Vývoj písma

Písmo zachovává jazyky národů i těch, které dávno vymřeli. Prakticky písmo zachovává dějiny. Písmo je výtvorem čistě lidského a takto se lidé odlišili od ostatních tvorů. Národy, které neměly písmo, snadno měnily řeč, která se buď rozpadla v dialekty, nebo podlehla jazyku sousedních národů, které již písmo znaly. Vývoj písma úzce souvisí s použitou psací látkou, která závisela na zeměpisné poloze dané kultury - dostupnost přírodních zdrojů a lidská vynalézavost. Písmo se vyvíjelo 5 000 let, tedy jako samotná lidská civilizace.

Předchůdci písma

Na počátku vývoje písma jsou "upamatovací" značky, které měly spíše praktický důvod. Byly to první pokusy lidstva o sdělení. Např. umístěný šíp, ukazují hrotem směr lovci, který se opozdil, aby věděl, kudy má následovat tlupu. Číselné vztahy a pojmy se vyjadřovaly tzv. uzly na šňůrách - kipu. Toto písmo bylo užíváno ve Střední a Jižní Americe. Kipu měla často funkci kalendáře. Šňůry byly odlišené různými barvami. V Mexiku a Peru byli zaměstnávány tzv. "pletači" uzlů, kteří měli obdobnou funkci jako později písaři. Z prehistorické doby se nejvíce dochovaly obrazy na jeskynních stěnách. Není však jisté, jestli šlo o obraz umělecký nebo o sdělení - piktogram. Nejznámější malby byly nalezeny v jihoevropských jeskyních - Altamira, Pasiega, Lascaux - "tragédie lovce", Luegerie-Basse a v severoafrických jeskyních, Švédsku atd. Spousta vyobrazení má magický nebo kultovní význam. Podobný záměr má např. velmi známá Věstonická Venuše z Jižní Moravy.

Počátky písma

V oblastech na poříčí Nilu v Egyptě, meziříčí Eufratu a Tigridu,v údolí Žluté řeky a Veliké řeky v Číně na sobě nezávisle vzniklo písmo. Za prvopočátky evropského písma považujeme oblast Egypta a Mezopotámie. Egyptské hieroglyfy jsou považovány za nejstarší písmo vůbec. Nápisy v kameni a na papyru sahají až před rok 4 000 př.n.l až do první poloviny 3. století n.l. V tomto dlouhém, vývojovém období došlo k mnoha změnám. Původně to bylo obrázkové písmo a hláskové písmo z něho vzniklo tak, že každého z 24 různých obrázkových znaků bylo použito k označení jediné samohlásky. Byla to tedy dlouhá cesta od ideografů přes slabiky až k písmu hláskovému. Hieroglyfy sloužily zejména k monumentálním nápisům (tesali a ryli je do kamene, někdy je i barvili). Užívání písma bylo velmi usnadněno vynálezem papyru a úpravy do svitků. Svitky se vyráběly z rostliny papyrus, která rostla v bažinách u řeky Nilu. Výhody papyru přispěly ke zjednodušení písma – tzv. písmo hieratické a dále démotické.

Démotické písmo je lidová, kurzívní forma hieratického písma. Nejznámějším objevem je Rosettská deska, která byla nalezena roku 1799 Champollienem a díky ní bylo egyptské písmo rozluštěno. Další významnou oblastí je Mezopotámie, nížina mezi Eufratem a Tigridem, kde sídlil národ Sumerů. Sumerové využívaly k psaní hliněné tabulky. Tabulky vynikaly svou trvanlivostí a mnoho se jich tedy zachovalo až do dnešní doby. Sumerové měli tzv. klínové písmo. Od 8. stol. př. n. l. pronikly do Mezopotámie vlny semitských přistěhovalců. Vítězní Aramejci pronikají celou zemí. Aramejské písmo vzniklé z písma fénického tak vytlačilo písmo klínové.

Definitivní zánik písma nastal po porážce Babylónu Peršany. U konce asyrské říše se tu objevuje velmi důležitá osoba, ve spojitosti s knihovnictvím – Assurbanipal z Ninive, který vynikal svými kulturními zájmy. V Ninive zřídil velkou knihovnu, pro kterou nechal opsat všechny možné, dostupné tabulky z chrámů a soukromí obyvatel. Bylo později objeveno 20 000 hliněných tabulek s kulturním významem. Roku 2 350 př. n. l. Chetité převzali klínové písmo. Chetité byli svým původem neznámý. Českému vědci Bedřichu Hroznému se však podařilo odhalit dějiny tajemného národa, který přišel z Malé Asie indoevropského původu.

Fénické písmo

Své písmo vytvořily ve 12. až 12. stol. př. n. l. Abeceda obsahovala 22 hláskových znaků, které měli ustálené pořadí. Opustili od obrázkového písma a zvolili jednoduché tvary písma. Fénické písmo nese světový význam. Četlo se zleva doprava, stejně jako písmo egyptské. Písmo se šířilo středomořskými obchodními cestami Féničanů, avšak nebylo písmem podmanitelským. Mezi známé, nalezené nápisy byly nalezeny např. na sarkofágu krále Ahirama z Gebalu, náhrobní kámen krále Ešmunazara sidonského (nejrozsáhlejší). Hlavní oporu fénické kultury-Kartágo vyvrátili Římané.

Řecko a Řím – latinka

Řecká abeceda se rozšířila po všech ostrovech obývaných Řeky, odkud pronikla i na pevninu a jejích osad. Z východořeckého vznikla řecká abeceda a ze zápodořeckého abeceda latinská. Řekové psali štětcem, nebo psaní tyčinkou. Mimo lapidárního a kapitálního písma vznikly i lehčí formy písma – unciální a kurzívní. Pro rozvoj řeckého písemnictví byl důležitý jak papyrus tak později pergamen (vyráběl se z telecí, ovčí nebo kozlí kůže). K nejstarším památkám dochovaných na pergamenu patří úryvek z Iliady (cca 3. stol. n. l.) a tři rukopisy bible . vatikánský, sinajský a alexandrijský. Na základě zájmu o řecké písmo vytvořili bratři Cyril a Metoděj staroslověnské písmo hlaholské, užívaným ve Velkomoravské říši. Ve 4. stol. př. n. l. se Řekové usadili v Alexandrii. Během tří století vybudovali nejvýznamnější knihovny. V Múseionu (za vláday Caesara) bylo uloženo na 700 000 svitků. Řekové se také naučili od Egypťanů knihy ilustrovat. Ilustrovala se jak krásná literatura tak i např. vědecké práce.

Etruskové přijali řecké písmo v západní formě a upravili ho podle svých potřeb. Tuto podobu později převzali Římané, kterým ve 3. stol. n. l. podlehli a Etruský jazyk zanikl. Vývoj etruské abecedy k latince nebyl přímý, latinka se formovala prostřednictvím jiných kultur (Venetové, Ligurové, Rétové…). Nejstarší známý text psaný latinkou je nápis na zlaté sponě nalezené v Praeneste. Největší rozmach římského písemnictví nastal za doby císařské. Mimo písma nápisového vzniklo též písma jako jsou kapitála, rustika, unciála, kurzíva atd. Čechové přijali latinské písmo a rozšířili ho o diakritická znaménka. Před přijetím křesťanství Češi ani Slováci písmo neznali.