Údolí králů
Údolí králů (arabsky Bíbán el-Mulúk, dosl. "Brána králů"), je lokalita v oblasti Západních Théb (asi 1 km na západ od dnešního Luxoru), kde byla pohřbena většina panovníků egyptské Nové říše.
Obsah
Lokalita
Jedná se o nevelké wádí, které bylo v pleistocénu vyhloubeno deštěm a erozí do silné vápencové vrstvy, pokrývající další břidlicovou vrstvu. Lokalita byla vybrána jako pohřebiště panovníků zřejmě z několika důvodů, mezi něž patří jak geologické složení, tak nesnadný přístup, blízkost nilského údolí i Théb, ale i tvar hory El-Kurn ("Roh"), který připomíná pyramidu, symbol slunečního božstva, a mohl být spojován s hadí bohyní Meretseger ("Ta, která miluje ticho").[1]
Celekm se zde nachází 65 hrobek, z nichž 21 očísloval J. G. Wilkinson v roce 1827[2], ostatní byly očíslovány dle pořadí svého nalezení. Kromě 26 panovníků jsou zde pohřbeni i někteří další členové královské rodiny, kněží a úředníci. Je zde na dvě desítky dalších šachet, jejichž hloubení bylo přerušeno z neznámých důvodů.
Výzdoba i půdorysy hrobek se mění podle doby i konkrétního majitele a žádné dvě hrobky nejsou identické. Není jisté, který panovník byl na tomto místě pohřben jako první. Thutmose I. je prvním panovníkem, který v Údolí králů pohřben jistě byl[3], a naopak posledním faraonem zde pohřbeným byl Ramesse XI. V pozdějších dobách, kdy byly královské hrobky často vykrádány, byly některé královské mumie přeneseny na jiná místa (např. skrýš v Dér el-Bahrí).
Místa královských pohřbů
Místo pro faraonův hrob vybíral vezír a architekti, přičemž panovník je musel samozřejmě potvrdit. Na počátku Nové říše byly královské hrobky často umisťovány u paty útesů, jelikož v případě dešťů (které však byly v Egyptě velmi ojedinělé), přes tyto útesy stékala voda a před vchodem do hrobky se tak navršila kamenná suť, která jej postupně zakryla. Už v pozdní 18. dynastii a následně i v dynastii devatenácté se královské pohřby ukládaly spíše v níže položených svazích, ve 20. dynastii pak na výchozy skalního podloží.
Za dob 18. dynastie měla hrobka v ideálním případě zůstat po pohřbu uzavřená, naopak v 19. a 20. dynastii byly uzavřeny jen pohřební komora a místnosti s výbavou, zbytek hrobky měl zůstat částečně přístupný z rituálních důvodů. Osy hrobů se pohybují v romezí od 68° do 357°, výzdoba byla na zdi umisťována podle osy východ-západ.
Postupem času bylo ovšem v Údolí králů čím dál tím méně místa, a jelikož toto pohřebiště nemělo přesný plán, stávalo se, že při hloubení hrobky se narazilo na hrobku starší (jsou zdokumentovány minimálně 3 případy, kdy k takové situaci došlo).[4]
Budování hrobek
Když bylo vybráno vhodné místo pro panovníkův pohřeb, proběhly zakládácí rituály. Bylo vyhloubeno 4 nebo 5 velkých jam, do kterých se vkládaly různé předměny - náboženské symboly, keramické i kamenné nádoby, miniatury a kopie zemědělských nástrojů, a dokonce i potraviny. Tento zakládací depozit byl objeven u 9 hrobek, není ovšem vyloučeno, že se nacházel v každé hrobce.
Informace o budování královských hrobek pohcázejí především z nápisů a předmětů z nedaleké vesnice Dér el-Medíny, kde bydleli lidé, kteří na těchto hrobkách pracovali. Tak kameníci byli rozděleni na dvě čety, levou a pravou, z nichž každá čítala několik desítek mužů, v jejichž čele stál předák. Na jedné hrobce mohlo pracovat asi 50-60 dělníků.
