John Dewey

John Dewey byl americkým představitelem pragmatismu, který se věnoval filozofii, pedagogice, psychologii, antropologii, gnozeologii, estetice a logice. Přisuzuje se mu kopernikánský obrat v pedagogice. Podle článku 100 nejvlivnějších psychologů 20. st. je 93. nejcitovanějším psychologem 20. století[1]

Život

  • Narozen 20. října 1859 v Burlingtonu.
  • Magisterské studium filozofie na univerzitě Johnse Hopkinse - vyučoval ho Charles Sanders Peirce, seznámil se zde s dílem Williama Jamese - ovlivnění pragmatismem.
  • 1894 profesura na katedře filozofie, psychologie a výchovy na Chicagské univerzitě - tam založil laboratorní ústav, ve kterém ověřoval své metody výchovy a vzdělávání.[2]
    • Vyučování bylo vedeno k živé spolupráci a vzájemné pomoci.
  • Během doby působení v Chicagu napsal velmi významný článek My Pedagogic Creed (Pedagogické krédo) a knihu The School and Society (Škola a společnost).
  • 1904 začal učit na Kolumbijské univerzitě a tím vznikla 2 hlavní centra pragmatismu. Zde sepsal jeho nejvýznamnější dílo Democracy and Education (Demokracie a výchova).
  • 1930 odešel do důchodu, ale nadále publikoval a v 87 letech se podruhé oženil. Vychoval šest dětí a jedno adaptoval.
  • Časté cesty do zahraničí - jeho myšlenky se rozšířily po celém světě.
  • 3 roky pobýval v Číně.
  • Velký zájem vzbudil v Sovětském svazu, kde vznikl projekt školy kompletně postavený na základě Deweyho myšlenek.
  • Zemřel 1952 v New Yorku ve věku 93 let na náhlý zápal plic.[3]

Deweyho filozofie

  • Deweyho pragmatismus je často označován instrumentalismem.
  • Důležitá je aplikace poznatků do života.[4]
  • Prvotním úkolem filozofie je vyřešit rozpory mezi vědu a hodnotami (do kterých patří i politika, estetika a etika), které vznikly rozdělením filozofického zkoumání a praktické činnosti.
    • Proto vytvořil teorii zkoumání, která vychází z praktické činnosti.[2]

Teorie zkoumání

  • Snaha o vytvoření "logiky vědy" (metoda logického zkoumání) pro všechna odvětví společenského života.
  • Člověk se setkává s různými problémovými situacemi v našem, stále se měnícím, světě - z počátku je situace nejasná a až procesem zkoumání, myšlení a za použití předchozích zkušeností se mění v situaci jasnou.
  • Pro proces zkoumání je velice důležité aktivní experimentování. Při řešení úkolu experimentujeme, hledáme hypotézy a metodou pokus - omyl přicházíme na myšlenky, názory a pojmy. Tak získáváme zkušenosti a vědomosti, které si ukládáme a vytváříme tak jakousi "skřínku s nástroji" pro další řešení problémů.
  • Cílem myšlení není poznání. Myšlení je regulátorem našeho jednání a je hlavním činitelem pro přizpůsobování se změnám v životě a přeměně nejasných situacích v jasné.
  • Princip kontinuity - každá nová zkušenost je ovlivněna zkušenostmi předcházejícími.
  • Lidské poznání není odrazem skutečnosti. Je to způsob jak ovládat přírodu a společnost a jak přežít (inspirace Darwinem)[4]

Koncept reflexního oblouku v psychologii

  • Inspirace W. Jamesem a jeho příkladem obranné reflexní reakce v "Principech psychologie"
    • dítě vidí plamen svíčky, dotkne se, popálí se, ucukne
  • Dewey tvrdí, že chápání této situace pouze jako automatické reakce je zjednodušující a poukazuje na další důležité aspekty:
    1. Hodnota plamenu svíčky je jiná před a po doteku - podnět není neměnný a jasně daný
    2. Obranná reakce na bolestivý podnět je součástí poznávání a přizpůsobování se prostředí ve kterém žijeme
    3. Reflexivní odpověď na podnět přináší novou zkušenost- dítě registruje plamen, svíčku, bolest a reakci těla při doteku - novou zkušenost si odnáší do života

Vzdělání a výchova

  • Konec 19. století - rozvíjení pedagogického myšlení v USA.
  • Poznatky z pragmatické filozofie přenášeny do pedagogiky - proto pragmatická pedagogika.
  • John Dewey považován za zakladatele pragmatické pedagogiky.
  • Své filozofické poznatky aplikoval do výchovy a založil laboratorní školu v Chicagu.[4]

