s to uplatnit
  • desintegrované chování, psychické selhávání
  • svou roli hraje také čas, čím déle zátěž trvá, tím se zhoršuje její stupep
  • do psychiky se promítá i zátěž fyzická, fyziologická (biofunkce a nervová soustava)

Konkrétní náročné životní situace

Frustrace

  • překážka na cestě k cíli, zabrapující nám v uspokojení potřeby, dlouhodobá vede až k deprivaci
  • potřeby
  • biologické - jídlo, spánek
  • emocionální - láska
  • sociální - kontakt s lidmi
  • senzomotorické - podněty
  • typy bariér:
  • vnější
  • pasivní - porucha vozu
  • aktivní - požadavek
  • vnitřní
  • pasivní - nedostatek vůle, strach
  • aktivní - boj motivů
  • frustrační tolerance - schopnost snášet frustraci, závisí na věku, intelektu, zkušenosti

Konflikt

  • typ frustrace, překážka na sebe bere podobu protisměrné pohnutky (střet protikladných tendencí)
  • vnější i vnitřní (předcházejí vnějším)
  • nezbytná podmínka pro vývoj jedince (motivuje, zvyšuje psychickou odolnost jedince)
  • typy:
  • apetence x apetence - dvě kladné síly (dítě si chce hrát a zárovep jít ven s kamarády)
  • averze x averze - dvě negativní síly (za nesplnění těžkého úkolu nás čeká trest)
  • apetence x averze - kladná a negativní síla (chci pohladit psa, ale bojím se, že mě kousne)
  • dvojitý konflikt - svár strachu a přání, touhy po prestiži a obav z posměchu
  • dítě chce vylézt strom, ale bojí se, že spadne, chce získat obdiv kamarádů, ale obává se, že si vyslouží jen posměch

Stres

  • psychický stav vyvolaný situacemi, při nichž není přerušen, ale pouze ztížen proces uspokojování potřeby (časový tlak, předvídání neúspěchu - stresory)
  • eustres - pozitivní (těšení se na něco)
  • distres - negativní
  • projeví se v místě nejnižšího odporu, jež je nám geneticky dáno (infarkt, mrtvice, žaludeční vřed)

Agresivita

  • vlastnost chování, jež vede k destrukci
  • příčiny
  • CNS - za agresivní chování odpovědný limbický systém, hypothalamus, střední mozek, tlumí jej kortex (šedá kůra mozková)
  • instinkt - biologicky zděděná tendence k určitému chování ve stavu ohrožení
  • učení - agresivnímu chování, snadnější u chlapců (vyšší hladina testosteronu) (viz Albert Bandura)
  • nápodoba - pokud určitý typ chování vede k mému cíli, napodobím jej
  • frustrace - snaha zničit překážku
  • deprivace - stav dlouhodobého neuspokojení potřeby
  • typy agresivního chování
  • reaktivní - na instinktivním základě (ohrožení - útok)
  • instrumentální - agrese využívána jako prostředek k dosažení cíle (promyšlené využití - zvrácenost)
  • fyzická - častěji muži
  • verbální - častěji ženy
  • přímá - proti objektu, který vyvolal náš vztek
  • nepřímá - je-li objekt samotný pro nás nebezpečný, útočíme na jeho slabiny, na věci, které má rád (např. pomluva)
  • vždy chtěná, promýšlená
  • heteroagrese - působí navenek
  • autoagrese - trestání sebe sama
  • tlumení agresivity
  • nejprve je nutno rozlišit úrovep agresivního chování
  • pozitivní posilování - u nebrutálních projevů agrese, na projevy agrese jen poukazujeme a dále si jich nevšímáme, chválíme veškeré kladné projevy
  • vyhasínání - každý projev, který neposilujeme, časem zmizí (dobré kombinovati s pozitivním posilováním)
  • izolace - výchovné ústavy
  • systém kontraktů - když něco dodržíš, dostaneš to, co chceš
  • dehumanizace nepřítele
  • velmi nebezpečná tendence, snižuje se práh citlivosti
  • možná u jedinců, jejichž idolem je akční hrdina, dosahující svých cílů výhradně agresí
  • konfabulace - jedinec tu část minulosti, kterou zapomněl, nahradí jinou vzpomínkou, aniž by si toho byl vědom