S budováním hrobky se začínalo vždy velmi záhy po nástupu nového faraona na trůn. Dělníci používali nástroje z rohovce, kterými narušili vápencové podloží, jejichž mnohé exempláře byly nalezeny - úhelníky, sekery, dláta, kladiva, nebo závěsné olovnice. Na některých stěnách a stropech jsou dochovány kontrolní značky, které tam dělníci vyznačili kvůli udržení přesného směru. V egyptském muzeu v Turíně je uložen dochovaný plán hrobky Ramesse IV. (KV 2).
Samotný postup budování hrobky byl následovný: nejdříve byly označeny rozměry, podle kterých byly vykopány chodby, pak byly zarovnány stěny a strop a upraveny rohy dveří. Posléze byl vnitřek hrobky pokryt tenkou vrstvou omítky, na kterou se nanášela výzdoba.[4]
Výzdoba hrobek
Hrobky v Údolí králů jsou bohatě zdobeny náboženskými výjevy. V případě, že byl na místě hladký kámen, byla použita technika reliéfu, v případě horší kvality podkladu se malovalo na silnou vrstvou sádry. Nejprve se na omítku vyznačily pole a registry, do kterých byly červeně namalovány obrysy postav a nakresleny hieroglyfy. Potom byly černě opraveny případné chyby nebo změněny proporce. Nejstarší hrobky v Údolí králů mají většinou zdobenou jen pohřební komoru, v pozdějších obdobích se výzdoba rozšiřuje. Motivem jsou často výjevy a pasáže z podsvětních knih, náboženských textů vzniklých v Nové říši, které byly původně královské, ale později se objevují i v hrobkách nekrálovských osob a hodnostářů.[4]
Hrobky
- KV 1
- KV 2
- KV 3
- KV 4
- KV 5
- KV 6
- KV 7
- KV 8
- KV 9
- KV 10
- KV 11
- KV 12
- KV 13
- KV 14
- KV 15
- KV 16
- KV 17
- KV 18
- KV 19
- KV 20
- KV 21
- KV 22
- KV 23
- KV 24
- KV 25
- KV 26
- KV 27
- KV 28
- KV 29
- KV 30
- KV 31
- KV 32
- KV 33
- KV 34
- KV 35
- KV 36
- KV 37
- KV 38
- KV 39
- KV 40
- KV 41
- KV 42
- KV 43
- KV 44
- KV 45
- KV 46
- KV 47
- KV 48
- KV 49
- KV 50
- KV 51
- KV 52
- KV 53
- KV 54
- KV 55
- KV 56
- KV 57
- KV 58
- KV 59
- KV 60
- KV 61
- KV 62
- KV 63
Zdroje
Reference
- ↑ Siliotii, A. 2000 : Údolí králů: thébská pohřebiště a chrámy : podrobný průvodce", 2. vyd. Čestlice: Rebo Productions.
- ↑ Bard, K.; Schubert, S.B. 1999: "Encyclopedia of the archaeology of ancient Egypt", 1st published. London: Routledge.
- ↑ Maříková Vlčková a kol. 2009: "Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů", Praha.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 Weeks, K. R. : 2002 "Údolí králů: hrobky a zádušní chrámy západních Théb", vyd. 1. Čestlice: Rebo Productions.
Další literatura
- Creasman, P.P. 2013: "Archaeological research in the Valley of the Kings and ancient Thebes: papers presented in honor of Richard H. Wilkinson", S. n.: University of Arizona Egyptian Expedition.
- Reeves, N. C.; Wilkinson, R.H. 1997: "The complete Valley of the Kings: tombs and treasures of Egypt's greatest pharaohs. reprinted", London: Thames and Hudson.
- Weeks, K.R; Hetherington, N.: The valley of the Kings: a site management handbook. 1st pub. Cairo: American University in Cairo Press.