Knobův efekt

Joshua Knobe. Profesor kognitivní vědy a filosofie na Yaleské univerzitě (více zde).

Knobův efekt je jedním z nejznámějších příkladů "lidového konceptu záměrného jednání" (Folk concept of Intention and Intentional action).[1] Knobův efekt a s ním související poznatky řadíme do experimentální filosofie, zároveň ale do značné míry souvisí s kognitivní psychologií a teorií mysli (Zájemci preferující audiovizuální formu se mohou podívat kupř. na krátký úvod do Knobeova efektu zde).

Experiment

V původním experimentu se Knobe a jeho spolupracovníci kolemjdoucích na Manhattanu ptal na to, jak přemýšlejí nad "záměrným" aktem ve dvou verzích scénářů:

  • V prvním scénáři sedí vedoucí společnosti se svým viceprezidentem pro výzkum a vývoj a říká: "Zvažujeme spuštění nového programu. Pomůže nám to zvýšit zisky, ale zároveň to poškodí životní prostředí." Šéf odpoví, že ho životní prostředí nezajímá, a že chce dosáhnout co nejvyššího zisku. Program je spuštěn a životní prostředí poškozeno.. Kolemjdoucí v 82 % pak na otázku, zdali šéf záměrně poškodil životní prostředí odpověděli, že ano.
  • V druhém scénáři autoři vyměnili slovo poškodí za pomůže: "Zvažujeme spuštění nového programu. Pomůže nám to zvýšit zisky, a zároveň to pomůže životnímu prostředí." Kolemjdoucí pouze ve 23 % případů odpověděli, že šéf záměrně pomohl životnímu prostředí.[2]

Asymetrie obou scénářů je právě tím, co nazýváme Knobův efekt.[2]

Zdroje