Dynamika psychických funkcí v zátěžových situacích

  • nerovnovážný vztah s prostředím se jedinec snaží vyřešit
  • úsilím změnit prostředí
  • úsilím změnit sebe sama
  • 3 kvalitativně odlišné způsoby adaptačních procesů
  • aktivní a adekvátní vyrovnání se - přímé a účinné řešení
  • kompenzace - náhradní, nepřímé vyrovnání se s novými kontexty; pro překonání krátkodobých zátěží
  • snaha uniknout z působení těchto situací
  • proces psychické adaptace nebo adjustace na zátěž je aktivním procesem obnovování rovnováhy mezi subjektem a životním prostředím
  • zde jsou určité typické fáze s příznačnými změnami v psychice subjektivní
Nespecificke-zmeny.jpg

Mobilizace psychiky

  • první fáze je fází přípravnou, dochází k aktivaci psychiky a to hlavně v emocionální sféře
  • jedinec registruje nebo anticipuje změnu a aktualizuje mobilizační pohotovost
  • nejvýraznější při prožitku ohrožení či ztráty
  • aktivace psychiky mívá mnohdy neurčitý charakter
  • po počátečním nástupu vždy nabývá určitý emocionální obsah a napětí
  • je spojena se změnami vnitřních procesů v orgánech
  • myšlení je zúženo, člověk jedná živelněji
  • psychické procesy, zkoumané na vojácích a sportovcích byly rozděleny na stavy
  • bojové pohotovosti -důvěra ve vlastní síly, optimální vyladění a mobilizace rezerv
  • předstartovní horečky - extrémní excitace a impulsivita, neovládání se, nejistota
  • enormní vyčerpávání energických rezerv ještě před řešením situace
  • apatie - sklíčená nálada, snaha vyhnout se situaci, nedůvěra v úspěch, předráždění
  • rozvoj nadlimitního ochranného útlumu
  • nástup psychického napětí a emocionality v mobilizační fázi není projevem psychického narušení ale vytvořením předpokladů pro řešení zátěže
  • to, jak výrazná mobilizace se rozvine a jak moc zasáhne jedince je funkcí
  • neočekávanosti vzniku zátěže a její intenzity
  • hodnot, kterých se týká
  • zkušeností s vyrovnáním se se zátěží
  • emocionální vzrušivostí jedince
  • okolností
  • u anticipované zátěže může tato fáze trvat dlouho s nárůstem tendencí a vést tak k předčasnému vyčerpání sil
  • úroveň aktivace a emotivity lze ovlivnit zevně (psychofarmaka, doping)

Aktivní řešení zátěže

  • tato fáze je determinována rozvojem určitých tendencí
  • potřeba poznat a řešit problém
  • stimulující prožitky (nebo aspop neutrální, ne nemobilizační)
  • optimalizace vztahu mezi aktivací emocí a aktivací rozumové činnosti k řízení a řešení
  • aktivní činnost vedoucí postupně k nalezení rovnováhy a rozvahy
  • v opačném případě jedná člověk pod tlakem emocí a není s to situaci účinně řešit

Vyřešení zátěže x selhání

  • třetí fáze v průběhu nespecifických změn v psychice začíná
  • nalezením a realizací vhodného postupu
  • uspokojení až euforie a následně k nástupu vyčerpání v důsledku vynaloženého úsilí a energie
  • nebo podlehnutím tlaku okolností
  • dochází k dočasné destrukci psychické činnosti v důsledku negativního efektu snahy řešit situaci
  • následně k dočasnému zotavení, spojenému s novými pokusy situaci řešit
  • pokud se to nepodaří, ke konečnému efektu selhání ve smyslu chronického oslabení psychické odolnosti vůči zátěži (většinou hlavně úzkost)

Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech

Životní nároky na rozvoj osobnosti

  • v aktivním styku s podmínkami existence člověk neustále řeší rozpor mezi tím, co již interiorizoval a novými požadavky
  • konkrétní životní podmínky mohou svou povahou stimulovat další psychický rozvoj osobnosti nebo vést k psychickému selhání
  • systematické rozvíjení předpokladů osobnosti pro integrované řešení své interakce s realitou lze považovat
  • ze proces „zvnitřpování“ vztahu jedince s podmínkami existence
  • jeho podněcování za jeden ze základních cílů výchovy
  • desintegraci je možné pojímat jako situační stav nebo jako trvalejší charakteristiku
  • pokud jde o trvalou charakteristiku, hovoříme o desintegrované osobnosti
  • nahodilé chování, bez vhledu, neschopnost realizovat adekvátní interakci s prostředím
  • dochází k ní působením situačních vlivů, které vedou k destrukci řídící role nejvyšších etáží psychické regulace vnitřních a vnějších aktivit
  • o podmínkách takové destrukce jádra rozhoduje
  • motivační struktura osobnosti
  • potence a pohotovost
  • rozvinuté schopnosti racionálně jednat
  • od desintegrace je třeba odlišit systém společensky nežádoucích projevů, který je vyjádřením ústřední motivace jedince, ne jeho psychických selhání, a rozkolísání a vznik nové úrovně psychické integrovanosti osobnosti
  • konkrétní životní podmínky mohou tedy svou povahou kodifikovat již vytvořenou integrovanost osobnosti
  • mohou stimulovat rozvoj osobnosti
  • mohou být zdrojem psychické desintegrace
  • v závislosti na míře a povaze rozporu mezi interakčními předpoklady a situačními nároky

Vyrovnávání se s náročnou životní situací

  • aktivní
  • egocentričnost - snaha upoutat okolí (krádeže, výstřední oblečení)
  • identifikace - napodobení vzoru
  • kompenzace - vyrovnání nedostatků rozvíjením svých předností (paralympici)
  • někdy i nežádoucí, nepřiměřená a zcestná
  • racionalizace - zdůvodpování vlastního jednání před sebou samým za účelem jeho ospravedlnění, vyrovnání se s vlastním svědomím
  • projekce - člověk přisuzuje jiným lidem myšlenky, které napadají jeho a u nichž si uvědomuje, že jsou špatné
  • člověk přenese vinu na druhého, i když se provinil on sám
  • substituce - nahrazení neúspěchu úspěchem v jiné oblasti
  • pasivní
  • izolace - uzavření se do sebe, odtržení ode všech problémů
  • regrese - návrat na nižší stupep vývoje osobnosti (trucovitost, nekontrolované výbuchy, dětinskost)
  • negativismus - záporný postoj ke všemu a všem, pocit ublíženosti
  • potlačení a popření
  • vytěsnění problému
  • fixace

Specifické změny v psychice

  • vedle všeobecně se prosazujících změn v psychice v důsledku zátěže probíhají ve všech uvedených fázích i změny specifické
  • závislé na typu a konkrétním obsahu prožívané zátěže
  • specifické reakce mají buď zajistit
  • dosažení vytčeného cíle - překonávat rušivé účinky a vlivy zátěží
  • udržení psychické rovnováhy za nových kontextů - přímo řešit samu vzniklou zátěž
  • 2. fáze specifických změn při zátěži
  • orientace na překonávání rušivých vlivů zátěže
  • pasivní překonávání těchto zátěží resistencí, odolností vůči jejím vlivům
  • aktivní překonávání
  • agresí - odstranění rušivých elementů
  • modifikací - nalezení jiné cesty k dosažení cíle
  • přímé řešení nově vzniklé zátěžové situace
  • útokem - boj s nositeli zátěže, snaha přizpůsobit podmínky sobě samému
  • obranou - přizpůsobování sebe podmínkám - korekce vlastních postojů
  • únikem
  • 3. fáze specifických změn
  • pokud se nedaří vyřešit aktuální zátěž, dochází k přechodu do 3. fáze specifických změn v psychice
  • Dochází k rozvoji některé formy psychické rezignace jako cesty redukce nebo destrukce psychiky
  • snaha aby se narušený interpersonální vztah stal přijatelným
  • jde o patologický únik ze situace - vždy nějak neadekvátně modifikovat mechanismy útoku, obrany a úniku
  • potlačení či kompenzace - útěk z tlaku situace jejím zdánlivým vyřešením
  • bagatelizací nebo nalezením náhradního východiska
  • somatizace či sublimace (spiritualizace) - transformace tlaku do tělesné sféry nebo do sféry „oduševnění“
  • regrese či transgrese - směry v patologických projevech rozvoje člověka vlivem zátěže směrem zpět či vpřed
  • každá z těchto forem přitom může vystoupit v podobě:
  • agrese jako způsobu úniku
  • přímá úniková agresivita (slovní apod.)
  • přenesená agresivita (obětní beránci)
  • autoagrese - extrém
  • restrikce - člověk omezí sebe sama (distancování se, podlézavost)
  • záměny - přeměna skutečnosti v souladu se subjektivním přáním

