Komunikace
Slovo komunikace pochází z latinského communicare, jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ [1] Komunikace v sobě tedy nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit. V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení.
Definice
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, což odpovídá velkému zájmu mnoha vědních oborů (psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie a další), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná celistvá a všeobjímající definice komunikace.
V užším slova smyslu lze komunikaci chápat jako výměnu informací mezi dvěma a více lidmi, případně dvěma a více psychickými instancemi. Soustředit se přitom můžeme na biologické predispozice, jenž proces komunikace umožňují, na kanály, které k tomuto procesu využíváme, na vzájemnou interakci komunikace a našeho vnitřního světa (myšlení, cítění, prožívání).
Příklady knižních definic komunikace:
- „Lidská komunikace je proces vytváření významu mezi dvěma nebo více lidmi."[2]
Dělení komunikace
Komunikaci lze smysluplnně dělit dle několika kritérií.
Podle charakteru komunikace
- intrapersonální
- interpersonální
- masová
Podle požitých prostředků:
- verbální
- neverbální komunikace
- funkce:
- regulovat
- nahradit
- vyjádřit emoce
- sebevyjádření
Funkcí komunikace je informovat, instruovat, přesvědčit a pobavit.[1]
== Reference ==
Použitá literatura
Doporučená literatura
Klíčová slova
komunikace, verbální komunikace, neverbální komunikace,