Vědomí a pozornost

Lidské vědomí je „stav vnímání a plného uvědomování si sebe sama i okolí včetně adekvátních reakcí na vnitřní i vnější podněty, což znamená, že jedinec je schopen jednat podle své vůle. Základem tohoto stavu mysli je bdělost, při které je možné prožívat události. Člověk nevnímá události obvyklým způsobem, pokud spí nebo je v bezvědomí či kómatu (z řec. koma – hluboký spánek). Může je vnímat zastřeně ve stavu ospalosti nebo somnolenci (z lat. somnus – spánek) nebo soporu (z lat. sopor –tvrdý spánek) nebo změněného vědomí při transu a hypnóze“

Vědomí

Většina vědců se shoduje na tom, že vědomí je složeno z těchto čtyř částí:

1. Arousal
2. Percepce
3. Pozornost
4. Pracovní paměť

Pozornost

Chalupa chápe pozornost jako „dynamickou, regulační, kontrolní a koordinační funkci, charakterizovanou selektivitou, soustředěností a zaměřeností psychické činnosti člověka“(s. 82)

Švancara charakterizuje pozornost v obecném pojetí jako „soustředění vědomí na určitý obsah“ (s. 78)

Vědomí a pozornost jsou úzce spjaté – je skoro nemožné být na něco zaměřený a přitom to nevnímat

Existují dva druhy pozornosti :

• Zjevná pozornost - projevuje se vědomým nasměrováním očí, uší nebo jiných smyslových orgánů k podnětu, zpracováním přicházejí informace
• Skrytá pozornost– projeví se jako přepnutí pozornosti k podnětu bez známek obrácení smyslových orgánů k němu

Mozkové oblasti spojené s pozorností

• Retikulární formace - je centrem bdělosti (některá její jádra se podílejí na řízení spánku a bdění
• Čelní lalok udržuje cílenou pozornost, jeho součástí je i frontální okohybné pole, které nám umožňuje sledovat i pohybující se objekty
• Oblasti v kůře temenního laloku – zde jsou uloženy prostorové „mapy“- zaměřují naši pozornost na jakoukoli významnou oblast v okolí
• Colliculus superior - je částí mozkových okruhů řídících oční pohyby; signály ze sítnice se do něj dostávají odbočkou ze zrakové dráhy; jeho aktivita umožňuje přesun pozornosti, jako odpověď na významné zrakové podněty

Mozkove_oblasti_spojene_s_pozornosti

(s. 180)

Mechanismy nervové soustavy

Pokud mozek zachytí neočekávaný pohyb, hlasitý zvuk nebo nějaký potencionálně významný podnět, nasměruje k němu smyslové orgány (otočí hlavu ve směru náhlého pohybu) – to se děje automaticky a je to řízeno z fyziologicky nižších oblastí mozku Pokud se neurony aktivují do určité míry, vzniká vědomý prožitek. Aktivita neuronů – když se soustředíme na myšlenku, emoci nebo smyslový vjem, zvýší se mozková aktivita a více se synchronizuje. Tato EEG studie ukazuje aktivitu při soustředění na zrakové podněty a při jejich ignorování – při ignorování je „červená část“ menší a vybledlejší (pozornost ke zrakovým podnětům v levé části zorného pole aktivuje pravou hemisféru a naopak).

Aktivita neuronů při soustředění se na podnět a při jeho ignorování (s. 181)

Pozornost upřená na umístění v prostoru

Šipka ukazuje, kde by se měl objevit další podnět. Testovaný se na to místo zaměří a čeká, co se tam objeví. Ze snímku fMRI můžeme vidět přetrvávající aktivitu frontálního okohybného pole a kůry temenního laloku = oblastí spojených se zaměřováním určité oblasti v prostoru. Aktivita ve spánkovém laloku prokazuje připravenost identifikovat cíl, až se objeví.

Pozornost zamerena na umisteni v prostoru (s. 181)

Pozornost upřená ke směru

Šipka naznačuje testovanému, aby vyhlížel objekt, jenž se bude pohybovat zleva doprava. To vyvolává větší trvalou aktivitu temenních laloků, kde se kromě polohy vypočítává i nasměrování pohybujícího se předmětu – to připraví mozek na reakci, až se objekt objeví.

Pozornost uprena ke smeru(s. 181)