Indikace dynamických změn v psychice

  • dopad aktuálních situačních kontextů na psychiku je možné indikovat hlavně z příznačné struktury a dynamiky
  • ve vnějších projevech v nabuzení organismu (bušení srdce, nevolnost, zvracení)
  • v zaměřenosti, motivaci - změně orientace z cílově zaměřených na situačně frustrované aktivity
  • frustrované chování je na rozdíl od motivovaného stereotypní, neadaptuje se na povzbuzení či neúspěch, s malým či žádným předvídáním
  • ve schopnosti projevit se a uplatnit účinnou kapacitu rozumu v rozhodování a jednání
  • v kritériích výkonnosti
  • v sociálním chování z hlediska změn co do
  • sugestibility
  • rozvoje orientace k druhým, od nich nebo proti nim
  • vyhledávání pomoci
  • rozvoje agresivity
  • nejcitlivějším indikátorem prodělávané psychické zátěže jsou změny psychického stavu
  • nejen faktické ale i daným jedincem manifestované
  • sedm základních komponent, které ve svém specifickém propojení rozhodují o individuálně příznačném psychickém stavu
  • P = psychická pohoda
  • A = aktivnost, pohotovost k aktivní interakci
  • O = impulsivita, odreagovávání se
  • N = psychický nepokoj, rozlada
  • D = psychická deprese, pocit vyčerpání
  • U = úzkostné očekávání, obavy
  • S = sklíčenost
  • uvedené komponenty lze kategorizovat podle dvou dimenzí vyššího řádu:
  • komfort vs. dyskomfort
  • prožívání vs. aktivace
  • úroveň prodělané psychické zátěže se promítá do proporcionálního zastoupení a dynamických přesunů vzájemných relací komponent
  • je možná proporce od 0,00 (komponenta chybí) do 1,00 (je výraznou a výlučnou dominantou
  • posun
  • nedosáhne extrémních hodnot - do 1,5 SD - není projevem nežádoucích změn psychického stavu, ale projevem mobilizace psychiky
  • změna okolností se neprojeví v psychickém stavu - jedinec je zaměřen jinam nebo nemá vhled
  • dojde k nárůstu extrémních hodnot v dyskomfortních komponentách
  • kritické změny v psychickém stavu
  • vznik emocionální, fyzické nebo mentální zátěže
  • narůstá podíl komfortních komponent, což ukazuje na narůstající bojové vzrušení nebo na euforii
  • ta však může při neočekávaných situacích vést k selhání
  • pochopení situačně aktualizovaných změn v pocitech, stavech a potížích umožpuje
  • postihovat optimální a pesimální kontexty pro realizaci života jedince
  • předvídat nebezpečí vzniku kritického stavu
  • volit relevantní optimalizační zásahy
  • individuálně příznačné rozdíly přitom lze vysvětlit pouze interakčně, ve vztahu s bazální strukturou psychickou variabilnosti osobnosti