Pedagogické krédo

  • Článek sepsaný v době působení na Chicagské univerzitě
  • Formuluje základní myšlenky své teorie[4]
    • Velký důraz kladen na spolupůsobení psychologické a sociologické stránky výchovy. Vychovatel se musí zajímat o dítě, o jeho zvyky, schopnosti, zájmy a individuální potřeby, ale vše musí interpretovat v sociálním kontextu.
    • Výchova by měla být životem, nikoli přípravou na něj. Škola má fungovat na základě situací z reálného života probíhajícího mimo ni a naučit žáky rozumně žít. Měla by navazovat na výchovu doma.
    • Učitel nemá žákům přesně určovat ideje a zvyky, má pouze správně vybírat podněty ovlivňující dítě a pomáhat mu správně na ně reagovat.
    • Zkouška testuje, jestli je dítě schopné sociálního života a ukazuje na jakém místě se může plně realizovat.
    • Každý předmět ve škole musí být užitečný pro sociální život (např. historie má ukazovat pokrok v sociálním životě a poučení z minulosti).
    • Důležité je učení se na základě zkušeností. Dítě si rekonstruuje jednu zkušenost na základě druhé.
    • Nemůžeme si býti jisti, co bude za několik let, proto je nelogické připravovat žáky na jejich dospělost. Hlavním úkolem školy je naučit jedince přizpůsobovat se změnám. Výchova musí být v neustálém pohybu ve směru vývoje a sociálních změn - proto je označena za proces bez cíle.
    • Dewey kritizuje pasivní styl výuky, při které žák pouze naslouchá a absorbuje informace. To je nepřirozené. Výuka má probíhat aktivně a na základě dětských zájmů.
    • Učení je efektivní pouze tehdy jeli aktivní, zakládající se na zkušenostech, a pokud dítě může naučenou věc použít ve svých zájmech.

Škola a společnost

  • Dílo rozšiřuje hlavní myšlenky z Pedagogického kréda, nyní již podložené zkušenostmi z laboratorní školy v Chicagu.
  • Kritika školství postaveného na donucovacích metodách - základ principu pedocentrismu.
  • Výchova nemá mít cíl, je cílem sama o sobě
  • Velký důraz kladen na aktivní činnost a učení se konáním (Learning by doing)[3]

Princip pedocentrismu

Learning by doing (učení konáním)

  • Učení se aktivním zapojením.
  • Tuto formu učení už můžeme najít u Komenského, který tvrdil, že to co se má konat, se má učit konáním. Dewey tuto myšlenku rozšířil i na oblast vědění.
  • Kritika této metody: mnoho vědních oblastí je nemožné naučit se konáním, tyto oblasti jsou pak vyloučeny z centra poznávání.[3]

Demokracie a výchova

  • Stěžejní dílo a základním text pragmatické pedagogiky.
  • Kritika zastaralé neefektivní herbartovské školy a shrnutí veškerých poznatků o výchově.
  • Dítě má právo na prožití svého dětství, a proto by se mu mělo umožnit plné prožívání přítomnosti.
  • Chybou školství je přílišné soustředění na budoucnost a přípravu na dospělost.
  • Výchova je neustále předělávání zkušeností bez daného cíle. Jestliže je cíl předem daný, stává se příkazem a není pro učitele ani žáka výzvou.
  • Důležitá kapitola pojednává o zájmu a kázni. Působí spolu (ale zájem je důležitější) v dosahování cílů.
  • Myšlení znamená hledání spojení mezi konáním a důsledky konání.
  • Dewey zde popisuje princip vzrůstu – growth.

Vzrůst

  • Počáteční stav je nezralost, která není vnímána jako něco záporného, naopak - nezralost vyjadřuje sílu ke schopnosti rozvíjet se.
  • Vzrůst je projevem života - život splývá s výchovou - vzrůst je projevem výchovy.
  • Kvalita školní výchovy se posuzuje na základě toho, jakou vyvolává u žáků chuť po vzrůstu a jak je úspěšná v poskytování podmínek, které touhu po vzrůstu převedou na konání.

Odkazy

Reference

  1. Haggbloom Steven J., Warnick Renee, Warnick Jason E., Jones Vinessa K., Yarbrough Gary L., Russell Tenea M., Borecky Chris M., McGahhey Reagan, L John, Powell III, Beavers Jamie, & Monte Emmanuelle. The 100 most eminent psychologists of the 20th century. Review of General Psychology, vol. 6(issue 2), undefined. DOI: 10.1037//1089-2680.6.2.139.
  2. 2,0 2,1 Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů /. (1999). (2. vyd., 707 s.) Praha: Prostor.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 Cipro Miroslav. (2002). Galerie světových pedagogů. (633 s.) Praha: M. Cipro.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 Americká pragmatická pedagogika: John Dewey a jeho následovníci. (1990). (1. vyd., 197 s.) Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Literatura

Klíčová slova

John Dewey, výchova, vzdělání, pragmatická pedagogika