30. Psychologické důsledky ztráty zaměstnání

Verze z 29. 9. 2020, 13:13, kterou vytvořil Tadeas.Janda (diskuse | příspěvky)

Ztráta zaměstnání představuje potenciálně významný psychosociální stresor nejen pro zaměstnance, který o práci přichází, ale také pro jeho nejbližší okolí, především pro rodinné příslušníky. Propuštění zaměstnance či jeho odchod z práce z jiných důvodů může negativně působit také na pracovní kolektiv a organizační kulturu, kterých byl součástí.

Ztrátu zaměstnání považuje za významný a potenciálně zdraví ohrožující stresor také známý model autorů Holmese a Raheho (Life Changing Units, LCU).[1] Tato teorie zátěže vychází z předpokladu, že určité události lze objektivně vyhodnotit jako stresory – nadměrně zátěžové podněty. Model zahrnuje 43 stresujících životních událostí, kterým je přiřazena určitá bodová váha. Jestliže jedinec dosáhne ve vymezeném časovém rámci jednoho roku v úhrnu 300 bodů, významně u něj podle autorů hrozí rozvoj somatického onemocnění. Položka „propuštění z práce“ je na 8. místě s 47 body, „odchod do důchodu“ na 10. místě s 45 body, „změna finanční situace“ na 16. místě s 38 body. Můžeme přitom předpokládat, že problematika ztráty zaměstnání je natolik komplexním zásahem do života člověka, že může negativně ovlivňovat i další oblasti, a je proto nutné jí věnovat náležitou pozornost.

Historie psychologického výzkumu nezaměstnanosti

Velká hospodářská krize a 30. léta 20. století

Dopady nezaměstnanosti coby komplexního sociálního a psychologického fenoménu byly na poli vědecké psychologie poprvé zkoumány ve 30. letech 20. století, v období Velké hospodářské krize. Z tohoto období je významná především dnes již klasická, tzv. Marienthalská studie. Klasický sociografický výzkum s kvantitativními i kvalitativními výzkumy byl proveden výzkumným týmem pod vedením rakousko-britské sociální psycholožky M. Jahody (1907-2001) a sociologů P. Lazarsfelda (1901-1976) a H. Ziesela (1905-1992). Výsledky byly poprvé publikovány v roce 1933. Po dobu několika měsíců prováděli výzkum v průmyslovém rakouském městě Marienthal, kde byla v důsledku Velké hospodářské krize uzavřena továrna na zpracování lnu (1929), která představovala zdejšího nejvýznamnějšího zaměstnavatele. Obyvatelé tak byli vystaveni prolongované nezaměstnanosti a všem jejím negativním vlivům.[2]

Marienthalská studie byla významná především svým rozsahem. Vzhledem k multioborové povaze výzkumného týmu se podařilo shromáždit velké množství psychologicky, sociologicky, ekonomicky a lékařsky významných dat, která umožnila náhled do komplexnosti problematiky nezaměstnanosti. Ze studie podle autorů vyplynulo, že "být nezaměstnaný" představuje zcela odlišnou situaci od "mít volný čas":[3]

  • Nezaměstnaní se významně méně účastnili veřejného života (v politických či zájmových klubech).
  • Opouštěli své koníčky a volnočasové aktivity (ačkoliv volného času měli prokazatelně více než před ztrátou zaměstnání).
  • Ztráceli prostou každodenní orientaci v čase (rozlišení víkendů od všedních dnů, pravidelné stravování, spánkový režim).
  • Paradoxně méně intenzivně řešili a hlídali svůj finanční rozpočet.
  • Ubylo styků s přáteli a objevily se indicie, že dochází také k rozvolňování rodinných styků a vztahů.

Nejvýznamnějším poznatkem Marienthalské studie bylo rozčlenění sledovaných nezaměstnaných do 4 skupin podle převažujícího postoje k situaci:[4]

  • Rezignace: absence plánů, žádný konkrétní výhled do budoucna, žádná naděje, extrémní omezení ve všech výdajích a aktivitách kromě skutečně nezbytných, ale zároveň udržování domácnosti, péče o potomstvo a pocit relativní životní spokojenosti (well-being).
  • Nezlomnost: pokračující snaha o nalezení nového zaměstnání, zachování péče o domácnost a potomstvo, plánování do budoucna, zachování nadějí, snaha o zachování ostatních aktivit každodenního života.
  • Zlomení: hluboký stav beznaděje a zoufalství, pocity deprese a marnosti, absence snahy o změnu situace a nalezení nového zaměstnání, neustálé srovnávání bezútěšené přítomnosti a lepší minulosti.
  • Apatie: pasivita coby dominantní reakce, zanedbávání domácnosti a péče o děti, absence snahy o změnu situace, žádný plán pro blízkou ani vzdálenější budoucnost.

Linií zlomu byla podle autorů výchozí ekonomická a finanční situace zkoumaných osob, dále také zajištění věcmi v osobním vlastnictví.


Skupiny ohrožené nezaměstnaností


Dopady nezaměstnanosti


Outplacement


Externí nepublikované zdroje

Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací doc. PhDr. Milana Rymeše, CSc. v povinném předmětu "Psychologie práce a organizace" na KPS FF UK. Dále vychází také z přednášek a prezentací PhDr. Ing. Martina Pospíchala v povinném předmětu "Personální psychologie" na KPS FF UK.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Holmes, T.H., & Rahe, R.H. (1967). The Social Readjustment Rating Scale. Journal of Psychosomatic Research. 11(2), 213-218.
  2. ↑ Jahoda, M., Lazarsfeld, P.F., & Ziesel, H. (2002). Marienthal: The Sociopgraphy of an Unemployed Community: With a new introduction by Christian Fleck. London: Transaction Publishers.
  3. ↑ Klehe, U.C., & van Hooft, E.A.J. (2018). The Oxford Handbook of Job Loss and Job Search. New York: Oxford University Press.
  4. ↑ Feather, N.T. (1990). The Psychological Impact of Unemployment. London: Springer.

Klíčová slova

Kategorie

Psychologie práce a organizace

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=30._Psychologické_důsledky_ztráty_zaměstnání&oldid=61934“