Dilema: rozvoj či desintegrace osobnosti

  • jde o kvalitu a důsledky aktualizovaného vztahu mezi předpoklady jedince a situačními nároky na jeho psychiku
  • tedy o interakci v kontinuu „běžné nároky - extrémní psychická zátěž“
  • taxonomie životních situací z hlediska dopadu na psychiku
  • nároky na výkon
  • nároky na zdolávání překážek
  • konfliktové situace
  • stresové situace
Nároky na výkon (problematika nepřiměřených úkolů a požadavků)
  • nepřiměřenost v nárocích na výkonnost může pramenit z
  • kvality požadavků
  • nerespektování zákonitostí organismu, psychiky
  • z nerespektování psychických zvláštností jedince
  • psychickou odezvou je vznik a rozvoj únavy, chronické únavy a vyčerpání
  • z hlediska odolnosti vůči nepřiměřené zátěži se posuzuje „unavitelnost“, resp. „výkonnost“ ve smyslu
  • stupně odolnosti vůči únavě
  • schopnosti mobilizovat se
  • ve smyslu kritického bodu, za nímž následuje vyčerpání
  • jiný typ únavy také může vyvolat monotonie podnětového pole, činností a situací - prožitky nudy
  • apatie, otrávenost, odpor k vykonávané práci, nerudnost, konfliktnost, pracovní nečinnost
Nároky na zdolávání překážek
  • lidé se s překážkami vyrovnávají různě a různě se k nim staví
  • jedinci se zcela nereálným chtěním
  • pesimisté - buď se ani nesnaží o realizaci cíle
  • agresivní - neustále se snaží cíle všelijak dosáhnout
  • jedinci pasivní či se vším spokojení - jsou spíše ve „vleku“ života
  • člověk většinou neustále o něco usiluje
  • při tom obvyklou reakcí na střet s překážkou je snaha obejít ji nebo překonat
  • v tomto procesu se formuje i postoj jedince k překážce, jejímu původci i sobě samému
  • překážka může mít vnitřní nebo vnější zdroj a aktivní nebo pasivní povahu (Rosenzweig)
  • neuspokojený jedinec se může poddat nebo opakovaně usilovat o dosažení cíle
  • tři nejzákladnější typy odezvy na překážky:
  1. útok - promyšlené jednání k překonání překážky a tak dosažení cíle (afektivní agresivita)
  2. kompromis - volba zástupného cíle, kterému nestojí překážka v cestě
  3. rezignace na cíl
  • nemůže-li jedinec odstoupit od cílového rozhodnutí a přitom ani dosáhnout cíle, vznikají frustrace či deprivace
  • frustrace vzniká při blokování možnosti ukojit potřebu
  • míru frustrace ovlivpuje frustrační tolerance
  • závisí na subjektivní významnosti dosažení cíle a jeho zastupitelnosti náhradním cílem
  • na rozdílné schopnosti snášet frustraci se podílí hlavně
  • bazální struktura autoregulace (vrozená) a motivace
  • přizpůsobivost a zkušenost (získané)
  • 4 základní druhy odezvy na frustraci
  • agresivní - vůči původci, okolnostem, zástupnému objektu, patří sem i projekce
  • úniková - racionalizace, popření, fantazie a snění, vykoupení sebepotrestáním
  • regrese, transgrese a sublimace
  • deprese
  • deprivace při úplné nedostupnosti, nemožnosti ukojení, nelze ji kompenzovat náhradním objektem
  • psychický dopad deprivace není jednotný, lze ho diferencovat podle toho, zda jde o deprivaci
  • biologickou - následuje například přejídání se ze strachu z další deprivace
  • senzorickou - nastupují halucinace apod.
  • vývojovou - ovlivňuje celý další psychický vývoj
  • potřeby bezpečí - vyvolává setrvalý psychický tlak
  • sociálně-separační - může ji prožívat i člověk s kontaktem s lidmi
  • komplexní existenční deprivaci - vede k mnoha poruchám v myšlení, emocí a charakteru
  • chronickým blokováním cesty k uspokojení potřeb dochází k deprivačnímu syndromu
  • Rosenzweig - dříve než člověk zcela rezignuje, usiluje o obranu vlastního já některou ze tří základních reakcí
  • extrapunitivní - hledání vnějších příčin
  • intropunitivní - orientace na vnitřní příčiny
  • impunitivní - orientace na zlehčování vzniklého stavu
Konfliktové situace a jejich řešení
  • konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se
  • konflikt je zvláštním typem frustrace, kdy překážka v ukojení jedné pohnutky je dána ve formě pohnutky jiné, stejně naléhavé, ale protisměrné
  • ambivalentnost vzniklé situace
Stresové situace
  • zátěž, kdy nějaká rušivá okolnost působí na jedince v období realizace cílové činnosti a tak výrazně narušuje zdárný průběh
  • stresogenní faktory lze členit na
  • ztížené nebo neobvyklé podmínky
  • časový deficit
  • tlak ohrožení
  • tlak odpovědnosti za správnou a včasnou realizaci, za životy apod.
  • symptomem jsou hlavně úzkost a nejistota, obezřetnost, nerozhodnost
  • negativně působí i představivost (co se může stát)
  • specifickým případem prožívání úzkosti je někdy tréma
  • bývá spojena se strachem ze ztrapnění se