Vývoj písma

Písmo zachovává jazyky národů i těch, které dávno vymřeli. Prakticky písmo zachovává dějiny. Písmo je výtvorem čistě lidského a takto se lidé odlišili od ostatních tvorů. Národy, které neměly písmo, snadno měnily řeč, která se buď rozpadla v dialekty, nebo podlehla jazyku sousedních národů, které již písmo znaly. Vývoj písma úzce souvisí s použitou psací látkou, která závisela na zeměpisné poloze dané kultury - dostupnost přírodních zdrojů a lidská vynalézavost. Písmo se vyvíjelo 5 000 let, tedy jako samotná lidská civilizace.

Předchůdci písma

Na počátku vývoje písma jsou "upamatovací" značky, které měly spíše praktický důvod. Byly to první pokusy lidstva o sdělení. Např. umístěný šíp, ukazují hrotem směr lovci, který se opozdil, aby věděl, kudy má následovat tlupu. Číselné vztahy a pojmy se vyjadřovaly tzv. uzly na šňůrách - kipu. Toto písmo bylo užíváno ve Střední a Jižní Americe. Kipu měla často funkci kalendáře. Šňůry byly odlišené různými barvami. V Mexiku a Peru byli zaměstnávány tzv. "pletači" uzlů, kteří měli obdobnou funkci jako později písaři. Z prehistorické doby se nejvíce dochovaly obrazy na jeskynních stěnách. Není však jisté, jestli šlo o obraz umělecký nebo o sdělení - piktogram. Nejznámější malby byly nalezeny v jihoevropských jeskyních - Altamira, Pasiega, Lascaux - "tragédie lovce", Luegerie-Basse a v severoafrických jeskyních, Švédsku atd. Spousta vyobrazení má magický nebo kultovní význam. Podobný záměr má např. velmi známá Věstonická Venuše z Jižní Moravy.

Počátky písma

V oblastech na poříčí Nilu v Egyptě, meziříčí Eufratu a Tigridu,v údolí Žluté řeky a Veliké řeky v Číně na sobě nezávisle vzniklo písmo. Za prvopočátky evropského písma považujeme oblast Egypta a Mezopotámie. Egyptské hieroglyfy jsou považovány za nejstarší písmo vůbec. Nápisy v kameni a na papyru sahají až před rok 4 000 př.n.l až do první poloviny 3. století n.l. V tomto dlouhém, vývojovém období došlo k mnoha změnám. Původně to bylo obrázkové písmo a hláskové písmo z něho vzniklo tak, že každého z 24 různých obrázkových znaků bylo použito k označení jediné samohlásky. Byla to tedy dlouhá cesta od ideografů přes slabiky až k písmu hláskovému. Hieroglyfy sloužily zejména k monumentálním nápisům (tesali a ryli je do kamene, někdy je i barvili).